EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 02014L0092-20140828

Consolidated text: Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/92/EU ze dne 23. července 2014 o porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přístupu k platebním účtům se základními prvky (Text s významem pro EHP)Text s významem pro EHP

ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2014/92/2014-08-28

02014L0092 — CS — 28.08.2014 — 000.002


Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu

►B

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2014/92/EU

ze dne 23. července 2014

o porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přístupu k platebním účtům se základními prvky

(Text s významem pro EHP)

(Úř. věst. L 257 28.8.2014, s. 214)


Opravena:

►C1

Oprava, Úř. věst. L 081, 23.3.2018, s.  86 (2014/92/EU)

►C2

Oprava, Úř. věst. L 188, 27.7.2023, s.  62 (a Rady 2014/92/EU)




▼B

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2014/92/EU

ze dne 23. července 2014

o porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přístupu k platebním účtům se základními prvky

(Text s významem pro EHP)



KAPITOLA I

PŘEDMĚT, OBLAST PŮSOBNOSTI A DEFINICE

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1.  
Tato směrnice stanoví pravidla týkající se transparentnosti a porovnatelnosti poplatků účtovaných spotřebitelům za jejich platební účty vedené v Unii, pravidla týkající se změny platebních účtů uvnitř členského státu a pravidla k usnadnění přeshraničního otevírání platebních účtů pro spotřebitele.
2.  
Tato směrnice rovněž definuje rámec pro pravidla a podmínky, v souladu s nimiž jsou členské státy povinny zaručit spotřebitelům právo otevřít si a používat v Unii platební účty se základními prvky.
3.  
Kapitoly II a III se vztahují na poskytovatele platebních služeb.
4.  
Kapitola IV se vztahuje na úvěrové instituce.

Členské státy se mohou rozhodnout uplatňovat kapitolu IV i na jiné poskytovatele platebních služeb než úvěrové instituce.

5.  
Členské státy se mohou rozhodnout neuplatňovat celou tuto směrnici nebo její části na subjekty uvedené v čl. 2 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ( 1 ).
6.  

Tato směrnice se vztahuje na platební účty, jejichž prostřednictvím mohou spotřebitelé alespoň:

a) 

ukládat peněžní prostředky na platební účet;

b) 

vybírat hotovost z platebního účtu;

c) 

provádět a přijímat platební transakce, včetně úhrad, ve prospěch a od třetích stran.

Členské státy se mohou rozhodnout uplatňovat celou tuto směrnici nebo její části i na jiné platební účty než ty, které jsou uvedeny v prvním pododstavci.

7.  
Otevření a používání platebního účtu se základními prvky podle této směrnice musí být v souladu se směrnicí 2005/60/ES.

Článek 2

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

1) 

„spotřebitelem“ fyzická osoba, jež jedná za účelem, který nelze považovat za provozování jejího obchodu, živnosti nebo řemesla anebo výkon jejího povolání;

2) 

„osobou oprávněně pobývající v Unii“ fyzická osoba oprávněná pobývat v některém členském státě na základě unijních nebo vnitrostátních právních předpisů, včetně spotřebitelů bez trvalého bydliště a žadatelů o azyl podle Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951, protokolu k této úmluvě ze dne 31. ledna 1967 a dalších příslušných mezinárodních smluv;

3) 

„platebním účtem“ účet vedený na jméno jednoho nebo více spotřebitelů a využívaný k provádění platebních transakcí;

4) 

„platební službou“ platební služba ve smyslu čl. 4 bodu 3 směrnice 2007/64/ES;

5) 

„platební transakcí“ úkon uložení, převodu nebo výběru peněžních prostředků, ať už z podnětu plátce, nebo příjemce, bez ohledu na jakékoli související povinnosti mezi plátcem a příjemcem;

6) 

„službami spojenými s platebním účtem“ všechny služby související s otevřením, vedením a zrušením platebního účtu včetně platebních služeb a platebních transakcí v působnosti čl. 3 písm. g) směrnice 2007/64/ES a možnosti přečerpání a překročení;

7) 

„poskytovatelem platebních služeb“ poskytovatel platebních služeb ve smyslu čl. 4 bodu 9 směrnice 2007/64/ES;

8) 

„úvěrovou institucí“ úvěrová instituce ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ( 2 );

9) 

„platebním prostředkem“ platební prostředek ve smyslu čl. 4 bodu 23 směrnice 2007/64/ES;

10) 

„převádějícím poskytovatelem platebních služeb“ poskytovatel platebních služeb, od něhož se převádějí informace požadované k provedení změny účtu;

11) 

„přijímajícím poskytovatelem platebních služeb“ poskytovatel platebních služeb, k němuž se převádějí informace požadované k provedení změny účtu;

12) 

„platebním příkazem“ jakýkoli pokyn vydaný plátcem nebo příjemcem poskytovateli platebních služeb, jímž žádá o provedení platební transakce;

13) 

„plátcem“ fyzická nebo právnická osoba, která je majitelem platebního účtu a umožní platební příkaz z tohoto platebního účtu, nebo nemá-li plátce platební účet, fyzická nebo právnická osoba, která dá platební příkaz ve prospěch platebního účtu příjemce;

14) 

„příjemcem“ fyzická nebo právnická osoba, která je zamýšleným příjemcem peněžních prostředků, jež jsou předmětem platební transakce;

15) 

„poplatky“ veškeré úplaty a pokuty, jež má spotřebitel poskytovateli platebních služeb zaplatit za služby spojené s platebním účtem nebo v souvislosti s nimi;

16) 

„kreditní úrokovou sazbou“ sazba úroků, které jsou vypláceny spotřebiteli v souvislosti s peněžními prostředky drženými na platebním účtu;

▼C1

17) 

„trvalým nosičem“ každý nástroj, který umožňuje spotřebiteli uchovávat informace určené jemu osobně způsobem vhodným pro jejich budoucí použití po dobu přiměřenou jejich účelu a který umožňuje reprodukci uchovávaných informací v nezměněném stavu;

▼B

18) 

„změnou účtu“ nebo „službou změny účtu“ převod, na žádost spotřebitele, informací o všech nebo některých trvalých příkazech k úhradě, opakujících se inkasech a opakujících se příchozích úhradách prováděných na platebním účtu od jednoho poskytovatele platebních služeb k druhému, nebo převod případného kladného zůstatku z jednoho platebního účtu na druhý, nebo obojí, se zrušením předchozího platebního účtu či bez něj;

19) 

„inkasem“ vnitrostátní nebo přeshraniční platební služba, jíž se odepisuje částka z platebního účtu plátce a při níž podnět k platební transakci dává příjemce na základě souhlasu plátce;

20) 

„úhradou“ vnitrostátní nebo přeshraniční platební služba, jíž se připisuje částka na platební účet příjemce prostřednictvím platební transakce nebo řady platebních transakcí z platebního účtu plátce provedených na základě pokynu plátce poskytovatelem platebních služeb, který vede platební účet plátce;

21) 

„trvalým příkazem“ pokyn plátce poskytovateli platebních služeb, který vede jeho platební účet, k provádění úhrad v pravidelných intervalech nebo v předem stanovené dny;

22) 

„peněžními prostředky“ bankovky a mince, bezhotovostní peníze a elektronické peníze ve smyslu čl. 2 bodu 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES ( 3 );

23) 

„rámcovou smlouvou“ smlouva o platebních službách, kterou se řídí budoucí provádění jednotlivých a po sobě následujících platebních transakcí a která může obsahovat povinnosti a podmínky pro zřízení platebního účtu;

24) 

„pracovním dnem“ den, kdy má příslušný poskytovatel platebních služeb otevřeno pro výkon činností potřebných k provedení platební transakce;

25) 

„možností přečerpání“ výslovná úvěrová smlouva, na jejímž základě poskytovatel platebních služeb zpřístupňuje spotřebiteli peněžní prostředky, které přesahují aktuální zůstatek na platebním účtu spotřebitele;

26) 

„překročením“ mlčky uznané přečerpání, na jehož základě poskytovatel platebních služeb zpřístupňuje spotřebiteli peněžní prostředky, které přesahují aktuální zůstatek na platebním účtu spotřebitele nebo smluvenou možnost přečerpání;

27) 

„příslušným orgánem“ orgán, který členský stát určí jako příslušný v souladu s článkem 21.

KAPITOLA II

POROVNATELNOST POPLATKŮ SPOJENÝCH S PLATEBNÍMI ÚČTY

Článek 3

Seznam nejreprezentativnějších služeb spojených s platebním účtem a zpoplatněných na vnitrostátní úrovni a standardizovaná terminologie

1.  
Členské státy sestaví prozatímní seznam nejméně deseti a nejvýše dvaceti nejreprezentativnějších zpoplatněných služeb spojených s platebním účtem, které jsou nabízeny na vnitrostátní úrovni alespoň jedním poskytovatelem platebních služeb. Seznam obsahuje u každé z identifikovaných služeb pojmy a definice. V každém úředním jazyce daného členského státu musí být pro každou službu používán pouze jeden pojem.
2.  

Pro účely odstavce 1 zohlední členské státy služby, které:

a) 

spotřebitelé ve vztahu ke svému platebnímu účtu nejvíce využívají;

b) 

spotřebitelům vytvářejí nejvyšší náklady, a to jak celkové, tak jednotkové.

Aby bylo zajištěno řádné uplatňování kritérií stanovených v prvním pododstavci tohoto odstavce, vydá EBA do 18. března 2015 obecné pokyny podle článku 16 nařízení (EU) č. 1093/2010.

3.  
Členské státy oznámí Komisi a orgánu EBA prozatímní seznamy podle odstavce 1 do 18. září 2015. Na požádání poskytnou členské státy Komisi doplňující informace týkající se údajů, na jejichž základě tyto seznamy vytvořily s ohledem na kritéria stanovená v odstavci 2.
4.  
Na základě prozatímních seznamů oznámených v souladu s odstavcem 3 vypracuje EBA návrhy regulačních technických norem, jež stanoví standardizovanou terminologii Unie pro ty služby, které jsou společné alespoň pro většinu členských států. Standardizovaná terminologie Unie obsahuje společné pojmy a definice týkající se společných služeb a je k dispozici v úředních jazycích orgánů Unie. V každém úředním jazyce daného členského státu musí být pro každou službu používán pouze jeden pojem.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 18. září 2016.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

5.  
Členské státy začlení standardizovanou terminologii Unie stanovenou podle odstavce 4 do prozatímního seznamu uvedeného v odstavci 1 a výsledný konečný seznam nejreprezentativnějších služeb spojených s platebním účtem zveřejní bezodkladně a nejpozději za tři měsíce ode dne vstupu aktu v přenesené pravomoci uvedeného v odstavci 4 v platnost.
6.  
Členské státy každé čtyři roky v návaznosti na zveřejnění konečného seznamu podle odstavce 5 zhodnotí a případně aktualizují seznam nejreprezentativnějších služeb sestavený podle odstavců 1 a 2. Výsledky svého hodnocení a případný aktualizovaný seznam nejreprezentativnějších služeb oznámí Komisi a orgánu EBA. EBA postupem podle článku 4 přezkoumá a v případě potřeby aktualizuje standardizovanou terminologii Unie. Na základě aktualizace standardizované terminologie Unie členské státy aktualizují a zveřejní svůj konečný seznam podle odstavce 5 a zajistí, aby poskytovatelé platebních služeb používali aktualizované pojmy a definice.

Článek 4

Sdělení informací o poplatcích a glosář

1.  
Aniž jsou dotčeny čl. 42 odst. 3 směrnice 2007/64/ES a kapitola II směrnice 2008/48/ES, zajistí členské státy, aby poskytovatelé platebních služeb s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy o platebním účtu se spotřebitelem poskytli spotřebiteli na papíře nebo na jiném trvalém nosiči sdělení informací o poplatcích obsahující standardizované pojmy v konečném seznamu nejreprezentativnějších služeb spojených s platebním účtem uvedeném v čl. 3 odst. 5 této směrnice, a pokud poskytovatel platebních služeb tyto služby nabízí, odpovídající poplatky za každou z nich.
2.  

Sdělení informací o poplatcích:

a) 

tvoří krátký a samostatný dokument;

b) 

je prezentováno a upraveno tak, aby bylo přehledné a snadno se četlo, přičemž je použito písmo čitelné velikosti;

c) 

je-li původně vyhotoveno barevně, není méně srozumitelné, pokud je vytištěno nebo kopírováno černobíle;

d) 

je napsáno v úředním jazyce členského státu, ve kterém je platební účet nabízen, nebo, se souhlasem spotřebitele a poskytovatele platebních služeb, v jiném jazyce;

e) 

je přesné, nezavádějící a vyjádřeno v měně platebního účtu nebo, se souhlasem spotřebitele a poskytovatele platebních služeb, v jiné měně Unie;

f) 

obsahuje v horní části první strany nadpis „Sdělení informací o poplatcích“ spolu se společným symbolem, aby se tento dokument odlišil od jiných dokumentů; a

g) 

zahrnuje prohlášení, že obsahuje poplatky za nejreprezentativnější služby spojené s platebním účtem a že úplné předsmluvní a smluvní informace o všech službách jsou poskytnuty v jiných dokumentech.

Členské státy mohou stanovit, že pro účely odstavce 1 se sdělení informací o poplatcích poskytuje společně s informacemi požadovanými podle jiných unijních či vnitrostátních právních předpisů o platebních účtech a souvisejících službách, jsou-li splněny všechny požadavky uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce.

3.  
Pokud jsou jedna nebo více služeb nabízeny jako součást balíčku služeb spojených s platebním účtem, uvede se ve sdělení informací o poplatcích poplatek za celý balíček, služby obsažené v balíčku a jejich množství a další poplatek za jakoukoli službu nad počet zahrnutý v poplatku za balíček.
4.  
Členské státy uloží poskytovatelům platebních služeb povinnost zpřístupnit spotřebitelům glosář alespoň standardizovaných pojmů obsažených v konečném seznamu uvedeném v čl. 3 odst. 5 a souvisejících definicích.

Členské státy zajistí, aby byl glosář poskytnutý podle prvního pododstavce tohoto odstavce včetně případných dalších definic formulován jasným, jednoznačným a pro laiky srozumitelným jazykem a aby nebyl zavádějící.

5.  
Sdělení informací o poplatcích a glosář dají poskytovatelé platebních služeb spotřebitelům kdykoli k dispozici. Oba dokumenty jsou poskytovány snadno přístupným způsobem, a to i osobám, které nejsou klienty, v elektronické podobě na internetových stránkách, pokud existují, a v prostorách poskytovatelů platebních služeb přístupných spotřebitelům. Na požádání jsou spotřebiteli tyto dokumenty bezplatně poskytnuty rovněž na papíře nebo na jiném trvalém nosiči.
6.  
EBA po konzultaci s vnitrostátními orgány a po provedení spotřebitelských testů vypracuje návrhy prováděcích technických norem pro standardizovaný formát sdělení informací o poplatcích a jeho společný symbol.

EBA předloží tyto návrhy prováděcích technických norem Komisi do 18. září 2016.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.

7.  
V návaznosti na aktualizaci standardizované terminologie Unie podle čl. 3 odst. 6 EBA postupem podle odstavce 6 tohoto článku v případě potřeby přezkoumá a aktualizuje standardizovaný formát sdělení informací o poplatcích a jeho společný symbol.

Článek 5

Výpis poplatků

1.  
Aniž jsou dotčeny články 47 a 48 směrnice 2007/64/ES a článek 12 směrnice 2008/48/ES, zajistí členské státy, aby poskytovatelé platebních služeb spotřebiteli bezplatně a alespoň jednou ročně poskytli výpis všech účtovaných poplatků a informace o případných úrokových sazbách uvedených v odst. 2 písm. c) a d) tohoto článku v souvislosti se službami spojenými s platebním účtem. V příslušných případech musí poskytovatelé platebních služeb použít standardizované pojmy obsažené v konečném seznamu uvedeném v čl. 3 odst. 5 této směrnice.

Prostředek komunikace, jímž bude výpis poplatků spotřebiteli poskytován, s ním musí být dohodnut. Výpis poplatků musí být poskytnut na papíře přinejmenším na žádost spotřebitele.

2.  

Výpis poplatků musí obsahovat alespoň tyto informace:

a) 

jednotkový poplatek účtovaný za každou službu a údaj o tom, kolikrát byla daná služba během příslušného období použita, a jestliže jsou služby součástí balíčku, poplatek účtovaný za tento balíček jako celek a údaj o tom, kolikrát byl poplatek za tento balíček během příslušného období účtován, a další poplatek za jakoukoli službu překračující počet zahrnutý v poplatku za balíček;

b) 

celkovou výši poplatků účtovaných během příslušného období za každou službu, za každý balíček poskytnutých služeb a za služby překračující počet zahrnutý v poplatku za balíček;

c) 

případnou úrokovou sazbu z přečerpání uplatňovanou u platebního účtu a případnou celkovou výši úroků účtovaných v souvislosti s přečerpáním během příslušného období;

d) 

případnou kreditní úrokovou sazbu uplatňovanou u platebního účtu a případnou celkovou výši úroků připsaných během příslušného období;

e) 

celkovou výši poplatků účtovaných za všechny služby poskytnuté během příslušného období.

3.  

Výpis poplatků:

a) 

je prezentován a upraven tak, aby byl přehledný a snadno se četl, přičemž je použito písmo čitelné velikosti;

b) 

je přesný, nezavádějící a vyjádřený v měně platebního účtu nebo, se souhlasem spotřebitele a poskytovatele platebních služeb, v jiné měně;

c) 

obsahuje v horní části první strany nadpis „Výpis poplatků“ spolu se společným symbolem, aby se tento dokument odlišil od jiných dokumentů; a

d) 

je napsán v úředním jazyce členského státu, ve kterém je platební účet nabízen, nebo, se souhlasem spotřebitele a poskytovatele platebních služeb, v jiném jazyce.

Členské státy mohou stanovit, že se výpis poplatků poskytuje společně s informacemi požadovanými podle jiných unijních či vnitrostátních právních předpisů o platebních účtech a souvisejících službách, jsou-li splněny všechny požadavky uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce.

4.  
EBA po konzultaci s vnitrostátními orgány a po provedení spotřebitelských testů vypracuje prováděcí technické normy týkající se standardizovaného formátu výpisu poplatků a jeho společného symbolu.

EBA předloží návrhy prováděcích technických norem uvedené v prvním pododstavci Komisi do 18. září 2016.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.

5.  
V návaznosti na aktualizaci standardizované terminologie Unie podle čl. 3 odst. 6 EBA postupem podle odstavce 4 tohoto článku v případě potřeby přezkoumá a aktualizuje standardizovaný formát výpisu poplatků a jeho společný symbol.

Článek 6

Informace pro spotřebitele

1.  
Členské státy zajistí, aby poskytovatelé platebních služeb ve svých smluvních, obchodních a marketingových informacích pro spotřebitele používali v příslušných případech standardizované pojmy obsažené v konečném seznamu uvedeném v čl. 3 odst. 5. Poskytovatelé platebních služeb mohou ve sdělení informací o poplatcích a výpise poplatků použít obchodní značky, jsou-li použity jako doplňkové označení těchto služeb navíc ke standardizovaným pojmům obsaženým v konečném seznamu uvedeném v čl. 3 odst. 5.
2.  
Poskytovatelé platebních služeb mohou k označení služeb ve svých smluvních, obchodních a marketingových informacích pro spotřebitele použít obchodní značky, pokud zřetelně uvedou případné odpovídající standardizované pojmy obsažené v konečném seznamu uvedeném v čl. 3 odst. 5.

Článek 7

Srovnávací internetové stránky

1.  
Členské státy zajistí, aby spotřebitelé měli bezplatný přístup alespoň k jedné internetové stránce porovnávající poplatky, které poskytovatelé platebních služeb účtují přinejmenším za služby zahrnuté do konečného seznamu uvedeného v čl. 3 odst. 5 na vnitrostátní úrovni.

Srovnávací internetové stránky mohou být provozovány soukromým subjektem nebo veřejným orgánem.

2.  
Členské státy mohou vyžadovat, aby srovnávací internetové stránky uvedené v odstavci 1 porovnávaly i další okolnosti, jež určují úroveň služeb nabízených poskytovatelem platebních služeb.
3.  

Srovnávací internetové stránky vytvořené v souladu s odstavcem 1 musí:

a) 

být provozně nezávislé tím, že zajišťují, že se poskytovatelům platebních služeb dostane ve výsledcích vyhledávání rovného zacházení;

b) 

jasně uvádět své vlastníky;

c) 

stanovit jasná a objektivní kritéria, z nichž bude porovnání vycházet;

d) 

používat jednoduchá a jednoznačná vyjádření a v příslušných případech standardizované pojmy obsažené v konečném seznamu uvedeném v čl. 3 odst. 5;

e) 

poskytovat přesné a aktuální informace a uvádět čas poslední aktualizace;

f) 

obsáhnout širokou škálu nabídek platebních účtů, jež pokrývá významnou část trhu, a v případě, že zobrazené informace nepředstavují úplný přehled trhu, zřetelné prohlášení v tomto smyslu předtím, než se výsledky zobrazí; a

g) 

nabízet účinný postup pro nahlášení nesprávných informací o zveřejněných poplatcích.

4.  
Členské státy zajistí, aby informace o tom, že jsou k dispozici internetové stránky splňující požadavky tohoto článku, byly dostupné on-line.

Článek 8

Platební účty nabízené v balíčku s jiným produktem nebo jinou službou

Členské státy zajistí, aby v případě, že je platební účet nabízen jako součást balíčku spolu s jiným produktem nebo jinou službou, které nejsou spojeny s platebním účtem, informoval poskytovatel platebních služeb spotřebitele o tom, zda je možné zakoupit platební účet samostatně, a pokud ano, poskytl samostatné informace o nákladech a poplatcích spojených s jednotlivými dalšími produkty a službami nabízenými v daném balíčku, které lze zakoupit samostatně.

KAPITOLA III

ZMĚNA ÚČTU

Článek 9

Poskytování služby změny účtu

Členské státy zajistí, aby poskytovatelé platebních služeb poskytli službu změny účtu podle článku 10 mezi platebními účty vedenými ve stejné měně každému spotřebiteli, jenž si otevře nebo jemuž je veden platební účet u některého poskytovatele platebních služeb, který se nachází na území dotčeného členského státu.

Článek 10

Služba změny účtu

1.  
Členské státy zajistí, aby službu změny účtu zahajoval přijímající poskytovatel platebních služeb na žádost spotřebitele. Služba změny účtu musí splňovat nejméně požadavky odstavců 2 až 6.

Členské státy mohou místo opatření uvedených v odstavcích 2 až 6 zavést nebo zachovávat jiná opatření:

a) 

je-li to zjevně v zájmu spotřebitele;

b) 

nevzniká-li tím pro spotřebitele žádná další zátěž a

c) 

proběhne-li změna účtu nejdéle v témže celkovém časovém rámci, jaký je uveden v odstavcích 2 až 6.

2.  
Přijímající poskytovatel platebních služeb provede službu změny účtu po obdržení zmocnění od spotřebitele. V případě dvou či více majitelů účtu musí zmocnění udělit každý z nich.

Zmocnění musí být sepsáno v úředním jazyce členského státu, ve kterém je služba změny účtu zahajována, nebo v jiném jazyce, na němž se strany dohodnou.

Toto zmocnění umožní spotřebiteli poskytnout zvláštní souhlas s tím, aby převádějící poskytovatel platebních služeb provedl každý z úkolů uvedených v odstavci 3, a poskytnout zvláštní souhlas s tím, aby přijímající poskytovatel platebních služeb provedl každý z úkolů uvedených v odstavci 5.

Zmocnění spotřebiteli umožní určit konkrétní příchozí úhrady, trvalé příkazy k úhradě a povolení k inkasu, na něž se má změna vztahovat. Umožní mu také určit den, od kterého mají být trvalé příkazy k úhradě a inkasa prováděny z platebního účtu otevřeného nebo vedeného u přijímajícího poskytovatele platebních služeb. Tento den není dřívější než šestý pracovní den ode dne, kdy přijímající poskytovatel platebních služeb obdržel od převádějícího poskytovatele platebních služeb převáděné dokumenty podle odstavce 4. Členské státy mohou vyžadovat, aby zmocnění od spotřebitele bylo písemné a aby byla jeho kopie poskytnuta spotřebiteli.

3.  

Do dvou pracovních dní od přijetí zmocnění uvedeného v odstavci 2 požádá přijímající poskytovatel platebních služeb převádějícího poskytovatele platebních služeb, aby provedl tyto úkoly, pokud tak stanoví zmocnění udělené spotřebitelem:

a) 

předal přijímajícímu poskytovateli platebních služeb, a pokud si to spotřebitel zvlášť vyžádal, rovněž spotřebiteli seznam stávajících trvalých příkazů k úhradě a dostupné informace o povoleních k inkasu, na něž se má změna vztahovat;

b) 

poskytl přijímajícímu poskytovateli platebních služeb, a pokud si to spotřebitel zvlášť vyžádal, rovněž spotřebiteli dostupné informace o opakujících se příchozích úhradách a o inkasech provedených na základě zmocnění k inkasu předaného prostřednictvím věřitele, jež byly na platebním účtu spotřebitele provedeny během předchozích třinácti měsíců;

c) 

jestliže nemá systém umožňující automatické přesměrování příchozích úhrad a inkas na platební účet spotřebitele vedený u přijímajícího poskytovatele platebních služeb, přestal přijímat inkasa a příchozí úhrady s účinkem ode dne určeného ve zmocnění;

d) 

s účinkem ode dne určeného ve zmocnění zrušil trvalé příkazy;

e) 

v den určený spotřebitelem převedl případný zbývající kladný zůstatek na platební účet otevřený nebo vedený u přijímajícího poskytovatele platebních služeb; a

f) 

v den určený spotřebitelem zrušil platební účet vedený u převádějícího poskytovatele platebních služeb.

4.  

Převádějící poskytovatel platebních služeb provede na žádost přijímajícího poskytovatele platebních služeb níže uvedené úkoly, pokud tak stanoví zmocnění udělené spotřebitelem:

a) 

poskytne přijímajícímu poskytovateli platebních služeb do pěti pracovních dní informace uvedené v odst. 3 písm. a) a b);

b) 

jestliže nemá systém umožňující automatické přesměrování příchozích úhrad a inkas na platební účet spotřebitele vedený nebo otevřený u přijímajícího poskytovatele platebních služeb, přestane na příslušný platební účet přijímat příchozí úhrady a inkasa s účinkem ode dne určeného ve zmocnění. Členské státy mohou požadovat, aby převádějící poskytovatel platebních služeb informoval plátce nebo příjemce o důvodech nepřijetí platební transakce;

c) 

s účinkem ode dne určeného ve zmocnění zruší trvalé příkazy;

d) 

v den určený ve zmocnění převede případný zbývající kladný zůstatek z příslušného platebního účtu na platební účet otevřený nebo vedený u přijímajícího poskytovatele platebních služeb;

e) 

aniž je dotčen čl. 45 odst. 1 a 6 směrnice 2007/64/ES, ke dni určenému ve zmocnění zruší příslušný platební účet, pokud spotřebitel nemá v souvislosti s tímto platebním účtem žádné neuhrazené závazky a pokud byly dokončeny úkony uvedené v písmenech a), b) a d) tohoto odstavce. Poskytovatel platebních služeb neprodleně informuje spotřebitele v případě, že jeho platební účet nelze kvůli takovým neuhrazeným závazkům zrušit.

5.  

Do pěti pracovních dní od obdržení požadovaných informací od převádějícího poskytovatele platebních služeb podle odstavce 3 provede přijímající poskytovatel platebních služeb níže uvedené úkoly, pokud tak stanoví zmocnění, způsobem v něm stanoveným a v rozsahu, v jakém to umožňují informace, které mu převádějící poskytovatel platebních služeb nebo spotřebitel poskytl:

a) 

zřídí trvalé příkazy k úhradě požadované spotřebitelem a s účinkem ode dne určeného ve zmocnění je provádí;

b) 

provede nezbytné přípravy na to, aby mohl přijímat inkasa, a s účinkem ode dne určeného ve zmocnění je přijímá;

c) 

je-li to relevantní, informuje spotřebitele o jeho právech podle čl. 5 odst. 3 písm. d) nařízení (EU) č. 260/2012;

d) 

poskytne plátcům určeným ve zmocnění a provádějícím opakující se příchozí úhrady na platební účet spotřebitele údaje o platebním účtu spotřebitele vedeném u přijímajícího poskytovatele platebních služeb a předá plátcům kopii zmocnění uděleného spotřebitelem. Jestliže přijímající poskytovatel platebních služeb nemá k dispozici všechny informace, které potřebuje k informování plátců, požádá o chybějící informace spotřebitele nebo převádějícího poskytovatele platebních služeb;

e) 

poskytne příjemcům určeným ve zmocnění a využívajícím k získávání peněžních prostředků z platebního účtu spotřebitele inkaso údaje o platebním účtu spotřebitele vedeném u přijímajícího poskytovatele platebních služeb a o dni, od kterého se začnou inkasa z tohoto platebního účtu provádět, a předá příjemcům kopii zmocnění uděleného spotřebitelem. Jestliže přijímající poskytovatel platebních služeb nemá k dispozici všechny informace, které potřebuje k informování příjemců, požádá o chybějící informace spotřebitele nebo převádějícího poskytovatele platebních služeb.

Pokud se spotřebitel namísto poskytnutí zvláštního souhlasu přijímajícímu poskytovateli platebních služeb v souladu s odstavcem 2 rozhodne poskytnout informace uvedené v prvním pododstavci písm. d) a e) tohoto odstavce plátcům či příjemcům osobně, poskytne přijímající poskytovatel platebních služeb spotřebiteli ve lhůtě stanovené v prvním pododstavci tohoto odstavce standardní dopisy obsahující údaje o platebním účtu a o počátečním datu určeném ve zmocnění.

6.  
Aniž je dotčen čl. 55 odst. 2 směrnice 2007/64/ES, nesmí převádějící poskytovatel platebních služeb přede dnem určeným ve zmocnění uděleném spotřebitelem blokovat platební prostředky, aby nebylo poskytování platebních služeb spotřebiteli přerušeno v průběhu poskytování služby změny účtu.

Článek 11

Pomoc spotřebitelům při přeshraničním otevírání účtů

1.  

Členské státy zajistí, aby poskytovatel platebních služeb, který vede platební účet spotřebitele a kterému spotřebitel sdělí, že si přeje otevřít platební účet u poskytovatele platebních služeb v jiném členském státě, poskytl na základě takové žádosti spotřebiteli tuto pomoc:

a) 

poskytl spotřebiteli bezplatně přehled všech stávajících aktivních trvalých příkazů k úhradě a případných zmocnění k inkasu předaných prostřednictvím dlužníka a dostupné informace o opakujících se příchozích úhradách a inkasu provedených z podnětu věřitele, jež byly na platebním účtu spotřebitele provedeny během předchozích třinácti měsíců. Tento seznam nezakládá novému poskytovateli platebních služeb žádnou povinnost zavést služby, které neposkytuje;

b) 

převedl případný kladný zůstatek z platebního účtu spotřebitele na platební účet spotřebitele otevřený či vedený u nového poskytovatele platebních služeb, za předpokladu, že žádost obsahuje úplné údaje umožňující identifikovat nového poskytovatele platebních služeb a platební účet spotřebitele;

c) 

zrušil platební účet spotřebitele.

2.  
Aniž je dotčen čl. 45 odst. 1 a 6 směrnice 2007/64/ES a pokud spotřebitel nemá v souvislosti s tímto platebním účtem žádné neuhrazené závazky, učiní poskytovatel platebních služeb, který platební účet spotřebitele vede, kroky stanovené v odst. 1 písm. a), b) a c) tohoto článku ke dni určenému spotřebitelem, kterým není dřívější než šestý pracovní den ode dne, kdy tento poskytovatel platebních služeb obdržel od spotřebitele příslušnou žádost, pokud se strany nedohodnou jinak. Poskytovatel platebních služeb neprodleně informuje spotřebitele v případě, že jeho platební účet nelze kvůli neuhrazeným závazkům zrušit.

Článek 12

Poplatky spojené se službou změny účtu

1.  
Členské státy zajistí, aby spotřebitelé měli bezplatný přístup ke svým osobním informacím o stávajících trvalých příkazech a inkasech, jež jsou vedeny u převádějícího nebo přijímajícího poskytovatele platebních služeb.
2.  
Členské státy zajistí, aby převádějící poskytovatel platebních služeb poskytl informace požadované přijímajícím poskytovatelem platebních služeb podle čl. 10 odst. 4 písm. a), aniž by za ně spotřebiteli nebo přijímajícímu poskytovateli platebních služeb účtoval poplatek.
3.  
Členské státy zajistí, aby případné poplatky uplatňované převádějícím poskytovatelem platebních služeb vůči spotřebiteli za zrušení u něj vedeného platebního účtu byly určeny v souladu s čl. 45 odst. 2, 4 a 6 směrnice 2007/64/ES.
4.  
Členské státy zajistí, aby případné poplatky uplatňované převádějícím nebo přijímajícím poskytovatelem platebních služeb vůči spotřebiteli za jakékoli služby poskytované podle článku 10 jiné než služby uvedené v odstavcích 1, 2 a 3 tohoto článku byly přiměřené a odpovídaly skutečným nákladům daného poskytovatele platebních služeb.

Článek 13

Finanční ztráta pro spotřebitele

1.  
Členské státy zajistí, aby poskytovatel platebních služeb zapojený do procesu změny účtu uhradil bezodkladně veškeré finanční ztráty, včetně úplat a úroků, které spotřebiteli vzniknou a které jsou přímým důsledkem toho, že tento poskytovatel nesplnil své povinnosti podle článku 10.
2.  
Odpovědnost podle odstavce 1 se nepoužije v případech mimořádných a nepředvídatelných okolností, které poskytovatel platebních služeb dovolávající se těchto okolností nemůže ovlivnit a jejichž následkům by nebylo možné přes veškeré úsilí zabránit, nebo v případech, kdy je poskytovatel platebních služeb vázán jinými právními povinnostmi vyplývajícími z unijních nebo vnitrostátních právních předpisů.
3.  
Členské státy zajistí, aby odpovědnost podle odstavců 1 a 2 byla stanovena v souladu s požadavky právních předpisů platnými na vnitrostátní úrovni.

Článek 14

Informace o službě změny účtu

1.  

Členské státy zajistí, aby poskytovatelé platebních služeb poskytli spotřebitelům tyto informace o službě změny účtu:

a) 

úlohy převádějícího a přijímajícího poskytovatele platebních služeb v každé fázi procesu změny účtu, jak jsou uvedeny v článku 10;

b) 

časový rámec pro dokončení jednotlivých fází;

c) 

případné poplatky účtované za změnu účtu;

d) 

veškeré informace, o jejichž poskytnutí bude spotřebitel požádán; a

e) 

postupy alternativního řešení sporů uvedené v článku 24.

Členské státy mohou požadovat, aby poskytovatelé platebních služeb poskytovali i jiné informace, včetně případných informací nezbytných k určení systému pojištění vkladů v Unii, jehož je poskytovatel platebních služeb členem.

2.  
Informace uvedené v odstavci 1 musí být bezplatně k dispozici na papíře nebo na jiném trvalém nosiči ve všech prostorách poskytovatele platebních služeb přístupných spotřebitelům a kdykoli dostupné v elektronické podobě na jeho internetových stránkách a musí být na žádost poskytnuty spotřebitelům.

KAPITOLA IV

PŘÍSTUP K PLATEBNÍM ÚČTŮM

Článek 15

Zákaz diskriminace

Členské státy zajistí, aby spotřebitelé, kteří oprávněně pobývají v Unii, nebyli úvěrovými institucemi diskriminováni z důvodu státní příslušnosti nebo místa pobytu ani z jakéhokoli jiného důvodu uvedeného v článku 21 Listiny, když žádají o platební účet v Unii nebo k němu přistupují. ►C2  Podmínky pro vedení platebního účtu se základními prvky nesmějí být v žádném ohledu diskriminační. ◄

Článek 16

Právo na přístup k platebnímu účtu se základními prvky

1.  
Členské státy zajistí, aby platební účty se základními prvky nabízely spotřebitelům všechny úvěrové instituce nebo takový počet úvěrových institucí, který je dostatečný, aby byl zajištěn přístup k nim pro všechny spotřebitele na jejich území a zabránilo se narušení hospodářské soutěže. Členské státy zajistí, aby platební účty se základními prvky nenabízely pouze ty úvěrové instituce, které platební účty poskytují s výhradně internetovým bankovnictvím.
2.  
Členské státy zajistí, aby spotřebitelé, kteří oprávněně pobývají v Unii, včetně spotřebitelů bez trvalého bydliště a žadatelů o azyl a spotřebitelů, jimž nebylo uděleno povolení k pobytu, avšak které nelze z právních či věcných důvodů vyhostit, měli právo otevřít si a používat platební účet se základními prvky u úvěrových institucí, které se nacházejí na jejich území. Toto právo se uplatní bez ohledu na místo pobytu spotřebitele.

Za podmínky, že plně dodrží základní svobody zaručené Smlouvami, mohou členské státy od spotřebitelů, kteří si chtějí na jejich území otevřít platební účet se základními prvky, požadovat, aby prokázali, že na jeho otevření mají skutečný zájem.

Členské státy zajistí, aby výkon tohoto práva nebyl pro spotřebitele příliš obtížný a nadměrně je nezatěžoval.

3.  
Členské státy zajistí, aby úvěrové instituce, které nabízejí platební účty se základními prvky, bez zbytečného odkladu a nejpozději deset pracovních dnů po obdržení úplné žádosti buď platební účet se základními prvky otevřely, nebo žádost spotřebitele o platební účet se základními prvky zamítly.
4.  
Členské státy zajistí, aby úvěrové instituce zamítly žádost o platební účet se základními prvky, pokud by otevření takového účtu vedlo k porušení ustanovení směrnice 2005/60/ES týkajících se předcházení praní peněz a boje proti financování terorismu.
5.  
Členské státy mohou povolit úvěrovým institucím, které nabízejí platební účty se základními prvky, aby zamítly žádost o takový účet, pokud spotřebitel již má u některé úvěrové instituce, jež se nachází na jejich území, platební účet, jenž mu umožňuje využívat služeb uvedených v čl. 17 odst. 1, ledaže spotřebitel prohlásí, že byl vyrozuměn o chystaném zrušení svého platebního účtu.

V takových případech může úvěrová instituce před otevřením platebního účtu se základními prvky ověřit, zda spotřebitel má či nemá platební účet u některé úvěrové instituce nacházející se ve stejném členském státě, jenž mu umožňuje využívat služeb uvedených v čl. 17 odst. 1. Úvěrové instituce se pro tento účel mohou spokojit s čestným prohlášením s podpisem spotřebitele.

6.  
Členské státy mohou stanovit omezený počet konkrétních dalších případů, v nichž může být úvěrová instituce povinna nebo oprávněna zamítnout žádost o platební účet se základními prvky. Tyto případy vycházejí z vnitrostátních právních předpisů platných na území daných členských států a jejich cílem je buď usnadnit spotřebitelům bezplatný přístup k platebnímu účtu se základními prvky na základě mechanismu podle článku 25, nebo zabránit tomu, aby spotřebitelé svého práva na přístup k platebnímu účtu se základními prvky zneužívali.
7.  
Členské státy zajistí, aby v případech uvedených v odstavcích 4, 5 a 6 úvěrová instituce po přijetí rozhodnutí okamžitě písemně a bezplatně informovala spotřebitele o zamítnutí a jeho konkrétních důvodech, není-li toto informování v rozporu s cíli bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo směrnice 2005/60/ES. V případě zamítnutí sdělí úvěrová instituce spotřebiteli informace o postupu podávání stížností proti zamítnutí a o jeho právu obrátit se na příslušný orgán a na určený subjekt pro alternativní řešení sporů a poskytne příslušné kontaktní údaje.
8.  
Členské státy zajistí, aby v případech uvedených v odstavci 4 přijala úvěrová instituce vhodná opatření podle kapitoly III směrnice 2005/60/ES.
9.  
Členské státy zajistí, aby přístup k platebnímu účtu se základními prvky nebyl podmiňován zakoupením doplňkových služeb nebo podílů v dané úvěrové instituci, pokud se druhá z uvedených podmínek nevztahuje na všechny klienty dané úvěrové instituce.
10.  
Má se za to, že členské státy splňují povinnosti stanovené v kapitole IV, pokud stávající závazný rámec dostatečně jasně a přesně zajišťuje její plné uplatňování, tak aby dotčené osoby mohly v plném rozsahu vykonávat svá práva a domáhat se jich u vnitrostátních soudů.

Článek 17

Vlastnosti platebního účtu se základními prvky

1.  

Členské státy zajistí, aby platební účet se základními prvky zahrnoval tyto služby:

a) 

služby umožňující veškeré operace, které jsou vyžadovány pro otevření, vedení a zrušení platebního účtu;

b) 

služby umožňující ukládání peněžních prostředků na platební účet;

c) 

služby umožňující v Unii výběry hotovosti z platebního účtu u přepážky nebo pomocí bankomatu, který je možno využívat i mimo otevírací dobu úvěrové instituce;

d) 

provádění těchto platebních transakcí v Unii:

i) 

inkasa;

ii) 

platební transakce uskutečňované platební kartou, včetně on-line plateb;

iii) 

úhrady, včetně trvalých příkazů, zadané na terminálech – jsou-li k dispozici –, u přepážek a v systému internetového bankovnictví příslušné úvěrové instituce.

Úvěrové instituce by měly nabízet služby uvedené v prvním pododstavci písm. a) až d) v rozsahu, v jakém tyto služby již nabízejí spotřebitelům, kteří mají platební účet jiný než platební účet se základními prvky.

2.  
Členské státy mohou úvěrovým institucím usazeným na jejich území uložit povinnost poskytovat u platebního účtu se základními prvky doplňkové služby považované na základě zvyklostí na vnitrostátní úrovni za zásadní pro spotřebitele.
3.  
Členské státy zajistí, aby úvěrové instituce usazené na jejich území nabízely platební účet se základními prvky alespoň v národní měně dotčeného členského státu.
4.  
Členské státy zajistí, aby platební účet se základními prvky umožňoval spotřebitelům provést neomezený počet operací, pokud jde o služby uvedené v odstavci 1.
5.  
Pokud jde o služby uvedené v odst. 1 prvním pododstavci písm. a), b) a c) a písm. d) bodě ii) tohoto článku, s výjimkou transakcí uskutečňovaných kreditní kartou, zajistí členské státy, aby úvěrové instituce neúčtovaly žádné poplatky přesahující případné přiměřené poplatky uvedené v článku 18, bez ohledu na počet operací, které byly na platebním účtu provedeny.
6.  
Pokud jde o služby uvedené v odst. 1 prvním pododstavci písm. d) bodě i), ii) - pouze ve vztahu k transakcím uskutečňovaným kreditní kartou - a iii) tohoto článku, mohou členské státy stanovit minimální počet operací, nad nějž mohou úvěrové instituce teprve účtovat případné přiměřené poplatky uvedené v článku 18. Členské státy zajistí, aby tento minimální počet operací stačil k pokrytí osobních potřeb spotřebitele s ohledem na stávající chování spotřebitelů a obchodní zvyklosti. Poplatky účtované za operace nad minimální počet operací nesmějí být vyšší než poplatky placené podle obvyklé cenové politiky úvěrové instituce.
7.  
Členské státy zajistí, aby spotřebitel mohl platební transakce ze svého platebního účtu se základními prvky spravovat a zahajovat v prostorách úvěrové instituce nebo prostřednictvím internetového bankovnictví, je-li k dispozici.
8.  
Aniž jsou dotčeny požadavky stanovené směrnicí 2008/48/ES, mohou členské státy úvěrovým institucím umožnit, aby na žádost spotřebitele poskytovaly u platebního účtu se základními prvky možnost přečerpání. Členské státy mohou u každé takové možnosti přečerpání vymezit maximální výši a maximální dobu trvání. Přístup k platebnímu účtu se základními prvky a jeho používání nesmí být žádným způsobem omezeno nebo podmíněno koupí těchto úvěrových služeb.

Článek 18

Související poplatky

1.  
Členské státy zajistí, aby úvěrové instituce nabízely služby uvedené v článku 17 bezplatně nebo za přiměřený poplatek.
2.  
Členské státy zajistí, aby poplatky účtované spotřebiteli v případě nedodržení závazků spotřebitele stanovených v rámcové smlouvě byly přiměřené.
3.  

Členské státy zajistí, aby byly přiměřené poplatky uvedené v odstavcích 1 a 2 stanoveny alespoň s ohledem na tato kritéria:

a) 

vnitrostátní úrovně příjmů;

b) 

průměrná výše poplatků účtovaných úvěrovými institucemi v dotčeném členském státě za služby poskytované k platebním účtům.

4.  
Aniž je dotčeno právo uvedené v čl. 16 odst. 2 a povinnost uvedená v odstavci 1 tohoto článku, mohou členské státy od úvěrových institucí požadovat, aby zavedly různé systémy pro stanovování cen v závislosti na úrovni bankovního začlenění spotřebitele, což umožní zejména výhodnější podmínky pro zranitelné spotřebitele bez bankovního účtu. V takových případech členské státy zajistí, aby spotřebitelům byla poskytnuta doporučení i náležité informace o dostupných možnostech.

Článek 19

Rámcové smlouvy a ukončení smlouvy

1.  
Rámcové smlouvy umožňující přístup k platebnímu účtu se základními prvky se řídí směrnicí 2007/64/ES, nestanoví-li odstavce 2 a 4 tohoto článku jinak.
2.  

Úvěrová instituce smí rámcovou smlouvu jednostranně ukončit, pouze pokud je splněna alespoň jedna z těchto podmínek:

a) 

spotřebitel platební účet záměrně využil k nezákonným účelům;

b) 

na platebním účtu nedošlo k žádným transakcím po více než 24 po sobě následujících měsíců;

c) 

spotřebitel poskytl nepravdivé informace, aby získal právo na přístup k platebnímu účtu se základními prvky v případě, kdy by ho pravdivé informace ke vzniku tohoto práva neopravňovaly;

d) 

spotřebitel již nemá oprávněný pobyt v Unii;

e) 

spotřebitel si následně v členském státě, kde již má platební účet se základními prvky, otevřel druhý platební účet, který mu umožňuje využívat služeb uvedených v čl. 17 odst. 1.

3.  
Členské státy mohou stanovit omezený počet konkrétních dalších případů, v nichž může být rámcová smlouva o platebním účtu se základními prvky jednostranně ukončena úvěrovou institucí. Tyto případy musí vycházet z vnitrostátních právních předpisů platných na území daných členských států a jejich cílem musí být zabránit tomu, aby spotřebitelé zneužívali svého práva na přístup k platebnímu účtu se základními prvky.
4.  
Členské státy zajistí, aby úvěrová instituce, která ukončí smlouvu o platebním účtu se základními prvky na základě jednoho nebo více důvodů uvedených v odst. 2 písm. b), d) a e) a v odstavci 3, písemně a bezplatně informovala spotřebitele o důvodech ukončení nejméně dva měsíce přede dnem, kdy ukončení nabude účinku, ledaže by to bylo v rozporu s cíli bezpečnosti státu nebo veřejného pořádku. Pokud úvěrová instituce ukončí smlouvu v souladu s odst. 2 písm. a) nebo c), je toto ukončení okamžitě účinné.
5.  
V oznámení o ukončení smlouvy musí být spotřebiteli sděleny informace o případném postupu podávání stížností proti ukončení smlouvy a o jeho právu obrátit se na příslušný orgán a na určený subjekt pro alternativní řešení sporů a poskytnuty příslušné kontaktní údaje.

Článek 20

Obecné informace o platebních účtech se základními prvky

1.  
Členské státy zajistí, aby byla přijata vhodná opatření ke zvýšení informovanosti veřejnosti o dostupnosti platebních účtů se základními prvky, jejich všeobecných cenových podmínkách, postupech, které je třeba dodržet pro uplatnění práva na přístup k platebnímu účtu se základními prvky, a metodách, jak získat přístup k postupům alternativního řešení sporů. Členské státy zajistí, aby byla opatření v oblasti komunikace dostatečná a dobře zacílena, zejména na zranitelné a mobilní spotřebitele a na spotřebitele bez bankovního účtu.
2.  
Členské státy zajistí, aby úvěrové instituce spotřebitelům bezplatně poskytly přístupné informace a asistenci, pokud jde o konkrétní vlastnosti platebních účtů se základními prvky v nabídce, poplatky, které s nimi souvisejí, a podmínky využívání. Členské státy také zajistí, aby bylo v poskytnutých informacích jasně uvedeno, že zakoupení doplňkových služeb není pro přístup k platebnímu účtu se základními prvky povinné.

KAPITOLA V

PŘÍSLUŠNÉ ORGÁNY A ALTERNATIVNÍ ŘEŠENÍ SPORŮ

Článek 21

Příslušné orgány

1.  
Členské státy určí vnitrostátní příslušné orgány oprávněné k tomu, aby zajistily a vynucovaly dodržování této směrnice, a zajistí, aby tyto orgány měly vyšetřovací a donucovací pravomoci i přiměřené zdroje, které jsou nezbytné k účinnému a účelnému plnění jejich úkolů.

Příslušnými orgány jsou buď veřejné orgány nebo subjekty uznané vnitrostátním právem, nebo veřejné orgány, kterým vnitrostátní právo tuto pravomoc výslovně svěřuje. Nesmějí jimi být poskytovatelé platebních služeb s výjimkou národních centrálních bank.

2.  
Členské státy zajistí, aby příslušné orgány a všechny osoby, které pro ně pracují nebo pracovaly, jakož i auditoři a znalci pověření příslušnými orgány byli vázáni služebním či profesním tajemstvím. Žádné důvěrné informace, které získají při výkonu svých služebních povinností, nesmějí sdělit jiné osobě nebo orgánu jinak než v souhrnné nebo obecné podobě, aniž jsou dotčeny případy stanovené trestním právem nebo touto směrnicí. To však nebrání příslušným orgánům ve výměně nebo předávání důvěrných informací v souladu s právem Unie a vnitrostátním právem.
3.  

Členské státy zajistí, aby orgány příslušnými pro zajištění a vynucování dodržování této směrnice byly jedny nebo obojí z následujících:

a) 

příslušné orgány ve smyslu čl. 4 bodu 2 nařízení (EU) č. 1093/2010;

b) 

orgány jiné než příslušné orgány uvedené v písmeni a), jestliže vnitrostátní právní či správní předpisy vyžadují, aby tyto orgány spolupracovaly s příslušnými orgány uvedenými v písmeni a), kdykoli je to nutné k plnění jejich úkolů podle této směrnice, a to i za účelem spolupráce s EBA vyžadované touto směrnicí.

4.  
Členské státy oznámí Komisi a orgánu EBA příslušné orgány a jakékoli změny v tomto ohledu. První oznámení se uskuteční co nejdříve a nejpozději 18. září 2016.
5.  

Svou pravomoc příslušné orgány vykonávají v souladu s vnitrostátním právem buď

a) 

přímo z vlastní pravomoci nebo pod soudním dohledem, nebo

b) 

prostřednictvím podání k soudům příslušným k přijetí nezbytného rozhodnutí, včetně, kde je to vhodné, v řízení o opravném prostředku, není-li návrhu na přijetí nezbytného rozhodnutí vyhověno.

6.  
Existuje-li na jejich území více než jeden příslušný orgán, zajistí členské státy jasné vymezení povinností těchto orgánů a úzkou spolupráci mezi nimi, aby tyto orgány mohly své příslušné povinnosti efektivně vykonávat.
7.  
Komise nejméně jednou ročně zveřejní seznam příslušných orgánů v Úředním věstníku Evropské unie a na své internetové stránce jej průběžně aktualizuje.

Článek 22

Povinnost spolupráce

1.  
Příslušné orgány různých členských států vzájemně spolupracují, kdykoli je to nezbytné pro účely plnění jejich úkolů podle této směrnice, přičemž využívají své pravomoci stanovené v této směrnici nebo ve vnitrostátním právu.

Příslušné orgány poskytují pomoc příslušným orgánům ostatních členských států. Zejména si vyměňují informace a spolupracují při vyšetřování nebo činnostech dohledu.

K usnadnění a urychlení spolupráce, a zejména výměny informací, určí každý členský stát jediný příslušný orgán jako kontaktní místo pro účely této směrnice. Členský stát sdělí Komisi a ostatním členským státům názvy orgánů, které určí k přijímání žádostí o výměnu informací nebo o spolupráci podle tohoto odstavce.

2.  
Členské státy přijmou potřebná správní a organizační opatření, aby usnadnily pomoc stanovenou v odstavci 1.
3.  
Příslušné orgány členských států, které byly v souladu s odstavcem 1 určeny jako kontaktní místa pro účely této směrnice, si bez zbytečného odkladu vzájemně poskytnou informace vyžadované pro účely plnění úkolů příslušných orgánů a stanovené v předpisech přijatých na základě této směrnice.

Příslušné orgány, které si podle této směrnice vyměňují informace s jinými příslušnými orgány, mohou v okamžiku sdělení informací uvést, že tyto informace nesmějí být bez jejich výslovného souhlasu dále sděleny; v tom případě lze výměnu těchto informací provádět výhradně pro účely, pro které tyto orgány daly souhlas.

Příslušný orgán určený jako kontaktní místo může obdržené informace předávat ostatním příslušným orgánům, avšak jiným orgánům nebo fyzickým či právnickým osobám předá tyto informace pouze s výslovným souhlasem příslušných orgánů, které informace poskytly, a výhradně pro účely, pro které tyto orgány daly souhlas, s výjimkou řádně odůvodněných okolností, kdy ihned uvědomí kontaktní místo, které informace poskytlo.

4.  

Příslušný orgán může odmítnout vyhovět žádosti o spolupráci při provádění vyšetřování nebo dohledu nebo o výměnu informací podle odstavce 3 pouze v případech, kdy:

a) 

by takové vyšetřování, kontrola na místě, dohled nebo výměna informací mohly nepříznivě ovlivnit svrchovanost, bezpečnost nebo veřejný pořádek dožádaného členského státu;

b) 

před orgány dožádaného členského státu již bylo zahájeno soudní řízení ve vztahu ke stejným osobám a stejným činům;

c) 

v dožádaném členském státě již bylo ve vztahu ke stejným osobám a za stejné činy vydáno pravomocné rozhodnutí.

V případě takového odmítnutí o něm příslušný orgán vyrozumí dožadující orgán a poskytne co nejpodrobnější informace.

Článek 23

Urovnávání sporů mezi příslušnými orgány různých členských států

Pokud byla žádost o spolupráci, zejména o výměnu informací, zamítnuta nebo jí nebylo vyhověno v přiměřené lhůtě, mohou se příslušné orgány obrátit na orgán EBA a požádat jej o pomoc v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č. 1093/2010. V takových případech může EBA postupovat v souladu s pravomocemi, které mu byly uvedeným článkem svěřeny, a dotčené příslušné orgány jsou vázány jakýmkoli jeho závazným rozhodnutím přijatým v souladu s uvedeným článkem bez ohledu na to, zda jsou členy EBA či nikoli.

Článek 24

Alternativní řešení sporů

Členské státy zajistí, aby spotřebitelé měli přístup k účinným a účelným postupům alternativního řešení sporů týkajících se práv a povinností stanovených touto směrnicí. Uvedené postupy alternativního řešení sporů a subjekty, které je nabízejí, musí splňovat požadavky na kvalitu stanovené ve směrnici 2013/11/EU.

Článek 25

Mechanismus v případě odmítnutí platebního účtu, za nějž je účtován poplatek

Aniž je dotčen článek 16, mohou členské státy zřídit zvláštní mechanismus k zajištění toho, aby spotřebitelé, kteří na jejich území nemají platební účet a byl jim odmítnut přístup k platebnímu účtu, za nějž si úvěrová instituce účtuje poplatek, měli bezplatný a účinný přístup k platebnímu účtu se základními prvky.

KAPITOLA VI

SANKCE

Článek 26

Sankce

1.  
Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušování vnitrostátních právních předpisů provádějících tuto směrnici a přijmou veškerá opatření nezbytná k zajištění jejich uplatňování. Tyto sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
2.  
Členské státy stanoví, aby příslušný orgán mohl zveřejnit jakoukoli správní sankci, která bude uložena za nedodržení předpisů přijatých k provedení této směrnice, ledaže by toto zveřejnění vážně ohrozilo finanční trhy nebo způsobilo neúměrnou škodu dotčeným stranám.

KAPITOLA VII

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 27

Hodnocení

1.  

Členské státy poskytnou Komisi poprvé do 18. září 2018 a poté každé dva roky informace o:

a) 

dodržování článků 4, 5 a 6 poskytovateli platebních služeb;

b) 

dodržování požadavků na zajištění existence srovnávacích internetových stránek podle článku 7 členskými státy;

c) 

počtu platebních účtů, u nichž byla provedena změna, a podílu žádostí o změnu platebního účtu, které byly zamítnuty;

d) 

počtu úvěrových institucí nabízejících platební účet se základními prvky, počtu takových účtů, které byly otevřeny, a podílu žádostí o platební účty se základními prvky, které byly zamítnuty.

2.  
Komise vypracuje poprvé do 18. září 2018 a poté každé dva roky zprávu na základě informací obdržených od členských států.

Článek 28

Přezkum

1.  
Komise předloží do 18. září 2019 Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování této směrnice doprovázenou, pokud to bude vhodné, legislativním návrhem.

Zpráva obsahuje:

a) 

seznam veškerých řízení o nesplnění povinnosti zahájených Komisí ve vztahu k této směrnici;

b) 

vyhodnocení průměrné výše poplatků v členských státech u platebních účtů spadajících do oblasti působnosti této směrnice;

c) 

posouzení proveditelnosti vytvoření rámce pro zajištění automatického přesměrování plateb z jednoho platebního účtu na jiný uvnitř členského státu spojeného s automatickými oznámeními pro příjemce nebo plátce, když jsou jejich převody přesměrovány;

d) 

posouzení proveditelnosti rozšíření služby změny účtu vymezené v článku 10 na případy, kdy se přijímající a převádějící poskytovatelé platebních služeb nacházejí v různých členských státech, a proveditelnosti přeshraničního otevírání účtů podle článku 11;

e) 

vyhodnocení počtu majitelů účtů, kteří podle informací poskytnutých členskými státy v souladu s článkem 27 provedli změnu platebních účtů od provedení této směrnice;

f) 

posouzení nákladů a přínosů spojených se zavedením celounijní přenositelnosti čísel platebních účtů;

g) 

vyhodnocení počtu úvěrových institucí nabízejících platební účty se základními prvky;

h) 

vyhodnocení počtu a – v případě zpřístupnění anonymizovaných informací – charakteristik spotřebitelů, kteří si od provedení této směrnice otevřeli platební účty se základními prvky;

i) 

vyhodnocení průměrných ročních poplatků vybíraných za platební účty se základními prvky na úrovni členských států;

j) 

vyhodnocení účinnosti stávajících opatření a potřeby dalších opatření pro posílení finančního začlenění a pro pomoc zranitelným členům společnosti v souvislosti s předlužením;

k) 

příklady osvědčených postupů v členských státech pro snížení vyloučení spotřebitelů z přístupu k platebním službám.

2.  
Zpráva posoudí, rovněž na základě informací obdržených od členských států podle článku 27, zda se má pozměnit a aktualizovat seznam služeb, které jsou součástí platebního účtu se základními prvky, s ohledem na vývoj prostředků pro placení a technologií.
3.  
Zpráva rovněž posoudí, zda jsou třeba další opatření nad rámec opatření přijatých podle článků 7 a 8 pro srovnávací internetové stránky a účty nabízené v balíčcích, a zejména zda je třeba akreditovat srovnávací internetové stránky.

Článek 29

Provedení

1.  
Členské státy do 18. září 2016 přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí. Neprodleně sdělí Komisi jejich znění.
2.  
Členské státy předpisy uvedené v odstavci 1 použijí ode dne 18. září 2016.

Odchylně od prvního pododstavce:

a) 

se článek 3 použije ode dne 17. září 2014;

b) 

členské státy začnou používat předpisy nezbytné pro dosažení souladu s čl. 4 odst. 1 až 5, čl. 5 odst. 1, 2 a 3, čl. 6 odst. 1 a 2 a článkem 7 do devíti měsíců od vstupu aktu v přenesené pravomoci uvedeného v čl. 3 odst. 4 v platnost;

c) 

členské státy, které již na vnitrostátní úrovni mají dokument, který je rovnocenný sdělení informací o poplatcích, se mohou rozhodnout pro začlenění společného formátu a jeho společného symbolu do osmnácti měsíců po vstupu aktu v přenesené pravomoci uvedeného v čl. 3 odst. 4 v platnost;

d) 

členské státy, které již na vnitrostátní úrovni mají dokument, který je rovnocenný výpisu poplatků, se mohou rozhodnout pro začlenění společného formátu a jeho společného symbolu do osmnácti měsíců po vstupu aktu v přenesené pravomoci uvedeného v čl. 3 odst. 4 v platnost.

3.  
Předpisy přijaté členskými státy podle odstavce 1 musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.
4.  
Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnitrostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 30

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 31

Určení

Tato směrnice je určena členským státům v souladu se Smlouvami.



( 1 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a investičními podniky, o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 338).

( 2 ) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 1).

( 3 ) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/110/ES ze dne 16. září 2009 o přístupu k činnosti institucí elektronických peněz, o jejím výkonu a o obezřetnostním dohledu nad touto činností, o změně směrnic 2005/60/ES a 2006/48/ES a o zrušení směrnice 2000/46/ES (Úř. věst. L 267, 10.10.2009, s. 7).

Top