EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 02014L0059-20200107

Consolidated text: Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012 (Text s významem pro EHP)Text s významem pro EHP

ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2014/59/2020-01-07

02014L0059 — CS — 07.01.2020 — 004.005


Tento dokument slouží výhradně k informačním účelům a nemá žádný právní účinek. Orgány a instituce Evropské unie nenesou za jeho obsah žádnou odpovědnost. Závazná znění příslušných právních předpisů, včetně jejich právních východisek a odůvodnění, jsou zveřejněna v Úředním věstníku Evropské unie a jsou k dispozici v databázi EUR-Lex. Tato úřední znění jsou přímo dostupná přes odkazy uvedené v tomto dokumentu

►B

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2014/59/EU

ze dne 15. května 2014,

kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012

(Text s významem pro EHP)

(Úř. věst. L 173 12.6.2014, s. 190)

Ve znění:

 

 

Úřední věstník

  Č.

Strana

Datum

►M1

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2017/1132 Text s významem pro EHP ze dne 14. června 2017

  L 169

46

30.6.2017

►M2

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2017/2399 ze dne 12. prosince 2017,

  L 345

96

27.12.2017

►M3

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2019/879 ze dne 20. května 2019,

  L 150

296

7.6.2019

►M4

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (EU) 2019/2162 Text s významem pro EHP ze dne 27. listopadu 2019

  L 328

29

18.12.2019


Opravena:

►C1

Oprava, Úř. věst. L 149, 16.6.2015, s.  23 (2014/59/EU)

►C2

Oprava, Úř. věst. L 283, 31.8.2020, s.  2 (2019/879)




▼B

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2014/59/EU

ze dne 15. května 2014,

kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků a kterou se mění směrnice Rady 82/891/EHS, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES, 2002/47/ES, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU, 2012/30/EU a 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 a (EU) č. 648/2012

(Text s významem pro EHP)



HLAVA I

OBLAST PŮSOBNOSTI, DEFINICE A ORGÁNY

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1.  Tato směrnice stanoví pravidla a postupy týkající se ozdravných postupů a řešení krize těchto subjektů:

a) 

institucí usazených v Unii;

b) 

finančních institucí usazených v Unii, pokud je finanční instituce dceřiným podnikem úvěrové instituce či investičního podniku nebo společnosti uvedené v písmeni c) nebo d) a podléhá dohledu nad mateřským podnikem na konsolidovaném základě v souladu články 6 až 17 nařízení (EU) č. 575/2013;

c) 

finančních holdingových společností, smíšených finančních holdingových společností a holdingových společností se smíšenou činností usazených v Unii;

d) 

mateřských finančních holdingových společností v členském státě, mateřských finančních holdingových společností v Unii, mateřských smíšených finančních holdingových společností v členském státě a mateřských smíšených finančních holdingových společností v Unii;

e) 

poboček institucí usazených mimo Unii v souladu se specifickými podmínkami stanovenými v této směrnici.

Při stanovování a uplatňování požadavků podle této směrnice a při používání různých nástrojů, které mají k dispozici v souvislosti se subjektem uvedeným v prvním pododstavci, a s výhradou zvláštních ustanovení vezmou orgány příslušné k řešení krize a příslušné orgány v úvahu povahu jeho podnikání, jeho vlastnickou strukturu, jeho právní formu, jeho rizikový profil, velikost a právní status, jeho propojenost s ostatními institucemi nebo obecně s finančním systémem, rozsah a složitost jeho činností, jeho členství v institucionálním systému ochrany, který splňuje požadavky stanovené v čl. 113 odst. 7 nařízení (EU) č. 575/2013, nebo v jiných vzájemných systémech solidarity uvedených v čl. 113 odst. 6 zmíněného nařízení a to, zda poskytuje investiční služby nebo provozuje činnosti ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 2 směrnice 2014/65/EU.

2.  Členské státy mohou přijmout nebo zachovat pravidla, která jsou přísnější než pravidla stanovená v této směrnici a v aktech v přenesené pravomoci a prováděcích aktech přijatých na základě této směrnice nebo která je doplňují, pokud mají obecnou působnost a nejsou v rozporu s touto směrnicí a s akty v přenesené pravomoci a prováděcími akty přijatými na základě této směrnice.

Článek 2

Definice

1.  Pro účely této směrnice se rozumí:

1) 

„řešením krize“ použití nástroje k řešení krize nebo nástroje uvedeného v čl. 37 odst. 9 za účelem dosažení jednoho či více účelů řešení krize uvedených v čl. 31 odst. 2;

2) 

„úvěrovou institucí“ úvěrová instituce ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 1 nařízení (EU) č. 575/2013 bez zahrnutí subjektů uvedených v čl. 2 odst. 5 směrnice 2013/36/EU;

3) 

„investičním podnikem“ investiční podnik ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 2 písm. b) nařízení (EU) č. 575/2013, který podléhá požadavku na počáteční kapitál stanovenému v čl. 28 odst. 2 směrnice 2013/36/EU;

4) 

„finanční institucí“ finanční instituce ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 26 nařízení (EU) č. 575/2013;

▼M3

5) 

„dceřiným podnikem“ dceřiný podnik ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 16 nařízení (EU) č. 575/2013 a pro účely použití článků 7, 12, 17, 18, 45 až 45m, 59 až 62, 91 a 92 této směrnice na skupiny řešící krizi uvedené v bodě 83b písm. b) tohoto odstavce zahrnuje ve vhodných případech úvěrové instituce trvale přidružené k ústřednímu subjektu, ústřední subjekt jako takový a jejich příslušné dceřiné podniky, přičemž se přihlédne k tomu, jakým způsobem taková skupina řešící krizi splňuje čl. 45e odst. 3 této směrnice;

5a) 

„významným dceřiným podnikem“ významný dceřiný podnik ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 135 nařízení (EU) č. 575/2013;

▼B

6) 

„mateřským podnikem“ mateřský podnik ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 15 písm. a) nařízení (EU) č. 575/2013;

7) 

výrazem „na konsolidovaném základě“ na základě konsolidované situace ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 47 nařízení (EU) č. 575/2013;

8) 

„institucionálním systémem ochrany“ opatření, které splňuje požadavky stanovené v čl. 113 odst. 7 nařízení (EU) č. 575/2013;

9) 

„finanční holdingovou společností“ finanční holdingová společnost ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 20 nařízení (EU) č. 575/2013;

10) 

„smíšenou finanční holdingovou společností“ smíšená finanční holdingová společnost ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 21 nařízení (EU) č. 575/2013;

11) 

„holdingovou společností se smíšenou činností“ holdingová společnost se smíšenou činností ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 22 nařízení (EU) č. 575/2013;

12) 

„mateřskou finanční holdingovou společností v členském státě“ mateřská finanční holdingová společnost v členském státě ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 30 nařízení (EU) č. 575/2013;

13) 

„mateřskou finanční holdingovou společností v Unii“ mateřská finanční holdingová společnost v EU ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 31 nařízení (EU) č. 575/2013;

14) 

„mateřskou smíšenou finanční holdingovou společností v členském státě“ mateřská smíšená finanční holdingová společnost v členském státě ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 32 nařízení (EU) č. 575/2013;

15) 

„mateřskou smíšenou finanční holdingovou společností v Unii“ mateřská smíšená finanční holdingová společnost v EU ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 33 nařízení (EU) č. 575/2013;

16) 

„účelem řešení krize“ účely řešení krize uvedené v čl. 31 odst. 2;

17) 

„pobočkou“ pobočka ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 17 nařízení (EU) č. 575/2013;

18) 

„orgánem příslušným k řešení krize“ orgán určený členským státem v souladu s článkem 3;

19) 

„nástrojem k řešení krize“ nástroj k řešení krize uvedený v čl. 37 odst. 3;

20) 

„pravomocí k řešení krize“ některá z pravomocí uvedených v článcích 63 až 72;

21) 

„příslušným orgánem“ příslušný orgán ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 40 nařízení (EU) č. 575/2013 včetně Evropské centrální banky s ohledem na zvláštní úkoly, které jí svěřuje nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 ( 1 );

22) 

„příslušnými ministerstvy“ ministerstva financí či jiná ministerstva členských států, která jsou odpovědná za rozhodnutí na vnitrostátní úrovni v hospodářské, finanční a rozpočtové oblasti v rámci vnitrostátních kompetencí a která byla určena v souladu s čl. 3 odst. 5;

23) 

„institucí“ úvěrová instituce nebo investiční podnik;

24) 

„vedoucím orgánem“ vedoucí orgán ve smyslu čl. 3 odst. 1 bodu 7 směrnice 2013/36/EU;

25) 

„vrcholným vedením“ vrcholné vedení ve smyslu čl. 3 odst. 1 bodu 9 směrnice 2013/36/EU;

26) 

„skupinou“ mateřský podnik a jeho dceřiné podniky;

27) 

„přeshraniční skupinou“ skupina zahrnující subjekty skupiny usazení ve více členských státech;

28) 

„mimořádnou veřejnou finanční podporou“ státní podpora ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování EU nebo jakákoli jiná veřejná finanční podpora na nadnárodní úrovni, která by představovala státní podporu, pokud by byla poskytnuta na vnitrostátní úrovni, a která je poskytována s cílem zachovat nebo obnovit životaschopnost, likviditu nebo platební schopnost instituce či subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) či skupiny, jejíž součástí je taková instituce nebo takový subjekt;

29) 

„nouzovým poskytnutím likvidity“ poskytnutí peněžních prostředků centrální banky centrální bankou nebo jakákoli jiná pomoc, která může vést ke zvýšení peněžních prostředků centrální banky, solventní finanční instituci nebo skupině solventních finančních institucí, jež čelí dočasným problémům s likviditou, mimo rámec měnové politiky;

30) 

„systémovou krizí“ narušení finančního systému, které může mít závažné nepříznivé dopady na vnitřní trh a reálnou ekonomiku. Všechny typy finančních zprostředkovatelů, trhů a infrastruktury mohou mít do určité míry systémový význam;

31) 

„subjektem skupiny“ právnická osoba, která je součástí skupiny;

32) 

„ozdravným plánem“ ozdravný plán vypracovaný a aktualizovaný institucí v souladu s článkem 5;

33) 

„skupinovým ozdravným plánem“ ozdravný plán vypracovaný a aktualizovaný na úrovni skupiny v souladu s článkem 7;

34) 

„významnou pobočkou“ pobočka, která by byla považována za významnou v hostitelském členském státě v souladu s čl. 51 odst. 1 směrnice 2013/36/EU;

35) 

„zásadními funkcemi“ činnosti, služby nebo operace, jejichž přerušení by v jednom nebo více členských státech pravděpodobně vedlo k narušení služeb, jež mají zásadní význam pro reálnou ekonomiku, nebo k narušení finanční stability vzhledem k velikosti, podílu na trhu, vnější a vnitřní propojenosti, složitosti či přeshraniční činnosti instituce či skupiny, se zvláštním ohledem na nahraditelnost těchto činností, služeb či operací;

36) 

„hlavními liniemi podnikání“ obory podnikání a související služby, které pro instituci nebo skupinu, jíž je instituce součástí, představují podstatný zdroj příjmů, zisku či franšízové hodnoty;

37) 

„orgánem vykonávajícím dohled na konsolidovaném základě“ orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 41 nařízení (EU) č. 575/2013;

38) 

„kapitálem“ kapitál ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 118 nařízení (EU) č. 575/2013;

39) 

„podmínkami zahájení řešení krize“ podmínky uvedené v čl. 32 odst. 1;

40) 

„opatřením k řešení krize“ rozhodnutí zavést podle článku 32 nebo 33 v instituci nebo subjektu uvedeném v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) režim, řešení krize, použití nástroje k řešení krize nebo výkon jedné nebo více pravomocí k řešení krize;

41) 

„plánem řešení krize“ plán řešení krize vypracovaný pro instituci v souladu s článkem 10;

42) 

„řešením krize na úrovni skupiny“ kterékoli z těchto opatření:

a) 

přijetí opatření k řešení krize na úrovni mateřského podniku nebo instituce, která podléhá dohledu na konsolidovaném základě, nebo

b) 

koordinace použití nástrojů k řešení krize a výkonu pravomocí k řešení krize orgány příslušnými k řešení krize ve vztahu k subjektům skupiny, které splňují podmínky zahájení řešení krize;

43) 

„skupinovým plánem řešení krize“ plán pro řešení krize na úrovni skupiny vypracovaný v souladu s články 12 a 13;

44) 

„orgánem příslušným k řešení krize na úrovni skupiny“ orgán příslušný k řešení krize v členském státě, ve kterém se nachází orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě;

45) 

„programem řešení krize na úrovni skupiny“ plán vypracovaný pro účely řešení krize na úrovni skupiny v souladu s článkem 91;

46) 

„kolegiem k řešení krize“ kolegium zřízené v souladu s článkem 88 k plnění úkolů uvedených v čl. 88 odst. 1;

47) 

„běžným úpadkovým řízením“ kolektivní úpadkové řízení, které zahrnuje částečný nebo úplný odprodej majetku dlužníka a jmenování likvidátora nebo správce, běžně použitelné na instituce podle vnitrostátního práva, ať už specifické pro uvedené instituce nebo obecně použitelné na jakoukoli fyzickou nebo právnickou osobu;

▼M2

48) 

„dluhovými nástroji“:

i) 

pro účely čl. 63 odst. 1 písm. g) a j) dluhopisy a jiné formy převoditelného dluhu, nástroje vytvářející nebo uznávající dluh a nástroje poskytující práva na nabytí dluhových nástrojů; a

ii) 

pro účely článku 108 dluhopisy a jiné formy převoditelného dluhu a nástroje vytvářející nebo uznávající dluh;

▼B

49) 

„mateřskou institucí v členském státě“ mateřská instituce v členském státě ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 28 nařízení (EU) č. 575/2013;

50) 

„mateřskou institucí v Unii“ mateřská instituce v EU ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 29 nařízení (EU) č. 575/2013;

51) 

„požadavky na kapitál“ požadavky stanovené v článcích 92 až 98 nařízení (EU) č. 575/2013;

52) 

„kolegiem dohledu“ kolegium orgánů dohledu zřízené v souladu s článkem 116 směrnice 2013/36/EU;

53) 

„rámcem státní podpory Unie“ rámec zřízený články 107, 108 a 109 Smlouvy o fungování EU a nařízeními a všemi akty Unie, včetně obecných směrů, sdělení a oznámení, vydanými nebo přijatými podle čl. 108 odst. 4 nebo článku 109 Smlouvy o fungování EU;

54) 

„likvidací“ realizace aktiv instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d);

55) 

„nástrojem oddělení aktiv“ mechanismus, kterým orgán příslušný k řešení krize v souladu s článkem 42 převádí aktiva, práva nebo závazky instituce v režimu řešení krize na společnost pro správu aktiv;

56) 

„společností pro správu aktiv“ právnická osoba, která splňuje požadavky stanovené v čl. 42 odst. 2;

57) 

„nástrojem rekapitalizace z vnitřních zdrojů“ mechanismus, kterým orgán příslušný k řešení krize v souladu s článkem 43 vykonává pravomoci k odpisu a konverzi závazků instituce v režimu řešení krize;

58) 

„nástrojem převodu činnosti“ mechanismus, kterým orgán příslušný k řešení krize v souladu s článkem 38 převádí akcie nebo jiné nástroje účasti vydané institucí v režimu řešení krize nebo aktiva, práva či závazky takové instituce na kupujícího, který není překlenovací institucí;

59) 

„překlenovací institucí“ právnická osoba, která splňuje požadavky stanovené v čl. 40 odst. 2;

60) 

„nástrojem překlenovací instituce“ mechanismus, kterým se akcie či jiné nástroje účasti vydané institucí v režimu řešení krize nebo aktiva, práva či závazky takové instituce převádějí v souladu s článkem 40 na překlenovací instituci;

61) 

„nástroji účasti“ akcie, jiné nástroje, jež udělují vlastnický podíl, nástroje, jež jsou přeměnitelné na akcie nebo na jiné nástroje účasti nebo jež udělují právo na nabytí akcií nebo jiných nástroje účasti, a nástroje představující podíly na akciích nebo na jiných nástrojích účasti;

62) 

„akcionáři“ akcionáři nebo držitelé jiných nástrojů účasti;

63) 

„pravomocemi k převodu“ pravomoci vymezené v čl. 63 odst. 1 písm. c) nebo d) k převodu akcií, jiných nástrojů účasti, dluhových nástrojů, aktiv, práv nebo závazků či jakékoli kombinace těchto položek z instituce v režimu řešení krize na příjemce;

64) 

„ústřední protistranou“ ústřední protistrana ve smyslu čl. 2 bodu 1 nařízení (EU) č. 648/2012;

65) 

„derivátem“ derivát ve smyslu čl. 2 bodu 5 nařízení (EU) č. 648/2012;

66) 

„pravomocemi k odpisu a konverzi“ pravomoci uvedené v čl. 59 odst. 2 ►C1  a v čl. 63 odst. 1 písm. e) až i); ◄

67) 

„zajištěným závazkem“ závazek, u něhož je právo věřitele na platbu nebo jinou formu plnění závazku zajištěno zatížením, zástavním nebo zadržovacím právem nebo dohodami o zajištění včetně závazků vzniklých z repo obchodů a jiných dohod o zajištění s převodem vlastnického práva;

68) 

„nástroji kmenového kapitálu tier 1“ kapitálové nástroje, jež splňují podmínky stanovené v čl. 28 odst. 1 až 4, čl. 29 odst. 1 až 5 nebo čl. 31 odst. 1 nařízení (EU) č. 575/2013;

▼M3

68a) 

„kmenovým kapitálem tier 1“ kmenový kapitál tier 1 vypočtený v souladu s článkem 50 nařízení (EU) č. 575/2013;

▼B

69) 

„nástroji vedlejšího kapitálu tier 1“ kapitálové nástroje, jež splňují podmínky stanovené v čl. 52 odst. 1 nařízení (EU) č. 575/2013;

70) 

„celkovou částkou“ celková částka ►M3  závazků použitelných k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů ◄ , jež má být podle posouzení orgánu příslušného k řešení krize odepsána nebo konvertována v souladu s čl. 46 odst. 1;

▼M3

71) 

„závazky použitelnými k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů“ závazky a kapitálové nástroje, které nejsou nástroji kmenového kapitálu tier 1, nástroji vedlejšího kapitálu tier 1 ani nástroji kapitálu tier 2 instituce nebo subjektu uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) a které nejsou vyloučeny z působnosti nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů podle čl. 44 odst. 2;

71a) 

„způsobilými závazky“ závazky použitelné k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů, které splňují podmínky článku 45b nebo případně čl. 45f odst. 2 písm. a) této směrnice, a nástroje kapitálu tier 2, které splňují podmínky čl. 72a odst. 1 písm. b) nařízení (EU) č. 575/2013;

71b) 

„podřízenými způsobilými nástroji“ nástroje, které splňují všechny podmínky uvedené v článku 72a nařízení (EU) č. 575/2013, s výjimkou čl. 72b odst. 3 až 5 uvedeného nařízení;

▼B

72) 

„systémem pojištění vkladů“ systém pojištění vkladů zavedený a oficiálně uznaný členským státem podle článku 4 směrnice 2014/49/EU;

73) 

„nástroji kapitálu tier 2“ kapitálové nástroje nebo podřízené úvěry, jež splňují podmínky stanovené v článku 63 nařízení (EU) č. 575/2013;

74) 

„příslušnými kapitálovými nástroji“, pro účely hlavy IV kapitoly IV oddílu 5 a hlavy IV kapitoly V, nástroje vedlejšího kapitálu tier 1 a nástroje kapitálu tier 2;

75) 

„konverzním koeficientem“ faktor určující počet akcií nebo jiných nástrojů účasti, na něž bude konvertován závazek konkrétní třídy, a to odkazem buď na jeden nástroj dané třídy, nebo na konkrétní jednotku hodnoty pohledávky;

76) 

„dotčeným věřitelem“ věřitel, jehož pohledávka souvisí se závazkem, jenž je snížen nebo konvertován na akcie nebo jiné nástroje účasti v důsledku výkonu pravomoci k odpisu či konverzi v souladu s použitím nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů;

77) 

„dotčeným držitelem“ držitel nástrojů účasti, jehož nástroje účasti jsou zrušeny na základě pravomoci uvedené v čl. 63 odst. 1 písm. h);

78) 

„odpovědným orgánem“ orgán členského státu určený v souladu s článkem 61, jenž je podle vnitrostátního práva uvedeného státu odpovědný za zjišťování uvedená v čl. 59 odst. 3;

79) 

„příslušnou mateřskou institucí“ mateřská instituce v členském státě, mateřská instituce v Unii, finanční holdingová společnost, smíšená finanční holdingová společnost, holdingová společnost se smíšenou činností, mateřská finanční holdingová společnost v členském státě, mateřská finanční holdingová společnost v Unii nebo mateřská smíšená finanční holdingová společnost v členském státě nebo mateřská smíšená finanční holdingová společnost v Unii, na niž se používá nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů;

80) 

„příjemcem“ subjekt, na nějž se z instituce v režimu řešení krize převádějí akcie, jiné nástroje účasti, dluhové nástroje, aktiva, práva nebo závazky nebo jakákoli kombinace těchto položek;

81) 

„pracovním dnem“ jakýkoli den kromě soboty, neděle nebo dne, který je v dotčeném členském státě dnem pracovního volna;

82) 

„právem na ukončení“ právo ukončit smlouvu, právo na urychlení, závěrečné vypořádání, vzájemné započtení nebo netting závazků nebo jakékoli podobné ustanovení, jež pozastavuje, mění nebo ruší povinnost smluvní strany, nebo ustanovení bránící tomu, aby ze smlouvy vznikla povinnost, která by jinak vznikla;

83) 

„institucí v režimu řešení krize“ instituce, finanční instituce, finanční holdingová společnost, smíšená finanční holdingová společnost, holdingová společnost se smíšenou činností, mateřská finanční holdingová společnost v členském státě, mateřská finanční holdingová společnost v Unii, mateřská smíšená finanční holdingová společnost v členském státě nebo mateřská smíšená finanční holdingová společnost v Unii, vůči níž se přijímá opatření k řešení krize;

▼M3

83a) 

„subjektem řešícím krizi“:

a) 

právnická osoba usazená v Unii, který je v souladu s článkem 12 orgánem příslušným k řešení krize určena jako subjekt, pro nějž plán řešení krize stanoví opatření k řešení krize, nebo

b) 

instituce, která není součástí skupiny podléhající dohledu na konsolidovaném základě podle článků 111 a 112 směrnice 2013/36/EU, pro niž plán řešení krize vypracovaný podle článku 10 této směrnice stanoví opatření k řešení krize;

83b) 

„skupinou řešící krizi“:

a) 

subjekt řešící krizi a jeho dceřiné podniky, které nejsou:

i) 

samy subjekty řešícími krizi;

ii) 

dceřinými podniky jiných subjektů řešících krizi, ani

iii) 

subjekty usazenými ve třetí zemi, které nejsou podle plánu řešení krize zahrnuty do skupiny řešící krizi, a jejich dceřinými podniky; nebo

b) 

úvěrové instituce trvale přidružené k ústřednímu subjektu a ústřední subjekt jako takový, pokud alespoň jedna z těchto úvěrových institucí nebo ústřední subjekt jsou subjektem řešícím krizi, a jejich příslušné dceřiné podniky;

83c) 

„globální systémově významnou institucí“ neboli „G-SVI“ globální systémově významná instituce ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 133 nařízení (EU) č. 575/2013;

▼B

84) 

„dceřinou institucí v Unii“ instituce usazená v členském státě, která je dceřiným podnikem instituce třetí země nebo mateřského podniku třetí země;

85) 

„mateřským podnikem v Unii“ mateřská instituce v Unii, mateřská finanční holdingová společnost v Unii nebo mateřská smíšená finanční holdingová společnost v Unii;

86) 

„institucí třetí země“ subjekt se skutečným sídlem ve třetí zemi, na který by se vztahovala definice instituce, pokud by byl usazen v Unii;

87) 

„mateřským podnikem třetí země“ mateřský podnik, mateřská finanční holdingová společnost nebo mateřská smíšená finanční holdingová společnost usazená ve třetí zemi;

88) 

„postupem třetí země k řešení krize“ opatření podle práva třetí země ke zvládnutí selhání instituce nebo mateřského podniku třetí země, která jsou co do cílů a očekávaných výsledků srovnatelná s opatřeními k řešení krize podle této směrnice;

89) 

„pobočkou v Unii“ pobočka instituce třetí země, jež se nachází v členském státě;

90) 

„relevantním orgánem třetí země“ orgán třetí země příslušný k výkonu funkcí srovnatelných s funkcemi orgánů příslušných k řešení krize nebo příslušných orgánů podle této směrnice;

91) 

„mechanismem financování skupiny“ mechanismus nebo mechanismy financování členského státu orgánu příslušného k řešení krize na úrovni skupiny;

92) 

„transakcí ‚back-to-back‘“ transakce mezi dvěma subjekty skupiny za účelem převodu rizika nebo části rizika pocházejícího z jiné transakce mezi jedním z těchto subjektů skupiny a třetí stranou;

93) 

„vnitroskupinovou zárukou“ smlouva, kterou jeden subjekt skupiny ručí za závazky jiného subjektu skupiny vůči třetí straně;

94) 

„pojištěnými vklady“ pojištěné vklady ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 5 směrnice 2014/49/EU;

95) 

„způsobilými vklady“ způsobilé vklady ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 4 směrnice 2014/49/EU;

▼M4

96) 

„krytým dluhopisem“ krytý dluhopis ve smyslu čl. 3 bodu 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2162 ( 2 )nebo, pokud jde o nástroj vydaný před 8. červencem 2022, dluhopis uvedený v čl. 52 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES ( 3 ) ve znění platném ke dni jeho vydání;

▼B

97) 

„dohodou o finančním zajištění s převedením vlastnického práva“ dohoda o finančním zajištění s převedením vlastnického práva ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/47/ES ( 4 );

98) 

„nettingovou dohodou“ dohoda, podle níž lze určitý počet pohledávek nebo závazků konvertovat na jednu čistou pohledávku, včetně dohod o závěrečném vypořádání, podle nichž se v případě rozhodné události pro vymáhání (jakkoli a kdekoli definované) závazky stran urychlí, takže jsou okamžitě splatné, nebo se ukončí, a v obou případech jsou konvertovány na jednu čistou pohledávku nebo jsou jí nahrazeny, včetně „doložek o závěrečném vypořádání“ ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. n) bodu i) směrnice 2002/47/ES a „vzájemného započtení“ („nettingu“) ve smyslu čl. 2 písm. k) směrnice 98/26/ES;

99) 

„dohodou o vzájemném započtení“ dohoda, podle níž lze vzájemně započíst dvě nebo více pohledávek nebo závazků mezi institucí v režimu řešení krize a protistranou;

100) 

„finančními smlouvami“ mimo jiné tyto smlouvy a dohody:

a) 

smlouvy o cenných papírech, včetně:

i) 

smluv o koupi, prodeji nebo zapůjčení cenného papíru, skupiny nebo indexu cenných papírů;

ii) 

opcí na cenný papír nebo skupinu či index cenných papírů;

iii) 

repo obchodů nebo reverzních repo obchodů s jakýmkoli z těchto cenných papírů, skupin nebo indexů;

b) 

komoditní smlouvy, včetně:

i) 

smluv o koupi, prodeji nebo zapůjčení komodity nebo skupiny či indexu komodit pro budoucí dodání;

ii) 

opcí na komoditu nebo skupinu či index komodit;

iii) 

repo obchodů nebo reverzních repo obchodů s jakoukoli z těchto komodit, skupin nebo indexů;

c) 

futures a forwardy, včetně smluv (jiných než komoditních) o koupi, prodeji nebo převodu komodity nebo majetku jakéhokoli jiného druhu, služby, práva nebo podílu za konkrétní cenu k budoucímu datu;

d) 

swapové dohody, včetně:

i) 

swapů a opcí týkajících se úrokových sazeb; spotových nebo jiných dohod o devizových transakcích; měnových dohod; akciového indexu a akcií; dluhopisového indexu nebo dluhových cenných papírů; komoditních indexů nebo komodit; povětrnostních podmínek; emisí nebo inflace;

ii) 

swapů veškerých výnosů, swapů úvěrového rozpětí nebo úvěrových swapů;

iii) 

veškerých dohod nebo transakcí, jež jsou podobné některé dohodě uvedené v bodech i) nebo ii), která je opětovně obchodována na trzích swapů nebo derivátů;

e) 

mezibankovní úvěrové dohody týkající se úvěrů se splatností tři měsíce nebo méně;

f) 

rámcové dohody pro jakoukoli smlouvu nebo dohodu uvedenou v písmenech a) až e);

101) 

„opatřením k předejití krizi“ výkon pravomoci k přímému odstranění nedostatků nebo překážek bránících možnosti ozdravení podle čl. 6 odst. 6, výkon pravomoci řešit nebo odstraňovat překážky způsobilosti k řešení krize podle článku 17 nebo 18, použití opatření včasného zásahu podle článku 27, jmenování dočasného správce podle článku 29 nebo výkon pravomoci k odpisu nebo konverzi podle článku 59;

102) 

„opatřením krizového řízení“ opatření k řešení krize nebo jmenování zvláštního správce podle článku 35 či osoby podle čl. 51 odst. 2 nebo podle čl. 72 odst. 1;

103) 

„schopností ozdravení“ schopnost instituce zlepšit svou finanční situaci po závažném zhoršení;

104) 

„vkladatelem“ vkladatel ve smyslu čl. 2 odst. 1 bodu 6 směrnice 2014/49/EU;

105) 

„investorem“ investor ve smyslu čl. 1 bodu 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/9/ES ( 5 );

106) 

„určeným vnitrostátním makroobezřetnostním orgánem“ orgán pověřený prováděním makroobezřetnostní politiky uvedený v doporučení B bodě 1 doporučení Evropské rady pro systémová rizika ze dne 22. prosince 2011 o makroobezřetnostním mandátu vnitrostátních orgánů (ESRB/2011/3);

107) 

„mikropodniky a malými a středními podniky“ mikropodniky a malé a střední podniky definované na základě kritéria ročního obratu uvedeného v čl. 2 odst. 1 přílohy doporučení Komise 2003/361/ES ( 6 );

108) 

„regulovaným trhem“ regulovaný trh ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 21 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU;

▼M3

109) 

„požadavkem kombinovaných kapitálových rezerv“ požadavek kombinovaných kapitálových rezerv ve smyslu čl. 128 bodu 6 směrnice 2013/36/EU.

▼B

2.  Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 115, jimiž vymezí kritéria pro určení činností, služeb a operací uvedených v prvním pododstavci bodě 35, pokud jde o definici „zásadních funkcí“, a kritérií pro určení oborů podnikání a souvisejících služeb uvedených v prvním pododstavci bodě 36, pokud jde o definici „hlavních linií podnikání“.

Článek 3

Určení orgánů příslušných k řešení krize

1.  Každý členský stát určí jeden či výjimečně více orgánů příslušných k řešení krize, které jsou oprávněny používat nástroje k řešení krize a vykonávat pravomoci k řešení krize.

2.  Orgánem příslušným k řešení krize je orgán veřejné správy nebo orgány, jimž byly svěřeny pravomoci v oblasti veřejné správy.

3.  Orgány příslušnými k řešení krize mohou být národní centrální banky, příslušná ministerstva nebo jiné orgány veřejné správy či orgány, jimž byly svěřeny pravomoci v oblasti veřejné správy. Členské státy mohou výjimečně stanovit, že orgánem příslušným k řešení krize jsou příslušné orgány pro dohled pro účely nařízení (EU) č. 575/2013 a směrnice 2013/36/EU. Musí být přijata vhodná strukturální opatření zajišťující provozní nezávislost, aby nedocházelo ke střetům zájmů mezi funkcemi dohledu podle nařízení (EU) č. 575/2013 a směrnice 2013/36/EU nebo jinými funkcemi relevantního orgánu a funkcemi orgánů příslušných k řešení krize podle této směrnice, aniž jsou dotčeny povinnosti výměny informací a spolupráce stanovené v odstavci 4. Členské státy zejména zajistí, aby v rámci příslušných orgánů, národních centrálních bank, příslušných ministerstev nebo jiných orgánů byl výkon funkce řešení krize nezávislý na výkonu funkce dohledu nebo jiných funkcí relevantního orgánu.

Pracovníci vykonávající funkce orgánu příslušného k řešení krize podle této směrnice musí být strukturálně odděleni od pracovníků vykonávajících činnosti podle nařízení (EU) č. 575/2013 a směrnice 2013/36/EU či jiné funkce relevantního orgánu a musí podléhat odděleným hierarchickým vztahům.

Pro účely tohoto odstavce členské státy nebo orgán příslušný k řešení krize přijme a zveřejní veškerá nezbytná příslušná interní pravidla, včetně pravidel upravujících profesní tajemství a výměnu informací mezi jednotlivými funkčními oblastmi.

4.  Členské státy požadují, aby orgány vykonávající funkci dohledu a funkci řešení krize a osoby vykonávající tyto funkce jejich jménem úzce spolupracovaly při přípravě, plánování a uplatňování rozhodnutí k řešení krize, bez ohledu na to, zda orgán příslušný k řešení krize a příslušný orgán představují samostatné subjekty nebo zda tyto funkce zastává týž subjekt.

5.  Každý členský stát určí jedno ministerstvo odpovědné za výkon funkcí příslušného ministerstva podle této směrnice.

6.  Není-li orgánem příslušným k řešení krize v členském státě příslušné ministerstvo, informuje tento orgán příslušné ministerstvo o rozhodnutích přijatých na základě této směrnice, a pokud vnitrostátní právo nestanoví jinak, získá souhlas ministerstva, než vykoná rozhodnutí, která mají přímé fiskální nebo systémové dopady.

7.  Rozhodnutí, která v souladu s touto směrnicí přijímají příslušné orgány, orgány příslušné k řešení krize a EBA, musí vzít v úvahu svůj potenciální dopad ve všech členských státech, v nichž instituce nebo skupina působí, a musí minimalizovat nepříznivé důsledky pro finanční stabilitu a nepříznivé ekonomické a sociální důsledky v těchto členských státech. Na rozhodnutí EBA se vztahuje článek 38 nařízení (EU) č. 1093/2010.

8.  Členské státy zajistí, aby každý orgán příslušný k řešení krize disponoval odborností, zdroji a provozní kapacitou pro uplatňování opatření k řešení krize a byl schopen vykonávat své pravomoci s rychlostí a pružností nezbytnou pro dosažení účelu řešení krize.

9.  EBA vytvoří ve spolupráci s příslušnými orgány a orgány příslušnými k řešení krize požadované normy odborných znalostí, zdrojů a provozní kapacity a sleduje provádění odstavce 8, a to i prostřednictvím pravidelných vzájemných hodnocení.

10.  V případě, že členský stát v souladu s odstavcem 1 používáním nástrojů k řešení krize a výkonem pravomocí k řešení krize pověří více orgánů, zašle orgánu EBA a Komisi řádně odůvodněné oznámení, proč tak učinil, a jasně mezi těmito orgány rozdělí funkce a odpovědnost, zajistí, aby byly náležitě koordinovány, a určí jeden orgán jako kontaktní orgán pro účely spolupráce a koordinace s relevantními orgány jiných členských států.

11.  Členské státy oznámí orgánu EBA vnitrostátní orgán či orgány určené jako orgány příslušné k řešení krize a kontaktní orgán a případně jejich konkrétní funkce a odpovědnost. EBA seznam uvedených orgánů příslušných k řešení krize a kontaktních orgánů zveřejní.

12.  Aniž je dotčen článek 85, mohou členské státy v souladu s vnitrostátním právem omezit odpovědnost orgánu příslušného k řešení krize, příslušného orgánu a pracovníků těchto orgánů za škodu způsobenou jednáním nebo opomenutím při výkonu jejich funkcí podle této směrnice.



HLAVA II

PŘÍPRAVA



KAPITOLA I

Plánování ozdravných postupů a řešení krize



Oddíl 1

Obecná ustanovení

Článek 4

Zjednodušené povinnosti některých institucí

1.  S ohledem na dopad, který by mohlo mít selhání instituce vzhledem k povaze její obchodní činnosti, její vlastnické struktuře, její právní formě, jejímu rizikovému profilu, velikosti a právnímu statusu, její propojenosti s jinými institucemi nebo s finančním systémem obecně, rozsahu a složitosti jejích činností, jejímu členství v institucionálním systému ochrany nebo v jiných vzájemných systémech solidarity v souladu s čl. 113 odst. 7 nařízení (EU) č. 575/2013 a případném provádění investičních služeb nebo činností ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 2 směrnice 2014/65/EU, a s ohledem na to, zda je pravděpodobné, že by její selhání a následná likvidace v běžném úpadkovém řízení měly výrazně nepříznivý dopad na finanční trhy, na jiné instituce, na podmínky financování nebo na ekonomiku obecně, členské státy zajistí, aby příslušné orgány a orgány příslušné k řešení krize stanovily:

a) 

obsah a podrobnosti ozdravných plánů a plánů řešení krize podle článků 5 až 12;

b) 

lhůtu, ve které mají být vypracovány první ozdravné plány a plány řešení krize, a frekvenci jejich aktualizace, jež může být nižší než frekvence stanovená v čl. 5 odst. 2, čl. 7 odst. 5, čl. 10 odst. 6 a čl. 13 odst. 3;

c) 

obsah a podrobnosti informací požadovaných po institucích podle čl. 5 odst. 5, čl. 11 odst. 1 a čl. 12 odst. 2 a oddílů A a B přílohy;

d) 

míru podrobností pro posouzení způsobilosti k řešení krize podle článků 15 a 16 a oddílu C přílohy.

2.  Příslušné orgány a případně orgány příslušné k řešení krize provedou posouzení uvedené v odstavci 1 tam, kde je to vhodné, po konzultaci s vnitrostátním makroobezřetnostním orgánem.

3.  Členské státy zajistí, aby v případě, že jsou uplatňovány zjednodušené povinnosti, mohly příslušné orgány a případně orgány příslušné k řešení krize kdykoli nařídit uplatňování plných, nezjednodušených povinností.

4.  Členské státy zajistí, aby uplatňování zjednodušených povinností samo o sobě nemělo vliv na pravomoc příslušného orgánu a případně orgánu příslušného k řešení krize přijmout opatření k předejití krizi nebo opatření krizového řízení.

5.  EBA vydá do 3. července 2015 obecné pokyny v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010 upřesňující kritéria uvedená v odstavci 1 tohoto článku pro posouzení dopadu selhání instituce na finanční trhy, na jiné instituce a na podmínky financování v souladu s uvedeným odstavcem.

6.  Při zohlednění zkušeností s uplatňováním obecných pokynů uvedených v odstavci 5, je-li to vhodné, vypracuje EBA návrhy regulačních technických norem upřesňující kritéria uvedená v odstavci 1 pro posouzení dopadu selhání instituce na finanční trhy, na jiné instituce a na podmínky financování v souladu s uvedeným odstavcem.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 3. července 2017.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

7.  Příslušné orgány a orgány příslušné k řešení krize informují EBA o způsobu, jakým použily odstavce 1, 8, 9 a 10 na instituce ve své pravomoci. O provádění odstavců 1, 8, 9 a 10 podá EBA do 31. prosince 2017 zprávu Evropskému parlamentu, Radě a Komisi. V této zprávě identifikuje zejména jakékoli rozdíly v provádění odstavců 1, 8, 9 a 10 na úrovni členských států.

8.  S výhradou odstavců 9 a 10 členské státy zajistí, aby příslušné orgány a popřípadě orgány příslušné k řešení krize mohly upustit od uplatňování:

a) 

požadavků obsažených v oddílech 2 a 3 této kapitoly na instituce přidružené k ústřednímu subjektu, které jsou vnitrostátním právem zcela nebo zčásti osvobozeny od obezřetnostních požadavků v souladu s článkem 10 nařízení (EU) č. 575/2013;

b) 

požadavků obsažených v oddíle 2 této kapitoly na instituce, které jsou členem institucionálního systému ochrany.

9.  Je-li upuštěno od uplatňování požadavků podle odstavce 8, členské státy:

a) 

uplatňují požadavky obsažené v oddílech 2 a 3 této kapitoly na ústřední subjekt a k němu přidružené instituce ve smyslu článku 10 nařízení (EU) č. 575/2013 na konsolidovaném základě;

b) 

požadují, aby institucionální systém ochrany vyhověl požadavkům obsaženým v oddíle 2 této kapitoly ve spolupráci s každým ze svých členů, vůči němuž nejsou uvedené požadavky uplatňovány.

Pro tento účel zahrnuje každý odkaz na skupinu učiněný v oddílech 2 a 3 této kapitoly ústřední subjekt i k němu přidružené instituce ve smyslu článku 10 nařízení (EU) č. 575/2013 a jejich dceřiné podniky a každý odkaz na mateřské podniky nebo instituce podléhající dohledu na konsolidovaném základě podle článku 111 směrnice 2013/36/EU zahrnuje ústřední subjekt.

10.  Instituce, které podléhají přímému dohledu Evropské centrální banky podle čl. 6 odst. 4 nařízení (EU) č. 1024/2013, nebo instituce, které tvoří významný podíl ve finančním systému některého členského státu, vypracují vlastní ozdravné plány v souladu s oddílem 2 této kapitoly a musí být předmětem individuálních plánů řešení krize v souladu s oddílem 3.

Pro účely tohoto odstavce se má za to, že činnosti instituce tvoří ve finančním systému tohoto členského státu významný podíl, pokud je splněna některá z těchto podmínek:

a) 

celková hodnota jejích aktiv přesahuje 30 000 000 000  EUR; nebo

b) 

poměr jejích celkových aktiv k HDP členského státu usazení je vyšší než 20 %, není-li celková hodnota jejích aktiv nižší než 5 000 000 000  EUR.

11.  EBA vypracuje návrhy prováděcích technických norem určujících jednotné formáty, vzory a definice, podle nichž příslušné orgány a orgány příslušné k řešení krize zjišťují a předávají informace orgánu EBA pro účely odstavce 7, při dodržení zásady proporcionality.

EBA předloží tyto návrhy prováděcích technických norem Komisi do 3. července 2015.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.



Oddíl 2

Plánování ozdravných postupů

Článek 5

Ozdravné plány

1.  Členské státy zajistí, aby každá instituce, jež není součástí skupiny podléhající dohledu na konsolidovaném základě podle článků 111 a 112 směrnice 2013/36/EU, vypracovala a aktualizovala ozdravný plán, který stanoví opatření, jež má tato instituce přijmout pro nápravu své finanční situace po jejím závažném zhoršení. Ozdravné plány se považují za systém správy a řízení ve smyslu článku 74 směrnice 2013/36/EU.

2.  Příslušné orgány zajistí, aby instituce aktualizovaly své ozdravné plány nejméně jednou ročně nebo po změně své právní či organizační struktury, svého podnikání či své finanční situace, jestliže by mohla mít podstatný dopad na ozdravný plán nebo si vyžaduje jeho změnu. Příslušné orgány mohou po institucích požadovat, aby své ozdravné plány aktualizovaly častěji.

3.  Ozdravné plány nesmějí předpokládat přístup k mimořádné veřejné finanční podpoře ani její obdržení.

4.  Ozdravné plány musí, pokud je to na místě, obsahovat analýzu toho, jak a kdy by mohla instituce za podmínek, jež plán řeší, požádat o využití facilit centrální banky, a určovat aktiva, u nichž se očekává, že by mohla posloužit jako zajištění.

5.  Aniž je dotčen článek 4, zajistí členské státy, aby ozdravné plány obsahovaly informace uvedené v oddíle A přílohy. Členské státy mohou požadovat, aby do ozdravných plánů byly zahrnuty i další informace.

Ozdravné plány musí obsahovat také případná opatření, jež by instituce mohla přijmout, pokud jsou splněny podmínky pro včasný zásah podle článku 27.

6.  Členské státy požadují, aby ozdravné plány zahrnovaly vhodné podmínky a postupy pro zajištění včasného uplatnění ozdravných opatření, jakož i širokou škálu variant ozdravných postupů. Členské státy požadují, aby v ozdravných plánech byla zvážena řada scénářů závažných makroekonomických a finančních obtíží souvisejících s konkrétními podmínkami instituce, včetně událostí se systémovým dopadem a obtíží specifických pro jednotlivé právnické osoby a skupiny.

7.  EBA v úzké spolupráci s Evropskou radou pro systémová rizika (dále jen „ESRB“) vydá do 3. července 2015 obecné pokyny v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010 dále upřesňující rozsah scénářů, které se mají použít pro účely odstavce 6 tohoto článku.

8.  Členské státy mohou stanovit, aby příslušné orgány měly pravomoc požadovat po instituci vedení podrobných záznamů o finančních smlouvách, jichž je stranou.

9.  Vedoucí orgán instituce uvedené v odstavci 1 posoudí a schválí ozdravný plán před jeho předložením příslušnému orgánu.

10.  EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem dále upřesňujících, aniž je dotčen článek 4, informace, které má obsahovat ozdravný plán uvedený v odstavci 5 tohoto článku.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 3. července 2015.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 6

Posouzení ozdravných plánů

1.  Institucím, od nichž se vyžaduje vypracování ozdravných plánů podle čl. 5 odst. 1 a čl. 7 odst. 1, uloží členské státy povinnost předložit tyto postupy k přezkoumání příslušnému orgánu. Členské státy požadují od institucí, aby příslušnému orgánu uspokojivě prokázaly, že dané plány splňují kritéria odstavce 2.

2.  Příslušné orgány každý ozdravný plán do šesti měsíců od jeho předložení, po konzultaci s příslušnými orgány členských států, v nichž se nacházejí významné pobočky, je-li to s ohledem na dotčenou pobočku relevantní, přezkoumají a posoudí, do jaké míry vyhovuje požadavkům stanoveným v článku 5 a těmto kritériím:

a) 

uskutečnění navrhovaných opatření by s přiměřenou pravděpodobností vedlo k zachování nebo obnovení životaschopnosti a finanční situace instituce nebo skupiny, s přihlédnutím k přípravným opatřením, která instituce přijala či má v plánu přijmout;

b) 

plán a specifické varianty v rámci daného plánu by s přiměřenou pravděpodobností bylo možné rychle a účinně provést i za situace finančního napětí, přičemž by se v co nejvyšší míře zabránilo významným nepříznivým důsledkům pro finanční systém, včetně scénářů, které by vedly i jiné instituce k tomu, aby provedly ozdravný plán ve stejném období.

3.  Při posuzování vhodnosti ozdravných plánů přihlíží příslušný orgán k tomu, aby struktura kapitálového vybavení a financování dané instituce odpovídala míře složitosti její organizační struktury a jejímu rizikovému profilu.

4.  Příslušný orgán postoupí ozdravný plán orgánu příslušnému k řešení krize. Orgán příslušný k řešení krize může ozdravný plán posoudit s cílem zjistit, zda některé činnosti v něm zahrnuté nemohou mít nepříznivý dopad na způsobilost dané instituce k řešení krize, a může příslušnému orgánu dát doporučení ohledně těchto otázek.

5.  Pokud příslušný orgán dojde k závěru, že ozdravný plán má významné nedostatky nebo že existují významné překážky jeho provedení, oznámí své závěry instituci nebo mateřskému podniku skupiny a uloží dané instituci povinnost předložit ve lhůtě dvou měsíců, kterou lze se souhlasem orgánů o jeden měsíc prodloužit, přepracovaný plán představující řešení těchto nedostatků a překážek.

Než příslušný orgán uloží instituci povinnost předložit přepracovaný ozdravný plán, umožní jí vyjádřit se k tomuto požadavku.

Pokud se příslušný orgán nedomnívá, že dané nedostatky a překážky byly v přepracovaném plánu náležitě vyřešeny, může instituci uložit provedení konkrétních změn daného plánu.

6.  Pokud instituce přepracovaný ozdravný plán nepředloží nebo pokud příslušný orgán shledá, že přepracovaný ozdravný plán náležitě neřeší nedostatky a překážky zjištěné v původním posouzení, a tyto nedostatky a překážky nelze dostatečně napravit uložením konkrétních změn daného plánu, uloží příslušný orgán instituci, aby v přiměřené lhůtě určila změny, které může provést ve svém podnikání za účelem odstranění nedostatků ozdravného plánu nebo překážek bránících jeho provedení.

Pokud instituce tyto změny ve lhůtě stanovené příslušným orgánem neurčí nebo pokud příslušný orgán dospěje k závěru, že by opatření navrhovaná institucí dané nedostatky nebo překážky náležitě nevyřešila, může jí uložit přijetí jakýchkoli opatření, která považuje za nezbytná a přiměřená, s ohledem na závažnost daných nedostatků a překážek a dopad těchto opatření na podnikání instituce.

Aniž je dotčen článek 104 směrnice 2013/36/EU, může příslušný orgán instituci uložit, aby:

a) 

snížila svůj rizikový profil, včetně likviditního rizika;

b) 

umožnila včasná rekapitalizační opatření;

c) 

přezkoumala svou strategii a strukturu;

d) 

změnila strategii financování tak, aby zvýšila odolnost hlavních linií podnikání a zásadních funkcí;

e) 

změnila svou strukturu správy a řízení.

Seznam opatření uvedený v tomto odstavci nebrání členským státům v tom, aby příslušným orgánům povolily přijetí dalších opatření podle vnitrostátního práva.

7.  Pokud příslušný orgán požaduje po instituci přijetí opatření v souladu s odstavcem 6, musí být jeho rozhodnutí o těchto opatřeních odůvodněná a přiměřená.

Rozhodnutí musí být instituci písemně oznámeno a musí být možné se proti němu odvolat.

8.  EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem upřesňujících minimální kritéria, které má příslušný orgán posoudit pro účely posouzení podle odstavce 2 tohoto článku a čl. 8 odst. 1.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 3. července 2015.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 7

Skupinové ozdravné plány

1.  Členské státy zajistí, aby mateřské podniky v Unii vypracovaly a předložily orgánu vykonávajícímu dohled na konsolidovaném základě skupinový ozdravný plán. Skupinové ozdravné plány sestávají z ozdravného plánu pro celou skupinu vedenou mateřským podnikem v Unii. Skupinový ozdravný plán stanoví opatření, jejichž provedení může být vyžadováno na úrovni mateřského podniku v Unii a každého jednotlivého dceřiného podniku.

2.  V souladu s článkem 8 mohou příslušné orgány požadovat po dceřiných podnicích, aby vypracovaly a předložily individuální ozdravné plány.

3.  Jsou-li splněny požadavky na důvěrnost stanovené v této směrnici, postoupí orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě skupinové ozdravné plány:

a) 

relevantním příslušným orgánům uvedeným v článcích 115 a 116 směrnice 2013/36/EU;

b) 

příslušným orgánům členských států, v nichž se nacházejí významné pobočky, je-li to s ohledem na dotčenou pobočku relevantní;

c) 

orgánu příslušnému k řešení krize na úrovni skupiny; a

d) 

orgánům příslušným k řešení krize dceřiných podniků.

4.  Skupinový ozdravný plán musí usilovat o stabilizaci skupiny jako celku nebo jakékoli instituce skupiny, pokud se potýká s obtížemi, s cílem řešit nebo odstranit příčiny obtíží a obnovit finanční situaci dotčené skupiny nebo instituce při zohlednění finanční situace ostatních subjektů skupiny.

Skupinový ozdravný plán musí obsahovat mechanismy zajišťující koordinaci a soudržnost opatření, která mají být přijata na úrovni mateřského podniku v Unii a na úrovni subjektů uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. c) a d), a opatření, která mají být přijata na úrovni dceřiných podniků a případně v souladu se směrnicí 2013/36/EU na úrovni významných poboček.

5.  Skupinový ozdravný plán a jakýkoli plán vypracovaný pro některý dceřiný podnik musí obsahovat prvky vymezené v článku 5. Je-li to vhodné, obsahuje opatření pro vnitroskupinovou finanční podporu přijatá na základě dohody o vnitroskupinové finanční podpoře, která byla uzavřena v souladu s kapitolou III.

6.  Skupinové ozdravné plány musí obsahovat řadu variant ozdravných postupů uvádějících opatření řešící scénáře uvedené v čl. 5 odst. 6

Pro každý ze scénářů skupinový ozdravný plán určí, zda existují překážky provádění ozdravných opatření v rámci skupiny, mimo jiné na úrovni jednotlivých subjektů, na něž se plán vztahuje, a zda existují podstatné praktické nebo právní překážky urychlenému převodu kapitálu či vyplacení závazků nebo aktiv v rámci skupiny.

7.  Vedoucí orgán subjektu, který vypracovává skupinový ozdravný plán podle odstavce 1, posoudí a schválí tento plán před jeho předložením orgánu vykonávajícímu dohled na konsolidovaném základě.

Článek 8

Posouzení skupinových ozdravných plánů

1.  Orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě spolu s příslušnými orgány pro dceřiné podniky, po konzultaci s příslušnými orgány uvedenými v článku 116 směrnice 2013/36/EU a s příslušnými orgány členských států, v nichž se nacházejí významné pobočky, je-li to s ohledem na dotčenou významnou pobočku relevantní, přezkoumají skupinový ozdravný plán a posoudí, do jaké míry vyhovuje požadavkům a kritériím stanoveným v článcích 6 a 7 této směrnice. Toto posouzení se provede postupem stanoveným v článku 6 a v souladu s tímto článkem a zohlední potenciální dopady ozdravných opatření na finanční stabilitu ve všech členských státech, v nichž skupina působí.

2.  Orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě a příslušné orgány pro dceřiné podniky usilují o dosažení společného rozhodnutí:

a) 

o přezkumu a posouzení skupinového ozdravného plánu;

b) 

o tom, zda má být vypracován individuální ozdravný plán pro instituce, které jsou součástí dané skupiny; a

c) 

o uplatnění opatření uvedených v čl. 6 odst. 5 a 6.

Uvedené strany usilují o dosažení společného rozhodnutí do čtyř měsíců ode dne, kdy orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě postoupil skupinový ozdravný plán v souladu s čl. 7 odst. 3.

Na žádost kteréhokoli příslušného orgánu může EBA pomoci příslušným orgánům dosáhnout společného rozhodnutí v souladu s čl. 31 písm. c) nařízení (EU) č. 1093/2010.

3.  Není-li společného rozhodnutí příslušných orgánů o přezkumu a posouzení skupinového ozdravného plánu nebo o jakýchkoli opatřeních, jejichž přijetí se po mateřském podniku v Unii požaduje v souladu s čl. 6 odst. 5 a 6, dosaženo do čtyř měsíců ode dne postoupení, rozhodne orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě o těchto záležitostech sám. Orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě toto rozhodnutí přijme po zvážení stanovisek a výhrad ostatních příslušných orgánů vyjádřených v uvedeném čtyřměsíčním období. Orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě oznámí rozhodnutí mateřskému podniku v Unii a ostatním příslušným orgánům.

Pokud na konci uvedeného čtyřměsíčního období kterýkoli z příslušných orgánů uvedených v odstavci 2 předložil záležitost zmíněnou v odstavci 7 orgánu EBA v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č. 1093/2010, odloží orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě své rozhodnutí a vyčká rozhodnutí, které může EBA přijmout podle čl. 19 odst. 3 uvedeného nařízení, a rozhodne v souladu s rozhodnutím EBA. Uvedená čtyřměsíční lhůta se považuje za lhůtu pro smírné urovnání sporu ve smyslu uvedeného nařízení. EBA rozhodne do jednoho měsíce. Záležitost nelze orgánu EBA předložit po uplynutí tohoto čtyřměsíčního období nebo po dosažení společného rozhodnutí. Pokud EBA nerozhodne do jednoho měsíce, použije se rozhodnutí orgánu vykonávajícího dohled na konsolidovaném základě.

4.  Není-li do čtyř měsíců ode dne postoupení dosaženo společného rozhodnutí příslušných orgánů:

a) 

o tom, zda má být vypracován individuální ozdravný plán pro instituce v jeho pravomoci; nebo

b) 

o použití opatření uvedených v čl. 6 odst. 5 a 6 na úrovni dceřiných podniků,

rozhodne o této otázce každý příslušný orgán sám.

Pokud na konci uvedeného čtyřměsíčního období kterýkoli z dotčených příslušných orgánů předložil záležitost zmíněnou v odstavci 7 orgánu EBA v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č. 1093/2010, odloží příslušný orgán odpovědný za dceřiný podnik své rozhodnutí a vyčká rozhodnutí, které může EBA přijmout podle čl. 19 odst. 3 uvedeného nařízení, a rozhodne v souladu s rozhodnutím EBA. Uvedené čtyřměsíční období se považuje za lhůtu pro smírné urovnání sporu ve smyslu uvedeného nařízení. EBA rozhodne do jednoho měsíce. Záležitost nelze orgánu EBA předložit po uplynutí tohoto čtyřměsíčního období nebo po dosažení společného rozhodnutí. Pokud EBA nerozhodne do jednoho měsíce, použije se rozhodnutí příslušného orgánu odpovědného za dceřiný podnik na individuální úrovni.

5.  Ostatní příslušné orgány, jejichž postoje podle odstavce 4 nejsou nesouhlasné, mohou dosáhnout společného rozhodnutí o skupinovém ozdravném plánu, který se vztahuje na subjekty skupiny v jejich pravomoci.

6.  Společné rozhodnutí podle odstavce 2 nebo 5 a rozhodnutí přijatá příslušnými orgány v případě, že neexistuje společné rozhodnutí podle odstavců 3 a 4, se považují za konečná a musí být uplatňována příslušnými orgány v dotčených členských státech.

7.  Na žádost kteréhokoli příslušného orgánu podle odstavce 3 nebo 4 může EBA pomoci příslušným orgánům dosáhnout dohody v souladu s čl. 19 odst. 3 nařízení (EU) č. 1093/2010, pouze pokud jde o posouzení ozdravných plánů a provádění opatření podle čl. 6 odst. 6 písm. a), b) a d) této směrnice.

Článek 9

Ukazatele ozdravného plánu

1.  Pro účely článků 5 až 8 příslušné orgány vyžadují, aby každý ozdravný plán obsahoval rámec ukazatelů vytvořený danou institucí, který stanoví, v jakém okamžiku lze přijmout příslušná opatření v plánu uvedená. Tyto ukazatele schválí příslušné orgány při posuzování ozdravných plánů v souladu s články 6 a 8. Tyto ukazatele mohou být kvalitativní nebo kvantitativní, týkají se finanční situace dané instituce a musí být snadno sledovatelné. Příslušné orgány zajistí, aby instituce zavedly vhodné mechanismy pro průběžné sledování těchto ukazatelů.

Aniž je dotčen první pododstavec, může instituce:

a) 

přijmout opatření podle svého ozdravného plánu i v případě, že nebyl splněn příslušný ukazatel, pokud to její vedoucí orgán považuje za daných okolností za vhodné; nebo

b) 

nepřijmout takové opatření, pokud to její vedoucí orgán nepovažuje za daných okolností za vhodné.

O rozhodnutí přijmout opatření uvedené v ozdravném plánu nebo o rozhodnutí nepřijmout takové opatření musí být bezodkladně vyrozuměn příslušný orgán.

2.  EBA vydá do 3. července 2015 obecné pokyny v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010 upřesňující minimální seznam kvalitativních a kvantitativních ukazatelů uvedených v odstavci 1.



Oddíl 3

Plánování řešení krize

Článek 10

Plány řešení krize

1.  Orgán příslušný k řešení krize, po konzultaci s příslušným orgánem a po konzultaci s orgány příslušnými k řešení krize v jurisdikcích, v nichž se nacházejí jakékoli významné pobočky, je-li to s ohledem na dotčenou významnou pobočku relevantní, vypracuje pro každou instituci, která není součástí skupiny podléhající dohledu na konsolidovaném základě podle článků 111 a 112 směrnice 2013/36/EU, plán řešení krize. Plán řešení krize stanoví opatření k řešení krize, která může orgán příslušný k řešení krize přijmout, pokud instituce splňuje podmínky zahájení řešení krize. Dotčené instituci jsou poskytnuty informace uvedené v odst. 7 písm. a).

2.  Při vypracování plánu řešení krize označí orgán příslušný k řešení krize veškeré závažné překážky bránící způsobilosti k řešení krize, a je-li to nezbytné a přiměřené, navrhne relevantní opatření k odstranění těchto překážek v souladu s kapitolou II této hlavy.

3.  Plán řešení krize musí zohledňovat řadu relevantních scénářů, včetně toho, že selhání je specifické pro daný podnik že k němu dojde v době širší finanční nestability nebo událostí se systémovým dopadem. Plán řešení krize nesmí předpokládat žádné z těchto opatření:

a) 

jakoukoli mimořádnou veřejnou finanční podporu, kromě použití mechanismů financování zřízených v souladu s článkem 100;

b) 

jakékoli nouzové poskytnutí likvidity centrální bankou; ani

c) 

jakékoli poskytnutí likvidity centrální bankou za nestandardních podmínek, pokud jde o zajištění, obsah a úrokové sazby.

4.  Plán řešení krize musí obsahovat analýzu toho, jak a kdy by mohla instituce za podmínek, jež plán řeší, požádat o využití facilit centrální banky, a určovat aktiva, u nichž se očekává, že by mohla posloužit jako zajištění.

5.  Orgány příslušné k řešení krize mohou po institucích požadovat, aby jim pomohly s vypracováním a aktualizací plánů.

6.  Plány řešení krize se přezkoumávají a v případě potřeby aktualizují nejméně jednou ročně a po každé podstatné změně právní či organizační struktury instituce, jejího podnikání nebo její finanční situace, jestliže by mohla mít podstatný dopad na účinnost plánu nebo jinak vyžaduje revizi plánu řešení krize.

Pro účely revize či aktualizace plánů řešení krize uvedených v prvním pododstavci instituce a příslušné orgány bezodkladně sdělí orgánům příslušným k řešení krize veškeré změny, které vyžadují takovou revizi či aktualizaci.

▼M3

Revize podle prvního pododstavce tohoto odstavce se provádí po provedení opatření k řešení krize či výkonu pravomocí uvedených v článku 59.

Při stanovování lhůt uvedených v odst. 7 písm. o) a p) tohoto článku za okolností uvedených v třetím pododstavci tohoto odstavce vezme orgán příslušný k řešení krize v úvahu lhůtu pro splnění požadavku uvedeného v článku 104b směrnice 2013/36/EU.

▼B

7.  Aniž je dotčen článek 4, musí plán řešení krize stanovit možnosti pro použití nástrojů k řešení krize a pravomocí k řešení krize uvedených v hlavě IV ve vztahu k instituci. Musí obsahovat, a to v kvantifikované podobě, je-li to účelné a možné:

a) 

shrnutí klíčových prvků plánu;

b) 

shrnutí podstatných změn instituce, k nimž došlo od doby, kdy byly předloženy poslední informace pro účely řešení krize;

c) 

přehled toho, jak by bylo možné zásadní funkce a hlavní linie podnikání v nezbytné míře právně a ekonomicky oddělit od ostatních funkcí, aby se zajistila kontinuita v případě selhání instituce;

d) 

odhad časového rámce pro provedení každého podstatného aspektu plánu;

e) 

podrobný popis posouzení způsobilosti k řešení krize provedeného v souladu s odstavcem 2 tohoto článku a článkem 15;

f) 

popis veškerých opatření vyžadovaných podle článku 17 k řešení nebo odstranění překážek bránících způsobilosti k řešení krize zjištěných v posouzení provedeném podle článku 15;

g) 

popis procesů pro určení hodnoty a prodejnosti zásadních funkcí, hlavních linií podnikání a aktiv instituce;

h) 

podrobný popis opatření pro zajištění toho, aby byly informace vyžadované podle článku 11 vždy aktuální a k dispozici orgánům příslušným k řešení krize;

i) 

vysvětlení orgánu příslušného k řešení krize, jakým způsobem by varianty řešení krize mohly být financovány, aniž se předpokládá kterékoli z těchto opatření:

i) 

jakákoli mimořádná veřejná finanční podpora, kromě použití mechanismů financování zřízených v souladu s článkem 100;

ii) 

jakékoli nouzové poskytnutí likvidity centrální bankou;

iii) 

jakékoli poskytnutí likvidity centrální bankou za nestandardních podmínek, pokud jde o zajištění, obsah a úrokové sazby;

j) 

podrobný popis různých strategií řešení krize, které by mohly být uplatněny podle různých možných scénářů a odpovídajících harmonogramů;

k) 

popis kritických prvků vzájemné propojenosti;

l) 

popis variant pro zachování přístupu k platebním a zúčtovacím službám a jiné infrastruktuře a posouzení přenositelnosti pozic klienta;

m) 

analýzu dopadu plánu na zaměstnance dané instituce, včetně posouzení souvisejících nákladů, a popis předpokládaných postupů konzultace se zaměstnanci během procesu řešení krize, zohledňující případné vnitrostátní systémy pro dialog se sociálními partnery;

n) 

plán komunikace s médii a s veřejností;

▼M3

o) 

požadavky uvedené v článcích 45e a 45f a lhůtu pro dosažení této úrovně v souladu s článkem 45m;

p) 

pokud orgán příslušný k řešení krize uplatní čl. 45b odst. 4, 5 nebo 7, lhůtu pro dosažení souladu ze strany subjektu řešícího krizi podle článku 45m;

▼B

q) 

popis klíčových operací a systémů pro udržování nepřerušeného fungování provozních procesů instituce;

r) 

případné vyjádření dotčené instituce k plánu řešení krize.

8.  Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize měly pravomoc požadovat po instituci a subjektu uvedeném v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) vedení podrobných záznamů o finančních smlouvách, jichž jsou stranou. Orgán příslušný k řešení krize může stanovit lhůtu, v níž mají být instituce nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) schopny tyto záznamy dodat. Na všechny instituce a subjekty uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d), které jsou v pravomoci daného orgánu příslušného k řešení krize, se musí vztahovat táž lhůta. Orgán příslušný k řešení krize může rozhodnout o stanovení různých lhůt pro různé druhy finančních smluv uvedené v čl. 2 bodě 100. Tímto odstavcem nejsou dotčeny pravomoci příslušného orgánu ke shromažďování informací.

9.  EBA po konzultaci s ESRB vypracuje návrhy regulačních technických norem dále upřesňujících obsah plánu řešení krize.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 3. července 2015.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 11

Informace pro účely plánů řešení krize a spolupráce poskytnuté institucí

1.  Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize měly pravomoci požadovat, aby:

a) 

instituce v nezbytné míře spolupracovaly na vypracování plánů řešení krize;

b) 

jim instituce přímo nebo prostřednictvím příslušného orgánu poskytly veškeré informace nezbytné k vypracování a provádění plánů řešení krize.

Orgány příslušné k řešení krize musí mít zejména pravomoc kromě jiných informací požadovat informace a analýzy uvedené v oddíle B přílohy.

2.  Příslušné orgány v příslušných členských státech spolupracují s orgány příslušnými k řešení krize s cílem ověřit, zda některé nebo všechny informace uvedené v odstavci 1 již nejsou k dispozici. Pokud takové informace k dispozici jsou, příslušné orgány je poskytnou orgánům příslušným k řešení krize.

3.  EBA vypracuje návrhy prováděcích technických norem upřesňujících postupy a minimální soubor standardních formulářů a vzorů pro poskytování informací podle tohoto článku.

EBA předloží tyto návrhy prováděcích technických norem Komisi do 3. července 2015.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 12

Skupinové plány řešení krize

▼M3

1.  Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize na úrovni skupiny spolu s orgány příslušnými k řešení krize dceřiných podniků, po konzultaci s orgány příslušnými k řešení krize významných poboček, je-li to s ohledem na dotčenou významnou pobočku relevantní, vypracovaly skupinové plány řešení krize. Ve skupinovém plánu řešení krize jsou určena opatření, která je nutno přijmout, pokud jde o:

a) 

mateřský podnik v Unii;

b) 

dceřiné podniky, které jsou součástí skupiny a které jsou usazené v Unii;

c) 

subjekty uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. c) a d) a

d) 

s výhradou hlavy VI dceřiné podniky, které jsou součástí skupiny a které jsou usazené mimo Unii.

Plán řešení krize v souladu s opatřeními uvedenými v prvním pododstavci určí pro každou skupinu subjekty řešící krizi a skupiny řešící krizi.

▼B

2.  Skupinový plán řešení krize se vypracovává na základě informací poskytnutých podle článku 11.

3.  Skupinový plán řešení krize:

▼M3

a) 

stanoví opatření k řešení krize, která mají být přijata ve vztahu k subjektům řešícím krizi v rámci scénářů uvedených v čl. 10 odst. 3, a důsledky těchto opatření k řešení krize pro ostatní subjekty skupiny uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d), pro mateřský podnik a pro dceřiné instituce;

aa) 

v případech, kdy skupina zahrnuje více než jednu skupinu řešící krizi, stanoví opatření k řešení krize, která mají být přijata ve vztahu k subjektům řešícím krizi z jednotlivých skupin řešících krizi a důsledky těchto opatření pro:

i) 

ostatní subjekty skupiny, které patří do téže skupiny řešící krizi;

ii) 

ostatní skupiny řešící krizi.

b) 

analyzuje, do jaké míry by nástroje k řešení krize a pravomoci k řešení krize mohly být koordinovaně použity a vykonány ve vztahu k subjektům řešícím krizi usazeným v Unii, včetně opatření usnadňujících koupi skupiny jako celku třetí stranou, popřípadě oddělené linie podnikání nebo činnosti provozované několika subjekty skupiny, nebo koupi konkrétních subjektů skupiny anebo skupiny řešící krizi, a identifikuje možné překážky pro koordinované řešení krize;

▼B

c) 

jsou-li součástí skupiny subjekty se sídlem ve třetích zemích, stanoví vhodné způsoby spolupráce a koordinace s relevantními orgány těchto třetích zemí a zjistí důsledky pro řešení krize v Unii;

d) 

stanoví opatření, včetně právního a ekonomického oddělení některých funkcí či linií podnikání, která jsou nezbytná pro usnadnění řešení krize na úrovni skupiny, pokud jsou splněny podmínky zahájení řešení krize;

▼M3

e) 

stanoví dodatečná opatření, která v této směrnici nejsou uvedena a která relevantní orgány příslušné k řešení krize zamýšlí přijmout ve vztahu k subjektům v rámci každé skupiny řešící krizi;

▼B

f) 

stanoví, jak by jednotlivá opatření k řešení krize na úrovni skupiny mohla být financována, a v případě, kdy je potřeba mechanismus financování, stanoví zásady pro sdílení odpovědnosti za toto financování mezi zdroji finančních prostředků v různých členských státech. Plán nesmí předpokládat žádné z těchto opatření:

i) 

jakoukoli mimořádnou veřejnou finanční podporu, kromě použití mechanismů financování zřízených v souladu s článkem 100;

ii) 

jakékoli nouzové poskytnutí likvidity centrální bankou; ani

iii) 

jakékoli poskytnutí likvidity centrální bankou za nestandardních podmínek, pokud jde o zajištění, obsah a úrokové sazby.

Uvedené zásady musí být stanoveny na základě spravedlivých a vyvážených kritérií a zohledňovat zejména čl. 107 odst. 5 a dopad na finanční stabilitu ve všech dotčených členských státech.

4.  Posouzení způsobilosti skupiny k řešení krize podle článku 16 se provede zároveň s vypracováním a aktualizací skupinového plánu řešení krize v souladu s tímto článkem. Podrobný popis posouzení způsobilosti k řešení krize provedeného v souladu s článkem 16 se zahrne do skupinového plánu řešení krize.

5.  Skupinový plán řešení krize nesmí mít na žádný členský stát neúměrný dopad.

6.  EBA po konzultaci s ESRB vypracuje návrhy regulačních technických norem upřesňujících obsahy skupinových plánů řešení krize při zohlednění rozmanitosti modelů podnikání skupin na vnitřním trhu.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 3. července 2015.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 13

Požadavek a postup pro skupinové plány řešení krize

1.  Mateřské podniky v Unii předloží informace, které mohou být požadovány v souladu s článkem 11, orgánu příslušnému k řešení krize na úrovni skupiny. Uvedené informace se týkají mateřského podniku v Unii a v požadovaném rozsahu každého subjektu skupiny, včetně subjektů uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. c) a d).

Jsou-li splněny požadavky na důvěrnost stanovené v této směrnici, předá orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny informace poskytnuté v souladu s tímto odstavcem:

a) 

orgánu EBA;

b) 

orgánům příslušným k řešení krize dceřiných podniků;

c) 

orgánům příslušným k řešení krize v jurisdikcích, v nichž se nacházejí významné pobočky, je-li to s ohledem na dotčenou pobočku relevantní;

d) 

relevantním příslušným orgánům uvedeným v článcích 115 a 116 směrnice 2013/36/EU; a

e) 

orgánům příslušným k řešení krize v členských státech, v nichž jsou usazeny subjekty uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. c) a d).

Informace, které orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny poskytne orgánům příslušným k řešení krize dceřiných podniků a příslušným orgánům pro dceřiné podniky, orgánům příslušným k řešení krize v jurisdikcích, v nichž se nacházejí významné pobočky, a relevantním příslušným orgánům uvedeným v článcích 115 a 116 směrnice 2013/36/EU, zahrnují přinejmenším veškeré informace důležité pro daný dceřiný podnik nebo významnou pobočku. Informace poskytnuté orgánu EBA zahrnují veškeré informace, které jsou významné z hlediska úlohy orgánu EBA ve vztahu ke skupinovým plánům řešení krize. Orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny není povinen předat informace týkající se dceřiných podniků ve třetích zemích bez souhlasu relevantního orgánu dohledu nebo orgánu příslušného k řešení krize třetí země.

2.  Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize na úrovni skupiny, jednající společně s orgány příslušnými k řešení krize uvedenými v odst. 1 druhém pododstavci tohoto článku, v kolegiích k řešení krize a po konzultaci s relevantními příslušnými orgány, včetně příslušných orgánů v jurisdikcích členských států, v nichž se nacházejí významné pobočky, vypracovaly a vedly skupinové plány řešení krize. Orgány příslušné k řešení krize na úrovni skupiny mohou podle svého uvážení a za podmínky, že splní požadavky na důvěrnost stanovené v článku 98 této směrnice, do vypracování a vedení skupinových plánů řešení krize zapojit orgány příslušné k řešení krize z třetích zemí, v jejichž jurisdikci si skupina založila dceřiné podniky, finanční holdingové společnosti nebo významné pobočky podle článku 51 směrnice 2013/36/EU.

3.  Členské státy zajistí, aby skupinové plány řešení krize byly přezkoumány a případně aktualizovány nejméně jednou ročně a po každé změně právní či organizační struktury, podnikání či finanční situace skupiny, včetně všech subjektů skupiny, jestliže by mohla mít podstatný dopad na plán nebo vyžaduje jeho změnu.

4.  Skupinový plán řešení krize se přijímá formou společného rozhodnutí orgánu příslušného k řešení krize na úrovni skupiny a orgánů příslušných k řešení krize dceřiných podniků.

▼M3

V případě, kdy se skupina skládá z více než jedné skupiny řešící krizi, je plánování opatření k řešení krize uvedených v čl. 12 odst. 3 písm. aa) součástí společného rozhodnutí uvedeného v prvním pododstavci tohoto odstavce.

▼B

Tyto orgány příslušné k řešení krize přijmou společné rozhodnutí do čtyř měsíců ode dne předání informací ►C1  uvedených v odst. 1 druhém pododstavci ◄ orgánem příslušným k řešení krize na úrovni skupiny.

Na žádost kteréhokoli orgánu příslušného k řešení krize může EBA pomoci orgánům příslušným k řešení krize dosáhnout společného rozhodnutí v souladu s čl. 31 písm. c) nařízení (EU) č. 1093/2010.

5.  Není-li společného rozhodnutí orgánů příslušných k řešení krize dosaženo do čtyř měsíců, orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny rozhodne o skupinovém plánu řešení krize sám. Rozhodnutí musí být dostatečně odůvodněno a zohledňovat stanoviska a výhrady ostatních orgánů příslušných k řešení krize. Orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny oznámí rozhodnutí mateřskému podniku v Unii.

S výhradou odstavce 9 tohoto článku, pokud na konci uvedeného čtyřměsíčního období kterýkoli z orgánů příslušných k řešení krize předložil záležitost orgánu EBA v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č. 1093/2010, odloží orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny své rozhodnutí a vyčká rozhodnutí, které může EBA přijmout podle čl. 19 odst. 3 uvedeného nařízení, a rozhodne v souladu s rozhodnutím EBA. Uvedené čtyřměsíční období se považuje za lhůtu pro smírné urovnání sporu ve smyslu uvedeného nařízení. EBA rozhodne do jednoho měsíce. Záležitost nelze orgánu EBA předložit po uplynutí čtyřměsíčního období nebo po dosažení společného rozhodnutí. Pokud EBA nerozhodne do jednoho měsíce, použije se rozhodnutí orgánu příslušného k řešení krize na úrovni skupiny.

6.   ►M3  Není-li společného rozhodnutí orgánů příslušných k řešení krize dosaženo do čtyř měsíců, přijme každý orgán příslušný k řešení krize, který je odpovědný za dceřiný podnik a který nesouhlasí se skupinovým plánem řešení krize, vlastní rozhodnutí a případně určí subjekt řešící krizi a vypracuje a vede plán řešení krize pro skupinu řešící krizi, která je složena ze subjektů v jeho pravomoci. Každé takové individuální rozhodnutí orgánů příslušných k řešení krize, které nesouhlasí, musí být plně odůvodněno, uvádět důvody nesouhlasu s navrhovaným skupinovým plánem řešení krize a zohledňovat stanoviska a výhrady ostatních orgánů příslušných k řešení krize a příslušných orgánů. Každý orgán příslušný k řešení krize uvědomí o svém rozhodnutí ostatní členy kolegia k řešení krize. ◄

S výhradou odstavce 9 tohoto článku, pokud na konci uvedeného čtyřměsíčního období kterýkoli z orgánů příslušných k řešení krize předložil záležitost orgánu EBA v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č. 1093/2010, odloží dotčený orgán příslušný k řešení krize své rozhodnutí a vyčká rozhodnutí, které může EBA přijmout podle čl. 19 odst. 3 uvedeného nařízení, a rozhodne v souladu s rozhodnutím EBA. Uvedené čtyřměsíční období se považuje za lhůtu pro smírné urovnání sporu ve smyslu uvedeného nařízení. EBA rozhodne do jednoho měsíce. Záležitost nelze orgánu EBA předložit po uplynutí čtyřměsíčního období nebo po dosažení společného rozhodnutí. Pokud EBA nerozhodne do jednoho měsíce, použije se rozhodnutí orgánu příslušného k řešení krize dceřiného podniku.

7.  Ostatní orgány příslušné k řešení krize, jejichž postoje podle odstavce 6 nejsou nesouhlasné, mohou dosáhnout společného rozhodnutí o skupinovém plánu řešení krize, který se vztahuje na subjekty skupiny v jejich pravomoci.

8.  Společná rozhodnutí podle odstavců 4 a 7 a rozhodnutí přijatá orgány příslušnými k řešení krize v případě, že neexistuje společné rozhodnutí podle odstavců 5 a 6, se považují za konečná a musí být uplatňována ostatními dotčenými orgány příslušnými k řešení krize.

9.  V souladu s odstavci 5 a 6 tohoto článku může EBA na žádost kteréhokoli orgánu příslušného k řešení krize pomoci orgánům příslušným k řešení krize dosáhnout dohody v souladu s čl. 19 odst. 3 nařízení (EU) č. 1093/2010, pokud se žádný dotčený orgán příslušný k řešení krize nedomnívá, že otázka, o které nebylo dosaženo shody, může jakýmkoli způsobem zasahovat do fiskální odpovědnosti jeho členského státu.

10.  Jsou-li přijata společná rozhodnutí podle odstavců 4 a 7 a orgán příslušný k řešení krize se podle odstavce 9 domnívá, že otázka týkající se skupinových plánů řešení krize, o které nebylo dosaženo shody, zasahuje do fiskální odpovědnosti jeho členského státu, zahájí orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny opětovné posuzování skupinového plánu řešení krize, včetně minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky.

Článek 14

Předání plánů řešení krize příslušným orgánům

1.  Orgán příslušný k řešení krize předá plány řešení krize a veškeré jejich změny relevantním příslušným orgánům.

2.  Orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny předá skupinové plány řešení krize a veškeré jejich změny relevantním příslušným orgánům.



KAPITOLA II

Způsobilost k řešení krize

Článek 15

Posouzení způsobilosti institucí k řešení krize

1.  Členské státy zajistí, aby orgán příslušný k řešení krize po konzultaci s příslušným orgánem a s orgány příslušnými k řešení krize v jurisdikcích, v nichž se nacházejí významné pobočky, je-li to s ohledem na dotčenou významnou pobočku relevantní, posoudil, v jakém rozsahu je instituce, která není součástí skupiny, způsobilá pro řešení krize, aniž se přepokládá kterékoli z těchto opatření:

a) 

jakákoli mimořádná veřejná finanční podpora, kromě použití mechanismů financování zřízených v souladu s článkem 100;

b) 

jakékoli nouzové poskytnutí likvidity centrální bankou;

c) 

jakékoli poskytnutí likvidity centrální bankou za nestandardních podmínek, pokud jde o zajištění, obsah a úrokové sazby.

Má se za to, že instituce je způsobilá pro řešení krize, pokud ji orgán příslušný k řešení krize může proveditelně a věrohodně likvidovat v běžném úpadkovém řízení nebo řešit její krizi použitím různých nástrojů a výkonem pravomocí k řešení krize, přičemž by se mělo v co nejvyšší míře zabránit významným nepříznivým důsledkům pro finanční systém členského státu, v němž je instituce usazena, nebo jiných členských států nebo Unie – a to i za okolností širší finanční nestability nebo událostí se systémovým dopadem –, a s cílem zajistit kontinuitu zásadních funkcí prováděných institucí. Orgány příslušné k řešení krize oznámí orgánu EBA včas všechny případy, kdy se má za to, že instituce není způsobilá pro řešení krize.

2.  Pro účely posouzení způsobilosti k řešení krize uvedeného v odstavci 1 posoudí orgán příslušný k řešení krize přinejmenším aspekty uvedené v oddíle C přílohy.

3.  Orgán příslušný k řešení krize posoudí způsobilost k řešení krize podle tohoto článku současně s vypracováním a aktualizací plánů řešení krize v souladu s článkem 10 a pro účely jejich vypracování a aktualizace.

4.  EBA po konzultaci s ESRB vypracuje návrhy regulačních technických norem upřesňujících aspekty a kritéria pro posouzení způsobilosti instituce nebo skupiny k řešení krize stanovené v odstavci 2 tohoto článku a článku 16.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 3. července 2015.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 16

Posouzení způsobilosti skupin k řešení krize

1.  Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize na úrovni skupiny spolu s orgány příslušnými k řešení krize dceřiných podniků, po konzultaci s orgánem vykonávajícím dohled na konsolidovaném základě, s příslušnými orgány pro takové dceřiné podniky a s orgány příslušnými k řešení krize v jurisdikcích, v nichž se nacházejí významné pobočky, je-li to s ohledem na dotčenou významnou pobočku relevantní, posoudily, v jakém rozsahu jsou skupiny způsobilé pro řešení krize, aniž se přepokládá kterékoli z těchto opatření:

a) 

jakákoli mimořádná veřejná finanční podpora, kromě použití mechanismů financování zřízených v souladu s článkem 100;

b) 

jakékoli nouzové poskytnutí likvidity centrální bankou;

c) 

jakékoli poskytnutí likvidity centrální bankou za nestandardních podmínek, pokud jde o zajištění, obsah a úrokové sazby.

▼M3

Má se za to, že skupina je způsobilá pro řešení krize, pokud orgány příslušné k řešení krize mohou buď subjekty skupiny proveditelně a věrohodně likvidovat v běžném úpadkovém řízení, nebo řešit krizi těchto subjektů skupiny použitím nástrojů k řešení krize a výkonem pravomocí k řešení krize ve vztahu k subjektům řešícím krizi v této skupině, přičemž se v co nejvyšší míře brání závažným nepříznivým důsledkům pro finanční systémy členských států, v nichž se subjekty nebo pobočky skupiny nacházejí, nebo jiných členských států nebo Unie – a to i širší finanční nestabilitě nebo událostem se systémovým dopadem – s cílem zajistit kontinuitu zásadních funkcí prováděných těmito subjekty skupiny buď snadným včasným oddělením, nebo jinými prostředky.

Orgány příslušné k řešení krize na úrovni skupiny oznámí EBA včas všechny případy, kdy se má za to, že skupina není způsobilá pro řešení krize.

▼B

Posouzení způsobilosti skupiny k řešení krize vezmou v úvahu kolegia k řešení krize uvedená v článku 88.

2.  Pro účely posouzení způsobilosti skupiny k řešení krize posoudí orgány příslušné k řešení krize přinejmenším aspekty uvedené v oddíle C přílohy.

3.  Posouzení způsobilosti skupiny k řešení krize podle tohoto článku se provede současně s vypracováním a aktualizací skupinových plánů řešení krize v souladu s článkem 12. Na toto posouzení se použije postup přijímání rozhodnutí stanovený v článku 13.

▼M3

4.  Členské státy zajistí, aby v případech, kde se skupina skládá z více než jedné skupiny řešící krizi, posoudily orgány uvedené v odstavci 1 způsobilost k řešení krize každé skupiny řešící krizi v souladu s tímto článkem.

Posouzení uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce se provádí nad rámec posouzení způsobilosti k řešení krize celé skupiny a řídí se rozhodovacím postupem stanoveným v článku 13.

Článek 16a

Pravomoc zakázat určitá rozdělení výnosů

1.  Nachází-li se subjekt v situaci, kdy splňuje požadavek kombinovaných kapitálových rezerv, je-li tento zvažován navíc ke každému z požadavků uvedených v čl. 141a odst. 1 písm. a), b) a c) směrnice 2013/36/EU, avšak nesplňuje požadavek kombinovaných kapitálových rezerv, je-li zvažován navíc k požadavkům uvedeným v článcích 45c a 45d této směrnice při výpočtu v souladu s čl. 45 odst. 2 písm. a) této směrnice, má orgán příslušný k řešení krize tohoto subjektu v souladu s odstavci 2 a 3 tohoto článku pravomoc subjektu zakázat, aby rozdělil vyšší než nejvyšší rozdělitelnou částku související s minimálním požadavkem na kapitál a způsobilé závazky (M-MDA), vypočtenou v souladu s odstavcem 4 tohoto článku prostřednictvím kteréhokoli z následujících opatření:

a) 

rozdělení výnosů souvisejících s kmenovým kapitálem tier 1;

b) 

vytvoření závazku k výplatě pohyblivé složky odměny nebo zvláštních důchodových dávek nebo k výplatě pohyblivé složky odměny, pokud tento závazek k výplatě vznikl v době, kdy subjekt nesplňoval požadavek kombinovaných kapitálových rezerv; nebo

c) 

provedení plateb na nástroje vedlejšího kapitálu tier 1.

Nachází-li se subjekt v situaci uvedené v prvním pododstavci, neprodleně o tom informuje orgán příslušný k řešení krize.

2.  V situaci uvedené v odstavci 1 orgán příslušný k řešení krize subjektu po konzultaci s příslušným orgánem bez zbytečného odkladu posoudí, zda je třeba vykonat pravomoc podle odstavce 1, přičemž zohlední všechny tyto aspekty:

a) 

důvod, dobu trvání a rozsah nesplnění požadavku a jeho dopad na způsobilost k řešení krize;

b) 

vývoj finanční situace subjektu a pravděpodobnost, že by v dohledné budoucnosti subjekt mohl splnit podmínku uvedenou v čl. 32 odst. 1 písm. a);

c) 

šanci, že subjekt bude v přiměřené lhůtě schopen zajistit soulad s požadavky uvedenými v odstavci 1;

d) 

není-li subjekt schopen nahradit závazky, které přestaly splňovat kritéria způsobilosti nebo splatnosti stanovená v článcích 72b a 72c nařízení (EU) č. 575/2013 nebo v článku 45b nebo čl. 45f odst. 2 této směrnice, zda je tato skutečnost individuální povahy, nebo je způsobena narušením na úrovni celého trhu;

e) 

zda je výkon pravomoci uvedené v odstavci 1 nejvhodnějším a nejpřiměřenějším prostředkem k řešení situace dotčeného subjektu s ohledem na potenciální dopad na jeho finanční situaci a způsobilost k řešení krize.

Orgán příslušný k řešení krize provádí opětovné posouzení toho, zda je třeba vykonat pravomoc podle odstavce 1, nejméně jednou měsíčně, dokud se subjekt nadále nachází v situaci uvedené v odstavci 1.

3.  Pokud orgán příslušný k řešení krize shledá, že se subjekt nadále nachází v situaci uvedené v odstavci 1 i devět měsíců poté, co byla tato situace subjektem oznámena, vykoná po konzultaci s příslušným orgánem pravomoc podle odstavce 1, s výjimkou případů, kdy po posouzení shledá, že jsou splněny nejméně dvě z následujících podmínek:

a) 

k nesplnění požadavku došlo z důvodu vážného narušení fungování finančních trhů, což vede k rozsáhlému napětí na finančních trzích v několika segmentech finančních trhů;

b) 

narušení uvedené v písmenu a) vede nejen ke zvýšené cenové volatilitě kapitálových nástrojů a nástrojů způsobilých závazků subjektu nebo ke zvýšeným nákladům pro subjekt, ale má také za následek plné nebo částečné uzavření trhů, což danému subjektu znemožňuje vydávat na těchto trzích kapitálové nástroje a nástroje způsobilých závazků;

c) 

uzavření trhu uvedené v písmenu b) je pozorováno nejen u dotčeného subjektu, ale i u několika dalších subjektů;

d) 

narušení uvedené v písmenu a) brání dotčenému subjektu ve vydávání kapitálových nástrojů a nástrojů způsobilých závazků postačujícímu k nápravě nesplnění požadavku; nebo

e) 

výkon pravomoci podle odstavce 1 vede k nepříznivým vedlejším účinkům pro část bankovního sektoru, což by mohlo narušit finanční stabilitu.

Uplatňuje-li se výjimka uvedená v prvním pododstavci, orgán příslušný k řešení krize informuje o svém rozhodnutí příslušný orgán a své důvody písemně vysvětlí.

Orgán příslušný k řešení krize provádí každý měsíc opětovné posouzení, zda se uplatňuje výjimka uvedená v prvním pododstavci.

4.  M-MDA se vypočítá vynásobením součtu vypočteného v souladu s odstavcem 5 činitelem určeným v souladu s odstavcem 6. M-MDA se sníží o částku vyplývající z opatření uvedených v odst. 1 písm. a), b) nebo c).

5.  Součet, jenž se má vynásobit podle odstavce 4, se skládá z:

a) 

předběžných zisků, které nejsou zahrnuty v kmenovém kapitálu tier 1 podle čl. 26 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013, po odečtení jakéhokoli rozdělení zisků nebo jakýchkoli plateb vyplývajících z opatření uvedených v odst. 1 písm. a), b) nebo c) tohoto článku;

plus

b) 

výročních zisků, které nejsou zahrnuty v kmenovém kapitálu tier 1 podle čl. 26 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013, po odečtení jakéhokoli rozdělení zisků nebo jakýchkoli plateb vyplývajících z opatření uvedených v odst. 1 písm. a), b) nebo c) tohoto článku;

minus

c) 

částky, které by bylo nutno zaplatit na dani, pokud by částky uvedené pod písmeny a) a b) tohoto odstavce zůstaly nerozděleny.

6.  Činitel uvedený v odstavci 4 se určí takto:

a) 

pokud se kmenový kapitál tier 1 udržovaný dotčeným subjektem, který není používán k plnění žádného z požadavků uvedených v článku 92a nařízení (EU) č. 575/2013 a v článcích 45c a 45d této směrnice, vyjádřený jako procentní podíl z celkového objemu rizikové expozice vypočteného podle čl. 92 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013, nachází v prvním (tj. nejnižším) kvartilu požadavku kombinovaných kapitálových rezerv, rovná se hodnota činitele 0;

b) 

pokud se kmenový kapitál tier 1 udržovaný dotčeným subjektem, který není používán k plnění žádného z požadavků uvedených v článku 92a nařízení (EU) č. 575/2013 a v článcích 45c a 45d této směrnice, vyjádřený jako procentní podíl z celkového objemu rizikové expozice vypočteného podle čl. 92 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013, nachází v druhém kvartilu požadavku kombinovaných kapitálových rezerv, rovná se hodnota činitele 0,2;

c) 

pokud se kmenový kapitál tier 1 udržovaný dotčeným subjektem, který není používán k plnění požadavků uvedených v článku 92a nařízení (EU) č. 575/2013 a v článcích 45c a 45d této směrnice, vyjádřený jako procentní podíl z celkového objemu rizikové expozice vypočteného podle čl. 92 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013, nachází ve třetím kvartilu požadavku kombinovaných kapitálových rezerv, rovná se hodnota činitele 0,4;

d) 

pokud se kmenový kapitál tier 1 udržovaný dotčeným subjektem, který není používán k plnění požadavků uvedených v článku 92a nařízení (EU) č. 575/2013 a v článcích 45c a 45d této směrnice, vyjádřený jako procentní podíl z celkového objemu rizikové expozice vypočteného podle čl. 92 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013, nachází ve čtvrtém (tj. nejvyšším) kvartilu požadavku kombinovaných kapitálových rezerv, rovná se hodnota činitele 0,6.

Dolní a horní hranice každého kvartilu požadavku kombinovaných kapitálových rezerv se vypočítají takto:

image

image

kde „An“ = pořadové číslo daného kvartálu.

▼B

Článek 17

Pravomoc řešit nebo odstraňovat překážky způsobilosti k řešení krize

▼M3

1.  Členské státy zajistí, aby orgán příslušný k řešení krize v případě, že na základě posouzení způsobilosti subjektu k řešení krize provedeného v souladu s články 15 a 16 po konzultaci s příslušným orgánem zjistí, že existují podstatné překážky způsobilosti tohoto subjektu k řešení krize, toto zjištění písemně oznámil dotčenému subjektu, příslušnému orgánu a orgánům příslušným k řešení krize v jurisdikcích, v nichž se nacházejí významné pobočky.

▼B

2.  Požadavek, aby orgány příslušné k řešení krize vypracovaly plány řešení krize a aby relevantní orgány příslušné k řešení krize dosáhly společného rozhodnutí o skupinových plánech řešení krize podle čl. 10 odst. 1 a čl. 13 odst. 4, se pozastavuje po oznámení uvedeném v odstavci 1 tohoto článku, dokud orgán příslušný k řešení krize nepřijme v souladu s odstavcem 3 tohoto článku opatření pro odstranění podstatných překážek způsobilosti k řešení krize, nebo nerozhodne v souladu s odstavcem 4 tohoto článku.

▼M3

3.  Ve lhůtě čtyř měsíců od obdržení oznámení podle odstavce 1 navrhne subjekt orgánu příslušnému k řešení krize možná opatření k řešení či odstranění podstatných překážek uvedených v oznámení.

Subjekt do dvou týdnů od data obdržení oznámení učiněného v souladu s odstavcem 1 tohoto článku navrhne orgánu příslušnému k řešení krize možná opatření a harmonogram pro jejich provedení k zajištění toho, aby subjekt splňoval ustanovení článků 45e nebo 45f této směrnice a požadavek kombinovaných kapitálových rezerv, vyskytne-li se podstatná překážka způsobilosti k řešení krize v důsledku některé z těchto situací:

a) 

subjekt splňuje požadavek kombinovaných kapitálových rezerv, je-li tento zvažován navíc ke každému z požadavků uvedených v čl. 141a odst. 1 písm. a), b) a c) směrnice 2013/36/EU, avšak nesplňuje požadavek kombinovaných kapitálových rezerv, je-li zvažován navíc k požadavkům uvedeným v článcích 45c a 45d této směrnice, při výpočtu v souladu s čl. 45 odst. 2 písm. a) této směrnice, nebo

b) 

subjekt nesplňuje požadavky uvedené v článcích 92a a 494 nařízení (EU) č. 575/2013 nebo požadavky uvedené v článcích 45c a 45d této směrnice.

V harmonogramu pro provedení opatření navržených v souladu s druhým pododstavcem se zohlední důvody pro vznik podstatné překážky.

Orgán příslušný k řešení krize po konzultaci s příslušným orgánem posoudí, zda opatření navržená podle prvního a druhého pododstavce dotyčnou podstatnou překážku účinně řeší či odstraňují.

4.  Pokud orgán příslušný k řešení krize dojde k závěru, že opatření navrhovaná subjektem podle odstavce 3 účinně nezmírňují či neodstraňují dané překážky, uloží subjektu přímo nebo nepřímo prostřednictvím příslušného orgánu, aby přijal alternativní opatření, jež by uvedeného cíle mohla dosáhnout, a písemně je subjektu oznámí; subjekt pak musí do jednoho měsíce navrhnout plán jejich plnění.

Pokud orgán příslušný k řešení krize stanoví alternativní opatření, uvede, z jakého důvodu by opatření navržená subjektem nestačila k odstranění překážek způsobilosti k řešení krize a proč jsou navrhovaná alternativní opatření přiměřená k jejich odstranění. Orgán příslušný k řešení krize zohlední, jak dané překážky způsobilosti k řešení krize ohrožují finanční stabilitu a jaký dopad by daná opatření měla na obchodní činnost daného subjektu, na jeho stabilitu a schopnost přispívat k hospodářství.

▼B

5.  Pro účely odstavce 4 mají orgány příslušné k řešení krize pravomoc přijmout kterékoli z těchto opatření:

a) 

požadovat, aby ►M3  subjekt ◄ revidovala dohody o vnitroskupinovém financování nebo přezkoumala skutečnost, že neexistují, nebo uzavřela dohody o poskytování služeb uvnitř skupiny či se třetími stranami k zajištění zásadních funkcí;

b) 

požadovat, aby ►M3  subjekt ◄ omezila svou maximální individuální nebo celkovou expozici;

c) 

uložit specifickou nebo pravidelnou dodatečnou povinnost poskytnout informace relevantní pro řešení krize;

d) 

požadovat, aby se ►M3  subjekt ◄ zbavila konkrétních aktiv;

e) 

požadovat, aby ►M3  subjekt ◄ omezila či ukončila konkrétní existující či navrhované činnosti;

f) 

omezit rozvoj nových či stávajících oborů podnikání nebo prodej nových či stávajících produktů nebo takovému rozvoji či prodeji zabránit;

g) 

požadovat změny právní či provozní struktury ►M3  subjekt ◄ nebo kteréhokoli subjektu skupiny, který je pod její přímou či nepřímou kontrolou, s cílem snížit jejich složitost a zajistit tak, aby bylo možné právně i provozně oddělit zásadní funkce od jiných funkcí použitím nástrojů k řešení krize;

h) 

požadovat, aby ►M3  subjekt ◄ nebo mateřský podnik založily mateřskou finanční holdingovou společnost v členském státě nebo mateřskou finanční holdingovou společnost v Unii;

▼M3

ha) 

požadovat, aby instituce nebo subjekt uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) této směrnice předložily plán na obnovení souladu s požadavky článků 45e nebo 45f této směrnice vyjádřenými jako procento celkového objemu rizikové expozice vypočteného podle čl. 92 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013 a případně s požadavkem kombinovaných kapitálových rezerv, a s požadavky článků 45e nebo 45f této směrnice vyjádřenými jako procento celkové míry expozic podle článků 429 a 429a nařízení (EU) č. 575/2013;

▼M3

i) 

požadovat, aby instituce nebo subjekt uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) vydaly způsobilé závazky za účelem splnění požadavků podle článků 45e nebo 45f;

j) 

požadovat, aby instituce nebo subjekt uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) přijaly další kroky s cílem splnit minimální požadavky na kapitál a způsobilé závazky podle článků 45e nebo 45f, zejména aby se pokusily sjednat změnu jakéhokoli způsobilého závazku, nástroje vedlejšího kapitálu tier 1 nebo nástroje kapitálu tier 2, který vydaly, s cílem zajistit, aby jakékoli rozhodnutí o odpisu nebo konverzi daného závazku nebo nástroje přijaté orgánem příslušným k řešení krize bylo vykonáno podle práva, kterým se daný závazek nebo nástroj řídí;

ja) 

pro účely zajištění trvalého souladu s články 45e nebo 45f požadovat, aby instituce nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) změnily profil splatnosti:

i) 

kapitálových nástrojů po obdržení souhlasu příslušného orgánu a

ii) 

způsobilých závazků uvedených v článku 45b a čl. 45f odst. 2 písm. a);

k) 

v případě, že je subjekt dceřiným podnikem holdingové společnosti se smíšenou činností, požadovat, aby tato holdingová společnost se smíšenou činností založila samostatnou finanční holdingovou společnost, která by subjekt kontrolovala, pokud je to nutné k usnadnění řešení krize subjektu a k zamezení tomu, aby se použily nástroje k řešení krize a vykonávaly pravomoci k řešení krize uvedené v hlavě IV, které mají nepříznivý dopad na nefinanční část skupiny.

▼B

6.  Rozhodnutí přijaté podle odstavce 1 nebo 4 musí splňovat tyto požadavky:

a) 

musí být podloženo důvody vedoucími k danému posouzení či zjištění;

b) 

musí uvádět, jak posouzení či zjištění splňuje požadavek přiměřenosti použitých opatření stanovený v odstavci 4; a

c) 

musí být možné se proti němu odvolat.

▼M3

7.  Než orgán příslušný k řešení krize stanoví kterékoli opatření podle odstavce 4 po konzultaci s příslušným orgánem, a je-li to vhodné, s určeným vnitrostátním makro obezřetnostním orgánem, řádně zváží možný dopad takových opatření na dotyčný subjekt, na vnitřní trh finančních služeb a na finanční stabilitu v jiných členských státech a v Unii jako celku.

▼B

8.  EBA vydá do 3. července 2015 obecné pokyny v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010 dále upřesňující opatření stanovená v odstavci 5 a okolnosti, za nichž může být každé opatření uplatněno.

Článek 18

Pravomoc řešit nebo odstraňovat překážky obnovení platební schopnosti: postup na úrovni skupiny

▼M3

1.  Orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny spolu s orgány příslušnými k řešení krize dceřiných podniků po konzultaci s kolegiem dohledu a s orgány příslušnými k řešení krize v jurisdikcích, v nichž se nacházejí významné pobočky, je-li to s ohledem na dotčenou významnou pobočku relevantní, zváží posouzení požadované podle článku 16 v rámci kolegia k řešení krize a učiní veškeré přiměřené kroky k dosažení společného rozhodnutí o uplatnění opatření stanovených podle čl. 17 odst. 4 ve vztahu ke všem subjektům řešícím krizi a jejich dceřiným podnikům, které jsou subjekty uvedenými v čl. 1 odst. 1 a jsou součástí dané skupiny.

2.  Orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny ve spolupráci s orgánem vykonávajícím dohled na konsolidovaném základě a s EBA v souladu s čl. 25 odst. 1 nařízení (EU) č. 1093/2010 vypracuje a předloží zprávu mateřskému podniku v Unii, orgánům příslušným k řešení krize dceřiných podniků, které ji poskytnou dceřiným podnikům, které spadají do jejich působnosti, a orgánům příslušným k řešení krize v jurisdikcích, v nichž se nacházejí významné pobočky. Zpráva je vypracována po konzultaci s příslušnými orgány a analyzuje podstatné překážky pro účinné používání nástrojů k řešení krize a výkon pravomocí k řešení krize ve vztahu ke skupině a rovněž ve vztahu ke skupinám řešícím krizi v případě, že se skupina skládá z více než jedné skupiny řešící krizi. Zpráva zváží dopad na model podnikání skupiny a doporučí veškerá přiměřená a cílená opatření, která jsou podle názoru orgánu příslušného k řešení krize na úrovni skupiny nezbytná či vhodná k odstranění těchto překážek.

V případech, kdy bude překážka způsobilosti skupiny k řešení krize důsledkem situace subjektu skupiny podle čl. 17 odst. 3 druhého pododstavce, musí orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny oznámit své posouzení této překážky mateřskému podniku v Unii, a to po konzultaci s orgánem příslušným k řešení krize subjektu řešícího krizi a s orgány příslušnými k řešení krize jeho dceřiných institucí.

3.  Do čtyř měsíců od data obdržení zprávy může mateřský podnik v Unii předložit své připomínky a navrhnout orgánu příslušnému k řešení krize na úrovni skupiny alternativní opatření, která by překážky uvedené ve zprávě odstranila.

V případě, že jsou překážky uvedené ve zprávě způsobeny situací subjektu skupiny podle čl. 17 odst. 3 druhého pododstavce této směrnice, je mateřský podnik v Unii do dvou týdnů od data obdržení oznámení učiněného v souladu s odst. 2 druhým pododstavcem tohoto článku povinen navrhnout orgánu příslušnému k řešení krize na úrovni skupiny možná opatření a harmonogram pro jejich provedení za účelem zjištění toho, aby tento subjekt skupiny dosáhl souladu s požadavky uvedenými v článcích 45e nebo 45f této směrnice vyjádřenými jako procento celkového objemu rizikové expozice vypočteného podle čl. 92 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013 a případně s požadavkem kombinovaných kapitálových rezerv, a s požadavky uvedenými v článcích 45e a 45f této směrnice vyjádřenými jako procento celkové míry expozic podle článků 429 a 429a nařízení (EU) č. 575/2013.

V harmonogramu pro provedení opatření navrženém v souladu s druhým pododstavcem se zohlední důvody pro vznik podstatné překážky. Orgán příslušný k řešení krize po konzultaci s příslušným orgánem posoudí, zda tato opatření podstatnou překážku účinně řeší či odstraňují.

4.  Orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny informuje o veškerých opatřeních navržených mateřským podnikem v Unii orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě, EBA, orgány příslušné k řešení krize dceřiných podniků a orgány příslušné k řešení krize v jurisdikcích, v nichž se nacházejí významné pobočky, je-li to s ohledem na dotčenou významnou pobočku relevantní. Orgány příslušné k řešení krize na úrovni skupiny a orgány příslušné k řešení krize dceřiných podniků po konzultaci s příslušnými orgány a s orgány příslušnými k řešení krize v jurisdikcích, v nichž se nacházejí významné pobočky, učiní vše, co je v jejich silách, aby dosáhly v kolegiu k řešení krize společného rozhodnutí o zjištění podstatných překážek a případně o posouzení opatření navrhovaných mateřským podnikem v Unii a opatření požadovaných orgány za účelem řešení či odstranění překážek, přičemž zohlední možný dopad těchto opatření ve všech členských státech, ve kterých skupina působí.

5.  Společného rozhodnutí musí být dosaženo do čtyř měsíců od předložení připomínek mateřského podniku v Unii. Pokud mateřský podnik v Unii připomínky nepředložil, musí být společného rozhodnutí dosaženo do jednoho měsíce od uplynutí čtyřměsíční lhůty uvedené v odst. 3 prvním pododstavci.

Společného rozhodnutí týkajícího se překážky způsobilosti k řešení krize způsobené situací uvedenou v čl. 17 odst. 3 druhém pododstavci musí být dosaženo do dvou týdnů od předložení připomínek mateřského podniku v Unii v souladu s odstavcem 3 tohoto článku.

Společné rozhodnutí musí být odůvodněné a uvedené v dokumentu, který orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny poskytne mateřskému podniku v Unii.

Na žádost kteréhokoli orgánu příslušného k řešení krize může EBA pomoci orgánům příslušným k řešení krize dosáhnout společného rozhodnutí v souladu s čl. 31 druhým pododstavcem písm. c) nařízení (EU) č. 1093/2010.

6.  Není-li společného rozhodnutí dosaženo v příslušné lhůtě uvedené v odstavci 5, rozhodne orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny sám o vhodných opatřeních, která mají být přijata v souladu s čl. 17 odst. 4 na úrovni skupiny.

Toto rozhodnutí musí být plně odůvodněné a zohledňovat stanoviska a výhrady ostatních orgánů příslušných k řešení krize. Orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny poskytne toto rozhodnutí mateřskému podniku v Unii.

Pokud na konci příslušné lhůty uvedené v odstavci 5 tohoto článku orgán příslušný k řešení krize předložil některou záležitost zmíněnou v odstavci 9 tohoto článku EBA v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č. 1093/2010, odloží orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny přijetí svého rozhodnutí a vyčká rozhodnutí, které může EBA přijmout podle čl. 19 odst. 3 uvedeného nařízení, a rozhodne v souladu s rozhodnutím EBA. Příslušná lhůta uvedená v odstavci 5 tohoto článku se považuje za lhůtu pro smírné urovnání sporu ve smyslu nařízení (EU) č. 1093/2010. EBA přijme své rozhodnutí do jednoho měsíce. Záležitost nelze EBA předložit po uplynutí příslušné lhůty uvedené v odstavci 5 tohoto článku nebo po dosažení společného rozhodnutí. Pokud EBA nerozhodne, použije se rozhodnutí orgánu příslušného k řešení krize na úrovni skupiny.

6a.  Není-li společného rozhodnutí dosaženo v příslušné lhůtě uvedené v odstavci 5 tohoto článku, rozhodne orgán příslušný k řešení krize příslušného subjektu řešícího krizi sám o vhodných opatřeních, která mají být přijata v souladu s čl. 17 odst. 4 na úrovni skupiny řešící krizi.

Toto rozhodnutí musí být plně odůvodněné a zohledňovat stanoviska a výhrady orgánů příslušných k řešení krize dalších subjektů téže skupiny řešící krizi a orgánu příslušného k řešení krize na úrovni skupiny. Relevantní orgány příslušné k řešení krize poskytnou toto rozhodnutí subjektu řešícímu krizi.

Pokud na konci příslušné lhůty uvedené v odstavci 5 tohoto článku orgán příslušný k řešení krize předložil některou záležitost zmíněnou v odstavci 9 tohoto článku EBA v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č. 1093/2010, odloží orgán příslušný k řešení krize subjektu řešícího krizi přijetí svého rozhodnutí a vyčká rozhodnutí, které může EBA přijmout podle čl. 19 odst. 3 uvedeného nařízení, a rozhodne v souladu s rozhodnutím EBA. Příslušná lhůta uvedená v odstavci 5 tohoto článku se považuje za lhůtu pro smírné urovnání sporu ve smyslu nařízení (EU) č. 1093/2010. EBA přijme své rozhodnutí do jednoho měsíce. Záležitost nelze EBA předložit po uplynutí příslušné lhůty uvedené v odstavci 5 tohoto článku nebo po dosažení společného rozhodnutí. Pokud EBA nerozhodne, použije se rozhodnutí orgánu příslušného k řešení krize subjektu řešícího krizi.

7.  Není-li dosaženo společného rozhodnutí, rozhodnou orgány příslušné k řešení krize dceřiných podniků, které nejsou subjekty řešícími krizi, samy o vhodných opatřeních, která mají dceřiné podniky v souladu s čl. 17 odst. 4 přijmout na individuální úrovni.

Toto rozhodnutí musí být plně odůvodněné a zohledňovat stanoviska a výhrady ostatních orgánů příslušných k řešení krize. Rozhodnutí se poskytne dotčenému dceřinému podniku a subjektu řešícímu krizi, který je součástí téže skupiny řešící krizi, orgánu příslušnému k řešení krize subjektu řešícího krizi, a je-li odlišný, orgánu příslušnému k řešení krize na úrovni skupiny.

Pokud na konci příslušné lhůty uvedené v odstavci 5 tohoto článku orgán příslušný k řešení krize předložil některou záležitost zmíněnou v odstavci 9 tohoto článku EBA v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č. 1093/2010, odloží orgán příslušný k řešení krize subjektu řešícího krizi přijetí svého rozhodnutí a vyčká rozhodnutí, které může EBA přijmout podle čl. 19 odst. 3 uvedeného nařízení, a rozhodne v souladu s rozhodnutím EBA. Příslušná lhůta uvedená v odstavci 5 tohoto článku se považuje za lhůtu pro smírné urovnání sporu ve smyslu nařízení (EU) č. 1093/2010. EBA přijme své rozhodnutí do jednoho měsíce. Záležitost nelze EBA předložit po uplynutí příslušné lhůty uvedené v odstavci 5 tohoto článku nebo po dosažení společného rozhodnutí. Pokud EBA nerozhodne, použije se rozhodnutí orgánu příslušného k řešení krize dceřiného podniku.

▼B

8.  Společné rozhodnutí podle odstavce 5 a rozhodnutí přijatá orgány příslušnými k řešení krize podle odstavce 6 v případě, že neexistuje společné rozhodnutí, se považují za definitivní a musí být uplatňována ostatními dotčenými orgány příslušnými k řešení krize.

9.  Neexistuje-li společné rozhodnutí o přijetí kterýchkoli ►C1  opatření uvedených v čl. 17 odst. 5 písm. g), h) nebo k) ◄ , může EBA na žádost kteréhokoli orgánu příslušného k řešení krize podle odstavce 6 nebo 7 tohoto článku pomoci orgánům příslušným k řešení krize dosáhnout dohody v souladu s čl. 19 odst. 3 nařízení (EU) č. 1093/2010.



KAPITOLA III

Vnitroskupinová finanční podpora

Článek 19

Dohoda o vnitroskupinové finanční podpoře

1.  Členské státy zajistí, aby mateřská instituce v členském státě nebo mateřská instituce v Unii nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. c) nebo d) a jejich dceřiné podniky v jiných členských státech nebo třetích zemích, které jsou institucemi nebo finančními institucemi podléhajícími dohledu nad mateřským podnikem na konsolidovaném základě, mohly uzavřít dohodu o poskytování finanční podpory kterékoli jiné straně dohody, která splňuje podmínky pro včasný zásah podle článku 27, pokud jsou rovněž splněny podmínky uvedené v této kapitole.

2.  Touto kapitolou nejsou dotčeny vnitroskupinové finanční mechanismy, včetně mechanismů financování a fungování mechanismů centralizovaného financování, pokud žádná ze stran takových mechanismů nesplňuje podmínky pro včasný zásah.

3.  Dohoda o vnitroskupinové finanční podpoře není nezbytnou podmínkou:

a) 

poskytnutí vnitroskupinové finanční podpory kterémukoli subjektu skupiny, který se nachází ve finančních obtížích, jestliže o tom dotyčná instituce rozhodne, s přihlédnutím ke konkrétnímu případu a v souladu s politikou skupiny, není-li tím vystavena riziku skupina jako celek; nebo

b) 

působení v některém členském státě.

4.  Členské státy odstraní všechny právní překážky ve vnitrostátním právu bránící transakcím, které jsou prováděny v rámci vnitroskupinové finanční podpory v souladu s touto kapitolou; žádná ustanovení této kapitoly však nebrání členským státům omezovat vnitroskupinové transakce v souvislosti s vnitrostátními předpisy uplatňujícími možnosti uvedené v nařízení (EU) č. 575/2013, provádějícími směrnici 2013/36/EU nebo vyžadujícími oddělení částí skupiny nebo činností prováděných v rámci skupiny pro účely finanční stability.

5.  Dohoda o vnitroskupinové finanční podpoře může:

a) 

zahrnovat jeden nebo více dceřiných podniků ve skupině a může stanovit poskytování finanční podpory mateřským podnikem dceřiným podnikům, dceřinými podniky mateřskému podniku, navzájem mezi dceřinými podniky ve skupině, které jsou stranami dohody, nebo mezi jakoukoli kombinací uvedených subjektů;

b) 

stanovit finanční podporu v podobě úvěru, poskytnutí záruk, poskytnutí aktiv pro použití jako zajištění, nebo jakékoli kombinace těchto forem finanční podpory v jedné či více transakcích, včetně transakcí mezi příjemcem podpory a třetí stranou.

6.  Jestliže určitý subjekt skupiny v souladu s podmínkami dohody o vnitroskupinové finanční podpoře souhlasí s poskytnutím finanční podpory jinému subjektu skupiny, může dohoda obsahovat reciproční dohodu o tom, že subjekt skupiny, který podporu přijímá, poskytne finanční podporu subjektu skupiny, který podporu poskytuje.

7.  Dohoda o vnitroskupinové finanční podpoře musí pro jakoukoli transakci provedenou v jejím rámci uvádět zásady pro výpočet protiplnění. Tyto zásady musí zahrnovat požadavek, aby se protiplnění stanovilo v okamžiku poskytnutí dané finanční podpory. Dohoda, včetně zásad pro výpočet protiplnění za poskytnutí finanční podpory a ostatních smluvních ujednání, musí splňovat tyto zásady:

a) 

všechny strany musí dohodu uzavřít ze svobodné vůle;

b) 

při uzavření dohody a při určení protiplnění za poskytnutí finanční podpory musí všechny strany jednat ve svém vlastním nejlepším zájmu, přičemž může být zohledněn jakýkoli přímý či nepřímý prospěch, který dotčené strany mají z poskytnutí této finanční podpory;

c) 

všechny strany poskytující finanční podporu musí od všech stran, které finanční podporu přijímají, obdržet veškeré relevantní informace ještě před tím, než určí protiplnění za poskytnutí této finanční podpory a rozhodnou o jejím poskytnutí;

d) 

při stanovování protiplnění za poskytnutí finanční podpory mohou být zohledněny informace, které nejsou dostupné trhu, ale které má k dispozici strana poskytující finanční podporu na základě toho, že je součástí téže skupiny jako strana, která finanční podporu přijímá; a

e) 

v zásadách pro výpočet protiplnění za poskytnutí finanční podpory nemusí být zohledněn žádný předpokládaný dočasný dopad událostí mimo skupinu na tržní ceny.

8.  Dohodu o vnitroskupinové finanční podpoře lze uzavřít, pouze pokud v době, kdy je navrhovaná dohoda uzavřena, podle názoru odpovědných příslušných orgánů žádná ze stran nesplňuje podmínky pro včasný zásah.

9.  Členské státy zajistí, aby jakékoli právo, nárok nebo opatření vyplývající z dohody o vnitroskupinové finanční podpoře mohly být uplatněny pouze stranami dohody, s vyloučením třetích stran.

Článek 20

Přezkum navržené dohody příslušnými orgány a zprostředkování

1.  Mateřská instituce v Unii předloží orgánu vykonávajícímu dohled na konsolidovaném základě žádost o schválení jakékoli navrhované dohody o vnitroskupinové finanční podpoře navržené podle článku 19. Žádost musí obsahovat znění navrhované dohody a uvádět subjekty skupiny, které se chtějí stát stranami dohody.

2.  Orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě žádost neprodleně postoupí příslušným orgánům každého z dceřiných podniků, které se chtějí stát stranami dohody, s cílem dosažení společného rozhodnutí.

3.  Orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě navrhovanou dohodu schválí postupem podle odstavců 5 a 6 tohoto článku, pokud jsou její podmínky v souladu s podmínkami pro finanční podporu stanovenými v článku 23.

4.  Orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě může postupem podle odstavců 5 a 6 tohoto článku zakázat uzavření navržené dohody, pokud se domnívá, že daná dohoda není v souladu s podmínkami pro finanční podporu stanovenými v článku 23.

5.  Příslušné orgány učiní vše, co je v jejich silách, aby dosáhly společného rozhodnutí o tom, zda jsou podmínky navrhované dohody v souladu s podmínkami pro finanční podporu stanovenými v článku 23, do čtyř měsíců ode dne obdržení žádosti orgánem vykonávajícím dohled na konsolidovaném základě; přitom zohlední možný dopad provádění dohody ve všech členských státech, v nichž skupina působí, včetně jakýchkoli fiskálních důsledků. Společné rozhodnutí má podobu dokumentu obsahujícího dostatečně odůvodněné rozhodnutí a žadateli ho poskytne orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě.

Na žádost kteréhokoli příslušného orgánu může EBA pomoci těmto příslušným orgánům dosáhnout dohody v souladu s článkem 31 nařízení (EU) č. 1093/2010.

6.  Není-li společného rozhodnutí příslušných orgánů dosaženo do čtyř měsíců, rozhodne orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě o žádosti sám. Rozhodnutí má podobu dokumentu obsahujícího dostatečné odůvodnění a zohledňuje stanoviska a výhrady ostatních příslušných orgánů vyjádřené v uvedeném čtyřměsíčním období. Orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě oznámí své rozhodnutí žadateli a ostatním příslušným orgánům.

7.  Pokud na konci uvedeného čtyřměsíčního období kterýkoli z dotčených příslušných orgánů předložil záležitost orgánu EBA v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č. 1093/2010, odloží orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě své rozhodnutí a vyčká rozhodnutí, které může EBA přijmout podle čl. 19 odst. 3 uvedeného nařízení, a rozhodne v souladu s rozhodnutím EBA. Uvedená čtyřměsíční lhůta se považuje za lhůtu pro smírné urovnání sporu ve smyslu uvedeného nařízení. EBA rozhodne do jednoho měsíce. Záležitost nelze orgánu EBA předložit po uplynutí tohoto čtyřměsíčního období nebo po dosažení společného rozhodnutí.

Článek 21

Schválení navrhované dohody akcionáři

1.  Členské státy požadují, aby jakákoli navrhovaná dohoda, která byla schválena příslušnými orgány, byla předložena ke schválení akcionářům každého ze subjektů skupiny, který zamýšlí uzavřít dohodu. V takovém případě platí dohoda pouze pro strany, jejichž akcionáři dohodu schválili v souladu s odstavcem 2.

2.  Dohoda o vnitroskupinové finanční podpoře platí pro subjekt skupiny, pouze pokud jeho akcionáři zmocnili vedoucí orgán daného subjektu skupiny přijmout rozhodnutí, že daný subjekt skupiny poskytne nebo přijme finanční podporu v souladu s podmínkami dohody a v souladu s podmínkami stanovenými v této kapitole, a pokud toto zmocnění akcionářů nebylo odvoláno.

3.  Vedoucí orgán každého ze subjektů, který je stranou dohody, podává každoročně akcionářům zprávu o provádění dohody a jakéhokoli rozhodnutí přijatého na základě dohody.

Článek 22

Předání dohod o vnitroskupinové finanční podpoře orgánům příslušným k řešení krize

Příslušné orgány předají relevantním orgánům příslušným k řešení krize dohody o vnitroskupinové finanční podpoře, které schválily, a veškeré změny těchto dohod.

Článek 23

Podmínky pro vnitroskupinovou finanční podporu

1.  Finanční podporu může subjekt skupiny v souladu s článkem 19 poskytnout, pouze pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a) 

existuje reálný předpoklad, že poskytnutá podpora do významné míry vyřeší finanční obtíže subjektu skupiny přijímajícího podporu;

b) 

cílem poskytnutí finanční podpory je zachování nebo obnovení finanční stability skupiny jako celku nebo jakéhokoli ze subjektů skupiny a poskytnutí této podpory je v zájmu subjektu skupiny, který ji poskytuje;

c) 

finanční podpora se poskytuje na základě smluvních ujednání, včetně podmínek protiplnění v souladu s čl. 19 odst. 7;

d) 

na základě informací dostupných vedoucímu orgánu subjektu skupiny, který finanční podporu poskytuje, v době přijetí rozhodnutí udělit finanční podporu existuje reálná vyhlídka na to, že subjekt skupiny přijímající podporu protiplnění za tuto podporu uhradí, a pokud byla podpora poskytnuta v podobě úvěru, že tento úvěr splatí. Pokud je podpora poskytnuta v podobě záruky nebo jakékoli formy zajištění, vztahuje se táž podmínka na závazek, který příjemci podpory vzniká v případě uplatnění této záruky nebo zajištění;

e) 

poskytnutí finanční podpory by neohrozilo likviditu nebo platební schopnost subjektu skupiny poskytujícího podporu;

f) 

poskytnutí finanční podpory by nemělo za následek vznik hrozby pro finanční stabilitu, zejména v členském státě subjektu skupiny, který ji poskytuje;

g) 

subjekt skupiny poskytující podporu v době, kdy je podpora poskytnuta, splňuje požadavky týkající se kapitálu nebo likvidity podle směrnice 2013/36/EU a veškeré požadavky uložené podle čl. 104 odst. 2 směrnice 2013/36/EU a poskytnutí dané finanční podpory nepovede k tomu, že by subjekt poskytující podporu tyto požadavky porušil, pokud to nepovolí příslušný orgán odpovědný za dohled nad ním na individuálním základě;

h) 

subjekt skupiny poskytující podporu splňuje v době, kdy je podpora poskytnuta, požadavky týkající se velké expozice podle nařízení (EU) č. 575/2013 a směrnice 2013/36/EU, včetně jakýchkoli požadavků vnitrostátních právních předpisů určujících použitelné varianty obsažené v uvedené směrnici, a poskytnutí dané finanční podpory nepovede k tomu, že by subjekt skupiny poskytující podporu tyto požadavky porušil, pokud to nepovolí příslušný orgán odpovědný za dohled nad ním na individuálním základě;

i) 

poskytnutí finanční podpory by neohrozilo způsobilost subjektu skupiny, který ji poskytuje, k řešení krize.

2.  EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem upřesňujících podmínky stanovené v odst. 1 písm. a), c), e) a i).

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 3. července 2015.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

3.  EBA vydá do 3. ledna 2016 na podporu sbližování postupů obecné pokyny v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010 upřesňující podmínky stanovené v odst. 1 písm. b), d), f), g) a h) tohoto článku.

Článek 24

Rozhodnutí o poskytnutí finanční podpory

Rozhodnutí o poskytnutí vnitroskupinové finanční podpory v souladu s dohodou přijímá vedoucí orgán subjektu skupiny poskytujícího finanční podporu. Toto rozhodnutí musí být odůvodněné a uvádět cíl navrhované finanční podpory. Rozhodnutí musí uvádět zejména, jak poskytnutí finanční podpory splňuje podmínky stanovené v čl. 23 odst. 1. Rozhodnutí o přijetí vnitroskupinové finanční podpory v souladu s dohodou přijímá vedoucí orgán subjektu skupiny přijímajícího finanční podporu.

Článek 25

Právo příslušných orgánů na nesouhlas

1.  Před poskytnutím podpory v souladu s dohodou o vnitroskupinové finanční podpoře vedoucí orgán subjektu skupiny, který zamýšlí finanční podporu poskytnout, oznámí tuto skutečnost:

a) 

svému příslušnému orgánu;

b) 

kde je to relevantní, orgánu vykonávajícímu dohled na konsolidovaném základě, pokud se liší od orgánů uvedených v písmenech a) a c);

c) 

příslušnému orgánu subjektu skupiny přijímajícího finanční podporu, pokud se liší od orgánů uvedených v písmenech a) a b); a

d) 

orgánu EBA.

Oznámení musí obsahovat odůvodněné rozhodnutí vedoucího orgánu v souladu s článkem 24 a podrobnosti navrhované finanční podpory, včetně kopie dohody o vnitroskupinové finanční podpoře.

2.  Ve lhůtě pěti pracovních dnů po obdržení úplného oznámení může příslušný orgán subjektu skupiny poskytujícího finanční podporu poskytnutí finanční podpory povolit nebo ji zakázat nebo omezit, jestliže usoudí, že nejsou splněny podmínky pro vnitroskupinovou finanční podporu stanovené v článku 23. Rozhodnutí příslušného orgánu zakázat nebo omezit finanční podporu musí být odůvodněné.

3.  Příslušný orgán své rozhodnutí povolit, zakázat nebo omezit finanční podporu ihned oznámí:

a) 

orgánu vykonávajícímu dohled na konsolidovaném základě;

b) 

příslušnému orgánu subjektu skupiny přijímajícího finanční pomoc; a

c) 

orgánu EBA.

Orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě ihned informuje ostatní členy kolegia dohledu a členy kolegia k řešení krize.

4.  Má-li orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě nebo příslušný orgán odpovědný za subjekt skupiny přijímající podporu proti rozhodnutí zakázat nebo omezit podporu námitky, může věc do dvou dnů předložit orgánu EBA a požádat jej o pomoc v souladu s článkem 31 nařízení č. 1093/2010.

5.  Pokud příslušný orgán nezakáže nebo neomezí finanční podporu ve lhůtě uvedené v odstavci 2 nebo ji schválil před koncem této lhůty, může být finanční podpora poskytnuta v souladu s podmínkami předloženými příslušnému orgánu.

6.  Rozhodnutí vedoucího orgánu instituce o poskytnutí finanční podpory musí být předáno:

a) 

příslušnému orgánu;

b) 

kde je to relevantní, orgánu vykonávajícímu dohled na konsolidovaném základě, pokud se liší od orgánů uvedených v písmenech a) a c),

c) 

příslušnému orgánu subjektu skupiny přijímajícího finanční pomoc, pokud se liší od orgánů uvedených v písmenech a) a b), a

d) 

orgánu EBA.

Orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě ihned informuje ostatní členy kolegia dohledu a členy kolegia k řešení krize.

7.  Pokud příslušný orgán podle odstavce 2 tohoto článku omezí nebo zakáže finanční podporu skupiny a pokud skupinový ozdravný plán v souladu s čl. 7 odst. 5 odkazuje na vnitroskupinovou finanční podporu, může příslušný orgán subjektu skupiny, ve vztahu k němuž je podpora omezena nebo zakázána, požádat orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě, aby zahájil nové posouzení ozdravného plánu podle článku 8, nebo je-li ozdravný plán vypracován na individuálním základě, požádat subjekt skupiny, aby předložil přepracovaný ozdravný plán.

Článek 26

Zveřejnění

1.  Členské státy zajistí, aby subjekty skupiny zveřejnily informaci, zda uzavřely či neuzavřely dohodu o vnitroskupinové finanční podpoře podle článku 19, a zveřejnily popis obecných podmínek takové dohody a názvy subjektů skupiny, které jsou jejími stranami, a aby uvedené informace alespoň jednou ročně aktualizovaly.

Použijí se články 431 až 434 nařízení (EU) č. 575/2013.

2.  EBA vypracuje návrhy prováděcích technických norem upřesňujících formu a obsah popisu uvedeného v odstavci 1.

EBA předloží tyto návrhy prováděcích technických norem Komisi do 3. července 2015.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat návrhy prováděcích technických norem uvedených v prvním pododstavci v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.



HLAVA III

VČASNÝ ZÁSAH

Článek 27

Opatření včasného zásahu

1.  Pokud instituce porušuje nebo, mimo jiné z důvodu rychle se zhoršujících finančních podmínek, včetně zhoršující se likvidní situace, rostoucí míry cizího financování, nesplácených úvěrů nebo koncentrace expozic, posuzováno na základě souboru podmínek, které mohou zahrnout požadavek na kapitál instituce plus 1,5 procentního bodu, pravděpodobně v blízké budoucnosti nebude splňovat kterýkoli požadavek nařízení (EU) č. 575/2013, směrnice 2013/36/EU nebo hlavy II směrnice 2014/65/EU nebo jakýkoli z článků 3 až 7, 14 až 17, a článků 24, 25 a 26 nařízení (EU) č. 600/2014, zajistí členské státy, aby příslušné orgány měly k dispozici, aniž jsou dotčena případná opatření uvedená v článku 104 směrnice 2013/36/EU, alespoň tato opatření:

a) 

uložit vedoucímu orgánu instituce, aby zavedl jeden nebo více mechanismů nebo opatření uvedených v ozdravném plánu nebo v souladu s čl. 5 odst. 2 aktualizoval takový ozdravný plán, pokud se okolnosti, které vedly ke včasnému zásahu, liší od předpokladů uvedených v původním ozdravném plánu, a zavedl jeden nebo více mechanismů nebo opatření stanovených v aktualizovaném plánu v určité lhůtě s cílem zajistit, že podmínky uvedené v návětí již nebudou platit;

b) 

uložit vedoucímu orgánu instituce, aby posoudil situaci, identifikoval opatření k překonání jakýchkoli zjištěných problémů a vypracoval akční program k jejich překonání a harmonogram jeho provádění;

c) 

uložit vedoucímu orgánu instituce, aby svolal – nebo svolat přímo, pokud tak vedoucí orgán neučiní –, valnou hromadu akcionářů instituce, a v obou případech stanovit její pořad jednání a požadovat, aby akcionáři projednali přijetí určitých rozhodnutí;

d) 

uložit odvolání nebo nahrazení jednoho nebo více členů vedoucího orgánu nebo vrcholného vedení, pokud je zjištěno, že tyto osoby nejsou schopny plnit své úkoly podle článku 13 směrnice 2013/36/EU nebo článku 9 směrnice 2014/65/EU;

e) 

uložit vedoucímu orgánu instituce, aby v souladu s případným ozdravným plánem vypracoval plán pro jednání o restrukturalizaci dluhů s některými nebo všemi jejími věřiteli;

f) 

požadovat změny obchodní strategie instituce;

g) 

požadovat změny právní nebo provozní struktury instituce; a

h) 

získat, a to i prostřednictvím kontrol na místě, a poskytnout orgánu příslušnému k řešení krize veškeré informace nezbytné k aktualizaci plánu řešení krize a přípravě možného řešení krize instituce a k ocenění aktiv a závazků instituce v souladu s článkem 36.

2.  Členské státy zajistí, aby příslušné orgány bezodkladně oznámily orgánům příslušným k řešení krize o zjištění, že podmínky stanovené v odstavci 1 byly ve vztahu k určité instituci splněny, a aby pravomoci orgánů příslušných k řešení krize zahrnovaly pravomoc uložit instituci, aby oslovila potenciální kupující za účelem přípravy řešení krize instituce, s výhradou podmínek stanovených v čl. 39 odst. 2 a ustanovení o důvěrnosti obsažených v článku 84:

3.  U každého opatření uvedeného v odstavci 1 stanoví příslušné orgány vhodnou lhůtu pro dokončení a s cílem umožnit příslušnému orgánu zhodnotit účinnost daného opatření.

4.  EBA vydá do 3. července 2015 obecné pokyny v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010 na podporu jednotného uplatňování podmínky pro uplatnění opatření uvedených v odstavci 1 tohoto článku.

5.  EBA, případně s přihlédnutím ke zkušenostem z uplatňování pokynů uvedených v odstavci 4, může vypracovat návrhy regulačních technických norem k upřesnění minimálního souboru podmínek pro uplatnění opatření uvedených v odstavci 1 tohoto článku.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 28

Odstranění vrcholného vedení a vedoucího orgánu

V případě značného zhoršení finanční situace instituce nebo v případě závažných porušení právních předpisů nebo stanov instituce anebo závažných administrativních nesrovnalostí, kdy k nápravě tohoto zhoršení nestačí ostatní opatření přijatá v souladu s článkem 27, členské státy zajistí, aby příslušné orgány mohly požadovat odstranění vrcholného vedení nebo vedoucího orgánu instituce jako celku nebo ve vztahu k jednotlivým osobám. Jmenování nového vrcholného vedení nebo vedoucího orgánu se uskuteční v souladu s vnitrostátním právem a právem Unie a podléhá schválení nebo souhlasu příslušného orgánu.

Článek 29

Dočasný správce

1.  Pokud příslušný orgán považuje výměnu vrcholného vedení nebo vedoucího orgánu uvedenou v článku 28 za nedostatečnou k nápravě situace, zajistí členské státy, aby příslušné orgány mohly jmenovat jednoho nebo více dočasných správců instituce. Příslušné orgány mohou úměrně daným okolnostem jmenovat jakéhokoli dočasného správce, aby buď dočasně nahradil vedoucí orgán, nebo dočasně pracoval s vedoucím orgánem instituce; toto rozhodnutí příslušný orgán upřesní při jmenování. Pokud příslušný orgán jmenuje dočasného správce pro práci s vedoucím orgánem instituce, určí při jmenování jeho úlohu, povinnosti a pravomoci a veškeré požadavky na vedoucí orgán instituce, aby před přijetím konkrétních rozhodnutí nebo opatření konzultoval dočasného správce nebo získal jeho souhlas. Příslušný orgán je povinen zveřejnit jmenování každého dočasného správce, ledaže dočasný správce nemá pravomoc jednat jménem dané instituce. Členské státy dále zajistí, aby každý dočasný správce měl kvalifikaci, schopnosti a znalosti nezbytné k výkonu své funkce a nenacházel se v žádném střetu zájmů.

2.  Příslušný orgán určí úměrně daným okolnostem pravomoci dočasného správce při jeho jmenování. Tyto pravomoci mohou zahrnovat některé nebo veškeré pravomoci řídícího orgánu instituce podle stanov instituce a podle vnitrostátního práva, včetně pravomoci vykonávat některé nebo veškeré administrativní funkce vedoucího orgánu instituce. Pravomoci dočasného správce ve vztahu k instituci musí být v souladu s platným právem obchodních společností.

3.  Úlohu a funkce dočasného správce určí příslušný orgán při jmenování; tato úloha a tyto funkce mohou zahrnovat zjišťování finanční situace instituce, řízení činností nebo části činností instituce s cílem zachovat nebo obnovit finanční situaci instituce a přijímání opatření na obnovu řádného a obezřetného řízení činností instituce. Příslušný orgán při jmenování určí veškeré meze úlohy a funkcí dočasného správce.

4.  Členské státy zajistí, aby příslušné orgány měly výlučnou pravomoc jmenovat a odvolávat každého dočasného správce. Příslušný orgán může odvolat dočasného správce kdykoli a z jakéhokoli důvodu. Příslušný orgán může kdykoli měnit podmínky jmenování dočasného správce, s výhradou tohoto článku.

5.  Příslušný orgán může vyžadovat, aby některé úkony dočasného správce podléhaly předchozímu schválení příslušného orgánu. Příslušný orgán stanoví veškeré takové požadavky v okamžiku jmenování dočasného správce nebo v okamžiku jakékoli změny podmínek jmenování dočasného správce.

Dočasný správce smí v každém případě vykonávat pravomoc svolat valnou hromadu akcionářů instituce a stanovit její pořad jednání pouze s předchozím souhlasem příslušného orgánu.

6.  Příslušný orgán může vyžadovat, aby dočasný správce v odstupech stanovených příslušným orgánem a na konci svého mandátu vypracovával zprávy o finanční situaci instituce a o krocích uskutečněných během doby, po kterou je jmenován.

7.  Dočasný správce je jmenován nejvýše na jeden rok. Tuto dobu lze ve výjimečných případech prodloužit, jestliže jsou podmínky pro jmenování dočasného správce i nadále splněny. Příslušný orgán odpovídá za zjištění, zda jsou okolnosti vhodné pro zachování pozice dočasného správce, a odůvodňuje každé takové rozhodnutí akcionářům.

8.  S výhradou tohoto článku nejsou jmenováním dočasného správce dotčena práva akcionářů v souladu s právem Unie nebo vnitrostátním právem v oblasti obchodních společností.

9.  Členské státy mohou v souladu s vnitrostátním právem omezit odpovědnost každého dočasného správce za škodu způsobenou jeho jednáním nebo opomenutím při výkonu svých povinností v souladu s odstavcem 3.

10.  Dočasný správce jmenovaný v souladu s tímto článkem není považován za stínového ředitele ani za skutečného ředitele podle vnitrostátního práva.

Článek 30

Koordinace opatření včasného zásahu a jmenování dočasného správce ve vztahu ke skupinám

1.  Pokud jsou ve vztahu k mateřskému podniku v Unii splněny podmínky pro uložení požadavků podle článku 27 nebo jmenování dočasného správce v souladu s článkem 29, oznámí to orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě orgánu EBA a konzultuje s ostatními příslušnými orgány v kolegiu dohledu.

2.  V návaznosti na toto oznámení a konzultaci orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě rozhodne, zda je ve vztahu k příslušnému mateřskému podniku v Unii třeba použít některé z opatření podle článku 27 nebo jmenovat dočasného správce podle článku 29 ve vztahu k příslušnému mateřskému podniku v Unii, přičemž zohlední dopad těchto opatření na subjekty skupiny v dalších členských státech. Orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě oznámí toto rozhodnutí ostatním příslušným orgánům v kolegiu dohledu a orgánu EBA.

3.  Pokud jsou ve vztahu k dceřinému podniku mateřského podniku v Unii splněny podmínky pro uložení požadavků podle článku 27 nebo jmenování dočasného správce v souladu s článkem 29, oznámí to příslušný orgán odpovědný za dohled na individuálním základě, jenž hodlá přijmout opatření v souladu s uvedenými články, orgánu EBA a konzultuje s orgánem vykonávajícím dohled na konsolidovaném základě.

Po obdržení oznámení může orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě posoudit pravděpodobný dopad uložení požadavků podle článku 27 nebo jmenování dočasného správce podle článku 29 na dotčenou instituci, skupinu nebo subjekty skupiny v jiných členských státech. Výsledky tohoto posouzení sdělí příslušnému orgánu do tří dnů.

V návaznosti na toto oznámení a konzultaci příslušný orgán rozhodne, zda je třeba použít některé z opatření podle článku 27 nebo jmenovat dočasného správce podle článku 29. Rozhodnutí patřičně zohlední veškerá posouzení orgánu vykonávajícího dohled na konsolidovaném základě. Příslušný orgán oznámí toto rozhodnutí orgánu vykonávajícímu dohled na konsolidovaném základě, dalším příslušným orgánům v kolegiu dohledu a orgánu EBA.

4.  Pokud více než jeden příslušný orgán hodlá jmenovat dočasného správce nebo uplatnit kterékoli z opatření uvedených v článku 27 na více než jednu instituci ze stejné skupiny, posoudí orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě a ostatní relevantní příslušné orgány, zda je vhodnější jmenovat stejného dočasného správce pro všechny dotčené subjekty nebo koordinovat uplatnění kteréhokoli z opatření uvedených v článku 27 na více než jednu instituci, aby se usnadnila řešení napravující finanční situaci dotčené instituce. Posouzení má podobu společného rozhodnutí orgánu vykonávajícího dohled na konsolidovaném základě a ostatních relevantních příslušných orgánů. Společného rozhodnutí musí být dosaženo do pěti dnů ode dne oznámení uvedeného v odstavci 1. Společné rozhodnutí musí být odůvodněné a mít podobu dokumentu, který orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě poskytne mateřskému podniku v Unii.

Na žádost kteréhokoli příslušného orgánu může EBA pomoci příslušným orgánům dosáhnout dohody v souladu s článkem 31 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Není-li společného rozhodnutí dosaženo do pěti dnů, mohou orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě a příslušné orgány pro dceřiné podniky přijmout individuální rozhodnutí o jmenování dočasného správce pro instituce, za něž nesou odpovědnost, a o uplatnění kteréhokoli z opatření uvedených v článku 27.

5.  Nesouhlasí-li dotčený příslušný orgán s rozhodnutím oznámeným v souladu s odstavci 1 nebo 3 nebo neexistuje-li společné rozhodnutí podle odstavce 4, může příslušný orgán danou záležitost v souladu s odstavcem 6 předložit orgánu EBA.

6.  Na žádost kteréhokoli příslušného orgánu může EBA pomoci příslušným orgánům, které hodlají uplatnit jedno nebo více opatření podle čl. 27 odst. 1 písm. a) této směrnice ve vztahu k bodům 4, 10, 11 a 19 oddílu A přílohy této směrnice, podle čl. 27 odst. 1 písm. e) této směrnice nebo podle čl. 27 odst. 1 písm. g) této směrnice, dosáhnout dohody v souladu s čl. 19 odst. 3 nařízení (EU) č. 1093/2010.

7.  Rozhodnutí každého z příslušných orgánů musí být odůvodněné. Musí zohledňovat stanoviska a výhrady ostatních příslušných orgánů vyjádřené během konzultačního období uvedeného v odstavci 1 nebo 3 nebo během pětidenního období uvedeného v odstavci 4, jakož i možný dopad rozhodnutí na finanční stabilitu v dotčených členských státech. Rozhodnutí poskytne mateřskému podniku v Unii orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě a dceřiným podnikům příslušné orgány jejich členského státu.

V případech uvedených v odstavci 6 tohoto článku, pokud před koncem konzultačního období uvedeného v odstavci 1 nebo 3 tohoto článku nebo na konci pětidenního období uvedeného v odstavci 4 tohoto článku kterýkoli z dotčených příslušných orgánů předložil záležitost orgánu EBA v souladu s čl. 19 odst. 3 nařízení (EU) č. 1093/2010, odloží orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě a ostatní příslušné orgány přijetí svých rozhodnutí a vyčkají rozhodnutí, které může EBA přijmout v souladu s čl. 19 odst. 3 uvedeného nařízení, a přijmou své rozhodnutí v souladu s rozhodnutím EBA. Uvedená pětidenní lhůta se považuje za lhůtu pro smírné urovnání sporu ve smyslu uvedeného nařízení. EBA rozhodne do tří dnů. Záležitost nelze orgánu EBA předložit po uplynutí výše uvedeného pětidenního období nebo po dosažení společného rozhodnutí.

8.  Pokud EBA nerozhodne do tří dnů, použijí se individuální rozhodnutí přijatá v souladu s odstavcem 1 nebo 3 nebo s odst. 4 třetím pododstavcem.



HLAVA IV

ŘEŠENÍ KRIZE



KAPITOLA I

Účel, podmínky a obecné zásady

Článek 31

Účel řešení krize

1.  Při používání nástrojů k řešení krize a při výkonu pravomocí k řešení krize orgány příslušné k řešení krize zohledňují účel řešení krize a volí si nástroje a pravomoci, jimiž lze nejlépe dosáhnout jednotlivých účelů relevantních pro okolnosti případu.

2.  Účely řešení krize uvedené v odstavci 1 jsou:

a) 

zajistit kontinuitu zásadních funkcí;

b) 

zabránit významným nepříznivým důsledkům pro finanční systém, zejména zabráněním šíření krize, včetně v rámci tržní infrastruktury, a udržením tržní disciplíny;

c) 

chránit veřejné finanční prostředky tím, že se minimalizuje spoléhání se na mimořádnou veřejnou finanční podporu;

d) 

chránit vkladatele, na které se vztahuje směrnice 2014/49/EU, a investory, na které se vztahuje směrnice 97/9/ES;

e) 

chránit finanční prostředky a aktiva klientů.

Při dosahování výše uvedených účelů se orgán příslušný k řešení krize snaží minimalizovat náklady na řešení krize a zabránit snižování hodnoty, jež není nezbytné pro dosažení účelu řešení krize.

3.  S výhradou různých ustanovení této směrnice mají jednotlivé účely řešení krize stejnou důležitost a orgány příslušné k řešení krize je vzájemně vyvažují, jak je to vhodné vzhledem k povaze a okolnostem každého případu.

Článek 32

Podmínky zahájení řešení krize

1.  Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize podnikly opatření k řešení krize ve vztahu k instituci uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. a), pouze pokud se orgán příslušný k řešení krize domnívá, že jsou splněny veškeré tyto podmínky:

a) 

zjištění, že instituce je v selhání nebo že je její selhání pravděpodobné, učinil příslušný orgán po konzultaci s orgánem příslušným k řešení krize nebo, za podmínek stanovených v odstavci 2, orgán příslušný k řešení krize po konzultaci s příslušným orgánem;

▼M3

b) 

s ohledem na časové možnosti a další relevantní okolnosti neexistuje přiměřená vyhlídka na to, že by selhání instituce v přiměřené lhůtě zabránila jakákoli alternativní opatření soukromého sektoru, včetně opatření institucionálního systému ochrany, nebo opatření dohledu, včetně opatření včasného zásahu nebo odpisu nebo konverze příslušných kapitálových nástrojů a způsobilých závazků podle čl. 59 odst. 2, přijatá ve vztahu k instituci;

▼B

c) 

opatření k řešení krize jsou nezbytná ve veřejném zájmu podle odstavce 5.

2.  Členské státy mohou stanovit, že vedle příslušného orgánu může zjištění, že instituce je v selhání nebo je její selhání pravděpodobné podle odst. 1 písm. a), učinit orgán příslušný k řešení krize po konzultaci s příslušným orgánem, pokud mají orgány příslušné k řešení krize podle vnitrostátního práva nezbytné nástroje, aby takové zjištění učinily, zejména přiměřený přístup k příslušným informacím. Příslušný orgán poskytne orgánu příslušnému k řešení krize neprodleně všechny relevantní informace, které orgán příslušný k řešení krize požaduje k provedení svého posouzení.

3.  Předchozí přijetí opatření včasného zásahu podle článku 27 není podmínkou přijetí opatření k řešení krize.

4.  Pro účely odst. 1 písm. a) se má za to, že instituce je v selhání nebo je její selhání pravděpodobné, je-li splněna alespoň jedna z těchto podmínek:

a) 

instituce porušuje požadavky pro pokračující povolení způsobem, který by odůvodnil odebrání povolení příslušným orgánem, nebo existují objektivní skutečnosti podporující závěr, že instituce v blízké budoucnosti požadavky takto poruší, mimo jiné z toho důvodu, že jí vznikly nebo pravděpodobně vzniknou ztráty, které vyčerpají veškerý její kapitál nebo jeho významnou část;

b) 

aktiva instituce jsou nižší než její závazky, nebo existují objektivní skutečnosti podporující závěr, že tomu tak v blízké budoucnosti bude;

c) 

instituce není schopna splácet své splatné dluhy nebo jiné závazky, nebo existují objektivní skutečnosti podporující závěr, že tomu tak v blízké budoucnosti bude;

d) 

je vyžadována mimořádná veřejná finanční podpora, s výjimkou případů, kdy v zájmu zamezení nebo nápravy závažného narušení ekonomiky členského státu a zachování finanční stability má tato mimořádná veřejná finanční podpora jednu z těchto podob:

i) 

státní záruka za likviditní facility poskytnuté centrálními bankami v souladu s podmínkami centrálních bank;

ii) 

státní záruka za nově vydané závazky; nebo

iii) 

kapitálová injekce nebo nákup kapitálových nástrojů při cenách a za podmínek, jež neposkytují instituci výhodu, jestliže v okamžiku poskytnutí veřejné podpory nejsou splněny podmínky uvedené v písmenech a), b) nebo c) tohoto odstavce ani nenastaly okolnosti uvedené v čl. 59 odst. 3.

V každém z případů uvedených v prvním pododstavci písm. d) bodech i), ii) a iii) musí být záruky nebo rovnocenná opatření v nich uvedené omezeny na solventní instituce a podléhají konečnému schválení podle rámci Unie pro státní podporu. Tato opatření musí být svou povahou preventivní a dočasná, musí být přiměřená z hlediska nápravy důsledků závažného narušení a nesmějí být použita k vyrovnání ztrát, jež instituce utrpěla nebo pravděpodobně utrpí v blízké budoucnosti.

Podpůrná opatření uvedená v prvním pododstavci písm. d) bodě iii) musí být omezena na injekce nezbytné k řešení nedostatku kapitálu zjištěného při vnitrostátních či unijních zátěžových testech nebo testech v rámci jednotného mechanismu dohledu, při přezkumech kvality nebo podobných výkonech, které provádí Evropská centrální banka, EBA nebo vnitrostátní orgány a případně potvrzuje příslušný orgán.

EBA vydá do 3. ledna 2015 obecné pokyny v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010 o druhu výše uvedených testů, přezkumů nebo výkonů, které mohou k této podpoře vést.

Do 31. prosince 2015 Komise přezkoumá, zda je nadále třeba umožňovat podpůrná opatření podle prvního pododstavce písm. d) bodu iii), a podmínky, které je třeba plnit v případě pokračování, a podá o tom zprávu Evropskému parlamentu a Radě. K této zprávě případně připojí legislativní návrh.

5.  Pro účely odst. 1 písm. c) tohoto článku se opatření k řešení krize považují za opatření ve veřejném zájmu, pokud jsou nezbytná pro dosažení jednoho nebo více účelů řešení krize stanovených v článku 31, jsou ve vztahu k uvedeným účelům přiměřená a likvidací instituce v běžném úpadkovém řízení by uvedených účelů řešení krize ve stejné míře dosaženo nebylo.

6.  EBA vydá do 3. července 2015 obecné pokyny v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010 na podporu sbližování praxe dohledu a řešení krize, pokud jde o výklad různých podmínek, za nichž se instituce považuje za instituci, jež je v selhání nebo jejíž selhání je pravděpodobné.

▼M3

Článek 32a

Podmínky řešení krize ve vztahu k ústřednímu subjektu a úvěrovým institucím trvale přidruženým k ústřednímu subjektu

Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize mohly přijmout opatření k řešení krize ve vztahu k ústřednímu subjektu a všem k němu trvale přidruženým úvěrovým institucím, které jsou součástí téže skupiny řešící krizi, pokud tato skupina řešící krizi jako celek splňuje podmínky stanovené v čl. 32 odst. 1.

Článek 32b

Úpadkové řízení ve vztahu k institucím a subjektům, jež nepodléhají opatřením k řešení krize

Členské státy zajistí, aby u instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d), ve vztahu k nimž se orgán příslušný k řešení krize domnívá, že podmínky stanovené v čl. 32 odst. 1 písm. a) a b) jsou splněny, ale že opatření k řešení krize by nebyla ve veřejném zájmu podle čl. 32 odst. 1 písm. c), byla provedena řádná likvidace v souladu s platným vnitrostátním právem.

▼B

Článek 33

Podmínky zahájení řešení krize finančních institucí a holdingových společností

1.  Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize mohly přijmout opatření k řešení krize ve vztahu k finanční instituci uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b), pokud jsou podmínky stanovené v čl. 32 odst. 1 splněny ve vztahu k finanční instituci i ve vztahu k mateřskému podniku podléhajícímu dohledu na konsolidovaném základě.

▼M3

2.  Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize přijaly opatření k řešení krize ve vztahu k subjektu uvedenému v čl. 1 odst. 1 písm. c) nebo d), pokud tento subjekt plní podmínky stanovené v čl. 32 odst. 1.

3.  Pokud dceřiné instituce holdingové společnosti se smíšenou činností přímo nebo nepřímo drží zprostředkující finanční holdingová společnost, plán řešení krize stanoví, že je tato zprostředkující finanční holdingová společnost určená jako subjekt řešící krizi, a členské státy zajistí, aby opatření k řešení krize za účelem řešení krize na úrovni skupiny byla přijímána ve vztahu k této zprostředkující finanční holdingové společnosti. Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize nepřijímaly opatření k řešení krize za účelem řešení krize na úrovni skupiny ve vztahu k holdingové společnosti se smíšenou činností.

4.  S výhradou odstavce 3 tohoto článku a bez ohledu na to, zda subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. c) nebo d) splňuje podmínky stanovené v čl. 32 odst. 1, mohou orgány příslušné k řešení krize přijmout opatření k řešení krize s ohledem na subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. c) nebo d), jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

a) 

subjekt je subjektem řešícím krizi;

b) 

jeden nebo více dceřiných podniků tohoto subjektu, které jsou institucemi, avšak nikoli subjekty řešícími krizi, splňuje podmínky stanovené v čl. 32 odst. 1;

c) 

aktiva a závazky dceřiných podniků uvedených v písmenu b) jsou takové, že selhání těchto podniků ohrožuje skupinu řešící krizi jako celek, a pro řešení krize těchto dceřiných podniků, které jsou institucemi, nebo pro řešení krize příslušné skupiny řešící krizi jako celku je nutno přijmout opatření k řešení krize ve vztahu k danému subjektu.

▼M3

Článek 33a

Pravomoc pozastavit určité povinnosti

1.  Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize měly po konzultaci s příslušnými orgány, které poskytují svou odpověď včas, pravomoc pozastavit povinnost platby nebo plnění vyplývající z jakékoli smlouvy, jejichž stranou je instituce nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d), pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a) 

bylo zjištěno, že instituce nebo subjekt je v selhání nebo je jejich selhání pravděpodobné, v souladu s čl. 32 odst. 1 písm. a);

b) 

není okamžitě k dispozici žádné opatření soukromého sektoru podle čl. 32 odst. 1 písm. b), které by zabránilo selhání instituce nebo subjektu;

c) 

výkon pravomoci pozastavit povinnost je považován za nezbytný k zabránění dalšímu zhoršování finanční situace instituce nebo subjektu a

d) 

výkon pravomoci pozastavit povinnost je buď:

i) 

nezbytný k tomu, aby se dosáhlo zjištění uvedeného v čl. 32 odst. 1 písm. c), nebo

ii) 

nezbytný ke zvolení vhodných nástrojů k řešení krize či zajištění účinného uplatňování jednoho nebo více nástrojů k řešení krize.

2.  Pravomoc uvedená v odstavci 1 tohoto článku se nevztahuje na povinnost platby nebo plnění vůči:

a) 

systémům nebo provozovatelům systémů, které byly určeny v souladu se směrnicí 98/26/ES;

b) 

ústředním protistranám povoleným v Unii podle článku 14 nařízení (EU) č. 648/2012 a ústředním protistranám ze třetích zemí uznaným ESMA podle článku 25 uvedeného nařízení;

c) 

centrálním bankám.

Orgány příslušné k řešení krize stanoví rozsah pravomoci uvedené v odstavci 1 tohoto článku s ohledem na okolnosti jednotlivých případů. Zejména pečlivě posoudí, zda je vhodné rozšířit pozastavení povinnosti na způsobilé vklady podle definice v čl. 2 odst. 1 bodě 4 směrnice 2014/49/EU, a zejména na pojištěné vklady fyzických osob, mikro podniků a malých a středních podniků.

3.  Členské státy mohou stanovit, že v případě uplatnění pravomoci pozastavit povinnost platby nebo plnění ve vztahu k pojištěným vkladům zajistí orgány příslušné k řešení krize, aby vkladatelé měli přístup k náležitému dennímu obnosu z uvedených vkladů.

4.  Doba pozastavení podle odstavce 1 musí být co nejkratší a nesmí překročit minimální dobu, kterou orgán příslušný k řešení krize považuje za nezbytnou pro účely uvedené v odst. 1 písm. c) a d) a v žádném případně nesmí trvat déle, než činí doba od zveřejnění oznámení o pozastavení podle odstavce 8 do půlnoci - v členském státě orgánu příslušného k řešení krize instituce nebo subjektu - pracovního dne následujícího po dni zveřejnění.

Po uplynutí lhůty pro pozastavení uvedené v prvním pododstavci pozastavení končí.

5.  Při výkonu pravomoci uvedené v odstavci 1 tohoto článku zohlední orgány příslušné k řešení krize dopad, který by tento krok mohl mít na řádné fungování finančních trhů, a uváží stávající vnitrostátní pravidla, jakož i dohledové a soudní pravomoci za účelem ochrany práv věřitelů a rovného zacházení s věřiteli v běžném úpadkovém řízení. Orgány příslušné k řešení krize přihlédnou zejména k možnému použití vnitrostátního úpadkového řízení pro danou instituci či subjekt na základě určení podle čl. 32 odst. 1 písm. c) a učiní opatření, která považují za vhodná k zajištění odpovídající koordinace s vnitrostátními správními či justičními orgány.

6.  Pokud jsou smluvní povinnosti platby nebo plnění pozastaveny podle odstavce 1, pozastaví se na stejnou dobu i povinnosti všech protistran týkající se platby nebo plnění podle téže smlouvy.

7.  Jakákoli povinnost platby nebo plnění, která by obvykle nastala v průběhu doby pozastavení, nastane okamžitě po skončení uvedené doby.

8.  Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize neprodleně oznámily instituci nebo subjektu uvedenému v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) a orgánům uvedeným v čl. 83 odst. 2 písm. a) až h) výkon pravomoci uvedené v odstavci 1 tohoto článku poté, co bylo podle čl. 32 odst. 1 písm. a) zjištěno, že je instituce v selhání nebo že je její selhání pravděpodobné, avšak předtím, než je přijato rozhodnutí o řešení krize.

Orgán příslušný k řešení krize zveřejní příkaz nebo nástroj, jimiž se povinnosti podle tohoto článku pozastavují, jakož i podmínky a dobu pozastavení, nebo jejich zveřejnění zajistí, a to prostředky uvedenými v čl. 83 odst. 4.

9.  Tímto článkem nejsou dotčena ustanovení vnitrostátního práva členských států, která přiznávají pravomoc pozastavit povinnost platby nebo plnění ve vztahu k institucím a subjektům podle odstavce 1 tohoto článku předtím, než je podle čl. 32 odst. 1 písm. a) zjištěno, že jsou tyto instituce nebo subjekty v selhání nebo že je jejich selhání pravděpodobné, nebo ve vztahu k institucím nebo subjektům, jež mají být zlikvidovány v běžném úpadkovém řízení, a která přesahují působnost a dobu trvání stanovené v tomto článku. Tyto pravomoci jsou vykonávány v souladu s působností, dobou trvání a podmínkami stanovenými příslušnými vnitrostátními právními předpisy. Podmínky týkající se takové pravomoci pozastavit povinnost platby nebo plnění nejsou dotčeny podmínkami uvedenými v tomto článku.

10.  Členské státy zajistí, že pokud orgán příslušný k řešení krize vykonává podle odstavce 1 tohoto článku pravomoc pozastavit povinnost platby nebo plnění ve vztahu k instituci nebo subjektu uvedenému v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d), může tento orgán příslušný k řešení krize vykonávat po dobu trvání tohoto pozastavení pravomoc:

a) 

omezit na stejnou dobu zajištěné věřitele dané instituce nebo subjektu ve vymáhání práv ze zajištění vztahu k veškerým aktivům této instituce nebo subjektu, přičemž v takovém případě se použije čl. 70 odst. 2, 3 a 4; a

b) 

pozastavit na stejnou dobu práva jakékoli strany na ukončení smlouvy s danou institucí nebo subjektem, přičemž v takovém případě se použije čl. 71 odst. 2 až 8.

11.  Pokud poté, co bylo učiněno zjištění podle čl. 32 odst. 1 písm. a), že je instituce nebo subjekt v selhání nebo že je jejich selhání pravděpodobné, vykonal orgán příslušný k řešení krize pravomoc pozastavit povinnost platby nebo plnění za okolností stanovených v odstavcích 1 nebo 10 tohoto článku a pokud je ve vztahu k dané instituci nebo subjektu následně přijato opatření k řešení krize, nevykonává orgán příslušný k řešení krize ve vztahu k této instituci nebo subjektu své pravomoci podle čl. 69 odst. 1, čl. 70 odst. 1 nebo čl. 71 odst. 1.

▼B

Článek 34

Obecné zásady řešení krize

1.  Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize při používání nástrojů k řešení krize a při výkonu pravomocí k řešení krize přijaly veškerá vhodná opatření s cílem zajistit, aby byla opatření k řešení krize přijímána v souladu s těmito zásadami:

a) 

nejprve nesou ztráty akcionáři instituce v režimu řešení krize;

b) 

po akcionářích nesou ztráty věřitelé instituce v režimu řešení krize v souladu s pořadím priority jejich pohledávek v běžném úpadkovém řízení, není-li v této směrnici výslovně stanoveno jinak;

c) 

vedoucí orgán a vrcholné vedení instituce v režimu řešení krize jsou vyměněny, s výjimkou těch případů, kdy je úplné nebo částečné zachování vedoucího orgánu a vrcholného vedení s ohledem na okolnosti považováno za nezbytné pro dosažení účelu řešení krize;

d) 

vedoucí orgán a vrcholné vedení instituce v režimu řešení krize poskytne veškerou nezbytnou pomoc pro dosažení účelu řešení krize;

e) 

fyzické a právnické osoby nesou v souladu s právem členského státu podle občanského nebo trestního práva svou odpovědnost za selhání instituce;

f) 

pokud není v této směrnici stanoveno jinak, věřitelům stejné třídy se dostane rovného zacházení;

g) 

žádnému věřiteli nevzniknou větší ztráty, než jaké by mu vznikly, pokud by instituce nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) byly likvidovány v běžném úpadkovém řízení v souladu se zárukami uvedenými v článcích 73 až 75;

h) 

pojištěné vklady jsou plně chráněny; a

i) 

opatření k řešení krize jsou přijímána v souladu se zárukami stanovenými v této směrnici.

2.  Pokud je instituce subjektem skupiny a aniž je dotčen článek 31, orgány příslušné k řešení krize používají nástroje k řešení krize a vykonávají pravomoci k řešení krize způsobem, jenž minimalizuje dopad na jiné subjekty skupiny a na skupinu jako celek a minimalizuje nepříznivý dopad na finanční stabilitu v Unii a jejích členských státech, zejména v zemích, kde skupina působí.

3.  Členské státy při používání nástrojů k řešení krize a při výkonu pravomocí k řešení krize zajistí jejich soulad s rámcem Unie pro státní podporu, pokud je to na místě.

▼C1

4.  Použije-li se vůči instituci nebo subjektu uvedeným v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) nástroj převodu činnosti, nástroj překlenovací instituce nebo nástroj oddělení aktiv, má se za to, že pro účely čl. 5 odst. 1 směrnice Rady 2001/23/ES ( 7 ) je daná instituce nebo daný subjekt předmětem konkurzního řízení nebo obdobného úpadkového řízení.

▼B

5.  Při použití nástrojů k řešení krize a při výkonu pravomoci k řešení krize orgány příslušné k řešení krize informují zástupce zaměstnanců a konzultují s nimi.

6.  Orgány příslušné k řešení krize používají nástroje k řešení krize a vykonávají pravomoci k řešení krize bez toho, aby byla dotčena ustanovení o zastoupení zaměstnanců ve vedoucích orgánech společností, jak jsou stanovena ve vnitrostátním právu či zvyklostech.



KAPITOLA II

Zvláštní správa

Článek 35

Zvláštní správa

1.  Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize mohly jmenovat zvláštního správce, jenž nahradí vedoucí orgán instituce v režimu řešení krize. Orgány příslušné k řešení krize jmenování zvláštního správce zveřejní. Členské státy dále zajistí, aby zvláštní správce měl kvalifikaci, schopnosti a znalosti nezbytné k výkonu své funkce.

2.  Zvláštní správce má veškeré pravomoci akcionářů a vedoucího orgánu instituce. Zvláštní správce však smí vykonávat tyto pravomoci pouze pod kontrolou orgánu příslušného k řešení krize.

3.  Zvláštní správce má zákonnou povinnost přijmout veškerá nezbytná opatření a prosazovat účely řešení krize, jež jsou uvedeny v článku 31, a provádět opatření k řešení krize podle rozhodnutí orgánu příslušného k řešení krize. Je-li to nezbytné, má tato povinnost přednost před jakoukoli jinou povinností vedení podle stanov instituce nebo vnitrostátního práva, pokud je s nimi v rozporu. Uvedená opatření mohou zahrnovat navýšení kapitálu, reorganizaci vlastnické struktury instituce nebo převzetí institucemi, které jsou finančně a organizačně zdravé, v souladu s nástroji k řešení krize uvedenými v kapitole IV.

4.  Příslušné orgány mohou stanovit meze úkonů zvláštního správce nebo vyžadovat, aby některé jeho kroky podléhaly předchozímu schválení příslušného orgánu. Příslušné orgány mohou zvláštního správce kdykoli odvolat.

5.  Členské státy vyžadují, aby zvláštní správce pro jmenující orgán příslušný k řešení krize v pravidelných odstupech stanovených tímto orgánem a na počátku a na konci svého mandátu vypracovával zprávy o hospodářské a finanční situaci instituce a o krocích uskutečněných při plnění svých povinností.

6.  Zvláštní správce je jmenován nejvýše na jeden rok. Tuto dobu lze ve výjimečných případech prodloužit, jestliže orgán příslušný k řešení krize shledá, že podmínky pro jmenování zvláštního správce jsou i nadále splněny.

7.  Pokud více orgánů příslušných k řešení krize hodlá jmenovat zvláštního správce ve vztahu k subjektu patřícímu do skupiny, posoudí, zda je vhodnější jmenovat stejného zvláštního správce pro všechny dotyčné subjekty, aby se usnadnila řešení napravující finanční zdraví dotyčných subjektů.

8.  Pokud vnitrostátní právo umožňuje jmenovat v případech platební neschopnosti správu pro úpadkové řízení, může být tato správa zvláštní správou podle tohoto článku.



KAPITOLA III

Oceňování

Článek 36

Ocenění pro účely řešení krize

1.  Před přijetím opatření k řešení krize nebo výkonem pravomoci k odpisu nebo konverzi příslušných ►M3  kapitálových nástrojů a způsobilých závazků v souladu s článkem 59 ◄ orgány příslušné k řešení krize zajistí, aby osoba nezávislá na jakémkoli veřejném orgánu, včetně orgánu příslušného k řešení krize, a na instituci nebo subjektu uvedeném v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) provedla poctivé, obezřetné a realistické ocenění aktiv a závazků instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d). S výhradou odstavce 13 tohoto článku a článku 85, pokud jsou splněny veškeré požadavky stanovené v tomto článku, považuje se toto ocenění za konečné.

2.  Pokud nezávislé ocenění podle odstavce 1 není možné, mohou orgány příslušné k řešení krize provést prozatímní ocenění aktiv a závazků instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) v souladu s odstavcem 9 tohoto článku.

3.  Cílem ocenění je posoudit hodnotu aktiv a závazků instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d), jež splňují podmínky zahájení řešení krize podle článků 32 a 33.

4.  Účelem ocenění je:

a) 

poskytnout informace ke zjištění, zda jsou splněny podmínky zahájení řešení krize nebo podmínky pro odpis nebo konverzi ►M3  kapitálových nástrojů a způsobilých závazků v souladu s článkem 59 ◄ ;

b) 

jsou-li podmínky zahájení řešení krize splněny, poskytnout informace k rozhodnutí o vhodném opatření k řešení krize, které má být ve vztahu k instituci nebo subjektu uvedenému v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) přijato;

c) 

je-li vykonána pravomoc k odpisu nebo konverzi relevantních ►M3  kapitálových nástrojů a způsobilých závazků v souladu s článkem 59 ◄ , poskytnout informace k rozhodnutí o rozsahu zrušení nebo naředění akcií nebo jiných nástrojů účasti a rozsahu odpisu nebo konverze příslušných ►M3  kapitálových nástrojů a způsobilých závazků v souladu s článkem 59 ◄ ;

d) 

je-li použit nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů, poskytnout informace k rozhodnutí o rozsahu odpisu nebo konverze ►M3  závazků použitelných k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů ◄ ;

e) 

je-li použit nástroj překlenovací instituce nebo nástroj oddělení aktiv, poskytnout informace k rozhodnutí o aktivech, právech, závazcích nebo akciích nebo jiných nástrojích účasti, které mají být převedeny, a rozhodnutí o hodnotě jakéhokoli protiplnění, které má být vyplaceno instituci v režimu řešení krize nebo případně vlastníkům akcií nebo jiných nástrojů účasti;

f) 

je-li použit nástroj převodu činnosti, poskytnout informace k rozhodnutí o aktivech, právech, závazcích nebo akciích nebo jiných nástrojích účasti, které mají být převedeny, k tomu, aby orgán příslušný k řešení krize porozuměl, co představuje obchodní podmínky pro účely článku 38;

g) 

ve všech případech zajistit, aby v okamžiku použití nástrojů k řešení krize nebo výkonu pravomoci k odpisu nebo konverzi relevantních ►M3  závazků použitelných k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů ◄ byly plně uznány veškeré ztráty spojené s aktivy instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d).

5.  Aniž je případně dotčen rámec Unie pro státní podporu, musí ocenění vycházet z obezřetných předpokladů, včetně poměrů neplnění a závažnosti ztrát. Ocenění nesmí předpokládat žádné potenciální poskytnutí mimořádné veřejné finanční podpory, nouzové poskytnutí likvidity centrální bankou ani jakékoli poskytnutí likvidity centrální bankou instituci nebo subjektu uvedenému v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) za nestandardních podmínek, pokud jde o zajištění, obsah a úrokové sazby, počínaje okamžikem, kdy je přijato opatření k řešení krize nebo je vykonána pravomoc k odpisu nebo konverzi relevantních ►M3  kapitálových nástrojů a způsobilých závazků v souladu s článkem 59 ◄ . Ocenění dále zohlední skutečnost, že pokud je použit jakýkoli nástroj k řešení krize:

a) 

orgán příslušný k řešení krize a jakýkoli mechanismus financování jednající podle článku 101 může v souladu s čl. 37 odst. 7 od instituce v režimu řešení krize získat zpět veškeré přiměřené, řádně vynaložené výdaje;

b) 

mechanismus financování k řešení krizí může účtovat úroky nebo poplatky ve vztahu k úvěrům nebo zárukám poskytnutým instituci v režimu řešení krize v souladu s článkem 101.

6.  Ocenění doplní následující informace uvedené v účetních knihách a evidenci instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d):

a) 

aktuální rozvaha a zpráva o finanční pozici instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d);

b) 

analýza a odhad účetní hodnoty aktiv;

c) 

seznam dlužných rozvahových a podrozvahových závazků uvedených v knihách a záznamech instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) s uvedením příslušných úvěrů a úrovní priority podle použitelného insolvenčního práva.

7.  Ve vhodných případech mohou být informace uvedené v odst. 6 písm. b) k rozhodnutím uvedeným v odst. 4 a písm. e) a f) doplněny analýzou a oceněním hodnoty aktiv a závazků instituce nebo subjektu uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) na základě tržní hodnoty.

8.  V ocenění se uvede rozdělení věřitelů do tříd podle úrovní jejich priority podle použitelného insolvenčního práva a odhad zacházení, jakého by se podle očekávání každé třídě akcionářů a věřitelů dostalo, kdyby daná instituce nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) byly likvidovány v běžném úpadkovém řízení.

Tímto oceněním není dotčeno uplatňování zásady, že žádný věřitel se nesmí dostat do méně výhodného postavení, jež má být učiněno podle článku 74.

9.  Pokud v důsledku naléhavosti okolností daného případu není možné dodržet požadavky stanovené v odstavcích 6 a 8, nebo se použije odstavec 2, provede se prozatímní ocenění. Toto prozatímní ocenění musí splňovat požadavky odstavce 3, a pokud je to za daných okolností přiměřeně proveditelné, i požadavky odstavců 1, 6 a 8.

Prozatímní ocenění uvedené v tomto odstavci zahrnuje náležitě odůvodněnou rezervu na dodatečné ztráty.

10.  Ocenění, které nesplňuje veškeré požadavky stanovené v tomto článku, se považuje za prozatímní, dokud nezávislá osoba neprovede ocenění, které je plně v souladu s veškerými požadavky podle tohoto článku. Uvedené konečné následné ocenění se provede, jakmile je to uskutečnitelné. Může být provedeno buď odděleně od ocenění podle článku 74, nebo současně s ním a touž nezávislou osobou, avšak jde o dvě různá ocenění.

Účelem konečného následného ocenění je:

a) 

zajistit, aby veškeré ztráty spojené s aktivy instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) byly plně uznány v účetních knihách instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d);

b) 

poskytnout informace k rozhodnutí o zvýšení hodnoty pohledávek věřitelů nebo o zvýšení hodnoty hrazeného protiplnění v souladu s odstavcem 11.

11.  Je-li odhad čisté hodnoty aktiv instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) podle konečného následného ocenění vyšší než odhad čisté hodnoty aktiv instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) podle prozatímního ocenění, může orgán příslušný k řešení krize:

a) 

vykonat svou pravomoc zvýšit hodnotu pohledávek věřitelů nebo vlastníků příslušných kapitálových nástrojů, které byly odepsány v rámci nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů;

b) 

uložit překlenovací instituci nebo společnosti pro správu aktiv, aby ve vztahu k aktivům, právům nebo závazkům uhradily další protiplnění instituci v režimu řešení krize, nebo případně ve vztahu k akciím nebo nástrojům účasti jejich vlastníkům.

12.  Bez ohledu na odstavec 1 se prozatímní ocenění provedené v souladu s odstavci 9 a 10 považuje za platný základ k přijímání opatření k řešení krize orgány příslušnými k řešení krize, včetně převzetí kontroly nad institucí nebo subjektem uvedeným v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) v selhání, nebo k výkonu pravomoci k odpisu nebo konverzi ►M3  kapitálových nástrojů a způsobilých závazků v souladu s článkem 59 ◄ .

13.  Ocenění je nedílnou součástí rozhodnutí použít nástroj k řešení krize nebo vykonat pravomoc k řešení krize nebo rozhodnutí vykonat pravomoc k odpisu nebo konverzi ►M3  kapitálových nástrojů a způsobilých závazků v souladu s článkem 59 ◄ . Samotné ocenění nepodléhá soudnímu přezkumu, ale může být přezkoumáno soudem společně s rozhodnutím podle článku 85.

14.  EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem upřesňujících okolnosti, za kterých je určitá osoba nezávislá na orgánu příslušném k řešení krize i na instituci nebo subjektu uvedeném v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) pro účely odstavce 1 tohoto článku a pro účely článku 74.

15.  EBA může vypracovat návrhy regulačních technických norem upřesňujících pro účely odstavců 1, 3 a 9 tohoto článku a pro účely článku 74 tato kritéria:

a) 

metodiku pro posouzení hodnoty aktiv a závazků instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d);

b) 

oddělení ocenění podle článků 36 a 74;

c) 

metodiku pro výpočet rezervy na dodatečné ztráty a její zahrnutí do prozatímního ocenění.

16.  EBA předloží Komisi návrhy regulačních technických norem uvedené v odstavci 14 do 3. července 2015.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v odstavcích 14 a 15 tohoto článku v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.



KAPITOLA IV

Nástroje k řešení krize



Oddíl 1

Obecné zásady

Článek 37

Obecné zásady pro nástroje k řešení krize

1.  Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize měly nezbytné pravomoci k použití nástrojů k řešení krize na instituce a na subjekty uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d), které splňují příslušné podmínky zahájení řešení krize.

2.  Pokud se orgán příslušný k řešení krize rozhodne použít nástroje k řešení krize na instituci nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) a toto opatření k řešení krize by mělo za následek ztráty, které by nesli věřitelé, nebo konverzi jejich pohledávek, vykoná orgán příslušný k řešení krize pravomoc k odpisu a konverzi ►M3  kapitálových nástrojů a způsobilých závazků ◄ podle článku 59 bezprostředně před použitím nástroje k řešení krize nebo současně s jeho použitím.

3.  Nástroje k řešení krize uvedené v odstavci 1 jsou:

a) 

nástroj převodu činnosti;

b) 

nástroj překlenovací instituce;

c) 

nástroj oddělení aktiv;

d) 

nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů.

4.  S výhradou odstavce 5 mohou orgány příslušné k řešení krize použít nástroje k řešení krize jednotlivě nebo je mohou jakkoli kombinovat.

5.  Nástroj oddělení aktiv mohou orgány příslušné k řešení krize použít pouze současně s jiným nástrojem k řešení krize.

6.  Pokud jsou použity pouze nástroje uvedené v odst. 3 písm. a) nebo b) tohoto článku, a to pouze k částečnému převodu aktiv, práv nebo závazků instituce v režimu řešení krize, zbytková část instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d), z nichž byly aktiva, práva nebo závazky převedeny, se likviduje v běžném úpadkovém řízení. Likvidace se provede v přiměřené lhůtě s ohledem na případnou potřebu, aby daná instituce nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) poskytovaly služby nebo podporu podle článku 65, a příjemci se tak umožnilo provozovat činnosti nebo poskytovat služby získané uvedeným převodem, a na jakýkoli jiný důvod, podle něhož je další trvání zbytkové části instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) nezbytné pro dosažení účelu řešení krize nebo souladu se zásadami uvedenými v článku 34.

7.  Orgán příslušný k řešení krize a jakýkoli mechanismus financování jednající podle článku 101 může získat zpět veškeré přiměřené výdaje řádně vynaložené v souvislosti s použitím nástrojů či pravomocí k řešení krize nebo vládních nástrojů finanční stabilizace jedním nebo více z těchto způsobů:

a) 

jakožto odpočet od jakéhokoli protiplnění, které příjemce hradí instituci v režimu řešení krize nebo případně vlastníkům akcií nebo jiných nástrojů účasti;

b) 

od instituce v režimu řešení krize, jakožto přednostní věřitel, nebo

c) 

z výnosů dosažených v důsledku ukončení provozu překlenovací instituce nebo společnosti pro správu aktiv, jakožto přednostní věřitel.

8.  Členské státy zajistí, aby se na převod aktiv, práv nebo závazků z instituce v režimu řešení krize na jiný subjekt v důsledku použití nástroje k řešení krize nebo výkonu pravomoci k řešení krize nebo použití vládních nástrojů finanční stabilizace nepoužila pravidla vnitrostátního insolvenčního práva, která se týkají neplatnosti nebo nevymahatelnosti právních aktů poškozujících věřitele.

9.  Členské státy mohou orgánům příslušným k řešení krize svěřit další nástroje a pravomoci vykonatelné v případě, že instituce nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) splňují podmínky zahájení řešení krize, pokud:

a) 

při uplatnění vůči přeshraničním skupinám tyto další pravomoci nepředstavují překážku účinnému řešení na úrovni skupiny a

b) 

jsou v souladu s účelem řešení krize a obecnými zásadami řešení krize uvedenými v článcích 31 a 34.

10.  Ve velmi mimořádných situacích systémové krize může orgán příslušný k řešení krize hledat financování z alternativních finančních zdrojů prostřednictvím využití vládních nástrojů stabilizace ►C1  podle článků 56 až 58 ◄ , pokud jsou splněny tyto podmínky:

a) 

akcionáři, držitelé jiných nástrojů účasti, držitelé příslušných kapitálových nástrojů a jiných ►M3  závazků použitelných k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů ◄ odpisem, konverzí nebo jinak přispěli k absorpci ztrát a rekapitalizaci v rozsahu nejméně 8 % celkových závazků včetně kapitálu instituce v režimu řešení krize, přičemž se vychází z ocenění v souladu s článkem 36 provedeného k okamžiku opatření k řešení krize;

b) 

toto financování podléhá předchozímu a konečnému schválení podle rámce Unie pro státní podporu.



Oddíl 2

Nástroj převodu činnosti

Článek 38

Nástroj převodu činnosti

1.  Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize měly pravomoc převést na kupujícího, jenž není překlenovací institucí:

a) 

akcie nebo jiné nástroje účasti vydané institucí v režimu řešení krize;

b) 

veškerá nebo jakákoli aktiva, práva nebo závazky instituce v režimu řešení krize.

S výhradou odstavců 8 a 9 tohoto článku a článku 85 dochází k převodu uvedenému v prvním pododstavci tohoto odstavce bez získání souhlasu akcionářů instituce v režimu řešení krize nebo jakékoli třetí strany jiné než kupujícího a bez dodržení jakýchkoli jiných procesních požadavků podle práva obchodních společností nebo práva cenných papírů než těch, které jsou uvedeny v článku 39.

2.  Převod podle odstavce 1 se provádí za obchodních podmínek, s ohledem na okolnosti a v souladu s rámcem Unie pro státní podporu.

3.  V souladu s odstavcem 2 tohoto článku učiní orgány příslušné k řešení krize veškeré přiměřené kroky, aby pro převod dosáhly obchodních podmínek, které jsou v souladu s oceněním provedeným podle článku 36, s ohledem na okolnosti případu.

4.  S výhradou čl. 37 odst. 7 se jakékoli protiplnění uhrazené kupujícím použije ve prospěch:

a) 

majitelů akcií nebo jiných nástrojů účasti, pokud byl převod činnosti uskutečněn převodem akcií nebo jiných nástrojů účasti vydaných institucí v režimu řešení krize z držitelů těchto akcií nebo nástrojů na kupujícího;

b) 

instituce v režimu řešení krize, pokud byl převod činnosti uskutečněn převodem některých nebo všech aktiv nebo závazků této instituce na kupujícího.

5.  Při použití nástroje převodu činnosti může orgán příslušný k řešení krize vykonat pravomoc k převodu více než jednou s cílem provést další převody akcií nebo jiných nástrojů účasti vydaných institucí v režimu řešení krize anebo aktiv, práv nebo závazků této instituce.

6.  Po použití nástroje převodu činnosti mohou orgány příslušné k řešení krize se souhlasem kupujícího vykonat pravomoci k převodu ve vztahu k aktivům, právům nebo závazkům převedeným na kupujícího s cílem převést tato aktiva, práva nebo závazky zpět na instituci v režimu řešení krize, nebo akcie nebo jiné nástroje účasti zpět na jejich původní vlastníky; instituce v režimu řešení krize nebo původní vlastníci jsou povinni taková aktiva, práva nebo závazky anebo akcie nebo jiné nástroje účasti převzít zpět.

7.  Kupující musí mít nezbytná povolení k provozování činnosti, kterou zakoupí, je-li převod proveden podle odstavce 1. Příslušné orgány zajistí, aby žádost o povolení byla posouzena včas, ve spojení převodem.

8.  Odchylně od článků 22 až 25 směrnice 2013/36/EU, od požadavku informování příslušných orgánů podle článku 26 směrnice 2013/36/EU, od čl. 10 odst. 3, čl. 11 odst. 1 a 2 a článků 12 a 13 směrnice 2014/65/EU a od požadavku hlášení podle čl. 11 odst. 3 uvedené směrnice, pokud by převod akcií nebo jiných nástrojů účasti na základě použití nástroje převodu činnosti měl za následek nabytí nebo zvýšení kvalifikované účasti v instituci druhu uvedeného v čl. 22 odst. 1 směrnice 2013/36/EU nebo čl. 11 odst. 1 směrnice 2014/65/EU, provede příslušný orgán uvedené instituce posouzení požadované podle uvedených článků včas a způsobem, jenž nezdržuje použití nástroje převodu činnosti ani nebrání tomu, aby opatření k řešení krize dosáhla relevantních účelů řešení krize.

9.  Členské státy zajistí, aby se v případě, že příslušný orgán dané instituce nedokončil posouzení uvedené v odstavci 8 ke dni převodu akcií nebo jiných nástrojů účasti na základě použití nástroje převodu činnosti orgánem příslušným k řešení krize, použila tato ustanovení:

a) 

uvedený převod akcií nebo jiných nástrojů účasti na nabyvatele má okamžitý právní účinek;

b) 

v průběhu lhůty pro posouzení a jakékoli lhůty pro odprodej akcií nebo jiných nástrojů účasti stanovené v písmeni f) je pozastaveno hlasovací právo nabyvatele spojené s těmito akciemi nebo jinými nástroji účasti a toto právo má pouze orgán příslušný k řešení krize, který je není povinen vykonat a nenese žádnou odpovědnost za výkon nebo zdržení se výkonu takového hlasovacího práva;

c) 

v průběhu lhůty pro posouzení nebo jakékoli lhůty pro odprodej akcií nebo jiných nástrojů účasti stanovené v písmeni f) se na tyto převody akcií nebo jiných nástrojů účasti nepoužijí sankce ani jiná opatření za porušení požadavků týkajících se nabývání nebo zcizování kvalifikovaných účastí uvedené v článcích 66, 67 a 68 směrnice 2013/36/EU;

d) 

bezprostředně po dokončení posouzení příslušný orgán písemně oznámí orgánu příslušnému k řešení krize a nabyvateli, zda takový převod akcií nebo jiných nástrojů účasti na nabyvatele schvaluje nebo s ním v souladu s čl. 22 odst. 5 směrnice 2013/36/EU nesouhlasí;

e) 

schválí-li příslušný orgán takový převod akcií nebo jiných nástrojů účasti na nabyvatele, má se za to, že nabyvatel plně nabývá hlasovacího práva spojeného s těmito akciemi nebo jinými nástroji účasti bezprostředně poté, co orgán příslušný k řešení krize a nabyvatel obdrželi oznámení o tomto schválení od příslušného orgánu;

f) 

nesouhlasí-li příslušný orgán s takovým převodem akcií nebo jiných nástrojů účasti na nabyvatele:

i) 

hlasovací právo spojené s danými akciemi nebo jinými nástroji účasti stanovené v písmeni b) zůstává plně platné a účinné;

ii) 

orgán příslušný k řešení krize může po nabyvateli požadovat, aby dané akcie nebo jiné nástroje účasti odprodal ve lhůtě, kterou za tímto účelem orgán příslušný k řešení krize stanoví s přihlédnutím k převažujícím tržním podmínkám; a

iii) 

pokud nabyvatel dané akcie nebo jiné nástroje účasti neodprodá ve lhůtě stanovené orgánem příslušným k řešení krize, může příslušný orgán se souhlasem orgánu příslušného k řešení krize nabyvateli uložit sankce a jiná opatření za porušení požadavků týkajících se nabývání nebo zcizování kvalifikovaných účastí uvedených v článcích 66, 67 a 68 směrnice 2013/36/EU.

10.  Převody provedené na základě nástroje převodu činnosti podléhají zárukám uvedeným v hlavě IV kapitole VII.

11.  Pro účely výkonu práva poskytovat služby nebo se usadit v jiném členském státě v souladu se směrnicí 2013/36/EU nebo směrnicí 2014/65/EU se kupující považuje za pokračování instituce v režimu řešení krize a může i nadále vykonávat veškerá taková práva, jež tato instituce vykonávala ve vztahu k převedeným aktivům, právům nebo závazkům.

12.  Členské státy zajistí, aby kupující uvedený v odstavci 1 mohl nadále vykonávat práva instituce v režimu řešení krize na členství v platebních a zúčtovacích systémech a systémech vypořádání, na burzách cenných papírů, v systémech pro odškodnění investorů a systémech pojištění vkladů a na přístup k nim za předpokladu, že splňuje kritéria pro členství a účast pro účast v těchto systémech.

Bez ohledu na první pododstavec členské státy zajistí, aby:

a) 

přístup nemohl být odepřen z důvodu, že kupující nemá rating od ratingové agentury nebo tento rating neodpovídá úrovním ratingu požadovaným pro udělení přístupu k systémům uvedeným v prvním pododstavci;

b) 

pokud kupující nesplňuje kritéria pro členství nebo účast v příslušném platebním a zúčtovacím systému nebo systému vypořádání, na burze cenných papírů, v systému pro odškodnění investorů nebo systému pojištění vkladů, byla práva uvedená v prvním pododstavci vykonávána po dobu, kterou může stanovit orgán příslušný k řešení krize, jež nepřesáhne 24 měsíců a již lze prodloužit na žádost kupujícího podanou orgánu příslušnému k řešení krize.

13.  Aniž je dotčena hlava IV kapitola VII, nemají akcionáři nebo věřitelé instituce v režimu řešení krize a ostatní třetí strany, jejichž aktiva, práva nebo závazky nejsou převedeny, ve vztahu k převedeným aktivům, právům nebo závazkům ani v souvislosti s nimi žádná práva.

Článek 39

Nástroj převodu činnosti: procesní požadavky

1.  S výhradou odstavce 3 tohoto článku orgán příslušný k řešení krize při použití nástroje převodu činnosti na instituci nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) uvede na trh ta aktiva, práva, závazky, akcie nebo jiné nástroje účasti této instituce, které má v úmyslu převést, nebo přijme opatření pro jejich uvedení na trh. Soubory práv, aktiv a závazků lze uvádět na trh odděleně.

2.  Aniž je případně dotčen rámec Unie pro státní podporu, uskuteční se uvedení na trh podle odstavce 1 v souladu s těmito kritérii:

a) 

je co nejtransparentnější a podstatně nezkresluje aktiva, práva, závazky, akcie nebo jiní nástroje účasti této instituce, jež příslušný orgán hodlá převést, s ohledem na okolnosti a zejména na potřebu udržet finanční stabilitu;

b) 

nepřiměřeně neupřednostňuje ani nediskriminuje konkrétní potenciální kupující;

c) 

je prosté jakéhokoli střetu zájmů;

d) 

neposkytuje potenciálnímu kupujícímu jakoukoli neoprávněnou výhodu;

e) 

zohledňuje potřebu uskutečnit rychlá opatření k řešení krize;

f) 

usiluje o dosažení nejvyšší možné prodejní ceny za dotčené akcie nebo jiné nástroje účasti, aktiva, práva nebo závazky.

S výhradou prvního pododstavce písm. b) nebrání zásady uvedené v tomto odstavci orgánu příslušnému k řešení krize oslovit konkrétní potenciální kupující.

Zveřejnění skutečnosti, že instituce nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) této směrnice jsou uvedeny na trh, jež by jinak bylo vyžadováno v souladu s čl. 17 odst. 1 nařízení (EU) č. 596/2014, lze pozdržet v souladu s čl. 17 odst. 4 nebo 5 uvedeného nařízení.

3.  Orgán příslušný k řešení krize může použít nástroj převodu činnosti, aniž by splnil požadavky na uvedení na trh podle odstavce 1, pokud shledá, že by splnění uvedených požadavků pravděpodobně ohrozilo jeden nebo více účelů řešení krize, a zejména pokud jsou splněny tyto podmínky:

a) 

domnívá se, že existuje podstatné ohrožení finanční stability způsobené nebo zhoršené selháním nebo pravděpodobným selháním instituce v režimu řešení krize; a

b) 

domnívá se, že by splnění uvedených požadavků pravděpodobně oslabilo účinnost nástroje převodu činnosti při řešení tohoto ohrožení nebo dosažení účelu řešení krize uvedeného v čl. 31 odst. 2 písm. b).

4.  EBA do 3. července 2015 vydá obecné pokyny v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010 upřesňující faktické okolnosti, jež představují podstatné ohrožení, a aspekty týkající se účinnosti nástroje převodu činnosti uvedené v odst. 3 písm. a) a b).



Oddíl 3

Nástroj překlenovací instituce

Článek 40

Nástroj překlenovací instituce

1.  Členské státy za účelem uplatňování nástroje překlenovací instituce a s ohledem na potřebu udržet zásadní funkce v rámci překlenovací instituce zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize měly pravomoci převést na překlenovací instituci:

a) 

akcie nebo jiné nástroje účasti vydané jednou nebo více institucemi v režimu řešení krize;

b) 

veškerá nebo jakákoli aktiva, práva nebo závazky jedné nebo více institucí v režimu řešení krize.

S výhradou článku 85 může k převodu uvedenému v prvním pododstavci dojít bez získání souhlasu akcionářů institucí v režimu řešení krize nebo jakékoli třetí strany jiné než překlenovací instituce a bez dodržení jakýchkoli procesních požadavků podle práva obchodních společností nebo práva cenných papírů.

2.  Překlenovací instituce je právnická osoba, která splňuje všechny tyto požadavky:

a) 

je zcela nebo částečně vlastněna jedním nebo více veřejnými orgány, mezi něž může patřit orgán příslušný k řešení krize nebo mechanismus financování k řešení krizí, a je ovládána orgánem příslušným k řešení krize;

b) 

je vytvořena za účelem získání a držení některých nebo všech akcií nebo jiných nástrojů účasti vydaných institucí v režimu řešení krize nebo některých nebo všech aktiv, práv a závazků jedné nebo více institucí v režimu řešení krize za účelem zachování přístupu k zásadním funkcím a prodeji instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d).

Použitím nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů pro účel uvedený v čl. 43 odst. 2 písm. b) nesmí být dotčena schopnost orgánu příslušného k řešení krize ovládat překlenovací instituci.

3.  Při použití nástroje překlenovací instituce orgán příslušný k řešení krize zajistí, aby celková hodnota závazků převedených na překlenovací instituci nepřekročila celkovou hodnotu práv a aktiv převedených z instituce v režimu řešení krize nebo poskytnutých z jiných zdrojů.

4.  S výhradou čl. 37 odst. 7 se jakékoli protiplnění uhrazené překlenovací institucí použije ve prospěch:

a) 

majitelů akcií nebo jiných nástrojů účasti, pokud byl převod na překlenovací instituci uskutečněn převodem akcií nebo jiných nástrojů účasti vydaných institucí v režimu řešení krize z držitelů těchto akcií nebo nástrojů na překlenovací instituci;

b) 

instituce v režimu řešení krize, pokud byl převod na překlenovací instituci uskutečněn převodem některých nebo všech aktiv nebo závazků instituce v režimu řešení krize na překlenovací instituci.

5.  Při použití nástroje překlenovací instituce může orgán příslušný k řešení krize vykonat pravomoc k převodu více než jednou s cílem provést další převody akcií nebo jiných nástrojů účasti vydaných institucí v režimu řešení krize anebo aktiv, práv nebo závazků této instituce.

6.  Po použití nástroje překlenovací instituce může orgán příslušný k řešení krize:

a) 

převádět práva, aktiva nebo závazky zpět z překlenovací instituce na instituci v režimu řešení krize anebo akcie nebo jiné nástroje účasti zpět na jejich původní vlastníky; instituce v režimu řešení krize nebo původní vlastníci jsou povinni tato aktiva, práva nebo závazky anebo akcie nebo jiné nástroje účasti převzít zpět, pokud jsou splněny podmínky stanovené v odstavci 7;

b) 

převádět akcie nebo jiné nástroje účasti nebo aktiva, práva nebo závazky z překlenovací instituce na třetí stranu.

7.  Orgány příslušné k řešení krize mohou převádět akcie nebo jiné nástroje účasti anebo aktiva, práva nebo závazky zpět z překlenovací instituce v jednom z těchto případů:

a) 

možnost převést konkrétní akcie nebo jiné nástroje účasti, aktiva, práva nebo závazky zpět je výslovně uvedena v nástroji, jímž byl převod proveden;

b) 

konkrétní akcie nebo jiné nástroje účasti, aktiva, práva nebo závazky ve skutečnosti nepatří do tříd akcií nebo jiných nástrojů účasti, aktiv, práv nebo závazků uvedených v nástroji, jímž byl převod proveden, nebo nesplňují podmínky pro převod uvedených akcií nebo jiných nástrojů účasti, aktiv, práv nebo závazků tímto nástrojem stanovené.

Tento zpětný převod může být proveden v jakékoli lhůtě uvedené v tomto nástroji a musí splňovat veškeré další relevantní podmínky v něm uvedené.

8.  Převody mezi institucí v režimu řešení krize nebo původními vlastníky akcií nebo jiných nástrojů účasti na jedné straně a překlenovací institucí na straně druhé podléhají zárukám uvedeným v hlavě IV kapitole VII.

9.  Pro účely výkonu práva poskytovat služby nebo se usadit v jiném členském státě v souladu se směrnicí 2013/36/EU nebo směrnicí 2014/65/EU se překlenovací instituce považuje za pokračování instituce v režimu řešení krize a může i nadále vykonávat veškerá taková práva, jež instituce v režimu řešení krize vykonávala ve vztahu k převedeným aktivům, právům nebo závazkům.

Pro jiné účely mohou orgány příslušné k řešení krize vyžadovat, aby se překlenovací instituce považovala za pokračování instituce v režimu řešení krize a mohla i nadále vykonávat veškerá taková práva, jež instituce v režimu řešení krize vykonávala ve vztahu k převedeným aktivům, právům nebo závazkům.

10.  Členské státy zajistí, aby překlenovací instituce mohla nadále vykonávat práva instituce v režimu řešení krize na členství v platebních a zúčtovacích systémech a systémech vypořádání, na burzách cenných papírů, v systémech pro odškodnění investorů a systémech pojištění vkladů a na přístup k nim za předpokladu, že splňuje kritéria pro členství a účast pro účast v těchto systémech.

Bez ohledu na první pododstavec členské státy zajistí, aby:

a) 

přístup nemohl být odepřen z důvodu, že překlenovací instituce nemá rating od ratingové agentury nebo tento rating neodpovídá úrovním ratingu požadovaným pro udělení přístupu k systémům uvedeným v prvním pododstavci;

b) 

pokud překlenovací instituce nesplňuje kritéria pro členství nebo účast v příslušném platebním a zúčtovacím systému nebo systému vypořádání, na burze cenných papírů, v systému pro odškodnění investorů nebo systému pojištění vkladů, byla práva uvedená v prvním pododstavci vykonávána po dobu, kterou může stanovit orgán příslušný k řešení krize, jež nepřesáhne 24 měsíců a již lze prodloužit na žádost překlenovací instituce podanou orgánu příslušnému k řešení krize.

11.  Aniž je dotčena hlava IV kapitola VII, nemají akcionáři nebo věřitelé instituce v režimu řešení krize a ostatní třetí strany, jejichž aktiva, práva nebo závazky nejsou převedeny na překlenovací instituci, ve vztahu k aktivům, právům nebo závazkům převedeným na překlenovací instituci nebo k jejímu vedoucímu orgánu nebo vrcholnému vedení ani v souvislosti s nimi žádná práva.

12.  Z cílů překlenovací instituce nevyplývají žádné povinnosti nebo odpovědnost vůči akcionářům nebo věřitelům instituce v režimu řešení krize a její vedoucí orgán nebo vrcholné vedení nenesou vůči těmto akcionářům nebo věřitelům žádnou odpovědnost za škodu způsobenou jejich jednáním nebo opomenutím při výkonu jejich povinností, ledaže toto jednání nebo opomenutí představuje hrubou nedbalost nebo závažné pochybení podle vnitrostátního práva a dotýká se přímo práv těchto akcionářů nebo věřitelů.

Členské státy mohou v souladu s vnitrostátním právem dále omezit odpovědnost překlenovací instituce a jejího vedoucího orgánu nebo vrcholného vedení za škodu způsobenou jejich jednáním nebo opomenutím při výkonu jejich povinností.

Článek 41

Provoz překlenovací instituce

1.  Členské státy zajistí, aby provoz překlenovací instituce splňoval tyto požadavky:

a) 

obsah zakládajících dokumentů překlenovací instituce schválil orgán příslušný k řešení krize;

b) 

s výhradou vlastnické struktury překlenovací instituce orgán příslušný k řešení krize buď jmenuje, nebo schvaluje vrcholné vedení překlenovací instituce;

c) 

orgán příslušný k řešení krize schvaluje odměny členů vrcholného vedení a určuje jejich příslušné odpovědnosti;

d) 

orgán příslušný k řešení krize schvaluje strategii a rizikový profil překlenovací instituce;

e) 

překlenovací instituce je povolena v souladu se směrnicí 2013/36/EU, případně směrnicí 2014/65/EU a má podle platného vnitrostátního práva nezbytná povolení provozovat činnosti nebo poskytovat služby, jež nabude na základě převodu provedeného podle článku 63 této směrnice;

f) 

překlenovací instituce splňuje požadavky nařízení (EU) č. 575/2013 a směrnic 2013/36/EU a 2014/65/EU a podléhá příslušnému dohledu;

g) 

provoz překlenovací instituce je za všech okolností v souladu s rámcem Unie pro státní podporu a vedoucí orgán může odpovídajícím způsobem stanovit omezení jejího provozu.

Bez ohledu na ustanovení uvedená v prvním pododstavci písm. e) a f) a je-li to nutné pro dosažení účelu řešení krize, může být překlenovací instituce usazena nebo povolena, aniž by po krátkou dobu na začátku svého provozu byla v souladu se směrnicí 2013/36/EU nebo 2014/65/EU. Orgán příslušný k řešení krize předloží za tímto účelem příslušnému orgánu žádost v tomto smyslu. Pokud příslušný orgán rozhodne o udělení uvedeného povolení, uvede dobu, po kterou daná překlenovací instituce nemusí dodržovat požadavky uvedených směrnic.

2.  S výhradou jakýchkoli omezení stanovených v souladu s právem Unie nebo vnitrostátním právem v oblasti hospodářské soutěže provozují členové vedení překlenovací instituce tuto instituci s cílem udržet přístup k zásadním funkcím a prodat instituci nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d), jejich aktiva, práva nebo závazky, jednomu nebo více kupujícím ze soukromého sektoru, až nastanou vhodné podmínky a ve lhůtě stanovené v odstavci 4 tohoto článku nebo případně odstavci 6 tohoto článku.

3.  Orgán příslušný k řešení krize rozhodne, že překlenovací instituce již není překlenovací institucí ve smyslu čl. 40 odst. 2, v kterémkoli z následujících případů podle toho, co nastane nejdříve:

a) 

překlenovací instituce se sloučí s jiným subjektem;

b) 

překlenovací instituce přestane splňovat požadavky čl. 40 odst. 2;

c) 

veškerá nebo téměř veškerá aktiva, práva nebo závazky překlenovací instituce byla prodána třetí straně;

d) 

uplynula lhůta uvedená v odstavci 5 tohoto článku nebo případně v odstavci 6 tohoto článku;

e) 

aktiva překlenovací instituce jsou zcela zlikvidována a její závazky zcela vypořádány.

4.  Členské státy zajistí, aby v případech, kdy orgán příslušný k řešení krize usiluje o prodej překlenovací instituce nebo jejích aktiv, práv nebo závazků, byly překlenovací instituce nebo příslušná aktiva nebo závazky otevřeně a transparentně uvedeny na trh a aby je prodej podstatně nezkresloval ani nepřiměřeně neupřednostňoval nebo nediskriminoval konkrétní potenciální kupující.

Jakýkoli takový prodej se provede za obchodních podmínek, s ohledem na okolnosti a v souladu s rámcem Unie pro státní podporu.

5.  Pokud nenastane žádná z událostí uvedených v odst. 3 písm. a), b), c) a e), ukončí orgán příslušný k řešení krize provoz překlenovací instituce co nejdříve, a v každém případě do dvou let ode dne, kdy byl proveden poslední převod z instituce v režimu řešení krize na základě nástroje překlenovací instituce.

6.  Orgán příslušný k řešení krize může dobu uvedenou v odstavci 5 prodloužit o jedno nebo více dalších období jednoho roku, pokud:

a) 

se takovým prodloužením podpoří výsledky uvedené v odst. 3 písm. a), b), c) nebo e); nebo

b) 

je takové prodloužení nezbytné k zajištění kontinuity základních bankovních nebo finančních služeb.

7.  Každé rozhodnutí orgánu příslušného pro řešení o prodloužení doby uvedené v odstavci 5 musí být odůvodněné a obsahovat podrobné posouzení situace, včetně podmínek a vyhlídek na trhu, jež prodloužení odůvodňují.

8.  Je-li provoz překlenovací instituce ukončen za okolností uvedených v odst. 3 písm. c) nebo d), překlenovací instituce se zlikviduje v běžném úpadkovém řízení.

S výhradou čl. 37 odst. 7 se veškeré výnosy dosažené v důsledku ukončení provozu překlenovací instituce použijí ve prospěch akcionářů překlenovací instituce.

9.  Je-li překlenovací instituce využita pro převod aktiv a závazků více než jedné instituce v režimu řešení krize, vztahuje se povinnost uvedená v odstavci 8 na aktiva a závazky převedené z každé z institucí v režimu řešení krize, a nikoli na samotnou překlenovací instituci.



Oddíl 4

Nástroj oddělení aktiv

Článek 42

Nástroj oddělení aktiv

1.  Členské státy za účelem uplatňování nástroje oddělení aktiv zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize měly pravomoc převádět aktiva, práva nebo závazky instituce v režimu řešení krize nebo překlenovací instituce na jednu nebo více společností pro správu aktiv.

S výhradou článku 85 může k převodu uvedenému v prvním pododstavci dojít bez získání souhlasu akcionářů institucí v režimu řešení krize nebo jakékoli třetí strany jiné než překlenovací instituce a bez dodržení jakýchkoli procesních požadavků podle práva obchodních společností nebo práva cenných papírů.

2.  Pro účely nástroje oddělení aktiv je společnost pro správu aktiv právnická osoba, která splňuje veškeré tyto požadavky:

a) 

je zcela nebo částečně vlastněna jedním nebo více veřejnými orgány, mezi něž může patřit orgán příslušný k řešení krize nebo mechanismus financování k řešení krizí, a je ovládána orgánem příslušným k řešení krize;

b) 

byla založena za účelem přijetí části nebo všech aktiv, práv a závazků jedné nebo více institucí v režimu řešení krize nebo překlenovací instituce.

3.  Společnost pro správu aktiv spravuje aktiva, která na ni byla převedena, s cílem maximalizovat jejich hodnotu následným prodejem nebo řádnou likvidací.

4.  Členské státy zajistí, aby se provoz společnosti pro správu aktiv řídil těmito ustanoveními:

a) 

obsah zakládajících dokumentů společnosti pro správu aktiv schválil orgán příslušný k řešení krize;

b) 

s výhradou vlastnické struktury společnosti pro správu aktiv orgán příslušný k řešení krize buď jmenuje, nebo schvaluje vrcholné vedení společnosti pro správu aktiv;

c) 

orgán příslušný k řešení krize schvaluje odměny členů vrcholného vedení a určuje jejich příslušné odpovědnosti;

d) 

orgán příslušný k řešení krize schvaluje strategii a rizikový profil společnosti pro správu aktiv.

5.  Orgány příslušné k řešení krize mohou vykonat pravomoc k převodu aktiv, práv nebo závazků podle odstavce 1, pokud:

a) 

situace na konkrétním trhu je pro uvedená aktiva taková, že pokud by tato aktiva byla likvidována v běžném úpadkovém řízení, mohlo by to mít nepříznivé důsledky pro jeden nebo více finančních trhů;

b) 

takový převod je třeba pro zajištění řádného fungování instituce v režimu řešení krize nebo překlenovací instituce; nebo

c) 

takový převod je třeba pro maximalizaci výnosů z likvidace.

6.  Při použití nástroje oddělení aktiv orgány příslušné k řešení krize určí protiplnění, za něž jsou aktiva, práva a závazky převáděny na společnost pro správu aktiv, v souladu se zásadami stanovenými v článku 36 a v souladu s rámcem Unie pro státní podporu. Tento odstavec nebrání tomu, aby uvedené protiplnění mělo nominální nebo zápornou hodnotu.

7.  S výhradou čl. 37 odst. 7 se jakékoli protiplnění uhrazené společností pro správu aktiv ve vztahu k aktivům, právům nebo závazkům přímo nabytým od instituce v režimu řešení krize použije ve prospěch této instituce. Protiplnění může být uhrazeno formou dluhopisů vydaných společností pro správu aktiv.

8.  Byl-li použit nástroj překlenovací instituce, může společnost pro správu aktiv po použití nástroje překlenovací instituce nabýt aktiva, práva nebo závazky od překlenovací instituce.

9.  Orgány příslušné k řešení krize mohou opakovaně převádět aktiva, práva nebo závazky z instituce v režimu řešení krize na jednu nebo více společností pro správu aktiv a převádět aktiva, práva nebo závazky zpět z jedné nebo více společností pro správu aktiv na instituci v režimu řešení krize, pokud jsou splněny podmínky uvedené v odstavci 10.

Instituce v režimu řešení krize je povinna veškerá taková aktiva, práva nebo závazky převzít zpět.

10.  Orgány příslušné k řešení krize mohou převádět práva, aktiva nebo závazky ze společnosti pro správu aktiv zpět na instituci v režimu řešení krize pouze v jednom z těchto případů:

a) 

možnost převést konkrétní práva, aktiva nebo závazky zpět je výslovně uvedena v nástroji, jímž byl převod proveden;

b) 

konkrétní práva, aktiva nebo závazky ve skutečnosti nepatří do tříd práv, aktiv nebo závazků uvedených v nástroji, jímž byl převod proveden, nebo nesplňují podmínky pro převod uvedených práv, aktiv nebo závazků tímto nástrojem stanovené.

V obou případech uvedených v prvním pododstavci písm. a) a b) může být zpětný převod proveden v jakékoli lhůtě uvedené v tomto nástroji a musí splňovat veškeré další relevantní podmínky v něm uvedené.

11.  Převody mezi institucí v režimu řešení krize a společností pro správu aktiv podléhají zárukám pro částečné převody majetku stanoveným v hlavě IV kapitole VII.

12.  Aniž je dotčena hlava IV kapitola VII, nemají akcionáři nebo věřitelé instituce v režimu řešení krize a ostatní třetí strany, jejichž aktiva, práva nebo závazky nejsou převedeny na společnost pro správu aktiv, ve vztahu k aktivům, právům nebo závazkům převedeným na společnost pro správu aktiv nebo k jejímu vedoucímu orgánu nebo vrcholnému vedení ani v souvislosti s nimi žádná práva.

13.  Z cílů společnosti pro správu aktiv nevyplývají žádné povinnosti nebo odpovědnost vůči akcionářům nebo věřitelům instituce v režimu řešení krize a její vedoucí orgán nebo vrcholné vedení nenesou vůči těmto akcionářům nebo věřitelům žádnou odpovědnost za škodu způsobenou jejich jednáním nebo opomenutím při výkonu jejich povinností, ledaže toto jednání nebo opomenutí představuje hrubou nedbalost nebo závažné pochybení podle vnitrostátního práva a dotýká se přímo práv těchto akcionářů nebo věřitelů.

Členské státy mohou v souladu s vnitrostátním právem dále omezit odpovědnost společnosti pro správu aktiv a jejího vedoucího orgánu nebo vrcholného vedení za škodu způsobenou jejich jednáním nebo opomenutím při výkonu jejich povinností.

14.  EBA vydá do 3. července 2015 obecné pokyny v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010 na podporu sbližování postupů v oblasti dohledu a řešení krize, pokud jde o zjišťování, kdy by v souladu s odstavcem 5 tohoto článku likvidace aktiv nebo závazků v běžném úpadkovém řízení mohla mít nepříznivé důsledky pro jeden nebo více finančních trhů.



Oddíl 5

Nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů



Pododdíl 1

Cíl a oblast působnosti nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů

Článek 43

Nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů

1.  Členské státy za účelem uplatňování nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize měly pravomoci k řešení krize uvedené v čl. 63 odst. 1.

2.  Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize mohly v zájmu dosažení účelu řešení krize stanoveného v článku 31, v souladu se zásadami řešení krize podle článku 34, použít nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů pro kterýkoli z těchto účelů:

a) 

rekapitalizaci instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) této směrnice, jež splňují podmínky zahájení řešení krize, v rozsahu dostatečném k obnovení jejich schopnosti splnit podmínky pro povolení (v míře, v jaké se tyto podmínky na daný subjekt vztahují) a pokračovat v provozování činností, pro něž má povolení podle směrnice 2013/36/EU nebo směrnice 2014/65/EU, je-li daný subjekt povolen podle uvedených směrnic, a k udržení dostatečné důvěry trhu v tuto instituci nebo subjekt;

b) 

konverzi na kapitál nebo snížení jistiny dluhů nebo dluhových nástrojů, které jsou převáděny:

i) 

na překlenovací instituci s cílem zajistit uvedené překlenovací instituci kapitál; nebo

ii) 

v rámci nástroje převodu činnosti nebo nástroje oddělení aktiv.

3.  Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize mohly použít nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů pro účely uvedené v odst. 2 písm. a) tohoto článku, pouze pokud existuje přiměřená vyhlídka, že použitím tohoto nástroje společně s dalšími relevantními opatřeními, včetně opatření uskutečněných v souladu s plánem reorganizace podnikatelské činnosti podle článku 52, se vedle dosažení příslušných účelů řešení krize obnoví finanční zdraví a dlouhodobá životaschopnost instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d).

Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize mohly použít podle potřeby kterýkoli z nástrojů k řešení krize uvedený v čl. 37 odst. 3 písm. a), b) a c) a nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů uvedený v odst. 2 písm. b) tohoto článku v případě, že nejsou splněny podmínky stanovené v prvním pododstavci.

4.  Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize mohly použít nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů na všechny instituce nebo subjekty uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d), přičemž budou v každém případě respektovat právní formu dané instituce nebo subjektu, nebo aby mohly jejich právní formu změnit.

Článek 44

Oblast působnosti nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů

1.  Členské státy zajistí, aby nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů mohl být používán na veškeré závazky instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d), které nejsou z oblasti působnosti tohoto nástroje vyloučeny podle odstavce 2 nebo 3 tohoto článku.

2.  Orgány příslušné k řešení krize nesmějí vykonávat pravomoci k odpisu nebo konverzi ve vztahu k těmto závazkům, ať se řídí právem členského státu nebo třetí země:

a) 

pojištěným vkladům;

b) 

zajištěným závazkům včetně krytých dluhopisů a závazků v podobě finančních nástrojů používaných pro účely zajištění, které tvoří nedílnou součást krycího portfolia a které jsou podle vnitrostátního práva zajištěny podobným způsobem jako kryté dluhopisy;

c) 

veškerým závazkům vzniklým v důsledku toho, že instituce nebo subjekt podle čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) této směrnice má v držení aktiva nebo finanční prostředky klientů, včetně aktiv nebo finančních prostředků klientů držených jménem SKIPCP ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice 2009/65/ES nebo alternativních investičních fondů ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/61/EU ( 8 ), pokud je tento klient chráněn příslušným insolvenčním právem;

d) 

veškerým závazkům vzniklým v důsledku fiduciárního vztahu mezi institucí nebo subjektem uvedeným v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) (jako fiduciárním zmocněncem) a jinou osobou (jako oprávněným), vztahuje-li se na takového oprávněného ochrana podle příslušného insolvenčního nebo občanského práva;

e) 

závazkům s původní splatností kratší než sedm dní vůči institucím jiným než subjektům, které jsou součástí stejné skupiny;

▼M3

f) 

závazkům se zbytkovou dobou splatnosti kratší než sedm dní, jež existují vůči systémům nebo provozovatelům systémů, které jsou určeny podle směrnice 98/26/ES, nebo vůči účastníkům těchto systémů a jež plynou z účasti v takovém systému, anebo jež existují vůči ústředním protistranám povoleným v Unii podle článku 14 nařízení (EU) č. 648/2012 a vůči ústředním protistranám usazeným v třetí zemi uznaným ESMA podle článku 25 uvedeného nařízení;

▼B

g) 

závazkům vůči kterémukoli z těchto subjektů:

i) 

zaměstnanci, ve vztahu ke splatné mzdě, důchodovým dávkám nebo jiné pevné odměně, s výjimkou pohyblivé složky odměny, která není regulována kolektivní smlouvou;

ii) 

obchodnímu věřiteli, vzniklým na základě poskytování zboží nebo služeb instituci nebo subjektu uvedenému v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) nezbytných pro každodenní fungování jejich operací, včetně IT služeb, energií a pronájmu, obsluhy a údržby prostor;

iii) 

daňovým orgánům a orgánům sociálního zabezpečení, pokud jsou tyto závazky podle příslušného práva prioritní;

iv) 

systémům pojištění vkladů vzniklým z příspěvků splatných v souladu se směrnicí 2014/49/EU;

▼M3

h) 

závazkům vůči institucím nebo subjektům uvedeným v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d), které jsou součástí téže skupiny řešící krizi, ale nejsou samy subjektem řešícím krizi, bez ohledu na jejich splatnost s výjimkou případů, kdy se tyto závazky řadí pod jiné běžné nezajištěné závazky podle příslušného vnitrostátního práva, jímž se řídí běžné úpadkové řízení, platného ke dni provedené této směrnice; uplatňuje-li se uvedená výjimka, orgán příslušný k řešení krize dotyčného dceřiného podniku, který není subjektem řešícím krizi, posoudí, zda je hodnota položek v souladu s čl. 45f odst. 2 dostačující pro provedení upřednostňované strategie řešení krize.

▼B

První pododstavec písm. g) bod i) se nepoužije na pohyblivou složku odměny osob podstupujících podstatné riziko, jak je uvedeno v čl. 92 odst. 2 směrnice 2013/36/EU.

Členské státy zajistí, aby všechna zajištěná aktiva související s krycím portfoliem krytých dluhopisů zůstala nedotčena, oddělena a s dostatečným financováním. Ani tento požadavek, ani první pododstavec písm. b) nebrání orgánům příslušným k řešení krize, aby tam, kde je to vhodné, uvedené pravomoci vykonaly ve vztahu k jakékoli části zajištěného závazku nebo závazku, pro nějž bylo poskytnuto zajištění přesahující hodnotu aktiv, zástavy nebo zajištění, vůči nimž je zajištěn.

První pododstavec písm. a) nebrání orgánům příslušným k řešení krize, aby ve vhodných případech vykonaly uvedené pravomoci ve vztahu k jakékoli výši vkladu, která přesahuje limit pojištění stanovený v článku 6 směrnice 2014/49/EU.

Aniž jsou dotčena pravidla pro velkou expozici v nařízení (EU) č. 575/2013 a směrnici 2013/36/EU, zajistí členské státy, aby orgány příslušné k řešení krize s cílem zajistit způsobilost institucí a skupin k řešení krize v souladu s čl. 17 odst. 5 písm. b) této směrnice omezily rozsah, v jakém jiné instituce drží ►M3  závazky použitelné k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů ◄ , s výjimkou závazků v držení subjektů, které jsou součástí stejné skupiny.

3.  Za výjimečných okolností může orgán příslušný k řešení krize při používání nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů vyloučit nebo zčásti vyloučit z výkonu pravomocí k odpisu nebo konverzi některé závazky, jestliže:

a) 

bez ohledu na úsilí, které v dobré víře vynaložil, není možné daný závazek rekapitalizovat z vnitřních zdrojů v přiměřené době;

b) 

vyloučení je nezbytně nutné a přiměřené k zajištění kontinuity zásadních funkcí a hlavních linií podnikání tak, aby zůstala zachována schopnost instituce v režimu řešení krize pokračovat v klíčových operacích, službách a transakcích;

c) 

vyloučení je nezbytně nutné a přiměřené pro zabránění rozsáhlému šíření krize, zejména pokud jde o způsobilé vklady fyzických osob, mikropodniků a malých a středních podniků, které by vážně narušilo fungování finančních trhů, včetně infrastruktur finančních trhů, způsobem, jenž by mohl těžce poškodit hospodářství členského státu nebo Unie; nebo

d) 

použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů na tyto závazky by vedlo k takovému snížení hodnoty, že by ztráty na straně jiných věřitelů byly vyšší, než kdyby tyto závazky byly z rekapitalizace vyloučeny.

▼M3

Orgány příslušné k řešení krize důkladně posoudí, zda by závazky vůči institucím nebo subjektům uvedeným v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d), které jsou součástí téže skupiny řešící krizi, však samy nejsou subjekty řešícími krizi, a nejsou vyloučeny z uplatnění pravomocí k odpisu nebo konverzi v souladu s odst. 2 písm. h) tohoto článku, měly být vyloučeny nebo zčásti vyloučeny podle prvního pododstavce písm. a) až d) tohoto odstavce, aby se zajistilo účinné provedení strategie řešení krize.

Rozhodne-li se orgán příslušný k řešení krize vyloučit nebo zčásti vyloučit závazek použitelný k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů nebo třídu závazků použitelných k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů podle tohoto odstavce, lze s ohledem na takové vyloučení zvýšit úroveň odpisu nebo konverze jiných závazků použitelných k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů, pokud je úroveň odpisu a konverze uplatněná u jiných závazků použitelných k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů v souladu se zásadou stanovenou v čl. 34 odst. 1 písm. g).

4.  Rozhodne-li se orgán příslušný k řešení krize vyloučit nebo zčásti vyloučit závazek použitelný k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů nebo třídu závazků použitelných k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů podle tohoto článku a ztráty, které by byly těmito závazky neseny, nebyly plně přeneseny na jiné věřitele, může mechanismus financování k řešení krizí instituci v režimu řešení krize poskytnout příspěvek pro jeden nebo oba z těchto účelů:

a) 

na krytí jakýchkoli ztrát, které nebyly absorbovány závazky použitelnými k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů, a na obnovení čisté hodnoty aktiv instituce v režimu řešení krize na nulu v souladu s čl. 46 odst. 1 písm. a);

b) 

na nákup akcií či jiných nástrojů účasti nebo kapitálových nástrojů v instituci v režimu řešení krize za účelem její rekapitalizace v souladu s čl. 46 odst. 1 písm. b).

▼B

5.  Mechanismus financování k řešení krizí poskytne příspěvek podle odstavce 4 pouze tehdy, pokud:

a) 

akcionáři, držitelé jiných nástrojů účasti, držitelé příslušných kapitálových nástrojů a jiných ►M3  závazků použitelných k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů ◄ odpisem, konverzí nebo jinak přispěli k absorpci ztrát a rekapitalizaci v rozsahu nejméně 8 % celkových závazků včetně kapitálu instituce v režimu řešení krize, přičemž se vychází z ocenění v souladu s článkem 36 provedeného k okamžiku přijetí opatření k řešení krize; a

b) 

příspěvek mechanismu financování k řešení krizí není vyšší než 5 % celkových závazků včetně kapitálu instituce v režimu řešení krize na základě ocenění v souladu s článkem 36 provedeného k okamžiku přijetí opatření k řešení krize.

6.  Příspěvek mechanismu financování k řešení krizí uvedený v odstavci 4 může být financován:

a) 

částkou, kterou má mechanismus financování k řešení krizí k dispozici a která byla získána z příspěvků institucí a poboček Unie v souladu s čl. 100 odst. 6 a článkem 103;

b) 

částkou, kterou lze získat z následných příspěvků v souladu s článkem 104 během období tří let; a

c) 

nejsou-li částky podle písmen a) a b) tohoto pododstavce dostačující, částkami získanými z alternativních zdrojů financování v souladu s článkem 105.

7.  Za mimořádných okolností může orgán příslušný k řešení krize usilovat o další financování z alternativních zdrojů poté, co:

a) 

bylo dosaženo 5 % limitu stanoveného v odst. 5 písm. b); a

b) 

byly plně odepsány nebo konvertovány veškeré nezajištěné nepřednostní závazky jiné než způsobilé vklady.

Jsou-li splněny podmínky stanovené ve prvním pododstavci písm. a) a b), může mechanismus financování k řešení krizí poskytnout alternativně nebo navíc příspěvek ze zdrojů, které byly získány z příspěvků předem v souladu s čl. 100 odst. 6 a článkem 103, ale které nebyly dosud použity.

8.  Odchylně od odst. 5 písm. a) může mechanismus financování k řešení krizí rovněž poskytnout příspěvek podle odstavce 4, jestliže:

a) 

příspěvek na absorpci ztrát a rekapitalizaci podle odst. 5 písm. a) se rovná nejméně 20 % rizikově vážených aktiv dotčené instituce;

b) 

mechanismus financování k řešení krizí v dotyčném členském státě má k dispozici, na základě příspěvků předem (bez zahrnutí příspěvků do systému pojištění vkladů) získaných v souladu s čl. 100 odst. 6 a článkem 103, částku rovnající se alespoň 3 % pojištěných vkladů všech úvěrových institucí povolených na území daného členského státu; a

c) 

aktiva dotčené instituce činí na konsolidovaném základě méně než 900 miliard EUR.

9.  Při využívání možnosti podle odstavce 3 orgány příslušné k řešení krize náležitě zohlední:

a) 

zásadu, že ztráty by měli nést v první řadě akcionáři a dále pak obecně věřitelé instituce v režimu řešení krize v pořadí podle jejich priority;

b) 

schopnost absorbovat ztráty, která by instituci v režimu řešení krize zůstala v případě, že by daný závazek nebo třída závazků byly vyloučeny; a

c) 

potřebu udržet přiměřené zdroje k financování řešení krize.

10.  Vyloučení podle odstavce 3 lze uplatnit buď tak, že se určitý závazek z odpisu zcela vyloučí, nebo že se omezí rozsah, v jakém se u něj odpis použije.

11.  Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 115, jimiž dále upřesní okolnosti, za kterých je v zájmu dosažení cílů uvedených v odstavci 3 tohoto článku nezbytné vyloučení.

12.  Využití možnosti vyloučit určitý závazek podle odstavce 3 oznámí orgán příslušný k řešení krize Komisi. Pokud by byl v důsledku tohoto vyloučení zapotřebí příspěvek z mechanismu financování k řešení krizí nebo alternativního zdroje financování podle odstavců 4 až 8, může Komise do 24 hodin od obdržení tohoto oznámení, nebo se souhlasem orgánu příslušného k řešení krize v delší lhůtě, navržené vyloučení zakázat nebo vyžadovat jeho změnu, jestliže nejsou splněny požadavky stanovené v tomto článku a aktech v přenesené pravomoci, aby chránila integritu vnitřního trhu. Tímto není dotčeno uplatňování rámce Unie pro státní podporu Komisí.

▼M3

Článek 44a

Prodej podřízených způsobilých závazků neprofesionálním zákazníkům

1.  Členské státy zajistí, aby prodávající způsobilých závazků, jež splňují všechny podmínky uvedené v článku 72a nařízení (EU) č. 575/2013, kromě čl. 72a odst. 1 písm. b) a čl. 72b odst. 3 až 5 uvedeného nařízení, prodávali takové závazky neprofesionálním zákazníkům ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 11 směrnice 2014/65/EU, pouze pokud jsou splněny tyto podmínky:

a) 

prodávající provedl posouzení vhodnosti v souladu s čl. 25 odst. 2 směrnice 2014/65/EU;

b) 

prodávající je na základě posouzení podle písmene a) přesvědčen, že tyto způsobilé závazky jsou pro daného neprofesionálního zákazníka vhodné;

c) 

prodávající podloží vhodnost v souladu s čl. 25 odst. 6 směrnice 2014/65/EU.

Bez ohledu na první pododstavec mohou členské státy stanovit, že podmínky vymezené v písmenech a) až c) tohoto pododstavce se použijí na prodávající jiných nástrojů, které jsou kapitálem nebo závazky použitelnými k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů.

2.  Jsou-li splněny podmínky uvedené v odstavci 1 a portfolio finančních nástrojů daného neprofesionálního zákazníka v době koupě nepřekračuje částku 500 000  EUR, zajistí prodávající na základě informací poskytnutých neprofesionálním zákazníkem v souladu s odstavcem 3, že jsou v době koupě splněny obě tyto podmínky:

a) 

neprofesionální zákazník neinvestuje celkovou částku přesahující 10 % jeho portfolia finančních nástrojů do závazků uvedených v odstavci 1;

b) 

počáteční investice do jednoho nebo více nástrojů závazků uvedených v odstavci 1 dosahuje výše nejméně 10 000  EUR.

3.  Neprofesionální zákazník poskytne prodávajícímu přesné informace o svém portfoliu finančních nástrojů, včetně jakýchkoli investic do závazků uvedených v odstavci 1.

4.  Pro účely odstavců 2 a 3 zahrnuje portfolio finančních nástrojů neprofesionálního zákazníka hotovostní vklady a finanční nástroje, ale nezahrnuje finanční nástroje, které byly poskytnuty jako zajištění.

5.  Aniž je dotčen článek 25 směrnice 2014/65/EU a odchylně od požadavků stanovených v odstavcích 1 až 4 tohoto článku, mohou členské státy stanovit minimální jmenovitou hodnotu činící alespoň 50 000  EUR pro závazky uvedené v odstavci 1, přičemž se zohlední tržní podmínky a postupy dotčeného členského státu, jakož i stávající opatření na ochranu spotřebitele v rámci jeho jurisdikce.

6.  Pokud hodnota celkových aktiv subjektů uvedených v čl. 1 odst. 1, které jsou usazeny v členském státě a na něž se vztahuje požadavek uvedený v článku 45e, nepřekračuje 50 miliard EUR, daný členský stát může odchylně od požadavků stanovených v odstavcích 1 až 5 tohoto článku uplatnit pouze požadavek uvedený v odst. 2 písm. b) tohoto článku.

7.  Členské státy nemusí uplatňovat tento článek na závazky uvedené v odstavci 1, které byly vydány před 28. prosincem 2020.

▼B



Pododdíl 2

Minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky

▼M3

Článek 45

Uplatnění a výpočet minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky

1.  Členské státy zajistí, aby instituce a subjekty uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) trvale splňovaly požadavky na kapitál a způsobilé závazky, jsou-li vyžadovány tímto článkem a články 45a až 45i a v souladu s nimi.

2.  Požadavek uvedený v odstavci 1 tohoto článku se vypočítá v souladu s čl. 45c odst. 3, 5 nebo případně odst. 7 jako výše kapitálu a způsobilých závazků a vyjádří se jako procento:

a) 

celkového objemu rizikové expozice příslušného subjektu uvedeného v odstavci 1 tohoto článku, vypočteného v souladu s čl. 92 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013, a

b) 

celkové míry expozic příslušného subjektu uvedeného v odstavci 1 tohoto článku, vypočtené v souladu s články 429 a 429a nařízení (EU) č. 575/2013.

Článek 45a

Osvobození od minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky

1.  Bez ohledu na článek 45 orgány příslušné k řešení krize osvobodí hypoteční úvěrové instituce financované krytými dluhopisy, které podle vnitrostátního práva nesmějí přijímat vklady, od požadavku stanoveného v čl. 45 odst. 1, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

a) 

tyto instituce budou zlikvidovány ve vnitrostátním úpadkovém řízení nebo v jiných řízeních stanovených pro tyto instituce a prováděných v souladu s články 38, 40 nebo 42 stanovených pro tyto instituce; a

b) 

řízení uvedená v písmenu a) zajišťují, že věřitelé těchto institucí, včetně případných držitelů krytých dluhopisů, nesou ztráty způsobem, který dosahuje účelu řešení krize.

2.  Instituce osvobozené od požadavku uvedeného v čl. 45 odst. 1 nejsou součástí konsolidace uvedené v čl. 45e odst. 1.

Článek 45b

Způsobilé závazky v případě subjektů řešících krizi

1.  Závazky se do výše kapitálu a způsobilých závazků subjektů řešících krizi zahrnou pouze tehdy, pokud splní podmínky uvedené v těchto článcích nařízení (EU) č. 575/2013:

a) 

v článku 72a;

b) 

v článku 72b s výjimkou odst. 2 písm. d) a

c) 

v článku 72c.

Odchylně od prvního pododstavce tohoto odstavce platí, že odkazuje-li tato směrnice na požadavky podle článků 92a nebo 92b nařízení (EU) č. 575/2013, sestávají způsobilé závazky pro účely uvedených článků ze způsobilých závazků ve smyslu článku 72k uvedeného nařízení určených v souladu s částí druhou hlavou I kapitolou 5a uvedeného nařízení.

2.  Závazky, které plynou z dluhových nástrojů s vloženými deriváty, jako jsou strukturované dluhopisy, a které splňují podmínky odst. 1 prvního pododstavce, s výjimkou čl. 72a odst. 2 písm. l) nařízení (EU) č. 575/2013, se zahrnují do výše kapitálu a způsobilých závazků pouze v případě, že je splněna jedna z těchto podmínek:

a) 

výše jistiny závazku plynoucího z dluhového nástroje je známa v době vydání, je fixní nebo rostoucí a není ovlivněna vloženým derivátovým prvkem a celková výše závazku plynoucího z dluhového nástroje včetně vloženého derivátu může být denně oceňována podle situace na aktivním a likvidním oboustranném trhu pro rovnocenný nástroj bez úvěrového rizika v souladu s články 104 a 105 nařízení (EU) č. 575/2013, nebo

b) 

dluhový nástroj zahrnuje smluvní podmínku, která stanoví, že hodnota pohledávky v případě platební neschopnosti emitenta a řešení krize emitenta je fixní nebo rostoucí a nepřevyšuje původně splacenou částku závazku.

Dluhové nástroje uvedené v prvním pododstavci, včetně jejich vložených derivátů, nejsou předmětem žádné dohody o započtení a ocenění těchto nástrojů nepodléhá čl. 49 odst. 3.

Závazky uvedené v prvním pododstavci se do výše kapitálu a způsobilých závazků zahrnují pouze ve vztahu k té části závazku, která odpovídá částce jistiny uvedené v prvním pododstavci písm. a) nebo fixní nebo rostoucí částce uvedené v prvním pododstavci písm. b).

3.  Pokud jsou závazky vydány dceřiným podnikem usazeným v Unii stávajícímu akcionáři, jenž není součástí téže skupiny řešící krizi, a tento dceřiný podnik je součástí téže skupiny řešící krizi jako subjekt řešící krizi, tyto závazky se zahrnují do výše kapitálu a způsobilých závazků dotčeného subjektu řešícího krizi, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

a) 

jsou vydány v souladu s čl. 45f odst. 2 písm. a);

b) 

výkon pravomocí k odpisu nebo konverzi podle článku 59 nebo 62 ve vztahu k takovým závazkům nemá vliv na kontrolu subjektu řešícího krizi nad daným dceřiným podnikem;

c) 

tyto závazky nepřekročí částku určenou odečtením:

i) 

součtu výše závazků vydaných subjektu řešícímu krizi a zakoupených tímto subjektem buď přímo, nebo nepřímo prostřednictvím jiných subjektů v téže skupině řešící krizi a výše kapitálových nástrojů vydaných v souladu s čl. 45f odst. 2 písm. b) od

ii) 

částky požadované podle čl. 45f odst. 1.

4.  Aniž je dotčen minimální požadavek podle čl. 45c odst. 5 nebo čl. 45d odst. 1 písm. a), orgány příslušné k řešení krize zajistí, že subjekty řešící krizi, které jsou G-SVI nebo subjekty řešícími krizi, na které se vztahuje čl. 45c odst. 5 nebo 6, splní část požadavku uvedeného v článku 45e ve výši 8 % celkových závazků včetně kapitálu prostřednictvím kapitálu, podřízených způsobilých nástrojů nebo závazků uvedených v odstavci 3 tohoto článku. Orgán příslušný k řešení krize může povolit, aby subjekty řešící krizi, které jsou G-SVI nebo subjekty řešícími krizi, na které se vztahuje čl. 45c odst. 5 nebo 6, splnily úroveň nižší než 8 % celkových závazků včetně kapitálu, ale vyšší, než je částka vypočtená podle vzorce (1-X1/X2) x8 % celkových závazků včetně kapitálu, prostřednictvím kapitálu, podřízených způsobilých nástrojů nebo závazků uvedených v odstavci 3 tohoto článku, pokud jsou splněny všechny podmínky stanovené v čl. 72b odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013, kde s ohledem na možné snížení podle čl. 72b odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013:

X1 = 3,5 % celkového objemu rizikové expozice vypočteného v souladu s čl. 92 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013; a
X2 = součet 18 % celkového objemu rizikové expozice vypočteného v souladu s čl. 92 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013 a výše požadavku kombinovaných kapitálových rezerv.

Pokud u subjektů řešících krizi, na které se vztahuje čl. 45c odst. 5, vede uplatnění prvního pododstavce tohoto odstavce k požadavku, který převyšuje 27 % celkového objemu rizikové expozice, sníží orgán příslušný k řešení krize u dotčeného subjektu řešícího krizi část požadavku uvedeného v článku 45e, která má být splněna prostřednictvím kapitálu, podřízených způsobilých nástrojů nebo závazků uvedených v odstavci 3 tohoto článku, na částku rovnající se 27 % celkového objemu rizikové expozice, pokud orgán příslušný k řešení krize dospěl v hodnocení k závěru, že:

a) 

přístup k mechanismu financování k řešení krizí není v plánu řešení krize uvažován jako způsob vyřešení krize daného subjektu řešícího krizi a

b) 

neplatí-li písmeno a), požadavek uvedený v článku 45e umožňuje danému subjektu řešícímu krizi splnit případně požadavky uvedené v čl. 44 odst. 5 nebo 8.

Orgán příslušný k řešení krize při hodnocení uvedeném v druhém pododstavci rovněž přihlédne k riziku nepřiměřeného dopadu na model podnikání dotčeného subjektu řešícího krizi.

V případě subjektů řešících krizi, na něž se vztahuje čl. 45c odst. 6, se druhý pododstavec tohoto odstavce nepoužije.

5.  U subjektů řešících krizi, které nejsou G-SVI ani subjekty řešícími krizi, na které se vztahuje čl. 45c odst. 5 nebo 6, může orgán příslušný k řešení krize rozhodnout, že část požadavku uvedeného v článku 45e až do výše 8 % celkových závazků včetně kapitálu subjektu nebo do výše částky vypočtené podle vzorce uvedeného v odstavci 7, podle toho, co je vyšší, musí být splněna prostřednictvím kapitálu, podřízených způsobilých nástrojů nebo závazků uvedených v odstavci 3 tohoto článku, jsou-li splněny tyto podmínky:

a) 

nepodřízené závazky uvedené v odstavcích 1 a 2 tohoto článku mají ve vnitrostátní hierarchii stanovené pro případ platební neschopnosti stejný stupeň priority jako určité závazky, které jsou vyloučeny z uplatnění pravomocí k odpisu a konverzi v souladu s čl. 44 odst. 2 nebo 3;

b) 

existuje riziko, že v důsledku plánovaného uplatnění pravomocí k odpisu a konverzi na nepodřízené závazky, které nejsou vyloučeny z uplatnění těchto pravomocí v souladu s čl. 44 odst. 2 nebo 3, vzniknou věřitelům pohledávek vyplývajících z těchto závazků větší ztráty, než jaké by jim vznikly při likvidaci v rámci běžného úpadkového řízení;

c) 

výše kapitálu a jiných podřízených závazků nepřekračuje hodnotu nutnou pro zajištění toho, aby věřitelům uvedeným v písmeni b) nevznikaly ztráty vyšší, než jaké by jim jinak vznikly při likvidaci v rámci běžného úpadkového řízení.

Určí-li orgán příslušný k řešení krize, že v rámci třídy závazků zahrnující způsobilé závazky představuje výše závazků, které jsou nebo budou s přiměřenou pravděpodobností z uplatňování pravomocí k odpisu nebo konverzi v souladu s čl. 44 odst. 2 nebo 3 vyloučeny, celkem více než 10 % dané třídy, posoudí riziko uvedené v prvním pododstavci písm. b) tohoto odstavce.

6.  Pro účely odstavců 4, 5 a 7 se derivátové závazky zahrnují do celkových závazků na základě toho, že se plně uznávají práva protistrany na započtení.

Kapitál subjektu řešícího krizi použitý ke splnění požadavku kombinovaných kapitálových rezerv je způsobilý ke splnění požadavků uvedených v odstavcích 4, 5 a 7.

7.  Odchylně od odstavce 4 tohoto článku může orgán příslušný k řešení krize rozhodnout, že subjekty řešící krizi, které jsou G-SVI nebo subjekty řešícími krizi, na které se vztahuje čl. 45c odst. 5 nebo 6 této směrnice, splní požadavek uvedený v článku 45e prostřednictvím kapitálu, podřízených způsobilých nástrojů nebo závazků uvedených v odstavci 3 tohoto článku, pokud v důsledku povinnosti subjektu řešícího krizi splnit požadavek kombinovaných kapitálových rezerv a požadavky uvedené v článku 92a nařízení (EU) č. 575/2013, čl. 45c odst. 5 a článku 45e této směrnice nepřesahuje součet tohoto kapitálu, nástrojů a závazků vyšší z těchto hodnot:

a) 

8 % celkových závazků včetně kapitálu subjektu, nebo

b) 

částku vypočtenou podle vzorce Ax2+Bx2+C, kde A, B a C odpovídají těmto částkám:

A = částka vyplývající z požadavku uvedeného v čl. 92 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) č. 575/2013;
B = částka vyplývající z požadavku uvedeného v článku 104a směrnice 2013/36/EU;
C = částka vyplývající z požadavku kombinovaných kapitálových rezerv.

8.  Orgány příslušné k řešení krize mohou vykonávat pravomoc podle odstavce 7 tohoto článku ve vztahu k subjektům řešícím krizi, které jsou G-SVI nebo subjekty, na které se vztahuje čl. 45c odst. 5 nebo 6, a jež splňují jednu z podmínek stanovených v druhém pododstavci tohoto odstavce, až vůči 30 % z celkového počtu všech subjektů řešících krizi, které jsou G-SVI nebo subjekty, na které se vztahuje čl. 45c odst. 5 nebo 6, pro které orgán příslušný k řešení krize určí požadavek uvedený v článku 45e.

Orgány příslušné k řešení krize posoudí uvedené podmínky takto:

a) 

při předcházejícím posouzení způsobilosti k řešení krize byly zjištěny podstatné překážky této způsobilosti a buď:

i) 

v harmonogramu požadovaném orgánem příslušným k řešení krize nebylo po uplatnění opatření uvedených v čl. 17 odst. 5 přijato žádné nápravné opatření, nebo

ii) 

zjištěnou podstatnou překážku nelze odstranit uplatněním žádného z opatření uvedených v čl. 17 odst. 5 a výkon pravomoci podle odstavce 7 tohoto článku by částečně nebo úplně vyvážil nepříznivý dopad této podstatné překážky na způsobilost k řešení krize,

b) 

orgán příslušný k řešení krize se domnívá, že proveditelnost a důvěryhodnost upřednostňované strategie řešení krize subjektu řešícího krizi je omezená, s ohledem na velikost subjektu a jeho propojenost s jinými subjekty, na povahu, rozsah, rizika a složitost jeho činností a na jeho právní status a vlastnickou strukturu, nebo

c) 

požadavek uvedený v článku 104a směrnice 2013/36/EU odráží skutečnost, že subjekt řešící krizi, který je G-SVI nebo subjektem, na který se vztahuje čl. 45c odst. 5 nebo 6 této směrnice, je mezi 20 % nejrizikovějších institucí, pro které orgán příslušný k řešení krize určí požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1 této směrnice.

Pro účely procentní hodnoty uvedené v prvním a druhém pododstavci zaokrouhlí orgán příslušný k řešení krize číslo vyplývající z příslušného výpočtu na nejbližší celé číslo.

Členské státy mohou s přihlédnutím ke specifickým rysům svého vnitrostátního bankovního sektoru, včetně zejména počtu subjektů řešících krizi, které jsou G-SVI nebo subjekty, na které se vztahuje čl. 45c odst. 5 nebo 6, pro něž vnitrostátní orgán příslušný k řešení krize určí požadavek uvedený v článku 45e, stanovit procentní hodnotu uvedenou v prvním pododstavci na úrovni vyšší než 30 %.

9.  Po konzultaci příslušného orgánu přijme orgán příslušný k řešení krize rozhodnutí podle odstavců 5 nebo 7.

Při přijímání uvedených rozhodnutí orgán příslušný k řešení krize rovněž zohlední:

a) 

hloubku trhu pro kapitálové nástroje a podřízené způsobilé nástroje subjektu řešícího krizi, stanovování ceny takových nástrojů, pokud existují, a dobu potřebnou k provedení operací nezbytných pro dosažení souladu s uvedeným rozhodnutím;

b) 

hodnotu nástrojů způsobilých závazků splňujících všechny podmínky uvedené v článku 72a nařízení (EU) č. 575/2013 se zbytkovou splatností kratší než jeden rok k datu rozhodnutí za účelem provedení kvantitativních úprav požadavků uvedených v odstavcích 5 a 7 tohoto článku;

c) 

dostupnost a hodnotu nástrojů, které splňující všechny podmínky uvedené v článku 72a nařízení (EU) č. 575/2013 s výjimkou čl. 72b odst. 2 písm. d) uvedeného nařízení;

d) 

skutečnost, zda závazky, které jsou vyloučeny z uplatňování pravomocí k odpisu nebo konverzi v souladu s čl. 44 odst. 2 nebo 3 a v běžném úpadkovém řízení řazeny na stejnou pozici jako nejvýše řazené způsobilé závazky nebo se řadí pod ně, dosahují významné hodnoty ve srovnání s kapitálem a způsobilými závazky subjektu řešícího krizi. Pokud hodnota vyloučených závazků nepřesahuje 5 % výše kapitálu a způsobilých závazků subjektu řešícího krizi, tato vyloučená hodnota se nepovažuje za významnou. Nad uvedenou prahovou hodnotou posoudí významnost vyloučených závazků orgány příslušné k řešení krize;

e) 

model podnikání, model financování a rizikový profil subjektu řešícího krizi, jakož i jeho stabilitu a schopnost přispívat k hospodářství, a

f) 

dopad nákladů spojených s případnou restrukturalizací na rekapitalizaci subjektu řešícího krizi.

Článek 45c

Určení minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky

1.  Požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1 určí orgán příslušný k řešení krize po konzultaci s příslušným orgánem na základě těchto kritérií:

a) 

potřeby zajistit, aby mohla být krize skupiny řešící krizi řešena použitím nástrojů k řešení krize ve vztahu k subjektu řešícímu krizi, případně včetně nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů, způsobem, který dosahuje účelu řešení krize;

b) 

potřeby ve vhodných případech zajistit, aby subjekt řešící krizi a jeho dceřiné podniky, které jsou institucemi nebo subjekty uvedenými v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d), nikoliv však subjekty řešícími krizi, měly dostatečný kapitál a způsobilé závazky k tomu, aby zajistily, že pokud by na ně byl uplatněn nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů nebo pravomocí k odpisu a konverzi, mohly by být ztráty absorbovány a celkový kapitálový poměr a případně pákový poměr příslušných subjektů by mohl být obnoven na úroveň nezbytnou k tomu, aby nadále splňovaly podmínky pro povolení a pokračovaly v činnostech, pro něž mají povolení podle směrnice 2013/36/EU nebo směrnice 2014/65/EU;

c) 

potřeby zajistit, aby v případě, že by podle plánu řešení krize určité třídy způsobilých závazků mohly být z rekapitalizace z vnitřních zdrojů vyloučeny podle čl. 44 odst. 3 této směrnice nebo by mohly být zcela převedeny na určitého příjemce na základě částečného převodu, měl subjekt řešící krizi dostatečný kapitál a jiné způsobilé závazky k absorbování ztrát a obnově svého celkového kapitálového poměru a případně pákového poměru na úroveň nezbytnou k tomu, aby subjekt nadále splňoval podmínky pro povolení a pokračoval v činnostech, pro něž má povolení podle směrnice 2013/36/EU nebo směrnice 2014/65/EU;

d) 

velikosti, modelu podnikání, modelu financování a rizikového profilu subjektu;

e) 

rozsahu, v jakém by selhání subjektu mělo nepříznivé důsledky pro finanční stabilitu, mimo jiné prostřednictvím šíření krize na další instituce nebo subjekty v důsledku jeho propojenosti s těmito dalšími institucemi nebo subjekty nebo se zbytkem finančního systému.

2.  V případě, kdy plán řešení krize stanoví, že je třeba provést opatření k řešení krize v souladu nebo v souladu s příslušným scénářem uvedeným v čl. 10 odst. 3 uplatnit pravomoci k odpisu nebo konverzi příslušných kapitálových nástrojů nebo způsobilých závazků v souladu s článkem 59, musí se požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1 rovnat částce dostatečné k zajištění toho, že:

a) 

očekávané ztráty subjektu budou plně absorbovány („absorpce ztráty“);

b) 

subjekt řešící krizi a jeho dceřiné podniky, které jsou institucemi nebo subjekty uvedenými v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d), nikoliv však subjekty řešícími krizi, jsou rekapitalizovány na úroveň nezbytnou k tomu, aby nadále splňovaly podmínky pro povolení a pokračovaly v činnostech, pro něž mají povolení podle směrnice 2013/36/EU, směrnice 2014/65/EU nebo rovnocenného legislativního aktu, po náležitou dobu nepřesahující jeden rok („rekapitalizace“).

V případech, kdy plán řešení krize stanoví, že subjekt má být likvidován v běžném úpadkovém řízení nebo jiném rovnocenném vnitrostátním řízení, orgán příslušný k řešení krize posoudí, zda je opodstatněné omezit požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1 pro tento subjekt, tak aby nepřekročil částku dostatečnou pro absorpci ztrát v souladu s prvním pododstavcem písm. a).

Orgán příslušný k řešení krize ve svém posouzení zejména vyhodnotí možný dopad omezení uvedeného ve druhém pododstavci na finanční stabilitu a na riziko šíření krize ve finančním systému.

3.  Pokud jde o subjekty řešící krizi, částka uvedená v odst. 2 prvním pododstavci činí:

a) 

pro účely výpočtu požadavku uvedeného v čl. 45 odst. 1, v souladu s čl. 45 odst. 2 písm. a), součet:

i) 

objemu ztrát subjektu řešícího krizi na konsolidované úrovni skupiny řešící krizi, které mají být absorbovány při řešení krize, odpovídajícího požadavkům uvedeným v čl. 92 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) č. 575/2013 a článku 104a směrnice 2013/36/EU; a

ii) 

rekapitalizační částky, která skupině řešící krizi vycházející z řešení krize umožňuje, aby obnovila soulad s požadavkem na celkový kapitálový poměr uvedeným v čl. 92 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) č. 575/2013 a s požadavkem článku 104a směrnice 2013/36/EU na konsolidované úrovni skupiny řešící krizi po provedení upřednostňované strategie k řešení krize, a

b) 

pro účely výpočtu požadavku uvedeného v čl. 45 odst. 1, v souladu s čl. 45 odst. 2 písm. b), součet:

i) 

objemu ztrát, které mají být absorbovány při řešení krize, odpovídajícího požadavku na pákový poměr pro subjekt řešící krizi podle čl. 92 odst. 1 písm. d) nařízení (EU) č. 575/2013 na konsolidované úrovni skupiny řešící krizi, a

ii) 

rekapitalizační částky, která skupině řešící krizi vycházející z řešení krize umožňuje, aby obnovila soulad s požadavkem na pákový poměr uvedeným v čl. 92 odst. 1 písm. d) nařízení (EU) č. 575/2013 na konsolidované úrovni skupiny řešící krizi po provedení upřednostňované strategie k řešení krize.

Pro účely čl. 45 odst. 2 písm. a) je požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1 vyjádřen v procentech jako hodnota vypočítaná v souladu s prvním pododstavcem písm. a) tohoto odstavce děleno celkovým objemem rizikové expozice.

Pro účely čl. 45 odst. 2 písm. b) je požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1 vyjádřen v procentech jako hodnota vypočítaná v souladu s prvním pododstavcem písm. b) tohoto odstavce děleno celkovou mírou expozic.

Při stanovování individuálního požadavku podle prvního pododstavce písm. b) tohoto odstavce zohlední orgán příslušný k řešení krize požadavky uvedené v čl. 37 odst. 10 a čl. 44 odst. 5 a 8.

Při stanovování rekapitalizačních částek uvedených v předcházejících pododstavcích orgán příslušný k řešení krize:

a) 

využije nejnovější vykázané hodnoty příslušného celkového objemu rizikové expozice nebo příslušné celkové míry expozic upravené s ohledem na jakékoli změny vyplývající z opatření k řešení krize stanovených v plánu řešení krize a

b) 

po konzultaci s příslušným orgánem upraví částku odpovídající stávajícímu požadavku obsaženému v článku 104a směrnice 2013/36/EU směrem dolů nebo nahoru, aby určil požadavek, který se má uplatnit na subjekt řešící krizi po provedení upřednostňované strategie řešení krize.

Orgán příslušný k řešení krize má možnost zvýšit požadavek uvedený v prvním pododstavci písm. a) bodě i) o vhodnou částku nezbytnou k zajištění toho, aby si subjekt po vyřešení krize na náležitou dobu nepřesahující jeden rok mohl udržet dostatečnou důvěru trhu.

Použije-li se šestý pododstavec tohoto odstavce, rovná se částka v něm uvedená požadavku kombinovaných kapitálových rezerv, který se má použít po uplatnění nástrojů k řešení krize, sníženému o částku uvedenou v čl. 128 bodě 6 písm. a) směrnice 2013/36/EU.

Částka uvedená v šestém pododstavci tohoto odstavce se upraví směrem dolů, pokud orgán příslušný k řešení krize po konzultaci s příslušným orgánem rozhodne, že by bylo proveditelné a důvěryhodné, aby po provedení strategie řešení krize k udržení důvěry trhu a zajištění dalšího poskytování zásadních hospodářských funkcí instituce subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) a jejího přístupu k financování bez využití mimořádné veřejné finanční podpory kromě příspěvků z mechanismů financování k řešení krizí v souladu s čl. 44 odst. 5 a 8 a čl. 101 odst. 2 postačovala nižší částka. Uvedená částka se upraví směrem nahoru, pokud orgán příslušný k řešení krize po konzultaci s příslušným orgánem rozhodne, že k udržení důvěry trhu a zajištění dalšího poskytování zásadních hospodářských funkcí instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) i jejich přístupu k financování bez využití mimořádné veřejné finanční podpory kromě příspěvků z mechanismů financování k řešení krizí v souladu s čl. 44 odst. 5 a 8 a čl. 101 odst. 2 je po náležitou dobu nepřesahující jeden rok nezbytná vyšší částka.

4.  EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem upřesňujících metodiku používanou orgány příslušnými k řešení krize k odhadu požadavku uvedeného v článku 104a směrnice 2013/36/EU a požadavku kombinovaných kapitálových rezerv, týkajících se subjektů řešících krizi na konsolidované úrovni skupiny řešící krizi v případech, kdy se na skupinu řešící krizi tyto požadavky podle uvedené směrnice nevztahují.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 28. prosince 2019.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

5.  Pokud jde o subjekty řešící krizi, na které se nevztahuje článek 92a nařízení (EU) č. 575/2013 a které jsou součástí skupiny řešící krizi, jejíž celková aktiva převyšují 100 miliard EUR, rovná se výše požadavku uvedeného v odstavci 3 tohoto článku přinejmenším:

a) 

13,5 % při výpočtu v souladu s čl. 45 odst. 2 písm. a) a

b) 

5 % při výpočtu v souladu s čl. 45 odst. 2 písm. b).

Odchylně od článku 45b subjekty řešící krizi uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce splní výši požadavku uvedenou v prvním pododstavci tohoto odstavce, která se rovná 13,5 % při výpočtu v souladu s čl. 45 odst. 2 písm. a), a 5 % při výpočtu v souladu s čl. 45 odst. 2 písm. b), prostřednictvím kapitálu, podřízených způsobilých nástrojů nebo závazků uvedených v čl. 45b odst. 3 této směrnice.

6.  Orgán příslušný k řešení krize může po konzultaci s příslušným orgánem rozhodnout, že uplatní požadavky stanovené v odstavci 5 tohoto článku vůči subjektu řešícímu krizi, na který se nevztahuje článek 92a nařízení (EU) č. 575/2013 a který je součástí skupiny řešící krizi s celkovými aktivy nižšími než 100 miliard EUR a u kterého orgán příslušný k řešení krize vyhodnotil, že by s přiměřenou pravděpodobností mohl v případě selhání představovat systémové riziko.

Při přijímání rozhodnutí uvedeného v prvním pododstavci tohoto odstavce orgán příslušný k řešení krize zohlední:

a) 

převahu vkladů a absenci dluhových nástrojů v modelu financování;

b) 

rozsah, v jakém je omezen přístup na kapitálové trhy se způsobilými závazky;

c) 

rozsah, v jakém subjekt řešící krizi závisí na kmenovém kapitálu tier 1 při plnění požadavku uvedeného v článku 45e.

Neexistencí rozhodnutí podle prvního pododstavce tohoto odstavce není dotčeno jakékoli rozhodnutí podle čl. 45b odst. 5.

7.  Pokud jde o subjekty, které samy nejsou subjekty řešícími krizi, výše požadavku uvedená v odst. 2 prvním pododstavci činí:

a) 

pro účely výpočtu požadavku uvedeného v čl. 45 odst. 1, v souladu s čl. 45 odst. 2 písm. a), součet:

i) 

objemu ztrát, které mají být absorbovány, odpovídajícího požadavkům na subjekt uvedeným v čl. 92 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) č. 575/2013 a článku 104a směrnice 2013/36/EU a

ii) 

rekapitalizační částky, která subjektu umožňuje obnovit soulad s požadavkem na celkový kapitálový poměr uvedeným v čl. 92 odst. 1 písm. c) nařízení (EU) č. 575/2013 a s požadavkem uvedeným v článku 104a směrnice 2013/36/EU po výkonu pravomoci k odpisu nebo konverzi příslušných kapitálových nástrojů a způsobilých závazků v souladu s článkem 59 a po řešení krize skupiny řešící krizi, a

b) 

pro účely výpočtu požadavku uvedeného v čl. 45 odst. 1, v souladu s čl. 45 odst. 2 písm. b), součet:

i) 

objemu ztrát, které mají být absorbovány, odpovídajícího požadavku na pákový poměr pro subjekt uvedenému v čl. 92 odst. 1 písm. d) nařízení (EU) č. 575/2013 a

ii) 

rekapitalizační částky, která subjektu umožňuje obnovit soulad s požadavkem na pákový poměr uvedeným v čl. 92 odst. 1 písm. d) nařízení (EU) č. 575/2013 po výkonu pravomoci k odpisu nebo konverzi příslušných kapitálových nástrojů a způsobilých závazků v souladu s článkem 59 této směrnice a po řešení krize skupiny řešící krizi.

Pro účely čl. 45 odst. 2 písm. a) je požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1 vyjádřen v procentech jako hodnota vypočítaná v souladu s prvním pododstavcem písm. a) tohoto odstavce děleno celkovým objemem rizikové expozice.

Pro účely čl. 45 odst. 2 písm. b) je požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1 vyjádřen v procentech jako hodnota vypočítaná v souladu s prvním pododstavcem písm. b) tohoto odstavce děleno celkovou mírou expozic.

Při stanovování individuálního požadavku podle prvního pododstavce písm. b) tohoto odstavce zohlední orgán příslušný k řešení krize požadavky uvedené v čl. 37 odst. 10 a čl. 44 odst. 5 a 8.

Při stanovování rekapitalizačních částek uvedených v předcházejících pododstavcích orgán příslušný k řešení krize:

a) 

využije nejnovější vykázané hodnoty příslušného celkového objemu rizikové expozice nebo příslušné celkové míry expozic upravené s ohledem na jakékoli změny vyplývající z opatření k řešení krize zahrnutých v plánu řešení krize a

b) 

po konzultaci s příslušným orgánem upraví částku odpovídající stávajícímu požadavku obsaženému v článku 104a směrnice 2013/36/EU směrem dolů nebo nahoru, aby určil požadavek, který se použije na příslušný subjekt po výkonu pravomoci k odpisu nebo konverzi příslušných kapitálových nástrojů a způsobilých závazků v souladu s článkem 59 této směrnice nebo po řešení krize skupiny řešící krizi.

Orgán příslušný k řešení krize má možnost zvýšit požadavek uvedený v prvním pododstavci písm. a) bodě ii) tohoto odstavce o vhodnou částku nezbytnou k zajištění toho, aby si subjekt po výkonu pravomocí k odpisu nebo konverzi příslušných kapitálových nástrojů a způsobilých závazků v souladu s článkem 59 na náležitou dobu nepřesahující jeden rok mohl udržet dostatečnou důvěru trhu.

Použije-li se šestý pododstavec tohoto odstavce, rovná se částka v něm uvedená požadavku kombinovaných kapitálových rezerv, který se má použít po výkonu pravomocí k odpisu nebo konverzi příslušných kapitálových nástrojů a způsobilých závazků v souladu s článkem 59 nebo po řešení krize skupiny řešící krizi, sníženému o částku uvedenou v čl. 128 bodě 6 písm. a) směrnice 2013/36/EU.

Částka uvedená v šestém pododstavci tohoto odstavce se upraví směrem dolů, pokud orgán příslušný k řešení krize po konzultaci s příslušným orgánem rozhodne, že by bylo proveditelné a důvěryhodné, aby po výkonu pravomocí uvedených v článku 59 nebo po řešení krize skupiny řešící krizi k udržení důvěry trhu a zajištění dalšího poskytování zásadních hospodářských funkcí instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) i jejích přístupu k financování bez využití mimořádné veřejné finanční podpory kromě příspěvků z mechanismů financování k řešení krizí v souladu s čl. 44 odst. 5 a 8 a čl. 101 odst. 2 postačovala nižší částka. Uvedená částka se upraví směrem nahoru, pokud orgán příslušný k řešení krize po konzultaci s příslušným orgánem rozhodne, že k udržení důvěry trhu a zajištění dalšího poskytování zásadních hospodářských funkcí instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) i jejich přístupu k financování bez využití mimořádné veřejné finanční podpory kromě příspěvků z mechanismů financování k řešení krizí v souladu s čl. 44 odst. 5 a 8 a čl. 101 odst. 2 je po náležitou dobu nepřesahující jeden rok nezbytná vyšší částka.

8.  V případech, kdy orgán příslušný k řešení krize očekává, že určité třídy způsobilých závazků budou s přiměřenou pravděpodobností zcela nebo zčásti vyloučeny z procesu rekapitalizace z vnitřních zdrojů podle čl. 44 odst. 3 nebo by mohly být zcela převedeny na určitého příjemce na základě částečného převodu, požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1 se splní prostřednictvím kapitálu nebo jiných způsobilých závazků dostatečných k:

a) 

pokrytí hodnoty vyloučených závazků určených v souladu s čl. 44 odst. 3;

b) 

splnění podmínek uvedených v odstavci 2.

9.  Každé rozhodnutí orgánu příslušného k řešení krize uložit minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky podle tohoto článku obsahuje zdůvodnění tohoto rozhodnutí, včetně úplného posouzení prvků uvedených v odstavcích 2 až 8 tohoto článku, a orgán příslušný k řešení krize je bez zbytečného odkladu přezkoumá s cílem zohlednit jakékoli změny ve výši požadavku uvedeného v článku 104a směrnice 2013/36/EU.

10.  Pro účely odstavců 3 a 7 tohoto článku se kapitálové požadavky vykládají v souladu s tím, jak příslušný orgán uplatňuje přechodná ustanovení v části desáté hlavě I kapitolách 1, 2 a 4 nařízení (EU) č. 575/2013 a v ustanoveních vnitrostátních právních předpisů, jimiž se provádějí možnosti poskytnuté příslušným orgánům uvedeným nařízením.

Článek 45d

Určení minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky pro subjekty řešící krizi patřící k G-SVI a unijní významné dceřiné podniky mimounijních G-SVI

1.  Požadavek podle čl. 45 odst. 1 pro subjekt řešící krizi, který je G-SVI nebo součástí G-SVI, zahrnuje:

a) 

požadavky uvedené v článcích 92a a 494 nařízení (EU) č. 575/2013 a

b) 

jakýkoli dodatečný požadavek na kapitál a způsobilé závazky, jejž určí orgán příslušný k řešení krize specificky pro tento subjekt v souladu s odstavcem 3 tohoto článku.

2.  Požadavek podle čl. 45 odst. 1 pro unijní významný dceřiný podnik mimounijní G-SVI zahrnuje:

a) 

požadavky uvedené v článcích 92b a 494 nařízení (EU) č. 575/2013 a

b) 

jakýkoli dodatečný požadavek na kapitál a způsobilé závazky, jejž určí orgán příslušný k řešení krize specificky pro tento významný dceřiný podnik v souladu s odstavcem 3 tohoto článku, který má splnit prostřednictvím kapitálu a závazků, jež splňují podmínky článku 45f a čl. 89 odst. 2.

3.  Orgán příslušný k řešení krize uloží dodatečný požadavek na kapitál a způsobilé závazky podle odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. b) pouze:

a) 

v případě, že požadavek uvedený v odst. 1 písm. a) nebo v odst. 2 písm. a) tohoto článku není dostatečný ke splnění podmínek stanovených v článku 45c, a

b) 

v rozsahu, který zajišťuje splnění podmínek stanovených v článku 45c.

4.  V případech, kdy je subjektem řešícím krizi více než jeden subjekt G-SVI patřící k téže G-SVI, vypočítají relevantní orgány příslušné k řešení krize pro účely čl. 45h odst. 2 částku uvedenou v odstavci 3:

a) 

pro každý subjekt řešící krizi;

b) 

pro mateřský podnik v Unii, jako by to byl jediný subjekt řešící krizi této G-SVI.

5.  Každé rozhodnutí orgánu příslušného k řešení krize uložit dodatečný požadavek na kapitál a způsobilé závazky podle odst. 1 písm. b) tohoto článku nebo odst. 2 písm. b) tohoto článku obsahuje zdůvodnění tohoto rozhodnutí, včetně úplného posouzení prvků uvedených v odstavci 3 tohoto článku, a orgán příslušný k řešení krize je bez zbytečného odkladu přezkoumá s cílem zohlednit jakékoli změny ve výši požadavku uvedeného v článku 104a směrnice 2013/36/EU, který se vztahuje na skupinu řešící krizi nebo unijní významný dceřiný podnik mimounijní G-SVI.

Článek 45e

Uplatnění minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky na subjekty řešící krizi

1.  Subjekty řešící krizi dodržují požadavky stanovené v článcích 45b až 45d na konsolidovaném základě na úrovni skupiny řešící krizi.

2.  Orgán příslušný pro řešení krize určí požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1 pro subjekt řešící krizi na konsolidované úrovni skupiny řešící krizi v souladu s článkem 45h na základě požadavků stanovených v článcích 45b až 45d a na základě toho, zda se krize dceřiných podniků skupiny ze třetích zemí má podle plánu řešení krize řešit odděleně.

3.  V případě skupin řešících krizi určených v souladu s čl. 2 odst. 1 bodem 83b písm. b) relevantní orgán příslušný k řešení krize v závislosti na vlastnostech mechanismu solidarity a upřednostňované strategie řešení krize rozhodne o tom, které subjekty v rámci skupiny řešící krizi mají splňovat čl. 45c odst. 3 a 5 a čl. 45d odst., aby se zajistilo, že skupina řešící krizi jako celek splňuje odstavce 1 a 2 tohoto článku, a o tom, jak toho tyto subjekty mají dosáhnout v souladu s plánem řešení krize.

Článek 45f

Uplatnění minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky na subjekty, které samy nejsou subjektem řešícím krizi

1.  Instituce, které jsou dceřinými podniky subjektu řešícího krizi nebo subjektu z třetí země, avšak nejsou samy subjektem řešícím krizi, dodržují požadavky stanovené v článku 45c na individuálním základě.

Orgán příslušný k řešení krize se po konzultaci s příslušným orgánem může rozhodnout uplatnit požadavek stanovený v tomto článku na subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d), který je dceřiným podnikem subjektu řešícího krizi, avšak není sám subjektem řešícím krizi.

Odchylně od prvního pododstavce tohoto odstavce mateřské podniky v Unii, které samy nejsou subjekty řešícími krizi, avšak jsou dceřinými podniky subjektů ze třetích zemí, musí splňovat požadavky stanovené v článcích 45c a 45d na konsolidovaném základě.

V případě skupin řešících krizi určených v souladu s čl. 2 odst. 1 bodem 83b písm. b) platí, že úvěrové instituce trvale přidružené k ústřednímu subjektu, které však samy nejsou subjekty řešícími krizi, ústřední subjekt, který však sám není subjektem řešícím krizi, a jakékoli subjekty řešící krizi, na něž se nevztahuje požadavek podle čl. 45e odst. 3, musí splňovat čl. 45c odst. 7 na individuálním základě.

Požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1 pro subjekt uvedený v tomto odstavci se určí v souladu s článkem 45h a případně článkem 89 na základě požadavků stanovených v článku 45c.

2.  Požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1 pro subjekty uvedené v odstavci 1 tohoto článku se splní prostřednictvím jedné nebo více z těchto položek:

a) 

závazků,

i) 

které jsou vydány subjektu řešícímu krizi a zakoupeny tímto subjektem buď přímo, nebo nepřímo prostřednictvím jiných subjektů v téže skupině řešící krizi, které koupily dané závazky od subjektu, na který se vztahuje tento článek, nebo jsou vydány stávajícímu akcionáři, který není součástí téže skupiny řešící krizi, nebo jsou tímto stávajícím akcionářem zakoupeny, a to pokud výkon pravomoci k odpisu nebo konverzi v souladu s články 59 až 62 nemá vliv na kontrolu subjektu řešícího krizi nad daným dceřiným podnikem;

ii) 

které splňují kritéria způsobilosti podle článku 72a nařízení (EU) č. 575/2013 s výjimkou čl. 72b odst. 2 písm. b), c), k), l) a m) a odst. 3 až 5 uvedeného nařízení;

iii) 

které se v běžném úpadkovém řízení řadí pod závazky, které nesplňují podmínku uvedenou v bodě i) a nejsou způsobilé pro kapitálové požadavky;

iv) 

které podléhají pravomocím k odpisu nebo konverzi v souladu s články 59 až 62 způsobem, který je v souladu se strategií řešení krize dané skupiny řešící krizi, zejména tím, že nemají vliv na kontrolu subjektu řešícího krizi nad daným dceřiným podnikem;

v) 

jejichž nabytí není přímo ani nepřímo financováno subjektem, na který se vztahuje tento článek;

vi) 

u kterých ustanovení, jimiž se řídí, výslovně ani implicitně neuvádějí, že by závazky byly subjektem, na který se vztahuje tento článek, předčasně vypovězeny, umořeny, splaceny či případně zpětně odkoupeny jindy než v případě platební neschopnosti nebo likvidace daného subjektu, a tento subjekt nic takového ani jinak neuvádí;

vii) 

u kterých ustanovení, jimiž se řídí, nedávají držiteli právo na urychlení plánované budoucí výplaty úroků nebo jistiny jindy než v případě platební neschopnosti nebo likvidace subjektu, na který se vztahuje tento článek;

viii) 

pro něž se výše splatných úroků nebo případně dividend nemění na základě úvěrového hodnocení subjektu, na který se vztahuje tento článek, nebo jeho mateřského podniku;

b) 

kapitálu:

i) 

kmenového kapitálu tier 1 a

ii) 

jiných kapitálových položek, které:

— 
jsou vydány subjektům, které jsou součástí téže skupiny řešící krizi, nebo jsou takovými subjekty zakoupeny, nebo
— 
jsou vydány subjektům, které nejsou součástí téže skupiny řešící krizi, nebo jsou takovými subjekty zakoupeny, a to za podmínky, že výkon pravomoci k odpisu nebo konverzi podle článků 59 až 62 nemá vliv na kontrolu subjektu řešícího krizi nad daným dceřiným podnikem.

3.  Orgán příslušný k řešení krize dceřiného podniku, který není subjektem řešícím krizi, může upustit od uplatňování tohoto článku na daný dceřiný podnik, pokud:

a) 

dceřiný podnik i subjekt řešící krizi jsou usazeny v tomtéž členském státě a jsou součástí téže skupiny řešící krizi;

b) 

subjekt řešící krizi splňuje požadavek uvedený v článku 45e;

c) 

neexistuje ani se nepředpokládá žádná podstatná věcná nebo právní překážka, která by bránila tomu, aby dceřinému podniku, pro který platí skutečnosti uvedené v čl. 59 odst. 3, subjekt řešící krizi okamžitě převedl kapitál nebo mu splatil závazky, zejména pokud je vůči tomuto subjektu řešícímu krizi přijato opatření k řešení krize;

d) 

subjekt řešící krizi splňuje požadavky příslušného orgánu na obezřetné řízení dceřiného podniku a se souhlasem příslušného orgánu prohlásil, že se zaručuje za závazky přijaté dceřiným podnikem, anebo rizika v dceřiném podniku mají zanedbatelný význam;

e) 

postupy hodnocení, měření a kontroly rizik používané v subjektu řešícím krizi se vztahují i na dceřiný podnik;

f) 

subjekt řešící krizi drží více než 50 % hlasovacích práv plynoucích z podílu na kapitálu dceřiného podniku nebo má právo jmenovat nebo odvolat většinu členů vedoucího orgánu dceřiného podniku.

4.  Orgán příslušný k řešení krize dceřiného podniku, který není subjektem řešícím krizi, může rovněž upustit od uplatňování tohoto článku na daný dceřiný podnik, pokud:

a) 

dceřiný podnik i jeho mateřský podnik jsou usazeny v tomtéž členském státě a jsou součástí téže skupiny řešící krizi;

b) 

mateřský podnik plní na konsolidovaném základě v daném členském státě požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1;

c) 

v dané době neexistuje ani se nepředpokládá žádná podstatná věcná nebo právní překážka bránící okamžitému převodu kapitálu nebo splacení závazků mateřským podnikem dceřinému podniku, pro který platí skutečnosti uvedené v čl. 59 odst. 3, zejména pokud je vůči mateřskému podniku přijato opatření k řešení krize nebo jsou uplatněny pravomoci uvedené v čl. 59 odst. 1;

d) 

mateřský podnik splňuje požadavky příslušného orgánu ohledně obezřetného řízení dceřiného podniku a se souhlasem příslušného orgánu prohlásil, že se zaručuje za závazky přijaté dceřiným podnikem, nebo mají rizika v dceřiném podniku zanedbatelný význam;

e) 

postupy hodnocení, měření a kontroly rizika používané v mateřském podniku se vztahují i na dceřiný podnik;

f) 

mateřský podnik drží více než 50 % hlasovacích práv plynoucích z podílu na kapitálu dceřiného podniku nebo má právo jmenovat nebo odvolat většinu členů vedoucího orgánu dceřiného podniku.

5.  Jsou-li splněny podmínky stanovené v odst. 3 písm. a) a b), může orgán příslušný k řešení krize dceřiného podniku povolit, aby byl požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1 zcela nebo zčásti splněn prostřednictvím záruky poskytnuté subjektem řešícím krizi, která splňuje tyto podmínky:

a) 

záruka je poskytnuta na částku, která je alespoň ekvivalentní výši požadavku, jejž nahrazuje;

b) 

záruka se uplatní v okamžiku, kdy dceřiný podnik není schopen hradit své splatné dluhy nebo jiné závazky, nebo bylo v souvislosti s dceřiným podnikem učiněno zjištění v souladu s čl. 59 odst. 3, podle toho, která událost nastane dříve;

c) 

záruka je zajištěna prostřednictvím dohody o finančním zajištění ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. a) směrnice 2002/47/ES, alespoň na 50 % její částky;

d) 

zajištění záruky plní požadavky článku 197 nařízení (EU) č. 575/2013, což je po přiměřeně konzervativní srážce dostatečné k pokrytí částky zajištěné podle písmene c);

e) 

zajištění záruky je nezatížené, a zejména se nepoužívá jako zajištění žádné další záruky;

f) 

zajištění má skutečnou splatnost, která splňuje stejnou podmínku splatnosti, jaká je uvedena v čl. 72c odst. 1 nařízení (EU) č. 575/2013, a

g) 

neexistují žádné právní, regulatorní ani provozní překážky, jež by bránily převodu zajištění ze subjektu řešícího krizi na příslušný dceřiný podnik, včetně situací, kdy je vůči subjektu řešícímu krizi přijato opatření k řešení krize.

Pro účely prvního pododstavce písm. g) poskytne subjekt řešící krizi na žádost orgánu příslušného k řešení krize nezávislé, písemné a odůvodněné právní stanovisko, nebo jinak uspokojivě prokáže, že převodu zajištění ze subjektu řešícího krizi na příslušný dceřiný podnik nebrání žádné právní, regulatorní ani provozní překážky.

6.  EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem, v nichž blíže upřesní metody zamezující tomu, aby nástroje uznané pro účely tohoto článku, částečně nebo v plném rozsahu nepřímo upsané subjektem řešícím krizi bránily hladkému provedení strategie řešení krize. Tyto metody mají zejména zajistit řádný převod ztrát na subjekt řešící krizi a řádný převod kapitálu od subjektu řešícího krizi na subjekty, které jsou součástí skupiny řešící krizi, avšak nejsou samy subjekty řešícími krizi, a poskytnout mechanismus zamezující dvojímu započtení způsobilých nástrojů uznaných pro účely tohoto článku. Tyto metody budou zahrnovat režim odpočtů nebo rovnocenně spolehlivý přístup a zajistit pro subjekty, které nejsou samy subjektem řešícím krizi, výsledek rovnocenný plnému přímému upsání způsobilých nástrojů, které jsou uznány pro účely tohoto článku, subjektem řešícím krizi.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 28. prosince 2019.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 45g

Upuštění od uplatňování na ústřední subjekt a pro úvěrové instituce trvale přidružené k ústřednímu subjektu

Orgán příslušný k řešení krize může zcela nebo zčásti upustit od uplatňování článku 45f na ústřední subjekt nebo na úvěrovou instituci trvale přidruženou k ústřednímu subjektu, jsou-li splněny všechny tyto podmínky:

a) 

úvěrové instituce a ústřední subjekt podléhají dohledu téhož příslušného orgánu, jsou usazeny v tomtéž členském státě a jsou součástí téže skupiny řešící krizi;

b) 

závazky ústředního subjektu a jeho trvale přidružených úvěrových institucí jsou společné a nerozdílné nebo za závazky trvale přidružených úvěrových institucí plně ručí ústřední subjekt;

c) 

minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky a solventnost a likvidita ústředního subjektu a všech trvale přidružených úvěrových institucí jsou sledovány jako celek na základě konsolidovaných účetních závěrek těchto institucí;

d) 

v případě upuštění od uplatňování na úvěrovou instituci trvale přidruženou k ústřednímu subjektu jsou vedoucí orgány ústředního subjektu oprávněny vydávat instrukce vedoucím orgánům trvale přidružených institucí;

e) 

příslušná skupina řešící krizi splňuje požadavek podle čl. 45e odst. 3 a

f) 

v dané době neexistuje ani se nepředpokládá žádná podstatná věcná nebo právní překážka bránící okamžitému převodu kapitálu nebo splacení závazků mezi ústředním subjektem a trvale přidruženými úvěrovými institucemi v případě řešení krize.

Článek 45h

Postup při určování požadavku

1.  Orgán příslušný k řešení krize subjektu řešícího krizi, orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny, není-li totožný s prvně uvedeným orgánem, a orgány příslušné k řešení krize odpovědné za dceřiné podniky skupiny řešící krizi, které podléhají požadavku uvedenému v článku 45f na individuálním základě, učiní vše, co je v jejich silách, aby dosáhly společného rozhodnutí o:

a) 

výši požadavku uplatňovaného na konsolidované úrovni skupiny řešící krizi na jednotlivé subjekty řešící krizi a

b) 

výši požadavku uplatňovaného na individuálním základě na každý subjekt skupiny řešící krizi, který není subjektem řešícím krizi.

Společné rozhodnutí zajistí dodržení článků 45e a 45f, je dostatečně odůvodněné a:

a) 

orgán příslušný k řešení krize jej poskytne subjektu řešícímu krizi, za něhož odpovídá;

b) 

orgány příslušné k řešení krize jej poskytnou subjektům skupiny řešící krizi, které nejsou subjekty řešícími krizi a za něž odpovídají;

c) 

orgán příslušný k řešení krize subjektu řešícího krizi jej poskytne mateřskému podniku skupiny v Unii, pokud tento mateřský podnik v Unii není sám subjektem řešícím krizi z téže skupiny řešící krizi.

Společné rozhodnutí přijaté v souladu s tímto článkem může stanovit, že pokud je to v souladu se strategií řešení krize a subjekt řešící krizi přímo ani nepřímo nezakoupil dostatečné nástroje splňující požadavky podle čl. 45f odst. 2, plní dceřiný podnik požadavky podle čl. 45c odst. 7 v souladu s čl. 45f odst. 2 částečně prostřednictvím nástrojů vydaných subjektům, které nejsou součástí skupiny řešící krizi, a zakoupených těmito subjekty.

▼C2

2.  V případě, kdy je subjektem řešícím krizi více než jeden subjekt G-SVI náležící ke stejné G-SVI, pak orgány příslušné k řešení krize uvedené v odstavci 1 projednají a ve vhodných případech, je-li takový postup v souladu se strategií řešení krize G-SVI, sjednají uplatnění článku 72e nařízení (EU) č. 575/2013 a případnou úpravu za účelem minimalizace nebo eliminace rozdílu mezi součtem částek uvedených v čl. 45d odst. 4 písm. a) a článku 12a nařízení (EU) č. 575/2013 v případě jednotlivých subjektů řešících krizi a součtem částek uvedených v čl. 45d odst. 4 písm. b) a článku 12a nařízení (EU) č. 575/2013.

Tato úprava může být uplatněna za těchto podmínek:

a) 

úprava může být uplatněna s ohledem na rozdíly ve výpočtu celkového objemu rizikové expozice mezi příslušnými členskými státy tím způsobem, že se upraví úroveň požadavku;

b) 

úprava se neuplatní za účelem eliminace rozdílů vyplývajících z expozic mezi skupinami řešícími krizi.

Součet částek uvedených v čl. 45d odst. 4 písm. a) této směrnice a článku 12a nařízení (EU) č. 575/2013 v případě jednotlivých subjektů řešících krizi nesmí být nižší než součet částek uvedených v čl. 45d odst. 4 písm. b) této směrnice a článku 12a nařízení (EU) č. 575/2013.

▼M3

3.  Není-li společného rozhodnutí dosaženo do čtyř měsíců, je přijato rozhodnutí v souladu s odstavci 4 až 6.

4.  Není-li společné rozhodnutí přijato do čtyř měsíců z důvodu neshody týkající se konsolidovaného požadavku pro skupinu řešící krizi uvedeného v článku 45e, přijme rozhodnutí o tomto konsolidovaném požadavku orgán příslušný k řešení krize subjektu řešícího krizi po řádném zohlednění:

a) 

posouzení subjektů skupiny řešící krizi, které nejsou subjekty řešícími krizi, jež provedly relevantní orgány příslušné k řešení krize;

b) 

stanoviska orgánu příslušného k řešení krize na úrovni skupiny, není-li tento orgán totožný s orgánem příslušným k řešení krize subjektu řešícího krizi.

Pokud na konci uvedeného čtyřměsíčního období kterýkoli z dotčených orgánů příslušných k řešení krize předložil záležitost EBA v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č. 1093/2010, odloží orgán příslušný k řešení krize subjektu řešícího krizi své rozhodnutí a vyčká na rozhodnutí, které může EBA přijmout podle čl. 19 odst. 3 uvedeného nařízení, a rozhodne v souladu s rozhodnutím EBA.

Rozhodnutí EBA zohlední první pododstavec písm. a) a b).

Uvedená čtyřměsíční lhůta se považuje za lhůtu pro smírné urovnání sporu ve smyslu nařízení (EU) č. 1093/2010. EBA přijme své rozhodnutí do jednoho měsíce.

Záležitost nelze EBA postoupit po skončení tohoto čtyřměsíčního období nebo po dosažení společného rozhodnutí.

Pokud EBA nerozhodne do jednoho měsíce od postoupení záležitosti, použije se rozhodnutí orgánu příslušného k řešení krize subjektu řešícího krizi.

5.  Není-li společné rozhodnutí přijato do čtyř měsíců z důvodu neshody týkající se úrovně požadavku uvedeného v článku 45f, který má být uplatněn na jakýkoli subjekt skupiny řešící krizi na individuálním základě, přijmou rozhodnutí orgány příslušné k řešení krize daného subjektu, pokud jsou splněny všechny následující podmínky:

a) 

byly náležitě zohledněny názory a výhrady vyjádřené písemně orgánem příslušným k řešení krize subjektu řešícího krizi a

b) 

pokud orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny není totožný s orgánem příslušným k řešení krize subjektu řešícího krizi, byly náležitě zohledněny názory a výhrady vyjádřené písemně orgánem příslušným k řešení krize na úrovni skupiny.

Pokud na konci uvedeného čtyřměsíčního období orgán příslušný k řešení krize subjektu řešícího krizi nebo orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny předložil záležitost EBA v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č. 1093/2010, odloží orgány příslušné k řešení krize odpovědné za dceřiné podniky na individuálním základě své rozhodnutí a vyčkají rozhodnutí, které může EBA přijmout podle čl. 19 odst. 3 uvedeného nařízení, a rozhodnou v souladu s rozhodnutím EBA. Rozhodnutí EBA zohlední první pododstavec písm. a) a b).

Uvedená čtyřměsíční lhůta se považuje za lhůtu pro smírné urovnání sporu ve smyslu nařízení (EU) č. 1093/2010. EBA přijme své rozhodnutí do jednoho měsíce.

Záležitost nelze EBA postoupit po skončení tohoto čtyřměsíčního období nebo po dosažení společného rozhodnutí.

Orgán příslušný k řešení krize subjektu řešícího krizi nebo orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny záležitost EBA za účelem závazného zprostředkování nepostoupí, pokud úroveň stanovená orgánem příslušným k řešení krize dceřiného podniku:

a) 

je v mezích 2 % celkového objemu rizikové expozice vypočteného podle čl. 92 odst. 3 nařízení (EU) č. 575/2013požadavku uvedeného v článku 45e a

b) 

splňuje čl. 45c odst. 7.

Pokud EBA nerozhodne do jednoho měsíce, použijí se rozhodnutí orgánů příslušných k řešení krize dceřiných podniků.

Společné rozhodnutí a veškerá rozhodnutí přijatá v případě neexistence společného rozhodnutí jsou pravidelně přezkoumávána a v případě potřeby aktualizována.

6.  Není-li společné rozhodnutí přijato do čtyř měsíců z důvodu neshody týkající se úrovně konsolidovaného požadavku pro skupinu řešící krizi a úrovně požadavku, který má být uplatněn na subjekty skupiny řešící krizi na individuálním základě, platí následující:

a) 

rozhodnutí o úrovni požadavku, který má být uplatněn na dceřiné podniky skupiny řešící krizi na individuálním základě, se přijme v souladu s odstavcem 5;

b) 

rozhodnutí o úrovni konsolidovaného požadavku pro skupinu řešící krizi se přijme v souladu s odstavcem 4.

7.  Společné rozhodnutí uvedené v odstavci 1 a veškerá rozhodnutí přijatá podle odstavců 4, 5 a 6 orgány příslušnými k řešení krize v případě neexistence společného rozhodnutí jsou pro dotčené orgány příslušné k řešení krize závazná.

Společné rozhodnutí a veškerá rozhodnutí přijatá v případě neexistence společného rozhodnutí jsou pravidelně přezkoumávána a v případě potřeby aktualizována.

8.  Orgány příslušné k řešení krize v koordinaci s příslušnými orgány vyžadují a ověřují, že subjekty plní požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1, a souběžně s vypracováním a udržováním plánů řešení krize přijímají rozhodnutí podle tohoto článku.

Článek 45i

Podávání zpráv pro účely dohledu a zveřejnění požadavku

1.  Subjekty uvedené v čl. 1 odst. 1, na které se vztahuje požadavek uvedený v čl. 45 odst. 1, podávají svému příslušnému orgánu a orgánu příslušnému k řešení krize tyto informace:

a) 

výši kapitálu, který v příslušných případech splňuje podmínky čl. 45f odst. 2 písm. b) této směrnice, a výši způsobilých závazků a vyjádření těchto výší v souladu s čl. 45 odst. 2 této směrnice po případném uplatnění odpočtů v souladu s články 72e až 72j nařízení (EU) č. 575/2013;

b) 

výši jiných závazků použitelných k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů;

c) 

v případě položek uvedených v písmenech a) a b):

i) 

jejich složení, včetně jejich profilu splatnosti,

ii) 

jejich pořadí v běžném úpadkovém řízení a

iii) 

informace o tom, zda podléhají právním předpisům třetí země, a pokud ano, tak které, a zda obsahují smluvní podmínky uvedené v čl. 55 odst. 1 této směrnice a v čl. 52 odst. 1 písm. p) a q) a čl. 63 písm. n) a o) nařízení (EU) č. 575/2013.

Povinnost sdělovat výši jiných závazků použitelných k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů uvedená v prvním pododstavci písm. b) tohoto odstavce se nepoužije na subjekty, které ke dni podání této informace drží kapitál a způsobilé závazky ve výši alespoň 150 % požadavku uvedeného v čl. 45 odst. 1, vypočítané v souladu s prvním pododstavcem písm. a) tohoto odstavce.

2.  Subjekty uvedené v odstavci 1 podávají tyto informace:

a) 

nejméně jednou za půl roku informace uvedené v odst. 1 písm. a) a

b) 

nejméně jednou za rok informace uvedené v odst. 1 písm. b) a c).

Avšak na žádost příslušného orgánu nebo orgánu příslušného k řešení krize podávají subjekty uvedené v odstavci 1 informace uvedené v odstavci 1 častěji.

4.  Odstavce 1 a 3 tohoto článku se nepoužijí na subjekty, jejichž plán řešení krize stanoví, že mají být likvidovány v běžném úpadkovém řízení.

5.  EBA vypracuje návrhy prováděcích technických norem, v nichž upřesní jednotné šablony pro podávání zpráv, pokyny a metodiku k používání těchto šablon, četnost a lhůty podávání zpráv, definice a IT řešení pro podávání zpráv pro účely dohledu podle odstavců 1 a 2.

Tyto návrhy prováděcích technických norem stanoví standardizovaný způsob podávání informací o pořadí položek uvedených v odst. 1 písm. c), které se uplatní ve vnitrostátních úpadkových řízeních v každém členském státě.

V případě institucí nebo subjektů uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) této směrnice, na které se vztahují články 92a a 92b nařízení (EU) č. 575/2013, jsou tyto návrhy prováděcích technických norem v příslušných případech uvedeny do souladu s prováděcími technickými normami přijatými v souladu s článkem 430 uvedeného nařízení.

EBA předloží tyto prováděcí technické normy Komisi do 28. června 2020.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.

6.  EBA vypracuje návrhy prováděcích technických norem specifikujících jednotné formáty pro zveřejnění, četnost zveřejňování a související pokyny, podle nichž se provádí zveřejnění požadované podle odstavce 3.

Tyto jednotné formáty pro zveřejnění musí poskytovat dostatečně obsáhlé a srovnatelné informace, aby na jejich základě mohli uživatelé posoudit rizikový profil subjektů uvedených v čl. 1 odst. 1 a to, do jaké míry splňují příslušný požadavek uvedený v článcích 45e nebo 45f. Je-li to vhodné, mají formáty pro zveřejnění podobu tabulky.

V případě institucí nebo subjektů uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) této směrnice, na které se vztahují články 92a a 92b nařízení (EU) č. 575/201,3 jsou tyto návrhy prováděcích technických norem v příslušných případech uvedeny do souladu s prováděcími technickými normami přijatými v souladu s článkem 434a uvedeného nařízení.

EBA předloží tyto prováděcí technické normy Komisi do 28. června 2020.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.

7.  Pokud byla provedena opatření k řešení krize nebo vykonány pravomoci k odpisu a konverzi podle článku 59, požadavky na zveřejnění informací uvedené v odstavci 3 se použijí od konce lhůty pro splnění požadavků uvedených v článku 45e nebo 45f podle článku 45m.

Článek 45j

Podávání zpráv EBA

1.  Orgány příslušné k řešení krize informují EBA o minimálním požadavku na kapitál a způsobilé závazky, který byl stanoven pro jednotlivé subjekty v jejich pravomoci v souladu s článkem 45e nebo článkem 45f.

2.  EBA vypracuje návrhy prováděcích technických norem, v nichž upřesní jednotné šablony pro podávání zpráv, pokyny a metodiku k používání těchto šablon, četnost a lhůty podávání zpráv, definice a IT řešení týkající se toho, jak orgány příslušné k řešení krize v koordinaci s příslušnými orgány zjišťují a předávají informace EBA pro účely odstavce 1.

EBA předloží tyto návrhy prováděcích technických norem Komisi do 28. června 2020.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 45k

Porušení minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky

1.  Veškeré případy porušení minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky uvedeného v článku 45e nebo 45f řeší relevantní orgány na základě alespoň jedné z následujících pravomocí a opatření:

a) 

pravomocí řešit nebo odstraňovat překážky způsobilosti k řešení krize v souladu s články 17 a 18;

b) 

pravomocí uvedených v článku 16a;

c) 

opatření uvedených v článku 104 směrnice 2013/36/EU;

d) 

opatření včasného zásahu v souladu s článkem 27;

e) 

správních sankcí a jiných správních opatření v souladu s článkem 110 a s článkem 111.

Relevantní orgány mohou rovněž provést posouzení, zda je instituce nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) v selhání nebo je jejich selhání pravděpodobné, a to v souladu s článkem 32, 32a nebo případně 33.

2.  Orgány příslušné k řešení krize a příslušné orgány se při výkonu svých příslušných pravomocí uvedených v odstavci 1 vzájemně konzultují.

Článek 45l

Zprávy

1.  EBA ve spolupráci s příslušnými orgány a orgány příslušnými k řešení krize každoročně předkládá Komisi zprávu obsahující posouzení přinejmenším následujícího:

a) 

jak byl požadavek na kapitál a způsobilé závazky stanovený v souladu s článkem 45e nebo 45f proveden na vnitrostátní úrovni, a zejména zda se jeho výše stanovená pro srovnatelné subjekty mezi členskými státy liší;

b) 

jak byla orgány příslušnými k řešení krize uplatňována pravomoc uvedená v čl. 45b odst. 4, 5 a 7 a zda se mezi členskými státy vyskytly rozdíly ve výkonu této pravomoci;

c) 

celkové výše a složení kapitálu a způsobilých závazků institucí a subjektů, hodnoty nástrojů vydaných v daném období a dodatečných hodnot nezbytných ke splnění příslušných požadavků.

2.  Kromě každoroční zprávy stanovené v odstavci 1 předkládá EBA Komisi každé tři roky zprávu posuzující:

a) 

dopad minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky a jeho případně navržených harmonizovaných výší na:

i) 

finanční trhy obecně a trhy s nezajištěnými dluhopisy a deriváty zvlášť;

ii) 

modely podnikání a strukturu rozvah institucí, zejména jejich profil a strategii financování, a právní a provozní strukturu skupin;

iii) 

ziskovost institucí, zejména jejich náklady na financování;

iv) 

migraci expozic vůči subjektům, které nejsou předmětem obezřetnostního dohledu;

v) 

finanční inovace;

vi) 

převahu kapitálových nástrojů a podřízených způsobilých nástrojů a jejich povahu a prodejnost;

vii) 

rizikové chování institucí nebo subjektů uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d);

viii) 

míru zatížení aktiv institucí nebo subjektů uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d);

ix) 

opatření přijatá institucemi nebo subjekty uvedenými v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) ke splnění minimálního požadavku, zejména rozsah, v jakém k plnění minimálního požadavku dochází snižováním aktiv, emisí dlouhodobých dluhopisů a získáváním kapitálu, a

x) 

výši úvěrů poskytovaných úvěrovými institucemi, se zvláštním zaměřením na úvěry pro mikropodniky a malé a střední podniky, místní orgány, regionální orgány a subjekty veřejného sektoru a na financování obchodu, včetně úvěrů v rámci oficiálních režimů pojištění vývozních úvěrů;

b) 

interakci minimálních požadavků s požadavky na kapitál, pákový poměr a likviditu stanovenými v nařízení (EU) č. 575/2013 a ve směrnici 2013/36/EU;

c) 

schopnost institucí nebo subjektů uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) nezávisle získávat kapitál či financování na trzích za účelem plnění případně navržených harmonizovaných minimálních požadavků.

3.  Zpráva uvedená v odstavci 1 se předává Komisi do 30. září kalendářního roku následujícího po posledním roce zahrnutém ve zprávě. První zpráva se předloží Komisi do ... [30. září roku následujícího po datu použitelnosti této směrnice].

Zpráva uvedená v odstavci 2 se vypracovává za tři kalendářní roky a předává Komisi do 31. prosince kalendářního roku následujícího po posledním roce zahrnutém ve zprávě. První zpráva se Komisi předloží do 31. prosince 2022.

Článek 45m

Přechodná opatření a opatření po vyřešení krize

1.  Odchylně od čl. 45 odst. 1 orgány příslušné k řešení krize stanoví vhodná přechodná období pro to, aby instituce nebo subjekty uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) splnily požadavky podle článků 45e nebo 45f nebo případně požadavky vyplývající z uplatnění čl. 45b odst. 4, 5 nebo 7. Lhůta, v níž mají instituce a subjekty splnit požadavky podle článků 45e nebo 45f nebo požadavky vyplývající z uplatnění čl. 45b odst. 4, 5 nebo 7, je 1. leden 2024.

Orgán příslušný k řešení krize určí pro požadavky podle článků 45e nebo 45f nebo případně požadavky vyplývající z uplatnění čl. 45b odst. 4, 5 nebo 7 průběžné cílové úrovně, které musí instituce nebo subjekty uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) splnit ke dni 1. ledna 2022. Tyto průběžné cílové úrovně zpravidla zajistí rovnoměrné navyšování kapitálu a způsobilých závazků na požadovanou úroveň.

Orgán příslušný k řešení krize může stanovit přechodné období končící po 1. lednu 2024, je-li to řádně odůvodněné a vhodné na základě kritérií uvedených v odstavci 7, přičemž zohlední:

a) 

vývoj finanční situace subjektu;

b) 

vyhlídky, že subjekt bude v přiměřené lhůtě schopen zajistit soulad s požadavky podle článků 45e nebo 45f nebo požadavkem vyplývajícím z uplatnění čl. 45b odst. 4, 5 nebo 7, a

c) 

skutečnost, zda je subjekt schopen nahradit závazky, které přestaly splňovat kritéria způsobilosti nebo splatnosti stanovená v článcích 72b a 72c nařízení (EU) č. 575/2013 a článku 45b nebo čl. 45f odst. 2 této směrnice, a pokud ne, zda je tato neschopnost individuální povahy nebo je způsobena narušením na úrovni celého trhu.

2.  Lhůta, v níž mají subjekty řešící krizi splnit minimální úrovně požadavků uvedených v čl. 45c odst. 5 a 6, je 1. leden 2022.

3.  Minimální úrovně požadavků uvedených v čl. 45c odst. 5 a 6 se nepoužijí po dobu dvou let ode dne:

a) 

kdy subjekt řešící krizi uplatnil nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů; nebo

b) 

kdy subjekt řešící krizi zavedl alternativní opatření soukromého sektoru uvedené v čl. 32 odst. 1 písm. b), jehož prostřednictvím byly kapitálové nástroje a další závazky odepsány nebo konvertovány na nástroje kmenového kapitálu tier 1, nebo kdy byly ve vztahu k tomuto subjektu řešícímu krizi uplatněny pravomoci k odpisu nebo konverzi v souladu s článkem 59, za účelem rekapitalizace subjektu řešícího krizi bez použití nástrojů k řešení krize.

4.  Požadavky uvedené v čl. 45b odst. 4 a 7, případně i v čl. 45c odst. 5 a 6, se nepoužijí po dobu tří let ode dne, kdy subjekt řešící krizi nebo skupina, jejíž je subjekt řešící krizi součástí, byly určeny jako G-SVI nebo od kterého se subjekt řešící krizi nachází v situaci uvedené v čl. 45c odst. 5 nebo 6.

5.  Odchylně od čl. 45 odst. 1 stanoví orgány příslušné k řešení krize vhodné přechodné období pro splnění požadavků podle článků 45e nebo 45f nebo případně požadavku vyplývajícího z uplatnění čl. 45b odst. 4, 5 nebo 7 pro instituce nebo subjekty uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d), na které byly použity nástroje k řešení krize nebo pravomoci k odpisu nebo konverzi uvedené v článku 59.

6.  Pro účely odstavců 1 až 5 sdělí orgány příslušné k řešení krize dané instituci nebo subjektu uvedenému v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) plánovaný minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky pro každé 12měsíční období v rámci přechodného období s cílem usnadnit postupné navyšování jejich schopnosti absorbovat ztráty a schopnosti rekapitalizace. Na konci přechodného období se minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky rovná částce určené podle čl. 45b odst. 4, 5 nebo 7, čl. 45c odst. 5 a 6, článku 45e nebo článku 45f.

7.  Při stanovování přechodných období orgány příslušné k řešení krize zohlední:

a) 

převahu vkladů a absenci dluhových nástrojů v modelu financování;

b) 

přístup na kapitálové trhy se způsobilými závazky;

c) 

rozsah, v jakém subjekt řešící krizi závisí na kmenovém kapitálu tier 1 při plnění požadavku uvedeného v článku 45e.

8.  S výhradou odstavce 1 mohou orgány příslušné k řešení krize kdykoli následně přezkoumat buď přechodné období, nebo jakýkoli plánovaný minimální požadavek na kapitál a způsobilé závazky sdělený podle odstavce 6.

▼B



Pododdíl 3

Provádění nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů

Článek 46

Posouzení částky rekapitalizace

1.  Členské státy zajistí, aby při používání nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů orgány příslušné k řešení krize posoudily na základě ocenění v souladu s článkem 36 celkovou částku:

a) 

případných ►M3  závazků použitelné k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů ◄ , která musí být odepsána, aby byla čistá hodnota aktiv instituce v režimu řešení krize rovna nule; a

b) 

případných ►M3  závazků použitelné k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů ◄ , která musí být konvertována na akcie nebo jiné druhy kapitálových nástrojů, aby byl obnoven poměr kmenového kapitálu tier 1 buď:

i) 

instituce v režimu řešení krize; nebo

ii) 

překlenovací instituce.

2.  Posouzením uvedeným v odstavci 1 tohoto článku se stanoví částka, v níž musí být ►M3  závazky použitelné k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů ◄ odepsány nebo konvertovány, aby se obnovil poměr kmenového kapitálu tier 1 instituce v režimu řešení krize nebo případně překlenovací instituce s ohledem na jakékoli vložení kapitálu mechanismem financování k řešení krizí podle čl. 101 odst. 1 písm. d) této směrnice a aby byla udržena dostatečná důvěra trhu v instituci v režimu řešení krize nebo překlenovací instituci, a ta mohla díky tomu po dobu alespoň jednoho roku nadále splňovat podmínky pro povolení a pokračovat v provozování činností, pro něž má povolení ►C1  podle směrnice 2013/36/EU ◄ nebo směrnice 2014/65/EU.

Pokud mají orgány příslušné k řešení krize v úmyslu použít nástroj oddělení aktiv podle článku 42, zohlední se při určení částky, o niž je třeba snížit ►M3  závazky použitelné k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů ◄ , podle situace, obezřetný odhad kapitálových potřeb společnosti pro správu aktiv.

3.  Pokud byl kapitál odepsán v souladu s články 59 až 62, nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů byl použit podle čl. 43 odst. 2 a při konečném ocenění podle čl. 36 odst. 10 se ukáže, že úroveň odpisu je na základě předběžného ocenění podle článku 36 vyšší než požadavky, použije se mechanismus připisování s cílem odškodnit v nezbytném rozsahu věřitele a poté akcionáře.

4.  Orgány příslušné k řešení krize zavedou a udržují mechanismy zajišťující, že se posouzení a ocenění zakládá na informacích o aktivech a závazcích instituce v režimu řešení krize, jež jsou tak aktuální a komplexní, jak je přiměřeně možné.

Článek 47

Zacházení s akcionáři při rekapitalizaci z vnitřních zdrojů anebo odpisu nebo konverzi závazků či kapitálových nástrojů

1.  Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize při použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů podle čl. 43 odst. 2 nebo při odpisu nebo konverzi kapitálových nástrojů podle článku 59 přijaly ve vztahu k akcionářům a držitelům jiných nástrojů účasti jedno nebo obě z těchto opatření:

a) 

zrušení stávajících akcií nebo jiných nástrojů účasti nebo jejich převod na věřitele s rekapitalizovanými závazky;

b) 

jestliže má instituce v režimu řešení krize podle ocenění provedeného v souladu s článkem 36 kladnou čistou hodnotu, naředily podíly akcionářů a držitelů jiných nástrojů účasti v důsledku konverze na akcie nebo jiné nástroje účasti:

i) 

příslušných kapitálových nástrojů vydaných institucí, na základě pravomoci podle čl. 59 odst. 2; nebo

ii) 

►M3  závazků použitelných k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů ◄ vydaných institucí v režimu řešení krize na základě pravomoci uvedené v čl. 63 odst. 1 písm. f).

Pokud jde o první pododstavec písm. b), provede se konverze při konverzním koeficientu, který silně naředí stávající podíly akcií a jiných nástrojů účasti.

2.  Opatření uvedená v odstavci 1 se rovněž přijmou ve vztahu k akcionářům a držitelům jiných nástrojů účasti, kterým byly dotčené akcie či jiné nástroje účasti vydány nebo poskytnuty za těchto okolností:

a) 

na základě konverze dluhových nástrojů na akcie nebo jiné nástroje účasti v souladu se smluvními podmínkami původních dluhových nástrojů při vzniku události, která předcházela posouzení orgánu příslušného k řešení krize, jež došlo k závěru, že instituce nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) splňuje podmínky zahájení řešení krize, nebo k níž došlo ve stejné době jako k tomuto posouzení;

b) 

na základě konverze příslušných kapitálových nástrojů na nástroje kmenového kapitálu tier 1 podle článku 60.

3.  Při rozhodování o tom, jaké opatření v souladu s odstavcem 1 přijmout, orgány příslušné k řešení krize zohlední:

a) 

ocenění provedené v souladu s článkem 36;

b) 

částku, o niž musí být podle posouzení orgánu příslušného k řešení krize položky kmenového kapitálu tier 1 sníženy a příslušné kapitálové nástroje odepsány nebo konvertovány podle čl. 60 odst. 1;

c) 

celkovou částku posouzenou orgánem příslušným k řešení krize podle článku 46.

4.  Odchylně od článků 22 až 25 směrnice 2013/36/EU, požadavku hlášení podle článku 26 směrnice 2013/36/EU, čl. 10 odst. 3, čl. 11 odst. 1 a 2 a článků 12 a 13 směrnice 2014/65/EU a požadavku hlášení podle čl. 11 odst. 3 směrnice 2014/65/EU, pokud by použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů nebo konverze kapitálových nástrojů mělo za následek nabytí nebo zvýšení kvalifikované účasti v instituci druhu uvedeného ►C1  v čl. 22 odst. 1 směrnice 2013/36/EU ◄ nebo čl. 11 odst. 1 směrnice 2014/65/EU, provedou příslušné orgány posouzení požadované podle uvedených článků včas a způsobem, jenž nezdržuje použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů nebo konverze kapitálových nástrojů ani nebrání tomu, aby opatření k řešení krize dosáhla relevantních účelů řešení krize.

5.  Pokud příslušný orgán dané instituce nedokončil ►C1  posouzení požadované podle odstavce 4 ◄ ke dni použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů nebo konverze kapitálových nástrojů, použije se čl. 38 odst. 9 na jakékoli nabytí nebo zvýšení kvalifikované účasti nabyvatelem, které z použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů nebo konverze kapitálových nástrojů vyplývá.

6.  EBA vydá do 3. července 2016 obecné pokyny v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010 o okolnostech, za kterých by bylo na místě každé z opatření uvedených v odstavci 1 tohoto článku, s ohledem na faktory uvedené v odstavci 3 tohoto článku.

Článek 48

Posloupnost odepisování a konverze

1.  Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize při použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů nebo při odpisu či konverzi kapitálových nástrojů vykonávaly pravomoci k odpisu a konverzi s výhradou vyloučení podle čl. 44 odst. 2 a 3 a v souladu s těmito požadavky:

a) 

položky kmenového kapitálu tier 1 se sníží v souladu s čl. 60 odst. 1 písm. a);

b) 

pouze v případě, že je celkové snížení podle písmene a) tohoto odstavce nižší než součet částek uvedených v čl. 47 odst. 3 písm. b) a c), sníží orgány jistinu nástrojů vedlejšího kapitálu tier 1 v požadovaném rozsahu až do výše jejich kapacity;

c) 

pouze v případě, že je celkové snížení podle písmen a) a b) tohoto odstavce nižší než součet částek uvedených v čl. 47 odst. 3 písm. b) a c), sníží orgány jistinu nástrojů kapitálu tier 2 v požadovaném rozsahu až do výše jejich kapacity;

d) 

pouze v případě, že je celkové snížení akcií nebo jiných nástrojů účasti a příslušných kapitálových nástrojů podle písmen a), b) a c) tohoto odstavce nižší než součet částek uvedených v čl. 47 odst. 3 písm. b) a c), sníží orgány v požadovaném rozsahu, aby dosáhly celkové částky, jistinu podřízeného dluhu, jenž není vedlejším kapitálem tier 1 nebo kapitálem tier 2, v souladu s hierarchií pohledávek v běžném úpadkovém řízení, ve spojení s odpisem podle písmen a), b) a c) tohoto odstavce, aby dosáhly součtu částek uvedených v písm. b) a c) čl. 47 odst. 3;

▼M3

e) 

pouze v případě, že je celkové snížení akcií nebo jiných nástrojů účasti, příslušných kapitálových nástrojů a závazků použitelných k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů podle písmen a) až d) tohoto odstavce nižší než součet částek uvedených v čl. 47 odst. 3 písm. b) a c), sníží orgány v požadovaném rozsahu jistinu zbývajících závazků použitelných k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů, včetně dluhových nástrojů uvedených v čl. 108 odst. 3, nebo splatnou neuhrazenou částku v souvislosti s nimi, a to podle článku 44 v souladu s pořadím pohledávek v běžném úpadkovém řízení, včetně pořadí stanoveného pro vklady podle článku 108, ve spojení s odpisem podle písmen a) až d) tohoto odstavce, aby dosáhly součtu částek uvedených v čl. 47 odst. 3 písm. b) a c).

▼B

2.  Orgány příslušné k řešení krize při výkonu pravomocí k odpisu nebo konverzi rozdělí ztráty, které představuje součet částek uvedených v čl. 47 odst. 3 písm. b) a c), rovnoměrně mezi akcie nebo jiné nástroje účasti a ►M3  závazky použitelné k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů ◄ stejného pořadí tak, že sníží jistinu uvedených akcií nebo jiných nástrojů účasti a ►M3  závazky použitelné k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů ◄ nebo splatnou neuhrazenou částku v souvislosti s nimi ve stejném rozsahu poměrně k jejich hodnotě s výjimkou případů, kdy je odlišné rozdělení ztrát mezi závazky stejného pořadí povoleno za podmínek stanovených v čl. 44 odst. 3.

Tento odstavec nebrání tomu, aby se se závazky vyloučenými z rekapitalizace v souladu s čl. 44 odst. 2 a 3 zacházelo příznivěji než se ►M3  závazky použitelné k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů ◄ , které nemají stejné pořadí v běžném úpadkovém řízení.

3.   ►C1  Před uplatněním odpisu či konverze uvedených v odst. 1 písm. e) ◄ orgány příslušné k řešení krize konvertují nástroje uvedené v odst. 1 písm. b), c) a d) nebo sníží jejich jistinu, pokud tyto nástroje ještě nebyly konvertovány a obsahují podmínky stanovící, že:

a) 

se jistina nástroje sníží při vzniku jakékoli události související s finanční situací, platební schopností nebo úrovní kapitálu instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d);

b) 

při vzniku jakékoli takové události jsou uvedené nástroje konvertovány na akcie nebo jiné nástroje účasti.

4.  Pokud byla jistina nástroje snížena, avšak nikoli na nulu, v souladu s podmínkami druhu uvedeného v odst. 3 písm. a) před rekapitalizací podle odstavce 1, vykonají orgány příslušné k řešení krize pravomoci k odpisu a konverzi ve vztahu ke zbytkové částce uvedené jistiny v souladu s odstavcem 1.

5.  Orgány příslušné k řešení krize při rozhodování, zda mají být závazky odepsány nebo kapitalizovány, nesmějí konvertovat jednu třídu závazků, zatímco třída závazků, která je této třídě podřízena, zůstává výrazně nekapitalizována nebo neodepsána, pokud není v čl. 44 odst. 2 a 3 stanoveno jinak.

6.  Pro účely tohoto článku vydá EBA do 3. ledna 2016 obecné pokyny v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010 pro jakýkoli výklad týkající se vzájemné provázanosti mezi ustanoveními této směrnice a ustanoveními nařízení (EU) č. 575/2013 a směrnice 2013/36/EU.

▼M3

7.  Členské státy zajistí, aby ve vnitrostátních právních předpisech upravujících běžné úpadkové řízení měly u subjektů uvedených v čl. 1 odst. 1 prvním pododstavci písm. a) až d) veškeré pohledávky vyplývající z položek kapitálu nižší stupeň priority než jakákoli pohledávka nevyplývající z položky kapitálu.

Pro účely prvního pododstavce, pokud je nástroj uznaný jako položka kapitálu pouze částečně, se s celým nástrojem zachází jako s pohledávkou vyplývající z položky kapitálu, přičemž se řadí pod jakoukoli pohledávku nevyplývající z položky kapitálu.

▼B

Článek 49

Deriváty

1.  Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize při výkonu pravomoci k odpisu a konverzi ve vztahu k závazkům vzniklým z derivátů dodržovaly tento článek.

2.  Orgány příslušné k řešení krize vykonají pravomoc k odpisu a konverzi ve vztahu k závazku z derivátu pouze při uzavření derivátů nebo po něm. Při zahájení řešení krize jsou orgány příslušné k řešení krize oprávněny za tímto účelem ukončit a závěrečně vypořádat jakýkoli derivát.

Pokud byl závazek z použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů vyloučen podle čl. 44 odst. 3, nejsou orgány příslušné k řešení krize povinny daný derivát ukončit či závěrečně vypořádat.

3.  Pokud derivátové transakce podléhají nettingové dohodě, určí orgán příslušný k řešení krize nebo nezávislý odhadce v rámci oceňování podle článku 36 závazek vzniklý z uvedených transakcí v čisté výši v souladu s podmínkami uvedené dohody.

4.  Orgány příslušné k řešení krize určí hodnotu závazků vzniklých z derivátů v souladu:

a) 

s vhodnou metodikou pro určování hodnoty tříd derivátů, včetně transakcí podléhajících nettingovým dohodám;

b) 

se zásadami pro stanovení relevantního okamžiku, k němuž se má stanovit hodnota derivátové pozice; a

c) 

s vhodnou metodikou pro srovnání snížení hodnoty, k němuž by došlo při závěrečném vypořádání a rekapitalizaci derivátů, a výše ztrát, jež by deriváty utrpěly v případě rekapitalizace.

5.  EBA po konzultaci s Evropským orgánem dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) (dále jen „ESMA“ nebo „orgán ESMA“), zřízeným nařízením (EU) č. 1095/2010, vypracuje návrhy regulačních technických norem upřesňujících ►C1  metodiky a zásady uvedené v odst. 4 písm. a), b) a c) ◄ týkající se ocenění závazků vzniklých z derivátů.

Pokud jde o derivátové transakce, které podléhají nettingové dohodě, zváží EBA metodiku pro závěrečné vypořádání stanovenou v nettingové dohodě.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 3. ledna 2016.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 50

Konverzní koeficient pro konverzi dluhu na kapitál

1.  Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize při výkonu pravomocí uvedených v čl. 59 odst. 3 a čl. 63 odst. 1 písm. f) mohly na různé třídy kapitálových nástrojů a závazků uplatnit různé konverzní koeficienty v souladu s jednou nebo oběma zásadami uvedenými v odstavcích 2 a 3 tohoto článku.

2.  Konverzní koeficient představuje přiměřenou náhradu dotčenému věřiteli za jakoukoli ztrátu vzniklou výkonem pravomocí k odpisu a konverzi.

3.  Pokud se podle odstavce 1 uplatní různé konverzní koeficienty, musí být konverzní koeficient platný pro závazky, které se v rámci příslušného insolvenčního práva považují za prioritní, vyšší než konverzní koeficient platný pro podřízené závazky.

4.  EBA vydá do 3. ledna 2016 obecné pokyny v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010 pro stanovení konverzních koeficientů.

V těchto obecných pokynech se zejména uvede, jak mohou být dotčení věřitelé pomocí konverzního koeficientu přiměřeně odškodněni, a relativní konverzní koeficienty, jež mohou být vhodné pro zohlednění přednosti prioritních závazků podle platného úpadkového práva.

Článek 51

Ozdravná a reorganizační opatření doprovázející rekapitalizaci z vnitřních zdrojů

1.  Členské státy zajistí, aby v případě, že orgány příslušné k řešení krize používají nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů za účelem rekapitalizace instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) v souladu s čl. 43 odst. 2 písm. a), byly přijaty mechanismy zajišťující, že je pro danou instituci nebo subjekt vypracován a proveden plán reorganizace podnikatelské činnosti v souladu s článkem 52.

2.  Mechanismy uvedené v odstavci 1 tohoto článku mohou zahrnovat jmenování osoby či osob orgánem příslušným k řešení krize v souladu s čl. 72 odst. 1 s cílem vypracovat a provést plán reorganizace podnikatelské činnosti vyžadovaný článkem 52.

Článek 52

Plán reorganizace podnikatelské činnosti

1.  Členské státy vyžadují, aby vedoucí orgán nebo osoba či osoby jmenované podle čl. 72 odst. 1 do jednoho měsíce po použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů na instituci nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) v souladu s čl. 43 odst. 2 písm. a) vypracovaly a předložily orgánu příslušnému k řešení krize plán reorganizace podnikatelské činnosti splňující požadavky odstavců 4 a 5 tohoto článku. Pokud se použije rámec Unie pro státní podporu, zajistí členské státy, aby byl tento plán slučitelný s plánem restrukturalizace, jejž jsou instituce nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) povinny podle uvedeného rámce předložit Komisi.

2.  Je-li nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů podle čl. 43 odst. 2 písm. a) použit u dvou nebo více subjektů skupiny, je plán reorganizace podnikatelské činnosti vypracován mateřskou institucí v Unii, vztahuje se na všechny instituce ve skupině postupem stanoveným v článcích 7 a 8 a předkládá se orgánu příslušnému k řešení krizi na úrovni skupiny. Orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny sdělí tento plán dalším dotčeným orgánům příslušným k řešení krizi a orgánu EBA.

3.  Za výjimečných okolností, a pokud je to nezbytné pro dosažení účelu řešení krize, může orgán příslušný k řešení krize prodloužit dobu uvedenou v odstavci 1 na nejvýše dva měsíce od použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů.

Pokud musí být plán reorganizace podnikatelské činnosti oznámen podle rámce Unie pro státní podporu, může orgán příslušný k řešení krize prodloužit dobu uvedenou v odstavci 1 na nejvýše dva měsíce od použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů nebo do konce lhůty stanovené v rámci Unie pro státní podporu, podle toho, co nastane dříve.

4.  Plán reorganizace podnikatelské činnosti stanoví opatření zaměřená na obnovu dlouhodobé životaschopnosti instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) nebo částí jejich podnikání v přiměřené lhůtě. Uvedená opatření musí vycházet z realistických předpokladů o hospodářských podmínkách a podmínkách na finančních trzích, za nichž bude instituce nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) působit.

Plán reorganizace podnikatelské činnosti musí mimo jiné zohledňovat současný stav a budoucí vyhlídky finančních trhů a brát v úvahu nejoptimističtější a nejpesimističtější předpoklady, včetně kombinace událostí, které umožňují identifikovat hlavní slabé stránky instituce. Předpoklady se porovnávají s vhodnými referenčními hodnotami pro celý sektor.

5.  Plán reorganizace podnikatelské činnosti musí obsahovat alespoň tyto prvky:

a) 

podrobnou analýzu faktorů a problémů, které způsobily, že se instituce nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) ocitly v selhání nebo je jejich selhání pravděpodobné, a okolností, které vedly k jejich obtížím;

b) 

popis opatření zaměřených na obnovení dlouhodobé životaschopnosti instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d), jež mají být přijata;

c) 

harmonogram provádění uvedených opatření.

6.  Mezi opatření zaměřená na obnovení dlouhodobé životaschopnosti instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) mohou patřit:

a) 

reorganizace činností instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d);

b) 

změny provozních systémů a infrastruktury v instituci;

c) 

opuštění ztrátových činností;

d) 

restrukturalizace stávajících činností, u nichž může být dosaženo konkurenceschopnosti;

e) 

prodej aktiv nebo linií podnikání.

7.  Do jednoho měsíce ode dne předložení plánu reorganizace podnikatelské činnosti relevantní orgán příslušný k řešení krize posoudí pravděpodobnost toho, že plán v případě provedení obnoví dlouhodobou životaschopnost instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d). Toto posouzení provede ve shodě s relevantním příslušným orgánem.

Pokud orgán příslušný k řešení krize a příslušný orgán dojdou k závěru, že by plán uvedeného cíle dosáhl, orgán příslušný k řešení krize jej schválí.

8.  Pokud orgán příslušný k řešení krize nedojde k závěru, že by plán uvedeného cíle uvedeného v odstavci 7 dosáhl, oznámí v dohodě s příslušným orgánem své výhrady vedoucímu orgánu nebo osobě či osobám jmenovaným podle čl. 72 odst. 1 a uloží jim, aby plán upravily způsobem, který tyto výhrady řeší.

9.  Vedoucí orgán nebo osoba či osoby jmenované podle čl. 72 odst. 1 předloží upravený plán orgánu příslušnému k řešení krize ke schválení do dvou týdnů ode dne obdržení oznámení uvedeného v odstavci 8. Orgán příslušný k řešení krize upravený plán posoudí a vedoucímu orgánu nebo osobě či osobám jmenovaným podle čl. 72 odst. 1 do jednoho týdne oznámí, zda došel k závěru, že upravený plán řeší oznámené výhrady, nebo zda jsou nutné další úpravy.

10.  Vedoucí orgán nebo osoba či osoby jmenované podle čl. 72 odst. 1 provedou plán reorganizace podnikatelské činnosti schválený orgánem příslušným k řešení krize a příslušným orgánem a přinejmenším každých šest měsíců orgánu příslušnému k řešení krize předkládají zprávu o pokroku při provádění plánu.

11.  Vedoucí orgán nebo osoba či osoby jmenované podle čl. 72 odst. 1 plán revidují, je-li to podle názoru orgánu příslušného k řešení krize se souhlasem příslušného orgánu nezbytné k dosažení cíle uvedeného v odstavci 4, a každou takovou revizi předkládají orgánu příslušnému k řešení krize ke schválení.

12.  EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem, které dále upřesňují:

a) 

minimální prvky, jež by měl obsahovat plán reorganizace podnikatelské činnosti podle odstavce 5; a

b) 

minimální obsah zpráv podle odstavce 10.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 3. ledna 2016.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

13.  EBA vydá do 3. ledna 2016 obecné pokyny v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010, jež dále upřesní minimální kritéria, která má plán reorganizace podnikatelské činnosti splňovat, aby jej orgán příslušný k řešení krize schválil podle odstavce 7.

14.  EBA může, případně s ohledem na zkušenosti získané při uplatňování obecných pokynů uvedených v odstavci 13, vypracovat návrhy regulačních technických norem k dalšímu upřesnění minimálních kritérií, která musí plán reorganizace podnikatelské činnosti splňovat pro schválení orgánem příslušným k řešení krize podle odstavce 7.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.



Pododdíl 4

Nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů: doplňková ustanovení

Článek 53

Účinnost rekapitalizace

1.  Členské státy zajistí, aby tam, kde orgán příslušný k řešení krize vykonává ►C1  pravomoc uvedenou v čl. 59 odst. 2 a v čl. 63 odst. 1 písm. e) až i) ◄ , bylo snížení jistiny nebo splatné neuhrazené částky, konverze nebo zrušení pro instituci v režimu řešení krize a dotčené věřitele a akcionáře účinné a ihned závazné.

2.  Členské státy zajistí, aby měl orgán příslušný k řešení krize pravomoc provést veškeré administrativní a procesní úkoly nezbytné k zajištění účinnosti výkonu ►C1  pravomoci uvedené v čl. 59 odst. 2 a v čl. 63 odst. 1 písm. e) až i) ◄ nebo měl pravomoc provedení těchto úkolů vyžadovat, a to včetně:

a) 

změny ve všech příslušných registrech;

b) 

vyjmutí z kotování nebo vyřazení akcií nebo jiných nástrojů účasti či dluhových nástrojů z obchodování;

c) 

kotování nebo přijetí k obchodování nových akcií nebo jiných nástrojů účasti;

d) 

znovuzařazení do kotování nebo znovupřijetí jakýchkoli dluhových nástrojů, které byly odepsány, bez požadavku na vydání prospektu podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/71/ES ( 9 ).

3.  Pokud orgán příslušný k řešení krize na základě pravomoci uvedené v čl. 63 odst. 1 písm. e) sníží jistinu závazku nebo splatnou neuhrazenou částku ve vztahu k závazku na nulu, považují se uvedený závazek a veškeré povinnosti nebo pohledávky vzniklé v souvislosti s ním, jež neexistovaly v době výkonu pravomoci, pro všechny účely za uhrazené a v žádném následujícím řízení v souvislosti s institucí v režimu řešení krize nebo jakýmkoli nástupnickým subjektem v jakékoli následné likvidaci nejsou přípustné.

4.  Pokud orgán příslušný k řešení krize na základě pravomoci uvedené v čl. 63 odst. 1 písm. e) sníží částečně, avšak nikoli zcela, jistinu závazku nebo splatnou neuhrazenou částku ve vztahu k závazku:

a) 

závazek je uhrazen v rozsahu snížené částky;

b) 

příslušný nástroj nebo smlouva, které původní závazek vytvořily, se nadále použijí na zbytkovou jistinu závazku nebo splatnou neuhrazenou částku ve vztahu k závazku, s výhradou jakékoli změny výše splatných úroků odrážející snížení jistiny a jakékoli další změny příslušných podmínek, kterou může orgán příslušný k řešení krize provést na základě pravomoci uvedené v čl. 63 odst. 1 písm. j).

Článek 54

Odstranění procesních překážek pro rekapitalizaci z vnitřních zdrojů

1.   ►C1  Aniž je dotčen čl. 63 odst. 1 písm. i) ◄ , uloží členské státy v příslušných případech institucím a subjektům uvedeným v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d), aby si trvale držely dostatečnou výši schváleného základního kapitálu nebo jiných nástrojů kmenového kapitálu tier 1, aby v případě, kdy by orgán příslušný k řešení krize ve vztahu k instituci nebo subjektu uvedenému v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) nebo kterémukoli z jejich dceřiných podniků vykonal pravomoci uvedené v čl. 63 odst. 1 písm. e) a f), instituci nebo subjektu uvedenému v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) nic nebránilo vydat dostatečný objem nových akcií nebo jiných nástrojů účasti, aby bylo možné účinně provést konverzi závazků na akcie nebo jiné nástroje účasti.

2.  Orgány příslušné k řešení krize posoudí, zda je v případě konkrétní instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) vhodné uložit požadavek uvedený v odstavci 1 v souvislosti s vypracováním a aktualizací plánu řešení krize pro danou instituci nebo skupinu, zejména s ohledem na opatření k řešení krize zvažovaná v uvedeném plánu. Pokud plán řešení krize stanoví možné použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů, orgány ověří, zda schválený základní kapitál nebo jiné položky kmenového kapitálu 1 stačí ke krytí součtu částek uvedených v čl. 47 odst. 3 písm. b) a c).

3.  Členské státy zajistí, aby konverzi závazků na akcie nebo jiné nástroje účasti nebránily žádné procesní překážky na základě jejich zakládacích dokumentů nebo stanov, včetně předkupních práv pro akcionáře nebo požadavků na souhlas akcionářů s navýšením kapitálu.

4.  Tímto článkem nejsou dotčeny změny směrnic 82/891/EHS, 2004/25/ES, 2005/56/ES, 2007/36/ES, 2011/35/EU a 2012/30/EU stanovené v hlavě X této směrnice.

▼M3

Článek 55

Smluvní uznání rekapitalizace z vnitřních zdrojů

1.  Členské státy uloží institucím a subjektům uvedeným v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d), aby do smluvních podmínek zahrnuly smluvní podmínku, podle níž věřitel nebo smluvní strana smlouvy či nástroje, které zřizují daný závazek, uznávají, že tento závazek může podléhat pravomocem k odpisu a konverzi, a souhlasí, že pro ně bude závazné jakékoli snížení jistiny nebo splatné neuhrazené částky, konverze nebo zrušení provedené výkonem uvedených pravomocí orgánem příslušným k řešení krize, za předpokladu, že tento závazek splňuje všechny tyto podmínky:

a) 

závazek není vyloučen podle čl. 44 odst. 2;

b) 

závazek není vkladem podle čl. 108 písm. a);

c) 

závazek se řídí právem třetí země;

d) 

závazek byl vydán nebo uzavřen po dni, kdy nabudou účinnosti ustanovení členského státu přijatá za účelem provedení tohoto oddílu.

Orgány příslušné k řešení krize mohou rozhodnout, že povinnost uvedená v prvním pododstavci tohoto odstavce se netýká institucí nebo subjektů, u nichž se požadavek podle čl. 45 odst. 1 rovná částce k absorpci ztrát, jak je vymezena v čl. 45c odst. 2 písm. a), za předpokladu, že závazky, které splňují podmínky uvedené v prvním pododstavci a které nezahrnují smluvní podmínku uvedenou v daném pododstavci, nejsou do tohoto požadavku započteny.

První pododstavec se nepoužije, pokud orgán členského státu příslušný k řešení krize zjistí, že závazky nebo nástroje uvedené v prvním pododstavci mohou podléhat pravomocem k odpisu a konverzi ze strany orgánu příslušného k řešení krize v členském státě podle práva třetí země nebo podle závazné dohody uzavřené s touto třetí zemí.

2.  Členské státy zajistí, aby v případě, že instituce nebo subjekt uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) dospějí ke zjištění, že zahrnutí podmínky v souladu s požadavkem v odstavci 1 do smluvních ustanovení, jimiž se příslušný závazek řídí, je právně nebo jinak neproveditelné, tato instituce nebo subjekt oznámí své zjištění včetně označení kategorie, do níž daný závazek spadá, a odůvodnění tohoto zjištění orgánu příslušnému k řešení krize. Instituce nebo subjekt poskytne orgánu příslušnému k řešení krize na jeho žádost veškeré informace v přiměřené lhůtě po obdržení oznámení, aby tento orgán vyhodnotil dopad tohoto oznámení na způsobilost dané instituce nebo subjektu k řešení krize.

Členské státy zajistí, aby v případě oznámení podle prvního pododstavce tohoto odstavce byla povinnost zahrnout podmínku v souladu s požadavkem v odstavci 1 do smluvních ustanovení automaticky pozastavena od okamžiku, kdy orgán příslušný k řešení krize oznámení obdržel.

V případě, že orgán příslušný k řešení krize dojde k závěru, že s ohledem na potřebu zajistit způsobilost instituce nebo subjektu k řešení krize není zahrnutí podmínky do smluvních ustanovení v souladu s požadavkem v odstavci 1 právně nebo jinak neproveditelné, v přiměřené lhůtě po obdržení oznámení podle prvního pododstavce požaduje, aby tato smluvní podmínka byla zahrnuta. Orgán příslušný k řešení krize může navíc po instituci nebo subjektu požadovat, aby změnily své postupy týkající se uplatňování výjimky ze smluvního uznání rekapitalizace z vnitřních zdrojů.

Závazky uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce neobsahují nástroje vedlejšího kapitálu tier 1, nástroje kapitálu tier 2 a dluhové nástroje uvedené v čl. 2 odst. 1 bodě 48 bodě ii), pokud jsou tyto nástroje nezajištěnými závazky. Závazky uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce jsou navíc prioritní vůči závazkům uvedeným v čl. 108 odst. 2 písm. a), b) a c) a čl. 108 odst. 3.

Pokud orgán příslušný k řešení krize v rámci posouzení způsobilosti k řešení krize instituce nebo subjektu uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) v souladu s články 15 a 16 nebo kdykoli jindy zjistí, že v třídě závazků, která zahrnuje způsobilé závazky, činí výše závazků, které v souladu s prvním pododstavcem tohoto odstavce nezahrnují smluvní podmínku uvedenou v odstavci 1, spolu se závazky, jež jsou vyloučeny z uplatnění nástroje k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů v souladu s čl. 44 odst. 2 nebo by mohly být vyňaty v souladu s čl. 44 odst. 3, více než 10 % této třídy, okamžitě vyhodnotí dopad této konkrétní skutečnosti na způsobilost dané instituce nebo subjektu k řešení krize, včetně dopadu na způsobilost k řešení krize vyplývajícího z rizika porušení záruk pro věřitele stanovených v článku 73 při uplatnění pravomoci k odpisu nebo konverzi způsobilých závazků.

Pokud orgán příslušný k řešení krize dospěje na základě posouzení uvedeného v pátém pododstavci tohoto odstavce k závěru, že závazky, které v souladu s prvním pododstavcem nezahrnují smluvní podmínku uvedenou v odstavci 1, tvoří podstatnou překážku způsobilosti k řešení krize, uplatní případně pravomoci uvedené v článku 17 s cílem odstranit tuto překážku způsobilosti k řešení krize.

Závazky, u nichž instituce nebo subjekt uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) nezahrnou do smluvních ustanovení podmínku požadovanou podle odstavce 1 tohoto článku nebo na něž se v souladu s tímto odstavcem tento požadavek nevztahuje, se nezapočítávají do minimálního požadavku na kapitál a způsobilé závazky.

3.  Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize mohly od institucí a subjektů uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) vyžadovat, aby orgánům poskytly právní stanovisko týkající se právní vymahatelnosti a účinnosti takové podmínky uvedené v odstavci 1 tohoto článku.

4.  Skutečnost, že instituce nebo subjekt uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) nezahrnuly do smluvních ustanovení, jimiž se příslušný závazek řídí, smluvní podmínku v souladu s požadavkem v odstavci 1 tohoto článku, nebrání orgánu příslušnému k řešení krize ve výkonu pravomocí k odpisu a konverzi ve vztahu k uvedenému závazku.

5.  EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem k dalšímu určení seznamu závazků, na něž se vztahuje vyloučení podle odstavce 1, a obsahu smluvní podmínky uvedené v odstavci 1, přičemž zohlední různé modely podnikání institucí.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 3. července 2015.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

6.  EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem, v nichž dále upřesní:

a) 

podmínky, za nichž by bylo právně nebo jinak neproveditelné, aby instituce nebo subjekt uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) zahrnuly smluvní podmínku uvedenou v odstavci 1 tohoto článku do některých kategorií závazků;

b) 

podmínky, za nichž má orgán příslušný k řešení krize vyžadovat zahrnutí smluvní podmínky podle odst. 2 třetího pododstavce;

c) 

přiměřenou lhůtu pro orgán příslušný k řešení krize, aby vyžadoval zahrnutí smluvní podmínky podle odst. 2 třetího pododstavce.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 28. června 2020.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

7.  Považuje-li to orgán příslušný k řešení krize za nezbytné, upřesní kategorie závazků, u nichž mohou instituce nebo subjekt uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) dospět ke zjištění, že zahrnutí smluvní podmínky uvedené v odstavci 1 tohoto článku je právně nebo jinak neproveditelné, a to na základě podmínek dále upřesněných v důsledku uplatňování odstavce 6.

8.  EBA vypracuje návrhy prováděcích technických norem, aby upřesnila jednotné formáty a šablony pro oznamování orgánům příslušným k řešení krize pro účely odstavce 2.

EBA předloží tyto návrhy prováděcích technických norem Komisi do 28. června 2020.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.

▼B

Článek 56

Vládní nástroje finanční stabilizace

1.  Členské státy mohou poskytnout mimořádnou veřejnou finanční podporu prostřednictvím dodatečných nástrojů finanční stabilizace v souladu s odstavcem 3 tohoto článku, ►C1  s čl. 37 odst. 10 a s rámcem Unie ◄ pro státní podporu se záměrem podílet se na řešení krize instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d), včetně možnosti zasáhnout přímo, aby zabránily jejich likvidaci, aby tím dosáhly účelu řešení krize uvedeného v čl. 31 odst. 2 ve vztahu k členskému státu nebo k Unii jako celku. Toto opatření uskutečňuje členský stát nebo je uskutečňováno pod vedením příslušného ministerstva nebo vlády v úzké spolupráci s orgánem příslušným k řešení krize.

2.  Za účelem použití vládních nástrojů finanční stabilizace členské státy zajistí, aby jejich příslušná ministerstva nebo vlády měly příslušné pravomoci k řešení krize uvedené v článcích 63 až 72, ►C1  a zajistí uplatňování článků 66, 68, 83 a 117. ◄

3.  Vládní nástroje finanční stabilizace se použijí jako poslední možnost, poté co byly zváženy a v maximální možné míře využity všechny ostatní nástroje k řešení krize, při současném zachování finanční stability, jak určí příslušné ministerstvo nebo vláda po konzultaci s orgánem příslušným k řešení krize.

4.  Členské státy zajistí, aby ony samy nebo jejich příslušná ministerstva nebo vlády a orgán příslušný k řešení krize používaly vládní nástroje finanční stabilizace pouze tehdy, jsou-li splněny všechny podmínky stanovené v čl. 32 odst. 1 a jedna z těchto podmínek:

a) 

příslušné ministerstvo nebo vláda a orgán příslušný k řešení krize po konzultaci s centrální bankou a příslušným orgánem shledají, že by použití nástrojů k řešení krize nestačilo k zabránění významným nepříznivým důsledkům pro finanční systém;

b) 

příslušné ministerstvo nebo vláda a orgán příslušný k řešení krize shledají, že by uplatnění nástrojů k řešení krize nestačilo k ochraně veřejného zájmu, jestliže již předtím centrální banka mimořádně poskytla instituci likviditu;

c) 

ve vztahu k nástroji pro přechodné veřejné vlastnictví příslušné ministerstvo nebo vláda po konzultaci s příslušným orgánem a orgánem příslušným k řešení krize shledají, že by uplatnění nástrojů k řešení krize nestačilo k ochraně veřejného zájmu, jestliže již předtím byla instituci poskytnuta veřejná kapitálová podpora prostřednictvím nástroje pro kapitálovou podporu.

5.  Nástroje finanční stabilizace tvoří:

a) 

nástroj pro veřejnou kapitálovou podporu uvedený v článku 57;

b) 

nástroj pro přechodné veřejné vlastnictví uvedený v článku 58.

Článek 57

Nástroj pro veřejnou kapitálovou podporu

1.  Členské státy se mohou při dodržení vnitrostátního práva obchodních společností a při splnění požadavků nařízení (EU) č. 575/2013 podílet na rekapitalizaci instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) této směrnice tím, že jim poskytnou kapitál výměnou za tyto nástroje:

a) 

nástroje kmenového kapitálu tier 1;

b) 

nástroje vedlejšího kapitálu tier 1 nebo nástroje kapitálu tier 2.

2.  Členské státy v mezích možností, které jim poskytuje jejich akciový podíl v instituci nebo subjektu uvedeném v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d), zajistí, aby instituce nebo subjekt, na něž se vztahuje nástroj pro veřejnou kapitálovou podporu podle tohoto článku, byl řízen komerčně a profesionálně.

3.  Pokud určitý členský stát poskytne nástroj pro veřejnou kapitálovou podporu podle tohoto článku, zajistí, aby byl jeho podíl v dané instituci nebo subjektu uvedeném v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) převeden na soukromý sektor, jakmile to umožní obchodní a finanční okolnosti.

Článek 58

Nástroj pro přechodné veřejné vlastnictví

1.  Členské státy mohou instituci nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) převzít do přechodného veřejného vlastnictví.

2.  Za tímto účelem může členský stát provést jeden či více převodů akcií, kdy nabyvatelem je:

a) 

osoba jmenovaná členským státem; nebo

b) 

společnost v plném vlastnictví členského státu.

3.  Členské státy zajistí, aby instituce nebo subjekty uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) podléhající nástroji pro přechodné veřejné vlastnictví v souladu s tímto článkem byly řízeny komerčně a profesionálně a aby byly převedeny do soukromého sektoru, jakmile to umožní obchodní a finanční okolnosti.



KAPITOLA V

▼M3

Odepisování nebo konverze kapitálových nástrojů a způsobilých závazků

▼B

Článek 59

▼M3

Požadavek na odpis nebo konverzi příslušných kapitálových nástrojů a způsobilých závazků

1.  Pravomoc k odpisu nebo konverzi příslušných kapitálových nástrojů a způsobilých závazků může být vykonána buď:

a) 

nezávisle na opatření k řešení krize; nebo

b) 

v kombinaci s opatřením k řešení krize, pokud jsou splněny podmínky zahájení řešení krize stanovené v článcích 32, 32a nebo 33.

Zakoupil-li subjekt řešící krizi příslušné kapitálové nástroje a způsobilé závazky nepřímo prostřednictvím jiných subjektů v téže skupině řešící krizi, pravomoc k odpisu nebo konverzi těchto příslušných kapitálových nástrojů a způsobilých závazků se vykoná zároveň s vykonáním téže pravomoci na úrovni mateřského podniku dotčeného subjektu na úrovni dalších mateřských podniků, které nejsou subjekty řešícími krizi, aby se ztráty fakticky přenesly na subjekt řešící krizi a aby subjekt řešící krizi provedl rekapitalizaci dotčeného subjektu.

Po výkonu pravomoci k odpisu nebo konverzi příslušných kapitálových nástrojů nebo způsobilých závazků nezávisle na opatření k řešení krize se provede ocenění podle článku 74 a použije se článek 75.

▼M3

1a.  Pravomoc k odpisu nebo konverzi způsobilých závazků nezávisle na opatření k řešení krize může být vykonána pouze ve vztahu ke způsobilým závazkům, které splňují podmínky uvedené v čl. 45f odst. 2 písm. a) této směrnice, s výjimkou podmínky týkající se zbývající splatnosti závazků, jak je stanovena v čl. 72c odst. 1 nařízení (EU) č. 575/2013.

Při výkonu této pravomoci členské státy zajistí, aby se odpis nebo konverze prováděly podle zásady uvedené v čl. 34 odst. 1 písm. g).

1b.  Přijme-li se opatření k řešení krize ve vztahu k subjektu řešícímu krizi nebo za výjimečných okolností odchylně od plánu řešení krize ve vztahu k subjektu, který není subjektem řešícím krizi, částka, která se sníží, odepíše nebo konvertuje v souladu s čl. 60 odst. 1 na úrovni takového subjektu, se započítá do limitů stanovených v čl. 37 odst. 10 a čl. 44 odst. 5 písm. a) nebo v čl. 44 odst. 8 písm. a), použitelných na dotčený subjekt.

▼B

2.  Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize měly pravomoc k odpisu příslušných ►M3  kapitálových nástrojů a způsobilých závazků uvedených v odstavci 1a ◄ nebo k jejich konverzi na akcie nebo jiné nástroje účasti dané instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d).

▼M3

3.  Členské státy vyžadují, aby orgány příslušné k řešení krize vykonaly v souladu s článkem 60 neprodleně pravomoc k odpisu nebo konverzi ve vztahu k příslušným kapitálovým nástrojům a způsobilým závazkům uvedeným v odstavci 1a, vydaným institucí nebo subjektem uvedeným v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d), platí-li jedna nebo více z těchto okolností:

a) 

bylo zjištěno, že podmínky zahájení řešení krize stanovené v článcích 32, 32a nebo 33 byly splněny předtím, než byla přijata jakákoli opatření k řešení krize;

b) 

odpovědný orgán shledá, že instituce nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) již nebudou životaschopné, pokud tato pravomoc nebude ve vztahu k příslušným kapitálovým nástrojům a způsobilým závazkům vykonána;

▼B

c) 

v případě příslušných kapitálových nástrojů vydaných dceřiným podnikem, jestliže jsou tyto kapitálové nástroje uznány pro účely splnění požadavků na kapitál na individuálním a konsolidovaném základě, odpovědný orgán členského státu orgánu vykonávajícího dohled na konsolidovaném základě a odpovědný orgán členského státu orgánu dceřiného podniku společně shledají ve smyslu čl. 92 odst. 3 a 4, že pokud nebude ve vztahu k uvedeným nástrojům vykonána pravomoc k odpisu či konverzi, skupina již nebude životaschopná;

d) 

v případě příslušných kapitálových nástrojů vydaných na úrovni mateřského podniku, jestliže jsou tyto kapitálové nástroje uznány pro účely splnění požadavků na kapitál na jednotlivém základě na úrovni mateřského podniku nebo na konsolidovaném základě a odpovědný orgán členského státu orgánu vykonávajícího dohled na konsolidovaném základě shledá, že pokud nebude ve vztahu k uvedeným nástrojům vykonána pravomoc k odpisu či konverzi, skupina již nebude životaschopná;

e) 

instituce nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) vyžaduje mimořádnou veřejnou finanční podporu, s výjimkou případů, kdy nastane některá z okolností uvedených v čl. 32 odst. 4 písm. d) bodě iii).

4.  Pro účely odstavce 3 se má za to, že instituce nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) nebo skupina již nejsou životaschopné pouze v případě, že jsou splněny obě tyto podmínky:

a) 

instituce nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) nebo skupina jsou v selhání nebo je jejich selhání pravděpodobné;

b) 

s ohledem na časové možnosti a další relevantní okolnosti neexistuje přiměřená vyhlídka na to, že by selhání instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) nebo skupiny v přiměřené lhůtě zabránila, samostatně nebo společně s opatřeními k řešení krize, opatření jiná než opatření k odpisu nebo konverzi ►M3  kapitálových nástroje nebo způsobilé závazky uvedené v odstavci 1a ◄ , včetně alternativních opatření soukromého sektoru nebo orgánů dohledu (včetně opatření včasného zásahu).

5.  Pro účely odst. 4 písm. a) tohoto článku se má za to, že instituce nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) jsou v selhání nebo je jejich selhání pravděpodobné, nastane-li jedna nebo více okolností uvedených v čl. 32 odst. 4.

6.  Pro účely odst. 4 písm. a) se má za to, že skupina je v selhání nebo je její selhání pravděpodobné, pokud porušuje konsolidované obezřetnostní požadavky způsobem, který by odůvodnil opatření příslušného orgánu, nebo existují objektivní skutečnosti podporující závěr, že skupina uvedené požadavky poruší v blízké budoucnosti, a to mimo jiné z toho důvodu, že jí vznikly nebo pravděpodobně vzniknou ztráty, které vyčerpají celý její kapitál nebo jeho významnou část.

7.  Příslušný kapitálový nástroj vydaný dceřiným podnikem se neodepíše podle odst. 3 písm. c) ve větším rozsahu ani nekonvertuje za horších podmínek, než tomu bylo v případě odpisu nebo konverze kapitálových nástrojů na úrovni mateřského podniku, které mají stejné pořadí.

8.  Učiní-li odpovědný orgán zjištění podle odstavce 3 tohoto článku, okamžitě to oznámí orgánu příslušnému k řešení krize, který je za dotčenou instituci nebo dotčený subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) odpovědný, pokud se jedná o jiný orgán.

9.  Než učiní zjištění podle odst. 3 písm. c) tohoto článku ve vztahu k dceřinému podniku, který vydává příslušné kapitálové nástroje uznané pro účely splnění požadavků na kapitál na individuálním a konsolidovaném základě, splní odpovědný orgán požadavky na oznamování a konzultaci stanovené v článku 62.

10.  Před výkonem pravomoci k odpisu nebo konverzi ►M3  kapitálových nástroje nebo způsobilé závazky uvedené v odstavci 1a ◄ orgány příslušné k řešení krize zajistí, aby bylo v souladu s článkem 36 provedeno ocenění aktiv a závazků instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d). Toto ocenění vytvoří základ pro výpočet odpisu, které se má použít na příslušné ►M3  kapitálové nástroje nebo způsobilé závazky uvedené v odstavci 1a ◄ v zájmu absorpce ztrát, a pro úroveň konverze, která se má uplatnit na příslušné ►M3  kapitálové nástroje nebo způsobilé závazky uvedené v odstavci 1a ◄ v zájmu rekapitalizace příslušné instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d).

Článek 60

▼M3

Ustanovení týkající se odpisu nebo konverze příslušných kapitálových nástrojů a způsobilých závazků

▼B

1.  Při plnění požadavku stanoveného v článku 59 vykonávají orgány příslušné k řešení krize pravomoc k odpisu či konverzi v souladu s pořadím pohledávek jako v běžném úpadkovém řízení způsobem, který vede k těmto výsledkům:

a) 

položky kmenového kapitálu tier 1 se snižují jako první úměrně ke ztrátám a až do své plné výše a orgán příslušný k řešení krize přijme ve vztahu k držitelům nástrojů kmenového kapitálu tier 1 jedno nebo obě z opatření uvedených v čl. 47 odst. 1;

b) 

jistina nástrojů vedlejšího kapitálu tier 1 se odepíše nebo konvertuje na nástroje kmenového kapitálu tier 1 nebo obojí, a to v rozsahu požadovaném pro dosažení účelu řešení krize uvedeného v článku 31 nebo až do plné výše příslušných kapitálových nástrojů, podle toho, která hodnota je nižší;

c) 

jistina nástrojů kapitálu tier 2 se odepíše nebo konvertuje na nástroje kmenového kapitálu tier 1 nebo obojí, a to v rozsahu požadovaném pro dosažení účelu řešení krize uvedeného v článku 31 nebo až do plné výše příslušných kapitálových nástrojů, podle toho, která hodnota je nižší;

▼M3

d) 

jistina způsobilých závazků uvedených v čl. 59 odst. 1a se odepíše nebo konvertuje na nástroje kmenového kapitálu tier 1 anebo se jak odepíše, tak konvertuje na uvedené nástroje, a to v rozsahu požadovaném pro dosažení účelu řešení krize uvedeného v článku 31 nebo do plné výše příslušných způsobilých závazků, podle toho, která hodnota je nižší.

▼M3

2.  Pokud se jistina příslušného kapitálového nástroje nebo způsobilého závazku uvedeného v čl. 59 odst. 1a odepíše:

a) 

snížení této jistiny je trvalé, s výhradou odškodnění v souladu s mechanismem připisování uvedeným v čl. 46 odst. 3;

b) 

vůči držiteli příslušného kapitálového nástroje nebo způsobilého závazku uvedeného v čl. 59 odst. 1a nezůstává na základě částky nástroje, která byla odepsána, nebo v souvislosti s ní žádný závazek, s výjimkou již vzniklého závazku a závazku k náhradě škody, jenž může vzniknout v důsledku napadení zákonnosti výkonu pravomoci k odpisu;

c) 

žádnému držiteli příslušných kapitálových nástrojů nebo způsobilých závazků uvedených v čl. 59 odst. 1a není vyplacena jiná náhrada než v souladu s odstavcem 3 tohoto článku.

▼B

3.   ►M3  V zájmu konverze příslušných kapitálových nástrojů a způsobilých závazků uvedených v čl. 59 odst. 1a podle odst. 1 písm. b), c) a d) tohoto článku mohou orgány příslušné k řešení krize požadovat, aby instituce nebo subjekty uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) vydaly nástroje kmenového kapitálu tier 1 držitelům příslušných kapitálových nástrojů a takových způsobilých závazků. Příslušné kapitálové nástroje a takové závazky mohou být konvertovány pouze v případě, že jsou splněny tyto podmínky: ◄

a) 

tyto nástroje kmenového kapitálu tier 1 vydala instituce nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) nebo mateřský podnik instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) se souhlasem orgánu příslušného k řešení krize instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) nebo případně orgánu příslušného k řešení krize mateřského podniku;

b) 

tyto nástroje kmenového kapitálu tier 1 byly vydány předtím, než uvedená instituce nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) vydá jakékoli akcie nebo nástroje účasti pro účely poskytnutí kapitálu státem nebo vládním subjektem;

c) 

uvedené nástroje kmenového kapitálu tier 1 jsou poskytnuty a převedeny neprodleně po výkonu pravomoci ke konverzi;

d) 

konverzní koeficient, který určí počet nástrojů kmenového kapitálu tier 1 poskytovaných na ►M3  každý příslušný kapitálový nástroj nebo každý způsobilý závazek uvedený v čl. 59 odst. 1a ◄ , je v souladu se zásadami stanovenými v článku 50 a veškerými obecnými pokyny vypracovanými orgánem EBA podle čl. 50 odst. 4.

4.  Aby mohly být nástroje kmenového kapitálu tier 1 poskytnuty v souladu s odstavcem 3, mohou orgány příslušné k řešení krize požadovat, aby instituce a subjekty uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) vždy disponovaly nezbytným předběžným povolením k vydání příslušného počtu nástrojů kmenového kapitálu tier 1.

5.  Pokud instituce splňuje podmínky zahájení řešení krize a orgán příslušný k řešení krize se rozhodne použít na ni nástroj k řešení krize, splní orgán příslušný k řešení krize před použitím nástroje k řešení krize požadavek stanovený v čl. 59 odst. 3.

Článek 61

Orgány odpovědné za zjištění

1.  Členské státy zajistí, aby orgány odpovědnými za zjištění uvedená v čl. 59 odst. 3 byly orgány uvedené v tomto článku.

2.  Každý členský stát určí ve svém vnitrostátním právu odpovědný orgán, který odpovídá za zjištění podle článku 59. Odpovědným orgánem může být v souladu s článkem 32 příslušný orgán nebo orgán příslušný k řešení krize.

3.  Pokud jsou příslušné kapitálové nástroje uznány pro účely splnění požadavků na kapitál v souladu s článkem 92 nařízení (EU) č. 575/2013 na individuálním základě, je orgánem odpovědným za zjištění uvedené v čl. 59 odst. 3 této směrnice odpovědný orgán členského státu, kde byly instituce nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) povoleny podle hlavy III směrnice 2013/36/EU.

▼M3

Pokud jsou příslušné kapitálové nástroje nebo způsobilé závazky uvedené v čl. 59 odst. 1a této směrnice uznány pro účely splnění požadavku podle čl. 45f odst. 1, je orgánem odpovědným za učinění zjištění uvedeného v čl. 59 odst. 3 této směrnice odpovědný orgán členského státu, kde byly instituce nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) této směrnice povoleny v souladu s hlavou III směrnice 2013/36/EU.

▼B

4.  Pokud jsou příslušné kapitálové nástroje vydány institucí nebo subjektem uvedeným v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d), které jsou dceřiným podnikem, a jsou uznány pro účely splnění požadavků na kapitál na individuálním základě a na konsolidovaném základě, jsou orgány odpovědnými za zjištění uvedená v čl. 59 odst. 1 tyto orgány:

a) 

odpovědný orgán členského státu, v němž jsou instituce nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) této směrnice, které tyto nástroje vydaly, usazeny v souladu s hlavou III směrnice 2013/36/EU, ►C1  je odpovědný za zjištění uvedená v čl. 59 odst. 3 písm. b) této směrnice; ◄

b) 

odpovědný orgán členského státu orgánu vykonávajícího dohled na konsolidovaném základě a odpovědný orgán členského státu, v němž jsou v souladu s hlavou III směrnice 2013/36/EU usazeny instituce nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) této směrnice, které tyto nástroje vydaly, ►C1  jsou odpovědné za společné zjištění uvedené v čl. 59 odst. 3 písm. c) této směrnice. ◄

Článek 62

Uplatnění na konsolidovaném základě: postup zjišťování

▼M3

1.  Členské státy zajistí, aby odpovědné orgány předtím, než učiní zjištění uvedené v čl. 59 odst. 3 písm. b), c), d) nebo e) ve vztahu k dceřinému podniku, který vydává příslušné kapitálové nástroje nebo způsobilé závazky uvedené v čl. 59 odst. 1a za účelem splnění požadavku uvedeného v článku 45f na individuálním základě, nebo příslušné kapitálové nástroje, jež jsou uznány pro účely splnění požadavků na kapitál na individuálním základě nebo na konsolidovaném základě, splňovaly tyto požadavky:

a) 

odpovědný orgán, který zvažuje, zda učinit zjištění uvedené v čl. 59 odst. 3 písm. b), c), d) nebo e), po konzultaci s orgánem příslušným k řešení krize dotčeného subjektu řešícího krizi tuto skutečnost do 24 hodin po konzultaci uvedeného orgánu příslušného k řešení krize oznámí:

i) 

orgánu vykonávajícímu dohled na konsolidovaném základě, a pokud nejde o tentýž orgán, i odpovědnému orgánu v členském státě, kde se nachází orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě;

ii) 

orgánům příslušným k řešení krize ostatních subjektů v rámci téže skupiny řešící krizi, které od subjektu, na který se vztahuje čl. 45f odst. 1, přímo nebo nepřímo zakoupily závazky uvedené v čl. 45f odst. 2;

b) 

odpovědný orgán, který zvažuje, zda učinit zjištění uvedené v čl. 59 odst. 3 písm. c), to neprodleně oznámí příslušnému orgánu odpovědnému za každou instituci nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d), jež vydaly příslušné kapitálové nástroje, ve vztahu k nimž má být vykonána pravomoc k odpisu nebo konverzi, je-li toto zjištění učiněno, a pokud nejde o tentýž orgán, i odpovědným orgánům v členském státě, kde se nacházejí tyto příslušné orgány a orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě.

▼B

2.  Při učinění zjištění uvedeného v čl. 59 odst. 3 písm. c), d) nebo e) v případě instituce nebo skupiny s přeshraniční činností vezmou odpovědné orgány v úvahu potenciální dopad řešení krize ve všech členských státech, kde instituce nebo skupina působí.

3.  Odpovědný orgán doplní oznámení provedené podle odstavce 1 o vysvětlení důvodů, proč zvažuje učinění dotčeného zjištění.

4.   ►M3  Bylo-li učiněno oznámení podle odstavce 1, posoudí odpovědný orgán po konzultaci s orgány, jež informoval v souladu s písm. a) bodem i) nebo písmenem b) uvedeného odstavce, tyto záležitosti: ◄

a) 

zda je k dispozici alternativní opatření k výkonu pravomoci k odpisu či konverzi v souladu s čl. 59 odst. 3;

b) 

pokud toto alternativní opatření k dispozici je, zda je lze skutečně použít;

c) 

pokud by toto alternativní opatření bylo skutečně možné použít, zda existuje realistická vyhlídka, že by v přiměřené lhůtě vyřešilo okolnosti, které by jinak vyžadovaly zjištění uvedené v čl. 59 odst. 3.

5.  Pro účely odstavce 4 tohoto článku se alternativními opatřeními rozumějí opatření včasného zásahu uvedená v článku 27 této směrnice, opatření uvedená v čl. 104 odst. 1 směrnice 2013/36/EU nebo převod prostředků nebo kapitálu z mateřského podniku.

6.  Jestliže odpovědný orgán po konzultaci s orgány, jimž učinil oznámení podle odstavce 4, usoudí, že je k dispozici jedno nebo více alternativních opatření, která mohou být skutečně použita a dosáhla by výsledku podle písmene c) uvedeného odstavce, zajistí použití těchto opatření.

7.  Jestliže v případě uvedeném odst. 1 písm. a) odpovědný orgán po konzultaci s orgány, jimž učinil oznámení podle odstavce 4 tohoto článku, usoudí, že není k dispozici žádné alternativní opatření, jež by dosáhlo výsledku podle písmene c) uvedeného odstavce, rozhodne, ►C1  zda je zvažované zjištění podle čl. 59 odst. 3 vhodné. ◄

8.  Pokud se odpovědný orgán rozhodne učinit zjištění podle čl. 59 odst. 3 písm. c), neprodleně to oznámí odpovědným orgánům členských států, v nichž se nacházejí dotčené dceřiné podniky, a toto zjištění má podobu společného rozhodnutí stanoveného v čl. 92 odst. 3 a 4. Není-li dosaženo společného rozhodnutí, ►C1  zjištění podle čl. 59 odst. 3 písm. c) se neučiní. ◄

9.  Orgány příslušné k řešení krize členských států, kde se nacházejí jednotlivé dotčené dceřiné podniky, neprodleně provedou rozhodnutí odepsat nebo konvertovat kapitálové nástroje, které bylo přijato v souladu s tímto článkem, s řádným ohledem na naléhavost okolností.



KAPITOLA VI

Pravomoci k řešení krize

Článek 63

Obecné pravomoci

1.  Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize měly veškeré pravomoci nezbytné k uplatňování nástrojů k řešení krize u institucí a subjektů uvedených v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d), které splňují příslušné podmínky zahájení řešení krize. Orgány příslušné k řešení krize musí mít zejména následující pravomoci k řešení krize, které mohou vykonávat jednotlivě nebo v jakékoli kombinaci:

a) 

pravomoc vyžádat si od jakékoli osoby informace požadované k tomu, aby orgán příslušný k řešení krize rozhodl o opatření k řešení krize a jeho přípravě, včetně aktualizovaných a doplňkových informací obsažených v plánech řešení krize a včetně informací, jež mají být poskytnuty při kontrole na místě;

b) 

pravomoc převzít kontrolu nad institucí v režimu řešení krize a vykonávat veškerá práva a pravomoci svěřené akcionářům, jiným vlastníkům a vedoucímu orgánu této instituce;

c) 

pravomoc převádět akcie a jiné nástroje účasti vydané institucí v režimu řešení krize;

d) 

pravomoc převádět práva, aktiva nebo závazky instituce v režimu řešení krize na jiný subjekt s jeho souhlasem;

e) 

pravomoc snížit, případně až na nulu, jistinu ►M3  závazků použitelné k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů ◄ instituce v režimu řešení krize nebo splatnou neuhrazenou částku ve vztahu k nim;

f) 

pravomoc konvertovat ►M3  závazky použitelné k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů ◄ instituce v režimu řešení krize na kmenové akcie nebo jiné nástroje účasti uvedené instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d), relevantní mateřské instituce nebo překlenovací instituce, na niž jsou převedeny aktiva, práva nebo závazky instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d);

g) 

pravomoc zrušit dluhové nástroje vydané institucí v režimu řešení krize, s výjimkou zajištěných závazků, na něž se vztahuje čl. 44 odst. 2;

h) 

pravomoc snížit, případně až na nulu, jmenovitou hodnotu akcií nebo jiných nástrojů účasti instituce v režimu řešení krize a tyto akcie a jiné nástroje účasti zrušit;

i) 

pravomoc uložit instituci v režimu řešení krize nebo relevantní mateřské instituci, aby vydala nové akce nebo jiné nástroje účasti nebo jiné kapitálové nástroje, včetně prioritních akcií a podmíněných konvertibilních nástrojů;

j) 

pravomoc změnit nebo upravit splatnost dluhových nástrojů a jiných ►M3  závazků použitelné k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů ◄ vydaných institucí v režimu řešení krize nebo změnit výši úroků splatných na základě takových nástrojů a jiných ►M3  závazků použitelné k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů ◄ nebo datum splatnosti těchto úroků, včetně dočasného pozastavení plateb, s výjimkou zajištěných závazků, na něž se vztahuje čl. 44 odst. 2;

k) 

pravomoc závěrečně vypořádat a ukončit finanční smlouvy nebo deriváty pro účely použití článku 49;

l) 

pravomoc odvolat nebo vyměnit vedoucí orgán a vrcholné vedení instituce v režimu řešení krize;

m) 

pravomoc požadovat po příslušném orgánu, aby včas posoudil kupujícího kvalifikované účasti, odchylně od lhůt stanovených v článku 22 směrnice 2013/36/EU a v článku 12 směrnice 2014/65/EU.

2.  Členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění toho, aby orgány příslušné k řešení krize při používání nástrojů k řešení krize a při výkonu pravomocí k řešení krize nepodléhaly žádnému z následujících požadavků, jež by se jinak použily na základě vnitrostátního práva, smlouvy, nebo jinak:

a) 

s výhradou čl. 3 odst. 6 a čl. 85 odst. 1 požadavkům na získání schválení nebo souhlasu jakékoli veřejné nebo soukromé osoby, včetně akcionářů nebo věřitelů instituce v režimu řešení krize;

b) 

před výkonem pravomoci procesním požadavkům na oznámení jakékoli osobě, včetně veškerých požadavků na zveřejnění jakéhokoli oznámení nebo prospektu nebo požadavků na podání či registraci jakéhokoli dokumentu u jakéhokoli jiného orgánu.

Členské státy zejména zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize mohly vykonávat pravomoci podle tohoto článku bez ohledu na jakékoli omezení nebo jakýkoli požadavek na souhlas ohledně převodu dotčených finančních nástrojů, práv, aktiv nebo závazků, jež by se jinak použily.

Prvním pododstavcem písm. b) tohoto odstavce nejsou dotčeny požadavky stanovené v článcích 81 a 83 ani jakékoli požadavky na oznámení podle rámce Unie pro státní podporu.

3.  Členské státy zajistí, aby v rozsahu, v jakém kteroukoli z pravomocí uvedených v odstavci 1 tohoto článku nelze vykonat vůči některému ze subjektů v působnosti čl. 1 odst. 1 této směrnice kvůli jeho specifické právní formě, měly orgány příslušné k řešení krize pravomoci co nejpodobnější, mimo jiné i z hlediska účinků.

4.  Členské státy zajistí, aby v případě, že orgány příslušné k řešení krize vykonávají pravomoci podle odstavce 3, byly dotčeným osobám, včetně akcionářů, věřitelů a protistran, poskytnuty záruky stanovené v této směrnici nebo záruky, které mají stejný účinek.

Článek 64

Doplňkové pravomoci

1.  Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize měly při výkonu pravomoci k řešení krize možnost:

a) 

s výhradou článku 78 stanovit, že k převodu dojde bez jakéhokoli závazku nebo zatížení pro převáděné finanční nástroje, práva, aktiva nebo závazky; pro tyto účely se za závazek nebo zatížení nepovažuje jakékoli právo na náhradu v souladu s touto směrnicí;

b) 

odstranit práva k nabývání dalších akcií nebo jiných nástrojů účasti;

c) 

požadovat po relevantním orgánu, aby ukončil nebo pozastavil přijetí finančních nástrojů k obchodování na regulovaném trhu nebo jejich kotování podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/34/ES ( 10 );

d) 

stanovit, aby se s příjemcem pro účely veškerých práv nebo závazků instituce v režimu řešení krize nebo opatření, která přijala, včetně veškerých práv nebo závazků souvisejících s účasti na infrastruktuře trhu s výhradou článků 38 a 40, zacházelo, jako by se jednalo o instituci v režimu řešení krize;

e) 

požadovat po instituci v režimu řešení krize nebo příjemci, aby si vzájemně poskytovali informace a součinnost; a

f) 

zrušit nebo změnit podmínky smlouvy, jejíž stranou je instituce v režimu řešení krize, nebo nahradit příjemce jakožto její strana.

2.  Orgány příslušné k řešení krize vykonávají pravomoci uvedené v odstavci 1, pokud to orgán příslušný k řešení krize považuje za vhodné pro zajištění účinnosti opatření k řešení krize nebo dosažení jednoho nebo více účelů řešení krize.

3.  Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize měly při výkonu pravomoci k řešení krize možnost stanovit opatření pro zachování kontinuity nezbytná k zajištění toho, aby opatření k řešení krize byla účinná a aby příjemce mohl tam, kde je to relevantní, provozovat převedenou činnost. Mezi tato opatření pro zachování kontinuity patří zejména:

a) 

kontinuita smluv uzavřených institucí v režimu řešení krize tak, aby příjemce převzal práva a závazky této instituce v souvislosti s jakýmkoli převedeným finančním nástrojem, právem, aktivem nebo závazkem a aby tuto instituci výslovně nebo implicitně nahradil ve všech příslušných smluvních dokumentech;

b) 

nahrazení instituce v režimu řešení krize příjemcem ve veškerých soudních řízeních týkajících se jakéhokoli převedeného finančního nástroje, práva, aktiva nebo závazku.

4.  Pravomocemi uvedenými v odst. 1 písm. d) a v odst. 3 písm. b) není dotčeno:

a) 

právo zaměstnance instituce v režimu řešení krize na ukončení pracovní smlouvy;

b) 

s výhradou článků 69, 70 a 71 jakékoli právo smluvní strany vykonávat práva v rámci smlouvy, včetně práva na ukončení, k nimž je oprávněna v souladu s podmínkami smlouvy v důsledku jednání nebo opomenutí instituce v režimu řešení krize před příslušným převodem nebo příjemce po příslušném převodu.

Článek 65

Pravomoc vyžadovat poskytnutí služeb a zařízení

1.  Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize měly pravomoc uložit instituci v režimu řešení krize nebo jakémukoli subjektu její skupiny, aby poskytovaly veškeré služby nebo zařízení nezbytné k tomu, aby příjemce mohl účinně provozovat podnik, jenž na něj byl převeden.

První pododstavec se použije i v případě, že instituce v režimu řešení krize nebo relevantní subjekt skupiny vstoupily do běžného úpadkového řízení.

2.  Členské státy zajistí, aby jejich orgány příslušné k řešení krize měly pravomoci vynucovat plnění povinností, které podle odstavce 1 subjektům skupiny usazeným na jejich území uložily orgány příslušné k řešení krize v jiných členských státech.

3.  Služby a zařízení uvedené v odstavcích 1 a 2 jsou omezeny na provozní služby a zařízení a nesmějí zahrnovat žádnou formu finanční podpory.

4.  Služby a zařízení poskytované v souladu s odstavci 1 a 2 se poskytují za těchto podmínek:

a) 

pokud byly služby a zařízení instituci v režimu řešení krize poskytovány na základě dohody bezprostředně před přijetím opatření k řešení krize, a po dobu platnosti této dohody, za stejných podmínek;

b) 

pokud dohoda neexistuje nebo doba její platnosti uplynula, za přiměřených podmínek.

5.  EBA vydá do 3. července 2015 obecné pokyny v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010 upřesňující minimální seznam služeb nebo zařízení nezbytných k tomu, aby příjemce mohl účinně provozovat podnik, jenž na něj byl převeden.

Článek 66

Pravomoc vynucovat opatření krizového řízení nebo opatření k předejití krizi ostatními členskými státy

1.  Členské státy zajistí, aby v případě, že převod akcií, jiných nástrojů účasti anebo aktiv, práv nebo závazků zahrnuje aktiva umístěná v jiném členském státě, než je stát orgánu příslušného k řešení krize, nebo práva nebo závazky řídící se právem jiného členského státu, než je stát orgánu příslušného k řešení krize, byl tento převod účinný v tomto jiném členském státě nebo podle jeho práva.

2.  Členské státy poskytnou orgánu příslušnému k řešení krize, který provedl nebo má v úmyslu provést převod, veškerou přiměřenou součinnost k zajištění toho, aby byly akcie nebo jiné nástroje účasti anebo aktiva, práva nebo závazky převedeny na příjemce v souladu s veškerými platnými požadavky vnitrostátního práva.

3.  Členské státy zajistí, aby akcionáři, věřitelé a třetí strany dotčení převodem akcií, jiných nástrojů účasti, aktiv, práv nebo závazků uvedených v odstavci 1 nebyli oprávněni převodu zabránit, napadnout jej nebo zrušit podle žádného ustanovení práva členského státu, kde jsou aktiva umístěna, nebo členského státu, jehož právem se akcie, jiné nástroje účasti, práva nebo závazky řídí.

4.  Pokud orgán příslušný k řešení krize v členském státě (dále jen „členský stát A“) vykoná pravomoc k odpisu či konverzi, a to i ve vztahu ke kapitálovým nástrojům v souladu s článkem 59, a mezi ►M3  závazky použitelné k rekapitalizaci z vnitřních zdrojů ◄ nebo příslušné kapitálové nástroje instituce v režimu řešení krize patří:

a) 

nástroje nebo závazky, které se řídí právem jiného členského státu, než je stát orgánu příslušného k řešení krize, jenž vykonal pravomoc k odpisu či konverzi (dále jen „členský stát B“);

b) 

závazky dlužné věřitelům umístěným v členském státě B,

pak členský stát B zajistí, aby byla jistina uvedených závazků nebo nástrojů snížena nebo aby byla provedena konverze závazků nebo nástrojů v souladu s výkonem pravomoci k odpisu či konverzi orgánu příslušného k řešení krize v členském státě A.

5.  Členské státy zajistí, aby věřitelé dotčení výkonem pravomoci k odpisu či konverzi uvedeným v odstavci 4 nebyli oprávněni napadnout snížení jistiny nástroje nebo závazku nebo případně jeho konverzi na základě žádného ustanovení práva členského státu B.

6.  Každý členský stát zajistí, aby následující skutečnosti byly určovány v souladu s právem členského státu orgánu příslušného k řešení krize:

a) 

právo akcionářů, věřitelů a třetích stran podat podle článku 85 podat návrh na soudní přezkum převodu akcií, jiných nástrojů účasti, aktiv, práv nebo závazků uvedených v odstavci 1 tohoto článku;

b) 

právo věřitelů podat podle článku 85 návrh na soudní přezkum snížení jistiny nebo konverzi nástroje nebo závazku, na něž se vztahuje odst. 4 písm. a) nebo b) tohoto článku;

c) 

záruky pro částečné převody podle kapitoly VII ve vztahu k aktivům, právům nebo závazkům uvedeným v odstavci 1.

Článek 67

Pravomoc ohledně aktiv, práv, závazků, akcií a jiných nástrojů účasti umístěných ve třetích zemích

1.  Členské státy stanoví, aby v případech, kdy se opatření k řešení krize týká opatření přijatého ohledně aktiv umístěných ve třetí zemi nebo akcií, jiných nástrojů účasti, práv nebo závazků, které se řídí právem třetí země, orgány příslušné k řešení krize mohly požadovat, aby:

a) 

správce, konkurzní správce nebo jiná osoba vykonávající kontrolu nad institucí v režimu řešení krize a příjemce podnikli veškeré nezbytné kroky k zajištění toho, aby převod, odpis, konverze nebo opatření nabyly účinnosti;

b) 

správce, konkurzní správce nebo jiná osoba vykonávající kontrolu nad institucí v režimu řešení krize drželi akcie, jiné nástroje účasti, aktiva nebo práva nebo hradili závazky jménem příjemce, dokud převod, odpis, konverze nebo opatření nenabude účinnosti;

c) 

přiměřené výdaje příjemce řádně vynaložené na provedení kteréhokoli opatření podle písmen a) a b) tohoto odstavce byly hrazeny některým ze způsobů uvedených v čl. 37 odst. 7.

2.  Pokud orgán příslušný k řešení krize dojde k závěru, že přes veškeré nezbytné kroky podniknuté správcem, konkurzním správcem nebo jinou osobou v souladu s odst. 1 písm. a) je velmi nepravděpodobné, že převod, konverze nebo opatření nabude účinnosti ve vztahu k určitým aktivům umístěným ve třetí zemi nebo k určitým akciím, jiným nástrojům účasti, právům nebo závazkům, které se řídí právem třetí země, neprovede převod, odpis, konverzi nebo opatření. Pokud již převod, odpis, konverzi nebo opatření přikázal, neplatí tento příkaz ve vztahu k dotčeným aktivům, akciím, nástrojům účasti, právům nebo závazkům.

Článek 68

Vyloučení některých smluvních podmínek z včasného zásahu a řešení krize

1.  Opatření k předejití krizi nebo opatření krizového řízení přijaté ve vztahu k subjektu v souladu s touto směrnicí, případně včetně událostí přímo souvisejících s uplatněním takového opatření, nesmí být v rámci smlouvy, kterou tento subjekt uzavřel, samo o sobě považováno za rozhodnou událost pro vymáhání ve smyslu směrnice 2002/47/ES nebo za úpadkové řízení ve smyslu směrnice 98/26/ES, pokud jsou nadále plněny podstatné povinnosti podle smlouvy, včetně povinnosti platby a plnění, jakož i poskytování zajištění.

Navíc toto opatření k předejití krizi nebo opatření krizového řízení samo o sobě nesmí být považováno za rozhodnou událost pro vymáhání nebo za úpadkové řízení v rámci smlouvy uzavřené:

a) 

dceřiným podnikem instituce, která zahrnuje závazky zaručené nebo jinak podpořené mateřským podnikem nebo jakýmkoli subjektem skupiny; nebo

b) 

jakýmkoli subjektem ze stejné skupiny jako instituce, která zahrnuje křížová ujednání pro případ neplnění závazku.

2.   ►C1  Je-li postup třetí země k řešení krize uznán podle článku 94 ◄ nebo rozhodne-li tak orgán příslušný k řešení krize, představuje takový postup pro účely tohoto článku opatření krizového řízení.

3.   ►M3  Jsou-li nadále plněny podstatné povinnosti podle smlouvy, včetně povinnosti platby a plnění, jakož i poskytování kolaterálu, pak opatření k předejití krizi, pozastavení povinnosti podle článku 33a nebo opatření krizového řízení, včetně událostí přímo souvisejících s uplatněním takového opatření, samo o sobě nikomu neumožňuje: ◄

a) 

vykonávat práva na jakékoli ukončení, pozastavení, změnu, netting nebo vzájemné započtení, a to i ve vztahu ke smlouvě uzavřené:

i) 

dceřiným podnikem, v jejímž rámci jsou závazky zaručeny nebo jinak podpořeny subjektem skupiny;

ii) 

jakýmkoli subjektem ze stejné skupiny jako instituce, která zahrnuje křížová ujednání pro případ neplnění závazku;

b) 

získat držení jakéhokoli majetku dotčené instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) nebo jakéhokoli subjektu ze stejné skupiny jako instituce, která zahrnuje křížová ujednání pro případ neplnění závazku, vykonávat nad nimi kontrolu nebo vymáhat jakékoli zajištění s nimi související;

c) 

postihnout jakákoli smluvní práva dotčené instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) nebo jakéhokoli subjektu ze stejné skupiny jako instituce, která zahrnují křížová ujednání pro případ neplnění závazku.

4.  Tento článek se nedotýká práva osoby přijmout opatření podle odstavce 3, pokud takové právo vzniká na základě události jiné, než je opatření k předejití krizi, opatření krizového řízení nebo událost přímo související s uplatněním takového opatření.

▼M3

5.  Pozastavení nebo omezení podle článků 33a, 69 nebo 70 nepředstavuje neplnění smluvní povinnosti pro účely odstavců 1 a 3 tohoto článku a čl. 71 odst. 1.

▼B

6.  Ustanovení tohoto článku se považují za imperativní ustanovení ve smyslu článku 9 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ( 11 ).

Článek 69

Pravomoc pozastavit některé povinnosti

1.  Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize měly pravomoc pozastavit jakoukoli povinnost platby nebo plnění podle jakékoli smlouvy, jíž je instituce v režimu řešení krize stranou, od doby zveřejnění oznámení o pozastavení v souladu s čl. 83 odst. 4 do půlnoci pracovního dne následujícího po tomto zveřejnění v členském státě orgánu příslušného k řešení krize dané instituce v režimu řešení krize.

2.  Pokud by jakákoli povinnost platby nebo plnění měla nastat v průběhu doby pozastavení, platba bude splatná nebo povinnost plnění nastane okamžitě po skončení doby pozastavení.

3.  Pokud je povinnost některé instituce v režimu řešení krize týkající se platby nebo plnění podle smlouvy pozastavena podle odstavce 1, pozastaví se na stejnou dobu i povinnost protistran této instituce týkající se platby nebo plnění podle uvedené smlouvy.

▼M3

4.  Jakékoli pozastavení podle odstavce 1 se nevztahuje na povinnost platby a plnění vůči:

a) 

systémům a provozovatelům systémů, které jsou určeny podle směrnice 98/26/ES;

b) 

ústředním protistranám povoleným v Unii podle článku 14 nařízení (EU) č. 648/2012 a vůči ústředním protistranám z třetích zemí uznaným ESMA podle článku 25 uvedeného nařízení;

c) 

centrálním bankám.

▼B

5.  Při výkonu pravomoci podle tohoto článku zohlední orgány příslušné k řešení krize dopad, který by to mohlo mít na řádné fungování finančních trhů.

▼M3

Orgány příslušné k řešení krize stanoví rozsah uvedené pravomoci s ohledem na okolnosti jednotlivých případů. Zejména pečlivě posoudí, zda je vhodné rozšířit pozastavení povinnosti na způsobilé vklady, jež jsou vymezeny v čl. 2 odst. 1 bodě 4 směrnice 2014/49/EU, a zejména na pojištěné vklady fyzických osob, mikropodniků a malých a středních podniků.

Členské státy mohou stanovit, že v případě uplatnění pravomoci pozastavit povinnost platby nebo plnění ve vztahu k pojištěným vkladům umožní orgány příslušné k řešení krize vkladatelům přístup k náležitému dennímu obnosu z uvedených vkladů.

▼B

Článek 70

Pravomoc omezit vymáhání práv ze zajištění

1.  Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize měly pravomoc omezit zajištěné věřitele instituce v režimu řešení krize ve vymáhání práv ze zajištění ve vztahu k jakémukoli aktivu uvedené instituce od zveřejnění oznámení o omezení v souladu s čl. 83 odst. 4 do půlnoci pracovního dne následujícího po tomto zveřejnění v členském státě orgánu příslušného k řešení krize dané instituce v režimu řešení krize.

▼M3

2.  Orgány příslušné k řešení krize nevykonají pravomoc uvedenou v odstavci 1 tohoto článku ve vztahu k některé z těchto možností:

a) 

právům ze zajištění systémů nebo provozovatelů systémů určených pro účely směrnice 98/26/ES;

b) 

ústředním protistranám povoleným v Unii podle článku 14 nařízení (EU) č. 648/2012 a ústředním protistranám z třetích zemí uznaným ESMA podle článku 25 uvedeného nařízení a

c) 

centrálním bankám, a to nad aktivy zastavenými nebo poskytnutými institucí v režimu řešení krize formou marže nebo zajištění.

▼B

3.  Pokud se použije článek 80, zajistí orgány příslušné k řešení krize, aby veškerá omezení uložená na základě pravomoci podle odstavce 1 tohoto článku byla jednotná pro všechny subjekty skupiny, ve vztahu k nimž se přijímají opatření k řešení krize.

4.  Při výkonu pravomoci podle tohoto článku zohlední orgány příslušné k řešení krize dopad, který by to mohlo mít na řádné fungování finančních trhů.

Článek 71

Pravomoc dočasně pozastavit práva na ukončení smlouvy

1.  Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize měly pravomoc pozastavit práva jakékoli strany na ukončení smlouvy s institucí v režimu řešení krize od zveřejnění oznámení v souladu s čl. 83 odst. 4 do půlnoci pracovního dne následujícího po tomto zveřejnění v členském státě orgánu příslušného k řešení krize dané instituce, pokud jsou nadále plněny povinnosti platby a plnění, jakož i poskytování zajištění.

2.  Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize měly pravomoc pozastavit práva jakékoli strany na ukončení smlouvy s dceřiným podnikem instituce v režimu řešení krize, pokud:

a) 

závazky z uvedené smlouvy jsou zaručeny nebo jinak podpořeny institucí v režimu řešení krize;

b) 

práva na ukončení smlouvy podle uvedené smlouvy se zakládají výlučně na platební neschopnosti nebo finanční situaci instituce v režimu řešení krize; a

c) 

v případě pravomoci k převodu, jež byla nebo může být vykonána ve vztahu k instituci v režimu řešení krize, buď:

i) 

veškerá aktiva a závazky dceřiného podniku týkající se uvedené smlouvy byly nebo mohou být převedeny na příjemce a převzaty příjemcem; nebo

ii) 

orgán příslušný k řešení krize takovým závazkům jiným způsobem zajistí náležitou ochranu.

Pozastavení nabývá účinku zveřejněním oznámení v souladu s čl. 83 odst. 4 do půlnoci pracovního dne následujícího po tomto zveřejnění v členském státě, v němž je dceřiný podnik instituce v režimu řešení krize usazen.

▼M3

3.  Jakékoli pozastavení podle odstavce 1 nebo 2 se nevztahuje na:

a) 

systémy nebo provozovatele systémů, které byly určeny pro účely směrnice 98/26/ES,

b) 

ústřední protistrany povolené v Unii podle článku 14 nařízení (EU) č. 648/2012 a ústřední protistrany z třetích zemí uznané ESMA podle článku 25 nařízení (EU) č. 648/2012 nebo

c) 

centrální banky.

▼B

4.  Osoba může vykonat právo na ukončení na základě finanční smlouvy před uplynutím doby uvedené v odstavci 1 nebo 2, pokud od orgánu příslušného k řešení krize obdrží oznámení o tom, že práva a závazky, na něž se smlouva vztahuje, nebudou:

a) 

převedeny na jiný subjekt; ani

b) 

podléhat odpisu nebo konverzi v rámci použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů v souladu s čl. 43 odst. 2 písm. a).

5.  Pokud orgán příslušný k řešení krize vykoná pravomoc uvedenou v odstavci 1 nebo 2 tohoto článku s cílem pozastavit práva na ukončení a pokud nebylo provedeno žádné oznámení podle odstavce 4 tohoto článku, lze tato práva po skončení období pozastavení vykonat, s výhradou článku 68, takto:

a) 

jestliže práva a závazky uvedené v příslušné smlouvě byly převedeny na jiný subjekt, může protistrana vykonat práva na ukončení smlouvy v souladu s podmínkami uvedené smlouvy pouze za podmínky, že trvá nebo následně nastane jakákoli rozhodná událost pro vymáhání ze strany příjemce;

b) 

jestliže práva a závazky uvedené v uvedené smlouvě zůstávají instituci v režimu řešení krize a orgán příslušný k řešení krize nepoužil u uvedené smlouvy nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů v souladu s čl. 43 odst. 2 písm. a), může protistrana vykonat práva na ukončení smlouvy v souladu s podmínkami uvedené smlouvy ke dni ukončení pozastavení podle odstavce 1.

6.  Při výkonu pravomoci podle tohoto článku zohlední orgány příslušné k řešení krize dopad, který by to mohlo mít na řádné fungování finančních trhů.

7.  Příslušné orgány nebo orgány příslušné k řešení krize mohou od instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) vyžadovat vedení podrobných záznamů o finančních smlouvách.

Na žádost příslušného orgánu nebo orgánu příslušného k řešení krize poskytne registr obchodních údajů těmto orgánům informace nezbytné k tomu, aby mohly plnit své povinnosti a mandáty v souladu s článkem 81 nařízení (EU) č. 648/2012.

8.  EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem, které upřesní následující prvky pro účely odstavce 7:

a) 

minimální soubor informací o finančních smlouvách, které by měly být obsaženy v podrobných záznamech; a

b) 

okolnosti, za kterých by měl být požadavek uložen.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 3. července 2015.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

▼M3

Článek 71a

Smluvní uznání pravomocí pozastavit nebo omezit práva a povinnosti

1.  Členské státy vyžadují, aby instituce a subjekty uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) a d) do všech finančních smluv, které uzavírají a které se řídí právem třetí země, zahrnuly podmínku, podle níž smluvní strany uznávají, že daná finanční smlouva může podléhat pravomocem pozastavit nebo omezit práva a povinnosti podle článků 33a, 69, 70 a 71 vykonávaným orgánem příslušným k řešení krize, a uznávají, že budou vázány požadavky uvedenými v článku 68.

2.  Členské státy mohou také vyžadovat, aby mateřské podniky v Unii zajistily, aby jejich dceřiné podniky ve třetích zemích do finančních smluv uvedených v odstavci 1 zahrnuly smluvní podmínku, která vyloučí, že výkon pravomoci orgánu příslušného k řešení krize pozastavit nebo omezit práva a povinnosti mateřského podniku v Unii podle odstavce 1 představuje platný důvod pro předčasné ukončení, pozastavení, změnu, započtení nebo vzájemné započtení nebo vymáhání práv ze zajištění u těchto smluv.

Požadavek uvedený v prvním pododstavci se může použít na dceřiné podniky ve třetích zemích, které jsou:

a) 

úvěrovými institucemi;

b) 

investičními podniky (nebo které by investičními podniky byly, měly-li by skutečné sídlo v příslušném členském státě) nebo

c) 

finančními institucemi.

3.  Odstavec 1 se použije na jakoukoli finanční smlouvu, která:

a) 

zakládá novou povinnost nebo významně mění stávající povinnost poté, co vstoupí v platnost předpisy přijaté na vnitrostátní úrovni za účelem provedení tohoto článku;

b) 

stanoví výkon jednoho nebo více práv na ukončení smlouvy nebo práv vymáhat práva ze zajištění, na které by se uplatnily články 33a, 68, 69, 70 nebo 71, pokud by se finanční smlouva řídila právem příslušného členského státu.

4.  Pokud instituce nebo subjekt smluvní podmínku vyžadovanou v souladu s odstavcem 1 tohoto článku do smlouvy nezahrnou, nebrání to orgánu příslušnému k řešení krize uplatnit ve vztahu k dané finanční smlouvě pravomoci uvedené v článcích 33a, 68, 69, 70 nebo 71.

5.  EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem k dalšímu určení obsahu podmínky požadované v odstavci 1, přičemž zohlední různé modely podnikání institucí a subjektů.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 28. června 2020.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

▼B

Článek 72

Výkon pravomocí k řešení krize

1.  Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize v zájmu přijetí opatření k řešení krize mohly vykonávat kontrolu nad institucí v režimu řešení krize s cílem:

a) 

provozovat činnosti a poskytovat služby instituce v režimu řešení krize se všemi pravomocemi jejích akcionářů a vedoucího orgánu; a

b) 

spravovat aktiva a majetek instituce v režimu řešení krize a nakládat s nimi.

Kontrolu uvedenou v prvním pododstavci může vykonávat buď přímo orgán příslušný k řešení krize, nebo nepřímo osoba nebo osoby jmenované orgánem příslušným k řešení krize. Členské státy zajistí, aby hlasovací práva spojená s akciemi nebo jinými nástroji účasti instituce v režimu řešení krize nebylo možné v průběhu řešení krize vykonávat.

2.  S výhradou čl. 85 odst. 1 členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize mohly přijmout opatření k řešení krize formou exekutivního nařízení v souladu s vnitrostátními správními pravomocemi a postupy, aniž by nad institucí v režimu řešení krize vykonávaly kontrolu.

3.  Orgány příslušné k řešení krize v každém konkrétním případě rozhodnou, zda je vhodné provést opatření k řešení krize prostředky uvedenými v odstavci 1 nebo v odstavci 2, s ohledem na účel řešení krize a obecné zásady řešení krize, konkrétní situaci dotčené instituce v režimu řešení krize a potřebu usnadnit účinné řešení krize v případě přeshraničních skupin.

4.  Orgány příslušné k řešení krize se nepovažují za stínové ředitele ani za skutečné ředitele podle vnitrostátního práva.



KAPITOLA VII

Záruky

Článek 73

Zacházení s akcionáři a věřiteli v případě částečných převodů a použití nástroje rekapitalizace z vnitřních zdrojů

Členské státy zajistí, aby po použití jednoho nebo více nástrojů k řešení krize, a zejména pro účely článku 75:

a) 

s výjimkou případů, kdy se použije písmeno b), pokud orgány příslušné k řešení krize převedou pouze část práv, aktiv a závazků instituce v režimu řešení krize, obdrželi akcionáři a ti věřitelé, jejichž pohledávky nebyly převedeny, na uspokojení svých pohledávek alespoň tolik, kolik by obdrželi, kdyby byla tato instituce likvidována v běžném úpadkovém řízení v okamžiku přijetí rozhodnutí uvedeného v článku 82;

b) 

pokud orgány příslušné k řešení krize použijí nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů, nevznikly akcionářům a věřitelům, jejichž pohledávky byly odepsány nebo konvertovány na kapitál, větší ztráty, než jaké by jim vznikly, kdyby byla instituce v režimu řešení krize likvidována v běžném úpadkovém řízení v okamžiku přijetí rozhodnutí uvedeného v článku 82.

Článek 74

Oceňování rozdílu v zacházení

1.  Aby se vyhodnotilo, zda by se akcionářům a věřitelům dostalo lepšího zacházení, pokud by instituce v režimu řešení krize vstoupila do běžného úpadkového řízení, mimo jiné pro účely článku 73, zajistí členské státy, aby po provedení jednoho nebo více opatření k řešení krize bylo co nejdříve provedeno ocenění nezávislou osobou. Toto ocenění se odlišuje od ocenění prováděného podle článku 36.

2.  Ocenění uvedené v odstavci 1 určí:

a) 

zacházení, jehož by se dostalo akcionářům a věřitelům nebo příslušným systémům pojištění vkladů, kdyby instituce v režimu řešení krize, ve vztahu k níž bylo provedeno jedno nebo více opatření k řešení krize, vstoupila do běžného úpadkového řízení v okamžiku přijetí rozhodnutí uvedeného v článku 82;

b) 

skutečné zacházení, kterého se akcionářům a věřitelům dostalo v rámci řešení krize instituce v režimu řešení krize; a

c) 

zda existuje rozdíl mezi zacházením podle písmene a) a zacházením podle písmene b).

3.  Ocenění:

a) 

předpokládá, že by instituce v režimu řešení krize, ve vztahu k níž bylo provedeno jedno nebo více opatření k řešení krize, vstoupila do běžného úpadkového řízení v okamžiku přijetí rozhodnutí uvedeného v článku 82;

b) 

předpokládá, že nebyla provedena opatření k řešení krize;

c) 

odhlédne od jakéhokoli poskytnutí mimořádné veřejné finanční podpory instituci v režimu řešení krize.

4.  EBA může vypracovat návrhy regulačních technických norem upřesňujících metodiku oceňování uvedeného v tomto článku, zejména metodiku pro vyhodnocení zacházení, jehož by se akcionářům a věřitelům dostalo, pokud by instituce v režimu řešení krize vstoupila do úpadkového řízení v okamžiku přijetí rozhodnutí uvedeného v článku 82.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 75

Záruky pro akcionáře a věřitele

Členské státy zajistí, aby každý akcionář nebo věřitel uvedený v článku 73 nebo systém pojištění vkladů v souladu s čl. 109 odst. 1 v případě, že ocenění provedené podle článku 74 určí, že mu vznikla větší ztráta, než by vznikla v případě likvidace v běžném úpadkovém řízení, měl nárok na úhradu rozdílu z mechanismu financování k řešení krizí.

Článek 76

Záruky pro protistrany u částečných převodů

1.  Členské státy zajistí, aby se ochrana uvedená v odstavci 2 uplatnila za těchto okolností:

a) 

orgán příslušný k řešení krize převede část aktiv, práv nebo závazků instituce v režimu řešení krize na jiný subjekt nebo, při použití nástroje k řešení krize, z překlenovací instituce nebo společnosti pro správu aktiv na jinou osobu;

b) 

orgán příslušný k řešení krize vykoná pravomoci uvedené v čl. 64 odst. 1 písm. f).

2.  Členské státy zajistí přiměřenou ochranu těchto ujednání a jejich protistran:

a) 

dohod o zajištění, v jejichž rámci má osoba zajištění v podobě skutečného nebo podmíněného podílu na aktivech nebo právech podléhajících převodu, bez ohledu na to, zda je uvedený podíl zajištěn konkrétními aktivy nebo právy, nebo pohyblivým zástavním právem nebo podobným mechanismem;

b) 

dohod o finančním zajištění s převedením vlastnického práva, v jejichž rámci je zajištěno nebo pokryto plnění konkrétních závazků převodem plného vlastnictví aktiv z poskytovatele zajištění na příjemce zajištění, za podmínek stanovujících, že příjemce zajištění aktiva převede, pokud budou uvedené konkrétní závazky splněny;

c) 

dohod o vzájemném započtení, podle nichž lze vzájemně započíst dvě nebo více pohledávek nebo závazků mezi institucí v režimu řešení krize a protistranou;

d) 

nettingových dohod;

e) 

krytých dluhopisů;

f) 

mechanismů strukturovaného financování, včetně sekuritizace a nástrojů používaných pro účely zajištění, které tvoří nedílnou součást krycího portfolia a které jsou podle vnitrostátního práva zajištěny podobným způsobem jako kryté dluhopisy, jejichž součástí je poskytnutí a držení zajištění stranou uvedeného ujednání nebo svěřenským správcem, zmocněncem či jinou jmenovanou osobou.

Forma ochrany, jež je vhodná pro třídy ujednání uvedené v prvním pododstavci písm. a) až f) tohoto odstavce, je dále upřesněna v článcích 77 až 80 a podléhá omezením uvedeným v článcích 68 až 71.

3.  Požadavek podle odstavce 2 platí bez ohledu na počet stran zúčastněných na uvedených ujednáních a na to, zda ujednání:

a) 

jsou vytvořena smlouvou, svěřenstvím nebo jinými prostředky, nebo vznikají automaticky ze zákona;

b) 

zcela nebo zčásti vznikají podle práva jiného členského státu nebo třetí země nebo se jím řídí.

4.  Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 115, jimiž upřesní třídy ujednání spadající do působnosti odst. 2 prvního pododstavce písm. a) až f) tohoto článku.

Článek 77

Ochrana dohod o finančním zajištění, vzájemném započtení a nettingových dohod

1.  Členské státy zajistí přiměřenou ochranu dohod o finančním zajištění s převedením vlastnického práva, dohod o vzájemném započtení a nettingových dohod s cílem zabránit převodu některých, avšak nikoli všech práv a závazků, jež jsou chráněny na základě dohody o finančním zajištění s převedením vlastnického práva, dohody o vzájemném započtení nebo nettingové dohody mezi institucí v režimu řešení krize a jinou osobou, a změně nebo ukončení práv a závazků, jež jsou chráněny na základě takové dohody o finančním zajištění s převedením vlastnického práva, dohody o vzájemném započtení nebo nettingové dohody, využitím doplňkových pravomocí.

Pro účely prvního pododstavce se s právy a závazky zachází jako s požívajícími ochrany na základě takové dohody, pokud mají strany dohody nárok na vzájemné započtení nebo netting těchto práv a závazků.

2.  Bez ohledu na odstavec 1 může orgán příslušný k řešení krize, je-li to nezbytné pro zajištění dostupnosti pojištěných vkladů:

a) 

převést pojištěné vklady, které jsou součástí kteréhokoli z ujednání uvedených v odstavci 1, aniž by převedl jiná aktiva, práva nebo závazky, které jsou součástí stejného ujednání; a

b) 

převést, změnit nebo ukončit tato aktiva, práva nebo závazky, aniž by převedl pojištěné vklady.

Článek 78

Ochrana dohod o zajištění

1.  Členské státy zajistí přiměřenou ochranu závazků zajištěných na základě dohody o zajištění s cílem zabránit jedné z těchto událostí:

a) 

převodu aktiv, kterými je závazek zajištěn, s výjimkou případu, kdy je rovněž převeden uvedený závazek a výnos ze zajištění;

b) 

převodu zajištěného závazku, s výjimkou případu, kdy je rovněž převeden výnos ze zajištění;

c) 

převodu uvedeného výnosu ze zajištění, s výjimkou případu, kdy je rovněž převeden zajištěný závazek;

d) 

změně nebo ukončení dohody o zajištění využitím doplňkových pravomocí, pokud by závazek v důsledku takové změny nebo ukončení přestal být zajištěn.

2.  Bez ohledu na odstavec 1 může orgán příslušný k řešení krize, je-li to nezbytné pro zajištění dostupnosti pojištěných vkladů:

a) 

převést pojištěné vklady, které jsou součástí kteréhokoli z ujednání uvedených v odstavci 1, aniž by převedl jiná aktiva, práva nebo závazky, které jsou součástí stejného ujednání; a

b) 

převést, změnit nebo ukončit tato aktiva, práva nebo závazky, aniž by převedl pojištěné vklady.

Článek 79

Ochrana mechanismů strukturovaného financování a krytých dluhopisů

1.  Členské státy zajistí náležitou ochranu mechanismů strukturovaného financování, včetně mechanismů uvedených v čl. 76 odst. 2 písm. e) a f), s cílem zabránit kterékoli z těchto událostí:

a) 

převodu některých, avšak nikoli všech aktiv, práv a závazků, jež představují nebo tvoří část mechanismu strukturovaného financování, včetně mechanismů uvedených v čl. 76 odst. 2 písm. e) a f), jehož stranou je úvěrová instituce v režimu řešení krize;

b) 

ukončení nebo změně aktiv, práv a závazků, jež představují nebo tvoří část mechanismu strukturovaného financování, včetně mechanismů uvedených v čl. 76 odst. 2 písm. e) a f), jehož stranou je instituce v režimu řešení krize, využitím doplňkových pravomocí.

2.  Bez ohledu na odstavec 1 může orgán příslušný k řešení krize, je-li to nezbytné pro zajištění dostupnosti pojištěných vkladů:

a) 

převést pojištěné vklady, které jsou součástí kteréhokoli z mechanismů uvedených v odstavci 1, aniž by převedl jiná aktiva, práva nebo závazky, které jsou součástí stejného mechanismu; a

b) 

převést, změnit nebo ukončit tato aktiva, práva nebo závazky, aniž by převedl pojištěné vklady.

Článek 80

Částečné převody: ochrana systémů pro obchodování, zúčtování a vzájemné vypořádání

1.  Členské státy zajistí, aby použitím nástroje k řešení krize nebylo dotčeno fungování systémů a pravidel systémů, na něž se vztahuje směrnice 98/26/ES, pokud orgán příslušný k řešení krize:

a) 

převede část aktiv, práv nebo závazků instituce v režimu řešení krize na jiný subjekt; nebo

b) 

použije pravomoci podle článku 64 ke zrušení nebo změně podmínek smlouvy, jejíž stranou je instituce v režimu řešení krize, nebo k nahrazení příjemce jakožto její strana.

2.  Převod, zrušení nebo změna uvedené v odstavci 1 tohoto článku zejména nesmějí odvolat převodní příkaz v rozporu s článkem 5 směrnice 98/26/ES a nesmějí změnit nebo zrušit vymahatelnost převodních příkazů a vzájemného započtení (nettingu) podle článků 3 a 5 uvedené směrnice, použití peněžních prostředků, cenných papírů nebo úvěru podle článku 4 uvedené směrnice nebo ochranu zajištění podle článku 9 uvedené směrnice.



KAPITOLA VIII

Procesní povinnosti

Článek 81

Oznamovací povinnost

1.  Členské státy požadují po vedoucím orgánu instituce nebo jakéhokoli subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d), aby oznámil příslušnému orgánu, pokud se domnívá, že tato instituce nebo tento subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) jsou v selhání nebo je jejich selhání pravděpodobné ve smyslu čl. 32 odst. 4.

2.  Příslušné orgány informují relevantní orgány příslušné k řešení krize o veškerých oznámeních obdržených podle odstavce 1 tohoto článku a o veškerých opatřeních k předejití krizi nebo veškerých opatřeních uvedených v článku 104 směrnice 2013/36/EU, jež instituci nebo subjektu uvedenému v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) této směrnice uloží přijmout.

3.  Pokud příslušný orgán nebo orgán příslušný k řešení krize shledá, že podmínky uvedené v čl. 32 odst. 1 písm. a) a b) jsou ve vztahu k instituci nebo subjektu uvedenému v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) splněny, bezodkladně toto zjištění oznámí níže uvedeným orgánům, pokud se jedná o jiné orgány:

a) 

orgánu příslušnému k řešení krize uvedené instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d);

b) 

příslušnému orgánu pro uvedenou instituci nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d);

c) 

příslušnému orgánu pro jakoukoli pobočku uvedené instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d);

d) 

orgánu příslušnému k řešení krize jakékoli pobočky uvedené instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d);

e) 

centrální bance;

f) 

systému pojištění vkladů, k němuž je úvěrová instituce přidružena, pokud je to nezbytné k tomu, aby systém pojištění vkladů mohl plnit své funkce;

g) 

subjektu příslušnému pro mechanismy financování k řešení krizí, pokud je to nezbytné k tomu, aby tyto mechanismy mohly plnit své funkce;

h) 

pokud je to na místě, orgánu příslušnému k řešení krize na úrovni skupiny;

i) 

příslušnému ministerstvu;

j) 

pokud instituce nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) této směrnice podléhá dohledu na konsolidovaném základě podle hlavy VII kapitoly 3 směrnice 2013/36/EU, orgánu vykonávajícímu dohled na konsolidovaném základě; a

k) 

ESRB a určenému vnitrostátnímu makroobezřetnostnímu orgánu.

4.  Pokud předávání informací uvedené v odst. 3 písm. f) a g) nezaručuje náležitou úroveň důvěrnosti, zavede příslušný orgán nebo orgán příslušný k řešení krize alternativní postupy komunikace, jež dosahují stejných cílů při zajištění náležité úrovně důvěrnosti.

Článek 82

Rozhodnutí orgánu příslušného k řešení krize

1.  Po přijetí oznámení od příslušného orgánu podle čl. 81 odst. 3 nebo z vlastního podnětu zjistí orgán příslušný k řešení v souladu s čl. 32 odst. 1 a článkem 33, zda jsou ve vztahu k dotčené instituci nebo dotčenému subjektu uvedenému v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) splněny podmínky daného odstavce.

2.  Rozhodnutí, zda má být ve vztahu k instituci nebo subjektu uvedenému v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) přijato opatření k řešení krize, musí uvádět tyto údaje:

a) 

důvody pro toto rozhodnutí, včetně zjištění, zda daná instituce splňuje podmínky zahájení řešení krize či nikoli;

b) 

opatření, které orgán příslušný k řešení krize hodlá podniknout, případně včetně rozhodnutí o podání žádosti o likvidaci, jmenování správce nebo jiného opatření v rámci platného běžného úpadkového řízení nebo, s výhradou čl. 37 odst. 9, podle vnitrostátního práva.

3.  EBA vypracuje návrhy regulačních technických norem, jimiž upřesní postupy a obsah týkajících se těchto požadavků:

a) 

oznámení podle čl. 81 odst. 1, 2 a 3;

b) 

oznámení o pozastavení podle článku 83.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 3. července 2015.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

Článek 83

Procesní povinnosti orgánů příslušných k řešení krize

1.  Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize po přijetí opatření k řešení krize splnily požadavky stanovené v odstavcích 2, 3 a 4, jakmile to je přiměřeně proveditelné.

2.  Orgán příslušný k řešení krize oznámí opatření k řešení krize instituci v režimu řešení krize a níže uvedeným orgánům, pokud se jedná o jiné orgány:

a) 

příslušnému orgánu pro tuto instituci;

b) 

příslušnému orgánu pro jakoukoli pobočku této instituce;

c) 

centrální bance;

d) 

systému pojištění vkladů, k němuž je daná instituce v režimu řešení krize přidružena;

e) 

subjektu příslušnému pro mechanismy financování k řešení krizí;

f) 

pokud je to na místě, orgánu příslušnému k řešení krize na úrovni skupiny;

g) 

příslušnému ministerstvu;

h) 

pokud instituce v režimu řešení krize podléhá dohledu na konsolidovaném základě podle hlavy VII kapitoly 3 směrnice 2013/36/EU, orgánu vykonávajícímu dohled na konsolidovaném základě;

i) 

určenému vnitrostátnímu makroobezřetnostnímu orgánu a ESRB;

j) 

komisi, Evropské centrální bance, orgánu ESMA, Evropskému orgánu dohledu (Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) (dále jen „EIOPA“), zřízenému nařízením (EU) č. 1094/2010, a orgánu EBA;

k) 

pokud je tato instituce institucí ve smyslu čl. 2 písm. b) směrnice 98/26/ES, provozovatelům systémů, do nichž je zapojena.

3.  Oznámení podle odstavce 2 musí zahrnovat kopii jakéhokoli příkazu nebo nástroje, jimiž jsou vykonávány příslušné pravomoci, a uvádět datum nabytí účinnosti jednoho nebo více opatření k řešení krize.

4.  Orgán příslušný k řešení krize zveřejní nebo zajistí zveřejnění buď kopie příkazu nebo nástroje, kterými se přijímá opatření k řešení krize, nebo oznámení shrnujícího účinky opatření k řešení krize, a zejména účinky na retailové zákazníky a případné podmínky a dobu pozastavení nebo omezení podle článků 69, 70 a 71, těmito prostředky:

a) 

na svých úředních internetových stránkách;

b) 

na internetových stránkách příslušného orgánu, pokud se liší od orgánu příslušného k řešení krize, a na internetových stránkách EBA;

c) 

na internetových stránkách instituce v režimu řešení krize;

d) 

pokud jsou akcie nebo jiné nástroje účasti nebo dluhové nástroje instituce v režimu řešení krize přijaty k obchodování na regulovaném trhu, prostředky užívanými ke zveřejnění regulovaných informací o uvedené instituci v souladu s čl. 21 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/109/ES ( 12 ).

5.  Pokud akcie, nástroje účasti nebo dluhové nástroje nejsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu, zajistí orgán příslušný k řešení krize, aby byly dokumenty dokládající nástroje uvedené v odstavci 4 zaslány známým akcionářům a těm věřitelům instituce v režimu řešení krize, kteří jsou známi na základě databází instituce v režimu řešení krize, jež jsou orgánu příslušnému k řešení krize dostupné.

Článek 84

Důvěrnost informací

1.  Požadavky profesního tajemství jsou vázány následující osoby:

a) 

orgány příslušné k řešení krize;

b) 

příslušné orgány a EBA;

c) 

příslušná ministerstva;

d) 

zvláštní správci nebo dočasní správci jmenovaní podle této směrnice;

e) 

potenciální nabyvatelé oslovení příslušnými orgány nebo vyzvaní orgány příslušnými k řešení krize, bez ohledu na to, zda k uvedenému oslovení nebo výzvě došlo při přípravě použití nástroje převodu činnosti, a bez ohledu na to, zda oslovení vyústilo v nabytí;

f) 

auditoři, účetní, právní a odborní poradci, odhadci a jiní odborníci, které si přímo či nepřímo najmou orgány příslušné k řešení krize, příslušné orgány, příslušná ministerstva nebo potenciální nabyvatelé uvedení v písmeni e);

g) 

subjekty spravující systémy pojištění vkladů;

h) 

subjekty spravující systémy pro odškodnění investorů;

i) 

subjekt příslušný pro mechanismy financování k řešení krizí;

j) 

centrální banky a ostatní orgány zapojené do procesu řešení krize;

k) 

překlenovací instituce nebo společnost pro správu aktiv;

l) 

jakékoli jiné osoby, které přímo či nepřímo, dlouhodobě nebo příležitostně poskytují nebo poskytovaly služby osobám uvedeným v písmenech a) až k);

m) 

vrcholné vedení, členové vedoucího orgánu a zaměstnanci orgánů nebo subjektů uvedených v písmenech a) až k) před, během a po jejich jmenování.

2.  Aby se zajistilo dodržování požadavků na důvěrnost stanovených v odstavcích 1 a 3, osoby uvedené v odst. 1 písm. a), b), c), g), h), j) a k) zajistí, aby existovala interní pravidla, včetně pravidel o zabezpečení důvěrnosti informací mezi osobami přímo zapojenými do procesu řešení krize.

3.  Aniž je dotčena obecnost požadavků podle odstavce 1, nesmějí osoby v něm uvedené důvěrné informace získané během své profesní činnosti nebo od příslušného orgánu nebo orgánu příslušného k řešení krize ve spojení s jeho úkoly podle této směrnice poskytnout žádné osobě ani orgánu, s výjimkou informací poskytovaných při výkonu jejich úkolů podle této směrnice buď v souhrnné nebo kolektivní formě, z níž nelze identifikovat jednotlivé instituce nebo subjekty uvedené v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d), nebo s výslovným a předchozím souhlasem orgánu nebo instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d), které informace poskytly.

Členské státy zajistí, aby osoby uvedené v odstavci 1 neposkytly žádné důvěrné informace a aby byly posouzeny možné dopady poskytnutí těchto informací na veřejný zájem, pokud jde o finanční, měnovou a hospodářskou politiku, na obchodní zájmy fyzických a právnických osob a na účel kontrol, na vyšetřování a na audity.

Postup kontroly dopadů poskytování informací zahrne konkrétní posouzení dopadů jakéhokoli sdělení obsahu a podrobností ozdravného plánu a plánu řešení krize podle článků 5, 7, 10, 11 a 12 a výsledku jakéhokoli posouzení provedeného podle článků 6, 8 a 15.

Pokud jakákoli osoba nebo subjekt uvedený v odstavci 1 poruší tento článek, nese občanskoprávní odpovědnost v souladu s vnitrostátním právem.

4.  Tento článek nebrání:

a) 

zaměstnancům a odborníkům orgánů nebo subjektů uvedených v odst. 1 písm. a) až j), aby mezi sebou sdíleli informace v rámci orgánu nebo subjektu; ani

b) 

orgánům příslušným k řešení krize a příslušným orgánům, včetně jejich zaměstnanců a odborníků, ve sdílení informací mezi sebou a s ostatními orgány příslušnými k řešení krize v Unii, jinými příslušnými orgány v Unii, příslušnými ministerstvy, centrálními bankami, systémy pojištění vkladů, systémy pro odškodnění investorů, orgány odpovědnými za běžné úpadkové řízení, orgány odpovědnými za udržování stability finančního systému v členských státech používáním makroobezřetnostních pravidel, osobami provádějícími povinný audit účtů, orgánem EBA nebo, s výhradou článku 98, s orgány třetích zemí vykonávajícími úkoly odpovídající úkolům orgánů příslušných k řešení krize, nebo, pod podmínkou přísných požadavků na důvěrnost, potenciálnímu nabyvateli pro účely plánování nebo provádění opatření k řešení krize.

5.  Bez ohledu na ostatní ustanovení tohoto článku mohou členské státy povolit výměnu informací:

a) 

za striktního dodržování požadavků na důvěrnost s jakoukoliv osobou, pokud je to nezbytné pro účely plánování nebo provádění opatření k řešení krize;

b) 

s parlamentními vyšetřovacími výbory v jejich členském státě, účetními dvory v jejich členském státě a jinými subjekty pověřenými šetřením v jejich členském státě za vhodných podmínek; a

c) 

s vnitrostátními orgány odpovědnými za dozor nad platebními systémy, orgány odpovědnými za běžné úpadkové řízení, orgány příslušnými k dohledu nad jinými subjekty finančního sektoru, orgány odpovědnými za dohled nad finančními trhy a pojišťovnami a inspektory jednajícími jejich jménem, orgány členských států odpovědnými za udržování stability finančního systému v členských státech používáním makroobezřetnostních pravidel, orgány odpovědnými za ochranu stability finančního systému a s osobami provádějícími povinný audit účtů.

6.  Tímto článkem není dotčeno vnitrostátní právo upravující poskytování informací pro účely soudních řízení v trestních nebo občanskoprávních věcech.

7.  EBA vydá do 3. července 2015 obecné pokyny v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1093/2010 upřesňující, jak by informace měly být podávány v souhrnné nebo kolektivní formě pro účely odstavce 3.



KAPITOLA IX

Soudní přezkum a vyloučení jiných opatření

Článek 85

Soudní schválení předem a práva napadnout rozhodnutí

1.  Členské státy mohou vyžadovat, aby rozhodnutí přijmout opatření k předejití krizi nebo opatření krizového řízení bylo předem soudně schváleno, pokud v souvislosti s rozhodnutím přijmout opatření krizového řízení v souladu s vnitrostátním právem probíhají postup pro podání návrhu na schválení a soudní projednání tohoto návrhu urychleně.

2.  Členské státy ve vnitrostátním právu stanoví právo podat návrh na soudní přezkum rozhodnutí přijmout opatření k předejití krizi nebo vykonat jakoukoli pravomoc, s výjimkou opatření krizového řízení, podle této směrnice.

3.  Členské státy zajistí, aby veškeré osoby dotčené rozhodnutím přijmout opatření krizového řízení měly právo podat návrh na soudní přezkum uvedeného rozhodnutí. Členské státy zajistí, aby tento přezkum proběhl urychleně a aby vnitrostátní soudy použily komplexní ekonomická hodnocení skutečností provedená orgánem příslušným k řešení krize jako základ svého vlastního posouzení.

4.  Právo podat návrh na soudní přezkum podle odstavce 3 podléhá těmto ustanovením:

a) 

podání návrhu na soudní přezkum nemá automatický odkladný účinek na napadené rozhodnutí;

b) 

rozhodnutí orgánu příslušného k řešení krize je okamžitě vymahatelné a vyplývá z něj vyvratitelná právní domněnka, že by odklad jeho výkonu byl proti veřejnému zájmu.

Pokud je to nezbytné za účelem ochrany zájmů třetích osob, které v důsledku použití nástrojů k řešení krize nebo výkonu pravomocí k řešení krize orgánem příslušným k řešení krize nabyly v dobré víře akcie, jiné nástroje účasti, aktiva, práva či závazky instituce v režimu řešení krize, nedotýká se zrušení rozhodnutí orgánu příslušného k řešení krize žádných následných správních aktů nebo transakcí uzavřených dotčeným orgánem příslušným k řešení krize a založených na zrušeném rozhodnutí. V takovém případě se náprava protiprávního rozhodnutí nebo opatření orgánů příslušných k řešení krize omezuje na náhradu ztráty, kterou navrhovatel utrpěl v důsledku takového rozhodnutí nebo aktu.

Článek 86

Omezení jiných řízení

1.  Aniž je dotčen čl. 82 odst. 2 písm. b), zajistí členské státy, aby běžné úpadkové řízení s institucí v režimu řešení krize nebo institucí nebo subjektem uvedeným v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d), o nichž bylo zjištěno, že splňují podmínky zahájení řešení krize, bylo možné zahájit pouze z podnětu orgánu příslušného k řešení krize a aby rozhodnutí zahajující běžné úpadkové řízení s institucí nebo subjektem uvedeným v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) bylo možné učinit pouze se souhlasem orgánu příslušného k řešení krize.

2.  Pro účely odstavce 1 členské státy zajistí, aby:

a) 

příslušným orgánům a orgánům příslušným k řešení krize byl neprodleně oznámen každý návrh na zahájení běžného úpadkového řízení s institucí nebo subjektem uvedeným v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) bez ohledu na to, zda je krize instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) řešena nebo zda bylo v souladu s čl. 83 odst. 4 a 5 zveřejněno rozhodnutí;

b) 

o návrhu nebylo rozhodnuto, pokud nebyla učiněna oznámení podle písmene a) a nenastala jedna z těchto okolností:

i) 

orgán příslušný k řešení krize oznámil orgánům odpovědným za běžné úpadkové řízení, že nemá v úmyslu vůči instituci nebo subjektu uvedenému v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) přijmout žádné opatření k řešení krize;

ii) 

uplynula lhůta sedmi dnů počínající dnem, kdy byla učiněna oznámení podle písmene a) tohoto odstavce.

3.  Aniž je dotčeno jakékoli omezení vymáhání práv ze zajištění uložené podle článku 70, zajistí členské státy, aby orgány příslušné k řešení krize mohly v případě, že je to nezbytné pro účinné používání nástrojů a pravomocí k řešení krize, požádat soud o přerušení jakéhokoli soudního opatření nebo řízení, v němž instituce v režimu řešení krize je nebo se stane stranou, na přiměřenou dobu v souladu se sledovaným cílem.



HLAVA V

ŘEŠENÍ KRIZE NA ÚROVNI PŘESHRANIČNÍ SKUPINY

Článek 87

Obecné zásady přijímání rozhodnutí týkajících se více členských států

Členské státy zajistí, aby jejich orgány při přijímání rozhodnutí nebo opatření podle této směrnice, která mohou mít dopad na jeden nebo více jiných členských států, zohlednily tyto obecné zásady:

a) 

při přijímání opatření k řešení krize je kladen důraz na efektivnost rozhodování a minimalizaci nákladů;

b) 

rozhodnutí jsou přijímána a opatření prováděna včas a s příslušnou naléhavostí, je-li to zapotřebí;

c) 

orgány příslušné k řešení krize, příslušné orgány a jiné orgány vzájemně spolupracují s cílem zajistit, aby rozhodnutí byla přijímána a opatření prováděna koordinovaně a efektivně;

d) 

úlohy a odpovědnosti relevantních orgánů v jednotlivých členských státech jsou jasně vymezeny;

e) 

řádně se zváží zájmy členských států, v nichž jsou usazeny mateřské podniky v Unii, a zejména dopad jakéhokoli rozhodnutí, opatření nebo nečinnosti na finanční stabilitu, fiskální zdroje, fond pro řešení krizí, systém pojištění vkladů nebo systém pro odškodnění investorů v těchto členských státech;

f) 

řádně se zváží zájmy každého jednotlivého členského státu, v němž je usazen dceřiný podnik, a zejména dopad jakéhokoli rozhodnutí, opatření nebo nečinnosti na finanční stabilitu, fiskální zdroje, fond pro řešení krizí, systém pojištění vkladů nebo systém pro odškodnění investorů v těchto členských státech;

g) 

řádně se zváží zájmy každého jednotlivého členského státu, v němž se nacházejí významné pobočky, a zejména dopad jakéhokoli rozhodnutí, opatření nebo nečinnosti na finanční stabilitu v těchto členských státech;

h) 

řádně se zváží cíl dosáhnout rovnováhy mezi zájmy jednotlivých zúčastněných členských států a nepřipustit, aby byly nespravedlivě dotčeny nebo chráněny zájmy konkrétních členských států, včetně nespravedlivého rozložení zátěže mezi členské státy;

i) 

jakákoli povinnost podle této směrnice konzultovat před rozhodnutím nebo provedením opatření s určitým orgánem znamená přinejmenším povinnost konzultovat s tímto orgánem ty prvky navrhovaného rozhodnutí nebo opatření, které mají nebo pravděpodobně budou mít:

i) 

vliv na mateřský podnik v Unii, dceřiný podnik nebo pobočku a

ii) 

vliv na stabilitu členského státu, v němž jsou mateřský podnik v Unii, dceřiný podnik nebo pobočka usazeny nebo v němž se nacházejí;

j) 

při přijímání opatření k řešení krize vezmou orgány příslušné k řešení krize v úvahu plány řešení krize uvedené v článku 13 a postupují podle těchto opatření, pokud s ohledem na okolnosti případu nevyhodnotí, že účelu řešení krize bude účinněji dosaženo přijetím opatření, která v plánech řešení krize uvedena nejsou.

k) 

je nutná transparentnost ve všech případech, kdy navrhované rozhodnutí nebo opatření pravděpodobně bude mít dopad na finanční stabilitu, fiskální zdroje, fond pro řešení krizí, systém pojištění vkladů nebo systém pro odškodnění investorů kteréhokoli relevantního členského státu; a

l) 

uznává se, že výsledku snižujícího celkové náklady na řešení krize lze nejpravděpodobněji dosáhnout koordinací a spoluprací.

Článek 88

Kolegia k řešení krize

1.   ►M3  S výhradou článku 89 orgány příslušné k řešení krize na úrovni skupiny zřídí kolegia k řešení krize určená k výkonu úkolů uvedených v článcích 12, 13, 16, 18, 45 až 45h, 91 a 92 a případně k zajištění spolupráce a koordinace s orgány příslušnými k řešení krize ve třetích zemích. ◄

Kolegia k řešení krize zejména zajišťují rámec pro orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny, ostatní orgány příslušné k řešení krize a případně dotčené příslušné orgány a dotčené orgány vykonávající dohled na konsolidovaném základě za účelem výkonu těchto úkolů:

a) 

výměny informací relevantních pro vypracování skupinových plánů řešení krize, pro výkon přípravných a preventivních pravomocí vůči skupinám a pro řešení na úrovni skupiny;

b) 

vypracování skupinových plánů řešení krize podle článků 12 a 13;

c) 

posouzení způsobilosti skupin k řešení krize podle článku 16;

d) 

výkonu pravomocí s cílem řešit nebo odstranit překážky způsobilosti skupin k řešení krize podle článku 18;

e) 

rozhodnutí o potřebě zavést program řešení krize na úrovni skupiny podle článku 91 nebo 92;

f) 

dosažení dohody o programu řešení krize na úrovni skupiny navrženého podle článku 91 nebo 92;

g) 

koordinace zveřejňování strategií a programů řešení krize na úrovni skupiny;

h) 

koordinace používání mechanismů financování zřízených podle hlavy VII;

i) 

stanovení minimálních požadavků pro skupiny na konsolidované úrovni a na úrovni dceřiných podniků podle ►M3  článků 45 až 45h ◄ .

Kolegia k řešení krize mohou být dále využita jako fóra pro projednání jakýchkoli otázek souvisejících s řešením krize na úrovni přeshraniční skupiny.

2.  Členy kolegia k řešení krize jsou:

a) 

orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny;

b) 

orgány příslušné k řešení krize v každém členském státě, v němž je usazen dceřiný podnik podléhající dohledu na konsolidovaném základě;

c) 

orgány příslušné k řešení krize v členských státech, v nichž je usazen mateřský podnik jedné nebo více institucí skupiny, který je subjektem uvedeným v čl. 1 odst. 1 písm. d);

d) 

orgány příslušné k řešení krize v členských státech, v nichž se nacházejí významné pobočky;

e) 

orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě a příslušné orgány členských států, pokud je členem kolegia k řešení krize jejich orgán příslušný k řešení krize. Pokud příslušným orgánem členského státu není jeho centrální banka, může příslušný orgán rozhodnout, že jej bude doprovázet zástupce centrální banky daného členského státu;

f) 

příslušná ministerstva, pokud těmito ministerstvy nejsou orgány příslušné k řešení krize, které jsou členy kolegia k řešení krize;

g) 

orgán, který je odpovědný za systém pojištění vkladů členského státu, pokud je členem kolegia k řešení krize orgán příslušný k řešení krize v uvedeném členském státě;

h) 

EBA, s výhradou odstavce 4.

3.  Má-li mateřský podnik nebo instituce usazené v Unii dceřinou instituci nebo pobočku, která by byla považována za významnou, kdyby se nacházela v Unii, ve třetích zemích, mohou být orgány příslušné k řešení krize v těchto třetích zemích na vlastní žádost přizvány k účasti v kolegiu k řešení krize ve funkci pozorovatele, pokud podléhají požadavkům na důvěrnost, které jsou podle názoru orgánu příslušného k řešení krize na úrovni skupiny rovnocenné požadavkům stanoveným v článku 98.

4.  EBA přispívá k podpoře a sledování účinného, účelného a jednotného fungování kolegií k řešení krize, přičemž zohledňuje mezinárodní normy. EBA je za tímto účelem přizván k účasti na zasedáních kolegia k řešení krize. EBA nemá žádná hlasovací práva potud, pokud se v kolegiích k řešení krize koná hlasování.

5.  Kolegiu k řešení krize předsedá orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny. V této funkci:

a) 

po konzultaci s ostatními členy kolegia určuje písemná ujednání a postupy pro fungování kolegia k řešení krize;

b) 

koordinuje veškeré činnosti kolegia k řešení krize;

c) 

svolává všechna zasedání kolegia a předsedá jim a předem všechny členy kolegia plně informuje o organizaci zasedání kolegia k řešení krize, o hlavních projednávaných otázkách a o bodech pořadu jednání;

d) 

oznamuje členům kolegia k řešení krize veškerá plánovaná zasedání tak, aby mohli požádat o účast na těchto zasedáních;

e) 

rozhoduje, kteří členové a pozorovatelé budou pozváni k účasti na konkrétních zasedáních kolegia k řešení krize, na základě konkrétních potřeb a při zohlednění důležitosti projednávané otázky pro tyto členy a pozorovatele, zejména potenciálního dopadu na finanční stabilitu v dotčených členských státech;

f) 

průběžně a včas všechny členy kolegia informuje o rozhodnutích a výsledcích těchto zasedání.

Členové účastnící se kolegia k řešení krize úzce spolupracují.

Bez ohledu na první pododstavec písm. e) jsou orgány příslušné k řešení krize oprávněny účastnit se zasedání kolegia k řešení krize, kdykoli jsou na pořadu jednání záležitosti podléhající společnému rozhodování nebo týkající se subjektu skupiny, který se nachází v jejich členském státě.

6.  Orgány příslušné k řešení krize na úrovni skupiny nejsou povinny zřizovat kolegium k řešení krize, pokud jiné skupiny nebo kolegia vykonávají stejné funkce a plní stejné úkoly, jako jsou ty, které uvádí tento článek, a splňují všechny podmínky a postupy stanovené v tomto článku a v článku 90, včetně podmínek a postupů týkajících se členství a účasti v kolegiích k řešení krize. V tom případě se veškeré odkazy na kolegia k řešení krize v této směrnici rovněž považují za odkazy na tyto jiné skupiny nebo kolegia.

7.  EBA vypracuje návrhy regulačních norem k upřesnění běžného fungování kolegií k řešení krize ►C1  za účelem plnění úkolů uvedených v odstavci 1 ◄ , přičemž zohlední mezinárodní normy.

EBA předloží tyto návrhy regulačních technických norem Komisi do 3. července 2015.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat regulační normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

▼M3

Článek 89

Evropská kolegia k řešení krize

1.  Pokud instituce v třetí zemi nebo mateřský podnik v třetí zemi má dceřiné podniky usazené v Unii nebo mateřské podniky v Unii usazené ve dvou nebo více členských státech nebo pokud jsou dvě nebo více poboček v Unii považovány za významné dvěma nebo více členskými státy, zřídí orgány příslušné k řešení krize v členských státech, v nichž jsou tyto subjekty usazeny nebo v nichž se nacházejí tyto významné pobočky, jedno evropské kolegium k řešení krize.

2.  Evropské kolegium k řešení krize uvedené v odstavci 1 tohoto článku vykonává funkce a plní úkoly uvedené v článku 88 ve vztahu k subjektům uvedeným v odstavci 1 tohoto článku, a pokud jsou tyto úkoly relevantní, k jejich pobočkám.

Úkoly uvedené v prvním pododstavci tohoto odstavce zahrnují stanovení požadavku uvedeného v článcích 45 až 45h.

Při stanovení požadavku uvedeného v článcích 45 až 45h zohledňují členové evropského kolegia k řešení krize případnou globální strategii řešení krize přijatou orgány třetích zemí.

Pokud v souladu s globální strategií řešení krize dceřiné podniky usazené v Unii nebo mateřský podnik v Unii a jeho dceřiné instituce nejsou subjekty řešícími krizi a pokud členové evropského kolegia k řešení krize s touto strategií souhlasí, splní dceřiné podniky usazené v Unii nebo na konsolidovaném základě mateřský podnik v Unii požadavek čl. 45f odst. 1 tím, že svému konečnému mateřskému podniku usazenému ve třetí zemi nebo dceřiným podnikům tohoto konečného mateřského podniku usazeného v téže třetí zemi nebo jiným subjektům za podmínek stanovených v čl. 45f odst. 2 písm. a) bodu i) a písm. b) bodě ii) vydají nástroje uvedené v čl. 45f odst. 2 písm. a) a b).

3.  Pokud všechny dceřiné podniky v Unii, jejichž mateřským podnikem je instituce z třetí země nebo mateřský podnik z třetí země, jsou v držení jednoho mateřského podniku v Unii, předsedá evropskému kolegiu k řešení krize orgán příslušný k řešení krize členského státu, kde je usazen mateřský podnik v Unii.

Pokud se první pododstavec nepoužije, předsedá evropskému kolegiu k řešení krize orgán příslušný k řešení krize mateřského podniku v Unii nebo dceřiného podniku v Unii s nejvyšší hodnotou celkových držených rozvahových aktiv.

4.  Členské státy mohou po vzájemné dohodě všech příslušných stran upustit od požadavku zřídit evropské kolegium k řešení krize, pokud jiná skupina nebo kolegium vykonávají stejné funkce a plní stejné úkoly, jako jsou funkce a úkoly uvedené v tomto článku, a splňují všechny podmínky a postupy stanovené v tomto článku a v článku 90, včetně podmínek a postupů týkajících se členství a účasti v evropských kolegiích k řešení krize. V tom případě se veškeré odkazy na evropská kolegia k řešení krize v této směrnici rovněž považují za odkazy na tyto jiné skupiny nebo kolegia.

5.  S výhradou odstavců 3 a 4 tohoto článku evropské kolegium k řešení krize v ostatních aspektech funguje v souladu s článkem 88.

▼B

Článek 90

Výměna informací

1.  S výhradou článku 84 si orgány příslušné k řešení krize a příslušné orgány vzájemně na vyžádání poskytují veškeré informace relevantní pro plnění svých úkolů podle této směrnice.

2.  Orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny koordinuje tok veškerých příslušných informací mezi orgány příslušnými k řešení krize. Orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny zejména orgánům příslušným k řešení krize v jiných členských státech včas poskytuje veškeré relevantní informace s cílem usnadnit plnění úkolů uvedených v čl. 88 odst. 1 druhém pododstavci písm. b) až i).

3.  Na základě žádosti o informace poskytnuté orgánem třetí země příslušným k řešení krize si orgán příslušný k řešení krize vyžádá souhlas orgánu třetí země příslušného k řešení krize k dalšímu předání těchto informací, ledaže orgán třetí země příslušný k řešení krize již s dalším předáním těchto informací souhlasil.

Orgány příslušné k řešení krize nejsou povinny předávat informace poskytnuté orgánem třetí země příslušným k řešení krize, pokud tento orgán s jejich dalším předáním nesouhlasil.

4.  Orgány příslušné k řešení krize sdílejí informace s příslušným ministerstvem, pokud se tyto informace týkají rozhodnutí nebo záležitosti, u kterých se vyžaduje, aby byly oznámeny příslušnému ministerstvu, konzultovány s ním nebo aby k nim toto ministerstvo dalo souhlas, nebo které mohou mít dopady na veřejné finance.

Článek 91

Řešení krize na úrovni skupiny zahrnující dceřiný podnik skupiny

1.  Pokud orgán příslušný k řešení krize rozhodne, že instituce nebo jakýkoli subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d), jež jsou dceřiným podnikem skupiny, splňují podmínky uvedené v článku 32 nebo 33, oznámí tento orgán orgánu příslušnému k řešení krize na úrovni skupiny, pokud se jedná o jiný orgán, orgánu vykonávajícímu dohled na konsolidovaném základě a členům kolegia k řešení krize pro dotčenou skupinu neprodleně tyto informace:

a) 

rozhodnutí, že instituce nebo subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) splňuje podmínky uvedené v článku 32 nebo 33;

b) 

opatření k řešení krize nebo jiná opatření v případě platební neschopnosti, která uvedený orgán příslušný k řešení krize považuje pro danou instituci nebo daný subjekt uvedený v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) za vhodná.

2.  Po obdržení oznámení podle odstavce 1 orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny po konzultaci s ostatními členy příslušného kolegia k řešení krize posoudí pravděpodobný dopad opatření k řešení krize nebo jiných opatření oznámených podle odst. 1 písm. b) na skupinu a subjekty skupiny v jiných členských státech, a zejména zda by opatření k řešení krize nebo jiná opatření pravděpodobně vedla ke splnění podmínek zahájení řešení krize ve vztahu k subjektu skupiny v jiném členském státě.

3.  Pokud orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny po konzultaci s ostatními členy kolegia k řešení krize usoudí, že by opatření k řešení krize nebo jiná opatření oznámená podle odst. 1 písm. b) tohoto článku pravděpodobně nevedla ke splnění podmínek stanovených v článku 32 nebo 33 ve vztahu k subjektu skupiny v jiném členském státě, může orgán příslušný k řešení krize dané instituce nebo daného subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) přijmout opatření k řešení krize nebo jiná opatření, která oznámil podle odst. 1 písm. b) tohoto článku.

4.  Pokud orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny po konzultaci s ostatními členy kolegia k řešení krize usoudí, že by opatření k řešení krize nebo jiná opatření oznámená podle odst. 1 písm. b) tohoto článku pravděpodobně vedla ke splnění podmínek stanovených v článku 32 nebo 33 ve vztahu k subjektu skupiny v jiném členském státě, navrhne do 24 hodin po obdržení oznámení podle odstavce 1 program řešení krize na úrovni skupiny a předloží jej kolegiu k řešení krize. Tato lhůta 24 hodin může být prodloužena se souhlasem orgánu příslušného k řešení krize, který učinil oznámení uvedené v odstavci 1 tohoto článku.

5.  Pokud orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny k žádnému úsudku nedojde, do 24 hodin od přijetí oznámení podle odstavce 1 nebo do uplynutí delší lhůty, která byla dohodnuta, může orgán příslušný k řešení krize, který učinil oznámení uvedené v odstavci 1, přijmout opatření k řešení krize nebo jiná opatření, která oznámil podle odst. 1 písm. b).

6.  Program řešení krize na úrovni skupiny podle odstavce 4:

a) 

vezme v úvahu plány řešení krize uvedené v článku 13 a postupuje podle nich, pokud orgány příslušné k řešení krize s ohledem na okolnosti případu nevyhodnotí, že účelu řešení krize bude účinněji dosaženo přijetím opatření, která v plánech řešení krize uvedena nejsou;

b) 

uvádí opatření k řešení krize, jež by měly přijmout relevantní orgány příslušné k řešení krize ve vztahu k mateřskému podniku v Unii nebo konkrétním subjektům skupiny s cílem dosáhnout účelu řešení krize stanoveného v článku 31 a dodržet zásady řešení krize uvedené v článku 34;

c) 

specifikuje, jak by uvedená opatření k řešení krize měla být koordinována;

d) 

vypracuje finanční plán, který zohlední skupinový plán řešení krize, zásady sdílení odpovědnosti stanovené v souladu s čl. 12 odst. 3 písm. f) a vzájemné využití uvedené v článku 107.

7.  S výhradou odstavce 8 má program řešení krize na úrovni skupiny formu společného rozhodnutí orgánu příslušného k řešení krize na úrovni skupiny a orgánů příslušných k řešení krize, které jsou odpovědné za dceřiné podniky, na něž se daný program vztahuje.

Na žádost kteréhokoli orgánu příslušného k řešení krize může EBA pomoci orgánům příslušným k řešení krize dosáhnout společného rozhodnutí v souladu s čl. 31 písm. c) nařízení (EU) č. 1093/2010.

8.  Jestliže kterýkoli orgán příslušný k řešení krize nesouhlasí s programem řešení krize na úrovni skupiny navrženým orgánem příslušným k řešení krize na úrovni skupiny nebo se od tohoto programu odchýlí nebo usoudí, že z důvodů finanční stability musí ve vztahu k instituci nebo subjektu uvedenému v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) přijmout nezávislá opatření k řešení krize nebo jiná opatření než opatření navrhovaná v uvedeném programu, uvede podrobné důvody nesouhlasu nebo důvody odchýlení se od programu řešení krize na úrovni skupiny, oznámí tyto důvody orgánu příslušnému k řešení krize na úrovni skupiny a ostatním orgánům příslušným k řešení krize, na které se program řešení krize na úrovni skupiny vztahuje, a informuje je o opatřeních, jež přijme. Při uvádění důvodů svého nesouhlasu tento orgán zváží plány řešení krize uvedené v článku 13, možný dopad na finanční stabilitu v dotčených členských státech a možné účinky opatření na jiné části skupiny.

9.  Orgány příslušné k řešení krize, které nevyjádřily nesouhlas podle odstavce 8, mohou dosáhnout společného rozhodnutí ohledně programu řešení krize na úrovni skupiny, který se vztahuje na subjekty skupiny v jejich členském státě.

10.  Společné rozhodnutí podle odstavce 7 nebo 9 a rozhodnutí přijatá orgány příslušnými k řešení krize v případě, že neexistuje společné rozhodnutí podle odstavce 8, se považují za definitivní a musí být uplatňována orgány příslušnými k řešení krize v dotčených členských státech.

11.  Orgány provedou veškerá opatření podle tohoto článku neprodleně a s patřičným ohledem na naléhavost situace.

12.  Není-li zaveden program řešení krize na úrovni skupiny a orgány příslušné k řešení krize přijmou ve vztahu k jakémukoli subjektu skupiny opatření k řešení krize, tyto orgány úzce spolupracují s kolegiem k řešení krize s cílem dosáhnout koordinované strategie řešení krize pro všechny subjekty skupiny, jež jsou v selhání nebo jejichž selhání je pravděpodobné.

13.  Orgány příslušné k řešení krize, které ve vztahu k jakémukoli subjektu skupiny přijmou jakákoli opatření k řešení krize, o uvedených opatřeních a jejich uplatňování pravidelně a úplně informují členy kolegia k řešení krize.

Článek 92

Řešení krize na úrovni skupiny

1.  Pokud orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny rozhodne, že mateřský podnik v Unii, za nějž je odpovědný, splňuje podmínky uvedené v článku 32 nebo 33, neprodleně oznámí orgánu vykonávajícímu dohled na konsolidovaném základě, pokud se jedná o jiný orgán, a ostatním členům kolegia k řešení krize pro dotčenou skupinu informace uvedené v čl. 91 odst. 1 písm. a) a b).

Opatření k řešení krize nebo opatření v případě platební neschopnosti pro účely čl. 91 odst. 1 písm. b) mohou zahrnovat zavedení programu řešení krize na úrovni skupiny vypracovaného podle čl. 91 odst. 6 za jakékoli z těchto okolností:

a) 

opatření k řešení krize nebo jiná opatření na úrovni mateřského podniku oznámená v souladu s čl. 91 odst. 1 písm. b) pravděpodobně povedou ke splnění podmínek stanovených v článku 32 nebo 33 ve vztahu k subjektu skupiny v jiném členském státě;

b) 

opatření k řešení krize nebo jiná opatření na úrovni mateřského podniku nestačí ke stabilizaci situace nebo pravděpodobně nezajistí optimální výsledek;

c) 

jeden nebo více dceřiných podniků splňuje podmínky uvedené v článku 32 nebo 33 podle zjištění orgánů příslušných k řešení krize, které jsou za tyto dceřiné podniky odpovědné; nebo

d) 

z opatření k řešení krize nebo jiných opatření na úrovni skupiny budou mít dceřiné podniky skupiny prospěch způsobem, který zajišťuje vhodnost programu řešení krize na úrovni skupiny.

2.  Pokud opatření navrhovaná orgánem příslušným k řešení krize na úrovni skupiny podle odstavce 1 nezahrnují program řešení krize na úrovni skupiny, přijme tento orgán své rozhodnutí po konzultaci s členy kolegia k řešení krize.

Rozhodnutí orgánu příslušného k řešení krize na úrovni skupiny zohlední:

a) 

plány řešení krize uvedené v článku 13 a dodržuje je, pokud orgány příslušné k řešení krize s ohledem na okolnosti případu nevyhodnotí, že účelu řešení krize bude účinněji dosaženo přijetím opatření, která v plánech řešení krize uvedena nejsou;

b) 

finanční stabilitu v dotčených členských státech.

3.  Pokud opatření navrhovaná orgánem příslušným k řešení krize na úrovni skupiny podle odstavce 1 zahrnují program řešení krize na úrovni skupiny, musí mít tento program formu společného rozhodnutí orgánu příslušného k řešení krize na úrovni skupiny a orgánů příslušných k řešení krize, které jsou odpovědné za dceřiné podniky, na něž se daný program vztahuje.

Na žádost kteréhokoli orgánu příslušného k řešení krize může EBA pomoci orgánům příslušným k řešení krize dosáhnout společného rozhodnutí v souladu s čl. 31 písm. c) nařízení (EU) č. 1093/2010.

4.  Jestliže kterýkoli orgán příslušný k řešení krize nesouhlasí s programem řešení krize na úrovni skupiny navrženým orgánem příslušným k řešení krize na úrovni skupiny nebo se od tohoto programu odchýlí nebo usoudí, že z důvodů finanční stability musí ve vztahu k instituci nebo subjektu uvedenému v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) přijmout nezávislá opatření k řešení krize nebo jiná opatření než opatření navrhovaná v uvedeném programu, uvede podrobné důvody nesouhlasu nebo důvody odchýlení se od programu řešení krize na úrovni skupiny, oznámí tyto důvody orgánu příslušnému k řešení krize na úrovni skupiny a ostatním orgánům příslušným k řešení krize, na které se program řešení krize na úrovni skupiny vztahuje, a informuje je o opatřeních, jež hodlá přijmout. Při uvádění důvodů svého nesouhlasu tento orgán zváží plány řešení krize uvedené v článku 13, možný dopad na finanční stabilitu v dotčených členských státech a možné účinky opatření na jiné části skupiny.

5.  Orgány příslušné k řešení krize, které nevyjádřily nesouhlas s programem řešení krize na úrovni skupiny podle odstavce 4, mohou dosáhnout společného rozhodnutí ohledně programu řešení krize na úrovni skupiny, který se vztahuje na subjekty skupiny v jejich členském státě.

6.  Společné rozhodnutí podle odstavce 3 nebo 5 a rozhodnutí přijatá orgány příslušnými k řešení krize v případě, že neexistuje společné rozhodnutí podle odstavce 4, se považují za definitivní a musí být uplatňována orgány příslušnými k řešení krize v dotčených členských státech.

7.  Orgány provedou veškerá opatření podle tohoto článku neprodleně a s patřičným ohledem na naléhavost situace.

Není-li zaveden program řešení krize na úrovni skupiny a orgány příslušné k řešení krize přijmou ve vztahu k jakémukoli subjektu skupiny opatření k řešení krize, spolupracují tyto orgány úzce v kolegiu k řešení krize s cílem dosáhnout koordinované strategie řešení krize pro všechny dotčené subjekty skupiny.

Orgány příslušné k řešení krize, které ve vztahu k jakémukoli subjektu skupiny přijmou opatření k řešení krize, o uvedených opatřeních a jejich uplatňování pravidelně a úplně informují členy kolegia k řešení krize.



HLAVA VI

VZTAHY SE TŘETÍMI ZEMĚMI

Článek 93

Dohody se třetími zeměmi

1.  V souladu s článkem 218 Smlouvy o fungování EU může Komise předložit Radě návrhy na sjednání dohod s jednou nebo více třetími zeměmi o způsobech spolupráce mezi orgány příslušnými k řešení krize a relevantními orgány třetích zemí mimo jiné za účelem sdílení informací souvisejících s plánováním ozdravných postupů a řešení krize ve vztahu k institucím, finančním institucím, mateřským podnikům a institucím třetích zemí v těchto situacích:

a) 

v případech, kdy má mateřský podnik třetí země dceřiné instituce nebo pobočky, pokud jsou tyto pobočky považovány za významné, ve dvou nebo více členských státech;

b) 

v případech, kdy má mateřský podnik usazený v členském státě, který má dceřiný podnik nebo významnou pobočku alespoň v jednom dalším členském státě, jednu nebo více dceřiných institucí ve třetích zemích;

c) 

v případech, kdy má instituce usazená v členském státě, která má mateřský podnik, dceřiný podnik nebo významnou pobočku alespoň v jednom dalším členském státě, jednu nebo více poboček v jedné nebo více třetích zemích.

2.  Dohody uvedené v odstavci 1 usilují zejména o ustavení postupů a ujednání mezi orgány příslušnými k řešení krize a relevantními orgány třetích zemí za účelem spolupráce při provádění některých nebo všech úkolů a výkonu některých nebo všech pravomocí uvedených v článku 97.

3.  Dohody uvedené v odstavci 1 nesmějí obsahovat ustanovení týkající se jednotlivých institucí, finančních institucí, mateřských podniků nebo institucí třetích zemí.

4.  Členské státy mohou se třetí zemí uzavírat dvoustranné dohody o záležitostech uvedených v odstavcích 1 a 2 do doby, než vstoupí v platnost dohoda podle odstavce 1 s touto třetí zemí, pokud tyto dvoustranné dohody nejsou neslučitelné s touto hlavou.

Článek 94

Uznání a vymáhání postupů třetích zemí k řešení krize

1.  Tento článek se použije na postupy třetích zemí k řešení krize, pokud a dokud nevstoupí v platnost mezinárodní dohoda podle čl. 93 odst. 1 s dotyčnou třetí zemí. Použije se i poté, co mezinárodní dohoda podle čl. 93 odst. 1 s příslušnou třetí zemí vstoupí v platnost, v té míře, ve které není uznávání a vymáhání postupů třetích zemí v uvedené dohodě upraveno.

2.  Existuje-li evropské kolegium k řešení krize zřízené v souladu s článkem 89, přijme společné rozhodnutí, zda uzná, s výhradou článku 95, postupy třetích zemí k řešení krize týkající se instituce třetí země nebo mateřského podniku, které:

a) 

mají dceřiné instituce v Unii usazené ve dvou nebo více členských státech nebo pobočky v Unii nacházející se ve dvou nebo více členských státech a považované těmito státy za významné;

b) 

mají aktiva, práva nebo závazky ve dvou nebo více členských státech nebo se jejich aktiva, práva nebo závazky řídí právem těchto členských států.

Je-li dosaženo společného rozhodnutí o uznání postupů třetí země k řešení krize, usilují vnitrostátní orgány příslušné k řešení krize o vymáhání těchto uznaných postupů třetí země k řešení krize v souladu s vnitrostátním právem.

3.  Pokud orgány příslušné k řešení krize, které tvoří evropské kolegium k řešení krize, nedospějí ke společnému rozhodnutí nebo pokud evropské kolegium k řešení krize neexistuje, rozhodne každý dotčený orgán příslušný k řešení krize sám, zda uzná a bude vymáhat, s výhradou článku 95, postupy třetích zemí k řešení krize týkající se instituce třetí země nebo mateřského podniku třetí země.

Toto rozhodnutí náležitě zváží zájmy všech jednotlivých členských států, v nichž instituce nebo mateřský podnik třetí země působí, a zejména možný dopad uznání a vymáhání postupů třetí země k řešení krize na další části skupiny a na finanční stabilitu v těchto členských státech.

4.  Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize byly minimálně zmocněny:

a) 

vykonávat pravomoci k řešení krize, pokud jde o:

i) 

aktiva instituce třetí země nebo mateřského podniku třetí země, jež se nacházejí v jejich členském státě nebo jež se řídí právem jejich členského státu;

ii) 

práva nebo závazky instituce třetí země, pokud jsou zaúčtovány pobočkou v Unii v jejich členském státě, pokud se řídí právem jejich členského státu nebo pokud jsou nároky týkající se těchto práv a závazků vymahatelné v jejich členském státě;

b) 

provést – nebo požadovat po jiné osobě, aby provedla – převod akcií nebo nástrojů účasti v dceřiné instituci v Unii usazené v určujícím členském státě;

c) 

vykonat pravomoci uvedené v článcích 69, 70 nebo 71 ve vztahu k právům jakékoli strany smlouvy se subjektem podle odstavce 2 tohoto článku, pokud jsou tyto pravomoci nezbytné k vymáhání postupů třetích zemí k řešení krize; a

d) 

učinit nevymahatelným jakékoli právo ukončit, likvidovat nebo urychlit smlouvy, které uzavřely, nebo postihnout smluvní práva, která mají subjekty uvedené v odstavci 2 a jiné subjekty skupiny, pokud toto právo vzniká na základě opatření k řešení krize přijatého ve vztahu k třetí instituci nebo mateřskému podniku těchto subjektů nebo jiným subjektům skupiny, ať už přímo orgánem třetí země příslušným k řešení krize, nebo jinak podle právních nebo regulatorních požadavků týkajících se mechanismů k řešení krizí v uvedené zemi, za předpokladu, že jsou nadále plněny podstatné povinnosti podle smlouvy, včetně povinnosti platby a plnění, jakož i poskytování zajištění.

5.  Orgány příslušné k řešení krize mohou, je-li to nezbytné ve veřejném zájmu, přijmout opatření k řešení krize ve vztahu k mateřskému podniku, pokud relevantní orgán třetí země shledá, že instituce se sídlem v uvedené třetí zemi splňuje podmínky zahájení řešení krize podle jejího práva. K tomuto účelu zajistí členské státy, aby byly orgány příslušné k řešení krize zmocněny využít jakoukoli pravomoc k řešení krize vůči tomuto mateřskému podniku, a použije se článek 68.

6.  Uznáním a vymáháním postupů třetích zemí k řešení krize nejsou dotčena žádná běžná úpadková řízení podle použitelného vnitrostátního práva, případně v souladu s touto směrnicí.

Článek 95

Právo zamítnout uznání nebo vymáhání postupů třetích zemí k řešení krize

Orgán příslušný k řešení krize může, a to po konzultaci s jinými orgány příslušnými k řešení krize, pokud bylo ustaveno evropské kolegium k řešení krize, v souladu s článkem 89, odmítnout uznat nebo vymáhat postupy třetích zemí k řešení krize podle čl. 94 odst. 2, jestliže se domnívá, že:

a) 

postupy třetích zemí k řešení krize by měly nepříznivý dopad na finanční stabilitu členského státu, ve kterém se orgán příslušný k řešení krize nachází, nebo se domnívá, že by tyto postupy měly nepříznivý dopad na finanční stabilitu v jiném členském státě;

b) 

za účelem dosažení jednoho nebo více účelů řešení krize ve vztahu k pobočce v Unii je nezbytné nezávislé opatření k řešení krize podle článku 96;

c) 

věřitelům, včetně zejména vkladatelů nacházejících se nebo příslušných k výplatě v členském státě, by se podle vnitrostátních postupů třetích zemí k řešení krize nedostalo stejného zacházení jako věřitelům a vkladatelům z třetí země s podobnými zákonnými právy;

d) 

uznání nebo vymáhání postupů třetích zemí k řešení krize by mělo pro členský stát závažné fiskální důsledky; nebo

e) 

účinky takového uznání nebo vymáhání by byly v rozporu s vnitrostátním právem.

Článek 96

Řešení krize poboček v Unii

1.  Členské státy zajistí, aby orgány příslušné k řešení krize měly nezbytné pravomoci jednat ve vztahu k pobočce v Unii, na kterou se buď nevztahují jakékoli postupy třetích zemí k řešení krize, nebo se na ni vztahují postupy třetích zemí a současně nastane jedna z okolností uvedených v článku 95.

Členské státy zajistí, aby se na výkon těchto pravomocí vztahoval článek 68.

2.  Členské státy zajistí, aby pravomoci požadované v odstavci 1 mohly vykonávat orgány příslušné k řešení krize, pokud se orgán příslušný k řešení krize domnívá, že opatření je nezbytné ve veřejném zájmu a je splněna jedna nebo více těchto podmínek:

a) 

pobočka v Unii již neplní nebo pravděpodobně nesplní podmínky stanovené vnitrostátním právem pro povolení a působení v uvedeném členském státě a není pravděpodobné, že by jakékoli opatření soukromého sektoru, dohledu nebo příslušné třetí země v přiměřené lhůtě obnovilo plnění požadavků pobočkou nebo dokázalo zabránit selhání;

b) 

instituce třetí země není podle názoru orgánu příslušného k řešení krize schopna či ochotna nebo pravděpodobně nebude schopna plnit své závazky vůči věřitelům v Unii nebo závazky, které vytvořila nebo zaúčtovala pobočka, v okamžiku jejich splatnosti a orgán příslušný k řešení krize je přesvědčen, že pokud jde o uvedenou instituci třetí země, nejsou nebo v přiměřené lhůtě nebudou zahájeny žádné postupy třetích zemí k řešení krize ani úpadkové řízení;

c) 

relevantní orgán třetí země zahájil postupy třetí země k řešení krize ve vztahu k instituci třetí země nebo oznámil orgánu příslušnému k řešení krize svůj záměr takový postup zahájit.

3.  Pokud orgán příslušný k řešení krize učiní nezávislé opatření ve vztahu k pobočce v Unii, přihlédne k účelu řešení krize a přijme opatření v souladu s těmito zásadami a požadavky, jestliže jsou relevantní:

a) 

zásadami stanovenými v článku 34;

b) 

požadavky na použití nástrojů k řešení krize podle hlavy IV kapitoly III.

Článek 97

Spolupráce s orgány třetích zemí

1.  Tento článek se použije na spolupráci s třetí zemí, pokud a dokud nevstoupí v platnost mezinárodní dohoda s ní uvedená v čl. 93 odst. 1. Použije se i poté, co mezinárodní dohoda podle čl. 93 odst. 1 s příslušnou třetí zemí vstoupí v platnost, v té míře, ve které není předmět tohoto článku v uvedené dohodě upraven.

2.  EBA může uzavřít nezávazná rámcová ujednání o spolupráci s těmito relevantními orgány třetích zemí:

a) 

v případech, kdy je dceřiná instituce v Unii usazená ve dvou nebo více členských státech, s relevantními orgány třetí země, kde je usazen mateřský podnik nebo společnost uvedená v čl. 1 odst. 1 písm. c) a d);

b) 

v případech, kdy má instituce třetí země pobočky v Unii ve dvou nebo více členských státech, s relevantním orgánem třetí země, ve které je uvedená instituce usazena;

c) 

v případech, kdy má mateřský podnik nebo společnost podle čl. 1 odst. 1 písm. c) a d) usazené v členském státě s dceřinou institucí nebo významnou pobočkou v jiném členském státě také jednu nebo více dceřiných institucí ve třetích zemích, s relevantními orgány třetích zemí, kde jsou uvedené dceřiné instituce usazeny;

d) 

v případech, kdy instituce s dceřinou institucí nebo významnou pobočkou v jiném členském státě zřídila jednu nebo více poboček v jedné nebo více třetích zemích, s relevantními orgány třetích zemí, v nichž se uvedené pobočky nacházejí.

Ujednání uvedená v tomto odstavci nesmějí obsahovat ustanovení týkající se konkrétních institucí. Uvedená ujednání nesmějí ukládat členským státům právní povinnosti.

3.  Rámcová ujednání o spolupráci uvedená v odstavci 2 stanoví postupy a ujednání mezi zúčastněnými orgány pro sdílení informací nezbytných pro provádění některých nebo všech z následujících úkolů a pro výkon některých nebo všech z následujících pravomocí a pro jejich spolupráci při uvedených činnostech, pokud jde o instituce uvedené v odst. 2 písm. a) až d) nebo skupiny, jež takové instituce zahrnují:

a) 

vypracování plánů řešení krize v souladu s články 10 až 13 a podobnými požadavky podle práva relevantních třetích zemí;

b) 

posouzení způsobilosti takových institucí a skupin k řešení krize v souladu s články 15 a 16 a podobnými požadavky podle práva relevantních třetích zemí;

c) 

použití pravomocí k řešení krize nebo odstranění překážek způsobilosti k řešení krize podle článků 17 a 18 a případných podobných pravomocí podle práva relevantních třetích zemí;

d) 

použití opatření včasného zásahu podle článku 27 a podobných pravomocí podle práva relevantních třetích zemí;

e) 

použití nástrojů k řešení krize a výkon pravomocí k řešení krize a podobných pravomocí, jež mohou vykonávat relevantní orgány třetí země.

4.  Příslušné orgány nebo případně orgány příslušné k řešení krize uzavřou nezávazná ujednání o spolupráci s relevantními orgány třetích zemí uvedenými v odstavci 2 v souladu s rámcovým ujednáním EBA.

Tento článek nebrání členským státům nebo jejich příslušným orgánům v uzavírání dvoustranných či mnohostranných ujednání s třetími zeměmi v souladu s článkem 33 nařízení (EU) č. 1093/2010.

5.  Ujednání o spolupráci uzavřená mezi orgány příslušnými k řešení krize v členských státech a třetích zemích podle tohoto článku mohou obsahovat ustanovení o těchto záležitostech:

a) 

výměna informací nezbytných pro vypracování a vedení plánů řešení krize;

b) 

konzultace a spolupráce při vypracování plánů řešení krize, včetně zásad pro výkon pravomocí podle článků 94 a 96 a podobných pravomocí podle práva relevantních třetích zemí;

c) 

výměny informací nezbytných pro použití nástrojů k řešení krize a pro výkon pravomocí k řešení krize a podobných pravomocí podle práva relevantních třetích zemí;

d) 

včasné varování nebo včasná konzultace stran ujednání o spolupráci před přijetím jakéhokoli významného opatření podle této směrnice nebo relevantního práva třetí země, jímž by byla dotčena instituce nebo skupina, které se ujednání týká;

e) 

koordinace komunikace s veřejností v případě společných opatření k řešení krize;

f) 

postupy a ujednání pro výměnu informací a spolupráci podle písmen a) až e), případně včetně ustavení a fungování skupin krizového řízení.

6.  Členské státy oznámí orgánu EBA veškerá ujednání o spolupráci, která podle tohoto článku uzavřely orgány příslušné k řešení krize a příslušné orgány.

Článek 98

Výměna důvěrných informací

1.  Členské státy zajistí, aby si orgány příslušné k řešení krize, příslušné orgány a příslušná ministerstva vyměňovaly důvěrné informace, včetně ozdravných plánů, s relevantními orgány třetích zemí pouze tehdy, jsou-li splněny tyto podmínky:

a) 

uvedené orgány třetích zemí podléhají požadavkům na služební tajemství a souvisejícím normám, jež jsou podle názoru všech dotčených orgánů považovány alespoň za rovnocenné požadavkům uloženým podle článku 84.

Pokud se výměna informací týká osobních údajů, řídí se nakládání s těmito osobními údaji a jejich předávání orgánům třetích zemí platným právem Unie a vnitrostátním právem v oblasti ochrany údajů;

b) 

tyto informace jsou nezbytné k tomu, aby relevantní orgány třetích zemí plnily své funkce řešení krize podle vnitrostátního práva, jež jsou srovnatelné s funkcemi podle této směrnice, a s výhradou písmene a) tohoto odstavce nejsou používány pro jakékoli jiné účely.

2.  Pokud důvěrné informace pocházejí z jiného členského státu, mohou orgány příslušné k řešení krize, příslušné orgány a příslušná ministerstva sdělit uvedené informace relevantním orgánům třetích zemí pouze tehdy, jsou-li splněny tyto podmínky:

a) 

relevantní orgán členského státu, odkud informace pocházejí (dále jen „orgán původu informací“), souhlasí s jejich sdělením;

b) 

informace se sdělují pouze pro účely povolené orgánem původu informací.

3.  Pro účely tohoto článku se za důvěrné informace považují informace, jež podléhají požadavkům na důvěrnost podle práva Unie.



HLAVA VII

MECHANISMY FINANCOVÁNÍ

Článek 99

Evropský systém mechanismů financování

Zřizuje se Evropský systém mechanismů financování, který se skládá z:

a) 

vnitrostátních mechanismů financování ustavených podle článku 100;

b) 

půjček mezi vnitrostátními mechanismy financování, jak je uvedeno v článku 106;

c) 

vzájemného využívání vnitrostátních mechanismů financování v případě řešení krize na úrovni skupiny, jak je uvedeno v článku 107.

Článek 100

Požadavek ustavit mechanismus financování k řešení krizí

1.  Členské státy ustaví jeden nebo více mechanismů financování pro zajištění účinného používání nástrojů a pravomocí k řešení krize orgánem příslušným k řešení krize.

Členské státy zajistí, aby využití mechanismů financování mohl zahájit určený veřejný orgán nebo orgán, jemuž byly svěřeny pravomoci v oblasti veřejné správy.

Mechanismy financování se použijí pouze v souladu s účelem řešení krize a se zásadami řešení krize stanovenými v článcích 31 a 34.

2.  Členské státy mohou stejnou správní strukturu, jakou mají jejich mechanismy financování, použít i pro účely svého systému pojištění vkladů.

3.  Členské státy zajistí, aby v mechanismu financování byly k dispozici odpovídající finanční zdroje.

4.  Pro účel uvedený v odstavci 3 by mechanismy financování měly zejména mít pravomoc:

a) 

získávat příspěvky předem, jak je uvedeno v článku 103, aby dosáhly cílové úrovně stanovené v článku 102;

b) 

získávat mimořádné následné příspěvky, jak je uvedeno v článku 104, pokud příspěvky uvedené v písmeni a) nejsou dostatečné; a

c) 

uzavírat smlouvy o půjčce a jiných formách podpory, jak je uvedeno v článku 105.

5.  S výjimkou případů povolených podle odstavce 6 ustaví každý členský stát vnitrostátní mechanismus financování prostřednictvím fondu, jehož použití pro účely stanovené v čl. 101 odst. 1 může zahájit orgán příslušný k řešení krize.

6.  Bez ohledu na odstavec 5 tohoto článku může členský stát ke splnění svých povinností podle odstavce 1 tohoto článku ustavit vnitrostátní mechanismus financování prostřednictvím povinných příspěvků institucí povolených na jeho území; tyto příspěvky musí být založeny na kritériích stanovených v čl. 103 odst. 7 a nesmějí být drženy ve fondu ovládaném jeho orgánem příslušným k řešení krize a musí být splněny všechny tyto podmínky:

a) 

částka získaná z příspěvků je alespoň rovna výši požadované podle článku 102;

b) 

orgán příslušný k řešení krize v daném členském státě má nárok na částku, která je rovna výši těchto příspěvků, přičemž členský stát dá tuto částku orgánu příslušnému k řešení krize na jeho žádost okamžitě k dispozici a uvedený orgán ji použije výhradně pro účely stanovené v článku 101;

c) 

členský stát oznámí Komisi své rozhodnutí využít možnosti strukturovat mechanismus financování v souladu s tímto odstavcem;

d) 

členský stát oznámí Komisi částku uvedenou v písmeni b) přinejmenším jednou ročně; a

e) 

není-li v tomto odstavci stanoveno jinak, dodržuje mechanismus financování články 99 až 102, čl. 103 odst. 1 až 4 a 6 a články 104 až 109.

Pro účely tohoto odstavce, jestliže členský stát dodržuje ustanovení této hlavy, mohou mezi disponibilní finanční prostředky, které lze započítat k dosažení cílové úrovně podle článku 102, patřit povinné příspěvky z jakéhokoli systému povinných příspěvků zřízeného daným členským státem kdykoli mezi 17. červnem 2010 a 2. červencem 2014, do něhož instituce na jeho území přispívají za účelem úhrady nákladů souvisejících se systémovým rizikem, selháním a řešením krize institucí. Příspěvky do systémů pojištění vkladů se pro účely cílové úrovně mechanismů financování k řešení krizí podle článku 102 nezapočítávají.

Článek 101

Použití mechanismu financování k řešení krizí

1.  Mechanismus financování ustavený v souladu s článkem 100 může orgán příslušný k řešení krize použít pouze v rozsahu, který je nezbytný k zajištění účinného použití nástrojů k řešení krize, a k těmto účelům:

a) 

aby se zaručil za aktiva nebo závazky instituce v režimu řešení krize, jejích dceřiných podniků, překlenovací instituce nebo společnosti pro správu aktiv;

b) 

aby poskytl úvěr instituci v režimu řešení krize, jejím dceřiným podnikům, překlenovací instituci nebo společnosti pro správu aktiv;

c) 

aby nakoupil aktiva instituce v režimu řešení krize;

d) 

aby finančně přispěl překlenovací instituci a společnosti pro správu aktiv;

e) 

aby vyplatil náhradu akcionářům nebo věřitelům v souladu s článkem 75;

f) 

aby přispěl instituci v režimu řešení krize namísto odpisu nebo konverze závazků určitých věřitelů, pokud je použit nástroj rekapitalizace z vnitřních zdrojů a orgán příslušný k řešení krize rozhodne o vyloučení některých věřitelů z rekapitalizace v souladu s čl. 44 odst. 3 až 8;

g) 

aby dobrovolně půjčil jinému mechanismu financování v souladu s článkem 106;

h) 

aby provedl jakoukoli kombinaci opatření uvedených v písmenech a) až g) tohoto pododstavce.

Mechanismy financování mohou být použity k přijetí opatření uvedených v prvním pododstavci vůči kupujícímu v souvislosti s nástrojem převodu činnosti.

2.  Mechanismus financování k řešení krizí nelze použít přímo k absorpci ztrát instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) ani k rekapitalizaci této instituce nebo tohoto subjektu. Jestliže využití uvedeného mechanismu k účelům uvedeným v odstavci 1 tohoto článku vede nepřímo k tomu, že část ztrát instituce nebo subjektu uvedeného v čl. 1 odst. 1 písm. b), c) nebo d) bude na uvedený mechanismus přenesena, použijí se zásady upravující použití mechanismu financování k řešení krizí stanovené v článku 44.

Článek 102

Cílová úroveň

1.  Členské státy zajistí, aby nejpozději do 31. prosince 2024 dosáhly finanční prostředky v rámci jejich mechanismů financování výše nejméně 1 % hodnoty pojištěných vkladů všech institucí povolených na jejich území. Členské státy mohou stanovit cílové úrovně, které tuto hodnotu překračují.

2.  Během počátečního období uvedeného v odstavci 1 se příspěvky do mechanismů financování získané podle článku 103 rozdělí v čase co nejrovnoměrněji, dokud není dosaženo cílové úrovně, přitom se však náležitě zohlední fáze hospodářského cyklu a dopad, který mohou mít procyklické příspěvky na finanční situaci přispívajících institucí.

Členské státy si mohou počáteční období prodloužit o maximálně čtyři roky, jestliže mechanismům financování vznikly kumulované výdaje překračující 0,5 % pojištěných vkladů všech institucí povolených na jejich území, které jsou pojištěny podle směrnice 2014/49/EU.

3.  Jsou-li po skončení počátečního období uvedeného v odstavci 1 dostupné finanční prostředky nižší než cílová úroveň stanovená v uvedeném odstavci, pravidelné příspěvky získávané podle článku 103 se nadále vybírají, dokud není dosaženo cílové úrovně. Klesnou-li dostupné finanční prostředky na méně než dvě třetiny cílové úrovně poté, co jí bylo poprvé dosaženo, stanoví se výše těchto příspěvků tak, aby se cílové úrovně dosáhlo do šesti let.

Při stanovování ročních příspěvků v souvislosti s tímto odstavcem se u pravidelných příspěvků náležitě zohlední fáze hospodářského cyklu a dopad, který mohou mít procyklické příspěvky.

4.  EBA podá Komisi do 31. října 2016 zprávu s doporučeními ohledně vhodného referenčního bodu pro stanovení cílové úrovně mechanismu financování, a zejména zda jsou celkové závazky vhodnějším základem než pojištěné vklady.

5.  Na základě výsledků zprávy uvedené v odstavci 4 Komise případně do 31. prosince 2016 předloží Evropskému parlamentu a Radě legislativní návrh týkající se základu pro stanovení cílové úrovně mechanismu financování k řešení krizí.

Článek 103

Příspěvky předem

1.  Za účelem dosažení cílové úrovně uvedené v článku 102 členské státy zajistí, aby od institucí povolených na jejich území, včetně poboček v Unii, byly příspěvky získány nejméně jednou ročně.

2.  Příspěvek každé instituce je úměrný podílu celkové hodnoty jejích závazků (bez započtení kapitálu) po odečtení pojištěných vkladů na úhrnných závazcích (bez započtení kapitálu) všech institucí povolených na území daného členského státu po odečtení pojištěných vkladů.

Tyto příspěvky se upraví v poměru k rizikovému profilu institucí podle kritérií přijatých podle odstavce 7.

3.  Dostupné finanční prostředky, které se mají započítat k dosažení cílové úrovně stanovené v článku 102, mohou zahrnovat neodvolatelné platební přísliby, které jsou v plné výši kryty zajištěním ve formě nízkorizikových aktiv nezatížených jakýmikoli právy třetích stran, s možností s nimi volně nakládat a vyčleněných k výlučnému užití orgány příslušnými k řešení krize k účelům uvedeným v čl. 101 odst. 1. Podíl neodvolatelných platebních příslibů nesmí překročit 30 % celkové výše příspěvků získaných v souladu s tímto článkem.

4.  Členské státy zajistí, aby povinnost platit příspěvky uvedená v tomto článku byla vynutitelná podle vnitrostátního práva a splatné příspěvky byly uhrazeny v plné výši.

Členské státy stanoví vhodné povinnosti v oblasti regulace, účetnictví, vykazování a jiné povinnosti, aby zajistily, že splatné příspěvky jsou uhrazeny v plné výši. Členské státy přijmou opatření, která řádně prověří, zda byly příspěvky zaplaceny správně. Členské státy přijmou opatření s cílem předcházet úniku, vyhýbání se a zneužití.

5.  Prostředky získané podle tohoto článku se použijí výhradně na účely uvedené v čl. 101 odst. 1.

6.  S výhradou článků 37, 38, 40, 41 a 42 se prostředky získané od instituce v režimu řešení krize nebo překlenovací instituce, úroky nebo jiné výnosy z investic a veškeré jiné výnosy mohou připisovat ve prospěch mechanismů financování.

7.  Komise je zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci podle článku 115, jimiž upřesní pojem příspěvků upravených v poměru k rizikovému profilu institucí, jak je uvedeno v odstavci 2 tohoto článku, s přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem:

a) 

rizikové expozici instituce, včetně významu jejích obchodních činností, podrozvahových expozic a míry cizího financování;

b) 

stabilitě a různorodosti finančních zdrojů podniku a nezatížených vysoce likvidních aktiv;

c) 

finanční situaci instituce;

d) 

pravděpodobnosti, že instituce vstoupí do procesu řešení krize;

e) 

rozsahu, v jakém instituce v minulosti čerpala mimořádnou veřejnou finanční podporu;

f) 

složitosti struktury instituce a její způsobilosti k řešení krize;

g) 

významu instituce pro stabilitu finančního systému nebo hospodářství jednoho nebo více členských států nebo Unie;

h) 

skutečnosti, že daná instituce je součástí institucionálního systému ochrany.

8.  Komise je v souladu s článkem 115 zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci, jimiž upřesní:

a) 

povinnosti v oblasti registrace, účetnictví, vykazování a jiné povinnosti uvedené v odstavci 4, jejichž smyslem je zajistit řádné zaplacení příspěvků;

b) 

opatření uvedená v odstavci 4, jejichž cílem je řádně ověřit, zda byly příspěvky zaplaceny správně.

Článek 104

Mimořádné následné příspěvky

1.  Pokud dostupné finanční prostředky nestačí k pokrytí ztrát, nákladů nebo jiných výdajů vzniklých v souvislosti s užitím mechanismů financování, členské státy zajistí, aby od institucí povolených na jejich území byly vybrány mimořádné následné příspěvky k pokrytí doplňkových částek. Mimořádné následné příspěvky se mezi instituce rozdělí podle pravidel stanovených v čl. 103 odst. 2.

Mimořádné následné příspěvky nepřesáhnou trojnásobek roční výše příspěvků stanovených v souladu s článkem 103.

2.  Na příspěvky získané podle tohoto článku se použije čl. 103 odst. 4 až 8.

3.  Orgán příslušný k řešení krize může úplně nebo částečně odložit úhradu mimořádných následných příspěvků instituce do mechanismu financování k řešení krizí, pokud by úhrada těchto příspěvků ohrozila její likviditu nebo solventnost. Toto odložení lze udělit nejvýše na dobu šesti měsíců, která však může být na žádost instituce prodloužena. Příspěvky, jejichž uhrazení bylo odloženo podle tohoto odstavce, musí být uhrazeny, jakmile jejich úhrada likviditu nebo solventnost instituce již neohrožuje.

4.  Komise je v souladu s článkem 115 zmocněna přijímat akty v přenesené pravomoci, jimiž upřesní okolnosti a podmínky, za nichž lze dočasně odložit úhradu příspěvků institucí podle odstavce 3 tohoto článku.

Článek 105

Alternativní finanční prostředky

Členské státy zajistí, aby mechanismy financování v jejich pravomoci mohly sjednávat půjčky nebo jiné formy podpory u institucí, finančních institucí nebo jiných třetích stran v případě, že částky získané podle článku 103 nestačí k pokrytí ztrát, nákladů nebo jiných výdajů vzniklých v souvislosti s užitím mechanismu financování a mimořádné následné příspěvky uvedené v článku 104 nejsou ihned k dispozici nebo nejsou dostatečné.

Článek 106

Půjčky mezi mechanismy financování

1.  Členské státy zajistí, aby mechanismy financování v jejich pravomoci mohly požádat o půjčku u všech jiných mechanismů financování v Unii v případě, že:

a) 

částky získané podle článku 103 nestačí k pokrytí ztrát, nákladů nebo jiných výdajů vzniklých v souvislosti s užitím mechanismů financování;

b) 

mimořádné následné příspěvky uvedené v článku 104 nejsou okamžitě k dispozici; a

c) 

alternativní finanční prostředky uvedené v článku 105 nejsou okamžitě k dispozici za přiměřených podmínek.

2.  Členské státy zajistí, aby mechanismy financování v jejich pravomoci měly pravomoc půjčovat jiným mechanismům financování v Unii v případě, že nastanou okolnosti uvedené v odstavci 1.

3.  Na základě žádosti podle odstavce 1 každý z ostatních mechanismů financování v Unii rozhodne, zda poskytnout úvěr mechanismu financování, který žádost podal. Členské státy mohou požadovat, aby bylo toto rozhodnutí přijato po konzultaci s příslušným ministerstvem nebo vládou nebo s jejich souhlasem. Rozhodnutí musí být přijato s příslušnou naléhavostí.

4.  Mechanismus financování, který je příjemcem úvěrů, a ostatní mechanismy financování, které se rozhodly na úvěrování podílet, se dohodnou na úrokové sazbě, době splácení a dalších podmínkách úvěrů. Úroková sazba, doba splácení a další podmínky úvěrů poskytnutých jednotlivými zúčastněnými mechanismy financování jsou stejné, nedohodnou-li se všechny zúčastněné mechanismy financování jinak.

5.  Výše úvěru poskytnutého každým zúčastněným mechanismem financování k řešení krizí je úměrná podílu výše pojištěných vkladů v členském státě daného mechanismu na celkové výši pojištěných vkladů v členských státech zúčastněných mechanismů financování k řešení krizí. Tyto výše příspěvku mohou být na základě dohody všech zúčastněných mechanismů financování stanoveny odlišně.

6.  Nesplacený úvěr poskytnutý mechanismu financování k řešení krizí v jiném členském státě podle tohoto článku se považuje za aktivum mechanismu financování k řešení krizí, který daný úvěr poskytl, a je možné jej započítat do cílové úrovně uvedeného mechanismu financování.

Článek 107

Vzájemné využití vnitrostátních mechanismů financování v případě řešení krize na úrovni skupiny

1.  Členské státy zajistí, aby v případě řešení krize na úrovni skupiny, jak je uvedeno v článku 91 nebo v článku 92, vnitrostátní mechanismy financování každé instituce, která je součástí skupiny, přispěly k financování řešení krize na úrovni skupiny podle tohoto článku.

2.  Pro účely odstavce 1 orgán příslušný k řešení krize na úrovni skupiny, po konzultaci s orgány příslušnými k řešení krize institucí, které jsou součástí skupiny, navrhne – a to pokud je to nezbytné, před přijetím jakéhokoli opatření k řešení krize – plán financování jako součást programu řešení krize na úrovni skupiny uvedeného v článcích 91 a 92.

Plán financování se dohodne rozhodovacím postupem uvedeným v článcích 91 a 92.

3.  Plán financování zahrnuje:

a) 

ocenění v souladu s článkem 36 ve vztahu k dotčeným subjektům skupiny;

b) 

ztráty, které má každý dotčený subjekt skupiny uznat v okamžiku použití nástrojů k řešení krize;

c) 

u každého dotčeného subjektu skupiny ztráty, které by utrpěly jednotlivé třídy akcionářů a věřitelů;

d)