EUR-Lex Access to European Union law

Back to EUR-Lex homepage

This document is an excerpt from the EUR-Lex website

Document 02009L0138-20150331

Consolidated text: Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/138/ES ze dne 25. listopadu 2009 o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II) (Přepracované znění) (Text s významem pro EHP)

ELI: http://data.europa.eu/eli/dir/2009/138/2015-03-31

2009L0138 — CS — 31.03.2015 — 006.001


Tento dokument je třeba brát jako dokumentační nástroj a instituce nenesou jakoukoli odpovědnost za jeho obsah

►B

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2009/138/ES

ze dne 25. listopadu 2009

o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II)

(Přepracované znění)

(Text s významem pro EHP)

(Úř. věst. L 335, 17.12.2009, p.1)

Ve znění:

 

 

Úřední věstník

  No

page

date

►M1

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2011/89/EU Text s významem pro EHP ze dne 16. listopadu 2011,

  L 326

113

8.12.2011

►M2

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2012/23/EU Text s významem pro EHP ze dne 12. září 2012,

  L 249

1

14.9.2012

►M3

SMĚRNICE RADY 2013/23/EU ze dne 13. května 2013,

  L 158

362

10.6.2013

►M4

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2013/58/EU Text s významem pro EHP ze dne 11. prosince 2013,

  L 341

1

18.12.2013

►M5

SMĚRNICE 2014/51/EU EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY ze dne 16. dubna 2014,

  L 153

1

22.5.2014


Opraveno:

►C1

Oprava, Úř. věst. L 219, 25.7.2014, s. 66 (2009/138/ES)




▼B

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2009/138/ES

ze dne 25. listopadu 2009

o přístupu k pojišťovací a zajišťovací činnosti a jejím výkonu (Solventnost II)

(Přepracované znění)

(Text s významem pro EHP)



EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství, a zejména na čl. 47 odst. 2 a článek 55 této smlouvy,

s ohledem na návrh Komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ( 1 ),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy ( 2 ),

vzhledem k těmto důvodům:

(1)

Mělo by být provedeno několik podstatných změn v první směrnici Rady 73/239/EHS ze dne 24. července 1973 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přístupu k činnosti v přímém pojištění jiném než životním a jejího výkonu ( 3 ), směrnici Rady 78/473/EHS ze dne 30. května 1978 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se soupojištění v rámci Společenství ( 4 ), směrnici Rady 87/344/EHS ze dne 22. června 1987 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se pojištění právní ochrany ( 5 ), druhé směrnici Rady 88/357/EHS ze dne 22. června 1988 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přímého pojištění jiného než životního, kterou se stanoví opatření k usnadnění účinného výkonu volného pohybu služeb ( 6 ), směrnici Rady 92/49/EHS ze dne 18. června 1992 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přímého pojištění jiného než životního (třetí směrnice o neživotním pojištění) ( 7 ), směrnici Evropského parlamentu a Rady 98/78/ES ze dne 27. října 1998 o doplňkovém dozoru nad pojišťovnami v pojišťovací skupině ( 8 ), směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/17/ES ze dne 19. března 2001 o reorganizaci a likvidaci pojišťoven ( 9 ), směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/83/ES ze dne 5. listopadu 2002 o životním pojištění ( 10 ) a směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/68/ES ze dne 16. listopadu 2005 o zajištění ( 11 ). Z důvodu srozumitelnosti by měly být uvedené směrnice přepracovány.

(2)

Aby se usnadnil přístup k pojišťovacím a zajišťovacím činnostem a k jejich výkonu, je třeba odstranit nejvážnější rozdíly mezi právními předpisy členských států týkajících se pravidel, která se vztahují na pojišťovny a zajišťovny. Pojišťovnám a zajišťovnám by se proto měl poskytnout právní rámec pro výkon pojišťovací činnosti na celém vnitřním trhu, čímž by se pojišťovnám a zajišťovnám se sídlem ve Společenství mělo usnadnit krytí rizik a závazků nacházejících se na jeho území.

(3)

Je v zájmu řádného fungování vnitřního trhu a ochrany věřitelů, aby byla zavedena koordinovaná pravidla pro dohled nad pojišťovacími skupinami a pro reorganizaci a likvidační řízení týkající se pojišťoven za účelem ochrany věřitelů.

(4)

Je vhodné, aby se systém stanovený touto směrnicí nevztahoval na určité podniky poskytující pojišťovací služby, a to z důvodu jejich velikosti, právního postavení, charakteru a souvisejícího úzkého propojení se systémy veřejného pojištění nebo z důvodu jejich nabídky zvláštních služeb. Dále je žádoucí vyloučit určité instituce v několika členských státech, jejichž činnost se vztahuje jen na velmi úzkou oblast a je omezena zákonem na konkrétní území nebo na určité osoby.

(5)

Velmi malé pojišťovny splňující určité podmínky, včetně objemu hrubého výnosu z pojistného, který je nižší než 5 milionů EUR, jsou z působnosti této směrnice vyňaty. V okamžiku provedení této směrnice by však měla být všem pojišťovnám a zajišťovnám, které již získaly licenci podle stávajících směrnic, tato licence zachována. Podniky, které jsou vyňaty z působnosti této směrnice, by měly mít možnost využívat základních svobod, jež zaručuje Smlouva. Tyto podniky mají možnost zažádat si o povolení podle této směrnice, aby mohly využívat výhod jednotné licence stanovené touto směrnicí.

(6)

Členské státy by měly mít možnost vyžadovat, aby se podniky, které provozují pojišťovací nebo zajišťovací činnost a které jsou vyňaty z působnosti této směrnice, zaregistrovaly. Členské státy rovněž mohou stanovit, že tyto podniky budou podléhat obezřetnostnímu a právnímu dohledu.

(7)

Směrnice Rady 72/166/EHS ze dne 24. dubna 1972 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontroly povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění ( 12 ), sedmá směrnice Rady 83/349/EHS ze dne 13. června 1983, založená na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy o konsolidovaných účetních závěrkách ( 13 ), druhá směrnice Rady 84/5/EHS ze dne 30. prosince 1983 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel ( 14 ), směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů ( 15 ) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES ze dne 14. června 2006 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu ( 16 ) stanoví obecná pravidla v oblasti účetnictví, odpovědnosti z provozu motorových vozidel, finančních nástrojů a úvěrových institucí a pro tyto oblasti stanoví definice. Je vhodné, aby se některé z definic stanovených v těchto směrnicích použily pro účely této směrnice.

(8)

Přístup k pojišťovací nebo zajišťovací činnosti by měl podléhat předchozímu povolení. Je proto nezbytné stanovit podmínky a postup pro vydávání daného povolení, jakož i pro odmítnutí je vydat.

(9)

Směrnice zrušené touto směrnicí nestanoví žádná pravidla, pokud jde o rozsah zajišťovacích služeb, jejichž provozování může být pojišťovně povoleno. Rozhodnutí o tom, zda budou stanovena v tomto ohledu nějaká pravidla, je ponecháno na členských státech.

(10)

Odkazy na pojišťovny nebo zajišťovny v této směrnici by měly zahrnovat i kaptivní pojišťovny a zajišťovny s výjimkou případů, kdy pro tyto pojišťovny a zajišťovny platí zvláštní ustanovení.

(11)

Vzhledem ke skutečnosti, že tato směrnice představuje zásadní nástroj k vytvoření vnitřního trhu, měly by mít pojišťovny a zajišťovny povolené ve svém domovském státě možnost provozovat prostřednictvím poboček nebo v podobě poskytování služeb některé nebo všechny své činnosti v celém Společenství. Je proto vhodné provést takovou harmonizaci, která je nutná a dostatečná k dosažení vzájemného uznávání povolení a systémů dohledu, aby tak platilo pro celé Společenství jediné povolení a umožnilo se, aby dohled nad pojišťovnou nebo zajišťovnou prováděl domovský členský stát.

(12)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/26/ES ze dne 16. května 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel (čtvrtá směrnice o pojištění motorových vozidel) ( 17 ) stanoví pravidla pro jmenování škodních zástupců. Uvedená pravidla by se měla použít pro účely této směrnice.

(13)

Zajišťovny by měly omezit předmět své činnosti na zajišťovací činnost a související operace. Takový požadavek by zajišťovně neměl bránit v provozování takových činností, jakými je například poskytování statistického nebo pojistněmatematického poradenství, analýza rizik nebo průzkum pro klienty. Může též zahrnovat funkci holdingové společnosti a činnosti související s činnostmi finančního sektoru ve smyslu čl. 2 bodu 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/87/ES ze dne 16. prosince 2002 o doplňkovém dozoru nad úvěrovými institucemi, pojišťovnami a investičními podniky ve finančním konglomerátu ( 18 ). V žádném případě tento požadavek neumožňuje provádění nesouvisejících bankovních a finančních činností.

(14)

Ochrana pojistníků předpokládá, že se na pojišťovny a zajišťovny vztahují účinné solventnostní požadavky, z nichž vyplývá účinná alokace kapitálu v celé Evropské unii. Vzhledem k tržnímu vývoji již není stávající systém přiměřený. Je proto nezbytné zavést nový regulační rámec.

(15)

V souladu s nejnovějším vývojem v oblasti řízení rizik ►C1  v rámci Mezinárodní asociace orgánů pro dohled v pojišťovnictví, Rady pro mezinárodní účetní standardy a Mezinárodní aktuárské asociace a v souladu ◄ s aktuálním vývojem v ostatních finančních odvětvích by měl být přijat přístup vycházející z ekonomického rizika, který poskytuje pojišťovnám a zajišťovnám pobídky k tomu, aby řádně měřily a řídily svá rizika. Harmonizace by se měla zvýšit tím, že se stanoví zvláštní pravidla pro oceňování aktiv a závazků, včetně technických rezerv.

(16)

Hlavním cílem úpravy v oblasti pojištění a zajištění a dohledu nad touto oblastí, je přiměřená ochrana pojistníků a oprávněných osob. Pojem oprávněná osoba má zahrnout všechny fyzické a právnické osoby, které mohou podle pojistné smlouvy uplatňovat nárok. V potaz by měly být brány i další cíle úpravy v oblasti pojištění a zajištění a dohledu nad touto oblastí, jakými jsou finanční stabilita a spravedlivé stabilní trhy, ovšem neměly by ohrožovat hlavní cíl.

(17)

Očekává se, že tato směrnice zajistí ještě lepší ochranu pojistníků. Bude požadovat, aby členské státy poskytovaly orgánům dohledu zdroje nezbytné k plnění jejich povinností, jak stanoví tato směrnice. Tyto zdroje zahrnují veškeré nezbytné kapacity, včetně finančních a lidských zdrojů.

(18)

Orgány dohledu členských států musí mít k dispozici veškeré prostředky, které jsou nezbytné k zajištění řádného výkonu činnosti pojišťoven a zajišťoven v rámci celého Společenství na základě práva usazování nebo volného pohybu služeb. Aby se zajistil účinný dohled, měla by být veškerá opatření orgánů dohledu, nehledě na význam dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny pro celkovou finanční stabilitu trhu, přiměřená povaze, rozsahu a složitosti rizik spojených s činností pojišťovny nebo zajišťovny.

(19)

Tato směrnice by neměla pro malé a střední pojišťovny představovat příliš velkou zátěž. Jedním z nástrojů k dosažení tohoto cíle je řádné uplatňování zásady proporcionality. Tato zásada by se měla vztahovat jak na požadavky na pojišťovny a zajišťovny, tak i na výkon pravomocí dohledu.

(20)

Zejména by tato směrnice neměla představovat příliš velkou zátěž pro pojišťovny, které se specializují na poskytování specifických druhů pojištění nebo poskytují služby specifickým zákaznickým segmentům, a měla by vzít na vědomí, že specializace v tomto směru může být cenným nástrojem účinného a efektivního řízení rizik. K dosažení tohoto cíle a v zájmu řádného uplatňování zásady proporcionality by mělo být rovněž stanoveno, že podniky mohou používat vlastní údaje ke kalibrování parametrů v modulech upisovacích rizik pro standardní vzorce solventnostních kapitálových požadavků.

(21)

Tato směrnice by měla také zohledňovat specifickou povahu kaptivních pojišťoven a kaptivních zajišťoven. Protože tyto pojišťovny a zajišťovny pouze kryjí rizika spojená s průmyslovou nebo obchodní skupinou, k níž patří, měly by se zajistit vhodné přístupy, které jsou v souladu se zásadou proporcionality a které zohledňují povahu, rozsah a komplexnost jejich činnosti.

(22)

Dohled nad zajišťovací činností by měl zohledňovat specifické rysy zajišťovnictví, zejména jeho globální charakter a skutečnost, že pojistníci jsou sami pojišťovnami nebo zajišťovnami.

(23)

Orgány dohledu by měly být schopny získat od pojišťoven a zajišťoven informace, které jsou nezbytné pro účely dohledu, včetně – v případě potřeby – informací, které zveřejňuje pojišťovna nebo zajišťovna v rámci účetního výkaznictví, kotování na burze a při plnění dalších právních a regulačních požadavků.

(24)

Orgány dohledu domovského členského státu by měly odpovídat za sledování finančního zdraví pojišťoven a zajišťoven. Za tímto účelem by měly tyto orgány pravidelně provádět přezkumy a hodnocení.

(25)

Orgány dohledu by měly mít možnost zohlednit účinky dobrovolných kodexů chování a transparentnosti, jimiž se řídí příslušné instituce zabývající se obchodem s neregulovanými nebo alternativními investičními nástroji, na řízení rizik a aktiv.

(26)

Výchozím bodem pro přiměřenost kvantitativních požadavků v pojišťovnictví je solventnostní kapitálový požadavek. Orgány dohledu by proto měly mít pravomoc uložit navýšení kapitálového požadavku k solventnostnímu kapitálovému požadavku jen za výjimečných okolností a v případech uvedených v této směrnici po procesu kontroly orgány dohledu. Standardní vzorec solventnostního kapitálového požadavku by měl zohledňovat rizikový profil většiny pojišťoven a zajišťoven. Mohou se však vyskytnout i případy, v nichž standardizovaný přístup přiměřeně nezohledňuje velmi specifický rizikový profil pojišťovny nebo zajišťovny.

(27)

Uložení navýšení kapitálového požadavku je výjimečným opatřením v tom smyslu, že by mělo být používáno pouze jako poslední možnost tehdy, když jsou ostatní opatření dohledu neúčinná nebo nevhodná. Navíc je nutno pojem výjimečné opatření chápat v kontextu konkrétní situace každého podniku, nikoli ve vztahu k počtu případů, v nichž byla povinnost navýšit kapitál, uložena na konkrétním trhu.

(28)

Navýšení kapitálového požadavku by mělo trvat do té doby, dokud nejsou uvedeny do pořádku okolnosti, za nichž bylo toto opatření uloženo. V případě značných nedostatků v úplném nebo částečném vnitřním modelu nebo značných pochybení při řízení a kontrole orgán dohledu zajistí, aby pojišťovna nebo zajišťovna vyvinula veškeré úsilí pro odstranění nedostatků, které vedly k uložení navýšení kapitálového požadavku. Pokud však standardizovaný přístup odpovídajícím způsobem neodráží velmi specifický rizikový profil daného podniku, může navýšení kapitálového požadavku přetrvávat několik let po sobě.

(29)

Některá rizika je možné řádně řešit pouze prostřednictvím požadavků v oblasti řízení a kontroly namísto kvantitativních požadavků zohledněných v solventnostním kapitálovém požadavku. Pro přiměřené řízení pojišťovny a regulační systém je proto nezbytný účinný řídící a kontrolní systém.

(30)

Řídící a kontrolní ystém zahrnuje funkce řízení rizik, zajišťování shody s předpisy, vnitřního auditu a pojistněmatematickou funkci.

(31)

Funkce je administrativní schopnost vykonávat konkrétní úkoly související s řízením a kontrolou. Určení konkrétní funkce nebrání pojišťovně nebo zajišťovně ve svobodném rozhodování, jak tuto funkci organizovat v praxi, pokud to v této směrnici není stanoveno jinak. Nemělo by to vést k nadměrně zatěžujícím požadavkům, jelikož by se mělo přihlížet k povaze, rozsahu a komplexnosti operací pojišťovny nebo zajišťovny. Mělo by být proto umožněno, aby tyto funkce vykonávali vlastní zaměstnanci, aby bylo využíváno poradenství externích odborníků nebo aby byly tyto funkce zajištěny externě u odborníků v mezích stanovených touto směrnicí.

(32)

Mimoto v menších a jednoduše strukturovaných pojišťovnách nebo zajišťovnách by mělo být umožněno, aby jedna osoba nebo organizační jednotka vykonávala více než jednu funkci, s výjimkou funkce vnitřního auditu.

(33)

Funkce zahrnuté do řídícího a kontrolního systému jsou považovány za funkce klíčové, a tudíž také za významné a rozhodující.

(34)

Každá osoba, která vykonává klíčové funkce, by měla být způsobilá a bezúhonná, aby mohla plnit tyto funkce. Oznamovací povinnost ve vztahu k orgánu dohledu by se však měla vztahovat pouze na ty osoby, které zastávají klíčové funkce.

(35)

Pro účely posouzení úrovně požadované způsobilosti je nutno vzít v úvahu jako doplňkové faktory odbornou kvalifikaci a zkušenosti pracovníků, kteří skutečně podnik řídí nebo v něm zastávají jiné klíčové funkce.

(36)

Nedílnou součástí obchodní strategie všech pojišťoven a zajišťoven by mělo být pravidelné posuzování jejich celkových solventnostních potřeb se zřetelem na jejich specifický rizikový profil (vlastní posouzení rizik a solventnosti). K tomuto posuzování není nutné vypracovat interní model, ani nemá sloužit k výpočtu kapitálového požadavku odlišného od solventnostního kapitálového požadavku nebo minimálního kapitálového požadavku. Výsledky každého posuzování by měly být sděleny orgánu dohledu v rámci informací, které se mají poskytovat pro účely dohledu.

(37)

Za účelem zajištění účinného dohledu nad externě zajištěnými funkcemi nebo činnostmi je nezbytné, aby orgány dohledu pojišťoven a zajišťoven, které si dávají externě zajišťovat činnosti, měly právo provádět inspekce na místě a měly přístup ke všem příslušným údajům, které má v držení poskytovatel externích služeb, ať je tento poskytovatel regulovaným subjektem, či nikoli. Aby se přihlédlo k tržnímu vývoji a zajistilo se, že budou dále plněny podmínky pro zajištění služeb nebo činností, je třeba vyrozumět orgány dohledu dříve, než se rozhodující nebo významné funkce nebo činnosti nechají externě zajistit. Tyto požadavky by měly zohledňovat činnost společného fóra a jsou v souladu se stávajícími pravidly a praxí v bankovnictví, jakož i se směrnicí 2004/39/ES a jejím použitím na úvěrové instituce.

(38)

V zájmu zajištění transparentnosti by měly pojišťovny a zajišťovny alespoň jednou za rok zveřejnit podstatné informace o své solventnosti a finanční situaci, čímž se rozumí jejich bezplatné zpřístupnění veřejnosti buď v tištěné nebo v elektronické podobě. Pojišťovny a zajišťovny by měly mít možnost zveřejnit na základě vlastního rozhodnutí i dodatečné informace.

(39)

Je třeba přijmout ustanovení o výměně informací mezi orgány dohledu a orgány nebo subjekty, jež z titulu své funkce pomáhají posilovat stabilitu finančního systému. Je proto nutné stanovit podmínky, za kterých by byla tato výměna informací možná. Navíc, pokud je stanoveno, že informace lze sdělit jen s výslovným souhlasem orgánů dohledu, měly by tyto orgány mít možnost svůj souhlas případně podmínit splněním přísných podmínek.

(40)

Je třeba podporovat sbližování dohledu nejen z hlediska nástrojů dohledu, ale též z hlediska postupů pro dohled. V tomto ohledu by měl sehrávat významnou úlohu Evropský výbor orgánů dozoru nad pojišťovnictvím a zaměstnaneckým penzijním pojištěním (dále jen „výbor CEIOPS“), zřízený rozhodnutím Komise 2009/79/ES ( 19 ), jenž by měl Evropskému parlamentu a Komisi pravidelně podávat zprávy o dosaženém pokroku.

(41)

Cílem předkládání informací a zpráv o navýšení kapitálového požadavku od výboru CEIOPS není omezit jeho používání, jak to umožňuje tato směrnice, ale přispívat ke stále většímu sbližování dohledu ve věci navyšování kapitálu mezi orgány dohledu v různých členských státech.

(42)

Orgány dohledu a vnitrostátní statistické orgány by měly spolupracovat a vyměňovat si informace, aby tak omezily administrativní zátěž a zabránily zdvojování úkolů.

(43)

Pro účely posílení dohledu nad pojišťovnami a zajišťovnami a v zájmu ochrany pojistníků by statutární auditoři ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/43/ES ze dne 17. května 2006 o povinném auditu ročních a konsolidovaných účetních závěrek ( 20 ) měli mít povinnost bezodkladně sdělit jakékoli skutečnosti, které by mohly závažně ovlivnit finanční situaci nebo administrativní uspořádání pojišťovny nebo zajišťovny.

(44)

Pojišťovny vykonávající činnosti životního a neživotního pojištění by měly v zájmu ochrany pojistníků v životním pojištění uvedené činnosti řídit odděleně. Na uvedené pojišťovny by se měly vztahovat tytéž kapitálové požadavky, které jsou použitelné pro rovnocennou pojišťovací skupinu, tvořenou životní a neživotní pojišťovnou, přičemž se přihlédne ke zvýšené převoditelnosti kapitálu v případě kompozitních pojišťoven.

(45)

Při posuzování finanční situace pojišťoven a zajišťoven by se mělo vycházet z řádných ekonomických zásad a měly by se optimálně využívat informace, které poskytují finanční trhy, jakož i obecně dostupné údaje o technických rizicích pojištění. Solventnostní požadavky by zejména měly vycházet z ekonomického oceňování celé rozvahy.

(46)

Normy pro oceňování pro účely dohledu by měly být v co nejvyšší možné míře slučitelné s mezinárodním vývojem v účetnictví, aby se tak omezila administrativní zátěž pojišťoven a zajišťoven.

(47)

V souladu s uvedeným přístupem by kapitálové požadavky měly být kryty rozvahovými nebo podrozvahovými položkami kapitálu. Vzhledem k tomu, že v případě likvidace nedokáží všechny finanční zdroje plně a průběžně absorbovat ztráty, měly by být položky kapitálu zařazovány podle kritérií kvality do tří tříd a odpovídajícím způsobem by měla být omezena i použitelná výše kapitálu na krytí kapitálových požadavků. Limity použitelné pro položky kapitálu by se měly použít pouze k určení solventnostní situace pojišťoven a zajišťoven a neměly by dále omezovat volnost pojišťoven a zajišťoven při interním řízení kapitálu.

(48)

Obecně lze říci, že aktiva, která jsou očištěná od všech předvídatelných závazků, dokáží absorbovat ztráty způsobené nepříznivými obchodními výkyvy při pokračování v činnosti i při likvidaci. Proto by měla být ve velké většině případů, kdy aktiva převyšují závazky oceněné podle zásad stanovených v této směrnici, posuzována tato aktiva jako vysoce kvalitní kapitál (třída 1).

(49)

Ne všechna aktiva určitého podniku nepodléhají omezení. V některých členských státech u některých specifických produktů existují účelově vázané fondy, které dávají určité kategorii pojistníků v rámci jejich vlastního „fondu“ větší práva ve vztahu k aktivům. I když jsou tato aktiva zahrnuta do výpočtu přebytku aktiv nad závazky pro účely kapitálu, nemohou být ve skutečnosti použita k pokrytí rizik mimo uvedený účelově vázaný fond. V zájmu konzistence s ekonomickým přístupem je zapotřebí, aby hodnocení kapitálu bylo upraveno tak, aby odráželo odlišný charakter aktiv, která patří do účelově vázaného fondu. Obdobně by měl také výpočet solventnostního kapitálového požadavku – v případě těchto účelově vázaných fondů – odrážet snížení možnosti sdílet prostředky nebo je diverzifikovat.

(50)

V některých členských státech je běžné, že pojišťovny prodávají produkty životního pojištění, v souvislosti s nimiž pojistníci a oprávněné osoby výměnou za výnos z příspěvků či jejich části přispívají do rizikového kapitálu společnosti. Tyto kumulované zisky tvoří disponibilní bonusový fond, který je majetkem právního subjektu, v němž byl vytvořen.

(51)

Disponibilní bonusový fond by měl být oceňován v souladu s ekonomickým přístupem stanoveným v této směrnici. V tomto ohledu by neměl být pouhý odkaz na ocenění disponibilního bonusového fondu v ročních účetních závěrkách považován za dostačující. V souladu s požadavkem na kapitál by se měla na disponibilní bonusový fond vztahovat kritéria této směrnice pro zařazení do tříd. To mimo jiné znamená, že za kapitál třídy 1 by měla být považována pouze ta část disponibilního bonusového fondu, která splňuje požadavky na zařazení do třídy 1.

(52)

Vzájemné pojišťovny nebo pojišťovny na bázi vzájemnosti s variabilními příspěvky mohou vyzvat své členy k úhradě dodatečných příspěvků (dále jen „dodatečné výzvy členů“) s cílem navýšit objem finančních zdrojů, které mají k dispozici k absorbování ztrát. Tyto dodatečné výzvy členů mohou představovat pro vzájemné pojišťovny nebo pojišťovny na bázi vzájemnosti významný zdroj financování, a to i v případech, kdy tyto pojišťovny čelí nepříznivým obchodním výkyvům. Tyto dodatečné výzvy členů by proto měly být uznány za doplňkový kapitál a jako takové by měly být posuzovány pro účely solventnosti. Zejména v případě vzájemných pojišťoven majitelů lodí či pojišťoven majitelů lodí na bázi vzájemnosti s variabilními příspěvky, jež pojišťují výhradně námořní rizika, jsou dodatečné výzvy členů dlouho zavedenou praxí, jež se řídí specifickými pravidly pro vrácení prostředků, a schválená částka těchto výzev členů by měla být považována za kapitál dobré kvality (třída 2). Obdobně v případě jiných vzájemných pojišťoven či pojišťoven na bázi vzájemnosti, kdy mají dodatečné výzvy členů podobnou kvalitu, by schválená částka těchto výzev členů měla být rovněž považována za kapitál dobré kvality (třída 2).

(53)

Aby mohly pojišťovny a zajišťovny splnit své závazky vůči pojistníkům a oprávněným osobám, členské státy by měly požadovat, aby uvedené pojišťovny a zajišťovny vytvořily dostatečné technické rezervy. Zásady a pojistněmatematické a statistické metody výpočtu uvedených technických rezerv by měly být v celém Společenství harmonizovány, aby se tak dosáhlo lepší srovnatelnosti a transparentnosti.

(54)

Výpočet technických rezerv by měl být ve shodě s oceňováním aktiv a dalších závazků, konzistentní s trhem a v souladu s mezinárodním vývojem v účetnictví a dohledu.

(55)

Hodnota technických rezerv by proto měla odpovídat částce, kterou by potřebovaly pojišťovny a zajišťovny zaplatit, pokud by okamžitě převedly svá smluvní práva a závazky na jinou pojišťovnu nebo zajišťovnu. Hodnota technických rezerv by tudíž měla odpovídat částce, kterou by potřebovaly jiné pojišťovny a zajišťovny (referenční podnik) na vyrovnání příslušných pojistných a zajistných závazků. Výše technických rezerv by měla zohledňovat povahu pojistného kmene. Konkrétní informace o určité pojišťovně nebo zajišťovně, jako například informace o vyřizování pojistných nároků a o výdajích, by se měly při výpočtu použít pouze v případě, že uvedená informace umožní pojišťovnám a zajišťovnám lépe zohlednit povahu pojistného kmene.

(56)

Předpoklady týkající se referenčního podniku, o němž se předpokládá, že převezme a vyrovná příslušné pojistné a zajistné závazky, by měly být harmonizovány v celém Společenství. Jde zejména o takové předpoklady týkající se referenčního podniku, které stanoví, zda by měly být nebo neměly – a pokud ano, tak do jaké míry – zohledněny diverzifikační efekty při výpočtu rizikové přirážky, zda by měly být analyzovány jako část posouzení dopadu prováděcích opatření a poté harmonizovány na úrovni Společenství.

(57)

Pro účely výpočtu technických rezerv by mělo být umožněno využít přiměřené interpolace a extrapolace z přímo sledovatelných tržních hodnot.

(58)

V zájmu ekonomického oceňování pojistných a zajistných závazků je nezbytné, aby se očekávaná současná hodnota pojistných závazků vypočítala na základě stávajících a důvěryhodných informací i reálných předpokladů a přihlédlo se k finančním zárukám a opcím v pojistných a zajistných smlouvách. Mělo by se požadovat, aby se používaly účinné a harmonizované pojistněmatematické metody.

(59)

Pro výpočet technických rezerv by měly být stanoveny zjednodušené přístupy, aby se zohlednila zvláštní situace malých a středních pojišťoven nebo zajišťoven.

(60)

Režim dohledu by měl stanovit požadavek citlivý na rizika, který je založen na prospektivním výpočtu, s cílem zajistit řádný a včasný zásah orgánů dohledu (solventnostní kapitálový požadavek) a minimální úroveň zabezpečení, pod kterou by neměla hodnota finančních zdrojů klesnout (minimální kapitálový požadavek). V zájmu dosažení jednotné úrovně ochrany pojistníků by se měly kapitálové požadavky harmonizovat v celém Společenství. V zájmu bezproblémového fungování této směrnice by měla mezi solventnostním kapitálovým požadavkem a minimálním kapitálovým požadavkem existovat vhodná škála případných zásahů.

(61)

Aby byly zmírněny nežádoucí potenciální procyklické účinky finančního systému a předešlo se tomu, aby pojišťovny a zajišťovny musely zbytečně navyšovat další kapitál nebo prodávat své investice v důsledku krátkodobých nepříznivých výkyvů na finančních trzích, měl by modul tržního rizika standardního vzorce pro výpočet solventnostního kapitálového požadavku zahrnovat mechanismus symetrické úpravy zohledňující změny úrovně cen akcií. Mimoto by v případě výjimečných poklesů na finančních trzích, a pokud tento mechanismus symetrické úpravy není dostačující, aby pojišťovnám a zajišťovnám umožnil dodržet solventnostní kapitálový požadavek, mělo být přijato ustanovení, které by orgánům dohledu umožnilo prodloužit lhůtu, během níž pojišťovny a zajišťovny musí opět dosáhnout úrovně použitelného kapitálu kryjícího solventnostní kapitálový požadavek.

(62)

Solventnostní kapitálový požadavek by měl zohledňovat úroveň použitelného kapitálu, která pojišťovnám a zajišťovnám umožňuje absorbovat významné ztráty a poskytuje pojistníkům a oprávněným osobám přiměřenou záruku, že platby budou provedeny v okamžiku své splatnosti.

(63)

K zajištění toho, aby pojišťovny a zajišťovny měly průběžně v držení použitelný kapitál na krytí solventnostního kapitálového požadavku, jež zohledňují veškeré změny jejich rizikového profilu, by tyto podniky měly vypočítávat solventnostní kapitálový požadavek nejméně jednou ročně, neustále jej monitorovat a znovu jej vypočítávat, jakmile se rizikový profil podstatně změní.

(64)

V zájmu podpory řádného řízení rizik a přizpůsobení regulačních kapitálových požadavků praxi v daném odvětví by měl být solventnostní kapitálový požadavek určen jako ekonomický kapitál, který mají mít v držení pojišťovny a zajišťovny, aby se zajistilo, že úpadek může nastat nejvýše v jednom z 200 případů, nebo – alternativně – že tyto podniky budou stále schopny, s pravděpodobností nejméně 99,5 %, plnit své závazky vůči pojistníkům a oprávněným osobám během příštích dvanácti měsíců. Ekonomický kapitál by se měl vypočítat na základě skutečného rizikového profilu uvedených pojišťoven a zajišťoven a přihlédnout by se mělo k dopadu možných technik snižování rizika, jakož i k účinkům diverzifikace.

(65)

Je třeba zavést ustanovení ke stanovení standardního vzorce pro výpočet solventnostního kapitálového požadavku, aby svůj ekonomický kapitál mohly posuzovat všechny pojišťovny a zajišťovny. Z hlediska struktury standardního vzorce je třeba zaujmout modulový přístup, což znamená, že jednotlivá vystavení každé kategorii rizik je třeba v první fázi posoudit, a až ve druhé fázi je agregovat. Použití parametrů specifických pro pojišťovnu nebo zajišťovnu by se mělo povolit, pokud umožňuje lépe zohlednit skutečný profil upisovacího rizika, a to za předpokladu, že by tyto parametry byly odvozeny s využitím standardizované metody.

(66)

Pro výpočet solventnostního kapitálového požadavku by měly být v souladu se standardním vzorcem stanoveny zjednodušené přístupy, aby se zohlednila zvláštní situace malých a středních pojišťoven nebo zajišťoven.

(67)

Nový přístup, který vychází z rizik, v zásadě nezahrnuje pojem kvantitativních investičních limitů ani kritéria použitelnosti aktiv. Investiční limity a kritéria použitelnosti aktiv by však mělo být možné zavést k řešení rizik, na která se v dostatečné míře nevztahuje podmodul standardního vzorce.

(68)

V souladu s rizikově orientovaným přístupem k solventnostnímu kapitálovému požadavku by mělo být za zvláštních okolností možné použít pro výpočet uvedeného požadavku namísto standardního vzorce částečné nebo úplné interní modely. Uvedené interní modely by měly podléhat předchozímu schválení orgány dohledu, které bude vycházet z harmonizovaných postupů a norem, aby se pojistníkům a oprávněným osobám poskytla rovnocenná úroveň ochrany.

(69)

Pokud výše použitelného primárního kapitálu klesne pod úroveň minimálního kapitálového požadavku, mělo by být pojišťovnám a zajišťovnám odejmuto povolení, nejsou-li uvedené pojišťovny a zajišťovny schopny v krátkém časovém období výši použitelného primárního kapitálu opětovně vytvořit na úroveň minimálního kapitálového požadavku.

(70)

Minimální kapitálový požadavek by měl zajistit minimální úroveň, pod kterou by neměl klesnout objem finančních zdrojů. Je nezbytné, aby minimální kapitálový požadavek byl vypočten podle jednoduchého vzorce, který je omezen dolní a horní mezní hodnotou založenou na solventnostním kapitálovém požadavku vycházejícím z rizik, aby bylo dosaženo zvyšující se úrovně zásahů orgánů dohledu a aby vycházel z údajů, které lze kontrolovat.

(71)

Pojišťovny a zajišťovny by měly disponovat dostatečně kvalitními aktivy, které by měly pokrýt jejich celkové finanční požadavky. Veškeré investice pojišťoven a zajišťoven by se měly řídit zásadou „obezřetné osoby“.

(72)

Členské stát by neměly na pojišťovnách ani zajišťovnách požadovat, aby svá aktiva investovaly do určitých kategorií aktiv, protože tento požadavek by nemusel být v souladu s liberalizací pohybu kapitálu stanovenou v článku 56 Smlouvy.

(73)

Je nezbytné zrušit veškerá ustanovení, která členským státům umožňují požadovat jištění aktiv kryjících technické rezervy pojišťovny nebo zajišťovny, bez ohledu na formu tohoto požadavku, v případech, kdy je pojistitel zajištěn u pojišťovny nebo zajišťovny povolené podle této směrnice nebo u pojišťovny nebo zajišťovny ve třetí zemi, jejíž režim dohledu je považován za rovnocenný.

(74)

Právní úprava dosud nestanovila podrobná kritéria pro obezřetnostní posuzování navrhovaného nabytí, ani postup pro jejich uplatňování. Za účelem poskytnutí nezbytné právní jistoty, jasnosti a předvídatelnosti, pokud jde o proces posuzování a jeho výsledek, je proto nutné objasnit kritéria a proces obezřetnostního posuzování. Tato kritéria a postupy byly zavedeny směrnicí 2007/44/ES. Ve vztahu k pojištění a zajištění by proto tato ustanovení měla být kodifikována a začleněna do této směrnice.

(75)

Je proto nezbytně nutná maximální harmonizace těchto postupů a obezřetnostního posuzování v celém Společenství. Ustanovení o kvalifikované účasti by však neměla členským státům bránit vyžadovat, aby byly orgány dohledu informovány o nabytí účastí pod prahovými hodnotami uvedenými v těchto ustanoveních, pokud členský stát nestanoví pro tento účel více než jednu dodatečnou prahovou hodnotu nižší než 10 %. Tato ustanovení by rovněž neměla bránit tomu, aby orgány dohledu vydávaly obecná doporučení týkající se toho, kdy se má u takových účastí za to, že mohou mít za následek podstatný vliv.

(76)

Vzhledem k rostoucí mobilitě občanů Unie se čím dál častěji nabízí pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel přeshraničně. S cílem zajistit další řádné fungování systému zelených karet a dohod mezi národními kancelářemi pojistitelů motorových vozidel je vhodné, aby členské státy mohly na pojišťovnách poskytujících na jejich území v rámci svých služeb pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel požadovat, aby se zapojily do činnosti národní kanceláře, jakož i garančního fondu zřízeného v uvedeném členském státě, a podílely se na jejich financování. Členský stát, ve kterém jsou poskytovány služby, by měl na pojišťovnách poskytujících pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel požadovat, aby na jeho území jmenovaly zástupce, který by shromažďoval všechny nutné informace o škodných případech a zastupoval dotyčnou pojišťovnu.

(77)

V rámci vnitřního trhu je v zájmu pojistníků, aby měli přístup k co nejširšímu rozsahu pojistných produktů dostupných ve Společenství. Členský stát, ve kterém se nachází riziko nebo členský stát závazku, by proto měl zajistit, aby nic na jeho území nebránilo v uvádění na trh všech pojistných produktů nabízených k prodeji ve Společenství, pokud nejsou v rozporu s právními předpisy chránícími obecný zájem platnými v tomto členském státě a v rozsahu, ve kterém obecný zájem není chráněn právními předpisy domovského členského státu.

(78)

Je třeba stanovit systém sankcí ukládaných v případě, že v členském státě, ve kterém se nachází riziko nebo v členském státě závazku, pojišťovna nedodržuje předpisy na ochranu obecného zájmu, které se na ni vztahují.

(79)

Na vnitřním pojistném trhu mají spotřebitelé širší a rozmanitější výběr smluv. Pokud mají mít z této rozmanitosti a ze zvýšené hospodářské soutěže plný užitek, měli by spotřebitelé před uzavřením smlouvy i po dobu jejího trvání obdržet všechny nutné informace umožňující jim zvolit si smlouvu nejlépe odpovídající jejich potřebám.

(80)

►C1  Pojišťovna nabízející asistenční smlouvy ◄ by měla mít prostředky nezbytné k poskytnutí věcného plnění v přiměřené lhůtě. Měla by být stanovena zvláštní ustanovení pro výpočet solventnostního kapitálového požadavku a absolutní dolní mez minimálního kapitálového požadavku, který by taková pojišťovna měla mít.

(81)

Účinné provádění soupojištění v rámci Společenství u činností, které s ohledem na svou povahu nebo rozsah bývají zpravidla kryty mezinárodním soupojištěním, by mělo být usnadněno minimální harmonizací, aby se předešlo narušení hospodářské soutěže a nerovnému zacházení. V této souvislosti by měly vedoucí pojišťovny posuzovat pojistné události a stanovit výši technických rezerv. V oblasti soupojištění v rámci Společenství by měla být navíc umožněna zvláštní spolupráce jak mezi orgány dohledu členských států, tak mezi těmito orgány a Komisí.

(82)

V zájmu ochrany pojištěných osob by měly být harmonizovány vnitrostátní předpisy týkající se pojištění právní ochrany. Jakékoli střety zájmů vyplývající zejména ze skutečnosti, že pojišťovna pojišťuje jinou osobu nebo pojišťuje osobu jak pro případ právní ochrany, tak i v jiném pojistném odvětví, by měly být pokud možno vyloučeny nebo vyřešeny. Za tímto účelem lze vhodné úrovně ochrany pojistníků dosáhnout různými způsoby. Ať je přijato jakékoli řešení, měly by být zájmy osob, které mají pojištění právní ochrany, zabezpečeny rovnocenným způsobem.

(83)

Spory týkající se právní ochrany mezi pojišťovnami a pojištěnými osobami by se měly urovnat co nejkorektněji a nejrychleji. Je proto vhodné, aby členské státy stanovily rozhodčí řízení nebo řízení, které by skýtalo srovnatelné záruky.

(84)

V některých členských státech slouží soukromé nebo dobrovolné zdravotní pojištění jako částečná nebo úplná alternativa zdravotního pojištění poskytovaného systémy sociálního zabezpečení. Zvláštní povaha zdravotního pojištění odlišuje toto pojištění od jiných odvětví pojištění náhrady škody a životního pojištění natolik, že je nutné zajistit, aby pojistníci měli bez ohledu na svůj věk nebo rizikový profil skutečný přístup k soukromému zdravotnímu pojištění nebo zdravotnímu pojištění sjednávanému na dobrovolném základě. Vzhledem k povaze a sociálním důsledkům smluv zdravotního pojištění by orgány dohledu členského státu, ve kterém se nachází riziko, měly požadovat soustavné oznamování všeobecných a zvláštních pojistných podmínek, aby mohly ověřovat, že tyto smlouvy jsou částečnou nebo úplnou alternativou zdravotního pojištění, které poskytuje systém sociálního zabezpečení. Toto ověřování by nemělo být předběžnou podmínkou pro uvádění produktů na trh.

(85)

Za tímto účelem přijaly některé členské státy zvláštní právní předpisy. Takové právní předpisy by mělo být možné přijmout k ochraně obecného zájmu nebo je zachovat, pokud nepatřičně neomezují právo usazování nebo volný pohyb služeb, s tím, že by se tyto předpisy měly používat stejným způsobem. Povaha právních předpisů se může lišit podle podmínek v jednotlivých členských státech. Ochrany obecného zájmu je možno docílit také tím, že od pojišťoven nabízejících soukromé zdravotní pojištění nebo zdravotní pojištění sjednávané na základě dobrovolnosti bude požadováno, aby nabízely standardní pojistky v souladu s krytím poskytovaným zákonnými systémy sociálního zabezpečení za sazby pojistného na úrovni předepsaného maxima nebo pod ní a podílely se na systémech kompenzace ztrát. Jako další možnost může být požadováno, aby technický základ soukromého zdravotního pojištění nebo zdravotního krytí sjednávaného na dobrovolném základě byl podobný životnímu pojištění.

(86)

Hostitelské členské státy by měly požadovat, aby každá pojišťovna nabízející na jejich území povinné pojištění pro případ pracovních úrazů na vlastní riziko dodržovala zvláštní ustanovení jejich vnitrostátního práva o tomto pojištění. Tento požadavek by se však neměl vztahovat na právní předpisy o finančním dohledu, které by měly zůstat ve výlučné pravomoci domovského členského státu.

(87)

V některých členských státech nepodléhají pojišťovací operace žádné formě nepřímého zdanění, zatímco většina států uplatňuje zvláštní daně a jiné formy poplatků, včetně přirážek určených institucím provádějícím kompenzace. Struktury a sazby těchto daní a poplatků se značně liší mezi členskými státy, ve kterých jsou uplatňovány. Je vhodné odstranit stávající rozdíly vedoucí k narušení hospodářské soutěže v pojišťovnictví mezi členskými státy. Až do další harmonizace může tuto otázku vyřešit použití daňových systémů a dalších forem poplatků stanovených členskými státy, ve kterých se nachází riziko nebo členským státem závazku a členské státy zabezpečí, aby byla přijata opatření k zajištění toho, aby byly tyto daně a poplatky vybírány.

(88)

Ty členské státy, na které se nevztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) ( 21 ) by, v souladu s touto směrnicí, měly ustanovení uvedeného nařízení použít za účelem určení rozhodného práva pojistných smluv, které spadají do oblasti působnosti článku 7 uvedeného nařízení.

(89)

S cílem zohlednit mezinárodní aspekty zajišťovnictví je třeba přijmout ustanovení, které by umožnilo uzavírání mezinárodních dohod s třetí zemí zaměřených na určení prostředků pro dohled nad zajišťovacími subjekty, jež svoje činnosti provozují na území všech smluvních stran. Kromě toho je třeba stanovit pružný postup, jímž by bylo možné posoudit na úrovni celého Společenství rovnocennost obezřetnosti vůči třetím zemím s cílem zlepšit liberalizaci zajišťovacích služeb v třetích zemích prostřednictvím usazování nebo přeshraničním poskytováním služeb.

(90)

Vzhledem ke zvláštní povaze finitního zajištění by měly členské státy zajistit, aby pojišťovny a zajišťovny, které uzavírají smlouvy o finitním zajištění nebo vykonávají činnosti finitního zajištění, byly schopny řádně identifikovat, ohodnotit a kontrolovat rizika, která z těchto smluv nebo činností vyplývají.

(91)

Je třeba stanovit vhodná pravidla pro zvláštní účelové jednotky, které od pojišťoven a zajišťoven přebírají rizika, aniž jsou samy pojišťovnou nebo zajišťovnou. Vymahatelné částky od zvláštní účelové jednotky by měly být považovány za odečitatelné položky v rámci zajišťovacích nebo retrocesních smluv.

(92)

Zvláštní účelové jednotky schválené před 31. říjnem 2012 se řídí právními předpisy členského státu, který tyto zvláštní účelové jednotky schválil. Aby se však předešlo regulační arbitráži, musí každá nová činnost zahájená takovou zvláštní účelovou jednotkou po 31. říjnu 2012 podléhat ustanovením této směrnice.

(93)

Vzhledem ke stále výraznějšímu přeshraničnímu charakteru odvětví pojišťovnictví by měly být co nejvíce omezeny rozdíly mezi režimy členských států, které se týkají zvláštních účelových jednotek podléhajících ustanovením této směrnice, a to s ohledem na strukturu jejich orgánů dohledu.

(94)

Další rozpracovávání zvláštních účelových jednotek je nutno provádět s ohledem na činnosti prováděné v jiných finančních odvětvích.

(95)

Opatření týkající se dohledu nad pojišťovnami a zajišťovnami ve skupině by měla umožnit orgánům vykonávajícím dohled nad pojišťovnami a zajišťovnami vytvořit si podloženější úsudek o jejich finanční situaci.

(96)

►C1  Při tomto dohledu nad skupinou by se měly v nutném rozsahu brát v potaz pojišťovací holdingové společnosti a pojišťovací holdingové společnosti se smíšenou činností. ◄ Z této směrnice by však v žádném případě nemělo vyplývat, že by členské státy musely vykonávat dohled nad těmito podniky jednotlivě.

(97)

Dohled nad jednotlivými pojišťovnami a zajišťovnami zůstává hlavní zásadou pojišťovacího dohledu, je však též nutno určit, které pojišťovny a zajišťovny spadají do působnosti dohledu na úrovni skupiny.

(98)

Nestanoví-li právní předpisy Společenství a vnitrostátní právní předpisy jinak, měly by mít podniky, zejména vzájemné pojišťovny nebo pojišťovny na bázi vzájemnosti, možnost vytvářet sdružení nebo skupiny, a to nikoli na základě kapitálového propojení, ale na základě formalizovaných pevných a dlouhodobých vazeb, které vycházejí ze smluvního nebo jiného věcného uznání, jež je zárukou finanční solidarity mezi těmito podniky. Je-li rozhodující vliv uplatňován prostřednictvím centralizované koordinace, měly by takové podniky podléhat dohledu podle stejných pravidel jako skupiny vzniklé na základě kapitálového propojení, aby bylo dosaženo přiměřené úrovně ochrany pojistníků a rovných podmínek mezi skupinami.

(99)

Dohled nad skupinou by se měl v každém případě uplatňovat na úrovni mateřské pojišťovny nebo zajišťovny držící účast, která má sídlo ve Společenství. Členské státy by však měly umožnit svým orgánům dohledu, aby dohled nad skupinou uplatňovaly i v omezeném počtu nižších úrovní, pokud to považují za nutnost.

(100)

U pojišťoven a zajišťoven, které tvoří součást pojišťovací skupiny, je nezbytné vypočítat solventnost na úrovni skupiny.

(101)

Konsolidovaný solventnostní kapitálový požadavek za skupinu by měl zohledňovat souhrnné rozložení rizik ve všech pojišťovnách a zajišťovnách skupiny, aby náležitě odrážel rizika skupiny.

(102)

Pojišťovny a zajišťovny, které přísluší ke skupině, by měly mít možnost požádat o schválení interního modelu, který se na úrovni skupiny i jednotlivě použije pro výpočet solventnosti.

(103)

Některá ustanovení této směrnice stanoví explicitně, že výbor CEIOPS má roli zprostředkovatele nebo konzultanta, nicméně tato skutečnost by neměla vylučovat výbor CEIOPS z role zprostředkovatele nebo konzultanta ohledně ostatních ustanovení.

(104)

Tato směrnice odráží inovativní model dohledu, v němž je klíčová role přisouzena orgánu dohledu nad skupinou, přičemž uznává významnou roli samostatného orgánu dohledu a tuto roli zachovává. Pravomoci a odpovědnost orgánů dohledu jsou spojeny s jejich povinností zodpovídat se ze své činnosti.

(105)

Ke všem pojistníkům a oprávněným osobám by mělo být přistupováno stejně, bez ohledu na jejich státní příslušnost nebo místo bydliště. Za tímto účelem by měl každý členský stát zajistit, aby veškerá opatření přijatá orgánem dohledu na základě vnitrostátního mandátu tohoto orgánu nebyla v rozporu se zájmy tohoto členského státu nebo pojistníků a oprávněných osob v tomto členském státě. Ve všech případech vyrovnávání závazků a likvidací by měla být aktiva rozdělena spravedlivým způsobem mezi všechny dotčené pojistníky, bez ohledu na jejich státní příslušnost či místo bydliště.

(106)

Je třeba zajistit, aby byl kapitál náležitým způsobem rozdělen v rámci skupiny a případně byl k dispozici na ochranu pojistníků a oprávněných osob. Pro tyto účely by měly pojišťovny a zajišťovny v rámci skupiny disponovat dostatečným kapitálem na krytí svého solventnostního kapitálového požadavku.

(107)

Všechny orgány dohledu, které jsou zapojeny do dohledu nad skupinou, by měly být schopny porozumět přijatým rozhodnutím, zejména pokud tato rozhodnutí přijímá orgán dohledu nad skupinou. Je proto nutné, aby v okamžiku, kdy získá jeden z orgánů dohledu relevantní informace, byly tyto informace – jakmile jsou k dispozici – předány ostatním orgánům dohledu, a všechny orgány dohledu tak mohly zaujmout stanovisko na základě stejných relevantních informací. Pokud se příslušným orgánům dohledu nepodaří dosáhnout dohody, měl by být v zájmu vyřešení této situace požádán výbor CEIOPS o stanovisko.

(108)

Solventnost dceřiné pojišťovny nebo zajišťovny pojišťovací holdingové společnosti, pojišťovny nebo zajišťovny ze třetí země může být ovlivněna finančními zdroji skupiny, jejíž je součástí, a rozdělením finančních zdrojů uvnitř této skupiny. Orgánům dohledu by proto mělo být umožněno provádění dohledu nad skupinou a přijímání odpovídajících opatření na úrovni pojišťovny nebo zajišťovny, pokud její solventnost je nebo může být ohrožena.

(109)

Finanční situaci pojišťovny nebo zajišťovny by mohly ovlivnit koncentrace rizik a operace uvnitř skupiny. ►C1  Orgány dohledu by proto měly mít možnost provádět dohled nad těmito koncentracemi rizik a operacemi uvnitř skupiny, přičemž by měly vzít v úvahu povahu vztahů mezi regulovanými i neregulovanými subjekty včetně pojišťovacích holdingových společností a pojišťovacích holdingových společností se smíšenou činností, a přijímat ◄ odpovídající opatření na úrovni pojišťovny nebo zajišťovny, pokud její solventnost je nebo může být ohrožena.

(110)

Pojišťovny a zajišťovny v rámci skupiny by měly disponovat vhodnými řídícími a kontrolními systémy, které by měly podléhat kontrole orgány dohledu.

(111)

Ze zúčastněných orgánů dohledu by měl být jmenován pro všechny pojišťovací a zajišťovací skupiny orgán dohledu nad skupinou. Práva a povinnosti orgánu dohledu nad skupinou by měly zahrnovat příslušné koordinační a rozhodovací pravomoci. Orgány, které se účastní dohledu nad pojišťovnami a zajišťovnami příslušícími k téže skupině, by měly stanovit koordinační ujednání.

(112)

S ohledem na zvyšující se pravomoci orgánů dohledu nad skupinou by mělo být zajištěno, aby kritéria výběru orgánu dohledu nad skupinou nemohla být svévolně obcházena. Zejména v případech, kdy orgán dohledu nad skupinou bude pověřen tím, aby zohlednil strukturu skupiny a poměrný význam činnosti pojišťoven a zajišťoven na jednotlivých trzích, ►C1  neměly by být operace uvnitř skupiny a zajištění skupiny při posuzování jejich poměrného významu na trhu započítány dvakrát. ◄

(113)

Dohledu nad skupinou by se měly účastnit orgány dohledu ze všech členských států, v nichž jsou podniky usazeny, a to jako kolegium orgánů dohledu. Měly by mít přístup k informacím, jež jsou přístupné i dalším orgánům dohledu v rámci kolegia orgánů dohledu, a možnost aktivně a průběžně se podílet na rozhodování. Měla by se navázat spolupráce mezi orgány dohledu nad pojišťovnami a zajišťovnami, jakož i mezi těmito orgány a orgány příslušnými pro dohled nad podniky působícími v jiných finančních odvětvích.

(114)

Činnosti kolegia orgánů dohledu by měly být přiměřené povaze, rozsahu a komplexnosti rizik spojených s činností všech podniků, které patří do skupiny, a přeshraniční dimenzi. Mělo by být zřízeno kolegium orgánů dohledu, které by zajišťovalo účinné naplňování spolupráce, výměnu informací a konzultační postupy mezi orgány dohledu přítomnými v kolegiu orgánů dohledu v souladu touto směrnicí. Orgány dohledu by měly toto kolegium orgánů dohledu využívat k podpoře sbližování svých rozhodnutí a k úzké spolupráci při výkonu činností dohledu napříč skupinou na základě harmonizovaných kritérií.

(115)

Výbor CEIOPS by měl mít podle této směrnice poradní roli. Doporučení výboru CEIOPS by nemělo být při rozhodování příslušného orgánu dohledu závazné. Příslušný orgán dohledu by měl při rozhodování toto doporučení náležitě zohlednit a vysvětlit veškeré podstatné odchylky od něj.

(116)

Na pojišťovny a zajišťovny, které jsou členy skupiny, jejíž sídlo je mimo Společenství, by se měla vztahovat rovnocenná a vhodná ujednání pro dohled nad skupinami. Je proto nezbytné zajistit transparentnost pravidel a výměnu informací o všech závažných záležitostech s orgány třetích zemí. V zájmu zajištění harmonizovaného přístupu k určení a posouzení rovnocennosti orgánu dohledu nad pojišťovnami a zajišťovnami ze třetí země by mělo být stanoveno, že Komise přijme závazné rozhodnutí týkající se rovnocennosti režimů solventnosti třetích zemí. Pokud jde o třetí země, ohledně nichž Komise nepřijala žádné rozhodnutí, provede posouzení rovnocennosti orgán dohledu nad skupinou, a to po konzultacích s dalšími příslušnými orgány dohledu.

(117)

Vzhledem k tomu, že vnitrostátní předpisy o reorganizačních opatřeních a likvidačních řízeních nejsou harmonizovány, je vhodné zajistit v rámci vnitřního trhu vzájemné uznávání reorganizačních opatření a právních předpisů členských států o likvidačních řízeních ve vztahu k pojišťovnám, jakož i nutnou spolupráci, přičemž je v rámci těchto kroků třeba brát v potaz jednotu, univerzálnost, koordinaci, zveřejňování, jakož i rovné zacházení a ochranu věřitelů z pojištění.

(118)

Mělo by se zajistit, aby reorganizační opatření, která přijal příslušný orgán členského státu z důvodu zachování nebo obnovení řádné finanční situace pojišťovny a s cílem v co nejširším měřítku předcházet likvidaci, byla plně účinná v rámci celého Společenství. Vůči třetím zemím by se však účinky těchto reorganizačních opatření a likvidačních řízení neměly nikterak projevit.

(119)

Mělo by se rozlišovat mezi orgány příslušnými pro účely reorganizačních opatření a likvidačních řízení a orgány pro dohled nad pojišťovnami.

(120)

Definice „pobočky“ pro účely nesolventnosti by měla v souladu se stávajícími zásadami nesolventnosti zohlednit skutečnost, že právní subjektivitu má výlučně pojišťovna. Právní předpisy domovského členského státu by však měly stanovit způsob, jakým by se při likvidaci pojišťovny mělo naložit s aktivy a závazky v držení nezávislé osoby, která má stálé oprávnění jednat jako zástupce dané pojišťovny.

(121)

Měly by být stanoveny podmínky, za kterých by do oblasti působnosti této směrnice spadala likvidační řízení, která nejsou způsobena insolventností a která při vyplacení pohledávek z pojištění berou v úvahu pořadí priorit. Pohledávky zaměstnanců pojišťovny, které vznikly na základě pracovních smluv a pracovních poměrů, by mělo být možno převést na vnitrostátní záruční systém mezd. S těmito převedenými pohledávkami by se mělo zacházet podle práva domovského členského státu (lex concursus).

(122)

Reorganizačními opatřeními se předem nevylučuje zahájení likvidačního řízení. Likvidační řízení by proto mělo být možno zahájit v případě, že nebyla přijata reorganizační opatření, nebo může být zahájeno po přijetí těchto opatření, a může skončit vyrovnáním nebo jinými obdobnými opatřeními, včetně reorganizačních opatření.

(123)

Přijímat rozhodnutí o likvidačních řízeních pojišťoven by měly být zmocněny pouze příslušné orgány domovského členského státu. Tato rozhodnutí by měla být účinná po celém Společenství a měly by je uznat všechny členské státy. Měla by být zveřejňována v Úředním věstníku Evropské unie a v souladu s postupy domovského členského státu. K informacím by měli mít přístup známí věřitelé se sídlem ve Společenství, kteří by měli mít právo přihlásit pohledávky a předložit vysvětlení.

(124)

Do likvidačních řízení by měla být zahrnuta veškerá aktiva a závazky pojišťovny.

(125)

Všechny podmínky pro zahájení, vedení a ukončení likvidačního řízení by se měly řídit právem domovského členského státu.

(126)

V zájmu zajištění koordinovaného postupu v rámci členských států by měly být orgány dohledu domovského členského státu a orgány všech ostatních členských států neprodleně informovány o zahájení likvidačního řízení.

(127)

Je nanejvýš důležité, aby pojištěné osoby, pojistníci, oprávněné osoby a všichni poškození, kteří mají přímé právo žalovat pojišťovnu z pohledávky vzniklé na základě pojišťovacích operací, byli v průběhu likvidačních řízení chráněni; rozumí se tím, že by se tato ochrana neměla vztahovat na pohledávky, které nevznikly ze závazků vyplývajících z pojistných smluv nebo pojišťovacích operací, ale na základě občanskoprávní odpovědnosti zástupce při jednáních, za která podle práva rozhodného pro pojistnou smlouvy nebo operaci zástupce sám podle této pojistné smlouvy nebo operace nenese odpovědnost. Aby se dosáhlo tohoto cíle, měly by mít členské státy možnost volby rovnocenných metod, jimiž by se zajistila zvláštní úprava pro věřitele z pojištění, přičemž žádná z uvedených metod by členskému státu nebránila, aby zavedl rozlišení pořadí mezi různými kategoriemi pohledávek z pojištění. Dále je třeba zajistit žádoucí rovnováhu mezi ochranou věřitelů z pojištění a ostatních přednostních věřitelů, kteří jsou chráněni právními předpisy dotyčného členského státu.

(128)

Součástí zahájení likvidačního řízení by mělo být odnětí povolení k výkonu činnosti, které bylo vydáno pojišťovně, pokud se tak již nestalo.

(129)

Věřitelé by v likvidačním řízení měli mít právo přihlásit pohledávky nebo předložit písemná vysvětlení. Pohledávky věřitelů s bydlištěm nebo sídlem v členském státě, který není totožný s domovským členským státem, by měly být posuzovány stejným způsobem jako stejné pohledávky v domovském členském státě bez jakékoli diskriminace na základě státní příslušnosti nebo bydliště.

(130)

►C1  Na ochranu oprávněných očekávání a právní jistoty u některých operací v jiných členských státech ◄ , než je domovský členský stát, je nutno určit právo rozhodné pro účinky reorganizačních opatření a likvidačních řízení k probíhajícím soudním řízením a k výkonu individuálních práv na základě těchto soudních řízení.

(131)

Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi ( 22 ).

(132)

Zejména je třeba zmocnit Komisi k přijímání opatření týkajících se úpravy příloh a opatření, kterými se zejména upřesňují pravomoci a činnosti, jež mají vykonávat orgány dohledu, a jimiž se stanoví podrobnější požadavky v oblastech, jakými je například řídící a kontrolní systém, zveřejňování informací, kritéria pro posuzování kvalifikované účasti, výpočet technických rezerv a kapitálových požadavků, investiční pravidla a dohled nad skupinou. Komise by měla být rovněž zmocněna k přijímání prováděcích opatření, která poskytují třetím zemím status rovnocennosti s ustanoveními této směrnice. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, včetně jejím doplněním o nové jiné než podstatné prvky, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(133)

Jelikož cílů této směrnice nemůže být dosaženo uspokojivě na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu rozsahu a účinků tohoto opatření lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(134)

Směrnice Rady 64/225/EHS ze dne 25. února 1964 o odstranění omezení svobody usazování a volného pohybu služeb v oblasti zajištění a retrocese ( 23 ), směrnice Rady 73/240/EHS ze dne 24. července 1973, kterou se odstraňují omezení svobody usazování v oblasti přímého pojištění jiného než životního ( 24 ), směrnice Rady 76/580/EHS ze dne 29. června 1976, kterou se mění směrnice 73/239/EHS o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přístupu k činnosti v přímém pojištění jiném než životním a jejího výkonu ( 25 ) a směrnice Rady 84/641/EHS ze dne 10. prosince 1984, kterou se mění první směrnice (73/239/EHS) o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se přístupu k činnosti v přímém pojištění jiném než životním a jejího výkonu ( 26 ), a to zejména ve vztahu k asistenčním službám pro turisty, se staly obsoletními, a proto by měly být zrušeny.

(135)

Povinnost provést tuto směrnici ve vnitrostátním právu by se měla omezovat na ustanovení, která v porovnání s předchozími směrnicemi představují podstatnou změnu. Povinnost provést ve vnitrostátním právu nezměněná ustanovení je totiž stanovena v předchozích směrnicích.

(136)

Touto směrnicí by neměly být dotčeny povinnosti členských států týkající se lhůt pro provedení směrnic ve vnitrostátním právu uvedených v části B přílohy VI.

(137)

Komise přezkoumá přiměřenost stávajících systémů záruk v pojišťovnictví a předloží příslušný legislativní návrh.

(138)

Ustanovení čl. 17 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/41/ES ze dne 3. června 2003 o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohledu nad nimi ( 27 ) odkazuje na stávající legislativní ustanovení o míře solventnosti. Tyto odkazy by měly být uchovány s cílem zachovat současný stav. Komise by měla co nejdříve provést revizi směrnice 2003/41/ES ve smyslu čl. 21 odst. 4 uvedené směrnice. Komise by měla za pomoci výboru CEIOPS vytvořit řádný systém pravidel pro instituce zaměstnaneckého penzijního pojištění, přičemž by měla plně zohlednit zásadní odlišnosti tohoto pojištění; proto by jimi nemělo být dotčeno případné uplatňování této směrnice na tyto instituce.

(139)

Přijetím této směrnice se mění rizikový profil pojišťovny ve vztahu k pojistníkovi. Komise by měla co nejdříve a nejpozději do konce roku 2010, předložit návrh revize směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/92/ES ze dne 9. prosince 2002 o zprostředkování pojištění ( 28 ) a zohlednit při tom, jaké důsledky bude mít tato směrnice pro pojistníky.

(140)

Je nanejvýš nutné provést další dalekosáhlé reformy regulačního modelu finančního odvětví EU a modelu dohledu nad tímto odvětvím a Komise by je měla rychle navrhnout a řádně v nich zohlednit závěry předložené dne 25. února 2009 expertní skupinou, které předsedal Jacques de Larosière. Komise by měla navrhnout právní předpisy nezbytné k vyřešení zjištěných nedostatků, které se týkají ustanovení o koordinaci a spolupráci orgánů dohledu.

(141)

Je nutné požádat výbor CEIOPS o radu, jak co nejlépe vyřešit otázky související s rozšířením dohledu nad skupinou a řízením kapitálu v rámci skupiny pojišťoven nebo zajišťoven. Výbor CEIOPS by měl být vyzván, aby poskytl takové rady, které pomohou Komisi vypracovat vlastní návrhy pod podmínkou, že vyhovují požadavkům na vysoký stupeň ochrany pojistníků (a oprávněných osob) a na zachování finanční stability. V tomto ohledu by měl být výbor CEIOPS vyzván, aby poskytl Komisi rady týkající se struktury a zásad, jimiž by se mohly řídit případné budoucí změny této směrnice, které mohou být nezbytné pro realizaci případně navržených změn. Komise by měla předložit Evropskému parlamentu a Radě zprávu s vhodnými návrhy alternativních režimů v oblasti obezřetnostního dohledu nad pojišťovnami a zajišťovnami v rámci skupin, které rozšíří účinné řízení kapitálu v rámci skupin, pokud bude zajištěno, že bude zřízen vhodný podpůrný regulační rámec k zavedení takového režimu.

Především je žádoucí, aby režim skupinové podpory fungoval na řádných základech vycházejících z existence harmonizovaných a finančně zajištěných systémů záruk v pojišťovnictví; harmonizovaného a právně závazného rámce pro příslušné orgány, centrální banky a ministerstva financí týkajícího se krizového řízení, rozhodování a sdílení fiskálních povinností, který slaďuje pravomoci dohledu s fiskální odpovědností; právně závazného rámce pro zprostředkování sporů týkajících se dohledu; harmonizovaného rámce pro provedení včasného zásahu; a harmonizovaného rámce pro postupy v případě převodu aktiv, platební neschopnosti a likvidace, který odstraňuje překážky převoditelnosti aktiv obsažené ve vnitrostátních právních předpisech týkajících se obchodních společností. Komise by ve své zprávě měla rovněž vzít v úvahu důsledky diverzifikačních efektů z dlouhodobého hlediska a riziko vyplývající z příslušnosti ke skupině, postupy týkající se řízení rizik v centralizované skupině, fungování skupinových interních modelů a také dohled nad operacemi v rámci skupiny a koncentrace rizik.

(142)

Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů ( 29 ) jsou členské státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:



OBSAH

HLAVA I

OBECNÁ PRAVIDLA PRO PŘÍSTUP K ČINNOSTI V PŘÍMÉM POJIŠTĚNÍ A ZAJIŠTĚNÍ A PRO JEJÍ VÝKON

KAPITOLA I

Předmět, oblast působnosti a definice

ODDÍL 1

Předmět a oblast působnosti

ODDÍL 2

Vynětí z oblasti působnosti

Pododdíl 1

Obecně

Pododdíl 2

Neživotní pojištění

Pododdíl 3

Životní pojištění

Pododdíl 4

Zajištění

ODDÍL 3

Definice

KAPITOLA II

Přístup k činnost

KAPITOLA III

Orgány dohledu a obecná pravidla

KAPITOLA IV

Podmínky pro výkon činnosti

ODDÍL 1

Odpovědnost správního, řídícího nebo kontrolního orgánu

ODDÍL 2

Řídící a kontrolní systém

ODDÍL 3

Zveřejňování informací

ODDÍL 4

Kvalifikované účasti

ODDÍL 5

Profesní tajemství, výměna informací a podpora sbližování dohledu

ODDÍL 6

Povinnosti auditorů

KAPITOLA V

Provozování činnosti životního a neživotního pojištění

KAPITOLA VI

Pravidla pro oceňování aktiv a závazků, technické rezervy, kapitál, solventnostní kapitálový požadavek, minimální kapitálový požadavek a investiční pravidla

ODDÍL 1

Oceňování aktiv a závazků

ODDÍL 2

Pravidla pro technické rezervy

ODDÍL 3

Kapitál

Pododdíl 1

Určení kapitálu

Pododdíl 2

Zařazení kapitálu

Pododdíl 3

Použitelnost kapitálu

ODDÍL 4

Solventnostní kapitálový požadavek

Pododdíl 1

Obecná ustanovení o solventnostním kapitálovém požadavku s využitím standardního vzorce nebo interního modelu

Pododdíl 2

Solventnostní kapitálový požadavek – standardní vzorec

Pododdíl 3

Solventnostní kapitálový požadavek úplné a částečné interní modely

ODDÍL 5

Minimální kapitálový požadavek

ODDÍL 6

Investice

KAPITOLA VII

Pojišťovny a zajišťovny v obtížích nebo protiprávním postavení

KAPITOLA VIII

Právo usazování a volný pohyb služeb

ODDÍL 1

Usazování pojišťoven

ODDÍL 2

Volný pohyb služeb poskytovaných pojišťovnám

Pododdíl1

Obecná ustanovení

Pododdíl 2

Odpovědnost z provozu motorových vozidel

ODDÍL 3

Pravomoci orgánů dohledu hostitelského členského státu

Pododdíl 1

Pojištění

Pododdíl 2

Zajištění

ODDÍL 4

Statistické informace

ODDÍL 5

Zacházení se smlouvami z poboček v likvidaci

KAPITOLA IX

Pobočky usazené ve společenství a patřící pojišťovnám nebo zajišťovnám se sídlem mimo společenství

ODDÍL 1

Přístup k činnosti

ODDÍL 2

Zajištění

KAPITOLA X

Dceřiné podniky pojišťoven a zajišťoven řídících se právem třetí země a nabývání účastí těmito pojišťovnami a zajišťovnami

HLAVA II

ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O POJIŠTĚNÍ A ZAJIŠTĚNÍ

KAPITOLA I

Rozhodné právo a podmínky smluv týkajících se přímého pojištění

ODDÍL 1

Rozhodné právo

ODDÍL 2

Povinné pojištění

ODDÍL 3

Obecný zájem

ODDÍL 4

Pojistné podmínky a sazby pojistného

ODDÍL 5

Informace pro pojistníky

Pododdíl 1

Neživotní pojištění

Pododdíl 2

Životní pojištění

KAPITOLA II

Zvláštní ustanovení o neživotním pojištění

ODDÍL 1

Obecná ustanovení

ODDÍL 2

Soupojištění v rámci společenství

ODDÍL 3

Asistenční služby

ODDÍL 4

Pojištění právní ochrany

ODDÍL 5

Zdravotní pojištění

ODDÍL 6

Pojištění pro případ pracovních úrazů

KAPITOLA III

Zvláštní ustanovení o životním pojištění

KAPITOLA IV

Zvláštní pravidla pro zajištění

HLAVA III

DOHLED NAD POJIŠŤOVNAMI A ZAJIŠŤOVNAMI VE SKUPINĚ

KAPITOLA I

Dohled nad skupinou: definice, použitelnost, oblast působnosti a úrovně

ODDÍL 1

Definice

ODDÍL 2

Použitelnost a oblast působnosti

ODDÍL 3

Úrovně

KAPITOLA II

Finanční situace

ODDÍL 1

Skupinová solventnost

Pododdíl 1

Obecná ustanovení

Pododdíl 2

Volba metody výpočtu a obecné zásady

Pododdíl 3

Použití metod výpočtu

Pododdíl 4

Metody výpočtu

Pododdíl 5

Dohled nad skupinovou solventností pojišťoven a zajišťoven, které jsou dceřinými podniky pojišťovací holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti

Pododdíl 6

Dohled nad skupinovou solventností v případě skupin s centralizovaným řízením rizik

ODDÍL 2

Koncentrace rizik a operace uvnitř skupiny

ODDÍL 3

Řízení rizik a vnitřní kontrola

KAPITOLA III

Opatření k usnadnění dohledu nad skupinou

KAPITOLA IV

Třetí země

▼C1

KAPITOLA V

Pojišťovací holdingové společnosti se smíšenou činností

▼B

HLAVA IV

HLAVA IV – REORGANIZACE A LIKVIDACE POJIŠŤOVEN

KAPITOLA I

Oblast působnosti a definice

KAPITOLA II

Reorganizační opatření

KAPITOLA III

Likvidační řízení

KAPITOLA IV

Společná ustanovení

HLAVA V

JINÁ USTANOVENÍ

HLAVA VI

PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

KAPITOLA I

Přechodná ustanovení

ODDÍL 1

Pojištění

ODDÍL 2

Zajištění

ODDÍL 3

Pojištění a zajištění

KAPITOLA II

Závěrečná ustanovení

PŘÍLOHA I

ODVĚTVÍ NEŽIVOTNÍHO POJIŠTĚNÍ

A.

Klasifikace rizik podle pojistných odvětví

B.

Název povolení vydávaného pro více než jedno pojistné odvětví

PŘÍLOHA II

ODVĚTVÍ ŽIVOTNÍHO POJIŠTĚNÍ

PŘÍLOHA III

PRÁVNÍ FORMY POJIŠŤOVEN A ZAJIŠŤOVEN

A.

Formy neživotní pojišťovny

B.

Formy životní pojišťovny

C.

Formy zajišťovny

PŘÍLOHA IV

STANDARDNÍ VZOREC SOLVENTNOSTNÍHO KAPITÁLOVÉHO POŽADAVKU (SCR)

1.

Výpočet základního solventnostního kapitálového požadavku

2.

Výpočet modulu neživotního upisovacího rizika

3.

Výpočet modulu životního upisovacího rizika

4.

Výpočet modulu tržního rizika

PŘÍLOHA V

SKUPINY ODVĚTVÍ NEŽIVOTNÍHO POJIŠTĚNÍ PRO ÚČELY ČLÁNKU 159

PŘÍLOHA VI

Část A

Zrušené směrnice a jejich následné změny (uvedené v článku 310)

Část B

Lhůty pro provedení ve vnitrostátním právu (uvedené v článku 310)

PŘÍLOHA VII

SROVNÁVACÍ TABULKA



HLAVA I

OBECNÁ PRAVIDLA PRO PŘÍSTUP K ČINNOSTI V PŘÍMÉM POJIŠTĚNÍ A ZAJIŠTĚNÍ A PRO JEJÍ VÝKON



KAPITOLA I

Předmět, oblast působnosti a definice



Oddíl 1

Předmět a oblast působnosti

Článek 1

Předmět

Tato směrnice stanoví pravidla týkající se:

1. přístupu k samostatným výdělečným činnostem v přímém pojištění a zajištění a jejich výkonu ve Společenství;

2. dohledu nad pojišťovacími a zajišťovacími skupinami;

3. reorganizace a likvidace pojišťoven poskytujících přímé pojištění.

Článek 2

Oblast působnosti

1.  Tato směrnice se vztahuje na pojišťovny poskytující přímé životní a neživotní pojištění a usazené nebo hodlající se usadit na území členského státu.

Vztahuje se rovněž na zajišťovny, které provozují pouze zajišťovací činnosti a které jsou usazeny na území členského státu nebo zamýšlejí se tam usadit, s výjimkou hlavy IV.

2.  Pokud jde o neživotní pojištění, vztahuje se tato směrnice na činnosti v odvětvích stanovených v části A přílohy I. Pro účely prvního pododstavce odstavce 1 neživotní pojištění zahrnuje asistenční služby poskytované osobám, které se dostanou do nesnází na cestách, při pobytu mimo svůj domov nebo při pobytu mimo své bydliště. Spočívá v závazku poskytnout na základě předchozí úhrady pojistného okamžitě dostupnou pomoc osobě oprávněné podle asistenční smlouvy, jestliže se tato osoba dostane do nesnází v důsledku nahodilé události v případech a za podmínek uvedených ve smlouvě.

Tato pomoc může spočívat v poskytnutí peněžního nebo věcného plnění. Věcné plnění může být také poskytováno pomocí zaměstnanců a vybavení poskytovatele.

Pod činnost asistenčních služeb nespadá servis, údržba, doplňkové služby ani pouhé informace o poskytování pomoci nebo zprostředkování pomoci.

3.  Pokud jde o životní pojištění, vztahuje se tato směrnice na:

a) tyto činnosti životního pojištění, pokud jsou na smluvním základě:

i) životní pojištění, které zahrnuje pojištění pouze pro případ dožití se stanoveného věku, pojištění pouze pro případ smrti, pojištění pro případ dožití se stanoveného věku nebo pro případ dřívější smrti, životní pojištění s výplatou zaplaceného pojistného, svatební pojištění, pojištění pro případ narození;

ii) důchodové pojištění;

iii) doplňkové pojištění sjednávané doplňkově k životnímu pojištění, zejména pojištění pro případ úrazu včetně pracovní neschopnosti, pojištění smrti následkem úrazu a pojištění invalidity nebo pracovní neschopnosti následkem úrazu nebo nemoci;

iv) typ trvalého zdravotního pojištění, které nelze zrušit a které v současnosti existuje v Irsku a Spojeném království;

b) tyto operace, pokud jsou na smluvním základě a pokud podléhají dohledu orgánů odpovědných za dohled nad soukromým pojištěním:

i) operace, u kterých je založen spolek přispěvatelů s cílem společné kapitalizace příspěvků a následného rozdělení takto akumulovaných aktiv mezi přeživší osoby nebo mezi oprávněné osoby po zemřelých (tontiny);

ii) operace umořování kapitálu založené na pojistně matematických výpočtech, u kterých se za předem dohodnuté jednorázové nebo pravidelně se opakující platby stanoví závazky určitých výplat po určitou dobu;

iii) správa skupinových penzijních fondů, zahrnující správu investic, a zejména aktiv tvořících rezervy subjektů, které provádějí platbu v případě smrti nebo dožití se stanoveného věku nebo v případě přerušení nebo omezení činnosti;

iv) operace uvedené v bodě iii), pokud jsou doprovázeny pojištěním kryjícím buď zachování kapitálu, nebo minimální úrokový výnos;

v) operace prováděné životními pojišťovnami, které jsou uvedeny v kapitole 1 hlavy 4 knihy IV francouzského „code des assurances“ (pojišťovacího řádu);

c) operace závisející na délce lidského života, které jsou předepsány nebo stanoveny v právních předpisech o sociálním pojištění, jsou-li vykonávány nebo spravovány životními pojišťovnami na jejich vlastní riziko v souladu s právními předpisy členského státu.



Oddíl 2

Vynětí z oblasti působnosti



Pododdíl 1

Obecně

Článek 3

Zákonné systémy

Aniž je dotčen čl. 2 odst. 3 písm. c), nevztahuje se tato směrnice na pojištění tvořící část zákonného systému sociálního zabezpečení;

Článek 4

Vynětí z oblasti působnosti z důvodu velikosti

1.  Aniž jsou dotčeny články 3 a 5 až 10, nevztahuje se tato směrnice na pojišťovnu, která splňuje všechny tyto podmínky:

a) hrubý roční výnos pojišťovny z předepsaného pojistného nepřesahuje 5 milionů EUR;

b) celková hodnota technických rezerv bez částek vymahatelných ze zajistných smluv a od zvláštních účelových jednotek podle článku 76 nepřekročí 25 milionů EUR;

c) je-li podnik součástí skupiny, celková hodnota technických rezerv skupiny bez částek vymahatelných ze zajistných smluv a od zvláštních účelových jednotek nepřekročí 25 milionů EUR;

d) činnost podniku nezahrnuje pojišťovací nebo zajišťovací činnosti v oblasti odpovědností, úvěrů a záruk (kaucí), pokud nepředstavují doplňková rizika ve smyslu čl. 16 odst. 1;

e) činnost podniku nezahrnuje zajišťovací operace, jejichž objem překročí částku 0,5 milionu EUR, pokud jde o hrubý výnos z předepsaného pojistného, nebo 2,5 milionu EUR, pokud jde o hodnotu technických rezerv bez částek vymahatelných ze zajistných smluv a od zvláštních účelových jednotek, nebo více než 10 % jejich hrubého výnosu z předepsaného pojistného nebo více než 10 % jejich technických rezerv bez částek vymahatelných ze zajistných smluv a od zvláštních účelových jednotek.

2.  Pokud je kterákoliv z částek uvedených v odstavci 1 překročena ve třech po sobě následujících letech, použije se tato směrnice od čtvrtého roku.

3.  Odchylně od odstavce 1 se tato směrnice vztahuje na všechny podniky žádající o povolení provádět pojišťovací a zajišťovací činnosti, u nichž se očekává, že jejich hrubý roční výnos z předepsaného pojistného nebo hrubé technické rezervy bez částek vymahatelných ze zajistných smluv a od zvláštních účelových jednotek překročí během následujících pěti let částky uvedené v odstavci 1.

4.  Tato směrnice se přestane vztahovat na pojišťovny, u nichž orgán dohledu zjistil, že splňují tyto podmínky:

a) žádná z částek uvedených v odstavci 1 nebyla překročena ve třech posledních po sobě následujících letech; a

b) neočekává se, že by výše částek stanovená v odstavci 1 byla překročena v následujících pěti letech.

Pokud dotyčná pojišťovna vykonává činnost v souladu s články 145 až 149, odstavec 1 tohoto článku se nepoužije.

5.  Odstavce 1 a 4 nebrání žádnému podniku v tom, aby požádal o povolení nebo aby i nadále měl platné povolení podle této směrnice.



Pododdíl 2

Neživotní pojištění

Článek 5

Operace

Pokud jde o neživotní pojištění, nevztahuje se tato směrnice na tyto operace:

1. operace umořování kapitálu, jak jsou stanoveny právními předpisy každého členského státu;

2. operace vzájemných podpůrných spolků, u nichž se plnění mění podle dostupných zdrojů a kde jsou stanoveny paušální členské příspěvky;

3. operace prováděné organizacemi bez právní subjektivity za účelem poskytování vzájemného zabezpečení pro své členy, aniž se platí pojistné nebo se vytvářejí technické rezervy; nebo

4. operace pojištění exportních úvěrů na účet státu nebo se zárukou státu, nebo když je stát pojistitelem.

Článek 6

Asistenční služby

1.  Tato směrnice se nevztahuje na asistenční služby, které splňují všechny tyto podmínky:

a) asistenční služby se poskytují v případě nehody nebo poruchy silničního vozidla, pokud k nehodě nebo poruše dojde na území členského státu pojišťovny poskytující pojistnou ochranu;

b) odpovědnost za asistenční služby je omezena na dále uvedené operace:

i) havarijní službu na místě, k níž pojišťovna poskytující ochranu využívá převážně svých vlastních zaměstnanců a vybavení;

ii) převoz vozidla do nejbližšího nebo nejvhodnějšího místa, kde může být opraveno, a případná přeprava řidiče a spolucestujících, obvykle uskutečněná týmiž prostředky asistence, do nejbližšího místa, z něhož mohou pokračovat v cestě jinými prostředky; a

iii) převoz vozidla, případně i s řidičem a spolucestujícími, domů, do místa odjezdu nebo do původního cíle cesty ve stejném státě, jestliže to umožňuje domovský členský stát pojišťovny poskytující pojistnou ochranu; a

c) asistenční služba není prováděna pojišťovnou spadající do působnosti této směrnice.

2.  V případech uvedených v odst. 1 písm. b) bodech i) a ii) podmínka, že k nehodě nebo poruše musí dojít na území členského státu pojišťovny poskytující ochranu, neplatí, jestliže je oprávněná osoba členem instituce poskytující ochranu a jestliže havarijní služba na místě nebo převoz vozidla jsou poskytovány prostě proti předložení členské karty bez zaplacení jakékoli přirážky k pojistnému podobnou institucí v dotyčné zemi na základě dohody o vzájemnosti, nebo v případě Irska a Spojeného království, pokud asistenční služby poskytuje stejná instituce vykonávající činnost v obou státech.

3.  Tato směrnice se nevztahuje na operace uvedené v odst. 1 písm. b) bodě iii), jestliže dojde k nehodě nebo poruše na území Irska nebo v případě Spojeného království na území Severního Irska a vozidlo, případně i s řidičem a spolucestujícími, je přepraveno domů, do místa odjezdu nebo do původního cíle cesty na území kteréhokoli z těchto dvou států.

4.  Tato směrnice se nevztahuje na asistenční služby prováděné Automobilovým klubem Lucemburského velkovévodství, pokud k nehodě nebo poruše silničního vozidla došlo mimo území Lucemburského velkovévodství a asistenční služba spočívá v převozu vozidla, které mělo uvedenou nehodu nebo u něhož došlo k uvedené poruše, případně i s řidičem a spolucestujícími, domů.

Článek 7

Vzájemné pojišťovny

Tato směrnice se nevztahuje na vzájemné pojišťovny vykonávající činnosti neživotního pojištění, které uzavřely s jinou vzájemnou pojišťovnou dohodu poskytující plné zajištění pojistným smlouvám jimi vydaným nebo podle níž určitá pojišťovna přebírá za postupující pojišťovnu závazky vyplývající z těchto smluv. V tom případě se na přebírající pojišťovnu vztahuje tato směrnice.

Článek 8

Instituce

Tato směrnice se nevztahuje na následující instituce vykonávající činnosti neživotního pojištění, ledaže dojde ke změně jejich stanov nebo příslušných právních předpisů, pokud jde o rozsah jejich působnosti:

1. v Dánsku Falck Danmark;

2. v Německu tyto instituce, jež jsou částečně veřejnoprávní:

a) Postbeamtenkrankenkasse;

b) Krankenversorgung der Bundesbahnbeamten;

3. v Irsku the Voluntary Health Insurance Board;

4. ve Španělsku Consorcio de Compensación de Seguros.



Pododdíl 3

Životní pojištění

Článek 9

Operace a činnosti

Pokud jde o životní pojištění, nevztahuje se tato směrnice na tyto operace a činnosti:

1. operace vzájemných pojišťoven, u nichž se plnění liší podle dostupných zdrojů a které požadují na každém ze svých členů odpovídající paušální příspěvek;

2. operace prováděné jinými subjekty, než jsou podniky uvedené v článku 2, jejichž účelem je poskytovat plnění zaměstnaným nebo samostatně výdělečným osobám patřícím do jednoho podniku nebo skupiny podniků nebo do jednoho oboru nebo skupiny oborů v případě smrti nebo dožití se stanoveného věku nebo v případě přerušení nebo omezení činnosti, ať již jsou nebo nejsou závazky vyplývající z těchto operací vždy plně kryty matematickými rezervami;

3. penzijní činnosti penzijních pojišťoven stanovené v zákonu o penzijním pojištění zaměstnanců (TyEL) a souvisejících finských právních předpisech, pokud:

a) penzijní pojišťovny, které již podle finských právních předpisů mají povinnost mít pro své penzijní činnosti oddělené účetnictví a systémy správy, ode dne 1. ledna 1995 vytvoří samostatné právní subjekty pro výkon těchto činností; a

b) finské orgány nediskriminačním způsobem umožňují všem státním příslušníkům a společnostem z členských států vykonávat podle finských právních předpisů činnosti určené v článku 2 vztahující se k této výjimce prostřednictvím kontroly nebo účasti ve stávající pojišťovně nebo skupině nebo prostřednictvím vytváření nových pojišťoven nebo skupin, včetně penzijních pojišťoven, nebo účastí v nich.

Článek 10

Subjekty, pojišťovny a instituce

Pokud jde o životní pojištění, nevztahuje se tato směrnice na následující subjekty, pojišťovny a instituce:

1. subjekty, které se zavazují poskytovat plnění výhradně v případě smrti, kde částka těchto plnění nepřevyšuje průměrné pohřební náklady za jednu smrt nebo kde je poskytováno věcné plnění;

2. spolek „Versorgungverband deutscher Wirtschaftsorganisationen“ v Německu, pokud nedojde ke změně jeho stanov ohledně rozsahu jeho působnosti;

3. konsorcium „Consorcio de Compesación de Seguros“ ve Španělsku, pokud nedojde ke změně jeho stanov ohledně rozsahu jeho činností nebo působnosti.



Pododdíl 4

Zajištění

Článek 11

Zajištění

Pokud jde o zajištění, nevztahuje se tato směrnice na zajišťovací činnosti, které provádí nebo plně zaručuje vláda členského státu, která tak jedná z důvodů závažného veřejného zájmu jako poslední instance v zajištění, včetně okolností, kdy tuto její roli vyžaduje taková situace na trhu, v níž nelze získat přiměřené obchodní krytí.

Článek 12

Zajišťovny ukončující svou činnost

1.  Zajišťovny, které do 10. prosince 2007 přestaly uzavírat nové zajišťovací smlouvy a výhradně spravují svůj stávající kmen zajistných smluv tak, aby mohly ukončit svoji činnost, nepodléhají této směrnici.

2.  Členské státy sestaví seznam dotyčných zajišťoven a zašlou jej všem ostatním členským státům.



Oddíl 3

Definice

Článek 13

Definice

Pro účely této směrnice platí tyto definice:

►C1  1) ◄  „pojišťovnou“ se rozumí podnik poskytující přímé životní nebo neživotní pojištění, kterému bylo vydáno povolení v souladu s článkem 14;

►C1  2) ◄  „kaptivní pojišťovnou“ se rozumí pojišťovna vlastněná jiným finančním podnikem než pojišťovnou nebo zajišťovnou či skupinou pojišťoven nebo zajišťoven ve smyslu čl. 212 odst. 1 písm. c) nebo nefinančním podnikem, jejímž účelem je poskytovat výhradně pojistné krytí rizik podniku nebo podniků, k nimž patří, nebo podniku či podniků skupiny, jejímž je členem;

►C1  3) ◄  „pojišťovnou ze třetí země“ se rozumí podnik, který by musel mít pro své fungování jako pojišťovna povolení v souladu s článkem 14, pokud by měl své sídlo ve Společenství;

►C1  4) ◄  „zajišťovnou“ se rozumí podnik, který získal povolení vykonávat zajišťovací činnosti v souladu s článkem 14;

►C1  5) ◄  „kaptivní zajišťovnou“ se rozumí zajišťovna vlastněná jiným finančním podnikem než pojišťovnou nebo zajišťovnou či skupinou pojišťoven nebo zajišťoven ve smyslu čl. 212 odst. 1 písm. c) nebo nefinančním podnikem, jejímž účelem je poskytovat výhradně zajistné krytí rizik podniku nebo podniků, k nimž patří, nebo podniku či podniků skupiny, jejímž je členem;

►C1  6) ◄  „zajišťovnou ze třetí země“ se rozumí podnik, který by musel mít pro své fungování jako zajišťovna povolení v souladu s článkem 14, pokud by měl své sídlo ve Společenství;

►C1  7) ◄  „zajištěním“ se rozumí jedna z následujících činností:

a) činnost sestávající z přebírání rizik postoupených pojišťovnou nebo pojišťovnou ze třetí země nebo jinou zajišťovnou nebo zajišťovnou ze třetí země, nebo

b) v případě společenství zajistitelů známém jako Lloyd’s činnost spočívající v převzetí rizik postoupených členem Lloyd’s, pojišťovnou nebo zajišťovnou jinou než společenstvím zajistitelů známém jako Lloyd’s;

►C1  8) ◄  „domovským členským státem“ se rozumí:

a) u neživotního pojištění členský stát, v němž se nachází sídlo pojišťovny, která kryje riziko;

b) u životního pojištění členský stát, ve kterém se nachází sídlo pojišťovny kryjící závazek;

c) u zajištění členský stát, v němž se nachází sídlo zajišťovny;

►C1  9) ◄  „hostitelským členským státem“ se rozumí členský stát jiný než domovský členský stát, v němž má pojišťovna nebo zajišťovna pobočku nebo poskytuje služby; u životního a neživotního pojištění se členským státem, v němž pojišťovna nebo zajišťovna poskytuje služby, rozumí členský stát závazku nebo členský stát, ve kterém se nachází riziko, pokud jsou závazek nebo riziko kryty pojišťovnou nebo pobočkou, jež se nachází v jiném členském státě;

►C1  10) ◄  „orgánem dohledu“ se rozumí vnitrostátní orgán nebo orgány, které jsou právním předpisem pověřeny dohledem nad pojišťovnami nebo zajišťovnami;

►C1  11) ◄  „pobočkou“ se rozumí zastoupení nebo pobočka pojišťovny nebo zajišťovny, která se nachází na území jiného členského státu, než je domovský členský stát;

►C1  12) ◄  „provozovnou“ se rozumí sídlo nebo pobočka podniku;

►C1  13) ◄  „členským státem, ve kterém se nachází riziko“ se rozumí kterýkoli:

a) členský stát, ve kterém se nachází majetek, pokud se pojištění vztahuje buď na budovy, nebo na budovy a jejich obsah, pokud je obsah kryt stejnou pojistnou smlouvou;

b) členský stát registrace, pokud se pojištění vztahuje na vozidla jakéhokoli typu;

c) členský stát, ve kterém pojistník uzavřel pojistnou smlouvu, pokud se jedná o pojistné smlouvy na dobu maximálně čtyř měsíců, které kryjí rizika na cestách nebo o dovolených, bez ohledu na odvětví;

d) ve všech případech, které nejsou výslovně zahrnuty v písmenech a), b) nebo c), členský stát, ve kterém se nachází:

i) bydliště pojistníka, nebo

ii) je-li pojistník právnickou osobou, provozovna pojistníka, ke které se smlouva vztahuje;

►C1  14) ◄  „členským státem závazku“ se rozumí členský stát, ve kterém se nachází:

a) bydliště pojistníka, nebo

b) je-li pojistník právnickou osobou, provozovna pojistníka, ke které se smlouva vztahuje;

►C1  15) ◄  „mateřským podnikem“ se rozumí mateřský podnik ve smyslu článku 1 směrnice 83/349/EHS;

►C1  16) ◄  „dceřiným podnikem“ se rozumí dceřiný podnik ve smyslu článku 1 směrnice 83/349/EHS, včetně jeho dceřiných podniků;

►C1  17) ◄   ►C1  „úzkým propojením“ se rozumí situace, ve kterých jsou dvě nebo více fyzických nebo právnických osob spojeny kontrolou nebo účastí, nebo situace, ve kterých jsou dvě nebo více fyzických nebo právnických osob trvale spojeny s touž osobou vztahem kontroly; ◄

►C1  18) ◄  „kontrolou“ se rozumí vztah mezi mateřským podnikem a dceřiným podnikem, jak je stanoven v článku 1 směrnice 83/349/EHS, nebo podobný vztah mezi jakoukoli fyzickou nebo právnickou osobou a podnikem;

►C1  19) ◄   ►C1  „operací uvnitř skupiny“ se rozumí jakákoliv operace, při níž pojišťovna nebo zajišťovna závisí přímo či nepřímo na jiných podnicích ve stejné skupině ◄ nebo na jakékoli fyzické či právnické osobě úzce spojené s podniky v této skupině, pokud jde o splnění smluvního či mimosmluvního závazku, ať už za úplatu či nikoli;

►C1  20) ◄  „účastí“ se rozumí přímé nebo nepřímé držení nejméně 20 % hlasovacích práv v podniku nebo základního kapitálu podniku;

►C1  21) ◄  „kvalifikovanou účastí“ se rozumí přímá nebo nepřímá účast v podniku, který představuje 10 % či více základního kapitálu nebo hlasovacích práv nebo který dává možnost vykonávat značný vliv na vedení tohoto podniku;

►C1  22) ◄  „regulovaným trhem“ se rozumí jeden z těchto trhů:

a) v případě trhu nacházejícího se v členském státě regulovaný trh, jak je definován v čl. 4 odst. 1 bodě 14 směrnice 2004/39/ES;

b) v případě trhu nacházejícího se ve třetí zemi finanční trh, který splňuje tyto podmínky:

i) je uznáván domovským členským státem pojišťovny a splňuje požadavky srovnatelné s požadavky stanovenými směrnicí 2004/39/ES; a

ii) finanční nástroje používané na uvedeném trhu mají kvalitu srovnatelnou s kvalitou nástrojů používaných na regulovaném trhu nebo na trzích domovského členského státu;

►C1  23) ◄  „národní kanceláří“ se rozumí národní kancelář pojistitelů podle definice uvedené v čl. 1 bodě 3 směrnice 72/166/EHS;

►C1  24) ◄  „národním garančním fondem“ se rozumí subjekt uvedený v čl. 1 bodě 4 směrnice 84/5/EHS;

►C1  25) ◄  „finančním podnikem“ se rozumí kterýkoli z těchto subjektů:

a) úvěrová instituce, finanční instituce nebo podnik pomocných bankovních služeb ve smyslu čl. 4 bodů 1, 5 a 21 směrnice 2006/48/ES;

b) pojišťovna nebo zajišťovna nebo pojišťovací holdingová společnost ve smyslu čl. 212 odst. 1 písm. f);

c) investiční podnik nebo finanční instituce ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 1 směrnice 2004/39/ES; nebo

d) smíšená finanční holdingová společnost ve smyslu čl. 2 bodu 15 směrnice 2002/87/ES;

►C1  26) ◄  „zvláštní účelovou jednotkou (special purpose vehicle)“ se rozumí jakýkoliv podnik, ať už zapsaný do obchodního rejstříku či nikoli, jiný než existující pojišťovna nebo zajišťovna, který přebírá rizika od pojišťoven nebo zajišťoven a který plně financuje jejich vystavení těmto rizikům prostřednictvím výnosů z vydávání dluhopisů nebo jakéhokoli jiného mechanismu financování, kdy jsou práva věřitelů z těchto dluhopisů nebo mechanismu financování podřízena zajistným závazkům tohoto podniku;

►C1  27) ◄  „velkými riziky“ se rozumí:

a) rizika zařazená do odvětví 4, 5, 6, 7, 11 a 12 v části A přílohy I;

b) rizika zařazená do odvětví 14 a 15 v části A přílohy I, jestliže pojistník profesionálně vykonává průmyslovou nebo obchodní činnost nebo svobodné povolání a riziko se týká této činnosti;

c) rizika zařazená do odvětví 3, 8, 9, 10, 13 a 16 v části A přílohy I, pokud pojistník překročí limity u alespoň dvou z těchto kritérií:

i) u celkové bilance 6,2 milionů EUR v aktivech;

ii) u čistého obratu ve smyslu směrnice Rady 78/660/EHS ze dne 25. července 1978 založená na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy, o ročních účetních závěrkách některých forem společností ( 30 ) 12,8 milionů EUR;

iii) u průměrného počtu zaměstnanců během účetního obdob: 250 zaměstnanců.

Pokud pojistník patří do skupiny podniků, pro které se vede konsolidované účetnictví ve smyslu směrnice 83/349/EHS, uplatňují se kritéria uvedená v prvním pododstavci písm. c) na základě konsolidovaných účtů.

Členské státy mohou doplnit kategorii uvedenou v prvním pododstavci písm. c) o rizika pojišťovaná profesními sdruženími, společnými podniky nebo dočasnými seskupeními;

►C1  28) ◄  „externím zajištěním služeb nebo činností (outsourcing)“ se rozumí ujednání v jakékoli podobě mezi pojišťovnou nebo zajišťovnou a poskytovatelem služeb bez ohledu na to, zda podléhá dohledu nebo ne, podle něhož dotyčný poskytovatel služeb vykonává proces, službu nebo činnost – ať již přímo nebo prostřednictvím jejich dalšího externího zajištění – kterou by jinak vykonávala sama pojišťovna nebo zajišťovna;

►C1  29) ◄  „funkcí“ v rámci řídícího a kontrolního systému se rozumí interní kapacita vykonávat praktické úkoly; řídící a kontrolní systém zahrnuje funkci řízení rizik, funkci zajišťování shody s předpisy, funkci vnitřního auditu a pojistněmatematickou funkci;

►C1  30) ◄  „upisovacím rizikem“ se rozumí riziko ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty pojistných závazků v důsledku nepřiměřených předpokladů ohledně stanovení cen a rezerv;

►C1  31) ◄  „tržním rizikem“ se rozumí riziko ztráty nebo nepříznivé změny ve finanční situaci vyplývající přímo nebo nepřímo z kolísání úrovně a volatility tržních cen aktiv, závazků a finančních nástrojů;

►C1  32) ◄  „úvěrovým rizikem“ se rozumí riziko ztráty nebo nepříznivé změny ve finanční situaci vyplývající z kolísání úvěrového ratingu emitentů cenných papírů, protistran a jakýchkoli dlužníků, jimž jsou pojišťovny a zajišťovny vystaveny, v podobě selhání protistrany nebo rizika kreditního rozpětí nebo koncentrace tržních rizik;

▼M5

►C1  32a) ◄  „způsobilou ústřední protistranou“ se rozumí ústřední protistrana, jež byla buď povolena v souladu s článkem 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č.648/2012 ( 31 ), nebo uznána v souladu s článkem 25 uvedeného nařízení;

▼B

►C1  33) ◄  „operačním rizikem“ se rozumí riziko ztráty vyplývající z nedostatečnosti nebo selhání vnitřních procesů, pracovníků a systémů nebo z vnějších událostí;

►C1  34) ◄  „rizikem likvidity“ se rozumí riziko, že pojišťovny a zajišťovny nejsou schopny vypořádat své investice a další aktiva za účelem vyrovnání svých finančních závazků v okamžiku, kdy se stávají splatnými;

►C1  35) ◄  „rizikem koncentrace“ se rozumí všechna vystavení rizikům s možnou ztrátou, která je dostatečně velká, aby ohrozila solventnost nebo finanční situaci pojišťoven a zajišťoven;

►C1  36) ◄  „technikami snižování rizik“ se rozumí všechny techniky, které umožňují pojišťovnám a zajišťovnám přenést část nebo všechna jejich rizika na jinou stranu;

►C1  37) ◄  „diverzifikačními efekty“ se rozumí snížení vystavení pojišťoven a zajišťoven a skupin rizikům, související s diverzifikací jejich činnosti, které vyplývá ze skutečnosti, že nepříznivý výsledek jednoho rizika lze vyrovnat příznivějším výsledkem jiného rizika, pokud uvedená rizika nejsou plně souvztažná;

►C1  38) ◄  „prognózou rozdělení pravděpodobnosti“ se rozumí matematická funkce, která přiřazuje vyčerpávajícímu souboru vzájemně se vylučujících budoucích událostí pravděpodobnost uskutečnění;

►C1  39) ◄  „mírou rizika“ se rozumí matematická funkce, která přiřazuje peněžní částku dané prognóze rozdělení pravděpodobnosti a monotónně roste s úrovní vystavení rizikům, která jsou podkladem dané prognózy rozdělení pravděpodobnosti;

▼M5

40. „externí ratingovou agenturou“ se rozumí ratingová agentura, která je registrována nebo certifikována v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1060/2009 ( 32 ), nebo centrální banka vydávající ratingy, jež jsou z působnosti uvedeného nařízení vyňaty.

▼B



KAPITOLA II

Přístup k činnosti

Článek 14

Zásada povolení

1.  Přístup k přímé pojišťovací nebo zajišťovací činnosti, na kterou se vztahuje tato směrnice, podléhá předchozímu povolení.

2.  O povolení uvedené v odstavci 1 musí u orgánů dohledu domovského členského státu žádat tyto subjekty:

a) každá pojišťovna nebo zajišťovna, která zřizuje své sídlo na území tohoto státu; nebo

b) každá pojišťovna, která si poté, co jí je vydáno povolení podle odstavce 1, přeje rozšířit svou činnost na celé odvětví pojištění nebo jiná odvětví pojištění než již povolená;

Článek 15

Rozsah povolení

1.  Povolení podle článku 14 je platné pro celé Společenství. Umožňuje zde pojišťovnám a zajišťovnám provozovat činnost, přičemž se uvedené povolení vztahuje také na právo usazování a volný pohyb služeb.

2.  S výhradou článku 14 se povolení vydává na každé odvětví přímého pojištění uvedené v části A přílohy I nebo v příloze II. Týká se celého odvětví, ledaže si žadatel přeje krýt pouze některá rizika zařazená do tohoto odvětví.

Rizika zahrnutá v příslušném odvětví nesmějí být zahrnuta v žádném jiném odvětví s výjimkou případů uvedených v článku 16.

Povolení lze vydat pro dvě nebo více odvětví, pokud vnitrostátní právní předpisy členského státu povolují v těchto odvětvích vykonávat činnost současně.

3.  Pokud jde o neživotní pojištění, členské státy mohou vydávat povolení pro skupiny odvětví uvedených v části B přílohy I.

Orgány dohledu mohou omezit povolení požadované pro jedno z odvětví na činnosti uvedené v obchodním plánu uvedeném v článku 23.

4.  Pojišťovny spadající do působnosti této směrnice mohou provozovat asistenční činnost uvedenou v článku 6, pouze pokud jim bylo vydáno povolení pro odvětví 18 v části A přílohy I, aniž je dotčen čl. 16 odst. 1. V tom případě se tato směrnice na danou činnost vztahuje.

5.  Pokud jde o zajištění, povolení se vydává pro neživotní zajištění, životní zajištění nebo pro různé typy zajištění.

Žádost o povolení se posuzuje na základě obchodního plánu předloženého podle čl. 18 odst. 1 písm. c) a splnění podmínek pro udělení povolení stanovených členským státem, ve kterém se o povolení žádá.

Článek 16

Doplňková rizika

1.  Pojišťovna, které bylo vydáno povolení pro hlavní riziko zahrnuté do určitého odvětví nebo skupiny odvětví, jak je uvedeno v příloze I, může také pojišťovat rizika zahrnutá do jiného odvětví, aniž je k tomu třeba získat povolení, pokud jde o tato rizika, za předpokladu, že tato rizika splňují všechny tyto podmínky:

a) souvisejí s hlavním rizikem;

b) týkají se předmětu, který je pojištěn proti hlavnímu riziku;

c) jsou pojištěna ve smlouvě, kterou je pojištěno hlavní riziko.

2.  Odchylně od odstavce 1 nelze rizika zahrnutá do odvětví 14, 15 a 17 v části A přílohy I považovat za doplňková rizika k jiným odvětvím.

Pojištění právní ochrany, jak je stanoveno v odvětví 17, však lze považovat za doplňkové riziko k odvětví 18, jsou-li splněny podmínky uvedené v odstavci 1 a některá z těchto podmínek:

a) hlavní riziko se vztahuje výhradně k asistenčním službám poskytnutým osobám, které se dostanou do nesnází na cestách, při pobytu mimo svůj domov nebo při pobytu mimo své bydliště; nebo

b) pojištění se týká sporů nebo rizik vznikajících z užívání námořních plavidel nebo v souvislosti s jejich užíváním.

Článek 17

Právní forma pojišťovny nebo zajišťovny

1.  Domovský členský stát vyžaduje, aby každá pojišťovna nebo zajišťovna, která žádá o povolení podle článku 14, přijala některou z právních forem stanovených v příloze III.

2.  Členské státy mohou založit podniky ve veřejnoprávní formě za předpokladu, že tyto podniky budou mít za cíl provádět pojišťovací a zajišťovací operace za rovnocenných podmínek, za kterých vykonávají činnost soukromoprávní podniky.

▼M5

3.  Komise může přijmout akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 301a týkající se seznamů forem stanovených v příloze III, s výjimkou bodů 28 až 29 v částech A, B i C.

▼B

Článek 18

Podmínky povolení

1.  Domovský členský stát vyžaduje, aby každá pojišťovna nebo zajišťovna, která žádá o povolení:

a) pokud jde o pojišťovnu, omezila svůj předmět podnikání na pojišťovací činnosti a operace, které z nich přímo vyplývají, s vyloučením všech jiných obchodních činností;

b) pokud jde o zajišťovnu, omezila svůj předmět činnosti na zajišťovací činnosti a s nimi související operace; tento požadavek se může rozšířit i na funkci holdingové společnosti a činnosti ve finančním sektoru ve smyslu čl. 2 bodu 8 směrnice 2002/87/ES;

c) předložila obchodní plán podle článku 23;

d)  ►C1  měla v držení použitelný primární kapitál na krytí absolutní dolní meze minimálního kapitálového požadavku stanovené v čl. 129 odst. 1 písm. d); ◄

e) prokázala, že bude schopna mít v držení použitelný kapitál na krytí solventnostního kapitálového požadavku, jak je stanoveno v článku 100 a následujících článcích;

f) prokázala, že bude schopna mít v držení použitelný primární kapitál na krytí minimálního kapitálového požadavku, jak je stanoveno v článku 128 a následujících článcích;

g) prokázala, že bude schopna splnit požadavky řídícího a kontrolního systému uvedené v kapitole IV, oddílu 2;

h) pokud jde o neživotní pojištění, oznámila jméno a adresu všech škodních zástupců jmenovaných podle článku 4 směrnice 2000/26/ES v každém jiném členském státě, než ve kterém je žádáno o povolení, jestliže rizika, jež mají být kryta, patří do odvětví 10 v části A přílohy I této směrnice, s vyloučením odpovědnosti dopravce.

2.  Pojišťovna žádající o povolení k rozšíření své činnosti na jiná odvětví nebo o rozšíření povolení, které se vztahuje jen na některá rizika zařazená do jednoho odvětví, musí předložit obchodní plán podle článku 23.

Navíc musí prokázat, že disponuje použitelným kapitálem na krytí solventnostního kapitálového požadavku a minimálního kapitálového požadavku stanovenými v čl. 100 prvním pododstavci a v článku 128.

3.  Aniž je dotčen odstavec 2, pojišťovna provozující životní pojištění, která žádá o povolení rozšířit svou činnost na rizika uvedená v odvětvích 1 nebo 2 v části A přílohy I, jak je uvedeno v článku 73, prokáže:

a) že vlastní použitelný primární kapitál na krytí absolutní dolní meze minimálního kapitálového požadavku pro životní pojišťovny a absolutní dolní meze minimálního kapitálového požadavku pro neživotní pojišťovny, jak je uvedeno v čl. 129 odst. 1 písm. d);

b) že se zavazuje pokrýt minimální finanční požadavky uvedené v čl. 74 odst. 3 a následujících článcích.

4.  Aniž je dotčen odstavec 2, pojišťovna provozující neživotní pojištění pro rizika uvedená v odvětvích 1 nebo 2 v části A přílohy I, která žádá o povolení rozšířit svou činnost na rizika životního pojištění, jak je uvedeno v článku 73, prokáže:

a) že vlastní použitelný primární kapitál na krytí absolutní dolní meze minimálního kapitálového požadavku pro životní pojišťovny a absolutní dolní meze minimálního kapitálového požadavku pro neživotní pojišťovny, jak je uvedeno v čl. 129 odst. 1 písm. d);

b) že se zavazuje pokrýt minimální finanční požadavky uvedené v čl. 74 odst. 3 a následujících článcích.

Článek 19

Úzké propojení

Jestliže mezi pojišťovnou nebo zajišťovnou a jinými právnickými nebo fyzickými osobami existuje úzké propojení, vydají orgány dohledu povolení pouze tehdy, pokud tato propojení nebrání řádnému výkonu funkcí dohledu.

Orgány dohledu také odmítnou vydat povolení, pokud právní a správní předpisy třetí země vztahující se na jednu nebo více fyzických nebo právnických osob, se kterými má pojišťovna nebo zajišťovna úzké propojení, nebo potíže související s uplatňováním těchto předpisů brání řádnému výkonu dohledu.

Orgány dohledu požadují na pojišťovnách a zajišťovnách, aby jim neustále poskytovaly informace, které potřebují ke sledování toho, zda jsou trvale dodržovány podmínky uvedené v prvním pododstavci.

Článek 20

Sídlo pojišťovny a zajišťovny

Členské státy vyžadují, aby se skutečné sídlo pojišťovny nebo zajišťovny nalézalo v členském státě, ve kterém má pojišťovna nebo zajišťovna své sídlo zapsané v rejstříku.

Článek 21

Pojistné a zajistné podmínky a sazby pojistného a zajistného

1.  Členské státy nevyžadují předchozí schválení nebo pravidelné oznamování všeobecných a zvláštních pojistných nebo zajistných podmínek, sazeb pojistného nebo zajistného, technických podkladů používaných zejména pro výpočet sazeb pojistného nebo zajistného a technických rezerv nebo formulářů a jiných tiskopisů, které hodlá pojišťovna nebo zajišťovna používat při svých jednáních s pojistníky nebo cedujícími nebo retrocedujícími podniky.

Domovský členský stát však může pro životní pojištění a pro výhradní účel ověření souladu s vnitrostátními předpisy o zásadách pojistné matematiky vyžadovat pravidelné oznamování technických podkladů používaných pro výpočet sazeb pojistného a zajistného a technických rezerv. Uvedený požadavek nepředstavuje předběžnou podmínku pro povolení činnosti životní pojišťovny.

2.  Členské státy zachovají nebo přijímají nové předpisy o předchozím oznamování nebo schvalování zamýšleného zvýšení pojistných nebo zajistných sazeb pouze jako součást obecného systému kontroly cen.

3.  Členské státy mohou u pojišťoven, které žádají o povolení pro odvětví 18 v části A přílohy I nebo kterým již bylo vydáno, ověřovat jejich přímé nebo nepřímé lidské a materiální zdroje, včetně kvalifikace jejich lékařských týmů a kvality vybavení, které mají k dispozici pro plnění závazků vyplývajících z uvedeného odvětví.

4.  Členské státy mohou zachovat nebo přijmout právní a správní předpisy požadující schválení zakladatelské smlouvy a stanov nebo jakýchkoli jiných dokumentů, které jsou nezbytné pro běžné provádění dohledu.

Článek 22

Ekonomické potřeby trhu

Členské státy nepožadují, aby byla jakákoli žádost o povolení posuzována s ohledem na ekonomické potřeby trhu.

Článek 23

Obchodní plán

1.  Obchodní plán uvedený v čl. 18 odst. 1 písm. c) musí obsahovat údaje nebo podklady týkající se:

a) povahy rizik nebo závazků, které dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna navrhuje krýt;

b) druhu zajišťovacích smluv, které zajišťovna hodlá uzavřít s cedujícími podniky;

c) základních zásad pro zajištění a retrocese;

d) položek primárního kapitálu, z nichž sestává absolutní dolní mez minimálního kapitálového požadavku;

e) předpokládaných nákladů na zřízení provozního systému a obchodní sítě; finančních zdrojů, které mají pokrýt tyto náklady, a pokud jsou rizika, která mají být kryta, zařazena do odvětví 18 v části A přílohy I, také zdrojů, které má pojišťovna k dispozici pro zabezpečení přislíbené asistenční služby.

2.  Kromě požadavků uvedených v odstavci 1 obsahuje uvedený plán na první tři účetní období:

a) předpokládanou rozvahu;

b) odhady budoucího solventnostního kapitálového požadavku, jak je stanoven v kapitole VI oddílu 4 pododdílu 1 na základě předpokládané rozvahy uvedené v písmenu a), jakož i metodu výpočtu použitou k odvození těchto odhadů;

c) odhady budoucího minimálního kapitálového požadavku, jak je stanoven v článcích 128 a 129, na základě předpokládané rozvahy uvedené v písmenu a), jakož i metodu výpočtu použitou k odvození těchto odhadů;

d) odhady finančních zdrojů určených ke krytí technických rezerv, minimálního kapitálového požadavku a solventnostního kapitálového požadavku.

e) u neživotního pojištění a zajištění rovněž tyto údaje:

i) předpokládané náklady na správu kromě zřizovacích nákladů, zejména běžné náklady a provize,

ii) předpokládané pojistné nebo příspěvky a náklady na pojistná plnění;

f) u životního pojištění rovněž plán uvádějící podrobné odhady předpokládaných příjmů a výdajů s ohledem na přímé pojištění, převzaté zajištění a postoupené zajištění.

Článek 24

Akcionáři a společníci s kvalifikovanými účastmi

1.  Orgány dohledu domovského členského státu nesmějí pojišťovně nebo zajišťovně vydat povolení k výkonu pojišťovací nebo zajišťovací činnosti, dokud jim není sdělena totožnost jejích akcionářů nebo společníků, ať přímých nebo nepřímých, ať fyzických nebo právnických osob, které mají v uvedené pojišťovně nebo zajišťovně kvalifikovanou účast, a výše této účasti.

Uvedené orgány odmítnou vydat povolení, pokud vzhledem k potřebě zajistit řádné a obezřetné řízení pojišťovny nebo zajišťovny nejsou spokojeny s kvalifikací akcionářů nebo společníků.

2.  Pro účely odstavce 1 se berou v úvahu hlasovací práva uvedená v článcích 9 a 10 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/109/ES ze dne 15. prosince 2004 o harmonizaci požadavků na průhlednost týkajících se informací o emitentech, jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu ( 33 ) a podmínky týkající se jejich sčítání stanovené v čl. 12 odst. 4 a 5 zmíněné směrnice.

Členské státy neberou v úvahu hlasovací práva ani účasti, které investiční podniky nebo úvěrové instituce případně drží v důsledku upsání finančních nástrojů nebo umístění finančních nástrojů na základě pevného závazku převzetí, zahrnutého v bodě 6 oddílu A přílohy I směrnice 2004/39/ES, pokud tato práva nejsou vykonávána ani jinak využívána k zasahování do řízení emitenta a pokud jsou zcizena do jednoho roku od nabytí.

Článek 25

Odmítnutí vydat povolení

Každé rozhodnutí o odmítnutí vydat povolení musí být podrobně odůvodněno a oznámeno dotyčné pojišťovně nebo zajišťovně.

Každý členský stát učiní opatření, aby v případě odmítnutí vydat povolení bylo možné obrátit se na soud.

To musí být umožněno i v případech, kdy orgány dohledu nevyřídí žádost o povolení do šesti měsíců ode dne obdržení.

▼M5

Článek 25a

Oznamování a zveřejňování povolení nebo odnětí povolení

Každé vydané nebo odňaté povolení musí být oznámeno Evropskému orgánu dohledu (Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění (dále jen „EIOPA“ nebo „orgán EIOPA“) zřízenému nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010 ( 34 ). Název každé pojišťovny nebo zajišťovny, které bylo vydáno povolení, se zapíše do seznamu. EIOPA zveřejňuje tento seznam na svých internetových stránkách a aktualizuje jej.

▼B

Článek 26

Předběžné konzultace s orgány ostatních členských států

1.  Před udělením povolení pojišťovně nebo zajišťovně je třeba konzultovat orgány dohledu jiných členských států, pokud je pojišťovna nebo zajišťovna kterýmkoli z těchto podniků:

a) dceřiným podnikem pojišťovny nebo zajišťovny povolené v tomto jiném členském státě;

b) dceřiným podnikem mateřského podniku pojišťovny nebo zajišťovny povolené v tomto jiném členském státě; nebo

c) podnikem kontrolovaným stejnou osobou, ať již fyzickou nebo právnickou, která kontroluje pojišťovnu nebo zajišťovnu povolenou v tomto jiném členském státě.

2.  Před udělením povolení pojišťovně nebo zajišťovně je třeba konzultovat s orgány daného členského státu, které jsou odpovědné za dohled nad úvěrovými institucemi nebo investičními podniky, pokud je pojišťovna nebo zajišťovna kterýmkoli z těchto podniků:

a) dceřiným podnikem úvěrové instituce nebo investičního podniku, který získal povolení ve Společenství;

b) dceřiným podnikem mateřského podniku úvěrové instituce nebo investičního podniku povoleného ve Společenství; nebo

c) podnikem kontrolovaným stejnou osobou, fyzickou či právnickou, která kontroluje úvěrovou instituci nebo investiční podnik povolený ve Společenství.

3.  Dotyčné orgány uvedené v odstavcích 1 a 2 se vzájemně konzultují zejména při hodnocení vhodnosti akcionářů a způsobilost a bezúhonnosti všech osob, které skutečně řídí pojišťovnu nebo zajišťovnu nebo mají jiné klíčové funkce a účastní se řízení jiného podniku ze stejné skupiny.

Vzájemně se informují o všech údajích týkajících se vhodnosti akcionářů a vhodnosti a řádnosti všech osob, které skutečně řídí pojišťovnu nebo mají jiné klíčové funkce, majících význam pro ostatní příslušné orgány zúčastněné při vydávání povolení i při průběžné kontrole dodržování provozních podmínek.



KAPITOLA III

Orgány dohledu a obecná pravidla

Článek 27

Hlavní cíl dohledu

Členské státy zajistí, aby byly orgánům dohledu poskytnuty všechny prostředky a aby měly příslušné odborné znalosti, kapacitu a mandát, které jsou nezbytné k dosažení hlavního cíle dohledu, a to ochrany pojistníků a osob oprávněných k pojistnému plnění.

Článek 28

Finanční stabilita a procyklické účinky

Aniž je dotčen hlavní cíl dohledu stanovený v článku 27, členské státy zajistí, aby orgány dohledu při výkonu svých obecných povinností pečlivě zvážily potenciální dopady svých rozhodnutí na stabilitu dotyčných finančních systémů v Evropské unii, a to především v mimořádných situacích, a aby vzaly v úvahu informace dostupné v dané době.

V době výjimečných pohybů na finančních trzích vezmou orgány dohledu v potaz potenciální procyklické účinky svých opatření.

Článek 29

Obecné zásady dohledu

1.  Dohled je založen na perspektivním přístupu vycházejícím z rizik. Zahrnuje neustálé ověřování řádného výkonu pojišťovací nebo zajišťovací činnosti a dodržování ustanovení o dohledu pojišťovnami a zajišťovnami.

2.  Dohled nad pojišťovnami a zajišťovnami zahrnuje vhodnou kombinaci kontrolních činností na dálku a inspekcí na místě.

3.  Členské státy zajistí, aby se požadavky stanovené v této směrnici uplatňovaly způsobem, který je přiměřený povaze, rozsahu a komplexnosti rizik spojených s činností pojišťovny nebo zajišťovny.

▼M5

4.  Akty v přenesené pravomoci a regulační a prováděcí technické normy přijaté Komisí zohlední zásadu proporcionality a zajistí tak přiměřené uplatňování této směrnice, zejména ve vztahu k malým pojišťovnám.

Návrh regulačních technických norem předkládaný orgánem EIOPA v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1094/2010, návrh prováděcích technických norem předkládaný v souladu s článkem 15 uvedeného nařízení a obecné pokyny a doporučení vydané v souladu s článkem 16 uvedeného nařízení zohlední zásadu proporcionality, aby bylo zajištěno přiměřené uplatňování této směrnice, zejména ve vztahu k malým pojišťovnám.

▼B

Článek 30

Orgány dohledu a oblast působnosti dohledu

1.  Finanční dohled nad pojišťovnami a zajišťovnami, včetně dohledu nad činností, kterou vykonávají buď prostřednictvím poboček, nebo v rámci volného pohybu služeb, náleží do výhradní pravomoci domovského členského státu.

2.  Finanční dohled podle odstavce 1 zahrnuje ověřování veškeré činnosti pojišťovny a zajišťovny, její solventnosti, tvorby technických rezerv, jejích aktiv a použitelného kapitálu v souladu s předpisy nebo obvyklou praxí v domovském členském státě podle předpisů přijatých na úrovni Společenství.

Jestliže má dotyčná pojišťovna povolení krýt rizika zařazená v odvětví 18 v části A přílohy I, rozšiřuje se dohled na sledování technických prostředků, které má pojišťovna k dispozici pro provoz asistenčních služeb, k jejichž výkonu se zavázala, pokud právo domovského členského státu stanoví sledování těchto prostředků.

3.  Pokud mají orgány dohledu členského státu, ve kterém se nachází riziko, nebo členského státu závazku nebo v případě zajišťovny orgány dohledu hostitelského členského státu důvod domnívat se, že činnosti pojišťovny nebo zajišťovny mohou ovlivnit její finanční zdraví, informují o tom orgány dohledu domovského členského státu této pojišťovny nebo zajišťovny.

Orgány dohledu domovského členského státu pojišťovny nebo zajišťovny rozhodnou, zda pojišťovna nebo zajišťovna dodržuje obezřetnostní zásady stanovené v této směrnici.

Článek 31

Transparentnost a odpovědnost

1.  Orgány dohledu plní své úkoly transparentním a odpovědným způsobem s patřičným ohledem na ochranu důvěrných informací.

2.  Členské státy zajistí, aby byly zveřejňovány tyto informace:

a) znění právních a správních předpisů a obecných doporučení v oblasti pojišťovnictví;

b) obecná kritéria a metody, včetně nástrojů vytvořených v souladu s čl. 34 odst. 4, použité v procesu kontroly orgánem dohledu, jak jsou stanoveny v článku 36;

c) souhrnné statistické údaje o hlavních aspektech obezřetnostního rámce;

d) způsob, jakým se v praxi provádějí možnosti stanovené v této směrnici;

e) cíle dohledu a jeho hlavní funkce a činnosti.

Zveřejňování informací stanovené v prvním pododstavci, musí být dostatečné, aby umožnilo srovnání přístupů dohledu přijatých orgány dohledu různých členských států.

Zveřejňování informací se provádí v jednotném formátu a pravidelně se aktualizuje. Informace uvedené v prvním pododstavci písm. a) až e) jsou v každém členském státě přístupné na jednotné elektronické adrese.

3.  Členské státy stanoví transparentní postupy týkající se jmenování a odvolání členů řídících a správních subjektů svých orgánů dohledu.

▼M5

4.  Aniž je dotčen článek 35, článek 51, čl. 254 odst. 2 a článek 256, Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 301a týkající se odstavce 2 tohoto článku, v nichž upřesní hlavní aspekty, o nichž se zveřejňují souhrnné statistické údaje a obsah a datum zveřejnění.

5.  Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování odstavce 2 tohoto článku, a aniž je dotčen článek 35, článek 51, čl. 254 odst. 2 a článek 256, vypracuje EIOPA návrh prováděcích technických norem, ve kterých vymezí šablony a struktury zveřejnění, jak je uvedeno v tomto článku.

EIOPA uvedené návrhy prováděcích technických norem předloží Komisi do 30. září 2015.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1094/2010.

▼B

Článek 32

Zákaz odmítnutí zajišťovacích smluv nebo retrocesních smluv

1.  Domovský členský stát pojišťovny neodmítne zajišťovací smlouvu uzavřenou se zajišťovnou nebo pojišťovnou povolenou v souladu s článkem 14 z důvodů přímo spojených s finančním zdravím této zajišťovny nebo této pojišťovny.

2.  Domovský členský stát zajišťovny neodmítne retrocesní smlouvu uzavřenou zajišťovnou se zajišťovnou nebo pojišťovnou povolenou v souladu s článkem 14 z důvodů přímo se týkajících finančního zdraví této zajišťovny nebo pojišťovny.

Článek 33

Dohled nad pobočkami usazenými v jiném členském státě

Členské státy stanoví, že pokud pojišťovna nebo zajišťovna, jíž bylo vydáno povolení v jiném členském státě, provozuje činnost prostřednictvím pobočky, mohou orgány dohledu domovského členského státu poté, co informují orgány dohledu hostitelského členského státu, samy nebo prostřednictvím osob jmenovaných pro uvedený účel na místě ověřovat informace nutné k zajištění finančního dohledu nad touto pojišťovnou nebo zajišťovnou.

Orgány dotyčného hostitelského členského státu se mohou uvedených ověřování účastnit.

▼M5

Pokud některý orgán dohledu informuje orgány dohledu hostitelského členského státu o tom, že má v úmyslu v souladu s prvním odstavcem na místě ověřovat informace a pokud je tomuto orgánu dohledu znemožněno vykonávat své právo provádět tato ověřování na místě, nebo pokud orgány dohledu hostitelského členského státu nemohou prakticky vykonávat své právo na účast v souladu s druhým odstavcem, mohou orgány dohledu tuto záležitost postoupit orgánu EIOPA a požádat jej o pomoc v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č. 1094/2010. V takovém případě může orgán EIOPA postupovat v souladu s pravomocemi, které mu byly svěřeny uvedeným článkem.

V souladu s článkem 21 nařízení (EU) č. 1094/2010 se může EIOPA účastnit kontrol na místě v případě, že jsou prováděny společně dvěma či více orgány dohledu.

▼B

Článek 34

Obecné pravomoci orgánů dohledu

1.  Členské státy zajistí, aby orgány dohledu měly pravomoc přijímat preventivní opatření a opatření k nápravě za účelem zajištění toho, aby pojišťovny a zajišťovny dodržovaly právní a správní předpisy, jež musí dodržovat v každém členském státě.

2.  Orgány dohledu mají pravomoc přijímat jakákoli nezbytná opatření, případně včetně opatření správní nebo finanční povahy, pokud jde o pojišťovny a zajišťovny a členy jejich správního, řídícího nebo kontrolního orgánu.

3.  Členské státy zajistí, aby orgány dohledu měly pravomoc požadovat všechny informace nezbytné pro provádění dohledu v souladu s článkem 35.

4.  Členské státy zajistí, aby orgány dohledu měly právo vypracovat, kromě výpočtu solventnostního kapitálového požadavku, případně nezbytné kvantitativní nástroje v rámci procesu kontroly orgánem dohledu k posouzení schopnosti pojišťoven a zajišťoven zvládat možné události nebo budoucí změny v hospodářských podmínkách, které by mohly mít nepříznivé účinky na jejich celkovou finanční situaci. Orgány dohledu mají pravomoc požadovat, aby pojišťovny a zajišťovny prováděly odpovídající testy.

5.  Orgány dohledu mají pravomoc provádět šetření na místě v prostorách pojišťoven a zajišťoven;

6.  Pravomoci orgánů dohledu se uplatňují včas a přiměřeně.

7.  Pravomoci ohledně pojišťoven a zajišťoven uvedené v odstavcích 1 až 5 jsou také dostupné, pokud jde o externě zajišťované činnosti pojišťoven a zajišťoven.

8.  Opatření uvedená v odstavcích 1 až 5 a 7 se vymáhají, a případně i soudním výkonem rozhodnutí.

Článek 35

Informace, které se poskytují pro účely dohledu

▼M5

1.  Členské státy požadují, aby pojišťovny a zajišťovny předkládaly orgánům dohledu informace, které jsou nezbytné pro účely dohledu, a vzaly přitom v úvahu cíle dohledu stanovené v článcích 27 a 28. Tyto informace zahrnují přinejmenším informace nezbytné pro následující kroky při provádění procesu uvedeného v článku 36:

▼B

a) posouzení systému správy uplatňovaného pojišťovnami a zajišťovnami, činnosti, kterou provádějí, zásad oceňování používaných pro účely solventnosti, rizik, jimž čelí, a systémů řízení rizik, jejich kapitálové struktury, potřeb a řízení;

b) přijímání vhodných rozhodnutí vyplývajících z výkonu jejich práv a povinností dohledu.

2.  Členské státy zajistí, aby orgány dohledu měly tyto pravomoci:

a) určovat povahu, rozsah a úpravu informací uvedených v odstavci 1, jejichž předložení požadují od pojišťoven a zajišťoven v těchto časových okamžicích:

i) v předem stanovených lhůtách;

ii) nastanou-li předem stanovené události;

iii) během šetření týkajících se situace pojišťovny nebo zajišťovny;

b) získávat veškeré informace, které mají o smlouvách zprostředkovatelé, nebo o smlouvách, které se uzavřely se třetími osobami; a

c) požadovat informace od externích odborníků, jako jsou auditoři a pojistní matematici.

3.  Informace uvedené v odstavcích 1 a 2 zahrnují:

a) kvalitativní nebo kvantitativní prvky nebo jakoukoli jejich vhodnou kombinaci;

b) historické, nynější nebo očekávané prvky nebo jakoukoli jejich vhodnou kombinaci; a

c) údaje z vnitřních nebo vnějších zdrojů nebo jakékoli jejich vhodné kombinace.

4.  Informace uvedené v odstavcích 1 a 2 jsou v souladu s těmito zásadami:

a) musí odrážet povahu, rozsah a komplexnost činnosti dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny a zejména rizik spjatých s jejich činností;

b) musí být přístupné, úplné ve všech podstatných ohledech, srovnatelné a v průběhu času konzistentní;

c) musí být relevantní, spolehlivé a srozumitelné.

5.  Členské státy zajistí, aby pojišťovny a zajišťovny měly vhodné systémy a struktury za účelem splnění požadavků stanovených v odstavcích 1 až 4, jakož i písemnou koncepci, schválenou správním, řídícím nebo kontrolním orgánem pojišťovny nebo zajišťovny a zajišťující průběžnou přiměřenost předkládaných informací.

▼M5

6.  Aniž je dotčen čl. 129 odst. 4, pokud jsou předem stanovené lhůty uvedené v odst. 2 písm. a) bodu i) tohoto článku kratší než jeden rok, mohou příslušné orgány dohledu omezit pravidelné oznamování orgánům dohledu, pokud:

a) předkládání těchto informací by bylo příliš zatěžující ve vztahu k povaze, rozsahu a komplexnosti rizik spojených s činností pojišťovny nebo zajišťovny;

b) informace se předkládají nejméně jednou ročně.

Orgány dohledu neomezí pravidelné oznamování orgánům dohledu prováděné častěji než jednou ročně v případě pojišťoven nebo zajišťoven, které jsou součástí skupiny ve smyslu čl. 212 odst. 1 písm. c), ledaže pojišťovna nebo zajišťovna může orgánu dohledu spolehlivě prokázat, že pravidelné oznamování orgánům dohledu prováděné častěji než jednou ročně je nevhodné vzhledem k povaze, rozsahu a komplexnosti rizik spojených s činností skupiny.

Pravidelné oznamování orgánům dohledu se omezí pouze pojišťovnám nebo zajišťovnám, které nepředstavují více než 20 %podíl na trhu členského státu s životním nebo neživotním pojištěním nebo zajištění, přičemž podíl na trhu s neživotním pojištěním je založen na hrubém předepsaném pojistném a podíl na trhu s životním pojištěním vychází z hrubých technických rezerv.

Orgány dohledu při určování způsobilosti pojišťovny nebo zajišťovny k těmto omezením upřednostní nejmenší pojišťovny nebo zajišťovny.

7.  Příslušné orgány dohledu mohou omezit pravidelné oznamování orgánům dohledu nebo osvobodit pojišťovny a zajišťovny od povinnosti vykazovat po jednotlivých položkách, pokud:

a) předkládání těchto informací by bylo příliš zatěžující ve vztahu k povaze, rozsahu a komplexnosti rizik spojených s činností pojišťovny nebo zajišťovny;

b) předkládání těchto informací není nezbytné pro účinný dohled nad pojišťovnou nebo zajišťovnou;

c) osvobození od této povinnosti nenarušuje stabilitu dotyčných finančních systémů v Unii a

d) pojišťovna nebo zajišťovna je schopna poskytnout informace v jednotlivých konkrétních případech.

Orgány dohledu neosvobodí od povinnosti vykazovat po jednotlivých položkách pojišťovny nebo zajišťovny, které jsou součástí skupiny ve smyslu čl. 212 odst. 1 písm. c), ledaže pojišťovna nebo zajišťovna může orgánu dohledu spolehlivě prokázat, že pravidelné vykazování po jednotlivých položkách je nevhodné vzhledem k povaze, rozsahu a komplexnosti rizik spojených s činností skupiny a vezmeme-li v úvahu cíl finanční stability.

Od povinnosti vykazovat po jednotlivých položkách se osvobodí pouze ty pojišťovny nebo zajišťovny, které nepředstavují více než 20 % podíl na trhu členského státu s životním nebo neživotním pojištěním nebo zajištěním, přičemž podíl na trhu s neživotním pojištěním je založen na hrubém předepsaném pojistném a podíl na trhu s životním pojištěním vychází z hrubých technických rezerv.

Orgány dohledu při určování způsobilosti pojišťovny nebo zajišťovny k tomuto osvobození od povinnosti upřednostní nejmenší pojišťovny nebo zajišťovny.

8.  Pro účely odstavců 6 a 7 orgány dohledu v rámci procesu kontroly orgánem dohledu posoudí, zda by předkládání těchto informací bylo příliš zatěžující ve vztahu k povaze, rozsahu a komplexnosti rizik spojených s činností pojišťovny nebo zajišťovny, a přihlédnou přinejmenším k:

a) objemu pojistného, technických rezerv a aktiv pojišťovny nebo zajišťovny;

b) volatilitě nároků a pojistného plnění, které pojišťovna nebo zajišťovna hradí;

c) tržním rizikům, která způsobují investice pojišťovny nebo zajišťovny;

d) úrovni koncentrace rizik;

e) celkovému počtu odvětví životního a neživotního pojištění, pro něž je uděleno povolení;

f) možnému dopadu řízení aktiv pojišťovny nebo zajišťovny na finanční stabilitu;

g) systémům a strukturám pojišťovny nebo zajišťovny pro předkládání informací pro účely dohledu, a písemné koncepci uvedené v odstavci 5;

h) vhodnosti řídícího a kontrolního systému pojišťovny nebo zajišťovny;

i) výši kapitálu ke krytí solventnostního kapitálového požadavku a minimálního kapitálového požadavku;

j) tomu, zda je pojišťovna nebo zajišťovna kaptivní pojišťovnou nebo zajišťovnou, která pouze kryje rizika spojená s průmyslovou nebo obchodní skupinou, k níž patří.

9.  Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 301a blíže určující informace uvedené v odstavcích 1 až 4 tohoto článku a stanoví lhůty pro předkládání těchto informací za účelem zajištění přiměřeného rozsahu sbližování, pokud jde o oznamování orgánům dohledu.

10.  Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování tohoto článku vypracuje EIOPA návrh prováděcích technických norem týkajících se pravidelného oznamování orgánům dohledu, pokud jde o šablony pro předkládání informací orgánům dohledu uvedené v odstavcích 1 a 2.

EIOPA uvedené návrhy prováděcích technických norem předloží Komisi do 30. června 2015.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1094/2010.

11.  Aby se posílilo soudržné a jednotné uplatňování odstavců 6 a 7 vydá EIOPA obecné pokyny v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1094/2010, aby blíže stanovil metody, jež by se měly používat při určování tržních podílů uvedených ve třetím pododstavci odstavců 6 a 7.

▼B

Článek 36

Proces kontroly orgánem dohledu

1.  Členské státy zajistí, aby orgány dohledu přezkoumávaly a hodnotily strategie, procesy a postupy hlášení, které zavedly pojišťovny a zajišťovny za účelem splnění právních a správních předpisů přijatých podle této směrnice.

Přezkum a hodnocení zahrnou hodnocení kvalitativních požadavků týkajících se řídícího a kontrolního systému, posuzování rizik, jimž dotyčné pojišťovny a zajišťovny čelí nebo mohou čelit, a posuzování schopnosti uvedených pojišťoven a zajišťoven posuzovat tato rizika s ohledem na prostředí, v němž pojišťovny a zajišťovny vykonávají činnost.

2.  Orgány dohledu zejména přezkoumávají a hodnotí soulad s:

a) řídícím a kontrolním systémem, včetně vlastního posouzení rizik a solventnosti, jak je stanoven v kapitole IV oddílu 2;

b) technickými rezervami, jak jsou stanoveny v kapitole VI oddílu 2;

c) kapitálovými požadavky, jak jsou stanoveny v kapitole VI oddílu 4 a 5;

d) investičními pravidly, jak jsou stanovena v kapitole VI oddílu 6;

e) kvalitou a kvantitou kapitálu, jak jsou stanoveny v kapitole VI oddílu 3;

f) pokud pojišťovna nebo zajišťovna používá úplný nebo částečný interní model, průběžným plněním požadavků pro úplné a částečné interní modely stanovené v kapitole VI oddílu 4 pododdílu 3.

3.  Orgány dohledu zavedou přiměřené nástroje sledování, které jim umožňují zjistit zhoršující se finanční situaci v pojišťovně nebo zajišťovně a sledovat, jak je toto zhoršení napraveno.

4.  Orgány dohledu posuzují přiměřenost metod a postupů pojišťoven a zajišťoven, které mají určovat možné události nebo budoucí změny v hospodářských podmínkách, které by mohly mít nepříznivé účinky na celkovou finanční situaci dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny.

Orgány dohledu posuzují schopnost pojišťoven a zajišťoven odolat těmto možným událostem nebo budoucím změnám v hospodářských podmínkách.

5.  Orgány dohledu mají pravomoci nezbytné k tomu, aby mohly od pojišťoven a zajišťoven požadovat odstranění slabých stránek nebo nedostatků zjištěných v procesu kontroly orgánem dohledu.

6.  Přezkum, hodnocení a posouzení uvedené v odstavcích 1, 2 a 4 se provádějí pravidelně.

Orgány dohledu stanoví minimální četnost a rozsah těchto přezkumů, hodnocení a posuzování s ohledem na povahu, rozsah a komplexnost činností dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny.

Článek 37

Navýšení kapitálového požadavku

1.  V návaznosti na proces kontroly orgánem dohledu mohou orgány dohledu za výjimečných okolností uložit pojišťovně nebo zajišťovně navýšení kapitálového požadavku, a to v rozhodnutí s uvedením důvodů. Takto mohou rozhodnout pouze v těchto případech:

a) orgán dohledu učiní závěr, že rizikový profil pojišťovny nebo zajišťovny se významně odchyluje od předpokladů k solventnostnímu kapitálovému požadavku, jak byl vypočítán s použitím standardního vzorce v souladu s kapitolou VI oddílem 4 pododdílem 2, a

i) požadavek používat interní model podle článku 119 není vhodný nebo je neúčinný; nebo

ii) kdy se v souladu s článkem 119 vypracovává částečný nebo úplný interní model;

▼M5

b) orgán dohledu učiní závěr, že se rizikový profil pojišťovny nebo zajišťovny významně odchyluje od předpokladů k solventnostnímu kapitálovému požadavku, jak byl vypočítán s použitím interního modelu nebo částečného interního modelu v souladu s kapitolou VI oddílem 4 pododdílem 3, protože jistá kvantifikovatelná rizika jsou zachycena nedostatečně a úprava modelu s cílem lépe zohlednit daný rizikový profil nebyla v přiměřeném časovém úseku úspěšná;

▼B

c) orgán dohledu učiní závěr, že systém správy pojišťovny nebo zajišťovny se významně odchyluje od norem stanovených v kapitole IV oddílu 2, že tyto odchylky brání pojišťovně nebo zajišťovně v tom, aby byla schopna řádně zjišťovat, měřit, sledovat a řídit rizika, jimž je nebo by mohla být vystavena, a podávat o nich zprávy, a je nepravděpodobné, že samotné uplatnění jiných opatření dostatečně zlepší nedostatky v přiměřeném časovém úseku;

▼M5

d) pojišťovna nebo zajišťovna uplatní vyrovnávací úpravu uvedenou v článku 77b, koeficient volatility uvedený v článku 77d nebo přechodná opatření uvedená v článcích 308c a 308d a orgán dohledu dojde k závěru, že rizikový profil dané pojišťovny nebo zajišťovny se významně odchyluje od předpokladů, na nichž jsou uvedená úprava, koeficient a přechodná opatření založeny.

▼M5

2.  V případech stanovených v odst. 1 písm. a) a b) se navýšení kapitálového požadavku vypočítá tak, aby pojišťovna nebo zajišťovna splňovala čl. 101 odst. 3.

V případech stanovených v odst. 1 písm. c) odpovídá navýšení kapitálového požadavku míře závažných rizik vyplývajících z nedostatků, které byly důvodem rozhodnutí orgánu dohledu o navýšení kapitálového požadavku.

V případech stanovených v odst. 1 písm. d) odpovídá navýšení kapitálového požadavku míře závažných rizik vyplývajících z odchylky stanovené v uvedeném odstavci.

▼B

3.  V případech stanovených v odst. 1 písm. b) a c) orgán dohledu zajistí, aby pojišťovna nebo zajišťovna vyvinula veškeré úsilí pro odstranění nedostatků, které vedly k uložení navýšení kapitálového požadavku.

4.  Navýšení kapitálového požadavku uvedené v odstavci 1 je kontrolováno orgánem dohledu alespoň jednou ročně a je zrušeno, jestliže pojišťovna odstranila nedostatky, které vedly k jeho uložení.

5.  Solventnostní kapitálový požadavek, včetně navýšení kapitálového požadavku, nahradí nepřiměřený solventnostní kapitálový požadavek.

▼C1

Aniž je dotčen první pododstavec, solventnostní kapitálový požadavek pro účely výpočtu rizikové přirážky uvedené v čl. 77 odst. 5 nezahrnuje navýšení kapitálového požadavku v souladu s odst. 1 písm. c).

▼M5

6.  Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 301a, ve kterých blíže upřesní okolnosti, za nichž lze uložit navýšení kapitálového požadavku.

7.  Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 301a, ve kterých blíže upřesní metodiku výpočtu navýšení kapitálového požadavku.

8.  Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování tohoto článku vypracuje EIOPA návrh prováděcích technických norem týkajících se postupů pro rozhodování o uložení, výpočtu a zrušení navýšení kapitálového požadavku.

EIOPA uvedené návrhy prováděcích technických norem předloží Komisi do 30. září 2015.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci podle článku 15 nařízení (EU) č. 1094/2010.

▼B

Článek 38

Dohled nad externě zajištěnými funkcemi a činnostmi (outsourcingem)

1.  Aniž je dotčen článek 49, členské státy zajistí, aby pojišťovny a zajišťovny, které si dávají externě zajišťovat určitou funkci nebo určitou pojišťovací nebo zajišťovací činnost, učinily všechny kroky nezbytné k zajištění splnění podmínek:

a) poskytovatel služeb musí v souvislosti s externě zajištěnou funkcí nebo činností spolupracovat s orgány dohledu pojišťovny nebo zajišťovny;

b) pojišťovny nebo zajišťovny, jejich auditoři a orgány dohledu musí mít skutečný přístup k údajům souvisejícím s externě zajištěnými funkcemi nebo činnostmi;

c) orgány dohledu musí mít skutečný přístup k provozním prostorům poskytovatele služeb a musí být schopny vykonávat uvedená práva.

2.  Členský stát, v němž se nachází poskytovatel služeb, povolí orgánům dohledu pojišťovny nebo zajišťovny, aby samy nebo prostřednictvím osob, které pro tento účel jmenují, prováděly inspekce na místě v prostorách poskytovatele služeb. Orgán dohledu pojišťovny nebo zajišťovny o tom informuje příslušný orgán členského státu, v němž se nachází poskytovatel služeb, před provedením inspekce na místě. V případě subjektu, který nepodléhá takovému dohledu, je příslušným orgánem orgán dohledu.

Orgány dohledu členských států pojišťovny nebo zajišťovny mohou k provádění uvedených inspekcí na místě zmocnit orgány dohledu členského státu, v němž se nachází poskytovatel služeb.

▼M5

Pokud některý orgán dohledu informuje příslušný orgán členského státu poskytovatele služeb o tom, že má v úmyslu provést v souladu s tímto odstavcem inspekci na místě, nebo pokud je tomuto orgánu dohledu při provádění inspekce na místě podle prvního pododstavce znemožněno vykonávat své právo provádět inspekci na místě, může orgán dohledu tuto záležitost postoupit orgánu EIOPA a požádat jej o pomoc v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č. 1094/2010. V takovém případě může orgán EIOPA postupovat v souladu s pravomocemi, které mu byly svěřeny uvedeným článkem.

V souladu s článkem 21 nařízení (EU) č. 1094/2010 má EIOPA právo účastnit se kontrol na místě v případě, že jsou prováděny společně dvěma či více orgány dohledu.

▼B

Článek 39

Převod pojistného kmene

1.  Za podmínek stanovených vnitrostátními právními předpisy vydají členské státy povolení pojišťovnám a zajišťovnám se sídlem na jejich území k převodu celého nebo části jejich pojistného kmene uzavřených buď v rámci práva usazování, nebo volného pohybu služeb na přebírající podnik usazený ve Společenství.

Takový převod lze povolit, pouze pokud orgány dohledu domovského členského státu přebírajícího podniku potvrdí, že po započtení převodu má přebírající podnik nezbytný použitelný kapitál na krytí solventnostního kapitálového požadavku uvedeného v čl. 100 prvním pododstavci.

2.  V případě pojišťoven se použijí odstavce 3 až 6.

3.  Pokud pobočka hodlá převést celý pojistný kmen nebo jeho část, je třeba konzultovat členský stát, v němž se nachází tato pobočka.

4.  Za okolností zmiňovaných v odstavcích 1 a 3 orgány dohledu domovského členského státu převádějící pojišťovny povolí převod po obdržení souhlasu od orgánů členských států, ve kterých byly smlouvy uzavřeny na základě práva usazování nebo volného pohybu služeb.

5.  Orgány členských států, které byly konzultovány, poskytnou stanovisko nebo souhlas orgánům domovského členského státu převádějící pojišťovny do tří měsíců od obdržení žádosti o konzultaci.

Nedodání odpovědi konzultovanými orgány v uvedené lhůtě se považuje za mlčky vyjádřený souhlas.

6.  Převod pojistného kmene povolený v souladu s odstavci 1 až 5 se zveřejňuje buď před udělením povolení, nebo po jeho udělení způsobem stanoveným vnitrostátními právními předpisy domovského členského státu nebo v členském státě, ve kterém se nachází riziko, nebo v členském státě závazku.

Tyto převody jsou bez dalšího účinné vůči pojistníkům, pojištěným osobám a všem ostatním osobám majícím práva nebo povinnosti vzniklé z převedených smluv.

Prvním a druhým pododstavcem tohoto odstavce není dotčeno právo členských států poskytnout pojistníkům možnost smlouvy v určité lhůtě po převodu zrušit.



KAPITOLA IV

Podmínky pro výkon činnosti



Oddíl 1

Odpovědnost správního, řídícího nebo kontrolního orgánu

Článek 40

Odpovědnost správního, řídícího nebo kontrolního orgánu

Členské státy zajistí, aby správní, řídící nebo kontrolní orgán pojišťovny nebo zajišťovny měl konečnou odpovědnost za to, že dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna dodržuje právní a správní předpisy přijaté podle této směrnice.



Oddíl 2

Řídící a kontrolní systém

Článek 41

Obecné požadavky v oblasti řízení a kontroly

1.  Členské státy požadují, aby všechny pojišťovny a zajišťovny měly účinný řídící a kontrolní systém, který umožňuje řádné a obezřetné řízení činnosti.

Uvedený systém zahrnuje přinejmenším adekvátní transparentní organizační strukturu s jasným rozdělením a přiměřeným oddělením povinností a účinným systémem pro zajištění předávání informací. Zahrnuje dodržování požadavků stanovených v článcích 42 až 49.

Řídící a kontrolní systém je předmětem pravidelného vnitřního přezkumu.

2.  Řídící a kontrolní systém je přiměřený povaze, rozsahu a komplexnosti činností pojišťovny nebo zajišťovny.

3.  Pojišťovny nebo zajišťovny mají písemnou koncepci, pokud jde přinejmenším o řízení rizik, vnitřní kontrolu, vnitřní audit a případně externí zajištění služeb nebo činností. Zajistí, aby byly tyto koncepce uskutečňovány.

Uvedené písemné koncepce se přezkoumávají alespoň jednou ročně. Podléhají předchozímu schválení správním, řídícím nebo kontrolním orgánem a upravují se s ohledem na jakoukoli významnou změnu v dotyčném systému nebo oblasti.

4.  Pojišťovny a zajišťovny přijmou vhodná opatření k zajištění kontinuity a řádného výkonu svých činností, včetně vypracování pohotovostních plánů. K tomuto účelu podnik používá vhodné a přiměřené systémy, zdroje a postupy.

5.  Orgány dohledu mají přiměřené prostředky, metody a pravomoci pro ověřování řídícího a kontrolního systému pojišťoven a zajišťoven a pro hodnocení vznikajících rizik zjištěných uvedenými pojišťovnami a zajišťovnami, které mohou mít vliv na jejich finanční zdraví.

Členské státy zajistí, aby měly orgány dohledu pravomoci nezbytné k tomu, aby mohly vyžadovat zlepšení a posílení řídícího a kontrolního systému za účelem zajištění dodržení požadavků stanovených v článcích 42 až 49.

Článek 42

Požadavky na způsobilost a bezúhonnost osob, které skutečně řídí pojišťovnu nebo zajišťovnu nebo mají jiné klíčové funkce

1.  Pojišťovny a zajišťovny zajistí, aby všechny osoby, které skutečně řídí pojišťovnu nebo zajišťovnu nebo mají jiné klíčové funkce, vždy splňovaly tyto požadavky:

a) mají odpovídající odbornou kvalifikaci, znalosti a zkušenosti pro řádné a obezřetné řízení (způsobilost); a

b) mají dobrou pověst a jsou čestní (bezúhonnost).

2.  Pojišťovny a zajišťovny oznámí orgánu dohledu veškeré změny totožnosti osob, které skutečně řídí pojišťovnu nebo zajišťovnu nebo mají jiné klíčové funkce, spolu se všemi informacemi potřebnými k posouzení, zda jakékoli nové osoby, které byly jmenovány, aby řídily pojišťovnu nebo zajišťovnu, jsou způsobilé a bezúhonné.

3.  Pojišťovny a zajišťovny učiní oznámení svému orgánu dohledu, pokud kterákoli osoba uvedená v odstavcích 1 a 2 byla nahrazena, protože již nesplňuje požadavky uvedené v odstavci 1.

Článek 43

Doklad o bezúhonnosti

1.  Požaduje-li členský stát od svých státních příslušníků, aby předložili doklad o tom, že jsou bezúhonní, že neprodělali úpadek, nebo obojí, přijme jako dostatečný doklad od státních příslušníků jiných členských států výpis ze soudního rejstříku nebo popřípadě rovnocenný doklad vydaný příslušným soudním nebo správním orgánem členského státu původu nebo předchozího pobytu, z kterého vyplývá, že jsou tyto požadavky splněny.

2.  Nevydává-li členský stát původu nebo posledního pobytu doklad uvedený v odstavci 1, může být nahrazen místopřísežným prohlášením nebo v členských státech, jejichž právo nezná institut místopřísežného prohlášení, čestným prohlášením učiněným dotyčným státním příslušníkem jiného členského státu před příslušným soudním nebo správním orgánem nebo před notářem členského státu původu nebo předchozího pobytu státního příslušníka jiného členského státu.

Tento orgán nebo notář vydá potvrzení o místopřísežném prohlášení nebo čestném prohlášení.

Prohlášení o neprodělání úpadku uvedené v prvním pododstavci lze učinit rovněž před příslušným profesním nebo oborovým sdružením příslušného členského státu.

3.  Doklady a prohlášení uvedené v odstavcích 1 a 2 nesmějí být při předložení starší tří měsíců.

4.  Členské státy určí orgány a subjekty příslušné k vydávání dokladů uvedených v odstavcích 1 a 2 a neprodleně o tom informují ostatní členské státy a Komisi.

Každý členský stát také sdělí ostatním členským státům a Komisi orgány nebo subjekty, kterým musí být předkládány doklady uvedené v odstavcích 1 a 2 na podporu žádosti o povolení výkonu činností uvedených v článku 2 na území uvedeného členského státu.

Článek 44

Řízení rizik

1.  Pojišťovny a zajišťovny musí mít účinný systém řízení rizik zahrnující strategie, procesy a postupy hlášení nezbytné pro neustálé zjišťování, měření, sledování, řízení a hlášení rizik, na jednotlivé a souhrnné úrovni, jimž jsou nebo by mohly být vystaveny, a jejich vzájemných závislostí.

Uvedený systém řízení rizik musí být účinný a dobře začleněn do organizační struktury a rozhodování pojišťovny nebo zajišťovny, a musí být brán náležitě na zřetel osobami, které skutečně podnik řídí nebo v něm zastávají jiné klíčové funkce.

2.  Systém řízení rizik se vztahuje na rizika, která budou zahrnuta do výpočtu solventnostního kapitálového požadavku, jak je stanoveno v čl. 101 odst. 4, jakož i na rizika, která nejsou zahrnuta nebo nejsou plně zahrnuta do jeho výpočtu.

Systém řízení rizik se vztahuje alespoň na tyto oblasti:

a) upisování pojištění a tvorba technických rezerv;

b) řízení aktiv a závazků;

c) investice, zejména deriváty a podobné závazky;

d) řízení rizika likvidity a rizika koncentrace;

e) řízení operačních rizik;

f) zajištění a další techniky snižování rizik.

Písemná koncepce řízení rizik uvedená v čl. 41 odst. 3 zahrnuje koncepce týkající se tohoto odstavce druhého pododstavce písmen a) až f).

▼M5

Pokud pojišťovny nebo zajišťovny použijí vyrovnávací úpravu uvedenou v článku 77b nebo koeficient volatility uvedený v článku 77d, vytvoří plán likvidity, do něhož promítnou příchozí a odchozí peněžní toky týkající se aktiv a pasiv, jichž se tyto úpravy týkají.

2a.  Pokud jde o řízení aktiv a závazků, pojišťovny a zajišťovny pravidelně posuzují:

a) citlivost svých technických rezerv a použitelného kapitálu vůči předpokladům, na nichž je založena extrapolace příslušné časové struktury bezrizikových úrokových měr uvedené v článku 77a;

b) pokud se uplatňuje vyrovnávací úprava podle článku 77b:

i) citlivost svých technických rezerv a použitelného kapitálu vůči předpokladům pro výpočet vyrovnávací úpravy, včetně výpočtu základního rozpětí uvedeného v čl. 77c odst. 1 písm. b), a možný dopad nuceného prodeje aktiv na použitelný kapitál,

ii) citlivost svých technických rezerv a použitelného kapitálu vůči změnám ve složení vyčleněného portfolia aktiv,

iii) vliv snížení vyrovnávací úpravy na nulu;

c) pokud se uplatňuje koeficient volatility podle článku 77d:

i) citlivost svých technických rezerv a použitelného kapitálu vůči předpokladům pro výpočet koeficientu volatility a možný dopad nuceného prodeje aktiv na použitelný kapitál,

ii) vliv snížení koeficientu volatility na nulu.

Pojišťovny a zajišťovny předloží posouzení uvedená v prvním pododstavci písm. a), b) a c) každoročně orgánu dohledu v rámci informací oznamovaných podle článku 35. V případě, kdy by snížení vyrovnávací úpravy nebo koeficientu volatility na nulu mělo za následek nedodržení solventnostního kapitálového požadavku, předloží pojišťovna nebo zajišťovna také analýzu opatření, která by mohla v takové situaci uplatnit s cílem opětovně dosáhnout úrovně použitelného kapitálu kryjícího solventnostní kapitálový požadavek nebo snížit svůj rizikový profil, aby bylo obnoveno dodržování solventnostního kapitálového požadavku.

Pokud se uplatňuje koeficient volatility uvedený v článku 77d, písemná koncepce řízení rizik uvedená v čl. 41 odst. 3 zahrnuje koncepci týkající se kritérií pro použití koeficientu volatility.

▼B

3.  Pokud jde o investiční riziko, pojišťovny a zajišťovny prokážou, že dodržují kapitolu VI oddíl 6.

4.  Pojišťovny a zajišťovny zavedou funkci řízení rizik, která je členěna tak, aby usnadnila provádění systému řízení rizik.

▼M5

4a.  Aby se předešlo přílišné závislosti na externích ratingových agenturách, pokud pojišťovny nebo zajišťovny používají hodnocení externích ratingových agentur k výpočtu technických rezerv a solventnostního kapitálového požadavku, posoudí pojišťovny nebo zajišťovny jako součásti řízení rizik vhodnost těchto externích úvěrových hodnocení a využijí dodatečného hodnocení, aby, kdykoli je to v praxi možné, předešly automatické závislosti na externím hodnocení.

Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování tohoto odstavce, vypracuje EIOPA návrh prováděcích technických norem týkajících se postupů pro posuzování externích úvěrových hodnocení.

EIOPA uvedené návrhy prováděcích technických norem předloží Komisi do 30. června 2015.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v druhém pododstavci postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1094/2010.

▼B

5.  Pro pojišťovny a zajišťovny, které používají částečný nebo úplný interní model schválený v souladu s články 112 a 113, se funkce řízení rizik vztahuje na tyto další úkoly:

a) navrhnout a provést interní model;

b) testovat a ověřit platnost interního modelu;

c) vést dokumentaci k internímu modelu a jeho veškerým změnám;

d) analyzovat chování interního modelu a vypracovávat o něm souhrnné zprávy;

e) informovat správní, řídící nebo kontrolní orgán o chování interního modelu, uvádět oblasti, v nichž je zapotřebí zlepšení, a podávat uvedenému orgánu nejnovější informace o úsilí zlepšit dříve zjištěné slabé stránky;

Článek 45

Vlastní posouzení rizik a solventnosti

1.  Každá pojišťovna nebo zajišťovna jako součást svého systému řízení rizik provádí své vlastní posouzení rizik a solventnosti.

Toto posouzení zahrnuje alespoň:

a) veškeré požadavky na solventnost s ohledem na individuální rizikový profil, schválené limity rozsahu rizika a obchodní strategii pojišťovny nebo zajišťovny;

b) neustálé dodržování kapitálových požadavků, jak jsou stanoveny v kapitole VI oddílech 4 a 5, a požadavků týkajících se technických rezerv, jak jsou stanoveny v kapitole VI oddílu 2;

c) rozsah, kterým se rizikový profil pojišťovny nebo zajišťovny odchyluje od předpokladů k solventnostnímu kapitálovému požadavku, jak je stanoven v čl. 101 odst. 3, vypočítanému standardním vzorcem v souladu s kapitolou VI oddílem 4 pododdílem 2 nebo částečným nebo úplným interním modelem v souladu s kapitolou VI oddílem 4 pododdílem 3.

2.  Pro účely odst. 1 písm. a) dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna zavede procesy, které jsou přiměřené povaze, komplexnosti a rozsahu rizik spojených s činností pojišťovny nebo zajišťovny a které jí umožňují náležitě zjišťovat a posuzovat rizika, jimž čelí v krátkodobém a dlouhodobém výhledu a jimž je nebo by mohla být vystavena. Pojišťovna nebo zajišťovna prokáže metody použité v tomto posouzení.

▼M5

2a.  Pokud pojišťovna nebo zajišťovna uplatňuje vyrovnávací úpravu uvedenou v článku 77b, koeficient volatility uvedený v článku 77d nebo přechodná opatření uvedená v článcích 308c a 308d, provedou posouzení dodržování kapitálových požadavků uvedených v odstavci 1 písm. b) se zohledněním i bez zohlednění těchto úprav a přechodných opatření.

▼B

3.  V případě uvedeném v odst. 1 písm. c), pokud se používá interní model, se provede posouzení spolu s opětovnou kalibrací, která mění interní riziková čísla na míru rizika a kalibraci solventnostního kapitálového požadavku.

4.  Vlastní posouzení rizik a solventnosti je nedílnou součástí obchodní strategie a neustále se zohledňuje v strategických rozhodnutích pojišťovny nebo zajišťovny.

5.  Pojišťovny nebo zajišťovny provádějí posouzení uvedené v odstavci 1 pravidelně a neprodleně po jakékoli významné změně ve svém rizikovém profilu.

6.  Pojišťovny a zajišťovny informují orgány dohledu o výsledcích každého vlastního posouzení rizik a solventnosti v rámci informací oznamovaných podle článku 35.

7.  Vlastní posouzení rizik a solventnosti neslouží k výpočtu kapitálového požadavku. Solventnostní kapitálový požadavek lze upravit pouze v souladu s články 37, 231 až 233 a 238.

Článek 46

Vnitřní kontrola

1.  Pojišťovny a zajišťovny zavedou účinný systém vnitřní kontroly.

Uvedený systém zahrnuje přinejmenším správní a účetní postupy, rámec vnitřní kontroly, vhodné mechanismy ohlašování na všech úrovních pojišťovny nebo zajišťovny a funkci zajišťování shody s předpisy (compliance function).

2.  Funkce zajišťování shody s předpisy zahrnuje poskytování poradenství správnímu, řídícímu nebo kontrolnímu orgánu ohledně dodržování právních a správních předpisů přijatých podle této směrnice. Zahrnuje rovněž posouzení dopadu veškerých změn v právním prostředí na operace dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny, jakož i určení a posouzení rizika nedodržení předpisů.

Článek 47

Vnitřní audit

1.  Pojišťovny a zajišťovny zřídí účinnou funkci vnitřního auditu.

Funkce vnitřního auditu zahrnuje hodnocení, zda jsou systém vnitřní kontroly a další prvky řídícího a kontrolního systému vhodné a efektivní.

2.  Funkce vnitřního auditu musí být objektivní a nezávislá na provozních funkcích.

3.  Veškerá zjištění a doporučení vnitřního auditu se oznamují správnímu, řídícímu nebo kontrolnímu orgánu, který stanoví, jaká opatření se přijmou ve vztahu ke každému ze zjištění a doporučení vnitřního auditu, a zajistí, aby byla tato opatření provedena.

Článek 48

Pojistněmatematická funkce

1.  Pojišťovny a zajišťovny zřídí účinnou pojistněmatematickou funkci, která:

a) koordinuje výpočet technických rezerv;

b) zajišťuje přiměřenost používaných metodik a podkladových modelů, jakož i předpokladů učiněných při výpočtu technických rezerv;

c) posuzuje dostatečnost a kvalitu údajů používaných při výpočtu technických rezerv;

d) srovnává nejlepší odhady se zkušeností;

e) informuje správní, řídící nebo kontrolní orgán o spolehlivosti a adekvátnosti výpočtu technických rezerv;

f) dohlíží na výpočet technických rezerv v případech stanovených v článku 82;

g) vyjadřuje názor na celkovou koncepci upisování;

h) vyjadřuje názor na adekvátnost zajistných ujednání;

i) přispívá k účinnému provádění systému řízení rizik uvedeného v článku 44, zejména pokud jde o konstrukci rizikových modelů, které jsou podkladem výpočtu kapitálových požadavků stanovených v kapitole VI oddílech 4 a 5 a pokud jde o posouzení uvedené v článku 45.

2.   ►C1  Pojistněmatematickou funkci vykonávají osoby, které mají znalosti pojistné a finanční matematiky, jež jsou přiměřené povaze, rozsahu a komplexnosti rizik spojených s činností pojišťovny nebo zajišťovny, a které jsou schopné prokázat své zkušenosti, pokud jde o příslušné profesní a jiné standardy. ◄

Článek 49

Externí zajištění služeb nebo činností (outsourcing)

1.  Členské státy zajistí, aby pojišťovny nebo zajišťovny nadále plně odpovídaly za plnění všech svých povinností podle této směrnice, pokud si dávají externě zajišťovat funkce nebo jakékoli pojišťovací nebo zajišťovací činnosti.

2.  Externí zajištění rozhodujících nebo důležitých provozních funkcí nebo činností se neprovádí tak, aby vedlo k:

a) podstatnému zhoršení kvality řídícího a kontrolního systému dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny;

b) nadměrnému zvýšení operačního rizika;

c) zhoršení schopnosti orgánů dohledu sledovat, jak pojišťovna nebo zajišťovna plní své povinnosti;

d) narušení nepřetržité a uspokojivé služby poskytované pojistníkům.

3.  Než si pojišťovny a zajišťovny dají externě zajistit rozhodující nebo důležité funkce nebo činnosti, uvědomí včas orgány dohledu a informují je i o jakémkoli následném závažném vývoji, pokud jde o uvedené funkce nebo činnosti.

▼M5

Článek 50

Akty v přenesené pravomoci a regulační technické normy

1.  Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 301a, které blíže upřesňují:

a) prvky systémů uvedených v článcích 41, 44, 46 a 47, a zejména oblasti, na které se má vztahovat řízení aktiv a závazků a investiční koncepce, jak je uvedeno v čl. 44 odst. 2, pojišťoven a zajišťoven;

b) funkce uvedené v článcích 44, 46, 47 a 48.

2.  Za účelem zajištění důsledné harmonizace v souladu s tímto oddílem vypracuje EIOPA, s výhradou článku 301b, návrh regulačních technických norem, ve kterých blíže upřesní:

a) požadavky stanovené v článku 42 a funkce, které jim podléhají;

b) podmínky, za nichž lze externě zajišťovat služby nebo činnosti, zejména u poskytovatelů služeb, kteří mají sídlo ve třetích zemích.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1094/2010.

3.  Za účelem zajištění důsledné harmonizace v souvislosti s posouzením uvedeným v čl. 45 odst. 1 písm. a) vypracuje EIOPA, s výhradou článku 301b, návrh regulačních technických norem, ve kterých blíže upřesní prvky tohoto posouzení.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1094/2010.

▼B



Oddíl 3

Zveřejňování informací

Článek 51

Zpráva o solventnosti a finanční situaci: obsah

1.  Členské státy zohlední informace požadované v čl. 35 odst. 3 a zásady stanovené v čl. 35 odst. 4 a požadují, aby pojišťovny a zajišťovny každoročně zveřejňovaly zprávu o své solventnosti a finanční situaci.

Tato zpráva obsahuje následující informace, a to buď v plném rozsahu, nebo prostřednictvím odkazů na povahou i rozsahem rovnocenné informace zveřejněné podle jiných právních nebo regulativních požadavků:

a) popis činnosti a výkonnosti pojišťovny nebo zajišťovny;

b) popis řídícího a kontrolního systému a posouzení jeho přiměřenosti s ohledem na rizikový profil pojišťovny nebo zajišťovny;

c) popis vystavení rizikům, koncentrace rizik, snížení rizik a citlivosti rizik, a to samostatně pro každou kategorii rizika;

d) popis – a to samostatně pro aktiva, technické rezervy a další závazky – podkladů a metod použitých k jejich ocenění spolu s vysvětlením veškerých významných rozdílů v podkladech a metodách použitých k jejich ocenění v účetní závěrce;

e) popis řízení kapitálu, včetně alespoň:

i) struktury a výše kapitálu a jeho kvality;

ii) výše solventnostního kapitálového požadavku a minimálního kapitálového požadavku;

iii) možnosti uvedené v článku 304, která je použita pro výpočet solventnostního kapitálového požadavku;

iv) informací umožňujících řádné porozumění hlavním rozdílům mezi předpoklady souvisejícími se standardním vzorcem a předpoklady souvisejícími s jakýmkoli interním modelem použitým pojišťovnou nebo zajišťovnou pro výpočet jejího solventnostního kapitálového požadavku;

v) částky jakéhokoli nedodržení minimálního kapitálového požadavku nebo jakéhokoli významného nedodržení solventnostního kapitálového požadavku během období, o němž se podává zpráva, a to i kdyby bylo toto nedodržení následně vyřešeno, s vysvětlením vzniku a následků, jakož i jakýchkoli přijatých nápravných opatření.

▼M5

1a.  Pokud se uplatňuje vyrovnávací úprava podle článku 77b, popis uvedený v odst. 1 písm. d) tohoto článku obsahuje popis vyrovnávací úpravy a portfolia závazků a vyčleněných aktiv, na které se vyrovnávací úprava uplatňuje, a také kvantifikaci vlivu snížení vyrovnávací úpravy na nulu na finanční situaci dané pojišťovny nebo zajišťovny.

V popisu uvedeném v odst. 1 písm. d) se také uvede, zda pojišťovna nebo zajišťovna uplatňuje koeficient volatility podle článku 77d, a kvantifikace vlivu snížení koeficientu volatility na nulu na finanční situaci dané pojišťovny nebo zajišťovny.

▼B

2.  Popis uvedený v odst. 1 písm. e) bodě i) zahrnuje analýzu veškerých významných změn ve srovnání s předešlým obdobím, o němž se podává zpráva, a vysvětlení veškerých významných rozdílů, pokud jde o hodnotu těchto prvků v účetní závěrce, a stručný popis převoditelnosti kapitálu.

Ze zveřejnění solventnostního kapitálového požadavku uvedeného v odst. 1 písm. e) bodě ii) jsou odděleně patrné částky vypočítané podle kapitoly VI oddílu 4 pododdílů 2 a 3 a jakékoli navýšení kapitálového požadavku podle článku 37 nebo dopad specifických parametrů, jejichž používání je od pojišťoven a zajišťoven požadováno v souladu s článkem 110, spolu se stručnou informací o jeho odůvodnění dotyčným orgánem dohledu.

▼M5

Aniž jsou dotčena jakákoli zveřejnění povinná na základě jiných právních nebo regulativních požadavků, mohou však členské státy stanovit, že, i když je zveřejněn celkový solventnostní kapitálový požadavek podle odst. 1 písm. e) bodu ii), se navýšení kapitálového požadavku nebo dopad specifických parametrů, jejichž používání je od pojišťoven a zajišťoven požadováno v souladu s článkem 110, nemusí zveřejňovat samostatně během přechodného období, které končí nejpozději dne 31. prosince 2020.

▼B

Zveřejnění solventnostního kapitálového požadavku je případně provázeno sdělením, že jeho konečná částka stále podléhá posouzení orgánem dohledu.

▼M5

Článek 52

Informace pro Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění a jeho zprávy

1.  Aniž je dotčen článek 35 nařízení (EU) č. 1094/2010, požadují členské státy, aby orgány dohledu poskytovaly orgánu EIOPA každoročně tyto informace:

a) průměrné navýšení kapitálového požadavku na jeden podnik a rozdělení navýšení kapitálového požadavku uložených orgánem dohledu v předchozím roce, měřeno jako procento solventnostního kapitálového požadavku a uváděno samostatně pro:

i) pojišťovny a zajišťovny,

ii) životní pojišťovny,

iii) neživotní pojišťovny,

iv) pojišťovny poskytující životní i neživotní pojištění,

v) zajišťovny;

b) pro každé zveřejnění uvedené v písmenu a) tohoto odstavce podíl navýšení kapitálového požadavku uloženého na základě čl. 37 odst. 1 písm. a), b) a c);

c) počet pojišťoven a zajišťoven, které mají omezenu povinnost pravidelného oznamování orgánům dohledu, a počet pojišťoven a zajišťoven, které jsou osvobozeny od povinnosti vykazovat po jednotlivých položkách, podle čl. 35 odst. 6 a 7, spolu s objemem jejich kapitálových požadavků, pojistného, technických rezerv a aktiv jednotlivě uvedených jako procentní podíl z celkové výše kapitálových požadavků, pojistného, technických rezerv a aktiv pojišťoven a zajišťoven v daném členském státě;

d) počet skupin, které mají omezenu povinnost pravidelného oznamování orgánům dohledu, a počet skupin, které jsou osvobozeny od povinnosti vykazovat po jednotlivých položkách, podle čl. 254 odst. 2 spolu s objemem jejich kapitálových požadavků, pojistného, technických rezerv a aktiv jednotlivě uvedených jako procentní podíl z celkové výše kapitálových požadavků, pojistného, technických rezerv a aktiv všech skupin.

2.  EIOPA zveřejňuje každoročně tyto informace:

a) za všechny členské státy společně celkové rozdělení navýšení kapitálového požadavku, měřeno jako procento solventnostního kapitálového požadavku, pro každou z těchto kategorií:

i) pojišťovny a zajišťovny,

ii) životní pojišťovny,

iii) neživotní pojišťovny,

iv) pojišťovny poskytující životní i neživotní pojištění,

v) zajišťovny;

b) za každý členský stát zvlášť rozdělení navýšení kapitálového požadavku, měřeno jako procento solventnostního kapitálového požadavku, které zahrnuje všechny pojišťovny a zajišťovny v daném členském státě;

c) pro každé zveřejnění uvedené v písm. a) a b) tohoto odstavce podíl navýšení kapitálového požadavku podle čl. 37 odst. 1 písm. a), b) a c);

d) pro všechny členské státy hromadně, celkový počet pojišťoven a zajišťoven a skupin, které mají omezenu povinnost pravidelného oznamování orgánům dohledu, a celkový počet pojišťoven a zajišťoven a skupin, které jsou osvobozeny od povinnosti vykazovat po jednotlivých položkách, podle čl. 35 odst. 6 a 7 a čl. 254 odst. 2, spolu s výší jejich kapitálových požadavků, pojistného, technických rezerv a aktiv uvedených jako procentní podíl z celkové výše kapitálových požadavků, pojistného, technických rezerv a aktiv všech pojišťoven a zajišťoven a skupin;

e) pro každý členský stát samostatně počet pojišťoven a zajišťoven a skupin, které mají omezenou povinnost pravidelného oznamování orgánům dohledu, a počet pojišťoven a zajišťoven a skupin, které jsou osvobozeny od povinnosti vykazovat po jednotlivých položkách, podle čl. 35 odst. 6 a 7 a čl. 254 odst. 2, spolu s výší jejich kapitálových požadavků, pojistného, technických rezerv a aktiv uvedeným jako procentní podíl z celkové výše kapitálových požadavků, pojistného, technických rezerv a aktiv všech pojišťoven a zajišťoven a skupin daného členského státu.

3.  EIOPA poskytuje Evropskému parlamentu, Radě a Komisi informace uvedené v odstavci 2 spolu se zprávou nastiňující stupeň sbližování dohledu v různých členských státech, pokud jde o použití navýšení kapitálového požadavku.

▼B

Článek 53

Zpráva o solventnosti a finanční situaci: použitelné zásady

1.  Orgány dohledu povolí pojišťovnám nebo zajišťovnám nezveřejňovat informace v těchto případech:

a) pokud by zveřejněním těchto informací konkurenti pojišťovny nebo zajišťovny získali významnou neoprávněnou výhodu;

b) pokud existují povinnosti vůči pojistníkům nebo vztahy vůči jiným protistranám zavazující pojišťovnu nebo zajišťovnu k zachování tajemství nebo důvěrnosti.

2.  Jestliže nezveřejnění informací povolí orgán dohledu, pojišťovny a zajišťovny to uvedou ve své zprávě o solventnosti a finanční situaci a spolu s odůvodněním.

3.  Orgány dohledu povolí pojišťovnám a zajišťovnám využít zveřejnění informací učiněná na základě jiných právních nebo regulativních požadavků nebo odkázat na ně v té míře, v jaké tato zveřejnění informací odpovídají svou povahou a rozsahem informacím požadovaným podle článku 51.

4.  Odstavce 1 a 2 se nevztahují na informace uvedené v čl. 51 odst. 1 písm. e).

Článek 54

Zpráva o solventnosti a finanční situaci: aktualizace a další informace sdělované z vlastního rozhodnutí

1.  V případě jakéhokoli důležitého vývoje, který významně ovlivňuje relevantnost informací zveřejňovaných podle článků 51 a 53, pojišťovny a zajišťovny sdělují vhodné informace o povaze a účincích tohoto vývoje.

Pro účely prvního pododstavce se za důležitý vývoj považuje přinejmenším:

a) pokud je zaznamenáno nedodržování minimálního kapitálového požadavku a orgán dohledu buď soudí, že pojišťovna nebo zajišťovna nebude schopna předložit reálný krátkodobý finanční plán, nebo neobdrží tento plán do jednoho měsíce ode dne, kdy bylo nedodržení zjištěno;

b) pokud je zaznamenáno významné nedodržování solventnostního kapitálového požadavku a orgány dohledu neobdrží reálný ozdravný plán do dvou měsíců ode dne, kdy bylo nedodržení zjištěno.

V případech uvedených v druhém pododstavci písm. a) orgány dohledu požadují, aby dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna okamžitě zveřejnila částku nedodržování a rovněž podala vysvětlení jeho vzniku a následků, včetně veškerých přijatých nápravných opatření. Pokud navzdory krátkodobému finančnímu plánu, který byl původně považován za reálný, nebylo vyřešeno nedodržování minimálního kapitálového požadavku do tří měsíců od jeho zjištění, sdělí se to na konci uvedeného období a rovněž podá vysvětlení jeho vzniku a následků, včetně veškerých dalších nápravných opatření, jež byla přijata, a také veškerých dalších nápravných opatření, jež jsou plánována.

V případech uvedených v druhém pododstavci písm. b) orgány dohledu požadují, aby dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna okamžitě sdělila částku nedodržování a rovněž podala vysvětlení jeho vzniku a následků, včetně veškerých přijatých nápravných opatření. Pokud navzdory ozdravnému plánu, který byl původně považován za reálný, nebylo vyřešeno nedodržování solventnostního kapitálového požadavku do šesti měsíců po jeho zjištění, sdělí se to na konci daného období a rovněž podá vysvětlení jeho vzniku a následků, včetně veškerých dalších nápravných opatření, jež byla přijata, a také veškerých dalších nápravných opatření, jež jsou plánována.

2.  Pojišťovny a zajišťovny mohou zveřejňovat z vlastního rozhodnutí veškeré informace nebo podávat vysvětlení týkající se jejich solventnosti a finanční situace, jejichž zveřejnění nebo podání není již vyžadováno podle článků 51 a 53 a odstavce 1 tohoto článku.

Článek 55

Zpráva o solventnosti a finanční situaci: koncepce a schválení

1.  Členské státy požadují, aby pojišťovny a zajišťovny měly vhodné systémy a struktury za účelem splnění požadavků stanovených v článcích 51, 53 a čl. 54 odst. 1, jakož i písemnou koncepci zajišťující průběžnou přiměřenost veškerých informací zveřejňovaných v souladu s články 51, 53 a 54.

2.  Zpráva o solventnosti a finanční situaci podléhá schválení ze strany správního, řídícího nebo kontrolního orgánu pojišťovny nebo zajišťovny a zveřejňuje se pouze po tomto schválení.

▼M5

Článek 56

Zpráva o solventnosti a finanční situaci: akty v přenesené pravomoci a prováděcí technické normy

Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 301a, ve kterých blíže upřesní informace, které musí být zveřejňovány, a lhůty pro každoroční zveřejnění těchto informací v souladu s oddílem 3.

Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování tohoto oddílu, vypracuje EIOPA návrh prováděcích technických norem týkajících se postupů, formátů a šablon.

EIOPA uvedený návrh prováděcích technických norem předloží Komisi do 30. června 2015.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v druhém pododstavci v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1094/2010.

▼B



Oddíl 4

Kvalifikované účasti

Článek 57

Nabývání účastí

1.  Členské státy stanoví, že každá fyzická či právnická osoba nebo takové osoby jednající ve shodě (dále jen „navrhovaný nabyvatel“), které přijaly rozhodnutí buď přímo nebo nepřímo nabýt kvalifikovanou účast v pojišťovně nebo zajišťovně, nebo přímo nebo nepřímo takovou účast zvýšit, což by vedlo k tomu, že by účast na hlasovacích právech nebo na základním kapitálu, který drží, dosáhl jedné z prahových hodnot 20 %, 30 % nebo 50 % nebo ji překročil anebo že by se pojišťovna nebo zajišťovna stala jejich dceřiným podnikem (dále jen „navrhované nabytí“), to musí nejprve písemně oznámit orgánům dohledu dané pojišťovny nebo zajišťovny, ve které zamýšlejí nabýt nebo zvýšit kvalifikovanou účast, a uvést výši své zamýšlené účasti a významné informace, jak je uvedeno v čl. 59 odst. 4. Členské státy nemusí uplatňovat prahovou hodnotu 30 %, pokud v souladu s čl. 9 odst. 3 písm. a) směrnice 2004/109/ES uplatňují prahovou hodnotu ve výši jedné třetiny.

2.  Členské státy stanoví, že každá fyzická či právnická osoba, která přijala rozhodnutí přímo nebo nepřímo zcizit kvalifikovanou účast v pojišťovně nebo zajišťovně, to musí nejprve písemně oznámit orgánům dohledu domovského členského státu a uvést výši své' účasti po zamýšleném zcizení. Tato osoba musí rovněž oznámit orgánům dohledu domovského členského státu každé rozhodnutí snížit svoji kvalifikovanou účast tak, že by účast na hlasovacích právech nebo na základním kapitálu, který drží, klesla pod 20 %, 30 % nebo 50 % anebo tak, že by pojišťovna nebo zajišťovna přestala být jejím dceřiným podnikem. Členské státy nemusí uplatňovat prahovou hodnotu 30 %, pokud v souladu s čl. 9 odst. 3 písm. a) směrnice 2004/109/ES uplatňují prahovou hodnotu ve výši jedné třetiny.

Článek 58

Lhůta pro posouzení

1.  Orgány dohledu obratem a v každém případě do dvou pracovních dnů od obdržení oznámení podle čl. 57 odst. 1 a od případného následného obdržení informací uvedených v odstavci 2 písemně potvrdí jejich přijetí navrhovanému nabyvateli.

Orgány dohledu ve lhůtě nejvýše šedesáti pracovních dnů počínaje dnem písemného potvrzení o přijetí oznámení a všech dokumentů, které mají být podle požadavku členského státu k oznámení přiloženy na základě seznamu uvedeného v čl. 59 odst. 4, (dále jen „lhůta pro posouzení“) provedou posouzení stanovené v čl. 59 odst. 1 (dále jen „posouzení“).

Orgány dohledu uvědomí navrhovaného nabyvatele při potvrzení přijetí o konci lhůty pro posouzení.

2.  Pokud je to nutné, mohou orgány dohledu během lhůty pro posouzení, a nejpozději v její padesátý pracovní den, požádat o další informace nezbytné pro dokončení posouzení. Tato žádost je písemná a upřesňuje, které doplňující informace jsou třeba.

Na dobu mezi dnem žádosti orgánu dohledu o informace a obdržením odpovědi na tuto žádost od navrhovaného nabyvatele se lhůta pro posouzení staví. Stavení nepřesáhne dvacet pracovních dnů. Orgány dohledu mohou podle svého uvážení vznést jakoukoli další žádost o doplnění nebo objasnění informací, to však nesmí vést ke stavení lhůty pro posouzení.

3.  Orgány dohledu mohou prodloužit stavení lhůty pro posouzení podle odst. 2 druhého pododstavce až na 30 pracovních dnů, pokud

a) je navrhovaný nabyvatel usazen mimo Společenství nebo je mimo Společenství regulován nebo

b) navrhovaný nabyvatel je fyzickou nebo právnickou osobou, která nepodléhá dohledu ani dohledu podle této směrnice, směrnice Rady 85/611/EHS ze dne 20. prosince 1985 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP) ( 35 ) nebo směrnic 2004/39/ES či 2006/48/ES.

4.  Pokud se orgány dohledu po ukončení posuzování rozhodnou vyjádřit nesouhlas s navrhovaným nabytím, vyrozumí o tom písemně do dvou pracovních dnů a před uplynutím lhůty pro posouzení navrhovaného nabyvatele a své rozhodnutí zdůvodní. S výhradou vnitrostátního práva je možné náležité odůvodnění takového rozhodnutí na žádost navrhovaného nabyvatele zveřejnit. To nebrání členským státům, aby orgánu dohledu umožnily zveřejnit toto odůvodnění bez žádosti navrhovaného nabyvatele.

5.  Pokud orgány dohledu nevyjádří písemně nesouhlas s navrhovaným nabytím ve lhůtě pro posouzení, považuje se navrhované nabytí za schválené.

6.  Orgány dohledu mohou stanovit a v případě potřeby prodloužit maximální lhůtu pro dokončení navrhovaného nabytí.

7.  Členské státy nesmějí pro oznamování přímých nebo nepřímých nabytí hlasovacích práv nebo základního kapitálu orgánům dohledu a pro jejich schvalování těmito orgány stanovit požadavky přísnější, než jsou stanoveny v této směrnici.

▼M5

8.  Za účelem zajištění důsledné harmonizace v souvislosti s tímto oddílem může EIOPA vypracovat návrh regulačních technických norem, ve kterých stanoví úplný seznam informací uvedených v čl. 59 odst. 4, jež musí navrhovaní nabyvatelé zahrnout do svého oznámení, aniž je dotčen čl. 58 odst. 2.

Za účelem zajištění důsledné harmonizace v souvislosti s tímto oddílem a zohlednění budoucího vývoje vypracuje EIOPA, s výhradou článku 301b, návrh regulačních technických norem, ve kterých vymezí úpravy kritérií stanovených v čl. 59 odst. 1.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním a druhém pododstavci podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1094/2010.

9.  Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování této směrnice, může EIOPA vypracovat návrh prováděcích technických norem týkajících se postupů, formulářů a šablon používaných v rámci konzultačního procesu mezi příslušnými orgány dohledu podle článku 60.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1094/2010.

▼B

Článek 59

Posouzení

1.  S ohledem na možný vliv navrhovaného nabyvatele na pojišťovnu nebo zajišťovnu hodnotí orgány dohledu při posuzování oznámení uvedeného v čl. 57 odst. 1 a informací uvedených v čl. 58 odst. 2 za účelem zajištění řádného a obezřetného řízení pojišťovny nebo zajišťovny, v níž je navrhováno nabytí, vhodnost navrhovaného nabyvatele a finanční rozumnost navrhovaného nabytí podle všech těchto kritérií:

a) pověst navrhovaného nabyvatele;

b) pověst a zkušenost všech osob, které budou v důsledku navrhovaného nabytí řídit činnosti pojišťovny nebo zajišťovny;

c) finanční zdraví navrhovaného nabyvatele, zejména ve vztahu k vykonávané a plánované činnosti v pojišťovně nebo zajišťovně, v níž je navrhováno nabytí;

d) skutečnost, zda bude pojišťovna nebo zajišťovna schopna dodržet a nadále dodržovat obezřetnostní požadavky na základě této směrnice a případně jiných směrnic, zejména směrnice 2002/87/ES, a zejména zda má skupina, jejíž součástí se pojišťovna nebo zajišťovna stane, strukturu umožňující výkon účinného dohledu, účinnou výměnu informací mezi orgány dohledu a vymezení působnosti mezi orgány dohledu;

e) skutečnost, zda existuje důvodné podezření, že ve spojení s navrhovaným nabytím dochází nebo došlo k praní peněz nebo k financování terorismu nebo k pokusům o ně ve smyslu článku 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. října 2005 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu ( 36 ) nebo že by navrhované nabytí mohlo zvýšit riziko takového jednání.

2.  Orgány dohledu mohou vyjádřit nesouhlas s navrhovaným nabytím pouze tehdy, pokud je to na základě kritérií stanovených v odstavci 1 důvodné nebo pokud informace předložené navrhovaným nabyvatelem nejsou úplné.

3.  Členské státy nestanoví žádné předběžné podmínky co do výše účasti, které je třeba dosáhnout, ani neumožňují svým orgánům dohledu posuzovat navrhované nabytí z hlediska hospodářských potřeb trhu.

4.  Členské státy zveřejní seznam informací, jež jsou nutné k provedení posouzení a jež je třeba poskytnout orgánům dohledu spolu s oznámením uvedeným v čl. 57 odst. 1. Požadované informace musí být přiměřené a musí odpovídat povaze navrhovaného nabyvatele a navrhovaného nabytí. Členské státy nepožadují informace, které pro obezřetnostní posuzování nemají význam.

5.  Bez ohledu na čl. 58 odst. 1, 2 a 3, pokud byly příslušnému orgánu oznámeny dva nebo více návrhů na nabytí nebo zvýšení kvalifikované účasti ve stejné pojišťovně nebo zajišťovně, přistupuje orgán dohledu k navrhovaným nabyvatelům nediskriminačním způsobem.

Článek 60

Nabytí regulovanými finančními podniky

1.  Orgány dohledu se při posuzování navzájem plně konzultují, pokud je navrhovaným nabyvatelem:

a) úvěrová instituce, pojišťovna nebo zajišťovna, investiční podnik nebo správcovská společnost ve smyslu čl. 1a bodu 2 směrnice 85/611/EHS (dále jen „správcovská společnost SKIPCP“) s povolením v jiném členském státě nebo v odvětví jiném, než ve kterém je navrhováno nabytí;

b) mateřský podnik úvěrové instituce, pojišťovny nebo zajišťovny, investičního podniku nebo správcovské společnosti SKIPCP s povolením v jiném členském státě nebo v odvětví jiném, než ve kterém je navrhováno nabytí, nebo

c) fyzická nebo právnická osoba, která kontroluje úvěrovou instituci, pojišťovnu nebo zajišťovnu, investiční podnik nebo správcovskou společnost SKIPCP s povolením v jiném členském státě nebo v odvětví jiném, než ve kterém je navrhováno nabytí.

2.  Orgány dohledu si bez zbytečného prodlení vzájemně poskytují veškeré informace nutné nebo užitečné pro posouzení. K tomuto účelu si na požádání vzájemně sdělují veškeré užitečné informace a z vlastního podnětu sdělují veškeré podstatné informace. V rozhodnutí orgánu dohledu, který vydal povolení pojišťovně nebo zajišťovně, v níž je navrhováno nabytí, se uvedou veškeré názory nebo výhrady orgánu dohledu pověřeného dohledem nad navrhovaným nabyvatelem.

Článek 61

Informování orgánů dohledu pojišťovnou nebo zajišťovnou

Pojišťovna nebo zajišťovna neprodleně informuje orgán dohledu svého domovského členského státu o všech nabytích nebo prodejích účasti na svém základním kapitálu, které způsobí, že uvedené podíly překročí příslušnou hranici, která je uvedena v článku 57 a čl. 58 odst. 1 až 7, nebo pod ni klesnou.

Pojišťovna nebo zajišťovna také informuje alespoň jednou ročně uvedený orgán dohledu svého domovského členského státu o jménech akcionářů a společníků držících kvalifikovaný podíl a o výši těchto podílů, jak vyplývá například z informací obdržených na výročních valných hromadách akcionářů a společníků nebo z informací získaných na základě povinností pro společnosti kotované na burze cenných papírů.

Článek 62

Kvalifikované účasti, pravomoci orgánů dohledu

Členské státy požadují, aby v případech, kdy by vliv, který mají osoby uvedené v článku 57, mohl způsobit újmu řádnému a obezřetnému řízení pojišťovny nebo zajišťovny, přijal orgán dohledu domovského členského státu pojišťovny nebo zajišťovny, v níž se usiluje o kvalifikovanou účast nebo její zvýšení, vhodná opatření k ukončení uvedené situace. Tato opatření mohou například spočívat v soudních zákazech, sankcích proti ředitelům a vedoucím zaměstnancům nebo pozastavení výkonu hlasovacích práv spojených s akciemi vlastněnými danými akcionáři nebo společníky.

Podobná opatření se uplatňují na fyzické i právnické osoby, které nesplní oznamovací povinnost stanovenou v článku 57.

Pokud je účast získána přes nesouhlas orgánů dohledu, přijmou členské státy, bez ohledu na jakékoli další přijaté sankce, kterékoli z těchto opatření:

1. pozastavení výkonu odpovídajících hlasovacích práv; nebo

2. zajištění neplatnosti odevzdaných hlasů nebo zajištění možnosti jejich zrušení.

Článek 63

Hlasovací práva

Pro účely tohoto oddílu se berou v úvahu hlasovací práva uvedená v článcích 9 a 10 směrnice 2004/109/ES a podmínky týkající se jejich sčítání stanovené v čl. 12 odst. 4 a 5 zmíněné směrnice.

Členské státy neberou v úvahu hlasovací práva ani účasti, které investiční podniky nebo úvěrové instituce případně drží v důsledku upsání finančních nástrojů nebo umístění finančních nástrojů na základě pevného závazku převzetí, zahrnutého v bodě 6 oddílu A přílohy I směrnice 2004/39/ES, pokud tato práva nejsou vykonávána ani jinak využívána k zasahování do řízení emitenta a pokud jsou zcizena do jednoho roku od nabytí.



Oddíl 5

Profesní tajemství, výměna informací a podpora sbližování dohledu

Článek 64

Profesní tajemství

Členské státy zajistí, aby všechny osoby, které pracují nebo pracovaly pro orgány dohledu, jakož i auditoři nebo experti jednající jménem uvedených orgánů, byli povinni zachovávat profesní tajemství.

Aniž jsou dotčeny případy, na které se vztahuje trestní právo, nesmějí být žádné důvěrné informace, které uvedené osoby získaly při plnění svých povinností, prozrazeny žádné osobě ani orgánu, kromě informací v celkové nebo souhrnné formě, kde není možno identifikovat jednotlivé pojišťovny a zajišťovny.

Avšak v případech, kdy je na pojišťovnu nebo zajišťovnu vyhlášen konkurs nebo u ní byla nařízena nucená likvidace, mohou být v občanskoprávním nebo obchodním řízení sdělovány důvěrné informace, které se netýkají třetích osob zapojených do pokusů pojišťovnu nebo zajišťovnu zachránit.

Článek 65

Výměna informací mezi orgány dohledu členských států

Článek 64 nevylučuje výměnu informací mezi orgány dohledu různých členských států. Tyto informace podléhají povinnosti profesního tajemství stanovené v článku 64.

▼M5

Článek 65a

Spolupráce s orgánem EIOPA

Členské státy zajistí, aby orgány dohledu spolupracovaly pro účely této směrnice s orgánem EIOPA v souladu s nařízením (EU) č. 1094/2010.

Členské státy zajistí, aby orgány dohledu neprodleně poskytly orgánu EIOPA veškeré informace nezbytné k tomu, aby mohl plnit své úkoly v souladu s nařízením (EU) č. 1094/2010.

▼B

Článek 66

Dohody o spolupráci s třetími zeměmi

Členské státy mohou uzavírat dohody o spolupráci upravující výměnu informací s orgány dohledu třetích zemí nebo s orgány nebo subjekty třetích zemí definovanými v čl. 68 odst. 1 a 2 pouze tehdy, pokud informace, které mají být sděleny, podléhají profesnímu tajemství, které odpovídá alespoň zárukám uvedeným v tomto oddílu. Tato výměna informací musí být určena pro výkon dohledu uvedenými orgány nebo subjekty.

Pokud informace, které mají být sděleny členským státem třetí zemi, pocházejí z jiného členského státu, nesmějí být zveřejněny bez výslovného souhlasu orgánu dohledu tohoto členského státu a případně pouze pro účely, pro které tento orgán daly svůj souhlas.

Článek 67

Použití důvěrných informací

Orgány dohledu, které obdrží důvěrné informace podle článků 64 nebo 65, je mohou používat jen při plnění svých povinností a pro tyto účely:

1. kontrolu, zda jsou plněny podmínky pro přístup k pojišťovací a zajišťovací činnosti a pro usnadnění sledování výkonu této činnosti, zvláště s ohledem na sledování technických rezerv, solventnostního kapitálového požadavku, minimálního kapitálového požadavku, a řídícího a kontrolního systému;

2. ukládání sankcí;

3. opravný prostředek ve správním řízení proti rozhodnutí orgánu dohledu;

4. soudní řízení podle této směrnice.

▼M5

Článek 67a

Vyšetřovací pravomoci Evropského parlamentu

Články 64 a 67 nejsou dotčeny vyšetřovací pravomoci svěřené Evropskému parlamentu v článku 226 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“).

▼B

Článek 68

Výměna informací s jinými orgány

1.  Články 64 a 67 nebrání:

a) výměně informací mezi několika orgány dohledu ve stejném členském státě při plnění jejich funkcí dohledu;

b) výměně informací mezi orgány dohledu a kterýmkoli z následujících orgánů, subjektů a osob, které se nacházejí ve stejném členském státě, při plnění jejich funkcí dohledu:

i) orgány příslušnými pro dohled nad úvěrovými institucemi a jinými finančními organizacemi a orgány pověřenými dohledem nad finančními trhy;

ii) subjekty, jež se zabývají likvidací a konkursem pojišťoven nebo zajišťoven a jiným podobným řízením;

iii) osobami příslušnými k provádění povinných auditů účtů pojišťoven, zajišťoven a jiných finančních institucí;

c) sdělování subjektům, které řídí nucené likvidační řízení nebo spravují garanční fondy, informací nutných k plnění jejich úkolů.

Výměny informací uvedené v písmenech b) a c) se mohou uskutečňovat také mezi různými členskými státy.

Informace obdržené těmito orgány, subjekty a osobami podléhají povinnosti profesního tajemství stanovené v článku 64.

2.  Články 64 až 67 nebrání členským státům v tom, aby povolily výměnu informací mezi orgány dohledu a kterýmkoli z těchto orgánů a osob:

a) orgány zodpovědnými za dohled nad subjekty, jež se zabývají likvidací a konkursem pojišťoven a zajišťoven a jiným podobným řízením;

b) orgány zodpovědnými za dohled nad osobami, které jsou pověřeny prováděním povinných auditů účtů pojišťoven, zajišťoven, úvěrových institucí, investičních podniků a ostatních finančních institucí;

c) nezávislými znalci pojišťoven a zajišťoven provádějícími právními předpisy upravený dohled nad uvedenými pojišťovnami a zajišťovnami a orgány příslušnými pro dohled nad těmito znalci.

Členské státy, které použijí první pododstavec, vyžadují, aby byly splněny alespoň tyto podmínky:

a) informace musí být určeny k výkonu dohledu nebo dohledu podle prvního pododstavce;

b) obdržené informace musí podléhat povinnosti profesního tajemství stanoveného v článku 64;

c) pokud informace pocházejí z jiného členského státu, nesmějí být sdělovány bez výslovného souhlasu orgánů dohledu, od nichž pocházejí, a případně výhradně pro účely, pro které uvedené orgány udělily svůj souhlas.

Členské státy sdělí Komisi a ostatním členským státům jména orgánů, osob a subjektů, které smějí obdržet informace podle prvního a druhého pododstavce.

3.  Články 64 až 67 nebrání členským státům v tom, aby s cílem posílení stability a integrity finančního systému, povolily výměnu informací mezi orgány dohledu a orgány nebo subjekty příslušnými pro odhalování a vyšetřování porušování práva společností.

Členské státy, které použijí první pododstavec, vyžadují, aby byly splněny alespoň tyto podmínky:

a) informace musí být určeny k odhalování a vyšetřování podle prvního pododstavce;

b) obdržené informace musí podléhat povinnosti profesního tajemství stanovené v článku 64;

c) pokud informace pocházejí z jiného členského státu, nesmějí být sdělovány bez výslovného souhlasu orgánu dohledu, od něhož pocházejí, a případně výhradně pro účely, pro které uvedený orgán udělil svůj souhlas.

Pokud členský stát, orgány nebo subjekty uvedené v prvním pododstavci provádějí svůj úkol odhalování nebo vyšetřování s pomocí osob jmenovaných pro tento účel kvůli zvláštní způsobilosti těchto osob, avšak které nejsou zaměstnány ve veřejné správě, lze možnost výměny informací stanovené v prvním pododstavci rozšířit na tyto osoby za podmínek stanovených v druhém pododstavci.

Pro účely provádění druhého pododstavce písm. c) sdělí orgány nebo subjekty uvedené v prvním pododstavci orgánům dohledu, od nichž informace pocházejí, jména a přesné pověření osob, kterým mají být informace předány.

4.  Členské státy sdělí Komisi a ostatním členským státům jména orgánů, osob nebo subjektů, které smějí obdržet informace podle odstavce 3.

Článek 69

Sdělování informací orgánům ústřední státní správy odpovědným za právní předpisy v oblasti financí

Články 64 a 67 nebrání členským státům v tom, aby na základě právních předpisů povolily sdělování určitých informací jiným orgánům své ústřední státní správy, které odpovídají za právní předpisy týkající se dohledu nad úvěrovými institucemi, finančními institucemi, investičními službami a pojišťovnami nebo zajišťovnami, a inspektorům působícím jménem uvedených orgánů.

▼M5

Tyto informace je možné zveřejnit pouze tehdy, pokud je to nutné z důvodu obezřetnostního dohledu. Členské státy však zajistí, aby se informace obdržené podle článku 65 a čl. 68 odst. 1 a informace obdržené prostřednictvím ověřování na místě, které je uvedeno v článku 33, směly sdělovat pouze s výslovným souhlasem orgánu dohledu, od něhož informace pocházejí, nebo orgánu dohledu členského státu, ve kterém se ověřování na místě provádělo.

Článek 70

Předávání informací centrálním bankám, měnovým institucím, orgánům dohledu nad platebními systémy a Evropské radě pro systémová rizika

1.  Aniž jsou dotčeny články 64 až 69, orgán dohledu může předávat informace potřebné pro plnění svých úkolů:

a) centrálním bankám Evropského systému centrálních bank (ESCB), včetně Evropské centrální banky (ECB), nebo jiným subjektům s funkcí podobnou měnovým institucím, mají-li takové informace význam pro plnění úkolů, které jim svěřují právní předpisy, včetně provádění měnové politiky a s ní spojeného poskytování likvidity, dohledu nad platebními a zúčtovacími systémy a systémy vypořádání obchodů s cennými papíry a zajišťování stability finančního systému;

b) případně jiným vnitrostátním orgánům veřejné moci odpovědným za dohled nad platebními systémy a

c) Evropské radě pro systémová rizika (ESRB), zřízené nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1092/2010 ( 37 ), pokud mají dané informace význam pro plnění jejích úkolů.

2.  V případě vzniku mimořádné situace včetně situace uvedené v článku 18 nařízení (EU) č. 1094/2010 umožní členské státy orgánům dohledu, aby informace bezodkladně sdělily centrálním bankám ESCB, včetně ECB, mají-li takové informace význam pro plnění úkolů, které jim svěřují právní předpisy, včetně provádění měnové politiky a s ní spojeného poskytování likvidity, dohledu nad platebními a zúčtovacími systémy a systémy vypořádání obchodů s cennými papíry a zajišťování stability finančního systému, a ESRB, mají-li informace význam pro plnění jejích úkolů.

3.  Tyto orgány a subjekty mohou také sdělovat orgánům dohledu informace, které potřebují pro účely článku 67. Informace obdržené v této souvislosti podléhají povinnosti profesního tajemství stanovené v tomto oddílu.

▼B

Článek 71

Sbližování v oblasti dohledu

1.  Členské státy zajistí, aby byla v mandátech orgánů dohledu vhodně zohledněna dimenze Evropské unie.

▼M5

2.  Členské státy zajistí, aby orgány dohledu při plnění svých povinností zohlednily sbližování v oblasti nástrojů dohledu a postupů dohledu při uplatňování požadavků právních a správních předpisů přijatých podle této směrnice. Za tímto účelem členské státy zajistí, aby:

a) se orgány dohledu účastnily činností orgánu EIOPA;

b) orgány dohledu vynaložily veškeré úsilí, aby se řídily obecnými pokyny a doporučeními vydanými orgánem EIOPA v souladu s článkem 16 nařízení (EU) č. 1094/2010 a uvedly, z jakého důvodu tak nečiní;

c) vnitrostátní pravomoci udělené orgánům dohledu nebránily těmto orgánům ve výkonu povinností plynoucích z členství v orgánu EIOPA nebo podle této směrnice.

▼M5 —————

▼B



Oddíl 6

Povinnosti auditorů

Článek 72

Povinnosti auditorů

1.  Členské státy přinejmenším stanoví, aby osoby, kterým bylo vydáno povolení ve smyslu osmé směrnice Rady 84/253/EHS ze dne 10. dubna 1984, založené na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy, o schvalování osob pověřených prováděním povinného auditu účetních dokumentů ( 38 ), provádějící v pojišťovně nebo zajišťovně povinný audit uvedený v článku 51 čtvrté směrnice Rady 78/660/EHS, článku 37 směrnice Rady 83/349/EHS nebo v článku 31 směrnice 85/611/EHS nebo jiný zákonem stanovený úkol, měly povinnost neprodleně oznámit orgánům dohledu jakoukoli skutečnost nebo rozhodnutí týkající se uvedené pojišťovny nebo zajišťovny, které zjistily při výkonu tohoto úkolu a které by mohly způsobit kterýkoli z následujících důsledků:

a) závažné porušení právních a správních předpisů stanovících podmínky pro povolení, nebo konkrétně upravujících provozování činností pojišťovnami a zajišťovnami;

b) narušení pokračování činnosti pojišťovny nebo zajišťovny;

c) odmítnutí ověření účtů nebo vyslovení výhrad k nim;

d) nedodržování solventnostního kapitálového požadavku;

e) nedodržování minimálního kapitálového požadavku.

Osoby uvedené v prvním pododstavci musí rovněž oznámit jakékoli skutečnosti a rozhodnutí, které zjistí při plnění úkolu popsaného v prvním pododstavci v pojišťovně nebo zajišťovně mající úzké propojení vyplývající z řídícího vztahu s pojišťovnou nebo zajišťovnou, v níž uvedené osoby plní uvedený úkol.

2.  Sdělí-li osoby schválené ve smyslu směrnice 84/253/EHS v dobré víře orgánům dohledu jakékoliv skutečnosti uvedené v odstavci 1, nepovažuje se to za porušení omezení poskytování informací, jak je stanoví smlouva nebo právní či správní předpis, a u těchto osob nevzniká žádná odpovědnost.



KAPITOLA V

Provozování činnosti životního a neživotního pojištění

Článek 73

Výkon činnosti v životní a neživotním pojištění

1.  Pojišťovny nesmějí obdržet povolení k souběžnému provozování činností životního a neživotního pojištění.

2.  Odchylně od odstavce 1 mohou členské státy stanovit, že:

a) pojišťovnám, kterým bylo vydáno povolení k provozování činnosti životního pojištění, může být vydáno povolení pro činnosti neživotního pojištění pro rizika uvedená v odvětvích 1 a 2 v části A přílohy I;

b) pojišťovnám, kterým bylo vydáno povolení výhradně pro rizika uvedená v odvětvích 1 a 2 v části A přílohy I, může být vydáno povolení k provozování činnosti životního pojištění.

Každá z těchto činností je však v souladu s článkem 74 spravována odděleně.

3.  Členské státy mohou stanovit, že pojišťovny uvedené v odstavci 2 musí dodržovat účetní pravidla pro životní pojišťovny pro veškeré jejich činnosti. Až do koordinace v tomto směru mohou členské státy také stanovit, že s ohledem na předpisy pro likvidaci se na činnosti týkající se rizik uvedených v odvětvích 1 a 2 v části A přílohy I provozované uvedenými pojišťovnami budou vztahovat pravidla pro činnosti životního pojištění.

4.  Pokud má neživotní pojišťovna finanční, obchodní nebo administrativní propojení s životní pojišťovnou, zajistí orgány dohledu domovských členských států, aby účetnictví dotyčných pojišťoven nebylo zkresleno dohodami mezi těmito pojišťovnami nebo jakýmkoli ujednáním, které by mohlo ovlivnit rozvrhování výdajů a příjmů.

5.  Pojišťovny, které v následujících dnech provozovaly souběžně činnosti životního i neživotního pojištění, na něž se vztahuje tato směrnice, mohou pokračovat v souběžném provozování těchto činností, pokud je každá z těchto činností v souladu s článkem 74 spravována odděleně:

a) dne 1. ledna 1981 pro pojišťovny s povolením v Řecku;

b) dne 1. ledna 1986 pro pojišťovny s povolením ve Španělsku a Portugalsku;

c) dne 1. ledna 1995 pro pojišťovny s povolením v Rakousku, Finsku a Švédsku;

d) dne 1. května 2004 pro pojišťovny s povolením v České republice, Estonsku, na Kypru, v Lotyšsku, Litvě, Maďarsku, na Maltě, v Polsku, Slovinsku a na Slovensku;

e) dne 1 ledna 2007 pro pojišťovny s povolením v Bulharsku a Rumunsku;

▼M3

ea) dne 1. července 2013 pro pojišťovny s povolením v Chorvatsku;

▼B

f) dne 15. března 1979 pro všechny ostatní pojišťovny.

Domovský členský stát může uložit pojišťovnám, aby ve lhůtě určené tímto členským státem ukončily souběžné provozování činností životního a neživotního pojištění, které provozovaly ke dnům uvedeným v prvním pododstavci.

Článek 74

Oddělená správa životního a neživotního pojištění

1.  Oddělená správa podle článku 73 je organizována tak, aby činnost životního pojištění byla oddělena od činnosti neživotního pojištění.

Příslušné zájmy pojistníků v životním a neživotním pojištění nesmějí být dotčeny, a zejména ze zisků životního pojištění mají prospěch pojistníci v životním pojištění, jako by životní pojišťovna provozovala pouze činnost životního pojištění.

2.  Aniž jsou dotčeny články 100 a 128, pojišťovny uvedené v čl. 73 odst. 2 a 5 vypočtou:

a) fiktivní minimální kapitálový požadavek v oblasti životního pojištění, připadající na jejich činnost životního pojištění nebo zajištění, vypočítaný tak, jako kdyby dotyčná pojišťovna provozovala pouze uvedenou činnost, na základě oddělených účtů uvedených v odstavci 6; a

b) fiktivní minimální kapitálový požadavek v oblasti neživotního pojištění, připadající na jejich činnost neživotního pojištění nebo zajištění, vypočítaný tak, jako kdyby dotyčná pojišťovna provozovala pouze uvedenou činnost, na základě oddělených účtů uvedených v odstavci 6.

3.  Pojišťovny uvedené v čl. 73 odst. 2 a 5 kryjí odpovídající hodnotou položek použitelného primárního kapitálu alespoň:

a) fiktivní minimální kapitálový požadavek v oblasti životního pojištění, připadající na činnost životního pojištění;

b) fiktivní minimální kapitálový požadavek v oblasti neživotního pojištění, připadající na činnost neživotního pojištění.

Minimální finanční požadavky uvedené v prvním pododstavci, připadající na činnost životního pojištění a činnost neživotního pojištění, nesmějí být neseny druhou činností.

4.  Pokud jsou minimální finanční požadavky uvedené v odstavci 3 splněny a pokud je o tom orgán dohledu informován, pojišťovna může použít ke krytí solventnostního kapitálového požadavku uvedeného v článku 100 výslovně uvedené položky použitelného kapitálu, které jsou stále k dispozici, pro jednu nebo druhou činnost.

5.  Orgány dohledu analyzují výsledky činností životního i neživotního pojištění, aby zajistily, že jsou dodržovány požadavky odstavců 1 až 4.

6.  Účetnictví je třeba vést tak, aby byly odděleně patrné zdroje pro životní a pro neživotní pojištění. Celkové příjmy, zejména pojistné, platby zajistitelů, příjmy z investování, a výdaje, zejména pojistná plnění, doplnění technických rezerv, zajistné a provozní náklady na pojišťovací činnost, je třeba rozvrhnout podle původu. Položky společné oběma činnostem se účtují v souladu s metodami rozvrhování, které musí být schváleny orgánem dohledu.

Pojišťovny na základě svého účetnictví připraví finanční výkaz, v němž položky použitelného primárního kapitálu na krytí každého fiktivního minimálního kapitálového požadavku uvedeného v odstavci 2 jsou jasně určeny v souladu s čl. 98 odst. 4.

7.  Pokud výše použitelného primárního kapitálu připadajícího na jednu z činností nepostačuje na pokrytí minimálních finančních požadavků uvedených v odst. 3 prvním pododstavci, použijí orgány dohledu na činnost s nedostatečnou výší použitelného primárního kapitálu opatření stanovená v této směrnici bez ohledu na to, jaké jsou výsledky ve druhé činnosti.

Odchylně od odst. 3 druhého pododstavce mohou uvedená opatření zahrnovat povolení převodu výslovně uvedených položek použitelného primárního kapitálu z jedné činnosti do druhé.



KAPITOLA VI

Pravidla pro oceňování aktiv a závazků, technické rezervy, kapitál, solventnostní kapitálový požadavek, minimální kapitálový požadavek a investiční pravidla



Oddíl 1

Oceňování aktiv a závazků

Článek 75

Oceňování aktiv a závazků

1.  Není-li uvedeno jinak, členské státy zajistí, aby pojišťovny a zajišťovny oceňovaly aktiva a závazky takto:

a) aktiva se oceňují částkou, za niž by se mohla vyměnit mezi znalými partnery ochotnými uskutečnit transakci za obvyklých podmínek;

b) závazky se oceňují částkou, za niž by se mohly převést nebo vypořádat mezi znalými partnery ochotnými uskutečnit transakci za obvyklých podmínek.

Při oceňování závazků podle písm. b) se nesmí provádět žádná úprava s ohledem na vlastní kreditní rating pojišťovny nebo zajišťovny.

▼M5

2.  Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 301a, ve kterých stanoví metody a předpoklady, které se použijí pro oceňování aktiv a závazků stanovených v odstavci 1.

3.  Za účelem zajištění důsledné harmonizace v souvislosti s oceňováním aktiv a závazků vypracuje EIOPA, s výhradou článku 301b, návrh regulačních technických norem, ve kterých vymezí:

a) v míře, v jaké akty v přenesené pravomoci uvedené v odstavci 2 vyžadují používání mezinárodních účetních standardů schválených Komisí v souladu s nařízením (ES) č. 1606/2002, shodu těchto účetních standardů s postupem oceňování aktiv a závazků stanoveným v odstavcích 1 a 2;

b) metody a předpoklady, které se použijí v případech, kdy buď kótované tržní ceny nejsou dostupné, nebo mezinárodní účetní standardy schválené Komisí v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002 jsou buď dočasně, nebo trvale v nesouladu s postupem oceňování aktiv a závazků stanoveným v odstavcích 1 a 2;

c) metody a předpoklady, které se použijí pro oceňování aktiv a závazků stanovených v odstavci 1, pokud akty v přenesené pravomoci uvedené v odstavci 2 umožňují použití alternativních metod oceňování.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1094/2010.

▼B



Oddíl 2

Pravidla pro technické rezervy

Článek 76

Obecná ustanovení

1.  Členské státy zajistí, aby pojišťovny a zajišťovny vytvořily technické rezervy pro své veškeré pojistné a zajistné závazky vůči pojistníkům a oprávněným osobám z pojistných nebo zajistných smluv.

2.  Hodnota technických rezerv musí odpovídat stávající částce, kterou by pojišťovny a zajišťovny musely vyplatit, pokud by okamžitě převedly své pojistné a zajistné závazky na jinou pojišťovnu nebo zajišťovnu.

3.  Při výpočtu technických rezerv se důsledně použijí informace poskytované finančními trhy, jakož i obecně dostupné údaje o upisovacích rizicích (soulad s trhem).

4.  Výpočet technických rezerv se provede obezřetně, spolehlivě a objektivně.

5.  Podle zásad uvedených v odstavcích 2, 3 a 4 a s ohledem na zásady uvedené v čl. 75 odst. 1 se výpočet technických rezerv provede v souladu s články 77 až 82 a 86.

Článek 77

Výpočet technických rezerv

1.  Hodnota technických rezerv se rovná součtu nejlepšího odhadu a rizikové přirážky uvedeným v odstavcích 2 a 3.

2.  Nejlepší odhad odpovídá pravděpodobnostmi váženému průměru budoucích peněžních toků s ohledem na časovou hodnotu peněz (očekávanou současnou hodnotu budoucích peněžních toků), přičemž se použije příslušná časová struktura bezrizikových úrokových měr.

Výpočet nejlepšího odhadu se zakládá na aktuálních a důvěryhodných informacích, jakož i reálných předpokladech, a provede se prostřednictvím přiměřených, použitelných a náležitých pojistněmatematických a statistických metod.

Při výpočtu nejlepšího odhadu se použije projekce peněžních toků, která zohlední veškeré nezbytné přírůstky a úbytky peněžních prostředků k vypořádání pojistných a zajistných závazků po dobu jejich trvání.

Nejlepší odhad se vypočte jako hrubý, tj. aniž by byly odečteny částky vymahatelné ze zajistných smluv a od zvláštních účelových jednotek. Uvedené částky se vypočítají odděleně podle článku 81.

3.  Výše rizikové přirážky musí být taková, aby se zajistilo, že hodnota technických rezerv bude odpovídat očekávané částce, kterou potřebují pojišťovny a zajišťovny na vyrovnání pojistných a zajistných závazků.

4.  Pojišťovny a zajišťovny ocení nejlepší odhad a rizikovou přirážku odděleně.

Pokud však lze budoucí peněžní toky v souvislosti s pojistnými a zajistnými závazky spolehlivě replikovat prostřednictvím finančních nástrojů, u nichž je možné sledovat spolehlivou tržní hodnotu, hodnota technických rezerv v souvislosti s těmito budoucími peněžními toky se určí na základě tržní hodnoty uvedených finančních nástrojů. V tomto případě se nevyžadují oddělené výpočty nejlepšího odhadu a rizikové přirážky.

5.   ►C1  Pokud pojišťovny a zajišťovny oceňují nejlepší odhad a rizikovou přirážku odděleně, riziková přirážka se vypočte tak, že se určí náklady na obstarání použitelného kapitálu ve výši rovnající se solventnostnímu kapitálovému požadavku, jenž je nezbytný na podporu pojistných a zajistných závazků po dobu jejich trvání. ◄

Sazba, která se použije pro určení nákladů na obstarání použitelného kapitálu (sazba nákladů na kapitál), musí být pro všechny pojišťovny a zajišťovny totožná a je pravidelně revidována.

Použitá sazba nákladů na kapitál se musí rovnat dodatečné sazbě přesahující příslušnou bezrizikovou úrokovou míru, již by zaplatila pojišťovna nebo zajišťovna, která drží použitelný kapitál podle oddílu 3, rovnající se kapitálovému solventnostnímu požadavku nezbytnému pro zabezpečení pojistných a zajistných závazků po dobu jejich trvání.

▼M5

Článek 77a

Extrapolace příslušné časové struktury bezrizikových úrokových měr

Příslušná časová struktura bezrizikových úrokových měr podle čl. 77 odst. 2 se stanoví na základě a v souladu s informacemi odvozenými z příslušných finančních nástrojů. Zohlední se přitom příslušné finanční nástroje s těmi dobami splatnosti, pro něž jsou trhy s těmito finančními nástroji nebo dluhopisy hluboké, likvidní a transparentní. Pro doby splatnosti, pro něž již nejsou trhy s příslušnými finančními nástroji nebo dluhopisy hluboké, likvidní a transparentní, bude příslušná časová struktura bezrizikových úrokových měr extrapolována.

Extrapolovaná část příslušné časové struktury bezrizikových úrokových měr je založena na forwardových sazbách plynule konvergujících od jedné nebo více forwardových sazeb vztahujících se k nejdelším dobám splatnosti, pro něž lze příslušný finanční nástroj a dluhopisy sledovat na hlubokém, likvidním a transparentním trhu, ke konečné forwardové sazbě.

Článek 77b

Vyrovnávací úprava u příslušné časové struktury bezrizikových úrokových měr

1.  Pojišťovny a zajišťovny mohou uplatnit vyrovnávací úpravu u příslušné časové struktury bezrizikových úrokových měr pro výpočet nejlepšího odhadu portfolia závazků životního pojištění a zajištění, včetně důchodů vyplývajících ze smluv týkajících se neživotního pojištění nebo zajištění, za podmínky předchozího schválení orgány dohledu, pokud jsou splněny tyto podmínky:

a) pojišťovna nebo zajišťovna vyčlenila portfolio aktiv, které se skládá z dluhopisů a jiných aktiv s podobnými charakteristikami peněžních toků, ke krytí nejlepšího odhadu portfolia pojistných nebo zajistných závazků a zachovává toto vyčlenění po dobu trvání závazků, s výjimkou případů zachování replikace očekávaných peněžních toků mezi aktivy a závazky v případech podstatné změny peněžních toků;

b) portfolio pojistných nebo zajistných závazků, na které se uplatňuje vyrovnávací úprava, a vyčleněné portfolio aktiv jsou identifikovány, organizovány a spravovány odděleně od ostatních činností pojišťovny nebo zajišťovny a vyčleněné portfolio aktiv nelze použít k pokrytí ztrát vyplývajících z jiných činností pojišťovny nebo zajišťovny;

c) očekávané peněžní toky vyčleněného portfolia aktiv replikují očekávané peněžní toky portfolia pojistných nebo zajistných závazků ve stejné měně a jakýkoli nesoulad nezpůsobuje riziko, které by mohlo být podstatné v porovnání s riziky spojenými s činností pojišťovny nebo zajišťovny, na které se daná vyrovnávací úprava uplatňuje;

d) smlouvy, které tvoří portfolio pojistných nebo zajistných závazků, nevedou k budoucím platbám pojistného nebo zajistného;

e) jedinými upisovacími riziky spojenými s portfoliem pojistných nebo zajistných závazků jsou riziko dlouhověkosti, riziko nákladů, riziko revize a riziko úmrtnosti;

f) pokud upisovací riziko spojené s daným portfoliem pojistných nebo zajistných závazků zahrnuje riziko úmrtnosti, nezvýší se hodnota nejlepšího odhadu portfolia pojistných nebo zajistných závazků o více než 5 %, je-li použit parametr pro výpočet solventnostního kapitálového požadavku k riziku úmrtnosti, který je kalibrován v souladu s čl. 101 odst. 2 až 5;

g) smlouvy, které tvoří portfolio pojistných nebo zajistných závazků, nezahrnují žádné opce pro pojistníka nebo pouze právo na odbytné, pokud hodnota odbytného nepřesahuje hodnotu aktiv oceněnou v souladu s článkem 75, která kryjí pojistné nebo zajistné závazky v době uplatnění práva na odbytné;

h) peněžní toky z vyčleněného portfolia aktiv jsou fixní a nemohou být změněny emitenty aktiv či třetími stranami;

i) pojistné nebo zajistné závazky vyplývající z pojistných nebo zajišťovacích smluv nejsou rozděleny do různých částí při vytváření portfolia pojistných nebo zajistných závazků pro účely tohoto odstavce.

Bez ohledu na písmeno h) prvního pododstavce mohou pojišťovny nebo zajišťovny využít aktiv, jejichž peněžní toky jsou s výjimkou závislosti na inflaci fixní, za podmínky, že tato aktiva replikují peněžní toky portfolia pojistných nebo zajistných závazků závislých na inflaci.

V případě, že mají emitenti nebo třetí strany právo změnit peněžní toky z určitého aktiva takovým způsobem, že investor obdrží dostatečnou kompenzaci, která mu umožní získat stejné peněžní toky znovuinvestováním do aktiv rovnocenné nebo vyšší úvěrové kvality, právo změnit peněžní toky nebrání způsobilosti daného aktiva k zahrnutí do vyčleněného portfolia v souladu s písmenem h) prvního pododstavce.

2.  Pojišťovny nebo zajišťovny, které uplatňují vyrovnávací úpravu na portfolio pojistných nebo zajistných závazků, se nesmí vrátit k přístupu, který nezahrnuje vyrovnávací úpravu. Pokud pojišťovna nebo zajišťovna, která uplatňuje vyrovnávací úpravu, už není schopna splnit podmínky stanovené v odstavci 1, okamžitě informuje orgán dohledu a přijme potřebná opatření k opětovnému dosažení souladu s těmito podmínkami. Pokud takováto pojišťovna nebo zajišťovna není schopna opětovně dosáhnout souladu s těmito podmínkami do dvou měsíců ode dne nesouladu, pozastaví uplatňování vyrovnávací úpravy na všechny své pojistné nebo zajistné závazky a nesmí znovu uplatňovat vyrovnávací úpravu před uplynutím lhůty dalších 24 měsíců.

3.  Vyrovnávací úprava nesmí být uplatněna na pojistné nebo zajistné závazky, u nichž příslušná časová struktura bezrizikových úrokových měr pro výpočet nejlepšího odhadu těchto závazků zahrnuje koeficient volatility podle článku 77d nebo přechodné opatření týkající se bezrizikových úrokových měr podle článku 308c.

Článek 77c

Výpočet vyrovnávací úpravy

1.  Pro každou měnu se vyrovnávací úprava podle článku 77b vypočítá v souladu s těmito zásadami:

a) vyrovnávací úprava se musí rovnat rozdílu:

i) roční skutečné úrokové míry vypočítané jako jediná diskontní míra, jejíž hodnota po uplatnění na peněžní toky portfolia pojistných nebo zajistných závazků je rovna hodnotě portfolia vyčleněných aktiv v souladu s článkem 75,

ii) roční skutečné úrokové míry vypočítané jako jediná diskontní míra, jejíž hodnota po uplatnění na peněžní toky portfolia pojistných nebo zajistných závazků je rovna hodnotě nejlepšího odhadu portfolia pojistných nebo zajistných závazků při zohlednění časové hodnoty peněz použitím základní časové struktury bezrizikových úrokových měr;

b) vyrovnávací úprava nesmí zahrnovat základní rozpětí odrážející rizika pojišťovny nebo zajišťovny;

c) bez ohledu na písmeno a) musí být základní rozpětí v případě nutnosti zvýšeno s cílem zajistit, aby vyrovnávací úprava pro aktiva s úvěrovou kvalitou nižší než investiční stupeň nepřekračovala vyrovnávací úpravu pro aktiva s úvěrovou kvalitou na investičním stupni a stejného trvání a třídy aktiv;

d) využití externích úvěrových hodnocení při výpočtu vyrovnávací úpravy musí být v souladu s čl. 111 odst. 1 písm. n).

2.  Pro účely odst. 1 písm. b) je základní rozpětí:

a) rovno součtu těchto položek:

i) úvěrového rozpětí odpovídajícího pravděpodobnosti znehodnocení aktiv,

ii) úvěrového rozpětí odpovídajícího pravděpodobnosti ztráty v důsledku snížení kvality aktiv;

b) v případě expozic vůči centrálním vládám členských států nebo centrálním bankám nejméně 30 % dlouhodobého průměru rozpětí nad bezrizikovou úrokovou mírou týkající se aktiv se stejnou dobou trvání, úvěrové kvality a třídy aktiv, jak je sledováno na finančních trzích;

c) v případě aktiv jiných než expozice vůči centrálním vládám členských států nebo centrálním bankám nejméně 35 % dlouhodobého průměru rozpětí nad bezrizikovou úrokovou mírou týkající se aktiv se stejnou dobou trvání, úvěrové kvality a třídy aktiv, jak je sledováno na finančních trzích.

Pravděpodobnost znehodnocení uvedená v písm. a) bodu i) prvním pododstavci je založena na dlouhodobé statistice ztrát, která je relevantní pro aktivum ve vztahu k jeho trvání, úvěrové kvalitě a třídě aktiv.

Pokud nelze ze statistiky ztrát uvedené v druhém pododstavci vyvodit žádné spolehlivé úvěrové rozpětí, rovná se základní rozpětí podílu dlouhodobého průměru rozpětí nad bezrizikovou úrokovou mírou uvedenému v písmenech b) a c).

Článek 77d

Koeficient volatility u příslušné časové struktury bezrizikových úrokových měr

1.  Členské státy mohou požadovat předchozí schválení orgánů dohledu k tomu, aby pojišťovny a zajišťovny mohly uplatnit koeficient volatility u příslušné časové struktury bezrizikových úrokových měr pro výpočet nejlepšího odhadu podle čl. 77 odst. 2.

2.  Pro každou příslušnou měnu je koeficient volatility u příslušné časové struktury bezrizikových úrokových měr založen na rozpětí mezi úrokovou sazbou, jíž by bylo možno dosáhnout z aktiv zahrnutých do referenčního portfolia pro danou měnu, a sazbami příslušné základní časové struktury bezrizikových úrokových měr pro danou měnu.

Referenční portfolio pro určitou měnu musí být reprezentativní pro aktiva, která jsou denominována v dané měně a do nichž pojišťovny a zajišťovny investovaly ke krytí nejlepšího odhadu pojistných nebo zajistných závazků denominovaných v dané měně.

3.  Výše koeficientu volatility u bezrizikových úrokových měr odpovídá 65 % rozpětí pro příslušnou měnu očištěného o riziko.

Rozpětí pro příslušnou měnu očištěné o riziko se vypočítá jako rozdíl mezi rozpětím uvedeným v odstavci 2 a podílem tohoto rozpětí, které je možno přiřadit realistickému hodnocení očekávaných ztrát nebo neočekávaných úvěrových nebo jiných rizik z aktiv.

Koeficient volatility se použije pouze u příslušných bezrizikových úrokových měr časové struktury, které nejsou odvozeny extrapolací v souladu s článkem 77a. Extrapolace příslušné časové struktury bezrizikových úrokových měr vychází z takto upravených bezrizikových úrokových měr.

4.  Pro každou příslušnou zemi se koeficient volatility u bezrizikových úrokových měr podle odstavce 3 pro měnu dané země ještě před uplatněním 65 % faktoru zvýší o rozdíl mezi rozpětím pro příslušnou zemi očištěným o riziko a dvojnásobkem rozpětí pro příslušnou měnu očištěného o riziko, je-li tento rozdíl kladný a rozpětí pro příslušnou zemi očištěné o riziko je vyšší než 100 bazických bodů. Takto zvýšený koeficient volatility se použije při výpočtu nejlepšího odhadu pojistných nebo zajistných závazků vyplývajících z produktů prodávaných na pojistném trhu v dané zemi. Rozpětí pro příslušnou zemi očištěné o riziko se vypočte stejným způsobem jako rozpětí pro příslušnou měnu dané země očištěné o riziko, ale je založeno na referenčním portfoliu, které je reprezentativní pro aktiva, do nichž pojišťovny a zajišťovny investovaly ke krytí nejlepšího odhadu pojistných nebo zajistných závazků vyplývajících z produktů prodávaných na pojistném trhu v dané zemi a denominovaných v měně dané země.

5.  Koeficient volatility nesmí být uplatněn na pojistné nebo zajistné závazky, u nichž příslušná časová struktura bezrizikových úrokových měr pro výpočet nejlepšího odhadu těchto závazků zahrnuje vyrovnávací úpravu podle článku 77b.

6.  Odchylně od článku 101 nepokrývá solventnostní kapitálový požadavek riziko ztráty primárního kapitálu v důsledku změn koeficientu volatility.

Článek 77e

Technické informace získané Evropským orgánem pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění

1.  EIOPA stanoví a zveřejní pro každou příslušnou měnu alespoň čtvrtletně tyto technické informace:

a) příslušnou časovou strukturu bezrizikových úrokových měr pro výpočet nejlepšího odhadu podle čl. 77 odst. 2, bez jakékoli vyrovnávací úpravy nebo koeficientu volatility;

b) pro každé příslušné trvání, úvěrovou kvalitu a třídu aktiv základní rozpětí pro výpočet vyrovnávací úpravy podle čl. 77c odst. 1 písm. b);

c) pro každý příslušný vnitrostátní pojistný trh koeficient volatility u příslušné časové struktury bezrizikových úrokových měr podle čl. 77d odst. 1.

2.  Za účelem zajištění jednotných podmínek pro výpočet technických rezerv a primárního kapitálu, může Komise přijmout prováděcí akty, ve kterých stanoví pro každou příslušnou měnu technické informace uvedené v odstavci 1. Tyto prováděcí akty by měly využívat uvedené informace.

Tyto prováděcí akty se přijímají poradním postupem podle čl. 301 odst. 2.

V závažných, naléhavých a řádně odůvodněných případech týkajících se dostupnosti příslušné časové struktury bezrizikových úrokových měr, přijme Komise okamžitě použitelné prováděcí akty postupem uvedeným v čl. 301 odst. 3.

3.  Pokud jsou technické informace uvedené v odstavci 1 přijaty Komisí v souladu s odstavcem 2, použijí pojišťovny a zajišťovny tyto technické informace při výpočtu nejlepšího odhadu podle článku 77, vyrovnávací úpravy podle článku 77c a koeficientu volatility podle článku 77d.

U měn a vnitrostátních trhů, pro něž není v prováděcích aktech podle odstavce 2 stanoven koeficient uvedený v odst. 1 písm. c), se na příslušnou časovou strukturu bezrizikových úrokových měr pro výpočet nejlepšího odhadu neuplatní žádný koeficient volatility.

Článek 77f

Přezkum opatření týkajících se dlouhodobých záruk a opatření týkajících se akciového rizika

1.  EIOPA každoročně a až do 1. ledna 2021 podává zprávu Evropskému parlamentu, Radě a Komisi o dopadu uplatňování článků 77a až 77e a článku 106, čl. 138 odst. 4 a článků 304, 308c a 308d, včetně aktů v přenesené pravomoci nebo prováděcích aktů přijatých podle nich.

Orgány dohledu během výše uvedeného období poskytují orgánu EIOPA každoročně informace o:

a) dostupnosti dlouhodobých záruk u produktů pojištění na svých vnitrostátních trzích a chování pojišťoven a zajišťoven jako dlouhodobých investorů;

b) počtu pojišťoven a zajišťoven, které uplatňují vyrovnávací úpravu, koeficient volatility, prodloužení nápravné lhůty podle čl. 138 odst. 4), podmodul akciového rizika založeného na trvání a přechodná opatření uvedená v článcích 308c a 308d;

c) dopadu vyrovnávací úpravy, koeficientu volatility, mechanismu symetrické úpravy akciového kapitálového požadavku, podmodulu akciového rizika založeného na trvání a přechodných opatření uvedených v článcích 308c a 308d na finanční situaci pojišťoven a zajišťoven, a to jak na celostátní úrovni, tak anonymně pro každou pojišťovnu či zajišťovnu;

d) vlivu vyrovnávací úpravy, koeficientu volatility, mechanismu symetrické úpravy akciového kapitálového požadavku a podmodulu akciového rizika založeného na trvání na investiční chování pojišťoven a zajišťoven a zda tím nevzniká nežádoucí kapitálová úleva;

e) vlivu jakéhokoli prodloužení nápravné lhůty podle čl. 138 odst. 4 na úsilí pojišťoven a zajišťoven opětovně dosáhnout úrovně použitelného kapitálu kryjícího solventnostní kapitálový požadavek nebo snížit svůj rizikový profil, aby bylo zajištěno dodržování solventnostního kapitálového požadavku;

f) pokud pojišťovny a zajišťovny uplatňují přechodná opatření uvedená v článcích 308c a 308d, zda dodržují plány postupného zavádění podle článku 308e, a jaké jsou vyhlídky na menší závislost na těchto opatřeních, včetně opatření, která přijaly, popřípadě se očekává, že přijmou, pojišťovny a zajišťovny a orgány dohledu, s přihlédnutím k regulačnímu prostředí v daném členském státě.

2.  EIOPA, případně po konzultaci s ESRB a po provedení veřejných konzultací, předloží Komisi stanovisko k posouzení uplatňování článků 77a až 77e a článku 106, čl. 138 odst. 4 a článků 304, 308c a 308d, včetně aktů v přenesené pravomoci nebo prováděcích aktů přijatých podle nich. Toto posouzení se provádí ve vztahu k dostupnosti dlouhodobých záruk na pojistné produkty, chování pojišťoven a zajišťoven jako dlouhodobých investorů a obecněji ve vztahu k finanční stabilitě.

3.  Na základě stanoviska předloženého orgánem EIOPA zašle Komise zprávu Evropském parlamentu a Radě nejpozději do 1. ledna 2021, popřípadě dříve, je-li to žádoucí. Zpráva se soustředí zejména na účinky na:

a) ochranu pojistníků;

b) fungování a stabilitu evropských pojistných trhů;

c) na vnitřní trh, a zejména na hospodářskou soutěž a rovné podmínky na evropských pojistných trzích;

d) rozsah, v němž životní pojišťovny pokračují ve fungování jako dlouhodobí investoři;

e) dostupnost a cenu produktů spojených s výplatou důchodů;

f) dostupnost a cenu konkurenčních produktů;

g) dlouhodobé investiční strategie pojišťoven v souvislosti s produkty, na které jsou uplatňovány články 77b a 77c v poměru k těm, které jsou ve vztahu s jinými dlouhodobými zárukami;

h) výběr spotřebitelů a informovanost spotřebitelů o riziku;

i) stupeň diverzifikace v odvětví pojišťovnictví a v portfoliu aktiv pojišťoven a zajišťoven;

j) finanční stabilitu.

Kromě toho zpráva bude vycházet ze zkušeností s dohledem při uplatňování článků 77a až 77e a článku 106, čl. 138 odst. 4 a článků 304, 308c a 308d, včetně aktů v přenesené pravomoci nebo prováděcích aktů přijatých podle nich.

4.  Zpráva Komise je v případě potřeby doplněna vhodnými legislativními návrhy.

▼B

Článek 78

Další prvky zohledněné při výpočtu technických rezerv

▼C1

Kromě článku 77 přihlédnou pojišťovny a zajišťovny při výpočtu technických rezerv k:

1. veškerým nákladům, které vzniknou při správě pojistných a zajistných závazků;

2. inflaci, včetně inflace nákladů a nároků z pojištění;

▼B

3. veškerým očekávaným platbám pojišťoven a zajišťoven pojistníkům a oprávněným osobám, včetně budoucích nezaručených podílech na zisku, bez ohledu na to, zda jsou tyto platby smluvně zaručeny, či nikoli, nevztahuje-li se na uvedené platby čl. 91 odst. 2.

Článek 79

Oceňování finančních záruk a smluvních opcí zahrnutých do pojistných a zajistných smluv

Při výpočtu technických rezerv zohlední pojišťovny a zajišťovny hodnotu finančních záruk a veškerých smluvních opcí zahrnutých do pojistných a zajistných smluv.

Veškeré předpoklady pojišťoven a zajišťoven související s pravděpodobností, že pojistníci uplatní smluvní opce, včetně storna a odbytného, musí být reálné a musí být založeny na stávajících a důvěryhodných informacích. V uvedených předpokladech se explicitně či implicitně přihlédne k dopadu, který by mohly mít budoucí změny finančních podmínek i jiných než finančních podmínek na výkon uvedených opcí.

Článek 80

Rozčlenění

Při výpočtu technických rezerv rozčlení pojišťovny a zajišťovny své pojistné a zajistné závazky do rizikově homogenních skupin, a to přinejmenším podle druhu pojištění.

Článek 81

Částky vymahatelné ze zajistných smluv a od zvláštních účelových jednotek

Pojišťovny a zajišťovny musí při výpočtu částek vymahatelných ze zajistných smluv a od zvláštních účelových jednotek dodržovat články 76 až 80.

Při výpočtu částek vymahatelných ze zajistných smluv a od zvláštních účelových jednotek pojišťovny a zajišťovny přihlédnou k časovým rozdílům mezi náhradami a přímými platbami.

Výsledek uvedeného výpočtu se upraví tak, aby se v něm zohlednily očekávané ztráty dané selháním protistrany. Uvedená úprava se zakládá na posouzení pravděpodobnosti selhání protistrany a průměrné ztráty z tohoto selhání (ztráta ze selhání).

Článek 82

Kvalita údajů a použití aproximací, včetně individuálního přístupu, u technických rezerv

Členské státy zajistí, aby pojišťovny a zajišťovny zavedly vnitřní procesy a postupy, kterými se zabezpečí vhodnost, úplnost a přesnost údajů používaných pro výpočet technických rezerv.

Pokud za specifických okolností pojišťovny a zajišťovny nemají dostatečné údaje přiměřené kvality, aby na skupinu nebo podskupinu svých pojistných a zajistných závazků nebo na částky vymahatelné ze zajistných smluv a od zvláštních účelových jednotek použily spolehlivou pojistněmatematickou metodu, lze pro výpočet nejlepšího odhadu použít vhodné aproximace, včetně individuálního přístupu.

Článek 83

Porovnání se zkušenostmi

Pojišťovny a zajišťovny zavedou procesy a postupy, kterými zajistí, aby se nejlepší odhady a předpoklady, jež jsou základem pro výpočet nejlepších odhadů, pravidelně porovnávaly se zkušenostmi.

Pokud se porovnáním zjistí systematická odchylka mezi zkušenostmi a výpočty nejlepších odhadů, které uskutečnily pojišťovny nebo zajišťovny, dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna provede přiměřené úpravy používaných pojistněmatematických metod nebo vytvářených předpokladů.

Článek 84

Přiměřenost úrovně technických rezerv

Pojišťovny a zajišťovny doloží na žádost orgánů dohledu přiměřenost úrovně svých technických rezerv, jakož i použitelnost a náležitost uplatňovaných metod, a vhodnost použitých podkladových statistických údajů.

Článek 85

Navýšení technických rezerv

Pokud výpočet technických rezerv pojišťoven a zajišťoven není v souladu s články 76 až 83, mohou orgány dohledu na pojišťovnách a zajišťovnách požadovat navýšení technických rezerv tak, aby odpovídaly úrovni určené podle uvedených článků.

▼M5

Článek 86

Akty v přenesené pravomoci a regulační a prováděcí technické normy

1.  Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 301a, ve kterých stanoví:

a) pojistněmatematické a statistické metody výpočtu nejlepšího odhadu podle čl. 77 odst. 2;

b) metodologie, zásady a techniky pro určení příslušné časové struktury bezrizikových úrokových měr, která se použije pro výpočet nejlepšího odhadu podle čl. 77 odst. 2;

c) okolnosti, za nichž se technické rezervy vypočítají jako celek nebo jako součet nejlepšího odhadu a rizikové přirážky, jakož i metody, které se použijí v případě, kdy se technické rezervy vypočítají jako celek podle čl. 77 odst. 4;

d) metody a předpoklady, které se použijí při výpočtu rizikové přirážky, včetně určení výše použitelného kapitálu nezbytného na zabezpečení pojistných a zajistných závazků a kalibraci sazby nákladů na kapitál podle čl. 77 odst. 5;

e) druhy pojištění, na jejichž základě se pojistné a zajistné závazky rozčlení pro výpočet technických rezerv podle článku 80;

f) normy, které je třeba dodržovat pro zajištění vhodnosti, úplnosti a přesnosti údajů používaných při výpočtu technických rezerv, a specifické okolnosti, za nichž by bylo vhodné použít pro výpočet nejlepšího odhadu aproximace, včetně individuálního přístupu podle článku 82;

g) specifikace k požadavkům uvedeným v čl. 77b odst. 1 včetně metod, předpokladů a standardních parametrů používaných při výpočtu dopadu náhlé změny rizika úmrtnosti podle čl. 77b odst. 1 písm. e);

h) specifikace k požadavkům uvedeným v článku 77c včetně předpokladů a metod uplatňovaných při výpočtu vyrovnávací úpravy a základního rozpětí;

i) metody a předpoklady pro výpočet koeficientu volatility podle článku 77d včetně vzorce pro výpočet rozpětí uvedeného v odstavci 2 uvedeného článku.

2.  Za účelem zajištění důsledné harmonizace v souvislosti s metodami a výpočty technických rezerv vypracuje EIOPA, s výhradou článku 301b, návrh regulačních technických norem, ve kterých vymezí:

a) metodologie, které se použijí při výpočtu úpravy dané selháním protistrany uvedené v článku 81, která má za cíl zohlednit očekávané ztráty z důvodu nesplnění závazků protistranou;

b) případně zjednodušené metody a techniky pro výpočet technických rezerv, aby se zajistilo, že pojistněmatematické a statistické metody uvedené v písmenech a) a d) jsou úměrné povaze, rozsahu a komplexnosti rizik, která podstupují pojišťovny a zajišťovny, a to včetně kaptivních pojišťoven a zajišťoven.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1094/2010.

3.  Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování článku 77b, vypracuje EIOPA návrh prováděcích technických norem týkajících se postupů pro schvalování uplatnění vyrovnávací úpravy podle čl. 77b odst. 1.

EIOPA uvedený návrh prováděcích technických norem předloží Komisi do 31. října 2014.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat tyto prováděcí technické normy v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1094/2010.

▼B



Oddíl 3

Kapitál



Pododdíl 1

Určení kapitálu

Článek 87

Kapitál

Kapitál je tvořen součtem primárního kapitálu uvedeného v článku 88 a doplňkového kapitálu uvedeného v článku 89.

Článek 88

Primární kapitál

Primární kapitál je tvořen těmito položkami:

1. aktivy převyšujícími závazky oceňovanými podle článku 75 a oddílu 2;

2. podřízenými závazky.

Převyšující částka podle bodu 1 se sníží o výši vlastních akcií, které drží pojišťovna nebo zajišťovna.

Článek 89

Doplňkový kapitál

1.   ►C1  Doplňkový kapitál je tvořen jinými položkami než primárním kapitálem, které si lze vyžádat k absorbování ztrát. ◄

Doplňkový kapitál může zahrnovat tyto položky, nejsou-li položkami primárního kapitálu:

a) nesplacený základní kapitál nebo počáteční kapitál, k jehož splacení nebyla podána výzva;

b) akreditivy a záruky;

c) jakékoli další právně závazné závazky, které obdrží pojišťovny a zajišťovny.

V případě vzájemné pojišťovny nebo pojišťovny na bázi vzájemnosti s variabilními příspěvky může doplňkový kapitál rovněž zahrnovat jakékoli budoucí nároky, které uvedená pojišťovna nebo společnost může vznést vůči svým členům prostřednictvím výzvy k dodatečnému příspěvku během následujících dvanácti měsíců.

2.  Pokud byla položka doplňkového kapitálu zaplacena nebo k jejímu splacení byla podána výzva, považuje se za aktivum a přestává být součástí položek doplňkového kapitálu.

Článek 90

Schválení doplňkového kapitálu orgány dohledu

1.  Výše doplňkového kapitálu, ke kterému se přihlíží při určování kapitálu, podléhá předchozímu schválení orgány dohledu.

2.  Částka připsaná každé položce doplňkového kapitálu zohlední schopnost položky absorbovat ztrátu a vychází z obezřetných a reálných předpokladů. Pokud má položka doplňkového kapitálu pevnou jmenovitou hodnotu, její hodnota se rovná její jmenovité hodnotě, pokud tato hodnota náležitě odráží schopnost položky absorbovat ztrátu.

3.  Orgány dohledu schválí:

a) peněžní hodnotu každé položky doplňkového kapitálu nebo

b) metodu určování hodnoty každé položky doplňkového kapitálu, přičemž orgány dohledu schválí výši hodnoty určené touto metodou na konkrétní období.

4.  Orgány dohledu budou při schvalování veškerých položek doplňkového kapitálu vycházet z posouzení:

a) postavení protistran z hlediska jejich platební schopnosti a ochoty zaplatit;

b) vymahatelnosti zdrojů s přihlédnutím k právní formě položky, jakož i k veškerým podmínkám, které by mohly bránit zdárnému zaplacení položky nebo podání výzvy k jejímu splacení;

c) veškerých informací o výsledcích předchozích výzev, které na daný doplňkový kapitál vznesly pojišťovny a zajišťovny, lze-li tyto informace spolehlivým způsobem použít k posouzení očekávaného výsledku budoucích výzev.

Článek 91

Disponibilní bonusový fond

1.  Disponibilní bonusový fond se považuje za nerozdělené zisky, které nebyly určeny k rozdělení pojistníkům a oprávněným osobám.

2.  Pokud to umožňuje vnitrostátní právo, nepovažuje se disponibilní bonusový fond za pojistné a zajistné závazky, splňuje-li kritéria stanovená v čl. 94 odst. 1.

Článek 92

▼M5

Akty v přenesené pravomoci a regulační a prováděcí technické normy

1.  Za účelem zajištění důsledné harmonizace v souvislosti s určováním kapitálu vypracuje EIOPA, s výhradou článku 301b, návrh regulačních technických norem, ve kterých vymezí kritéria pro schvalování doplňkového kapitálu orgány dohledu, v souladu s článkem 90.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1094/2010.

1a.  Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 301a, ve kterých upřesní nakládání s účastmi ve smyslu čl. 212 odst. 2 třetího pododstavce ve finančních a úvěrových institucích, pokud jde o určování kapitálu.

▼B

2.  Účasti ve finančních a úvěrových institucích podle odst. 1 písm. b) zahrnují:

a) účasti, které pojišťovny a zajišťovny drží v:

i) úvěrových institucích a finančních institucích ve smyslu čl. 4 bodů 1 a 5 směrnice 2006/48/ES,

ii) investičních podnicích ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 1 směrnice 2004/39/ES;

b) podřízené pohledávky a nástroje uvedené v článku 63 a čl. 64 odst. 3 směrnice 2006/48/ES, které mají pojišťovny a zajišťovny v držení ve vztahu k subjektům definovaným v písmenu a) tohoto odstavce, v nichž drží účast.

▼M5

3.  Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování článku 90, vypracuje EIOPA návrh prováděcích technických norem týkajících se postupů používaných při schvalování doplňkového kapitálu orgány dohledu.

EIOPA uvedený návrh prováděcích technických norem předloží Komisi do 31. října 2014.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1094/2010.

▼B



Pododdíl 2

Zařazení kapitálu

Článek 93

Charakteristiky a rysy užité při zařazování kapitálu do tříd

1.  Položky kapitálu se zařazují do tří tříd. Zařazení těchto položek závisí na tom, zda patří mezi primární kapitál či doplňkový kapitál, a na tom, zda mají tyto charakteristiky:

a) položka je k dispozici, nebo si ji lze vyžádat, k absorbování ztrát při plném pokračování činnosti, jakož i v případě likvidace (stálá dostupnost);

b) v případě likvidace je pro absorbování ztrát k dispozici celková výše položky a položka se jejímu držiteli odmítne splatit do té doby, než dojde ke splnění veškerých dalších závazků (podřízenost), včetně pojistných a zajistných závazků vůči pojistníkům a oprávněným osobám z pojistných nebo zajistných smluv.

2.  Při posuzování toho, do jaké míry má vlastní kapitál charakteristiky stanovené v odst. 1 písm. a) a b), a to jak v současnosti, tak i v budoucnosti, je náležitě zohledněna doba trvání položky, zejména zda má či nemá datum splatnosti. Pokud má položka kapitálu datum splatnosti, je zohledněna relativní doba trvání ve srovnání s trváním pojistných a zajistných závazků pojišťovny/zajišťovny (dostatečná doba trvání).

Mimoto se zvažují tyto rysy:

a) zda je položka osvobozena od požadavků nebo podnětů k předčasnému splacení nominální částky (absence podnětů k předčasnému splacení);

b) zda je položka osvobozena od povinných pevně stanovených poplatků (absence povinných nákladů na správu);

c) zda je položka zproštěna jakýchkoli finančních břemen (absence finančních břemen).

Článek 94

Hlavní kritéria pro zařazení do tříd

1.  Položky primárního kapitálu se zařadí do třídy 1, pokud mají z podstatné části charakteristiky stanovené v čl. 93 odst. 1 písm. a) a b), přičemž se zohlední rysy stanovené v čl. 93 odst. 2.

2.  Položky primárního kapitálu se zařadí do třídy 2, pokud mají z podstatné části charakteristiky stanovené v čl. 93 odst. 1 písm. b), přičemž se zohlední rysy stanovené v čl. 93 odst. 2.

Položky doplňkového kapitálu se zařadí do třídy 2, pokud mají z podstatné části charakteristiky stanovené v čl. 93 odst. 1 písm. a) a b), přičemž se zohlední rysy stanovené v čl. 93 odst. 2.

3.  Do třídy 3 se zařadí jakékoli položky primárního nebo doplňkového kapitálu, které nespadají do odstavců 1 a 2.

Článek 95

Zařazení kapitálu do tříd

Členské státy zajistí, aby pojišťovny a zajišťovny zařazovaly položky kapitálu do tříd na základě kritérií stanovených v článku 94.

Za tímto účelem se pojišťovny a zajišťovny případně řídí seznamem položek kapitálu uvedeným v čl. 97 odst. 1 písm. a).

Pokud v uvedeném seznamu není zahrnuta některá položka kapitálu, pojišťovny a zajišťovny ji v souladu s prvním pododstavcem posoudí a zařadí. Uvedené zařazení podléhá schválení orgánu dohledu.

Článek 96

Zařazení specifických položek kapitálu v pojišťovnictví

Aniž je dotčen článek 95 a čl. 97 odst. 1 písm. a), pro účely této směrnice se použijí tato zařazení:

1. do třídy 1 se zařazuje disponibilní bonusový fond, na který se vztahuje čl. 91 odst. 2;

2. do třídy 2 se zařazují akreditivy a záruky, které jsou v zájmu věřitelů pojišťovny svěřeny nezávislému správci a které vydaly úvěrové instituce podle směrnice 2006/48/ES;

3. do třídy 2 se zařazují jakékoli budoucí nároky, které vzájemné pojišťovny vlastníků lodí či pojišťovny vlastníků lodí na bázi vzájemnosti s variabilními příspěvky a výhradně pojišťující rizika uvedená v odvětvích 6, 12 a 17 v části A přílohy I mohou vznést vůči svým členům prostřednictvím výzvy k dodatečným příspěvkům splatným před uplynutím následujících dvanácti měsíců.

V souladu v čl. 94 odst. 2 druhým pododstavcem se do třídy 2 se zařazují jakékoli budoucí nároky, které vzájemné pojišťovny sdružení vlastníků lodí či pojišťovny vlastníků lodí na bázi vzájemnosti s variabilními příspěvky mohou vznést vůči svým členům prostřednictvím výzvy k dodatečným příspěvkům splatným před uplynutím následujících dvanácti měsíců a které nespadají pod první pododstavec bod 3, pokud mají do značné míry charakteristiky stanovené v čl. 93 odst. 1 písm. a) a b), přičemž jsou zohledněny rysy stanovené v čl. 93 odst. 2.

▼M5

Článek 97

Akty v přenesené pravomoci a regulační technické normy

1.  Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 301a, ve kterých stanoví seznam položek kapitálu, a to včetně položek uvedených v článku 96, u nichž se má za to, že splňují kritéria stanovená v článku 94, jenž u každé položky kapitálu obsahuje přesný popis rysů, kterými se určilo její zařazení.

2.  Za účelem zajištění důsledné harmonizace v souvislosti se zařazením kapitálu vypracuje EIOPA, s výhradou článku 301b, návrh regulačních technických norem, ve kterých vymezí metody, které použijí orgány dohledu při schvalování posouzení a zařazení položek kapitálu, na které se nevztahuje seznam uvedený v odstavci 1.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1094/2010.

Komise pravidelně přezkoumává seznam uvedený v odstavci 1 a případně jej na základě tržního vývoje aktualizuje.

▼B



Pododdíl 3

Použitelnost kapitálu

Článek 98

Použitelnost a limity pro třídy 1, 2 a 3

1.  Pokud jde o dodržování solventnostního kapitálového požadavku, vztahují se na použitelné hodnoty položek třídy 2 a třídy 3 kvantitativní limity: Tyto limity musí zajistit, aby byla splněny alespoň tyto podmínky:

a) podíl položek třídy 1 je v rámci použitelného kapitálu vyšší než jedna třetina celkového použitelného kapitálu;

b) použitelná hodnota položek třídy 3 je nižší než jedna třetina celkového použitelného kapitálu.

2.  Pokud jde o dodržování minimálního kapitálového požadavku, vztahují se na hodnotu položek primárního kapitálu zařazených do třídy 2 a použitelných na krytí minimálního kapitálového požadavku kvantitativní limity. Tyto limity musí minimálně zajistit, aby podíl položek třídy 1 na použitelném primárním kapitálu byl vyšší než polovina celkového použitelného primárního kapitálu.

3.  Použitelná výše kapitálu na krytí solventnostního kapitálového požadavku stanoveného v článku 100 se rovná součtu výše třídy 1, použitelné výše třídy 2 a použitelné výše třídy 3.

4.  Použitelná výše primárního kapitálu na krytí minimálního kapitálového požadavku stanoveného v článku 128 se rovná součtu výše třídy 1 a použitelné hodnoty položek primárního kapitálu zařazených do třídy 2.

▼M5

Článek 99

Akty v přenesené pravomoci týkající se použitelnosti kapitálu

Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 301a, ve kterých stanoví:

a) kvantitativní limity uvedené v čl. 98 odst. 1 a 2;

b) úpravy, jež by měly být provedeny s cílem zohlednit nepřevoditelnost těch položek kapitálu, které mohou být použity pouze na krytí ztrát vzniklých u konkrétní části závazků či konkrétních rizik (účelově vázané fondy).

▼B



Oddíl 4

Solventnostní kapitálový požadavek



Pododdíl 1

Obecná ustanovení o solventnostním kapitálovém požadavku s využitím standardního vzorce nebo interního modelu

Článek 100

Obecná ustanovení

Členské státy požadují, aby pojišťovny a zajišťovny měly v držení použitelný kapitál na krytí solventnostního kapitálového požadavku.

Solventnostní kapitálový požadavek se vypočítá podle standardního vzorce v pododdílu 2 nebo prostřednictvím interního modelu stanoveného v pododdílu 3.

Článek 101

Výpočet solventnostního kapitálového požadavku

1.  Solventnostní kapitálový požadavek se vypočte podle odstavců 2 až 5.

2.  Solventnostní kapitálový požadavek se vypočte za předpokladu, že pojišťovna nebo zajišťovna bude ve své činnosti pokračovat.

3.  Solventnostní kapitálový požadavek se kalibruje tak, aby se zajistilo, že bude přihlédnuto ke všem kvantifikovatelným rizikům, jimž je pojišťovna nebo zajišťovna vystavena. Vztahuje se na stávající smlouvy a na nové smlouvy, které budou podle očekávání sepsány v následujících dvanácti měsících. U stávajících smluv kryje tento požadavek pouze neočekávané ztráty.

Solventnostní kapitálový požadavek odpovídá hodnotě v riziku primárního kapitálu pojišťovny nebo zajišťovny na hladině spolehlivosti 99,5 % v časovém horizontu jednoho roku.

4.  Solventnostní kapitálový požadavek kryje alespoň tato rizika:

a) neživotní upisovací riziko;

b) životní upisovací riziko;

c) zdravotní upisovací riziko;

d) tržní riziko;

e) úvěrové riziko;

f) operační riziko.

Operační rizika uvedená v prvním pododstavci písm. f) zahrnují právní rizika a vylučují rizika vyplývající ze strategických rozhodnutí, jakož i rizika ztráty dobré pověsti.

5.  Pojišťovny a zajišťovny přihlédnou při výpočtu solventnostního kapitálového požadavku k účinku technik snižování rizik, pokud budou úvěrová a jiná rizika vyplývající z použití daných technik odpovídajícím způsobem zohledněna v solventnostním kapitálovém požadavku.

Článek 102

Četnost výpočtu

1.  Pojišťovny a zajišťovny vypočítají solventnostní kapitálový požadavek alespoň jednou ročně a oznámí výsledek výpočtu orgánům dohledu.

Pojišťovny a zajišťovny drží použitelný kapitál, který kryje poslední oznámený solventnostní kapitálový požadavek.

Pojišťovny a zajišťovny musí průběžně sledovat výši použitelného kapitálu a solventnostního kapitálového požadavku.

Pokud se rizikový profil pojišťovny nebo zajišťovny podstatně odchyluje od předpokladů, z nichž vycházel poslední oznámený solventnostní kapitálový požadavek, dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna solventnostní kapitálový požadavek okamžitě přepočte a oznámí jej orgánům dohledu.

2.  Pokud existuje opodstatněná domněnka, že se od data posledního oznámení solventnostního kapitálového požadavku podstatně změnil rizikový profil pojišťovny nebo zajišťovny, orgány dohledu mohou dotyčnou pojišťovnu nebo zajišťovnu požádat, aby solventnostní kapitálový požadavek přepočítala.



Pododdíl 2

Solventnostní kapitálový požadavek standardní vzorec

Článek 103

Struktura standardního vzorce

Solventnostní kapitálový požadavek vypočtený podle standardního vzorce je součtem těchto položek:

a) základního solventnostního kapitálového požadavku stanoveného v článku 104;

b) kapitálového požadavku k operačnímu riziku stanoveného v článku 107;

c) úpravy o schopnost technických rezerv a odložené daňové povinnosti absorbovat ztráty stanovené v článku 108.

Článek 104

Konstrukce základního solventnostního kapitálového požadavku

1.  Základní solventnostní kapitálový požadavek zahrnuje jednotlivé rizikové moduly, které jsou agregovány podle přílohy IV bodu 1.

Tento požadavek musí sestávat alespoň z těchto rizikových modulů:

a) neživotního upisovacího rizika;

b) životního upisovacího rizika;

c) zdravotního upisovacího rizika;

d) tržního rizika;

e) rizika selhání protistrany.

2.  Pro účely odst. 1 písm. a), b) a c) se pojistné a zajistné operace přidělí upisovacímu rizikovému modulu, který nejlépe zohledňuje technickou povahu podkladových rizik.

3.   ►C1  Celkový solventnostní kapitálový požadavek, který musí být v souladu se zásadami stanovenými v článku 101, se stanoví na základě korelačních koeficientů pro agregaci rizikových modulů podle odstavce 1, jakož i na základě kalibrace kapitálových požadavků ke každému rizikovému modulu. ◄

4.  Každý rizikový modul podle odstavce 1 se kalibruje prostřednictvím hodnoty v riziku na hladině spolehlivosti 99,5 % v časovém horizontu jednoho roku.

Při konstrukci každého rizikového modulu se přihlédne k případným diverzifikačním efektům.

5.  Na všechny pojišťovny a zajišťovny se z hlediska základního solventnostního kapitálového požadavku a zjednodušených výpočtů stanovených v článku 109 použijí tytéž konstrukce a specifikace rizikových modulů.

6.  U katastrofických rizik lze pro výpočet modulů životních, neživotních a zdravotních upisovacích rizik případně použít zeměpisnou specifikaci.

7.  Při výpočtu modulů životních, neživotních a zdravotních upisovacích rizik mohou pojišťovny a zajišťovny, po schválení orgány dohledu, nahradit v konstrukci standardního vzorce podskupinu parametrů tohoto vzorce parametry specifickými pro danou pojišťovnu nebo zajišťovnu.

Tyto parametry se kalibrují na základě interních údajů dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny nebo údajů, které mají přímou spojitost s operacemi uvedené pojišťovny nebo zajišťovny s použitím standardizovaných metod.

Během schvalování ověří orgány dohledu úplnost, přesnost a vhodnost použitých údajů.

Článek 105

Výpočet základního solventnostního kapitálového požadavku

1.  Základní solventnostní kapitálový požadavek se vypočte podle odstavců 2 až 6.

2.  Modul neživotního upisovacího rizika zohlední riziko vyplývající ze závazků týkajících se neživotního pojištění v souvislosti s krytými riziky a postupy používanými při výkonu činnosti.

Přihlédne k neurčitosti výsledků pojišťoven a zajišťoven v souvislosti se stávajícími pojistnými a zajistnými závazky a s novými smlouvami, které budou podle očekávání sepsány v následujících dvanácti měsících.

Modul se vypočte podle přílohy IV bodu 2 jako kombinace kapitálových požadavků alespoň k těmto podmodulům:

a) rizika ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty pojistných závazků vyplývajícího z kolísání načasování, četnosti a závažnosti pojistných událostí a načasování a výše částek na likvidaci pojistných událostí (riziko pojistného a technických rezerv v neživotním pojištění);

b) rizika ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty pojistných závazků vyplývajícího ze značné neurčitosti předpokladů při tvorbě cen a stanovení rezerv v souvislosti s mimořádnými nebo výjimečnými událostmi (neživotní katastrofické riziko).

3.  Modul životního upisovacího rizika zohlední riziko vyplývající ze závazků týkajících se životního pojištění v souvislosti s krytými riziky a postupy používanými při výkonu činnosti.

Modul se vypočte podle přílohy IV bodu 3 jako kombinace kapitálových požadavků alespoň k těmto podmodulům:

a) rizika ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty pojistných závazků vyplývajícího ze změn úrovně, vývoje nebo volatility měr úmrtnosti, kdy zvýšení míry úmrtnosti vede ke zvýšení hodnoty pojistných závazků (riziko úmrtnosti);

b) rizika ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty pojistných závazků vyplývajícího ze změn úrovně, vývoje nebo volatility měr úmrtnosti, kdy snížení míry úmrtnosti vede ke zvýšení hodnoty pojistných závazků (riziko dlouhověkosti);

c) rizika ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty pojistných závazků vyplývajícího ze změn úrovně, vývoje nebo volatility míry invalidity, míry chorobnosti a míry nemocnosti (riziko invalidity nebo pracovní neschopnosti a nemocnosti);

d) rizika ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty pojistných závazků vyplývajícího ze změn úrovně, vývoje nebo volatility nákladů vzniklých při správě pojistných a zajistných smluv (riziko nákladů v životním pojištění);

e) rizika ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty pojistných závazků vyplývajícího z kolísání úrovně, vývoje nebo volatility revizních sazeb uplatňovaných na důchody, které jsou dány změnami v právním prostředí nebo zdravotním stavu pojištěných osob (riziko revize);

f) rizika ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty pojistných závazků vyplývajícího ze změn úrovně nebo volatility míry storna, míry ukončení, míry obnovení a míry odbytného u pojistných smluv (riziko storen);

g) rizika ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty pojistných závazků vyplývajícího ze značné neurčitosti předpokladů při tvorbě cen a stanovení rezerv v souvislosti s mimořádnými nebo zvláštními událostmi (životní katastrofické riziko).

4.  Modul zdravotního upisovacího rizika zohlední riziko vyplývající ze závazků týkajících se zdravotního pojištění, ať je či není provozováno na podobném technickém základě jako životní pojištění, v souvislosti s krytými riziky a používanými postupy při výkonu činnosti.

Pokrývá alespoň tato rizika:

a) rizika ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty pojistných závazků vyplývajícího ze změn úrovně, vývoje nebo volatility nákladů vzniklých při správě pojistných a zajistných smluv;

b) rizika ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty pojistných závazků vyplývajícího z kolísání načasování, četnosti a závažnosti pojistných událostí a načasování a výše částek na likvidaci pojistných událostí v době stanovení rezerv;

c) rizika ztráty nebo nepříznivé změny hodnoty pojistných závazků vyplývajícího ze značné neurčitosti předpokladů při tvorbě cen a stanovení rezerv v souvislosti s vypuknutím rozsáhlých epidemií, jakož i nezvyklého nahromadění rizik v rámci těchto mimořádných okolností.

5.  Modul tržního rizika zohlední riziko vyplývající z úrovně nebo volatility tržních cen finančních nástrojů, které ovlivňují hodnotu aktiv a závazků pojišťovny nebo zajišťovny. Tento modul řádným způsobem zohlední strukturální nesoulad mezi aktivy a závazky, zejména z hlediska jejich trvání.

Modul se vypočte podle přílohy IV bodu 4 jako kombinace kapitálových požadavků alespoň k těmto podmodulům:

a) citlivosti hodnot aktiv, závazků a finančních nástrojů na změny časové struktury úrokových měr nebo jejich volatility (úrokové riziko);

b) citlivosti hodnot aktiv, závazků a finančních nástrojů na změny úrovně tržních cen akcií nebo jejich volatility (akciové riziko);

c) citlivosti hodnot aktiv, závazků a finančních nástrojů na změny úrovně tržních cen nemovitostí nebo jejich volatility (nemovitostní riziko);

d) citlivosti hodnot aktiv, závazků a finančních nástrojů na změny úrovně kreditních rozpětí nebo jejich volatility v rámci časové struktury bezrizikových úrokových měr (riziko kreditního rozpětí);

e) citlivosti hodnot aktiv, závazků a finančních nástrojů na změny úrovně tržních cen směnných kurzů nebo jejich volatility (měnové riziko);

f) dodatečných rizik pro pojišťovnu nebo zajišťovnu vyplývajících z nedostatečné diverzifikace portfolia aktiv nebo z velké expozice riziku selhání jednotlivým emitentem cenných papírů nebo skupinou spřízněných emitentů (koncentrace tržního rizika).

6.  Modul rizika selhání protistrany zohlední možné ztráty v nadcházejících dvanácti měsících dané neočekávaným selháním nebo zhoršením kreditního ratingu protistran a dlužníků pojišťoven a zajišťoven. Modul rizika selhání protistrany se vztahuje na smlouvy týkající se snižování rizika, jako je například zajištění, sekuritizace a deriváty, pohledávky za zprostředkovateli, jakož i veškeré jiné úvěrové expozice, na které se nevztahuje podmodul rizika kreditního rozpětí. Náležitě zohlední kolaterál nebo jiné zajištění v držení pojišťovny nebo zajišťovny nebo na její účet a rizika s tím spojená.

Pro každou protistranu platí, že v modulu rizika selhání protistrany se přihlédne k celkové expozici riziku protistrany dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny vůči uvedené protistraně nehledě na právní formu smluvních závazků vůči uvedené pojišťovně nebo zajišťovně.

Článek 106

Výpočet podmodulu akciového rizika: mechanismus symetrické úpravy

1.  Podmodul akciového rizika vypočtený podle standardního vzorce zahrnuje symetrickou úpravu akciového kapitálového požadavku určenou k pokrytí rizika vyplývajícího z výkyvů cen akcií.

2.  Symetrická úprava standardního akciového kapitálového požadavku, kalibrovaného v souladu s čl. 104 odst. 4, pokrývající riziko vyplývající z výkyvů cen akcií, vychází z funkce současné míry příslušného akciového indexu a váženého průměru tohoto indexu. Tento vážený průměr se vypočte za odpovídající časové období, které bude stejné pro všechny pojišťovny i pro zajišťovny.

3.  Symetrická úprava standardního akciového kapitálového požadavku pokrývající riziko vyplývající z výkyvů cen akcií nesmí vést k tomu, že bude uplatňován akciový kapitálový požadavek o více než 10 procentních bodů nižší nebo o více než 10 procentních bodů vyšší než standardní akciový kapitálový požadavek.

Článek 107

Kapitálový požadavek k operačnímu riziku

1.  Kapitálový požadavek k operačnímu riziku zohledňuje operační rizika, nejsou-li již zohledněna v rizikových modulech uvedených v článku 104. Uvedený požadavek se kalibruje podle čl. 101 odst. 3.

2.  Pokud jde o smlouvy týkající se životního pojištění, podle nichž nesou investiční riziko pojistníci, při výpočtu kapitálového požadavku k operačnímu riziku se přihlédne k částce ročních výdajů k uvedeným pojistným závazkům.

3.  Pokud jde o jiné pojistné a zajistné operace, než které jsou uvedeny v odstavci 2, při výpočtu kapitálového požadavku k operačnímu riziku se přihlédne k objemu uvedených operací z hlediska získaného pojistného a technických rezerv, které jsou drženy ve vztahu k uvedeným pojistným závazkům. V tomto případě nebude kapitálový požadavek k operačnímu riziku vyšší než 30 % základního solventnostního kapitálového požadavku vztahujícího se k uvedeným pojistným a zajistným operacím.

Článek 108

Úprava o schopnost technických rezerv a odložené daňové povinnosti absorbovat ztráty

Úprava o schopnost technických rezerv a odložené daňové povinnosti absorbovat ztráty uvedená v čl. 103 odst. 1 písm. c) odráží případnou náhradu za neočekávané ztráty prostřednictvím současného snížení technických rezerv či odložené daňové povinnosti nebo kombinací obou těchto postupů.

Uvedená úprava přihlédne k účinku snižování rizik prostřednictvím budoucích nezaručených podílů na zisku z pojistných smluv, mohou-li pojišťovny a zajišťovny prokázat, že snížení uvedených plnění lze použít na krytí případných neočekávaných ztrát. Účinek snižování rizik prostřednictvím budoucích nezaručených podílů na zisku nesmí být vyšší než součet technických rezerv a odložené daňové povinnosti vztahujících se k uvedeným budoucím nezaručený podílům na zisku.

Pro účely druhého pododstavce se hodnota budoucích nezaručených podílů na zisku za nepříznivých okolností porovná s hodnotou těchto podílů za předpokladů, z nichž vychází výpočet nejlepšího odhadu.

Článek 109

Zjednodušení standardního vzorce

Pojišťovny a zajišťovny mohou pro určitý podmodul nebo rizikový modul použít zjednodušený výpočet, pokud to odůvodňuje povaha, rozsah a komplexnost rizik, kterým jsou tyto pojišťovny nebo zajišťovny vystaveny, a pokud by bylo neúměrné požadovat po všech pojišťovnách a zajišťovnách provedení standardizovaného výpočtu.

Zjednodušené výpočty se kalibrují podle čl. 101 odst. 3.

▼M5

Článek 109a

Harmonizované technické údaje zadávané do standardního vzorce

1.  Pro účely výpočtu solventnostního kapitálového požadavku podle standardního vzorce vypracují evropské orgány dohledu prostřednictvím Společného výboru návrh prováděcích technických norem týkajících se přidělení úvěrových hodnocení externích ratingových agentur podle stupnice úvěrového hodnocení stanovené v souladu s čl. 111 odst. 1 písm. n).

Společný výbor evropských orgánů dohledu předloží tyto návrhy prováděcích technických norem Komisi do 30. června 2015.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1094/2010.

2.  Za účelem zajištění jednotných podmínek k uplatňování tohoto článku a zjednodušení výpočtu modulu tržního rizika uvedeného v čl. 105 odst. 5, zjednodušení výpočtu modulu rizika selhání protistrany uvedeného v čl. 105 odst. 6, hodnocení technik snižování rizik uvedených v čl. 101 odst. 5 a výpočtu technických rezerv vypracuje EIOPA návrh prováděcích technických norem týkajících se:

a) seznamů regionálních vlád a místních orgánů, u kterých se s expozicemi zachází jako s expozicemi vůči centrální vládě, do jejíž pravomoci tato regionální a místní správa spadá, pokud neexistuje rozdíl v riziku mezi těmito expozicemi vzhledem ke specifickým možnostem získávání příjmů na straně regionální a místní správy a k existenci zvláštního institucionálního uspořádání, které snižuje jejich riziko selhání;

b) akciového indexu uvedeného v čl. 106 odst. 2, v souladu s podrobnými kritérii stanovenými podle čl. 111 odst. 1 písm. c) a o);

c) úprav, které je třeba provést v případě měn vázaných na euro v podmodulu měnového rizika uvedeného v čl. 105 odst. 5, v souladu s podrobnými kritérii pro úpravu měn vázaných na euro pro účely usnadnění výpočtu podmodulu měnového rizika stanovenými podle čl. 111 odst. 1 písm. p).

EIOPA uvedený návrh prováděcích technických norem předloží Komisi do 30. června 2015.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1094/2010.

3.  EIOPA zveřejňuje technické informace včetně informací týkajících se symetrické úpravy podle článku 106 alespoň čtvrtletně.

4.  Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování tohoto článku a pro účely zjednodušení výpočtu modulu zdravotního upisovacího rizika uvedeného v čl. 105 odst. 4 vypracuje EIOPA s přihlédnutím k výpočtům poskytnutým orgány dohledu příslušných členských států návrh prováděcích technických norem, ve kterých vymezí standardní odchylky od specifických vnitrostátních legislativních opatření členských států, které povolují sdílení pojistného plnění v souvislosti se zdravotním rizikem mezi pojišťovnami a zajišťovnami a které splňují kritéria v odstavci 5 a veškerá další kritéria stanovená akty v přenesené pravomoci.

EIOPA uvedený návrh prováděcích technických norem předloží Komisi do 30. června 2015.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1094/2010.

5.  Prováděcí technické normy uvedené v odstavci 4 se vztahují pouze na vnitrostátní legislativní opatření členských států, která povolují sdílení pojistného plnění v souvislosti se zdravotním rizikem mezi pojišťovnami a zajišťovnami a která splňují tato kritéria:

a) mechanismus sdílení požadavků na pojistné plnění je transparentní a před započetím ročního období, na něž se vztahuje, je v plném rozsahu specifikován;

b) mechanismus sdílení požadavků na pojistné plnění, počet pojišťoven, které se podílejí na systému vyrovnávání zdravotních rizik (HRES), a rizikové vlastnosti podniků podléhajících tomuto systému zajišťují všem pojišťovnám, které jsou zapojeny do systému HRES, že se díky tomuto systému významnou měrou sníží volatilita ročních ztrát činností podléhajících systému HRES, jak co se týče rizika pojistného, tak rizika technických rezerv;

c) zdravotní pojištění hrazené v rámci systému HRES je povinné a slouží jako částečná nebo úplná alternativa zdravotního pojištění poskytovaného povinným systémem sociálního zabezpečení;

d) v případě selhání pojišťoven zapojených do systému HRES zaručí jeden nebo více správních orgánů členských států plné uspokojení požadavků pojistníků pojišťovacího podniku podléhajícího systému HRES.

Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 301a, v nichž stanoví další kritéria, jež mají vnitrostátní legislativní opatření splňovat, a metodiku a požadavky pro výpočet standardních odchylek uvedených v odstavci 4 tohoto článku.

▼B

Článek 110

Významné odchylky od podkladových předpokladů k výpočtu podle standardního vzorce

Pokud není vhodné vypočítat solventnostní kapitálový požadavek podle standardního vzorce stanoveného v pododdílu 2 z toho důvodu, že se rizikový profil dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny podstatně odchyluje od podkladových předpokladů k výpočtu podle standardního vzorce, mohou orgány dohledu prostřednictvím odůvodněného rozhodnutí na dotyčné pojišťovně nebo zajišťovně požadovat, aby při výpočtu modulů životních, neživotních a zdravotních upisovacích rizik nahradily podskupinu parametrů tohoto vzorce parametry specifickými pro danou pojišťovnu nebo zajišťovnu, jak je uvedeno v čl. 104 odst. 7. Tyto parametry se vypočítají tak, aby bylo zajištěno, aby daná pojišťovna nebo zajišťovna dodržela ustanovení čl. 101 odst. 3.

▼M5

Článek 111

Akty v přenesené pravomoci regulační a prováděcí technické normy týkající se článků 103 až 109

1.  Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 301a, ve kterých stanoví:

a) standardní vzorec v souladu s články 101 a 103 až 109;

b) jakékoli podmoduly nutné pro přesnější krytí rizik, které spadají pod příslušné moduly rizik uvedené v článku 104, jakož i jejich pozdější aktualizace;

c) metody, předpoklady a standardní parametry, které se kalibrují na hladinu spolehlivosti uvedenou v č. 101 odst. 3 a které se použijí pro výpočet všech modulů nebo podmodulů základního solventnostního kapitálového požadavku stanoveného v článcích 104, 105 a 304, mechanismus symetrické úpravy a odpovídající časové období, vyjádřené počtem měsíců, podle článku 106 a vhodný přístup pro začlenění metody uvedené v článku 304 do výpočtu solventnostního kapitálového požadavku podle standardního vzorce;

d) korelační parametry, v případě potřeby včetně parametrů uvedených v příloze IV, a postupy aktualizace těchto parametrů;

e) metody a předpoklady, které se použijí pro posuzování změn rizikového profilu dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny a pro úpravu výpočtu solventnostního kapitálového požadavku, uplatňují-li pojišťovny a zajišťovny techniky snižování rizik;

f) kvalitativní kritéria, která techniky uvedené v písmenu e) musí splňovat, aby se zajistilo, že se riziko skutečně převedlo na třetí stranu;

fa) metodu a parametry, které se použijí při posuzování kapitálového požadavku k riziku selhání protistrany v případě expozice vůči způsobilým ústředním protistranám, uvedené parametry, které zajistí soulad se zacházením s těmito expozicemi v případě úvěrových institucí a finančních institucí ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodů 1 a 26 nařízení (EU) č. 575/2013;

g) metody a parametry, které se použijí při posuzování kapitálového požadavku k operačnímu riziku uvedenému v článku 107, včetně procentního limitu uvedeného v čl. 107 odst. 3;

h) metody a úpravy, jejichž prostřednictvím se zohlední snížený rozsah diverzifikace rizika u pojišťoven a zajišťoven v souvislosti s účelově vázanými fondy;

i) metodu, která se použije při výpočtu úpravy o schopnost technických rezerv nebo odložené daňové povinnosti absorbovat ztrátu stanovené v článku 108;

j) podskupinu standardních parametrů v modulech životních, neživotních a zdravotních upisovacích rizik, která se může nahradit parametry specifickými pro pojišťovny nebo zajišťovny, jak je uvedeno v čl. 104 odst. 7;

k) standardizované metody, které pojišťovny nebo zajišťovny použijí pro výpočet parametrů specifických pro pojišťovny nebo zajišťovny uvedených v písmenu j), a jakákoli kritéria ohledně úplnosti, přesnosti a vhodnosti použitých údajů, která se musí splnit předtím, než je schválí orgány dohledu, společně s postupem, který je třeba při takovém schválení dodržet;

l) zjednodušené výpočty stanovené pro určité podmoduly a rizikové moduly, jakož i kritéria, jejichž splnění se na pojišťovnách a zajišťovnách, včetně kaptivních pojišťoven a zajišťoven, požaduje, aby byly oprávněny využívat veškeré uvedené zjednodušené výpočty, jak je uvedeno v článku 109;

m) přístup, který se má uplatnit u přidružených podniků ve smyslu článku 212 při výpočtu solventnostního kapitálového požadavku, zejména při výpočtu podmodulu akciového rizika podle čl. 105 odst. 5, s přihlédnutím k pravděpodobnému snížení volatility hodnoty těchto přidružených podniků vyplývající ze strategické povahy těchto investic a vlivu, který mají podniky držící účast na tyto přidružené podniky;

n) jak používat externí úvěrová hodnocení od externích ratingových agentur při výpočtu solventnostního kapitálového požadavku podle standardního vzorce a přidělení externích úvěrových hodnocení podle stupnice úvěrového hodnocení uvedené v čl. 109a odst. 1, což musí být v souladu s používáním externích úvěrových hodnocení od externích ratingových agentur při výpočtu kapitálových požadavků pro úvěrové instituce ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 1 nařízení (EU) č. 575/2013 a finanční instituce ve smyslu čl. 4 odst. 1 bodu 26 uvedeného nařízení;

o) podrobná kritéria pro akciový index uvedený v čl. 109a odst. 2 písm. b);

p) podrobná kritéria pro úpravy, které je třeba provést v případě měn vázaných na euro pro účely zjednodušení výpočtu podmodulu měnového rizika uvedeného v čl. 109a odst. 2 písm. c);

q) podmínky pro kategorizaci regionálních vlád a místních orgánů uvedené v čl. 109a odst. 2 písm. a).

2.  Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování tohoto článku vypracuje EIOPA návrh prováděcích technických norem, ve kterých vymezí postupy orgánů dohledu pro schválení parametrů specifických pro pojišťovny nebo zajišťovny uvedených v odst. 1 písm. k).

EIOPA předloží uvedený návrh prováděcích technických norem Komisi do 31. října 2014.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1094/2010.

3.  Do 31. prosince 2020 provede Komise posouzení vhodnosti metod, předpokladů a standardních parametrů používaných při výpočtu solventnostního kapitálového požadavku podle standardního vzorce. Toto posouzení by mělo zejména vzít v potaz výkonnost všech tříd aktiv a finančních nástrojů, chování investorů, kteří do těchto aktiv a finančních nástrojů investovali, a vývoj mezinárodních standardů v oblasti finančních služeb. Přezkoumání některých tříd aktiv může být prioritou. Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu, k níž případně připojí návrhy na změnu této směrnice nebo aktů v přenesené pravomoci nebo prováděcích aktů přijatých na jejím základě.

4.  Za účelem zajištění důsledné harmonizace v souvislosti se solventnostním kapitálovým požadavkem vypracuje EIOPA, s výhradou článku 301b, návrh regulačních technických norem, ve kterých vymezí kvantitativní limity a kritéria použitelnosti aktiv v případech, kdy uvedená rizika nejsou v dostatečné míře pokryta podmodulem.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1094/2010.

Tyto regulační technické normy se použijí na aktiva kryjící technické rezervy, s výjimkou aktiv držených ve vztahu ke smlouvám týkajícím se životního pojištění, podle nichž nesou investiční riziko pojistníci. Tyto normy přezkoumává Komise se zřetelem k vývoji u standardního vzorce a na finančních trzích.

▼B



Pododdíl 3

Solventnostní kapitálový požadavek úplné a částečné interní modely

Článek 112

Obecná ustanovení o schvalování úplných a částečných interních modelů

1.  Členské státy zajistí, aby pojišťovny nebo zajišťovny mohly vypočítat solventnostní kapitálový požadavek podle úplného nebo částečného modelu, který schválily orgány dohledu.

2.  Pojišťovny a zajišťovny mohou použít částečné interní modely pro výpočet:

a) jednoho nebo více rizikových modulů nebo podmodulů základního solventnostního kapitálového požadavku uvedených v článcích 104 a 105;

b) kapitálového požadavku k operačnímu riziku uvedenému v článku 107;

c) úpravy uvedené v článku 108.

Konstrukci částečného modelu lze navíc uplatnit na celou činnost pojišťoven a zajišťoven nebo pouze na jednu nebo více větších oblastí jejich obchodní činnosti.

3.  Pojišťovny a zajišťovny předloží ve všech žádostech o schválení alespoň dokumentaci o tom, že interní model splňuje požadavky stanovené v článcích 120 až 125.

Pokud se žádost o schválení týká částečného interního modelu, přizpůsobí se požadavky stanovené v článcích 120 až 125 tak, aby zohlednily omezenou oblast působnosti modelu.

4.  Orgány dohledu rozhodnou o žádosti se všemi náležitostmi do šesti měsíců od obdržení.

5.  Orgány dohledu žádost schválí, pouze pokud jsou přesvědčeny, že systémy dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny pro určování, měření, sledování, řízení a oznamování rizik jsou přiměřené, a zejména, že interní model je v souladu s požadavky podle odstavce 3.

6.  Rozhodnutí odmítnout žádost o používání interního modelu musí orgány dohledu odůvodnit.

7.  Po obdržení schválení může být na základě odůvodněného rozhodnutí požadováno, aby pojišťovny a zajišťovny poskytly orgánům dohledu odhad solventnostního kapitálového požadavku určeného podle standardního vzorce uvedeného v pododdílu 2.

Článek 113

Zvláštní ustanovení ke schvalování částečných interních modelů

1.  Orgány dohledu schválí částečný interní model, pouze pokud je uvedený model v souladu s požadavky stanovenými v článku 112 a splňuje tyto dodatečné podmínky:

a) omezená oblast působnosti modelu je pojišťovnou nebo zajišťovnou řádně odůvodněna;

b) výsledný solventnostní kapitálový požadavek vhodněji zohledňuje rizikový profil pojišťovny nebo zajišťovny, a zejména je v souladu se zásadami stanovenými v pododdílu 1;

c) jeho konstrukce je v souladu se zásadami stanovenými v pododdílu 1, což umožňuje úplnou integraci částečného interního modelu do standardního vzorce solventnostního kapitálového požadavku.

2.  Při posuzování žádosti o používání částečného interního modelu, který se vztahuje pouze na určité podmoduly daného rizikového modulu, na některé obchodní činnosti pojišťovny nebo zajišťovny v souvislosti s daným rizikovým modulem nebo na části těchto podmodulů i činností, orgány dohledu mohou požadovat, aby dotyčné pojišťovny a zajišťovny předložily reálný přechodový plán na rozšíření působnosti modelu.

V přechodovém plánu musí být stanoveno, jakým způsobem pojišťovny a zajišťovny zamýšlí rozšířit působnost modelu na jiné podmoduly nebo obchodní činnosti, aby se zajistilo, že se model v souvislosti s daným rizikovým modulem vztahuje na hlavní část jejich pojistných operací.

▼M5

Článek 114

Akty v přenesené pravomoci a prováděcí technické normy týkající se interních modelů solventnostního kapitálového požadavku

1.  Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 301a, ve kterých stanoví:

a) úpravy norem stanovených v článcích 120 až 125, které je třeba provést, s přihlédnutím k omezené oblasti působnosti částečného interního modelu;

b) způsob úplné integrace částečného interního modelu do standardního vzorce uvedeného v čl. 113 odst. 1 písm. c) pro solventnostní kapitálový požadavek a do požadavků pro používání alternativních integračních technik.

2.  Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování tohoto článku vypracuje EIOPA návrh prováděcích technických norem, ve kterých stanoví postupy pro:

a) schvalování interního modelu v souladu s článkem 112 a

b) schvalování významných změn interního modelu a změn v koncepci změn interního modelu podle článku 115.

EIOPA předloží uvedený návrh prováděcích technických norem Komisi do 31. října 2014.

Komisi se svěřuje pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1094/2010.

▼B

Článek 115

Koncepce změny úplných a částečných interních modelů

Na začátku schvalovacího procesu schválí orgány dohledu koncepci změny modelu dané pojišťovny nebo zajišťovny. Pojišťovny a zajišťovny mohou podle této koncepce svůj interní model změnit.

Koncepce musí zahrnovat specifikaci menších a větších změn interního modelu.

Větší změny interního modelu, jakož i změny koncepce, musí vždy podléhat předchozímu schválení orgány dohledu, jak je stanoveno v článku 112.

Menší změny interního modelu nemusí podléhat předchozímu schválení orgány dohledu, pokud jsou vypracovány v souladu s danou koncepcí.

Článek 116

Odpovědnost správních, řídících nebo kontrolních orgánů

Správní, řídící nebo kontrolní orgány pojišťoven a zajišťoven schválí žádost o schválení interního modelu podle článku 112 určenou orgánům dohledu, jakož i žádost o schválení jakýchkoli pozdějších větších změn uvedeného modelu.

Správní, řídící nebo kontrolní orgán odpovídá za zavedení systémů, které zajistí stálé a řádné fungování interního modelu.

Článek 117

Návrat ke standardnímu vzorci

Byla-li schválena žádost podle článku 112, pojišťovny a zajišťovny se k výpočtu celého nebo jakékoli části solventnostního kapitálového požadavku podle standardního vzorce stanoveného v pododdílu 2 vrátí jen za řádně zdůvodněných okolností a se souhlasem orgánů dohledu.

Článek 118

Nedodržování interního modelu

1.  Pokud po obdržení schválení k používání interního modulu od orgánů dohledu pojišťovny a zajišťovny přestanou dodržovat požadavky stanovené v článcích 120 až 125, neprodleně předloží orgánům dohledu plán, jak v přiměřené lhůtě obnoví dodržování požadavků, nebo prokáží, že nedodržování požadavků nemá zásadnější účinek.

2.  Pokud pojišťovny a zajišťovny neprovedou plán podle odstavce 1, orgány dohledu mohou požadovat, aby se pojišťovny a zajišťovny vrátily k výpočtu solventnostního kapitálového požadavku podle standardního vzorce uvedeného v pododdílu 2.

Článek 119

Významné odchylky od podkladových předpokladů k výpočtu podle standardního vzorce

Pokud není vhodné vypočítat solventnostní kapitálový požadavek podle standardního vzorce stanoveného v pododdílu 2 z toho důvodu, že se rizikový profil dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny podstatně odchyluje od podkladových předpokladů k výpočtu podle standardního vzorce, mohou orgány dohledu prostřednictvím odůvodněného rozhodnutí na dotyčné pojišťovně nebo zajišťovně požadovat, aby k výpočtu solventnostního kapitálového požadavku nebo jeho rizikových modulů použily interní model.

Článek 120

Kontrola používání

Pojišťovny a zajišťovny prokáží, že interní model je hojně používán a má významnou úlohu v jejich řídícím a kontrolním systému uvedeném v článcích 41 až 50, zejména pak v

a) jejich systému řízení rizik stanovenému v článku 44 a jejich rozhodovacích procesech;

b) jejich posouzení ekonomického a solventnostního kapitálu a v procesech jeho alokace, včetně posouzení uvedeného v článku 45.

Pojišťovny a zajišťovny navíc prokáží, že četnost výpočtu kapitálového solventnostního požadavku podle interního modelu je v souladu s četností, s níž svůj interní model používají pro jiné účely, na něž se vztahuje první pododstavec.

Správní, řídící nebo kontrolní orgán odpovídá za zajištění průběžné vhodnosti konstrukce a operací interního modelu a rovněž za to, aby interní model nadále vhodně zohledňoval rizikový profil dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny.

Článek 121

Normy statistické kvality

1.  Interní model, a zejména výpočet prognózy rozdělení pravděpodobnosti, z níž vychází, musí být v souladu s kritérii stanovenými v odstavcích 2 až 9.

2.  Metody používané k výpočtu prognózy rozdělení pravděpodobnosti musí být založeny na přiměřených, použitelných a náležitých pojistněmatematických a statistických metodách a být v souladu s metodami používanými pro výpočet technických rezerv.

Metody používané k výpočtu prognózy rozdělení pravděpodobnosti musí být založeny na stávajících a důvěryhodných informacích a na reálných předpokladech.

Pojišťovny a zajišťovny musí být schopny odůvodnit orgánům dohledu předpoklady, které jsou základem pro jejich interní model

3.  Údaje používané pro interní model musí být přesné, úplné a vhodné.

Pojišťovny a zajišťovny alespoň jednou ročně aktualizují soubory údajů, které používají při výpočtu prognózy rozdělení pravděpodobnosti.

4.  Pro výpočet prognózy rozdělení pravděpodobnosti není předepsána žádná zvláštní metoda.

Bez ohledu na zvolenou metodu výpočtu musí být kapacita interního modelu pro zařazování rizik dostatečná k tomu, aby zajistila jeho široké využití a významnou roli v systému správy pojišťoven a zajišťoven, zejména v jejich systému řízení rizik a rozhodovacích procesech, jakož i v postupech alokace kapitálu podle článku 120.

Interní model musí krýt všechna podstatná rizika, jimž jsou pojišťovny a zajišťovny vystaveny. Interní modely musí krýt alespoň rizika uvedená v čl. 101 odst. 4.

5.  Pokud jde o diverzifikační efekty, pojišťovny a zajišťovny mohou přihlédnout k těmto diverzifikačním efektům ve svém interním modelu v rámci jednotlivých kategorií rizik i mezi těmito kategoriemi, pokud orgány dohledu považují systém používaný pro měření uvedených diverzifikačních efektů za přiměřený.

6.  Pojišťovny a zajišťovny mohou ve svém interním modelu plně přihlédnout k účinku technik snižování úvěrového rizika, pokud jsou úvěrová rizika a jiná rizika vyplývající z použití daných technik odpovídajícím způsobem zohledněna v interním modelu.

7.  Pojišťovny a zajišťovny ve svém interním modelu přesně posoudí zvláštní rizika související s finančními zárukami a veškerými smluvními opcemi, jsou-li podstatná. Posoudí rovněž rizika související s opcemi pojistníka a smluvními opcemi pojišťoven a zajišťoven Za tímto účelem přihlédnou explicitně či implicitně k dopadu, který by mohly mít budoucí změny finančních i jiných než finančních podmínek na výkon uvedených opcí.

8.  Pojišťovny a zajišťovny mohou ve svém interním modelu přihlédnout k budoucím opatřením vedení, jejichž uskutečnění lze za určitých okolností odůvodněně očekávat.

V případě stanoveném v prvním pododstavci zohlední dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna dobu nezbytnou k provedení takových opatření.

9.  Pojišťovny a zajišťovny přihlédnou ve svém interním modelu ke všem platbám pojistníkům a oprávněným osobám, jež zamýšlejí provést, ať jsou uvedené platby smluvně zaručeny, či nikoli.

Článek 122

Kalibrační normy

1.  Pojišťovny a zajišťovny mohou pro účely konstrukce interního modelu použít jiné časové období nebo míru rizika než ty, které jsou stanoveny v čl. 101 odst. 3, pokud výstupy interního modelu mohou uvedené pojišťovny nebo zajišťovny používat pro výpočet solventnostního kapitálového požadavku způsobem, který pojistníkům a oprávněným osobám poskytne úroveň ochrany odpovídající ustanovením článku 101.

2.  Je-li to reálné, pojišťovny a zajišťovny odvodí prostřednictvím metody hodnoty v riziku podle čl. 101 odst. 3 solventnostní kapitálový požadavek přímo z prognózy rozdělení pravděpodobnosti získané interním modelem.

3.  Pokud pojišťovny a zajišťovny solventnostní kapitálový požadavek nemohou odvodit přímo z prognózy rozdělení pravděpodobnosti získané interním modelem, orgány dohledu povolí, aby se v procesu výpočtu solventnostního kapitálového požadavku použily aproximace, pokud uvedené pojišťovny a zajišťovny mohou orgánům dohledu prokázat, že je pojistníkům poskytována úroveň ochrany odpovídající ustanovením článku 101.

4.  Orgány dohledu mohou na pojišťovnách a zajišťovnách požadovat, aby svůj interní model uplatnily na příslušná srovnávací portfolia za použití předpokladů založených spíše na externích než interních údajích, aby tak přezkoušely kalibraci interního modelu a ověřily, že jeho specifikace je v souladu s obecně přijímanou tržní praxí.

Článek 123

Připisování zisků a ztrát

Pojišťovny a zajišťovny alespoň jednou za rok přezkoumají v každém větším obchodním útvaru příčiny a zdroje zisků a ztrát.

Pojišťovny a zajišťovny prokáží, jak jsou v kategorizaci rizik zvolené v interním modelu vysvětleny příčiny a zdroje zisků a ztrát. V kategorizaci rizik a připisování zisků a ztrát se zohlední rizikový profil daných pojišťoven a zajišťoven.

Článek 124

Normy pro ověřování platnosti

Pojišťovny a zajišťovny pravidelně ověřují platnost modelu, a to v cyklech, které zahrnují sledování chování interního modelu, přezkum průběžné přiměřenosti jeho specifikace a poměřování jeho výsledků se zkušenostmi.

Proces ověřování platnosti modelu zahrnuje účinnou statistickou metodu pro ověřování platnosti interního modelu, kterým pojišťovny a zajišťovny orgánům dohledu prokazují, že jejich výsledné kapitálové požadavky jsou přiměřené.

Použitou statistickou metodou se testuje přiměřenost prognózy rozdělení pravděpodobnosti nejen vůči škodnímu průběhu, ale rovněž vůči veškerým souvisejícím podstatným novým údajům a informacím.

Proces ověřování platnosti modelu zahrnuje analýzu stability interního modelu, a zejména testování citlivosti výsledků interního modelu na změny klíčových podkladových předpokladů. Zahrnuje rovněž posouzení přesnosti, úplnosti a vhodnosti údajů používaných v interním modelu.

Článek 125

Dokumentační normy

Pojišťovny a zajišťovny podrobně zdokumentují konstrukci a fungování svého interního modelu.

Dokumentace musí být v souladu s články 120 až 124.

Dokumentace musí obsahovat nástin teorie, předpokladů, jakož i matematického a empirického základu interního modelu.

V dokumentaci se uvedou veškeré okolnosti, za nichž interní model nemůže účinně fungovat.

Pojišťovny a zajišťovny zdokumentují veškeré větší změny svého interního modelu, jak je stanoveno v článku 115.

Článek 126

Externí modely a údaje

Používání modelu nebo údajů získaných od třetí strany nelze považovat za důvod pro výjimku z jakýchkoli požadavků na interní model stanovených v článcích 120 až 125.

▼M5

Článek 127

Akty v přenesené pravomoci týkající se článků 120 až 126

Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 301a týkající se používání interních modelů v celé Unii v souvislosti s články 120 až 126 s cílem zlepšit posuzování rizikového profilu a řízení činnosti pojišťoven a zajišťoven.

▼B



Oddíl 5

Minimální kapitálový požadavek

Článek 128

Obecná ustanovení

Členské státy požadují, aby pojišťovny a zajišťovny měly v držení použitelný primární kapitál na krytí minimálního kapitálového požadavku.

Článek 129

Výpočet minimálního kapitálového požadavku

1.  Minimální kapitálový požadavek se vypočítá v souladu s těmito zásadami:

a) vypočítá se jasným a jednoduchým způsobem, který umožní revizi výpočtu;

b) minimální kapitálový požadavek odpovídá výši použitelného primárního kapitálu, pod níž by pojistníci a oprávněné osoby byly vystaveny nepřijatelné úrovni rizika, pokud by pojišťovnám a zajišťovnám bylo povoleno pokračovat v jejich operacích;

c) lineární funkce uvedená v odstavci 2 pro výpočet minimálního kapitálového požadavku se kalibruje na hodnotu v riziku primárního kapitálu pojišťovny nebo zajišťovny na hladině spolehlivosti 85 % v časovém horizontu jednoho roku;

d) absolutní dolní mez minimálního kapitálového požadavku:

▼M5

i) činí 2 500 000 EUR pro neživotní pojišťovny včetně kaptivních pojišťoven, s výjimkou případů, kdy jsou kryta všechna nebo některá rizika uvedená v jednom z odvětví 10 až 15 v části A přílohy I a kdy absolutní dolní mez činí alespoň 3 700 000 EUR;

ii) činí 3 700 000 EUR pro životní pojišťovny, včetně kaptivních pojišťoven;

iii) činí 3 600 000 EUR pro zajišťovny s výjimkou kaptivních zajišťoven, pro které nesmí být minimální kapitálový požadavek nižší než 1 200 000 EUR;

▼B

iv) představuje součet částek uvedených v bodech i) a ii) pro pojišťovny uvedené v čl. 73 odst. 5.

2.  S výhradou odstavce 3 se minimální kapitálový požadavek vypočítá jako lineární funkce skupiny nebo podskupiny těchto proměnných: technické rezervy pojišťovny nebo zajišťovny, předepsané pojistné nebo zajistné, kapitál v riziku, odložená daňová povinnost a administrativní náklady. Proměnné se ocení očištěné o zajištění.

3.  Aniž je dotčen odst. 1 písm. d), minimální kapitálový požadavek nesmí být nižší než 25 % ani vyšší než 45 % solventnostního kapitálového požadavku pojišťovny nebo zajišťovny vypočteného podle kapitoly VI oddílu 4 pododdílů 2 nebo 3, a to včetně veškerého navýšení kapitálového požadavku podle článku 37.

▼M5

Členské státy svým orgánům dohledu umožní, aby po dobu, která končí nejpozději dne 31. prosince 2017, požadovaly od pojišťoven a zajišťoven uplatňování procentních hodnot uvedených v prvním pododstavci výhradně na jejich solventnostní kapitálový požadavek vypočtený podle kapitoly VI oddílu 4 pododdílu 2.

▼B

4.  Pojišťovny a zajišťovny vypočítají minimální kapitálový požadavek alespoň jednou za čtvrt roku a oznámí výsledek výpočtu orgánům dohledu.

▼M5

Pro účely výpočtu limitů uvedených v odstavci 3 se po pojišťovnách nebude vyžadovat, aby vypočítávaly solventnostní kapitálový požadavek čtvrtletně.

▼B

Pokud je minimální kapitálový požadavek pojišťovny nebo zajišťovny dán některou z mezních hodnot uvedených v odstavci 3, poskytne tato pojišťovna nebo zajišťovna orgánu dohledu informace, které umožní řádně porozumět důvodům této situace.

▼M5

5.  Do 31. prosince 2020 předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o předpisech členských států a o postupech orgánů dohledu přijatých podle odstavců 1 až 4.

▼B

Zpráva se bude zejména zabývat použitím a dolní a horní mezní hodnotou uvedenou v odstavci 3 a problémy, s kterými se potýkají orgány dohledu a pojišťovny nebo zajišťovny při uplatňování tohoto článku.

▼M5

Článek 130

Akty v přenesené pravomoci

Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 301a, ve kterých upřesní výpočet minimálního kapitálového požadavku stanoveného v článcích 128 a 129.

▼B

Článek 131

Přechodná ujednání k dodržování minimálního kapitálového požadavku

Odchylně od článků 139 a 144, pokud pojišťovny a zajišťovny dodržují požadovanou míru solventnosti podle článku 28 směrnice 2002/83/ES, článku 16a směrnice 73/239/EHS nebo článku 37, 38 nebo 39 směrnice 2005/68/ES ke dni ►M5  31. prosince 2015 ◄ , ale nedrží dostatečný použitelný primární kapitál na krytí minimálního kapitálového požadavku, musí dotyčné pojišťovny a zajišťovny zajistit soulad s článkem 128 do ►M5  31. prosince 2016 ◄ .

Pokud dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna nezajistí soulad s článkem 128 ve lhůtě uvedené v prvním pododstavci, odejme se pojišťovně nebo zajišťovně povolení, s výhradou použitelných postupů stanovených vnitrostátními právními předpisy.



Oddíl 6

Investice

Článek 132

Zásada „obezřetného jednání“

1.  Členské státy zajistí, aby pojišťovny a zajišťovny investovaly veškerá svá aktiva v souladu se zásadou „obezřetného jednání“ stanovenou v odstavcích 2, 3 a 4.

2.  Pokud jde o celkové portfolio aktiv, pojišťovny a zajišťovny investují pouze do aktiv a nástrojů, jejichž rizika může dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna řádně určit, měřit, sledovat, řídit, kontrolovat a podávat o nich zprávy, a odpovídajícím způsobem je zohlednit při posuzování celkových potřeb solventnosti podle čl. 45 odst. 1 druhého pododstavce písm. a).

▼C1

Veškerá aktiva, zejména aktiva na krytí minimálního kapitálového požadavku a solventnostního kapitálového požadavku, jsou investována tak, aby se zajistila bezpečnost, kvalita, likvidita a ziskovost portfolia jako celku. Mimoto musí být umístění těchto aktiv takové, aby bylo zajištěno, že budou k dispozici.

Aktiva držená na krytí technických rezerv jsou rovněž investována způsobem, jenž je přiměřený povaze a trvání pojistných a zajistných závazků. Uvedená aktiva jsou investována v nejlepším zájmu všech pojistníků a oprávněných osob, přičemž se zohlední zveřejněné strategické cíle.

▼B

Při střetu zájmů zajistí pojišťovny nebo subjekt, který řídí jejich portfolio aktiv, aby byla investice učiněna v nejlepším zájmu pojistníků a oprávněných osob.

3.  Aniž je dotčen odstavec 2, u aktiv držených ve vztahu k smlouvám týkajícím se životního pojištění, podle nichž nesou investiční riziko pojistníci, se použije druhý, třetí a čtvrtý pododstavec tohoto odstavce.

Pokud je pojistné plnění stanovené ve smlouvě přímo spojeno s hodnotou podílových listů v SKIPCP podle definice ve směrnici 85/611/EHS nebo s hodnotou aktiv obsažených ve vnitřním fondu vlastněném pojišťovnami, obvykle rozděleném do podílů, musí být technické rezervy vztahující se k tomuto pojistnému ohledně těchto plnění co nejvíce zastoupeny těmito podíly nebo v případě, kdy podíly nejsou stanoveny, těmito aktivy.

Pokud je pojistné plnění stanovené ve smlouvě přímo spojeno s indexem akcií nebo jinou referenční hodnotou, než jsou hodnoty uvedené v druhém pododstavci, musí být technické rezervy vztahující se k tomuto pojistnému plnění co nejvíce zastoupeny buď podíly, které mají představovat referenční hodnotu, nebo nejsou-li podíly stanoveny, zabezpečenými a obchodovatelnými aktivy, která co nejvíce odpovídají aktivům, na kterých je založena daná referenční hodnota.

Pokud pojistné plnění uvedené v druhém a třetím pododstavci zahrnuje záruku určitého výnosu z investic nebo nějaké jiné zaručené plnění, řídí se aktiva na krytí odpovídajících dodatečných technických rezerv odstavcem 4.

4.  Aniž je dotčen odstavec 2, použije se na ostatní aktiva, než na která se vztahuje odstavec 3, druhý až pátý pododstavec tohoto odstavce.

▼C1

Použití derivátů je možné, pokud přispívají ke snižování rizik nebo usnadňují efektivní správu portfolia.

▼B

Investice a aktiva, jejichž obchodování na regulovaném finančním trhu není povoleno, musí být udržovány na obezřetné úrovni,

Aktiva musí být náležitě diverzifikována tak, aby nedošlo k nadměrné závislosti na určitém aktivu, emitentovi nebo skupině podniků či zeměpisné oblasti ani k nadměrnému nahromadění rizika v portfoliu jako celku.

Investice do aktiv vydaných stejným emitentem nebo emitenty patřícími do stejné skupiny nesmí vystavit pojišťovnu nadměrné koncentraci rizik.

Článek 133

Svoboda investovat

1.  Členské státy nesmí na pojišťovnách a zajišťovnách požadovat, aby investovaly do určitých kategorií aktiv.

2.  Členské státy nesmí požadovat, aby investiční rozhodnutí pojišťovny nebo zajišťovny či jejího investičního správce podléhala jakékoli formě požadavků na předchozí schválení nebo pravidelné oznamování.

3.  Tímto článkem nejsou dotčeny požadavky členských států omezující druhy aktiv nebo referenční hodnoty, na něž se mohou vázat výhody vyplývající z pojistné smlouvy. Jakákoli taková pravidla se uplatní pouze v případě, kdy nese investiční riziko pojistník, který je fyzickou osobou, a nesmějí být více omezující než pravidla uvedená ve směrnici 85/611/EHS.

Článek 134

Umístění aktiv a zákaz zastavení aktiv

1.  Pokud jde o pojistná rizika nacházející se ve Společenství, členské státy nesmějí požadovat, aby aktiva držená na krytí technických rezerv k uvedeným rizikům byla umístěna v rámci Společenství nebo v určitém členském státě.

Kromě toho, pokud jde o částky ze zajistných smluv vymahatelné vůči pojišťovnám nebo zajišťovnám povoleným podle této směrnice nebo pojišťovnám nebo zajišťovnám, jejichž sídlo se nachází ve třetí zemi, u nichž se má za to, že jejich solventnostní režim odpovídá článku 172, členské státy nesmějí požadovat, aby byla aktiva představující uvedené vymahatelné částky umístěna v rámci Společenství.

2.  Je-li zajistitelem pojišťovna nebo zajišťovna povolená v souladu s touto směrnicí, nesmí členské státy zachovávat ani zavádět systém tvorby hrubých technických rezerv, který požaduje zastavení aktiv pro krytí dlužného zajistného a nezlikvidovaných zajistných událostí.

▼M5

Článek 135

Akty v přenesené pravomoci a regulační technické normy týkající se kvalitativních požadavků

1.  Komise může přijmout akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 301a, ve kterých upřesní kvalitativní požadavky v těchto oblastech:

a) určení, měření, sledování a řízení rizik vyplývajících z investic vzhledem ke čl. 132 odst. 2 prvnímu pododstavci;

b) určení, měření, sledování a řízení specifických rizik vyplývajících z investic do derivátů a aktiv uvedených v čl. 132 odst. 4 druhém pododstavci a určení míry, do jaké se použití těchto aktiv považuje za snížení rizika nebo za účinné řízení portfolia, jak je uvedeno v čl. 132 odst. 4 třetím pododstavci.

2.  Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 301a, ve kterých stanoví:

a) požadavky, které musí splnit pojišťovny a zajišťovny, které přeměňují úvěry na obchodovatelné cenné papíry a jiné finanční nástroje (původci nebo sponzoři), aby pojišťovna nebo zajišťovna směla investovat do uvedených cenných papírů nebo nástrojů vydaných po 1. lednu 2011, včetně požadavků, které zajistí, aby si původce, sponzor nebo původní věřitel průběžně ponechával podstatný čistý ekonomický podíl, který činí v každém případě nejméně 5 %;

b) kvalitativní požadavky, které musí splnit pojišťovny nebo zajišťovny, jež do těchto cenných papírů nebo nástrojů investují;

c) upřesnění okolností, za nichž lze v případě nedodržení požadavků stanovených podle písmen a) a b) tohoto odstavce uložit přiměřený dodatečný kapitálový požadavek, aniž by tím byl dotčen čl. 101 odst. 3.

3.  Za účelem zajištění důsledné harmonizace v souvislosti s odst. 2 písm. c) vypracuje EIOPA, s výhradou článku 301b, návrh regulačních technických norem, ve kterých vymezí metody pro výpočet zmíněného přiměřeného dodatečného kapitálového požadavku.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1094/2010.

▼B



KAPITOLA VII

Pojišťovny a zajišťovny v obtížích nebo protiprávním postavení

Článek 136

Zjišťování a oznamování zhoršující se finanční situace pojišťovny a zajišťovny

Pojišťovny a zajišťovny zavedou postupy ke zjišťování zhoršující se finanční situace a pokud k takovému zhoršení dojde, uvědomí o tom neprodleně orgány dohledu.

Článek 137

Nedodržování požadavku na technické rezervy

Pokud pojišťovna nebo zajišťovna nevyhoví požadavkům kapitoly VI oddílu 2, mohou jí orgány dohledu jejího domovského členského státu zakázat volné nakládání s aktivy poté, co svůj záměr sdělí orgánům dohledu hostitelského členského státu. Orgány dohledu domovského členského státu označí aktiva, jichž se mají tato opatření týkat.

Článek 138

Nedodržování solventnostního kapitálového požadavku

1.  Pojišťovny a zajišťovny informují neprodleně orgán dohledu, jakmile zjistí, že není dodržován solventnostní kapitálový požadavek, nebo existuje-li nebezpečí, že daný požadavek nebude dodržován v následujících třech měsících.

2.  Poté, co dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna zjistí, že nedodržuje solventnostní kapitálový požadavek, předloží do dvou měsíců orgánu dohledu ke schválení reálný ozdravný plán.

3.  Orgán dohledu požaduje po dotyčné pojišťovně nebo zajišťovně, aby přijala do šesti měsíců od doby, kdy zjistila nedodržování solventnostního kapitálového požadavku, nezbytná opatření k opětovnému stanovení úrovně použitelného kapitálu kryjícího solventnostní kapitálový požadavek nebo ke snížení svého rizikového profilu, aby se zajistilo dodržování solventnostního kapitálového požadavku.

Uvedenou lhůtu může orgán dohledu případně prodloužit o tři měsíce.

▼M5

4.  V případě výjimečných nepříznivých situací vyhlášených orgánem EIOPA, které mají dopad na pojišťovny a zajišťovny se značným podílem na trhu nebo na dotčené druhy pojištění, a případně po konzultaci s ESRB může orgán dohledu dotčeným pojišťovnám či zajišťovnám prodloužit lhůtu uvedenou v odst. 3 druhém pododstavci nejvýše o sedm let s přihlédnutím ke všem relevantním faktorům, včetně průměrné doby trvání technických rezerv.

Aniž jsou dotčeny pravomoci orgánu EIOPA podle článku 18 nařízení (EU) č. 1094/2010, pro účely tohoto odstavce EIOPA na žádost příslušného orgánu dohledu vyhlásí, že takové výjimečné nepříznivé situace nastaly. Příslušný orgán dohledu může podat takovou žádost, pokud není pravděpodobné, že pojišťovny nebo zajišťovny s významným podílem na trhu nebo s dotčenými druhy pojištění budou schopny splnit jeden z požadavků stanovených v odstavci 3. K výjimečným nepříznivým situacím dochází tehdy, kdy na finanční situaci pojišťoven či zajišťoven s významným podílem na trhu nebo na dotčené druhy pojištění má vážný či nepříznivý dopad jedna z těchto podmínek:

a) pokles na finančních trzích, který je nepředvídaný, strmý a prudký;

b) prostředí přetrvávajících nízkých úrokových sazeb;

c) katastrofická událost se značným dopadem.

EIOPA ve spolupráci s příslušným orgánem dohledu pravidelně posuzuje, zda podmínky uvedené ve druhém pododstavci stále platí. EIOPA ve spolupráci s příslušným orgánem dohledu vyhlašuje, kdy výjimečná nepříznivá situace skončila.

Dotčená pojišťovna nebo zajišťovna předloží každé tři měsíce svému orgánu dohledu zprávu o pokroku, v níž jsou uvedena přijatá opatření a dosažený pokrok s cílem opětovně dosáhnout úrovně použitelného kapitálu ke krytí solventnostního kapitálového požadavku nebo snížit svůj rizikový profil k zajištění dodržování solventnostního kapitálového požadavku.

Prodloužení podle prvního pododstavce se zruší, pokud ze zprávy o pokroku vyplývá, že nenastal žádný významný pokrok v úsilí o opětovné dosažení úrovně použitelného kapitálu ke krytí solventnostního kapitálového požadavku nebo nedošlo ke snížení rizikového profilu, aby bylo zajištěno dodržování solventnostního kapitálového požadavku ode dne, kdy bylo zjištěno nedodržení solventnostního kapitálového požadavku, do dne předložení zprávy o pokroku.

▼B

5.  Za výjimečných okolností, pokud se orgán dohledu domnívá, že se finanční situace dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny bude dále zhoršovat, může také omezit nebo zakázat volné nakládání s aktivy uvedené pojišťovny nebo zajišťovny. Tento orgán dohledu informuje orgány dohledu hostitelských členských států o veškerých podniknutých opatřeních. Uvedené orgány na žádost orgánu dohledu domovského členského státu přijmou stejná opatření. Orgán dohledu domovského členského státu označí aktiva, jichž se mají tato opatření týkat.

Článek 139

Nedodržování minimálního kapitálového požadavku

1.  Pojišťovny a zajišťovny neprodleně informují orgán dohledu, jakmile zjistí, že není dodržován minimální kapitálový požadavek, nebo existuje-li nebezpečí, že daný požadavek nebude dodržován v následujících třech měsících.

2.   ►C1  Poté, co dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna zjistí, že nedodržuje minimální kapitálový požadavek, předloží do jednoho měsíce orgánu dohledu ke schválení reálný plán krátkodobého financování, jímž by se do tří měsíců od daného zjištění obnovily použitelný primární kapitál alespoň na úroveň minimálního kapitálového požadavku nebo jímž by se snížil rizikový profil, aby se zajistilo dodržování minimálního kapitálového požadavku. ◄

3.  Orgán dohledu domovského členského státu také může omezit nebo zakázat volné nakládání s aktivy pojišťovny nebo zajišťovny. Informuje o tom vhodným způsobem orgány dohledu hostitelských členských států. Uvedené orgány na žádost orgánu dohledu domovského členského státu přijmou stejná opatření. Orgán dohledu domovského členského státu označí aktiva, jichž se mají tato opatření týkat.

Článek 140

Zákaz volného nakládání s aktivy na území členského státu

Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby mohly v případech podle článků 137 až 139 a čl. 144 odst. 2 v souladu s vnitrostátními právními předpisy zakázat volné nakládání s aktivy umístěnými na jejich území na žádost domovského státu pojišťovny nebo zajišťovny, který označí aktiva, jichž se taková opatření mají týkat.

Článek 141

Pravomoci orgánů dohledu za zhoršující se finanční situace

Aniž jsou dotčeny články 138 a 139, pokud se solventnost pojišťovny nebo zajišťovny dále zhoršuje, mají orgány dohledu pravomoc přijmout veškerá nezbytná opatření na ochranu zájmů pojistníků v případě pojistných smluv nebo závazků ze zajistných smluv.

Tato opatření musí být přiměřená, a tudíž zohledňovat úroveň zhoršení solventnosti dotyčné pojišťovny nebo zajišťovny a dobu jeho trvání.

Článek 142

Ozdravný plán a plán financování

1.  Ozdravný plán uvedený v čl. 138 odst. 2 a plán financování uvedený v čl. 139 odst. 2 musí obsahovat alespoň tyto údaje nebo doklady:

a) odhady předpokládaných správních nákladů, zejména běžných nákladů a provizí;

b) předpokládané příjmy a výdaje s ohledem na přímé pojištění, převzaté zajištění a postoupené zajištění;

c) předpokládanou rozvahu;

d) odhad finančních prostředků určených ke krytí technických rezerv a solventnostního kapitálového požadavku a minimálního kapitálového požadavku;

e) celkovou politiku zajištění.

2.  Pokud orgány dohledu požadovaly ozdravný plán podle čl. 138 odst. 2 nebo plán financování podle čl. 139 odst. 2 v souladu s odstavcem 1 tohoto článku, zdrží se vydávání povolení podle článku 39, pokud mají za to, že jsou ohrožena práva pojistníků nebo plnění smluvních závazků zajišťovny.

▼M5

Článek 143

Akty v přenesené pravomoci a regulační technické normy týkající se čl. 138 odst. 4

1.  Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 301a, ve kterých doplní druhy výjimečných nepříznivých situací a ve kterých upřesní faktory a kritéria, k nimž má EIOPA přihlédnout při vyhlašování výjimečných nepříznivých situací a k nimž mají orgány dohledu přihlédnout při stanovování prodloužení lhůty podle čl. 138 odst. 4.

2.  Za účelem zajištění důsledné harmonizace v souvislosti s čl. 138 odst. 2, čl. 139 odst. 2 a článkem 141 vypracuje EIOPA, s výhradou článku 301b, návrh regulačních technických norem, ve kterých stanoví další specifikace k ozdravnému plánu uvedenému v čl. 138 odst. 2 a k plánu financování uvedenému v čl. 139 odst. 2 a k článku 141, přičemž se patřičně snaží zamezit procyklickým účinkům.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1094/2010.

▼B

Článek 144

Odnětí povolení

1.  Orgán dohledu domovského členského státu může odejmout povolení vydané pojišťovně nebo zajišťovně v těchto případech:

a) dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna nezačne využívat povolení ve lhůtě dvanácti měsíců, výslovně se jej vzdá nebo přestane vykonávat pojišťovací činnost na déle než šest měsíců, ledaže dotyčný členský stát stanoví, že v těchto případech povolení pozbývá platnosti;

b) dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna již nesplňuje podmínky pro vydání povolení;

c) dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna závažným způsobem poruší povinnosti podle předpisů, jež se na ni vztahují.

Orgán dohledu domovského členského státu odejme povolení vydané určité pojišťovně nebo zajišťovně v případě, že daná pojišťovna nebo zajišťovna nedodržuje minimální kapitálový požadavek a orgán dohledu má za to, že předložený plán financování je zjevně nevhodný, nebo dotyčná pojišťovna nebo zajišťovna nesplní schválený plán financování do tří měsíců od zjištění, že není dodržován minimální kapitálový požadavek.

2.  V případě odnětí nebo pozbytí platnosti povolení uvědomí orgán dohledu domovského členského státu o této skutečnosti orgány dohledu ostatních členských států, a ty přijmou příslušná opatření, aby zabránily pojišťovně nebo zajišťovně v zahájení nových operací na svých územích.

Orgán dohledu domovského členského státu, společně s těmito orgány, přijme veškerá nezbytná opatření na ochranu zájmů pojištěných osob, a zejména omezí volné nakládání s aktivy pojišťovny podle článku 140.

3.  Každé rozhodnutí o odnětí povolení musí být podrobně odůvodněno a oznámeno dotyčné pojišťovně nebo zajišťovně.



KAPITOLA VIII

Právo usazování a volný pohyb služeb



Oddíl 1

Usazování pojišťoven

Článek 145

Podmínky pro zřízení pobočky

1.  Členské státy zajistí, aby pojišťovna, která hodlá zřídit pobočku na území jiného členského státu, tento záměr oznámila orgánům dohledu domovského členského státu.

Každá trvalá přítomnost pojišťovny na území členského státu se pokládá za pobočku, a to i v případě, kdy tato přítomnost nemá formu pobočky, ale je pouze kanceláří vedenou vlastními zaměstnanci pojišťovny nebo osobou, která je sice nezávislá, avšak má trvalé zmocnění jednat za pojišťovnu podobným způsobem, jako by jednalo její zastoupení.

2.  Členské státy vyžadují, aby pojišťovna, která hodlá založit pobočku na území jiného členského státu, uvedla v oznámení podle odstavce 1 tyto údaje:

a) členský stát, na jehož území hodlá pobočku zřídit;

b) obchodní plán stanovící alespoň typ zamýšlených činností a organizační strukturu pobočky;

c) jméno osoby, která má dostatečné pravomoci zavazovat ve vztahu ke třetím osobám pojišťovnu nebo, v případě sdružení pojistitelů Lloyd’s, dotyčné pojistitele a zastupovat ji nebo je ve vztazích s orgány a soudy členského státu, (dále jen „oprávněný zástupce“);

d) adresu v hostitelském členském státě, ze které mohou být odesílány dokumenty a na kterou mohou být dokumenty doručovány, včetně veškerých sdělení oprávněnému zástupci;

Pokud jde o Lloyd’s, nesmějí se pojištěné osoby v případě sporu v hostitelském členském státě vyplývajícího z přijatých závazků nacházet v nevýhodnějším postavení, než kdyby byl spor veden proti pojišťovně obvyklého typu.

3.  Pokud si neživotní pojišťovna přeje, aby její pobočka kryla rizika zařazená do odvětví 10 v části A přílohy I s vyloučením odpovědnosti dopravce, musí předložit prohlášení, že se stala členem národní kanceláře pojistitelů a garančního fondu hostitelského členského státu.

4.  Dojde-li ke změně ve kterémkoli z údajů oznámených podle odst. 2 písm. b), c) nebo d), zašle pojišťovna písemné oznámení o této změně orgánům dohledu domovského členského státu a členského státu, v němž se nachází uvedená pobočka, nejméně jeden měsíc před provedením změny tak, aby orgány dohledu domovského členského státu a orgány dohledu členského státu, v němž se nachází uvedená pobočka, mohly splnit své povinnosti podle článku 146.

Článek 146

Sdělování informací

1.  Pokud orgány dohledu domovského členského státu nemají, s přihlédnutím k zamýšlené činnosti, důvody pochybovat o přiměřenosti řídícího a kontrolního systému nebo finanční situaci pojišťovny nebo o způsobilosti a bezúhonnosti oprávněného zástupce podle článku 42, sdělí do tří měsíců po obdržení všech informací uvedených v čl. 145 odst. 2 tyto informace orgánu dohledu hostitelského členského státu, a zároveň o tom uvědomí dotyčnou pojišťovnu.

Orgán dohledu domovského členského státu také potvrdí, že pojišťovna kryje solventnostní kapitálový požadavek a minimální kapitálový požadavek vypočtený podle článků 100 a 129.

2.  Pokud orgány dohledu domovského členského státu odmítnou sdělit informace uvedené v čl. 145 odst. 2 orgánům dohledu hostitelského členského státu, sdělí důvody odmítnutí dotyčné pojišťovně do tří měsíců od obdržení všech dotyčných informací.

Toto odmítnutí nebo nečinnost lze napadnout u soudu v domovském členském státě.

3.  Dříve než pobočka pojišťovny zahájí svou činnost, musí orgán dohledu hostitelského členského státu do dvou měsíců od obdržení informací zmíněných v odstavci 1 uvědomit orgány dohledu domovského členského státu o podmínkách, za nichž musí být tato činnost v hostitelském členském státě vykonávána ve veřejném zájmu. Orgán dohledu domovského členského státu sdělí tyto informace dotyčné pojišťovně.

Pojišťovna může zřídit svou pobočku a zahájit svou činnost od okamžiku, kdy orgán dohledu domovského členského státu obdržel toto sdělení, nebo pokud orgán domovského státu žádné sdělení neobdržel, od okamžiku, kdy uplynula lhůta uvedená v prvním pododstavci.



Oddíl 2

Volný pohyb služeb poskytovaných pojišťovnami



Pododdíl 1

Obecná ustanovení

Článek 147

Předchozí oznámení domovskému členskému státu

Každá pojišťovna, která zamýšlí poprvé provozovat činnost v jednom nebo více členských státech v rámci volného pohybu služeb, to nejprve oznámí příslušným orgánům dohledu domovského členského státu a uvede povahu rizik nebo závazků, které hodlá krýt.

Článek 148

Oznámení domovským členským státem

1.  Do jednoho měsíce od oznámení stanoveného v článku 147 sdělí orgány dohledu domovského členského státu členskému státu nebo státům, na jejichž území pojišťovna zamýšlí vykonávat činnost v rámci volného pohybu služeb, tyto údaje:

a) potvrzení, že pojišťovna kryje solventnostní kapitálový požadavek a minimální kapitálový požadavek vypočtený v souladu s články 100 a 129;

b) pojistná odvětví, která je pojišťovna oprávněna provozovat;

c) povahu rizik nebo závazků, které pojišťovna hodlá krýt v hostitelském členském státě.

Současně orgány dohledu domovského členského státu o tomto sdělení uvědomí dotyčnou pojišťovnu.

2.  Členské státy, na jejichž území neživotní pojišťovna hodlá v rámci volného pohybu služeb krýt rizika zařazená do odvětví 10 v části A přílohy I s vyloučením odpovědnosti dopravce, mohou požadovat, aby pojišťovna předložila tyto údaje:

a) jméno a adresu zástupce uvedeného v čl. 18 odst. 1 písm. h),

b) prohlášení, že se stala členem národní kanceláře pojistitelů a garančního fondu hostitelského členského státu.

3.  Pokud orgány dohledu domovského členského státu nesdělí údaje uvedené v odstavci 1 ve lhůtě stanovené tamtéž, vyrozumí v téže lhůtě pojišťovnu o důvodech svého odmítnutí.

Toto odmítnutí nebo nečinnost lze napadnout u soudu v domovském členském státě.

4.  Pojišťovna může zahájit činnost od data, ke kterému je uvědomena o sdělení uvedeném v odst. 1 prvním pododstavci.

▼M5

Článek 149

Změny v povaze rizik nebo závazků

Každá změna, kterou pojišťovna zamýšlí provést v informacích uvedených v článku 147, podléhá postupu stanovenému v článcích 147 a 148.

▼B



Pododdíl 2

Odpovědnost z provozu motorových vozidel

Článek 150

Povinné pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel

1.  Pokud neživotní pojišťovna prostřednictvím pobočky v členském státě kryje riziko zařazené do odvětví 10 v části A přílohy I (kromě občanskoprávní odpovědnosti dopravce), které se nachází v jiném členském státě, hostitelský členský stát musí na uvedené pojišťovně požadovat, aby se stala členem národní kanceláře a garančního fondu tohoto státu a podílela se na jejich financování.

2.  Finanční příspěvek uvedený v odstavci 1 lze poskytnout pouze na rizika spadající do odvětví 10 v části A přílohy I (kromě občanskoprávní odpovědnosti dopravce) krytá v rámci poskytování služeb. Uvedený příspěvek se vypočte na stejném základě jako u neživotních pojišťoven kryjících uvedená rizika prostřednictvím provozovny v uvedeném členském státě.

Výpočet se provede podle přijatého pojistného za uvedené odvětví v hostitelském členském státě nebo počtu rizik, jež jsou v uvedeném odvětví v uvedeném tomto hostitelském státě kryta.

3.  Hostitelský členský stát může vyžadovat, aby se při poskytování pojistných služeb dodržovala v uvedeném členském státě pravidla o krytí zvýšených rizik, pokud se tato pravidla vztahují na neživotní pojišťovny usazené v tomto státě.

Článek 151

Nediskriminace osob uplatňujících nároky

Hostitelský členský stát musí na neživotní pojišťovně vyžadovat, aby zabezpečila, že osoby uplatňující nároky z událostí vzniklých na jeho území se nedostanou do méně výhodné situace v důsledku toho, že pojišťovna kryje riziko zařazené do odvětví 10 v části A přílohy I (kromě občanskoprávní odpovědnosti dopravce) v rámci poskytování služeb, a nikoli prostřednictvím provozovny v uvedeném státě.

Článek 152

Zástupce

1.  Pro účely uvedené v článku 151 musí hostitelský členský stát na neživotní pojišťovně vyžadovat, aby ustanovila zástupce s bydlištěm nebo usazeného na jeho území, který bude shromažďovat všechny nutné informace o škodných případech a který bude mít dostatečné pravomoci pro zastupování pojišťovny ve vztahu k poškozeným osobám uplatňujícím nároky, včetně zmocnění k vyplácení částek odpovídajících nárokům na náhradu škody, i pravomoc zastupovat tuto pojišťovnu nebo případně dát ji zastupovat před soudy nebo orgány tohoto členského státu ve vztahu k těmto nárokům na náhradu škody.

Po tomto zástupci lze také požadovat, aby zastupoval neživotní pojišťovnu před orgány dohledu hostitelského členského státu při kontrole existence a platnosti pojistek pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel.

2.  Hostitelský členský stát nesmí na zástupci požadovat, aby jménem neživotní pojišťovny, která jej ustanovila, vykonával jiné činnosti, než jsou uvedeny v odstavci 1.

3.  Ustanovení zástupce samo o sobě neznamená otevření pobočky ve smyslu článku 145.

4.  Jestliže pojišťovna nejmenovala zástupce, mohou členské státy dát souhlas se jmenováním škodního zástupce jmenovaného v souladu s článkem 4 směrnice 2000/26/ES, který je zmocněn vykonávat funkce zástupce jmenovaného v souladu s odstavcem 1 tohoto článku.



Oddíl 3

Pravomoci orgánů dohled u hostitelského členského státu



Pododdíl 1

Pojištění

Článek 153

Jazyk

Orgány dohledu hostitelského členského státu mohou požadovat, aby informace, které jsou oprávněny vyžadovat o činnosti pojišťoven působících na území uvedeného členského státu, jim byly dodány v úředním jazyce nebo úředních jazycích uvedeného státu.

Článek 154

Předchozí oznamování a předchozí schválení

1.  Hostitelský členský stát nesmí přijmout předpisy vyžadující předchozí schválení nebo pravidelné oznamování všeobecných a zvláštních pojistných podmínek, sazeb pojistného, nebo v případě životního pojištění technických podkladů používaných zejména pro výpočet sazeb pojistného a technických rezerv, nebo formulářů a dalších dokladů, které pojišťovna hodlá používat při svých jednáních s pojistníky.

2.  Hostitelský členský stát může od pojišťovny, která hodlá vykonávat na jeho území pojišťovací činnost, požadovat pouze nepravidelné oznamování těchto podmínek a jiných písemností pro účely ověření toho, že jsou dodržovány vnitrostátní předpisy, přičemž tento požadavek nesmí zakládat předběžnou podmínku pro to, aby pojišťovna mohla vykonávat svou činnost.

3.  Hostitelský členský stát může zachovat nebo zavádět předběžné oznamování nebo schvalování zamýšleného zvýšení pojistných sazeb pouze jako součást obecného systému kontroly cen.

Článek 155

Pojišťovny nevyhovující právním předpisům

1.  Pokud orgány dohledu některého hostitelského členského státu dojdou k závěru, že pojišťovna s pobočkou na jeho území nebo tam provozující činnost v rámci volného pohybu služeb nevyhovuje právním předpisům platným v uvedeném členském státě, vyzvou ji, aby situaci napravila.

2.  Pokud daná pojišťovna neprovede nutná opatření, informují o tom orgány dohledu dotyčného členského státu orgány dohledu domovského členského státu.

Orgány dohledu domovského členského státu co nejdříve přijmou veškerá vhodná opatření k zajištění toho, aby dotyčná pojišťovna situaci napravila.

Orgány dohledu domovského členského státu informují o přijatých opatřeních orgány dohledu hostitelského členského státu.

3.  Pokud přes opatření učiněná domovským členským státem nebo proto, že se ukazuje, že uvedená opatření nejsou dostatečná nebo nebyla v uvedeném členském státě přijata, pojišťovna i nadále porušuje platné právní předpisy v hostitelském členském státě nebo se ukáže, že uvedená opatření nejsou dostatečná, mohou orgány dohledu hostitelského členského státu, po informování orgánů dohledu domovského členského státu, přijmout vhodná opatření k zabránění dalšího porušování předpisů nebo k jeho postihování, včetně, v nezbytném rozsahu, zabránění dalšímu uzavírání nových pojistných smluv touto pojišťovnou na území hostitelského členského státu.

▼M5

Kromě toho mohou orgány dohledu domovského či hostitelského členského státu postoupit záležitost orgánu EIOPA a požádat jej o pomoc v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č. 1094/2010. V takovém případě může orgán EIOPA postupovat v souladu s pravomocemi, které mu byly svěřeny uvedeným článkem.

▼B

Členské státy zajistí, aby na jejich území bylo možné pojišťovnám doručovat právní dokumenty nutné pro takováto opatření.

4.  Odstavci 1, 2 a 3 nejsou dotčeny pravomoci dotyčných členských států přijmout v naléhavých případech vhodná opatření k zabránění nebo postihování porušování právních předpisů na jejich území. Uvedené pravomoci zahrnují možnost zabránit pojišťovnám v uzavírání nových pojistných smluv na jejich území.

5.  Odstavci 1, 2 a 3 není dotčena pravomoc členských států postihovat porušení předpisů na jejich územích.

6.  Jestliže pojišťovna, která se dopustí porušení právních předpisů, má provozovnu nebo vlastní majetek v dotyčném členském státě, mohou orgány dohledu tohoto členského státu v souladu s vnitrostátními právními předpisy uplatnit vnitrostátní správní sankce stanovené za uvedené porušení právních předpisů a vymáhat je vůči uvedené provozovně nebo majetku.

7.  Každé opatření přijaté podle odstavců 2 až 6 zahrnující omezení provozování pojišťovací činnosti musí být řádně odůvodněno a oznámeno dotyčné pojišťovně.

8.  Pojišťovny musí na vyžádání předkládat orgánům dohledu hostitelského členského státu všechny dokumenty od nich požadované pro účely odstavce 1 až 7, pokud tuto povinnost mají i pojišťovny se sídlem v tomto členském státě.

▼M5

9.  Členské státy vyrozumí Komisi a EIOPA o počtech a typech případů, které byly odmítnuty podle článků 146 a 148 nebo v nichž byla přijata opatření podle odstavců 3 a 4 tohoto článku.

▼B

Článek 156

Reklama

Pojišťovny se sídlem v členských státech mohou propagovat své služby prostřednictvím všech dostupných komunikačních prostředků v hostitelském členském státě při respektování pravidel pro formu a obsah této reklamy, přijatých z důvodu obecného zájmu.

Článek 157

Zdanění pojistného

1.  Aniž je dotčena další harmonizace, podléhá každá pojistná smlouva výhradně nepřímým daním a parafiskálním poplatkům z pojistného v členském státě, ve kterém se nachází riziko nebo v členském státě závazku.

Pro účely prvního pododstavce se stanoví, že movitý majetek umístěný v nemovitosti nacházející se na území členského státu, s výjimkou přepravovaného zboží, se považuje za riziko nacházející se v tomto členském státě, a to i tehdy, jestliže nemovitost a její obsah nejsou kryty stejnou pojistnou smlouvou.

V případě Španělska podléhá pojistná smlouva také zákonem stanoveným příplatkům ve prospěch konsorcia „Consorcio de Compesación de Seguros“ za výkon jeho funkcí vztahujících se k náhradě ztrát z mimořádných událostí, ke kterým dochází v tomto členské státě.

2.  Rozhodným právem pro smlouvy podle článku 178 této směrnice a nařízení (ES) č. 593/2008 zůstává nedotčen použitelný daňový režim.

3.  Každý členský stát uplatňuje na pojišťovny kryjící rizika nebo závazky nacházející se na jeho vlastním území své vnitrostátní předpisy pro opatření, která mají zajistit výběr nepřímých daní a parafiskálních poplatků splatných podle odstavce 1.



Pododdíl 2

Zajištění

Článek 158

Zajišťovny nevyhovující právním předpisům

1.  Pokud orgány dohledu členského státu dojdou k závěru, že zajišťovna s pobočkou na jeho území nebo tam provozující činnost v rámci volného pohybu služeb nevyhovuje právním předpisům platným v uvedeném členském státě, vyzvou ji, aby situaci napravila. Současně o tom informují orgány dohledu domovského členského státu.

2.  Pokud přes opatření učiněná domovským členským státem zajišťovna i nadále porušuje platné právní předpisy v dotyčném hostitelském členském státě nebo se ukáže, že uvedená opatření nejsou dostatečná, mohou orgány dohledu tohoto hostitelského členského státu, po informování orgánů dohledu domovského členského státu, přijmout vhodná opatření k zabránění dalšího porušování předpisů nebo k jeho postihování, včetně, v nezbytném rozsahu, zabránění dalšímu uzavírání nových zajistných smluv touto zajišťovnou na území hostitelského členského státu.

▼M5

Vedle toho mohou orgány dohledu domovského či hostitelského členského státu postoupit záležitost orgánu EIOPA a požádat jej o pomoc v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č. 1094/2010. V takovém případě může orgán EIOPA postupovat v souladu s pravomocemi, které mu byly svěřeny uvedeným článkem.

▼B

Členské státy zajistí, aby na jejich území bylo možné zajišťovnám doručovat právní dokumenty nutné pro uvedená opatření.

3.  Každé opatření přijaté podle odstavce 1 a 2 zahrnující sankce nebo omezení provozování zajišťovací činnosti se odůvodní a oznámí dotyčné zajišťovně.



Oddíl 4

Statistické informace

▼M5

Článek 159

Statistické informace o přeshraničních činnostech

Každá pojišťovna musí orgánu dohledu svého domovského členského státu sdělit výši pojistného, nákladů na pojistná plnění a provizí, nesnížené o zajištění, a to zvlášť podle operací prováděných v rámci práva usazování a operací prováděných v rámci volného pohybu služeb, podle jednotlivých členských států a takto:

a) u neživotního pojištění, podle druhu pojištění, v souladu s příslušným aktem v přenesené pravomoci;

b) u životního pojištění, podle druhu pojištění, v souladu s příslušným aktem v přenesené pravomoci.

V případě odvětví 10 v části A přílohy I, s vyloučením odpovědnosti dopravce, informuje dotyčná pojišťovna rovněž uvedený orgán dohledu o četnosti pojistných plnění a průměrné výši nákladů na pojistná plnění.

Orgány dohledu domovského členského státu sdělí údaje uvedené v prvním a druhém pododstavci v přiměřené lhůtě a v souhrnné formě orgánům dohledu každého dotyčného členského státu, který o to požádá.

▼B



Oddíl 5

Zacházení se smlouvami z poboček v likvidaci

Článek 160

Likvidace pojišťoven

Při likvidaci pojišťovny musí být závazky ze smluv uzavřených pobočkou nebo v rámci volného pohybu služeb splněny stejným způsobem jako závazky vyplývající z ostatních pojistných smluv uvedené pojišťovny bez rozlišování státní příslušnosti pojištěných osob a osob oprávněných k pojistnému plnění.

Článek 161

Likvidace zajišťoven

Při likvidaci zajišťovny musí být závazky ze smluv uzavřených pobočkou nebo v rámci volného pohybu služeb splněny stejným způsobem jako závazky vyplývající z ostatních zajistných smluv uvedené zajišťovny.



KAPITOLA IX

Pobočky usazené ve společenství a patřící pojišťovnám nebo zajišťovnám se sídlem mimo společenství



Oddíl 1

Přístup k činnosti

Článek 162

Zásady a podmínky pro vydání povolení

1.  Členské státy zajistí, aby přístup pojišťoven se sídlem mimo Společenství k činnostem uvedeným v čl. 2 odst. 1 prvním pododstavci podléhal úřednímu povolení.

2.  Členský stát může vydat povolení, jestliže pojišťovna splňuje alespoň tyto podmínky:

a) je oprávněna provozovat pojišťovací činnost podle vnitrostátních právních předpisů, kterými se řídí;

b) zřídí pobočku na území členského státu, v němž žádá o povolení;

c) zaváže se v místě vedení pobočky vést oddělené účetnictví o činnosti, kterou zde provozuje, a uchovávat zde veškeré doklady spojené s výkonem činnosti;

d) jmenuje odpovědného zástupce, který musí být schválen orgány dohledu;

e) v členském státě, v němž žádá o povolení, vlastní aktiva, jejichž hodnota se rovná alespoň polovině absolutní dolní meze stanovené v čl. 129 odst. 1 písm. d) pro minimální kapitálový požadavek, a uloží jednu čtvrtinu uvedené absolutní dolní meze jako jistotu;

f) zaváže se ke krytí solventnostního kapitálového požadavku a minimálního kapitálového požadavku v souladu s požadavky podle článků 100 a 128;

g) oznámí jméno a adresu škodního zástupce jmenovaného v každém jiném členském státě, než ve kterém je žádáno o povolení, jestliže rizika, jež mají být kryta, patří do odvětví 10 v části A přílohy I, s vyloučením odpovědnosti dopravce;

h) předloží obchodní plán v souladu s článkem 163;

i) splňuje požadavky na řídící a kontrolní systém stanovené v kapitole IV oddílu 2.

3.  Pro účely této kapitoly se „pobočkou“ rozumí každá trvalá přítomnost pojišťovny na území členského státu pojišťovny uvedené v odstavci 1, která v uvedeném členském státě získá povolení a vykonává pojišťovací činnost.

Článek 163

Obchodní plán pobočky

1.  Obchodní plán pobočky uvedený v čl. 162 odst. 2 písm. h) obsahuje:

a) povahu rizik nebo závazků, které pojišťovna hodlá krýt;

b) hlavní zásady zajištění;

c) odhady budoucího solventnostního kapitálového požadavku stanoveného v kapitole VI oddílu 4 na základě předpokládané rozvahy, jakož i metodu výpočtu použitého k odvození těchto odhadů;

d) odhady budoucího minimálního kapitálového požadavku stanoveného v kapitole VI oddílu 5 na základě předpokládané rozvahy, jakož i metodu výpočtu použitého k odvození těchto odhadů;

e) stav použitelného kapitálu a použitelného primárního kapitálu pojišťovny v souvislosti se solventnostním kapitálovým požadavkem a minimálním kapitálovým požadavkem uvedeným v kapitole VI oddílech 4 a 5;

f) předpokládané náklady na vytvoření provozního systému a organizaci obchodní sítě, finanční zdroje zamýšlené k pokrytí uvedených nákladů, a pokud jsou rizika, která mají být kryta, zařazena do odvětví 18 v části A přílohy I, také zdroje, které má pojišťovna k dispozici pro zabezpečení asistenčních služeb;

g) informace o struktuře řídícího a kontrolního systému.

2.  Kromě požadavků stanovených v odstavci 1 obsahuje obchodní plán pro první tři účetní období:

a) předpokládanou rozvahu;

b) odhady finančních zdrojů zamýšlených ke krytí technických rezerv, minimálního kapitálového požadavku a solventnostního kapitálového požadavku a;

c) u neživotního pojištění

i) předpokládané správní náklady mimo zřizovací náklady, zejména běžné náklady a provize,

ii) předpokládané pojistné nebo příspěvky a náklady na pojistná plnění;

d) u životního pojištění plán uvádějící podrobné odhady předpokládaných příjmů a výdajů s ohledem na přímé pojištění, převzaté zajištění a postoupené zajištění.

3.  Pokud jde o životní pojištění, členské státy mohou na pojišťovnách vyžadovat pravidelné oznamování technických podkladů používaných pro výpočty sazeb pojistného a technických rezerv, aniž by tento požadavek představoval předběžnou podmínku pro výkon činnosti uvedenou životní pojišťovnou.

Článek 164

Převod pojistného kmene

1.  Za podmínek stanovených vnitrostátními právními předpisy povolí členské státy pobočkám usazeným na jejich území, na které se vztahuje tato kapitola, převést celý pojistný kmen nebo jeho část přebírajícímu podniku usazenému ve stejném členském státě, pokud orgány dohledu tohoto členského státu nebo případně orgány dohledu členského státu uvedeného v článku 167 potvrdí, že po provedeném převodu bude mít přebírající podnik nezbytný použitelný kapitál na krytí solventnostního kapitálového požadavku uvedeného v čl. 100 prvním pododstavci.

2.  Za podmínek stanovených vnitrostátním právem povolí členské státy a pobočkám zřízeným na jejich území a uvedeným v této kapitole, aby převedly celý pojistný kmen nebo jeho část na pojišťovnu, která má sídlo v jiném členském státě, pokud orgány dohledu uvedeného členského státu potvrdí, že přebírající podnik disponuje nezbytným použitelným kapitálem na krytí solventnostního kapitálového požadavku uvedenými v čl. 100 prvním pododstavci při započítání dotyčného převodu.

3.  Pokud za podmínek stanovených vnitrostátním právem povolí členský stát pobočkám zřízeným na jeho území a uvedeným v této kapitole, aby převedly celý pojistný kmen nebo jeho část na pobočku uvedenou v této kapitole a zřízenou na území jiného členské státu, zajistí, aby orgány dohledu členského státu přebírajícího podniku nebo případně členského státu uvedeného v článku 167 potvrdily:

a) že přebírající podnik disponuje nezbytným použitelným kapitálem na krytí solventnostního kapitálového požadavku při započítání dotyčného převodu;

b) že právo členského státu přebírajícího podniku dovoluje takový převod; a

c) že tento členský stát s převodem souhlasí.

4.  V případech uvedených v odstavcích 1 až 3 povolí členský stát, ve kterém se nachází převádějící pobočka, tento převod poté, co obdrží souhlas orgánů dohledu členského státu, ve kterém se nachází riziko nebo členského státu závazku, pokud se liší od členského státu, ve kterém se nachází převádějící pobočka.

5.  Orgány dohledu konzultovaných členských států sdělí své stanovisko nebo souhlas orgánům dohledu domovského členského státu převádějící pobočky do tří měsíců od obdržení žádosti. Pokud orgány, se kterými byly prováděny konzultace, neodpovědí v uvedené lhůtě, považuje se to za příznivé stanovisko nebo tichý souhlas.

6.  Převod povolený v souladu s odstavci 1 až 5 se zveřejňuje za podmínek stanovených vnitrostátními právními předpisy v členském státě, ve kterém se nachází riziko, nebo v členském státě závazku.

Takový převod je automaticky platný vůči pojistníkům, pojištěným osobám a jiným osobám, které mají práva a povinnosti vyplývající z převedených smluv.

Článek 165

Technické rezervy

Členské státy požadují po pojišťovnách, aby si vytvořily přiměřené technické rezervy ke krytí pojistných a zajistných závazků převzatých na svých územích, které se vypočítají podle kapitoly VI oddílu 2. Členské státy požadují na pojišťovnách, aby aktiva a závazky oceňovaly podle kapitoly VI oddílu 1 a kapitál určovaly podle kapitoly VI oddílu 3.

Článek 166

Solventnostní kapitálový požadavek a minimální kapitálový požadavek

1.  Každý členský stát požaduje po pobočkách vytvořených na jeho území, aby měly použitelný kapitál skládající se z položek uvedených v čl. 98 odst. 3.

Solventnostní kapitálový požadavek a minimální kapitálový požadavek se vypočte podle kapitoly VI oddílů 4 a 5.

Při výpočtu solventnostního kapitálového požadavku a minimálního kapitálového požadavku je však třeba vzít v úvahu jak u neživotního pojištění, tak u životního pojištění pouze operace prováděné dotyčnou pobočkou.

2.  Použitelná výše primárního kapitálu požadovaná na krytí minimálního kapitálového požadavku a absolutní dolní mez uvedeného minimálního kapitálového požadavku se stanoví v souladu s čl. 98 odst. 4.

3.  Použitelná výše primárního kapitálu nesmí být nižší než polovina absolutní dolní meze požadované podle čl. 129 odst. 1 písm. d).

Jistota složená podle čl. 162 odst. 2 písm. e) se započítává do této výše použitelného primárního kapitálu na krytí minimálního kapitálového požadavku.

4.  Aktiva představující solventnostní kapitálový požadavek musí být umístěna v členském státě, v němž je provozována činnost, až do výše minimálního kapitálového požadavku a jejich přebytek se musí nacházet ve Společenství.

Článek 167

Výhody pro pojišťovny s povolením ve více než jednom členském státě

1.  Pojišťovna, která požádala o povolení ve více než jednom členském státě nebo je obdržela, může žádat o tyto výhody, které mohou být poskytnuty pouze společně:

a) solventností kapitálový požadavek uvedený v článku 166 se vypočítá ve vztahu k veškeré činnosti vykonávané ve Společenství;

b) jistota požadovaná podle čl. 162 odst. 2 písm. e) se složí pouze v jednom z těchto členských států;

c) aktiva odpovídající minimálnímu kapitálovému požadavku musí být umístěna podle článku 134 ve kterémkoli z členských států, ve kterých pojišťovna vykonává své činnosti.

V případech uvedených v písmenu a) prvního pododstavce se pro účely uvedeného výpočtu přihlíží jen k operacím, které provedly všechny pobočky zřízené v rámci Společenství.

2.  Žádost o poskytnutí výhod stanovených v odstavci 1 se podává orgánům dohledu dotyčných členských států. V žádosti musí být uveden orgán členského státu, který v budoucnu bude dohlížet na solventnost u veškeré činnosti poboček usazených ve Společenství. Výběr tohoto orgánu učiněný pojišťovnou musí být zdůvodněn.

Jistota podle čl. 162 odst. 2 písm. e) se složí v tomto členském státě.

3.  Výhody podle odstavce 1 mohou být poskytnuty pouze tehdy, jestliže s nimi vysloví souhlas orgány dohledu všech členských států, v nichž byla žádost podána.

Tyto výhody nabývají účinnosti dnem, k němuž se vybraný orgán dohledu vůči ostatním orgánům dohledu zaváže k dohledu nad solventností poboček v celém rozsahu jejich činnosti v rámci Společenství.

Zvolený orgán dohledu dostává od ostatních členských států informace nezbytné pro dohled nad celkovou solventností poboček usazených na jejich území.

4.  Výhody poskytnuté na základě odstavců 1, 2 a 3 jsou odňaty všemi dotyčnými členskými státy současně na žádost jednoho nebo více členských států.

Článek 168

Informace týkající se účetnictví, obezřetnosti a statistiky a pojišťovny v obtížích

Pro účely tohoto oddílu se použijí články 34, čl. 139 odst. 3, a články 140 a 141.

Pro účely článků 137 až 139, splňuje-li pojišťovna podmínky pro poskytnutí výhod uvedených v čl. 167 odst. 1, 2 a 3, je orgán dohledu příslušný pro ověřování solventnosti poboček usazených v rámci Společenství při veškeré jejich činnosti postaven na roveň orgánu dohledu členského státu, na jehož území se nachází ústředí pojišťovny usazené ve Společenství.

Článek 169

Oddělení činností životního a neživotního pojištění

1.  Pobočky uvedené v tomto oddíle nesmějí souběžně vykonávat v tomtéž členském státě činnosti životního a neživotního pojištění.

2.  Odchylně od odstavce 1 mohou členské státy stanovit, že pobočky uvedené v tomto oddíle, které v odpovídající den uvedený v čl. 73 odst. 5 prvním pododstavci vykonávaly obě činnosti v členském státě souběžně, v tom smějí pokračovat, pokud je každá činnost spravována odděleně v souladu s článkem 74.

3.  Každý členský stát, který podle čl. 73 odst. 5 druhého pododstavce po pojišťovnách usazených na jeho území požaduje, aby přestaly se souběžným výkonem činností, které vykonávaly v odpovídající den uvedený v čl. 73 odst. 5 prvním pododstavci, musí tuto podmínku uložit také pobočkám uvedeným v tomto oddíle, které jsou usazeny na jeho území a souběžně tam vykonávají obě činnosti.

Členské státy mohou stanovit, že pobočky uvedené v tomto oddíle, jejichž skutečné sídlo vykonává souběžně obě činnosti a které ke dnům uvedeným v článku 73 odst. 5 prvním pododstavci vykonávaly na území členského státu výhradně činnost životního pojištění, tam mohou pokračovat ve výkonu své činnosti. Jestliže si pojišťovna přeje vykonávat činnost neživotního pojištění na tomto území, může činnost životního pojištění vykonávat pouze prostřednictvím dceřiné společnosti.

Článek 170

Odnětí povolení pojišťovnám, kterým bylo povolení vydáno ve více než jednom členském státě

V případě odnětí povolení orgánem uvedeným v čl. 167 odst. 2 uvědomí tento orgán orgány dohledu ostatních členských států, ve kterých pojišťovna vykonává svou činnost, a uvedené orgány přijmou odpovídající opatření.

Je-li důvodem pro uvedené odnětí nedostatečná celková solventnost, jak je stanovena a odsouhlasena členskými státy podle článku 167, členské státy, které vyjádřily souhlas, odejmou rovněž svá povolení.

Článek 171

Dohody s třetími zeměmi

Společenství může v dohodách uzavřených v souladu se Smlouvou s jednou či více třetími zeměmi sjednat použití odlišných ustanovení oproti ustanovením tohoto oddílu za účelem zabezpečení přiměřené ochrany pojistníků a pojištěných osob v členských státech na základě vzájemnosti.



Oddíl 2

Zajištění

▼M5

Článek 172

Rovnocennost ve vztahu k zajišťovnám

1.  Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 301a, ve kterých upřesní kritéria pro posouzení, zda je solventnostní režim třetí země uplatňovaný na zajišťovací činnosti pojišťoven nebo zajišťoven se sídlem v uvedené třetí zemi rovnocenný se solventnostním režimem, který stanoví hlava I.

2.  Splní-li určitá třetí země kritéria přijatá v souladu s odstavcem 1, může Komise s pomocí orgánu EIOPA v souladu s čl. 33 odst. 2 nařízení (EU) č. 1094/2010 přijmout akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 301a, jimiž určí, že solventnostní režim třetí země uplatňovaný na zajišťovací činnosti pojišťoven nebo zajišťoven se sídlem v uvedené třetí zemi je rovnocenný se solventnostním režimem, který stanoví hlava I této směrnice.

Tyto akty v přenesené pravomoci podléhají pravidelnému přezkumu s cílem zohlednit veškeré významné změny v režimu dohledu uvedeném v hlavě I a v režimu dohledu v této třetí zemi.

EIOPA na svých internetových stránkách zveřejní a aktualizuje seznam všech třetích zemí uvedených v prvním pododstavci.

3.  Pokud se podle odstavce 2 považuje solventnostní režim třetí země za rovnocenný režimu stanovenému touto směrnicí, se zajistnými smlouvami uzavřenými s pojišťovnami nebo zajišťovnami, které mají sídlo v uvedené třetí zemi, se musí nakládat stejně jako se zajistnými smlouvami uzavřenými s pojišťovnou nebo zajišťovnou, která je povolena podle této směrnice.

4.  Odchylně od odstavce 2, a i když kritéria přijatá v souladu s odstavcem 1 nebyla splněna, může Komise na omezené období s pomocí orgánu EIOPA v souladu s čl. 33 odst. 2 nařízení (EU) č. 1094/2010 přijmout akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 301a, jimiž určí, že solventnostní režim třetí země uplatňovaný na zajišťovací činnosti pojišťoven nebo zajišťoven se sídlem v uvedené třetí zemi je dočasně rovnocenný se solventnostním režimem, který stanoví hlava I, v případě, že tato třetí země splňuje alespoň následující kritéria:

a) dala Unii závazek týkající se přijetí a uplatňování solventnostního režimu, který bude možno vyhodnotit v souladu s odstavcem 2 jako rovnocenný, a to do konce tohoto omezeného období, a k účasti v procesu posuzování rovnocennosti;

b) za účelem splnění závazku uvedeného v písmenu a) vypracovala pracovní program;

c) na splnění závazku uvedeného v písmenu a) přidělila dostatečný objem prostředků;

d) uplatňuje solventnostní režim vycházející z rizik a stanoví kvantitativní a kvalitativní solventnostní požadavky a požadavky na oznamování orgánům dohledu a transparentnost;

e) má písemnou dohodu o spolupráci a výměně důvěrných informací pro účely dohledu s orgánem EIOPA a orgány dohledu;

f) má nezávislý systém dohledu a

g) zavedla povinnost zachovávat profesní tajemství pro všechny osoby jednající jménem jejích orgánů dohledu, zejména co se týče výměny informací s orgánem EIOPA a s orgány dohledu.

Veškeré akty v přenesené pravomoci o dočasné rovnocennosti zohledňují v souladu s čl. 177 odst. 2 zprávy Komise. Tyto akty v přenesené pravomoci jsou předmětem pravidelného přezkumu prováděného na základě zpráv o pokroku vypracovávaných příslušnou třetí zemí, které se předkládají Komisi a jež Komise posuzuje jednou ročně. Při posuzování těchto zpráv o pokroku je Komisi nápomocen orgán EIOPA.

EIOPA na svých internetových stránkách zveřejní a aktualizuje seznam všech třetích zemí uvedených v prvním pododstavci.

Komise může přijmout akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 301a, ve kterých upřesní podmínky stanovené v prvním pododstavci.

5.  Omezené období uvedené v prvním pododstavci odstavce 4 skončí dne 31. prosince 2020 nebo ke dni, k němuž je režim dohledu třetí země v souladu s odstavcem 2 považován za rovnocenný s režimem dohledu, který stanoví hlava I, přičemž se použije datum, které je dřívější.

Toto období může být prodlouženo nejvýše o jeden rok, je-li to nezbytné k tomu, aby EIOPA a Komise provedly posouzení rovnocennosti pro účely odstavce 2.

6.  Se zajistnými smlouvami uzavřenými s pojišťovnami či zajišťovnami se sídlem ve třetí zemi, jejichž režim dohledu je považován za dočasně rovnocenný v souladu s odstavcem 4, se zachází stejně jako se smlouvami podle odstavce 3. Článek 173 se vztahuje rovněž na zajišťovny se sídlem ve třetí zemi, jejichž režim dohledu je považován za dočasně rovnocenný v souladu s odstavcem 4.

▼B

Článek 173

Zákaz zastavení aktiv

Je-li zajistitelem pojišťovna nebo zajišťovna se sídlem v třetí zemi, jejíž solventnostní režim se považuje za rovnocenný se solventnostním režimem stanoveným v této směrnici podle článku 172, členské státy nesmějí zachovávat nebo nezavedou systém tvorby hrubých technických rezerv, který požaduje zastavení aktiv pro krytí dlužného zajistného a nevyřízených zajistných událostí.

Článek 174

Zásady a podmínky pro provozování zajišťovací činnosti

Členský stát neuplatní vůči zajišťovnám třetích zemích, které mají přístup k zajišťovacím činnostem nebo je poskytují na jeho území, ustanovení vedoucí k příznivějšímu zacházení s nimi než se zajišťovnami, jejichž skutečné sídlo je v tomto členském státě.

Článek 175

Dohody s třetími zeměmi

1.  Komise může Radě předložit návrhy na projednání dohod s jednou či více třetími zeměmi o způsobech provádění dohledu nad:

a) zajišťovnami ze třetích zemí, které provádějí zajišťovací činnosti ve Společenství;

b) zajišťovnami ze Společenství, které provádějí zajišťovací činnosti v třetí zemi.

2.  Dohody podle odstavce 1 mají za cíl hlavně zajistit účinný přístup na trh pro zajišťovny na území smluvních stran za podmínek rovnosti obezřetného řízení a ustanovit vzájemné uznání pravidel a postupů pro dohled nad zajišťovnami. Jejich cílem je také zajištění toho, aby:

a) orgány dohledu členských států byly schopné získat informace nutné pro dohled nad zajišťovnami, jejichž skutečné sídlo se nachází ve Společenství a které provádějí zajišťovací činnosti na území dotyčných třetích zemí;

b) orgány dohledu třetích zemí byly schopné získat informace nutné pro dohled nad zajišťovnami, jejichž skutečné sídlo se nachází na jejich územích a které provádějí zajišťovací činnosti na území Společenství.

3.  Aniž je dotčen čl. 300 odst. 1 a 2 Smlouvy, prověří Komise za pomoci Evropského výboru pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění výsledky jednání podle odstavce 1 tohoto článku a výslednou situaci.



KAPITOLA X

Dceřiné podniky pojišťoven a zajišťoven řídících se právem třetí země a nabývání účasti těmito pojišťovnami a zajišťovnami

▼M5

Článek 176

Informace od členských států Komisi a orgánu EIOPA

Orgány dohledu členských států uvědomí Komisi, EIOPA a orgány dohledu ostatních členských států o každém povolení přímého nebo nepřímého dceřiného podniku, jejichž jeden či více mateřských podniků se řídí právem třetí země.

Uvedené informace musí rovněž obsahovat údaje o struktuře dotčené skupiny.

Kdykoli pojišťovna nebo zajišťovna řídící se právem třetí země získá účast v pojišťovně nebo zajišťovně, jíž bylo vydáno povolení v Unii, na jejímž základě se tato pojišťovna nebo zajišťovna stává dceřiným podnikem uvedené pojišťovny nebo zajišťovny ze třetí země, orgány dohledu domovského členského státu uvědomí Komisi, orgán EIOPA a orgány dohledu ostatních členských států.

▼B

Článek 177

Zacházení třetích zemí s pojišťovnami a zajišťovnami ze Společenství

▼M5

1.  Členské státy informují Komisi a orgán EIOPA o jakýchkoliv obecných obtížích, se kterými se setkají jejich pojišťovny nebo zajišťovny při usazování nebo působení v třetí zemi nebo při provozování svých činností v třetí zemi.

▼B

2.  Komise pravidelně předkládá Radě zprávu o zacházení s pojišťovnami nebo zajišťovnami, které mají povolení ve Společenství, v třetích zemích, pokud jde o:

a) usazování zajišťoven nebo pojišťoven, kterým bylo vydáno povolení ve Společenství, v třetích zemích;

b) získávání účastí v zajišťovnách nebo pojišťovnách ze třetích zemí;

c) provádění pojišťovacích nebo zajišťovacích činností takto usazenými pojišťovnami nebo zajišťovnami;

d) přeshraniční poskytování pojišťovacích nebo zajišťovacích služeb ze Společenství do třetích zemí.

Komise předkládá tyto zprávy spolu s případnými vhodnými návrhy Radě.



HLAVA II

ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O POJIŠTĚNÍ A ZAJIŠTĚNÍ



KAPITOLA I

Rozhodné právo a podmínky smluv týkajících se přímého pojištění



Oddíl 1

Rozhodné právo

Článek 178

Rozhodné právo

Každý členský stát, na který se nepoužije nařízení (ES) č. 593/2008, musí uplatňovat ustanovení uvedeného nařízení s cílem určit právo rozhodné pro pojistné smlouvy, které spadají do oblasti působnosti článku 7 uvedeného nařízení.



Oddíl 2

Povinné pojištění

Článek 179

Související povinnosti

1.  Neživotní pojišťovny mohou nabízet a uzavírat smlouvy o povinném pojištění za podmínek stanovených v tomto článku.

2.  Pokud členský stát ukládá povinnost uzavřít pojištění, vyhovuje pojistná smlouva této povinnosti, pouze pokud je v souladu se zvláštními předpisy ohledně tohoto pojištění, která přijal daný členský stát.

3.  Pokud se v členském státě, který ukládá povinnost uzavřít pojištění, na pojišťovně požaduje, aby oznámila orgánům dohledu jakýkoli zánik krytí, může být tento zánik namítán vůči poškozeným třetím osobám pouze za podmínek stanovených dotyčným členským státem.

4.  Každý členský stát sdělí Komisi rizika, na něž se podle jeho právních předpisů vztahuje povinné pojištění, přičemž uvede:

a) zvláštní předpisy týkající se tohoto pojištění;

b) údaje, které musí být uvedeny v osvědčení, jež musí neživotní pojišťovna vydat pojištěné osobě, pokud tento členský stát vyžaduje potvrzení o splnění povinnosti uzavřít pojištění.

Členský stát může požadovat, aby údaje uvedené v prvním pododstavci písm. b) obsahovaly i prohlášení pojišťovny o tom, že smlouva je v souladu se zvláštními předpisy týkajícími se dotyčného pojištění.

Komise zveřejní údaje uvedené v prvním pododstavci písm. b) v Úředním věstníku Evropské unie.



Oddíl 3

Obecný Zájem

Článek 180

Obecný zájem

Členský stát, ve kterém se nachází riziko nebo členský stát závazku, nesmí bránit pojistníkovi v uzavření smlouvy s pojišťovnou, které bylo vydáno povolení za podmínek článku 14, pokud toto uzavření smlouvy není v rozporu s právními předpisy chránícími obecný zájem platnými v členském státu, ve kterém se nachází riziko, nebo v členském státu závazku.



Oddíl 4

Pojistné podmínky a sazby pojistného

Článek 181

Neživotní pojištění

1.  Členské státy nevyžadují předchozí schválení nebo soustavné oznamování všeobecných nebo zvláštních pojistných podmínek, sazebníků pojistného, formulářů a jiných tiskopisů, které pojišťovna hodlá používat při svém styku s pojistníky.

Členské státy mohou pouze požadovat nesoustavné oznamování uvedených pojistných podmínek a jiných dokladů pro účely ověření dodržování vnitrostátních předpisů, které se týkají pojistných smluv. Tyto požadavky nesmí představovat předběžnou podmínku pro výkon činnosti pojišťovny.

2.  Členský stát, který ukládá povinnost uzavřít pojištění, může požadovat, aby pojišťovny sdělily jeho orgánům dohledu všeobecné a zvláštní podmínky takového pojištění dříve, než se začnou používat.

3.  Členské státy neponechají v platnosti ani nezavedou povinnost předběžného oznamování nebo schvalování zamýšleného zvýšení pojistných sazeb s výjimkou případů, kdy je to součástí obecného systému kontroly cen.

Článek 182

Životní pojištění

Členské státy nevyžadují předchozí schválení pravidelného oznamování všeobecných a zvláštních pojistných podmínek, sazeb pojistného, technických podkladů používaných zejména pro výpočet sazeb pojistného a technických rezerv a formulářů a jiných tiskopisů, které hodlá životní pojišťovna využívat při jednáních s pojistníky.

Domovský členský stát však může pro výhradní účel ověření souladu s vnitrostátními předpisy o zásadách pojistné matematiky vyžadovat pravidelné sdělování technických podkladů používaných zejména pro výpočet sazeb pojistného a technických rezerv. Tyto požadavky nesmí představovat předběžnou podmínku pro výkon činnosti pojišťovny.



Oddíl 5

Informace pro pojistníky



Pododdíl 1

Neživotní pojištění

Článek 183

Obecné informace pro pojistníky

1.  Před uzavřením smlouvy týkající se neživotního pojištění informuje neživotní pojišťovna pojistníka

a) o právu rozhodném pro smlouvu tam, kde strany nemají možnost volného výběru práva, nebo

b) o tom, že strany mají možnost volného výběru práva rozhodného pro smlouvu, s uvedením rozhodného práva, které navrhuje pojistitel.

Pojišťovna rovněž informuje pojistníka o způsobu vyřizování stížností pojistníků v záležitostech smluv, včetně případné existence instituce, na kterou se lze se stížnostmi obracet, aniž je dotčeno právo pojistníků obrátit se na soud.

2.  Povinnosti uvedené v odstavci 1 platí pouze tehdy, pokud je pojistník fyzická osoba.

3.  Prováděcí pravidla k odstavcům 1 a 2 stanoví členský stát, ve kterém se nachází riziko.

Článek 184

Dodatečné informace v případě neživotního pojištění nabízeného v rámci práva usazování nebo volného pohybu služeb

1.  Pokud je neživotní pojištění nabízeno v rámci práva usazování nebo volného pohybu služeb, musí být pojistník před tím, než se k něčemu zaváže, uvědomen o tom, ve kterém členském státě se nachází sídlo, případně pobočka, se kterou má být smlouva uzavřena.

Každý doklad vydaný pojistníkovi obsahuje údaje uvedené v prvním pododstavci.

Povinnosti stanovené v prvním a druhém pododstavci se nevztahují na velká rizika.

2.  Smlouva nebo jakýkoli jiný doklad prokazující krytí spolu s návrhem pojištění, pokud je pro pojistníka závazná, musí uvádět adresu sídla a případně pobočky neživotní pojišťovny, která poskytuje krytí.

Členské státy mohou požadovat, aby jméno a adresa zástupce neživotní pojišťovny uvedeného v čl. 148 odst. 2 písm. a) byly také uvedeny v dokladech zmíněných v prvním pododstavci tohoto odstavce.



Pododdíl 2

Životní pojištění

Článek 185

Informace pro pojistníky

1.  Před uzavřením smlouvy týkající se životního pojištění musí být pojistníkovi sděleny alespoň informace uvedené v uvedené v odstavcích 2 až 4.

2.  O životní pojišťovně musí být sděleny tyto informace:

a) jméno pojišťovny a její právní forma;

b) jméno členského státu, ve kterém se nachází sídlo a případně pobočka, se kterou je smlouva uzavírána;

c) adresa sídla a případně pobočky, se kterou je smlouva uzavírána.

d) konkrétní odkaz na zprávu o její solventnosti a finanční situaci podle článku 51, který umožní pojistníkovi snadný přístup k těmto informacím.

3.  O závazku musí být sděleny tyto informace:

a) definice všech plnění a všech opcí;

b) doba trvání smlouvy;

c) způsoby ukončení smlouvy;

d) způsoby platby pojistného a a dobu placení;

e) způsoby výpočtu a rozdělení bonusů;

f) údaje o hodnotě odbytného a výplat a výši, ve které jsou garantovány;

g) přiměřené informace o pojistném za každé pojištění, za hlavní pojištění a případně doplňkové pojištění;

h) pro pojistné smlouvy spojené s fondy definice jednotek, se kterými jsou plnění spojena;

i) povaha podkladových aktiv pojistných smluv spojených s fondy;

j) podmínky uplatnění práva na odstoupení od smlouvy bez postihu;

k) obecné informace o daňovém režimu použitelném na typ pojistky;

l) opatření pro vyřizování stížností pojistníků, pojištěných osob nebo osob oprávněných podle smluv, případně včetně existence orgánu pro vyřizování stížností, aniž je dotčeno právo zahájit soudní řízení;

m) rozhodné právo pro smlouvu, pokud strany nemají možnost volného výběru práva, nebo pokud si strany mohou zvolit rozhodné právo, právo, které navrhuje životní pojišťovna zvolit.

4.  Dále jsou sděleny konkrétní informace, které pojistníkovi umožní správně pochopit rizika spojená se smlouvou, jež pojistník přebírá.

5.  Pojistník musí být po celou dobu trvání smlouvy informován o všech změnách týkajících se těchto informací:

a) všeobecných a zvláštních pojistných podmínek

b) jakékoli změny jména životní pojišťovny, její právní formy nebo adresy jejího sídla a případně pobočky, s níž je smlouva uzavřena:

c) všech informací uvedených v odst. 3 písm. d) až j) v případě změny v pojistných podmínkách nebo změny právních předpisů použitelných na smlouvu;

d) každoročních informací o stavu bonusů.

Pokud v souvislosti s nabídkou životního pojištění nebo s uzavřením životní pojistky předkládá pojistitel číselné údaje týkající se částky potenciálních plateb nad rámec smluvně dohodnutých plateb, musí pojistitel poskytnout pojistníkovi příklad výpočtu, z něhož vychází potenciální částka k výplatě, přičemž jako základ pro výpočet pojistného použije model se třemi různými úrokovými sazbami. Toto ustanovení se nevztahuje na termínované pojistky a smlouvy. Pojistitel musí pojistníka jasně a srozumitelně informovat o tom, že příklad výpočtu je pouze matematický model na základě smyšlených předpokladů a že pojistitel nesmí z tohoto vzorového výpočtu vyvozovat jakékoli smluvní nároky.

V případě pojištění s účastí na zisku musí pojistitel jednou za rok písemně informovat pojistníka o stavu jeho nároků, v němž bude zahrnuta účast na zisku. Navíc pokud pojistitel předložil číselné údaje o potenciálním budoucím vývoji účasti na zisku, musí informovat pojistníka o rozdílech mezi skutečným vývojem a počátečními údaji.

6.  Informace podle odstavců 2 až 5 musí být poskytnuty jasně a přesně, písemně a v úředním jazyce členského státu závazku.

Tyto informace však mohou být v jiném jazyce, pokud o to pojistník požádá a umožňují to právní předpisy členského státu nebo pokud si pojistník může zvolit rozhodné právo.

7.  Členský stát závazku může na životních pojišťovnách požadovat, aby poskytly další informace k informacím uvedeným v odstavcích 2 až 5, pouze pokud to je nutné pro správné pochopení základních prvků závazku pojistníkem.

8.  Podrobná prováděcí pravidla k odstavcům 1 až 7 přijme členský stát závazku.

Článek 186

Lhůta pro odstoupení od smlouvy

1.  Členské státy stanoví, že pojistník, který uzavře individuální smlouvu týkající se životního pojištění, má lhůtu mezi 14 a 30 dny ode dne, kdy byl o uzavření smlouvy informován, během které může od smlouvy odstoupit.

Oznámení o odstoupení od smlouvy ze strany pojistníka ho zprošťuje do budoucna veškerých závazků vyplývajících ze smlouvy.

Další právní účinky a podmínky odstoupení od smlouvy upravuje právo rozhodné pro smlouvu, zejména pokud se týká způsobu informování pojistníka o tom, že smlouva byla uzavřena.

2.  Členské státy se mohou rozhodnout, že neuplatní odstavec 1 v těchto případech:

a) je-li doba trvání smlouvy šest měsíců nebo méně;

b) pokud v důsledku postavení pojistníka nebo okolností, za kterých je smlouva uzavřena, pojistník nepotřebuje zvláštní ochranu.

Využijí-li členské státy možnosti uvedené v prvním pododstavci, uvedou tuto skutečnost ve svých právních předpisech.



KAPITOLA II

Zvláštní ustanovení o neživotním pojištění



Oddíl 1

Obecná ustanovení

Článek 187

Pojistné podmínky

Všeobecné a zvláštní podmínky pojistné smlouvy nezahrnují jakékoli podmínky určené k tomu, aby v jednotlivém případě vyhověly konkrétním okolnostem rizika, které má být kryto.

Článek 188

Zrušení monopolů

Členské státy zajistí, aby monopoly ohledně přístupu k činnosti v určitých pojistných odvětvích, které mají subjekty usazené na jejich území uvedené v článku 8, byly zrušeny.

Článek 189

Účast v systémech záruk členských států

Hostitelské členské státy mohou požadovat, aby neživotní pojišťovny byly členy a účastnily se za stejných podmínek jako neživotní pojišťovny, jimž vydal povolení tento stát na svém území, jakéhokoli systému, který má za účel zaručit pojistná plnění pojištěným a poškozeným třetím osobám.



Oddíl 2

Soupojištění v rámci společenství

Článek 190

Operace soupojištění v rámci Společenství

1.  Tento oddíl se vztahuje na operace soupojištění v rámci Společenství, jimiž jsou takové případy soupojištění, které se vztahují k jednomu nebo více rizikům zařazeným do odvětví 3 až 16 v části A přílohy I a které splňují tyto podmínky:

a) riziko je velkým rizikem;

b) riziko je kryto jedinou smlouvou za jediné úhrnné pojistné na totéž období dvěma nebo více pojišťovnami, z nichž každá kryje pouze vlastní část jakožto „soupojistitel“, přičemž, jedna z těchto pojišťoven je vedoucí pojišťovnou;

c) riziko se nachází uvnitř Společenství;

d) pro účel krytí tohoto rizika se na vedoucí pojišťovnu pohlíží tak, jako kdyby byla pojišťovnou kryjící celé riziko;

e) alespoň jeden ze soupojistitelů se účastní smlouvy prostřednictvím sídla nebo pobočky usazené v jiném členském státě než ve státě vedoucí pojišťovny;

f) vedoucí pojišťovna se plně ujme vedoucí úlohy v soupojištění, a zejména stanoví podmínky pojištění a sazby pojistného.

2.  Články 147 až 152 se vztahují pouze na vedoucí pojišťovnu.

3.  Operace soupojištění, které nesplňují podmínky stanovené v odstavci 1, podléhají i nadále ustanovením této směrnice s výjimkou operací uvedených v tomto oddíle.

Článek 191

Účast na soupojištění v rámci Společenství

Právo pojišťoven podílet se na soupojištění v rámci Společenství nesmí podléhat jiným ustanovením, než jsou ustanovení tohoto oddílu.

Článek 192

Technické rezervy

Částku technických rezerv stanovují jednotliví soupojistitelé podle pravidel určených jejich domovským členským státem nebo, pokud taková pravidla neexistují, podle obvyklé praxe v tomto státě.

Technické rezervy však musí být rovny alespoň technickým rezervám, které stanoví vedoucí pojistitel podle pravidel svého domovského členského státu.

Článek 193

Statistické údaje

Domovské členské státy zajistí, aby soupojistitelé měli k dispozici statistické údaje, z nichž je patrný rozsah operací soupojištění v rámci Společenství, kterých se účastní a členské státy, kterých se tyto operace týkají.

Článek 194

Zacházení se smlouvami o soupojištění v případě likvidace pojišťovny

V případě likvidace pojišťovny musí být závazky vyplývající z účasti na smlouvách o soupojištění v rámci Společenství plněny stejně jako závazky vyplývající z jiných pojistných smluv této pojišťovny, aniž by byla rozlišována státní příslušnost pojištěných a oprávněných osob.

Článek 195

Výměna informací mezi orgány dohledu

Pro účely provádění tohoto oddílu si orgány dohledu členských států v rámci spolupráce uvedené v hlavě I kapitole IV oddílu 5 navzájem poskytují všechny nezbytné informace.

Článek 196

Spolupráce při provádění

Komise a orgány dohledu členských států musejí úzce spolupracovat s cílem přešetřit případné potíže, které by mohly vzniknout při provádění tohoto oddílu.

V průběhu této spolupráce posoudí zejména všechny postupy, které by mohly naznačovat, že se vedoucí pojišťovna neujímá vedoucí úlohy v soupojištění nebo že krytí rizik zjevně nevyžaduje účast dvou nebo více pojistitelů.



Oddíl 3

Asistenční služby

Článek 197

Činnosti podobné asistenčním službám pro turisty

Členské státy mohou na poskytování asistenčních služeb osobám, které se dostanou do nesnází za jiných okolností, než jaké jsou uvedeny v čl. 2 odst. 2, uplatňovat tuto směrnici.

Jestliže členský stát tuto možnost využije, musí na tuto činnost pohlížet tak, jako by byla zařazena v odvětví 18 v části A přílohy I.

Odstavcem 2 nejsou nikterak dotčeny možnosti klasifikace stanovené v příloze I pro činnosti spadající obvykle pod jiná odvětví.



Oddíl 4

Pojištění právní ochrany

Článek 198

Oblast působnosti tohoto oddílu

1.  Tento oddíl se vztahuje na pojištění právní ochrany uvedené v odvětví 17 v části A přílohy I, v jehož rámci se pojišťovna zaváže nést po zaplacení pojistného výlohy spojené s právním řízením a poskytovat další služby přímo spojené s tímto pojištěním, zejména pokud jde o:

a) zabezpečení náhrady za ztrátu, škodu nebo úraz utrpěný pojištěným, a to mimosoudním urovnáním nebo občanským nebo trestním řízením;

b) obhajování nebo zastupování pojištěného v občanském, trestním, správním nebo jiném řízení nebo v souvislosti s jakýmikoli nároky vznesenými na jeho osobu.

2.  Tento oddíl se nevztahuje:

a) na pojištění právní ochrany, jestliže se týká sporů nebo rizik vzniklých z provozu námořních plavidel nebo v souvislosti s ním;

b) na činnost provozovanou pojišťovnou poskytující pojistnou ochranu občanskoprávní odpovědnosti za účelem zastávání zájmů pojištěného nebo zastupování pojištěného při jakémkoli soudním nebo správním řízení, je-li tato činnost vykonávána současně ve vlastním zájmu pojišťovny v rámci této pojistné ochrany;

c) jestliže se tak členský stát rozhodne, na pojištění právní ochrany provozované pojistitelem, které splňuje následující podmínky:

i) je provozováno v jiném členském státě, než ve kterém má pojištěný své bydliště;

ii) toto pojištění tvoří součást smlouvy týkající se výhradně asistenčních služeb poskytovaných osobám, které se dostanou do nesnází na cestách, při pobytu mimo svůj domov nebo při pobytu mimo své bydliště.

Pro účely prvního pododstavce písm. c) musí být ve smlouvě jasně stanoveno, že se dotyčná pojistná ochrana omezuje pouze na okolnosti uvedené ve zmíněném písmenu a je doplňková k asistenčním službám.

Článek 199

Samostatné smlouvy

Pojištění právní ochrany musí být předmětem samostatné smlouvy oddělené od smlouvy vypracované pro jiná pojistná odvětví, nebo předmětem zvláštní části sdružené smlouvy, ve které musí být specifikována povaha pojištění právní ochrany a uvedena, pokud to členský stát vyžaduje, odpovídající výše pojistného.

Článek 200

Vyřizování nároků

1.  Domovský členský stát zajistí, aby pojišťovny podle volby učiněné členským státem nebo, pokud s tím členský stát souhlasí, podle vlastní volby přijaly alespoň jeden ze způsobů vyřizování nároků uvedených v odstavci 2, 3 a 4.

Ať je přijato jakékoli řešení, považují se zájmy osob majících pojištění právní ochrany podle tohoto oddílu za zabezpečené rovnocenným způsobem.

2.  Pojišťovna zajistí, aby žádný z jejích zaměstnanců zabývajících se vyřizováním nároků na úhradu výloh právní ochrany nebo právním poradenstvím pro toto odvětví nevykonával současně podobnou činnost v jiném podniku s finančními, obchodními nebo administrativními vazbami na pojišťovnu a provozujícím jedno nebo více jiných odvětví pojištění uvedených v příloze I.

Kompozitní pojišťovny zajistí, aby žádný z jejich zaměstnanců zabývajících se vyřizováním nároků na úhradu výloh právní ochrany nebo právním poradenstvím pro toto odvětví nevykonával současně podobnou činnost pro jiné odvětví provozované pojišťovnou.

3.  Pojišťovna pověří vyřizováním nároků na úhradu výloh právní ochrany jinou pojišťovnu se samostatnou právní subjektivitou. Tato pojišťovna musí být uvedena ve zvláštní smlouvě nebo ve zvláštní části sdružené smlouvy uvedené v článku 199.

Jestliže tato pojišťovna se samostatnou právní subjektivitou má vazby na jinou pojišťovnu, která provozuje jedno nebo více odvětví pojištění uvedená v části A přílohy I, nesmějí zaměstnanci pojišťovny se samostatnou právní subjektivitou zabývající se vyřizováním nároků z pojistných událostí nebo právním poradenstvím spojeným s tímto vyřizováním současně vykonávat stejnou nebo podobnou činnost v této jiné pojišťovně. Členský stát může stanovit stejné podmínky i pro členy správního, řídícího nebo kontrolního orgánu pojišťovny.

4.  V pojistné smlouvě se stanoví, že má pojištěná osoba právo si od okamžiku, kdy mu vzniká podle smlouvy nárok na pojistné plnění, zvolit advokáta podle vlastní volby nebo, pokud to vnitrostátní právo připouští, jinou náležitě kvalifikovanou osobu.

Článek 201

Svobodný výběr advokáta

1.  Každá smlouva o pojištění právní ochrany musí výslovně obsahovat tato ustanovení:

a) je-li třeba obrátit se na advokáta nebo na jinou osobu, která má podle vnitrostátního práva vhodnou kvalifikaci k obhajování a zastupování pojištěné osoby nebo k hájení jejích zájmů při jakémkoli soudním nebo správním řízení, musí mít pojištěná osoba možnost si takového advokáta nebo jinou osobu svobodně vybrat;

b) pojištěná osoba musí mít možnost svobodně si vybrat advokáta, nebo jestliže tomu dají přednost, v rozsahu umožněném vnitrostátním právem jakoukoli jinou náležitě kvalifikovanou osobu k hájení svých zájmů, kdykoli dojde ke střetu zájmů.

2.  Pro účely tohoto oddílu se „advokátem“ rozumí jakákoli osoba oprávněná vykonávat svou profesní činnost pod jedním z názvů uvedených ve směrnici Rady 77/249/EHS ze dne 22. března 1977 o usnadnění účinného výkonu volného pohybu služeb advokátů ( 39 ).

Článek 202

Výjimky ze svobodného výběru advokáta

1.  Členské státy mohou u pojištění právní ochrany stanovit výjimku z čl. 201 odst. 1, jsou-li současně splněny všechny tyto podmínky:

a) pojištění je omezeno na případy vzniklé z používání silničních vozidel na území dotyčného členského státu;

b) pojištění je spojeno se smlouvou o poskytnutí asistenčních služeb v případě nehody nebo poruchy silničního vozidla;

c) pojišťovna právní ochrany ani pojistitel asistenčních služeb neprovozují žádné odvětví pojištění odpovědnosti;

d) jsou přijata opatření, aby právní poradenství a zastupování každé ze sporných stran v případě sporu bylo vykonáváno zcela nezávislými advokáty, pokud mají tyto strany pojištění právní ochrany u stejné pojišťovny.

2.  Výjimkou poskytnutou podle odstavce 1 tohoto článku není dotčeno uplatňování článku 200.

Článek 203

Rozhodčí řízení

Členské státy zajistí, aby v případě rozdílnosti názoru pojišťovny právní ochrany a pojištěné osoby byl spor urovnán v rozhodčím řízení nebo jiném řízení se srovnatelnými zárukami objektivnosti, aniž je tím dotčeno případné právo obrátit se na soud, které může stanovit vnitrostátní právo.

V pojistné smlouvě se stanoví, že pojištěná osoba má právo využít těchto řízení.

Článek 204

Střet zájmů

Dojde-li ke střetu zájmů nebo k neshodě v otázce vyřešení sporu, musí pojistitel právní ochrany nebo případně kancelář pověřená vyřizováním nároků informovat pojištěného o právu uvedeném v čl. 201 odst. 1, tj. o možnosti využít řízení podle článku 203.

Článek 205

Zrušení specializace na pojištění právní ochrany

Členské státy zruší všechny předpisy, jež na jejich území zakazují pojišťovně současně provozovat pojištění právní ochrany a jiných pojistných odvětví.



Oddíl 5

Zdravotní pojištění

Článek 206

Zdravotní pojištění jako alternativa k povinnému sociálnímu zabezpečení

1.  Členské státy, ve kterých smlouvy kryjící rizika zařazená do odvětví 2 v části A přílohy I mohou sloužit jako částečná nebo úplná alternativa ke zdravotnímu pojištění poskytovanému povinným systémem sociálního zabezpečení, mohou požadovat:

a) aby tyto smlouvy vyhovovaly zvláštním právním předpisům přijatým uvedeným členským státem na ochranu obecného zájmu v tomto pojistném odvětví;

b) aby všeobecné a zvláštní podmínky tohoto pojištění byly sděleny orgánům dohledu uvedeného členského státu dříve, než budou použity.

2.  Členské státy mohou požadovat, aby systém zdravotního pojištění zmíněný v odstavci 1 byl provozován na technickém základě podobném technickému základu životního pojištění, přičemž musí splňovat všechny následující podmínky:

a) pojistné je vypočítáváno na podkladě tabulek nemocnosti a jiných statistických údajů týkajících se členského státu, ve kterém se nachází riziko, v souladu s matematickými metodami používanými v pojištění;

b) je zřízena rezerva na stárnutí;

c) pojistitel může zrušit smlouvu pouze během pevně určené doby stanovené členským státem, ve kterém se nachází riziko;

d) smlouva stanoví, že pojistné může být zvýšeno nebo výplaty sníženy i pro smlouvy během jejich platnosti;

e) smlouva stanoví, že pojistníci mohou změnit svou stávající smlouvu na novou smlouvu, která je v souladu s odstavcem 1, nabízenou stejnou pojišťovnou nebo stejnou pobočkou, přičemž se vezmou v úvahu jimi nabytá práva.

V případě uvedeném v písmenu e) prvního pododstavce bude vzata v úvahu rezerva na stárnutí a nová lékařská prohlídka může být požadována pouze pro zvýšené krytí.

Orgány dohledu dotyčného členského státu vydají tabulky nemocnosti a jiné relevantní statistické údaje uvedené v písmenu a) prvního pododstavce a předají je orgánům dohledu domovského členského státu.

Pojistné stanovené podle rozumných pojistněmatematickýh předpokladů musí být dostatečné s přihlédnutím ke všem aspektům finanční situace pojišťoven tak, aby byly schopny plnit všechny své závazky. Domovský členský stát vyžaduje, aby technické podklady pro výpočet pojistného byly předány orgánům dohledu dříve, než se pojistný produkt uvede na trh.

Třetí a čtvrtý pododstavec se rovněž vztahuje na případy, kdy jsou měněny stávající smlouvy.



Oddíl 6

Pojištění pro případ pracovních úrazů

Článek 207

Povinné pojištění pro případ pracovních úrazů

Členské státy mohou požadovat, aby každá pojišťovna, která nabízí na vlastní riziko na jejich území povinné pojištění pro případ pracovních úrazů, plnila jejich zvláštní vnitrostátní předpisy týkající se takového pojištění, s výjimkou předpisů týkajících se finančního dohledu, který je ve výlučné pravomoci domovského členského státu.



KAPITOLA III

Zvláštní ustanovení o životním pojištění

Článek 208

Zákaz povinného postoupení části pojištění

Členské státy nepožadují na životních pojišťovnách, aby postoupily část svého pojištění z činností uvedených v čl. 2 odst. 3 subjektu nebo subjektům určeným vnitrostátními právními předpisy.

Článek 209

Pojistné za novou činnost

Pojistné za nově sjednávané pojištění musí být dostatečné a založené na rozumných pojistněmatematických předpokladech, aby umožnilo životním pojišťovnám splnit všechny závazky, a zejména vytvořit odpovídající technické rezervy.

Za tímto účelem se mohou brát v úvahu všechny stránky finanční situace životní pojišťovny, kromě zdrojů, které nejsou pojistným a nepocházejí z něho a které jsou systematické a trvalé tak, že mohou z dlouhodobého hlediska ohrozit solventnost dotyčné pojišťovny.



KAPITOLA IV

Zvláštní pravidla pro zajištění

Článek 210

Finitní zajištění

1.  Členské státy zajistí, aby pojišťovny a zajišťovny, které uzavírají smlouvy o finitním zajištění nebo vykonávají činnosti finitního zajištění, byly schopné odpovídajícím způsobem zjišťovat, měřit, sledovat, řídit, kontrolovat a oznamovat rizika, která z těchto smluv resp. činností vyplývají.

▼M5

2.  Komise může přijmout akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 301a, ve kterých upřesní ustanovení uvedená v odstavci 1 tohoto článku s ohledem na sledování, řízení a kontrolu rizik vyplývajících z činností finitního zajištění.

▼B

3.  Pro účely odstavců 1 a 2 se „finitním zajištěním“ rozumí zajištění, v jehož rámci explicitní maximální možné ztráty vyjádřené jako převedené maximální ekonomické riziko, vyplývající z převodu značného pojistnětechnického rizika i rizika načasování, přesáhnou pojistné po dobu trvání dané smlouvy o omezenou, avšak významnou částku, spolu s nejméně jedním z těchto rysů:

a) explicitní a podstatné zvážení časové hodnoty peněz;

b) smluvní ustanovení pro řízení rovnováhy ekonomických důsledků mezi smluvními stranami v určitém časovém úseku k dosažení převodu cílového rizika.

Článek 211

Zvláštní účelové jednotky (special purpose vehicles)

1.  Členské státy umožní zřízení zvláštních účelových jednotek na svém území, které podléhají předchozímu povolení orgánů dohledu.

▼M5

2.  Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 301a, ve kterých upřesní následující kritéria pro dohled:

a) rozsah povolení;

b) povinné podmínky, které musí být začleněny do všech vydaných smluv;

c) požadavky způsobilosti a bezúhonnosti podle článku 42 na osoby provozující zvláštní účelovou jednotku;

d) požadavky způsobilosti a bezúhonnosti na akcionáře nebo členy mající kvalifikovanou účast ve zvláštní účelové jednotce;

e) řádné správní a účetní postupy, přiměřené mechanismy vnitřní kontroly a požadavky na řízení rizik;

f) požadavky na informace týkající se účetnictví, obezřetnosti a statistiky;

g) požadavky solventnosti.

2a.  V zájmu zajištění jednotných podmínek pro uplatňování odstavců 1 a 2 tohoto článku vypracuje EIOPA návrh prováděcích technických norem, ve kterých vymezí postupy pro povolení udělovaná orgány dohledu pro zvláštní účelové jednotky a formáty a šablony používané pro účely odst. 2 písm. f).

EIOPA uvedený návrh prováděcích technických norem předloží Komisi do 31. října 2014.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1094/2010.

2b.  V zájmu zajištění jednotných podmínek k uplatňování odstavců 1 a 2 tohoto článku může EIOPA vypracovat návrh prováděcích technických norem, ve kterých vymezí postupy v rámci spolupráce a výměny informací mezi orgány dohledu v případě, že zvláštní účelová jednotka, která přebírá riziko od pojišťovny či zajišťovny, je usazena v členském státu, v němž není pojišťovna či zajišťovna povolena.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1094/2010.

3.  Zvláštní účelové jednotky povolené před 31. prosincem 2015 se řídí právem členského státu, který tyto jednotky povolil. Na jakoukoli novou činnost této jednotky zahájenou po uvedeném dni se nicméně použijí odstavce 1, 2 a 2a.

▼B



HLAVA III

DOHLED NAD POJIŠŤOVNAMI A ZAJIŠŤOVNAMI VE SKUPINĚ



KAPITOLA I

Dohled nad skupinou: definice, použitelnost, oblast působnosti a úrovně



Oddíl 1

Definice

Článek 212

Definice

1.  Pro účely této hlavy se rozumí:

a) „podnikem držícím účast“ podnik, který je buď mateřským podnikem, nebo jiným podnikem, který drží účast, nebo podnik spojený s jiným podnikem vztahem ve smyslu čl. 12 odst. 1 směrnice 83/349/EHS;

b) „přidruženým podnikem“ buď dceřiný podnik, nebo jiný podnik, ve kterém je držena účast, nebo podnik spojený s jiným podnikem vztahem ve smyslu čl. 12 odst. 1 směrnice 83/349/EHS;

c) „skupinou“ skupina podniků,

i) která sestává z podniku držícího účast, jeho dceřiných podniků a subjektů, ve kterých tento podnik nebo jeho dceřiné podniky drží účast, nebo z podniků, mezi nimiž existují vzájemné vztahy ve smyslu čl. 12 odst. 1 směrnice 83/349/EHS; nebo

ii) která je založena na smluvně nebo jinak vytvořených pevných a dlouhodobých finančních vazbách mezi těmito podniky a která může zahrnovat vzájemné pojišťovny nebo sdružení na bázi vzájemnosti, pokud:

 jeden z těchto podniků má prostřednictvím centrální koordinace fakticky dominantní vliv na rozhodování ostatních podniků, které jsou členy skupiny, včetně přijímání finančních rozhodnutí,

 vznik a zánik těchto vztahů pro účely této hlavy podléhá předchozímu souhlasu orgánu dohledu nad skupinou;

kde se podnik, který provádí centrální koordinaci, považuje za mateřský podnik, a ostatní podniky se považují za podniky dceřiné;

d) „orgánem dohledu nad skupinou“ orgán dohledu odpovědný za provádění dohledu nad skupinou, ustanovený v souladu s článkem 247;

▼M5

e) „kolegiem orgánů dohledu“ stálá, avšak flexibilní struktura pro spolupráci, koordinaci a usnadnění rozhodování v rámci dohledu nad určitou skupinou;

▼M1

f) „pojišťovací holdingovou společností“ mateřský podnik, který není smíšenou finanční holdingovou společností a jehož hlavní podnikatelskou činností je získávat a držet účasti v dceřiných podnicích, přičemž těmito dceřinými podniky jsou výlučně nebo především pojišťovny nebo zajišťovny či pojišťovny nebo zajišťovny z třetích zemí a alespoň jeden z těchto dceřiných podniků je pojišťovna nebo zajišťovna;

g) „pojišťovací holdingovou společností se smíšenou činností“ mateřský podnik jiný než pojišťovna, pojišťovna z třetí země, zajišťovna, zajišťovna z třetí země, pojišťovací holdingová společnost nebo smíšená finanční holdingová společnost, jejíž alespoň jeden dceřiný podnik je pojišťovnou nebo zajišťovnou;

h) „smíšenou finanční holdingovou společností“ smíšená finanční holdingová společnost ve smyslu čl. 2 bodu 15 směrnice 2002/87/ES.

▼B

2.  Pro účely této hlavy budou orgány dohledu považovat za mateřský podnik také jakýkoli podnik, který má podle názoru orgánů dohledu fakticky dominantní vliv na jiný podnik.

Za dceřiný podnik budou také považovat jakýkoli podnik, na který má podle názoru orgánů dohledu fakticky dominantní vliv mateřský podnik.

Za účast budou rovněž považovat přímé nebo nepřímé držení hlasovacích práv nebo kapitálu v podniku, který podle názoru příslušných orgánů fakticky podléhá dominantnímu vlivu.



Oddíl 2

Použitelnost a oblast působnosti

Článek 213

Použitelnost dohledu nad skupinou

1.  Členské státy zajistí dohled na úrovni skupiny nad pojišťovnami a zajišťovnami, které jsou členy skupiny, a to v souladu s ustanoveními této hlavy.

Ustanovení této směrnice, která stanoví pravidla pro dohled nad jednotlivými pojišťovnami a zajišťovnami, se na tyto podniky vztahují i nadále, pokud není v této hlavě stanoveno jinak.

▼M1

2.  Členské státy zajistí, aby se dohled nad skupinou vztahoval na:

a) pojišťovny nebo zajišťovny, které drží účast alespoň v jedné pojišťovně, zajišťovně nebo pojišťovně či zajišťovně z třetí země, v souladu s články 218 až 258;

b) pojišťovny nebo zajišťovny, jejichž mateřským podnikem je pojišťovací holdingová společnost nebo smíšená finanční holdingová společnost se skutečným sídlem v Unii, v souladu s články 218 až 258;

c) pojišťovny nebo zajišťovny, jejichž mateřským podnikem je pojišťovací holdingová společnost nebo smíšená finanční holdingová společnost se skutečným sídlem v třetí zemi nebo pojišťovna či zajišťovna z třetí země, a to v souladu s články 260 až 263;

d) pojišťovny nebo zajišťovny, jejichž mateřským podnikem je pojišťovací holdingová společnost se smíšenou činností, a to v souladu s článkem 265.

3.  V případech uvedených v odst. 2 písm. a) a b), kdy pojišťovna nebo zajišťovna držící účast nebo pojišťovací holdingová společnost nebo smíšená finanční holdingová společnost se skutečným sídlem v Unii je buď přidruženým podnikem regulovaného podniku nebo smíšené finanční holdingové společnosti podléhající doplňkovému dozoru ve smyslu čl. 5 odst. 2 směrnice 2002/87/ES, nebo je sama tímto regulovaným podnikem nebo touto smíšenou finanční holdingovou společností, může orgán dohledu nad skupinou po konzultaci s ostatními příslušnými orgány dohledu rozhodnout, že u této pojišťovny nebo zajišťovny držící účast anebo u této pojišťovací holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti upustí od výkonu dohledu nad koncentrací rizik podle článku 244 této směrnice, dohledu nad operacemi uvnitř skupiny podle článku 245 této směrnice, nebo obojího.

4.  Vztahují-li se na smíšenou finanční holdingovou společnost rovnocenná ustanovení této směrnice i směrnice 2002/87/ES, zejména pokud jde o dohled založený na riziku, může orgán dohledu nad skupinou po konzultaci s ostatními příslušnými orgány dohledu rozhodnout, že na tuto smíšenou finanční holdingovou společnost použije pouze příslušná ustanovení směrnice 2002/87/ES.

5.  Vztahují-li se na smíšenou finanční holdingovou společnost rovnocenná ustanovení této směrnice i směrnice 2006/48/ES, zejména pokud jde o dohled založený na riziku, může orgán dohledu nad skupinou po dohodě s orgánem vykonávajícím dohled na konsolidovaném základě v sektoru bankovnictví a v sektoru investičních služeb rozhodnout, že použije pouze ustanovení směrnice vztahující se na nejvýznamnější sektor určený v souladu s čl. 3 odst. 2 směrnice 2002/87/ES.

6.  Orgán dohledu nad skupinou informuje o rozhodnutích přijatých podle odstavců 4 a 5 Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví) zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ( 40 ) a Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010 ( 41 ). Evropský orgán pro bankovnictví, Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění a Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 ( 42 ) vypracují prostřednictvím Společného výboru evropských orgánů dohledu (dále jen „Společný výbor“) pokyny pro sbližování postupů dohledu a vypracují návrh regulačních technických norem, který předloží Komisi do tří let od přijetí uvedených pokynů.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010, nařízení (EU) č. 1094/2010 a nařízení (EU) č. 1095/2010.

▼B

Článek 214

Oblast působnosti dohledu nad skupinou

▼M1

1.  Výkon dohledu nad skupinou podle článku 213 nezahrnuje povinnost orgánů dohledu vykonávat dohled nad jednotlivými pojišťovnami nebo zajišťovnami z třetích zemí, pojišťovacími holdingovými společnostmi, smíšenými finančními holdingovými společnostmi nebo pojišťovacími holdingovými společnostmi se smíšenou činností, aniž je dotčen článek 257 ve vztahu k pojišťovacím holdingovým společnostem nebo smíšeným finančním holdingovým společnostem.

▼B

2.  Orgán dohledu nad skupinou může v jednotlivých případech rozhodnout, že do dohledu nad skupinou podle článku 213 nezahrne některý podnik, pokud:

a) se tento podnik nachází ve třetí zemi, v níž existují právní překážky k předávání nezbytných informací, aniž je dotčen článek 229;

b) podnik, který by měl být do dohledu zahrnut, má s ohledem na účel dohledu nad skupinou zanedbatelný význam;

c) by zahrnutí tohoto podniku bylo z hlediska účelu dohledu nad skupinou nevhodné nebo zavádějící.

Pokud by však podle prvního pododstavce písm. b) mohlo být z dohledu vyloučeno jednotlivě více podniků stejné skupiny, tyto podniky nelze vyloučit, mají-li společně nezanedbatelný význam.

Pokud je orgán dohledu nad skupinou toho názoru, že by některá pojišťovna či zajišťovna neměla být zahrnuta do dohledu nad skupinou prvního pododstavce písm. b) a c), přijme rozhodnutí teprve po konzultaci s ostatními příslušnými orgány dohledu.

Pokud orgán dohledu nad skupinou některou pojišťovnu nebo zajišťovnu nezahrne do dohledu nad skupinou podle prvního pododstavce písm. b) a c), mohou orgány dohledu členského státu, ve kterém se tento podnik nachází požadovat, aby podnik vedoucí skupinu poskytnul veškeré informace, které mohou usnadnit dohled nad dotyčnou pojišťovnou nebo zajišťovnou.



Oddíl 3

Úrovně

Článek 215

Poslední mateřský podnik na úrovni Společenství

▼M1

1.  Pokud pojišťovna nebo zajišťovna držící účast, pojišťovací holdingová společnost nebo smíšená finanční holdingová společnost uvedená v čl. 213 odst. 2 písm. a) a b) je sama dceřiným podnikem jiné pojišťovny, zajišťovny, pojišťovací holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti se sídlem v Unii, použijí se články 218 až 258 pouze na úrovni poslední mateřské pojišťovny, zajišťovny, pojišťovací holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti se sídlem v Unii.

2.  V případech, kdy poslední mateřská pojišťovna, zajišťovna, pojišťovací holdingová společnost nebo smíšená finanční holdingová společnost se sídlem v Unii uvedená v odstavci 1 je dceřiným podnikem podniku podléhajícího doplňkovému dozoru podle čl. 5 odst. 2 směrnice 2002/87/ES, může orgán dohledu nad skupinou po konzultaci s ostatními příslušnými orgány dohledu rozhodnout, že na úrovni tohoto posledního mateřského podniku nebo společnosti upustí od výkonu dohledu nad koncentrací rizik podle článku 244, dohledu nad operacemi uvnitř skupiny podle článku 245, nebo obojího.

▼B

Článek 216

Poslední mateřský podnik na vnitrostátní úrovni

▼M1

1.  Pokud pojišťovna nebo zajišťovna držící účast, pojišťovací holdingová společnost nebo smíšená finanční holdingová společnost se sídlem v Unii uvedená v čl. 213 odst. 2 písm. a) a b) nemá sídlo ve stejném členském státě jako poslední mateřský podnik na úrovni Unie uvedený v článku 215, mohou členské státy povolit svým orgánům dohledu, aby po konzultaci s orgánem dohledu nad skupinou a s posledním mateřským podnikem na úrovni Unie rozhodly, že do dohledu nad skupinou zahrnou poslední mateřskou pojišťovnu, zajišťovnu, pojišťovací holdingovou společnost nebo smíšenou finanční holdingovou společnost na vnitrostátní úrovni.

▼M5

V takovém případě orgán dohledu zdůvodní své rozhodnutí jak orgánu dohledu nad skupinou, tak poslednímu mateřskému podniku na úrovni Unie. Orgán dohledu nad skupinou o tom vyrozumí kolegium orgánů dohledu v souladu s článkem 248 odst. 1 písm. a).

Články 218 až 258 se použijí obdobně, s výhradou odstavců 2 až 6 tohoto článku.

▼B

2.  Orgán dohledu může u posledního mateřského podniku na vnitrostátní úrovni omezit dohled nad skupinou na ustanovení jednoho nebo více oddílů kapitoly II.

3.  Pokud se orgán dohledu rozhodne uplatnit na poslední mateřský podnik na vnitrostátní úrovni ustanovení kapitoly II oddílu 1, metoda, kterou v souladu s článkem 220 orgán dohledu nad skupinou uplatní na poslední mateřský podnik na úrovni Společenství ve smyslu článku 215, bude považována za směrodatnou a bude orgánem dohledu nadále uplatňována v dotyčném členském státě.

4.  Pokud se orgán dohledu rozhodne uplatnit na poslední mateřský podnik na vnitrostátní úrovni ustanovení kapitoly II oddílu 1 a pokud poslední mateřský podnik na úrovni Společenství ve smyslu článku 215 obdrží v souladu s článkem 231 nebo s čl. 233 odst. 5 povolení provést výpočet skupinového solventnostního kapitálového požadavku i solventnostního kapitálového požadavku jednotlivých pojišťoven a zajišťoven ve skupině podle interního modelu, bude toto rozhodnutí považováno za směrodatné a bude orgánem dohledu nadále uplatňováno v dotyčném členském státě.

V takovém případě, pokud orgán dohledu usoudí, že rizikový profil posledního mateřského podniku na vnitrostátní úrovni se podstatně odchyluje od interního modelu schváleného na úrovni Společenství a pokud tento podnik dostatečně nezohlední připomínky orgánu dohledu, může tento orgán dohledu tomuto podniku uložit navýšení kapitálového požadavku ke skupinovému solventnostnímu kapitálovému požadavku stanovenému na základě takového modelu, nebo ve výjimečných případech, kdyby takové navýšení kapitálového požadavku nebylo odpovídající, může orgán dohledu požadovat, aby tento podnik vypočítal svůj skupinový solventnostní kapitálový požadavek na základě standardního modelu.

▼M5

Orgán dohledu zdůvodní taková rozhodnutí jak podniku, tak orgánu dohledu nad skupinou. Orgán dohledu nad skupinou o tom vyrozumí kolegium orgánů dohledu v souladu s článkem 248 odst. 1 písm. a).

▼B

5.  Pokud se orgán dohledu rozhodne uplatnit na mateřský podnik držící účast na vnitrostátní úrovni ustanovení kapitoly II oddílu 1, nesmí tento podnik v souladu s články 236 nebo 243 podat žádost o povolení, aby se na jakýkoliv z jeho dceřiných podniků vztahovaly články 238 a 239.

6.  Pokud členské státy umožní orgánům dohledu rozhodnout, jak uvedeno v odstavci 1, zajistí, aby žádné z takových rozhodnutí nebylo přijato resp. nezůstávalo v platnosti, pokud mateřský podnik držící účast na vnitrostátní úrovni je dceřiným podnikem mateřského podniku držícího účast na úrovni Společenství podle článku 215, který obdržel v souladu s článkem 237 nebo 243 povolení, aby se na tento jeho dceřiný podnik vztahovaly články 238 a 239.

▼M5

7.  Komise může přijmout akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 301a, ve kterých upřesní okolnosti, za kterých lze učinit rozhodnutí uvedené v odstavci 1 tohoto článku.

▼B

Článek 217

Mateřský podnik držící účast v několika členských státech

1.  Pokud členské státy umožní orgánům dohledu přijmout rozhodnutí uvedené v článku 216, umožní jim také, aby mohly uzavřít dohody s orgány dohledu v jiných členských státech, ve kterých působí jiný přidružený poslední mateřský podnik na vnitrostátní úrovni, a to s cílem provádět dohled nad skupinou na úrovni podskupiny zahrnující několik členských států.

Pokud příslušné orgány dohledu uzavřely dohodu uvedenou v prvním pododstavci, dohled nad skupinou se nebude provádět u žádného posledního mateřského podniku podle článku 216 působícího v jiných členských státech než v členském státě, ve kterém se nachází podskupina uvedená v prvním pododstavci tohoto odstavce.

▼M5

V takovém případě orgány dohledu zdůvodní svou dohodu jak orgánu dohledu nad skupinou, tak poslednímu mateřskému podniku na úrovni Unie. Orgán dohledu nad skupinou o tom vyrozumí kolegium orgánů dohledu v souladu s článkem 248 odst. 1 písm. a).

▼B

2.  Ustanovení čl. 216 odst. 2 až 6 se použijí obdobně.

▼M5

3.  Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 301a, ve kterých upřesní okolnosti, za kterých lze učinit rozhodnutí uvedené v odstavci 1 tohoto článku.

▼B



KAPITOLA II

Finanční situace



Oddíl 1

Skupinová solventnost



Pododdíl 1

Obecná ustanovení

Článek 218

Dohled nad skupinovou solventností

1.  Dohled nad skupinovou solventností se vykonává v souladu s odstavcem 2 a 3 tohoto článku, článkem 246 a kapitolou III.

2.  Nastane-li případ uvedený v čl. 213 odst. 2 písm. a), budou členské státy vyžadovat, aby pojišťovny nebo zajišťovny držící účast zajistily, že skupina neustále disponuje částkou použitelného kapitálu, která se rovná alespoň solventnostnímu kapitálovému požadavku vypočtenému podle pododdílu 2, 3 a 4.

3.  Nastane-li případ uvedený v čl. 213 odst. 2 písm. b), budou členské státy vyžadovat, aby pojišťovny a zajišťovny ve skupině zajistily, že skupina neustále disponuje částkou použitelného kapitálu, která se rovná alespoň skupinovému solventnostnímu kapitálovému požadavku vypočtenému podle pododdílu 5.

4.  Požadavky uvedené v odstavci 2 a 3 podléhají kontrole prováděné orgánem dohledu nad skupinou, a to v souladu s kapitolou III. Ustanovení článku 136 a čl. 138 odst. 1 až 4 se použijí obdobně.

5.  Jakmile podnik držící účast zjistí, že skupina již nedodržuje solventnostní kapitálový požadavek nebo že existuje riziko, že tento požadavek nebude dodržován v následujících třech měsících, a sdělí tuto skutečnost orgánu dohledu nad skupinou, orgán dohledu informuje ostatní orgány dohledu v kolegiu orgánů dohledu. Kolegium poté posoudí situaci skupiny.

▼M1

Článek 219

Četnost výpočtu

1.  Orgán dohledu nad skupinou zajistí, aby výpočty uvedené v čl. 218 odst. 2 a 3 byly prováděny alespoň jednou ročně, přičemž tyto výpočty provádí pojišťovna nebo zajišťovna držící účast, pojišťovací holdingová společnost nebo smíšená finanční holdingová společnost.

Podklady pro tento výpočet a jeho výsledky předloží orgánu dohledu nad skupinou buď pojišťovna nebo zajišťovna držící účast, nebo pokud skupinu nevede pojišťovna nebo zajišťovna, pojišťovací holdingová společnost nebo smíšená finanční holdingová společnost nebo ten podnik ve skupině, který po konzultaci s ostatními příslušnými orgány dohledu a se samotnou skupinou určí orgán dohledu nad skupinou.

2.  Pojišťovna, zajišťovna, pojišťovací holdingová společnost a smíšená finanční holdingová společnost musí průběžně sledovat částku skupinového solventnostního kapitálového požadavku. Pokud se rizikový profil skupiny podstatně odchyluje od předpokladů pro poslední oznámený skupinový solventnostní kapitálový požadavek, musí být tento skupinový solventnostní kapitálový požadavek neprodleně přepočten a oznámen orgánům dohledu nad skupinou.

Pokud existuje opodstatněná domněnka, že se ode dne posledního oznámení skupinového solventnostního kapitálového požadavku výrazně změnil rizikový profil skupiny, orgány dohledu nad skupinou mohou požádat, aby byl skupinový solventnostní kapitálový požadavek znovu přepočítán.

▼B



Pododdíl 2

Volba metody výpočtu a obecné zásady

Článek 220

Volba metody výpočtu

1.  Výpočet skupinové solventnosti pojišťoven a zajišťoven uvedených v čl. 213 odst. 2 písm. a) bude proveden podle technických pravidel a podle jedné z metod uvedených v článcích 221 až 233.

2.  Členské státy zajistí, aby výpočet skupinové solventnosti pojišťoven a zajišťoven uvedených v čl. 213 odst. 2 písm. a) byl proveden podle metody 1 uvedené v článcích 230 až 232.

Členské státy však umožní orgánům dohledu, pokud vykonávají funkci orgánu dohledu nad určitou skupinou, aby mohly po konzultaci s ostatními příslušnými orgány dohledu a se samotnou skupinou rozhodnout, že uplatní na skupinu metodu 2 uvedenou v článcích 233 a 234 nebo kombinaci metod 1 a 2, pokud by použití samotné metody 1 nebylo přiměřené.

Článek 221

Zohlednění poměrného podílu

1.  Při výpočtu skupinové solventnosti se zohlední poměrný podíl držený podnikem v přidružených podnicích.

Pro účely prvního pododstavce se tento poměrný podíl stanoví jako:

a) procento použité pro sestavení konsolidované účetní uzávěrky, pokud je použita metoda 1; nebo

b) poměr upsaného kapitálu, který podnik držící účast přímo nebo nepřímo drží, pokud je použita metoda 2.

Je-li však přidružený podnik dceřiným podnikem, který nemá dostatek kapitálu použitelného ke krytí solventnostního kapitálového požadavku, bude zohledněn celkový deficit solventnosti dceřiného podniku, a to bez ohledu na použitou metodu.

Pokud je podle názoru orgánů dohledu odpovědnost mateřského podniku, který drží majetkovou účast, omezena výlučně na tuto majetkovou účast, mohou tyto orgány dohledu nad skupinou povolit zohlednění deficitu solventnosti dceřiného podniku na poměrném základě.

2.  Orgán dohledu nad skupinou po konzultaci s ostatními příslušnými orgány dohledu a se samotnou skupinou určí, jaká poměrná část bude zohledněna, jestliže:

a) neexistuje majetkové propojení mezi některými podniky ve skupině;

b) orgán dohledu rozhodl, že přímé nebo nepřímé držení hlasovacích práv či kapitálu v jiném podniku bude kvalifikováno jako účast, neboť podle jeho názoru umožňuje vykonávat značný vliv na řízení tohoto podniku;

c) orgán dohledu rozhodl, že podnik je mateřským podnikem jiného podniku, neboť podle názoru uvedeného orgánu dohledu má na tento podnik fakticky dominantní vliv.

Článek 222

Zamezení vícenásobného použití použitelného kapitálu

1.  Vícenásobné použití kapitálu použitelného pro solventnostní kapitálový požadavek různých pojišťoven nebo zajišťoven zahrnutých do tohoto výpočtu není povoleno.

Za tímto účelem je nutné z výpočtu skupinové solventnosti, pokud tak nestanoví již metody popsané v pododdíle 4, vyloučit tyto částky:

a) hodnotu jakéhokoli aktiva pojišťovny nebo zajišťovny držící účast, které představuje financování kapitálu použitelného pro solventnostní kapitálový požadavek některé z jejích přidružených pojišťoven nebo zajišťoven;

b) hodnotu jakéhokoli aktiva pojišťovny nebo zajišťovny přidružené pojišťovně nebo zajišťovně držící účast, které představuje financování kapitálu použitelného pro solventnostní kapitálový požadavek této pojišťovny nebo zajišťovny držící účast;

c) hodnotu jakéhokoli aktiva pojišťovny nebo zajišťovny přidružené pojišťovně nebo zajišťovně držící účast, které představuje financování kapitálu použitelného pro solventnostní kapitálový požadavek jakékoli jiné pojišťovny nebo zajišťovny přidružené pojišťovně nebo zajišťovně držící účast.

2.  Aniž je dotčen odstavec 1, následující položky mohou být zahrnuty do výpočtu pouze v té míře, v jaké jsou použitelné pro krytí solventnostního kapitálového požadavku dotyčného přidruženého podniku:

a) disponibilní bonusový fond, na který se vztahuje čl. 91 odst. 2, vytvořené v životní pojišťovně nebo zajišťovně přidružené pojišťovně nebo zajišťovně držící účast, u níž se skupinová solventnost vypočítává;

b) jakýkoli upsaný, ale nesplacený kapitál pojišťovny nebo zajišťovny přidružené pojišťovně nebo zajišťovně držící účast, u níž se skupinová solventnost vypočítává.

Do výpočtu nelze v žádném případě zahrnout následující položky:

i) upsaný, ale nesplacený kapitál, který představuje potenciální závazek podniku držícího účast;

ii) upsaný, ale nesplacený kapitál pojišťovny nebo zajišťovny držící účast, který představuje potenciální závazek přidružené pojišťovny nebo zajišťovny; nebo

iii) upsaný, ale nesplacený kapitál přidružené pojišťovny nebo zajišťovny, který představuje potenciální závazek jiné pojišťovny nebo zajišťovny přidružené této pojišťovně nebo zajišťovně držící účast.

3.  Jestliže jsou orgány dohledu toho názoru, že kapitálu použitelný pro solventnostní kapitálový požadavek jiné přidružené pojišťovny nebo zajišťovny, než je uvedeno v odstavci 2, nemohou být dány účinně k dispozici za účelem krytí solventnostního kapitálového požadavku pojišťovny nebo zajišťovny držící účast, u níž se skupinová solventnost vypočítává, lze tyto použitelný kapitál zahrnout do výpočtu pouze do té míry, v jaké jsou použitelné pro krytí solventnostního kapitálového požadavku přidruženého podniku.

4.  Součet položek kapitálu uvedených v odstavcích 2 a 3 nesmí přesáhnout solventnostní kapitálový požadavek přidružené pojišťovny nebo zajišťovny.

5.  Veškerý použitelný kapitál pojišťovny nebo zajišťovny přidružené pojišťovny nebo zajišťovny držící účast, u níž se vypočítává skupinová solventnost, které podléhají předchozímu povolení orgánu dohledu podle článku 90, může být zahrnut do výpočtu pouze tehdy, pokud byly řádně povoleny orgánem vykonávajícím dohled nad přidruženým podnikem.

Článek 223

Vyloučení tvorby kapitálu uvnitř skupiny

1.  Při výpočtu skupinové solventnosti se nezohlední žádný kapitál použitelný pro solventnostní kapitálový požadavek, které pocházejí z recipročního financování mezi pojišťovnou nebo zajišťovnou držící účast a kterýmkoli z těchto podniků:

a) přidruženým podnikem;

b) podnikem držícím účast;

c) jiným přidruženým podnikem jakéhokoli jejího podniku držícího účast.

2.  Při výpočtu skupinové solventnosti se nezohlední žádný kapitál použitelný pro solventnostní kapitálový požadavek pojišťovny nebo zajišťovny přidružené pojišťovně nebo zajišťovně držící účast, u níž se vypočítává skupinová solventnost, pokud dotyčný použitelný kapitál pochází z recipročního financování s jiným podnikem přidruženým k této pojišťovně nebo zajišťovně držící účast.

3.  Za reciproční financování se považuje případ, kdy pojišťovna nebo zajišťovna, nebo kterýkoli z jejích přidružených podniků, drží účast nebo poskytuje úvěry dalšímu podniku, jenž přímo nebo nepřímo drží kapitál použitelný pro solventnostní kapitálový požadavek prvně uvedeného podniku.

Článek 224

Ocenění

Aktiva a závazky budou oceněny v souladu s článkem 75.



Pododdíl 3

Použití metod výpočtu

Článek 225

Přidružené pojišťovny a zajišťovny

Pokud je pojišťovně nebo zajišťovně přidružena více než jedna pojišťovna nebo zajišťovna, bude do výpočtu skupinové solventnosti zahrnuta každá z těchto přidružených pojišťoven nebo zajišťoven.

Členské státy mohou stanovit, že pokud má přidružená pojišťovna nebo zajišťovna své sídlo v jiném členském státě než pojišťovna nebo zajišťovna, u které se výpočet solventnostního kapitálového požadavku provádí, bude při jeho výpočtu zohledněn solventnostní kapitálový požadavek a použitelný kapitál tohoto přidruženého podniku, které odpovídají požadavkům stanoveným tímto jiným členským státem.

▼M1

Článek 226

▼C1

Zprostředkující pojišťovací holdingové společnosti

▼M1

1.  Při výpočtu skupinové solventnosti se u pojišťovny nebo zajišťovny, která drží prostřednictvím pojišťovací holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti účast v přidružené pojišťovně nebo zajišťovně či v pojišťovně nebo zajišťovně z třetí země, zohlední situace zprostředkující pojišťovací holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti.

Zprostředkující pojišťovací holdingová společnost nebo zprostředkující smíšená finanční holdingová společnost je výhradně za účelem tohoto výpočtu posuzována jako pojišťovna nebo zajišťovna podléhající pravidlům stanoveným v hlavě I kapitole VI oddíle 4 pododdílech 1, 2 a 3, pokud jde o solventnostní kapitálový požadavek, a podmínkám stanoveným v hlavě I kapitole VI oddíle 3 pododdílech 1, 2 a 3, pokud jde o kapitál použitelný pro solventnostní kapitálový požadavek.

2.  V případě, že zprostředkující pojišťovací holdingová společnost nebo zprostředkující smíšená finanční holdingová společnost drží podřízené pohledávky nebo jiný použitelný kapitál, na který se vztahují omezení podle článku 98, je tento kapitál považován za použitelný pouze do výše částky, která se vypočte uplatněním omezení podle článku 98 na celkový použitelný kapitál na skupinové úrovni ve srovnání se solventnostním kapitálovým požadavkem na skupinové úrovni.

Veškerý použitelný kapitál zprostředkující pojišťovací holdingové společnosti nebo zprostředkující smíšené finanční holdingové společnosti, který by podléhal předchozímu povolení orgánu dohledu v souladu s článkem 90, pokud by byl držen pojišťovnou nebo zajišťovnou, může být zohledněn při výpočtu skupinové solventnosti pouze tehdy, pokud byl řádně povolen orgánem dohledu nad skupinou.

▼M5

Článek 227

Rovnocennost týkající se souvisejících pojišťoven a zajišťoven ze třetích zemí

1.  Při výpočtu skupinové solventnosti pojišťovny nebo zajišťovny, která drží účast v pojišťovně nebo zajišťovně ze třetí země v souladu s článkem 233, je výhradně pro účely tohoto výpočtu tato pojišťovna nebo zajišťovna ze třetí země posuzována jako přidružená pojišťovna nebo zajišťovna.

Pokud však ve třetí zemi, ve které má tento podnik sídlo, podnik podléhá povolení a solventnostnímu režimu, který je přinejmenším rovnocenný solventnostnímu režimu stanovenému v hlavě I kapitole VI, mohou členské státy stanovit, že se při výpočtu solventnosti tohoto podniku zohlední solventnostní kapitálový požadavek a použitelný kapitál, které odpovídají požadavkům stanoveným dotčenou třetí zemí.

2.  V případech, kdy nebyl v souladu s odstavcem 4 nebo 5 tohoto článku přijat žádný akt v přenesené pravomoci, na žádost podniku držícího účast nebo z vlastního podnětu ověří orgán dohledu nad skupinou, zda solventnostní režim uplatňovaný třetí zemí je přinejmenším rovnocenný. EIOPA napomáhá orgánu dohledu nad skupinou v souladu s čl. 33 odst. 2 nařízení (EU) č. 1094/2010.

Orgán dohledu nad skupinou s pomocí orgánu EIOPA rozhodne o rovnocennosti režimů teprve po konzultaci s ostatními příslušnými orgány dohledu. Toto rozhodnutí je učiněno ve shodě s kritérii přijatými podle odstavce 3. Orgán dohledu nad skupinou nesmí přijmout ve vztahu k třetí zemi žádné rozhodnutí, které by bylo v rozporu s některým z dřívějších rozhodnutí přijatých ve vztahu k této třetí zemi, ledaže by bylo nezbytné zohlednit významné změny režimu dohledu stanoveného v hlavě I kapitole VI a režimu dohledu uplatňovaného v třetí zemi.

Pokud orgány dohledu nesouhlasí s rozhodnutím přijatým v souladu s druhým pododstavcem, mohou do tří měsíců po oznámení tohoto rozhodnutí orgánem dohledu nad skupinou postoupit záležitost orgánu EIOPA a požádat jej o pomoc v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č. 1094/2010. V takovém případě může orgán EIOPA postupovat v souladu s pravomocemi, které mu byly svěřeny uvedeným článkem.

3.  Komise může přijmout akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 301a, ve kterých upřesní kritéria pro posouzení, zda je solventnostní režim třetí země rovnocenný s solventnostním režimem, který stanoví hlava I kapitola VI.

4.  Splní-li určitá třetí země kritéria přijatá v souladu s odstavcem 3, může Komise s pomocí orgánu EIOPA v souladu s čl. 33 odst. 2 nařízení (EU) č. 1094/2010 přijmout akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 301a, jimiž určí, že režim dohledu třetí země je rovnocenný s režimem, který stanoví hlava I kapitola VI.

Tyto akty v přenesené pravomoci podléhají pravidelnému přezkumu, aby tak byly zohledněny veškeré změny režimu dohledu stanoveného v hlavě I kapitole VI a režimu dohledu uplatňovaného třetí zemí.

EIOPA na svých internetových stránkách zveřejní a aktualizuje seznam všech třetích zemí uvedených v prvním pododstavci.

5.  Odchylně od odstavce 4 a i když nebyla splněna kritéria přijatá v souladu s odstavcem 3, může Komise na období uvedené v odstavci 6 s pomocí orgánu EIOPA v souladu s čl. 33 odst. 2 nařízení (EU) č. 1094/2010 přijmout akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 301a, jimiž určí, že solventnostní režim třetí země uplatňovaný na podniky se sídlem v dané třetí zemi je dočasně rovnocenný s režimem, který stanoví hlava I kapitola VI, pokud:

a) lze prokázat, že solventnostní režim, který je možno vyhodnotit v souladu s odstavcem 4 jako rovnocenný, je v třetí zemi právě uplatňován nebo může být touto zemí přijat a uplatňován;

b) třetí země uplatňuje solventnostní režim vycházející z rizik a stanoví kvantitativní a kvalitativní solventnostní požadavky a požadavky na oznamování orgánům dohledu a transparentnost;

c) právo třetí země v zásadě umožňuje spolupráci a výměnu důvěrných informací pro účely dohledu s orgánem EIOPA a orgány dohledu;

d) třetí země má nezávislý systém dohledu a

e) třetí země zavedla pro všechny osoby jednající jménem orgánů dohledu povinnost zachovávat profesní tajemství.

EIOPA na svých internetových stránkách zveřejní a aktualizuje seznam všech třetích zemí uvedených v prvním pododstavci.

6.  První období prozatímní rovnocennosti uvedené v odstavci 5 trvá 10 let, pokud před koncem tohoto období nedojde:

a) ke zrušení uvedeného aktu v přenesené pravomoci nebo

b) k přijetí aktu v přenesené pravomoci v souladu s odstavcem 4, podle něhož je režim dohledu dané třetí země považován za rovnocenný s režimem, který stanoví hlava I kapitola VI.

Platnost prozatímní rovnocennosti se prodlužuje o dalších 10 let, pokud jsou i nadále splněna kritéria uvedená v odstavci 5. Komise přijme každý takový akt v přenesené pravomoci v souladu s článkem 301a a s pomocí orgánu EIOPA v souladu s čl. 33 odst. 2 nařízení (EU) č. 1094/2010.

Veškeré akty v přenesené pravomoci určující prozatímní rovnocennost berou v souladu s čl. 177 odst. 2 v úvahu zprávy Komise. Komise tyto akty v přenesené pravomoci pravidelně přezkoumává. Při posuzování těchto rozhodnutí je Komisi nápomocen orgán EIOPA. Komise informuje Parlament o každém přezkumu, k němuž dojde, a podává Evropskému parlamentu zprávu o jeho závěrech.

7.  Je-li v souladu s odstavcem 5 přijat akt v přenesené pravomoci určující, že režim dohledu třetí země je prozatímně rovnocenný, je tato třetí země považována pro účely odst. 1 druhého pododstavce za rovnocennou.

▼B

Článek 228

Přidružené uvěrové instituce, investiční podniky a finanční instituce

Pro účely výpočtu skupinové solventnosti pojišťovny nebo zajišťovny, která drží účast v uvěrové instituci, investičním podniku nebo finanční instituci, členské státy umožní svým pojišťovnám nebo zajišťovnám držícím účast použít obdobně metodu 1 nebo 2 stanovenou v příloze I směrnice 2002/87/ES. Metoda 1 stanovená v této příloze se však použije pouze v případě, že orgán dohledu nad skupinou považuje integrované řízení a vnitřní kontrolu subjektů, které by byly zahrnuty do účetní konsolidace, za uspokojivé. Zvolenou metodu je třeba používat jednotně ve všech pozdějších případech.

Členské státy však umožní svým orgánům dohledu, které vykonávají funkci orgánu dohledu nad určitou skupinou, aby mohly na žádost podniku držícího účast nebo z vlastního podnětu rozhodnout o odečtení jakékoli účasti uvedené v prvním pododstavci od kapitálu použitelného pro skupinovou solventnost podniku držícího účast.

Článek 229

Nedostupnost nezbytných informací

Pokud příslušné orgány dohledu nemají k dispozici informace o přidruženém podniku se sídlem v členském státě nebo v třetí zemi, které jsou nezbytné pro výpočet skupinové solventnosti pojišťovny nebo zajišťovny, odečte se účetní hodnota výše uvedeného podniku v pojišťovně nebo zajišťovně držící účast od kapitálu použitelného pro skupinovou solventnost.

V takovém případě se nerealizované zisky z takové účasti nebudou považovat za kapitál použitelný pro skupinovou solventnost.



Pododdíl 4

Metody výpočtu

Článek 230

Metoda 1 (standardní): metoda účetní konsolidace

1.  Výpočet skupinové solventnosti pojišťovny nebo zajišťovny držící účast se provádí na základě konsolidované účetní závěrky.

Skupinová solventnost pojišťovny nebo zajišťovny držící účast se rovná rozdílu mezi:

a) kapitálem použitelným pro solventnostní kapitálový požadavek, vypočítanými na základě konsolidovaných účetních údajů a

b) skupinovým solventnostním kapitálovým požadavkem, vypočítaným na základě konsolidovaných účetních údajů.

Pravidla stanovená v hlavě I kapitole VI oddílu 3 pododdílech 1, 2 a 3 a v hlavě I kapitole VI oddílu 4 pododdílech 1, 2 a 3 se použijí pro výpočet kapitálu použitelného pro solventnostní kapitálový požadavek a skupinový solventnostní kapitálový požadavek prováděný na základě konsolidovaných účetních údajů.

2.  Skupinový solventnostní kapitálový požadavek vycházející z konsolidovaných účetních údajů (konsolidovaný skupinový solventnostní kapitálový požadavek) se vypočítá buď podle standardního vzorce, nebo podle schváleného interního modelu, a to způsobem odpovídajícím obecným zásadám stanoveným v hlavě I kapitole VI oddílu 4 pododdílech 1 a 2 a v hlavě I kapitole VI oddílu 4 pododdílech 1 a 3.

Konsolidovaný skupinový solventnostní kapitálový požadavek bude tvořen minimálně součtem:

a) minimálního kapitálového požadavku podle článku 129 pojišťoven nebo zajišťoven držících účast a

b) poměrného podíl minimálního kapitálového požadavku připadajícího na přidruženou pojišťovnu a zajišťovnu.

Toto minimum bude kryto použitelným primárním kapitálem v souladu s čl. 98 odst. 4.

Při určování, zda tento kapitál je použitelný pro minimální konsolidovaný skupinový solventnostní kapitálový požadavek, se obdobně použijí zásady stanovené v článcích 221 až 229. Ustanovení čl. 139 odst. 1 a 2 se použijí obdobně.

▼M5

Článek 231

Skupinový interní model

1.  Podá-li pojišťovna nebo zajišťovna a její přidružené podniky nebo přidružené podniky pojišťovací holdingové společnosti společně žádost o povolení výpočtu konsolidovaného skupinového solventnostního kapitálového požadavku a solventnostního kapitálového požadavku pojišťoven a zajišťoven ve skupině na základě interního modelu, příslušné orgány dohledu společně rozhodnou, zda toto povolení udělí, a v případě potřeby určí podmínky, kterým toto povolení podléhá.

Žádost uvedená v prvním pododstavci bude podána u orgánu dohledu nad skupinou.

Orgán dohledu nad skupinou o tom informuje ostatní členy kolegia orgánů dohledu a neprodleně jim předá žádost obsahující všechny náležitosti.

2.  Příslušné orgány dohledu podniknou vše, co je v jejich pravomoci, aby přijaly společné rozhodnutí o této žádosti do šesti měsíců ode dne, kdy orgán dohledu nad skupinou obdržel žádost obsahující všechny náležitosti.

3.  Pokud během šestiměsíční lhůty uvedené v odstavci 2 postoupí kterýkoliv příslušný orgán dohledu záležitost orgánu EIOPA v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č. 1094/2010, odloží orgán dohledu nad skupinou své rozhodnutí a vyčká na rozhodnutí, které orgán EIOPA případně přijme v souladu s čl. 19 odst. 3 uvedeného nařízení, a přijme své rozhodnutí v souladu s rozhodnutím orgánu EIOPA. Toto rozhodnutí je uznáno jako směrodatné a uplatňováno příslušnými orgány dohledu.

EIOPA přijme své rozhodnutí do jednoho měsíce. Záležitost nelze orgánu EIOPA postoupit po skončení šestiměsíčního období nebo po přijetí společného rozhodnutí.

Je-li rozhodnutí navržené odbornou skupinou v souladu s čl. 41 odst. 2 a 3 a čl. 44 odst. 1 a 3 nařízení (EU) č. 1094/2010 zamítnuto, přijme konečné rozhodnutí orgán dohledu nad skupinou. Toto rozhodnutí je uznáno jako směrodatné a uplatňováno příslušnými orgány dohledu. Šestiměsíční období se považuje za lhůtu pro smírné urovnání sporu ve smyslu čl. 19 odst. 2 uvedeného nařízení.

4.  EIOPA může vypracovat návrh prováděcích technických norem za účelem snazšího přijímání společných rozhodnutí, které zajistí jednotné podmínky uplatňování postupu společného rozhodování uvedeného v odstavci 2, pokud jde o žádosti o povolení uvedené v odstavci 1.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1094/2010.

5.  Dosáhnou-li dotyčné orgány dohledu společného rozhodnutí podle odstavce 2, předá orgán dohledu nad skupinou žadateli dokument obsahující řádné odůvodnění.

6.  Není-li společné rozhodnutí přijato do šesti měsíců ode dne, kdy byla doručena žádost skupiny obsahující všechny náležitosti, rozhodne orgán dohledu nad skupinou o této žádosti samostatně.

Orgán dohledu nad skupinou náležitě zohlední veškeré názory a výhrady ostatních příslušných orgánů dohledu vyjádřené během uvedeného šestiměsíčního období.

Orgán dohledu nad skupinou předá žadateli a ostatním příslušným orgánům dohledu dokument obsahující řádné odůvodnění.

Toto rozhodnutí je uznáno jako směrodatné a uplatňováno příslušnými orgány dohledu.

7.  Pokud kterýkoli z příslušných orgánů dohledu usoudí, že rizikový profil pojišťovny nebo zajišťovny pod jeho dohledem se podstatně odchyluje od předpokladů interního modelu schváleného skupinou, a pokud tento podnik dostatečně nezohlednil připomínky orgánu dohledu, může tento orgán dohledu v souladu s článkem 37 uložit navýšení kapitálového požadavku k solventnostnímu kapitálovému požadavku této pojišťovny nebo zajišťovny stanovenému na základě interního modelu.

Ve výjimečných případech, kdy by takové navýšení kapitálového požadavku nebylo přiměřené, může orgán dohledu požadovat, aby dotčený podnik vypočítal svůj solventnostní kapitálový požadavek na základě standardního vzorce uvedeného v hlavě I kapitole VI oddílu 4 pododdílech 1 a 2. V souladu s čl. 37 odst. 1 písm. a) a c) může orgán dohledu uložit navýšení kapitálového požadavku k solventnostnímu kapitálovému požadavku dané pojišťovny nebo zajišťovny stanovenému na základě standardního vzorce.

Orgán dohledu zdůvodní jakékoliv takové rozhodnutí uvedené v prvním a druhém pododstavci jak pojišťovně nebo zajišťovně, tak ostatním členům kolegia orgánů dohledu.

EIOPA může vydat pokyny k zajištění jednotného a souvislého uplatňování tohoto odstavce.

▼B

Článek 232

Navýšení skupinového kapitálového požadavku

▼C1

Při určování, zda konsolidovaný skupinový solventnostní kapitálový požadavek odpovídajícím způsobem zohledňuje rizikový profil skupiny, věnuje orgán dohledu nad skupinou zvláštní pozornost veškerým případům, v nichž mohou nastat okolnosti uvedené v čl. 37 odst. 1 písm. a) až c), zejména pokud:

a) by použitým standardním vzorcem nebo interním modelem mohla být nedostatečně kryta specifická rizika na úrovni skupiny s ohledem na obtížnost jejich kvantifikace;

b) je příslušnými orgány dohledu v souladu s článkem 37 a čl. 231 odst. 7 uloženo navýšení kapitálového požadavku k solventnostnímu kapitálovému požadavku přidružené pojišťovny nebo zajišťovny;

Pokud rizikový profil skupiny není dostatečně zohledněn, může být uloženo navýšení kapitálového požadavku ke skupinovému konsolidovanému solventnostnímu kapitálovému požadavku.

Ustanovení čl. 37 odst. 1 až 5 a prováděcí opatření přijatá podle čl. 37 odst. 6 se použijí obdobně.

▼B

Článek 233

Metoda 2 (alternativní metoda): metoda odpočtu agregovaných dat

1.  Skupinová solventnost pojišťovny nebo zajišťovny držící účast se rovná rozdílu mezi:

a) souhrnem použitelným kapitálem skupiny podle odstavce 2;

b) a hodnotou přidružených pojišťoven nebo zajišťoven v pojišťovně nebo zajišťovně držící účast a souhrnným skupinovým solventnostním kapitálovým požadavkem podle odstavce 3.

2.  Souhrnný použitelný kapitál skupiny jsou součtem:

a) kapitálu pojišťovny nebo zajišťovny držící účast použitelného pro solventnostní kapitálový požadavek;

b) poměrného podílu pojišťovny nebo zajišťovny držící účast v kapitálu použitelném pro solventnostní kapitálový požadavek přidružených pojišťoven nebo zajišťoven.

3.  Souhrnný solventnostní kapitálový požadavek skupiny je součtem:

a) solventnostního kapitálového požadavku pojišťovny nebo zajišťovny držící účast;

b) poměrného podílu solventnostního kapitálového požadavku přidružených pojišťoven nebo zajišťoven.

4.  Spočívá-li účast v přidružených pojišťovnách nebo zajišťovnách plně nebo z části v nepřímém vlastnictví, do hodnoty přidružených pojišťoven nebo zajišťoven v pojišťovně nebo zajišťovně držící účast se zahrne hodnota tohoto nepřímého vlastnictví s ohledem na rozhodné navazující účasti, a do položek uvedených v odst. 2 písm. b) a odst. 3 písm. b) se zahrnou příslušné poměrné podíly kapitálu použitelného pro solventnostní kapitálový požadavek přidružených pojišťoven nebo zajišťoven resp. podíly solventnostního kapitálového požadavku přidružených pojišťoven nebo zajišťoven.

▼M1

5.  Podají-li pojišťovna nebo zajišťovna a její přidružené podniky, případně přidružené podniky pojišťovací holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti společně, žádost o povolení výpočtu solventnostního kapitálového požadavku pojišťoven a zajišťoven ve skupině na základě interního modelu, článek 231 se použije obdobně.

▼B

6.  Při určování, zda souhrnný skupinový solventnostní kapitálový požadavek vypočítaný podle odstavce 3 přiměřeně zohledňuje rizikový profil skupiny, věnují příslušné orgány dohledu nad skupinou zvláštní pozornost veškerým specifickým rizikům na úrovni skupiny, která by mohla být nedostatečně kryta s ohledem na obtížnost jejich kvantifikace.

Pokud se rizikový profil skupiny podstatně odchyluje od předpokladů pro souhrnný skupinový solventnostní kapitálový požadavek, může být uloženo navýšení kapitálového požadavku k souhrnnému skupinovému solventnostnímu kapitálovému požadavku.

▼M5

Ustanovení čl. 37 odst. 1 až 5, akty v přenesené pravomoci a prováděcí technické normy přijaté podle čl. 37 odst. 6, 7 a 8 se použijí obdobně.

Článek 234

Akty v přenesené pravomoci týkající se článků 220 až 229 a 230 až 233

Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 301a, ve kterých upřesní technické zásady a metody uvedené v článcích 220 až 229 a uplatňování článků 230 až 233, v nichž se odrazí ekonomický charakter specifických právních struktur.

▼B



Pododdíl 5

▼M1

Dohled nad skupinovou solventností pojišťoven a zajišťoven, které jsou dceřinými podniky pojišťovací holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti

Článek 235

Skupinová solventnost pojišťovací holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti

1.  Pokud jsou pojišťovny nebo zajišťovny dceřinými podniky pojišťovací holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti, zajistí orgán dohledu nad skupinou, aby byl výpočet skupinové solventnosti proveden na úrovni pojišťovací holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti podle čl. 220 odst. 2 až článku 233.

2.  Pro účely tohoto výpočtu je mateřský podnik posuzován jako pojišťovna nebo zajišťovna podléhající pravidlům stanoveným v hlavě I kapitole VI oddíle 4 pododdílech 1, 2 a 3, pokud jde o solventnostní kapitálový požadavek, a podmínkám stanoveným v hlavě I kapitole VI oddíle 3 pododdílech 1, 2 a 3, pokud jde o kapitál použitelný pro solventnostní kapitálový požadavek.

▼B



Pododdíl 6

Dohled nad skupinovou solventností v případě skupin s centralizovaným řízením rizik

Článek 236

Dceřiné podniky pojišťovny nebo zajišťovny: podmínky

▼C1

Členské státy zajistí, aby se pravidla stanovená v článcích 238 a 239 vztahovala na jakoukoli pojišťovnu nebo zajišťovnu, která je dceřiným podnikem pojišťovny nebo zajišťovny, pokud jsou splněny všechny tyto podmínky:

▼B

a) dceřiný podnik podléhá dohledu nad skupinou prováděnému orgánem dohledu nad skupinou na úrovni mateřského podniku v souladu s touto hlavou a orgán dohledu nad skupinou o ní nerozhodl ve smyslu čl. 214 odst. 2;

b) postupy pro řízení rizik a mechanismy vnitřní kontroly mateřského podniku se vztahují i na dceřiný podnik a mateřský podnik splňuje požadavky příslušných orgánů dohledu na obezřetné řízení dceřiného podniku;

c) mateřský podnik obdržel schválení uvedené v čl. 246 odst. 4 třetím pododstavci;

d) mateřský podnik obdržel schválení uvedené v čl. 256 odst. 2;

e) mateřský podnik podal žádost o povolení, aby se na pojišťovnu nebo zajišťovnu vztahovaly články 238 a 239, a tato žádost byla kladně vyřízena postupem podle článku 237.

▼M5

Článek 237

Dceřiné podniky pojišťovny nebo zajišťovny: rozhodnutí o žádosti

1.  V případě, že je podána žádost, aby se na pojišťovnu nebo zajišťovnu vztahovala pravidla stanovená v článcích 238 a 239, příslušné orgány dohledu rozhodnou po společné spolupráci v rámci kolegia orgánů dohledu, zda požadované povolení udělí, a v případě potřeby stanoví podmínky, kterým bude povolení podléhat.

Žádost uvedená v prvním pododstavci se podává pouze orgánu dohledu, který povolil dceřiný podnik. Tento orgán dohledu informuje ostatní členy kolegia orgánů dohledu a předá jim neprodleně žádost obsahující všechny náležitosti.

2.  Příslušné orgány dohledu učiní vše, co je v jejich pravomoci, aby přijaly společné rozhodnutí o této žádosti do tří měsíců ode dne, kdy všechny orgány dohledu v kolegiu orgánů dohledu obdrží žádost obsahující všechny náležitosti.

3.  Pokud během tříměsíční lhůty uvedené v odstavci 2 postoupí kterýkoliv příslušný orgán dohledu záležitost orgánu EIOPA v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č. 1094/2010, odloží orgán dohledu nad skupinou své rozhodnutí a vyčká na rozhodnutí, které EIOPA případně přijme v souladu s čl. 19 odst. 3 uvedeného nařízení, a přijme své rozhodnutí v souladu s rozhodnutím orgánu EIOPA. Toto rozhodnutí je uznáno jako směrodatné a uplatňováno příslušnými orgány dohledu.

EIOPA přijme své rozhodnutí do jednoho měsíce. Záležitost nelze orgánu EIOPA postoupit po skončení tříměsíčního období nebo po dosažení společného rozhodnutí.

Je-li rozhodnutí navržené odbornou skupinou v souladu s čl. 41 odst. 2 a 3 a čl. 44 odst. 1 a 3 nařízení (EU) č. 1094/2010 zamítnuto, přijme konečné rozhodnutí orgán dohledu nad skupinou. Toto rozhodnutí je uznáno jako směrodatné a uplatňováno příslušnými orgány dohledu. Tříměsíční období se považuje za lhůtu pro smírné urovnání sporu ve smyslu čl. 19 odst. 2 uvedeného nařízení.

4.  EIOPA může vypracovat návrh prováděcích technických norem, které v zájmu snazšího přijímání společných rozhodnutí zajistí jednotné podmínky uplatňování postupu společného rozhodování uvedeného v odstavci 2, pokud jde o žádosti o povolení uvedené v odstavci 1.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1094/2010.

5.  Dosáhnou-li příslušné orgány dohledu společného rozhodnutí podle odstavce 2, orgán dohledu, který povolil dceřiný podnik, předá žadateli rozhodnutí, které obsahuje řádné odůvodnění. Společné rozhodnutí se považuje za směrodatné a je příslušnými orgány dohledu uplatňováno.

6.  Nepřijmou-li příslušné orgány dohledu společné rozhodnutí v tříměsíční lhůtě stanovené v odstavci 2, orgán dohledu nad skupinou rozhodne o této žádosti samostatně.

Během uvedeného období orgán dohledu nad skupinou náležitě zohlední:

a) veškeré názory a výhrady příslušných orgánů dohledu;

b) veškeré výhrady ostatních orgánů dohledu v kolegiu orgánů dohledu.

Rozhodnutí se řádně odůvodní a obsahuje vysvětlení všech podstatných odchylek od výhrad ostatních příslušných orgánů dohledu. Orgán dohledu nad skupinou předává kopii rozhodnutí žadateli a ostatním příslušným orgánům dohledu. Rozhodnutí se považuje za směrodatné a je příslušnými orgány dohledu uplatňováno.

▼B

Článek 238

Dceřiné podniky pojišťovny nebo zajišťovny: stanovení solventnostního kapitálového požadavku

1.  Aniž je dotčen článek 231, vypočte se solventnostní kapitálový požadavek dceřiného podniku způsobem stanoveným v odstavcích 2, 4 a 5 tohoto článku.

2.  Je-li solventnostní kapitálový požadavek dceřiného podniku vypočítán na základě interního modelu schváleného na úrovni skupiny v souladu s článkem 231 a pokud orgán dohledu, který povolil dceřiný podnik, usoudí, že jeho rizikový profil se podstatně odchyluje od tohoto interního modelu, a pokud tento podnik dostatečně nezohlední připomínky orgánu dohledu, může tento orgán dohledu v případech uvedených v článku 37 navrhnout navýšení kapitálového požadavku k solventnostnímu kapitálovému požadavku tohoto dceřiného podniku stanoveného na základě takového modelu, nebo ve výjimečných případech, kdy by takové navýšení kapitálového požadavku nebylo vhodné, může orgán dohledu požadovat, aby tento podnik vypočítal svůj skupinový solventnostní kapitálový požadavek na základě standardního vzorce. Orgán dohledu projedná svůj návrh s kolegiem orgánů dohledu a sdělí důvody k takovému návrhu jak dceřinému podniku, tak kolegiu orgánů dohledu.

3.  Je-li solventnostní kapitálový požadavek dceřiného podniku vypočítán na základě standardního vzorce a orgán dohledu, který povolil dceřiný podnik, usoudí, že se jeho rizikový profil podstatně odchyluje od předpokladů pro standardní vzorec, a pokud tento podnik dostatečně nezohlední připomínky orgánu dohledu, může tento orgán dohledu ve výjimečných případech navrhnout, aby byla podniku uložena v souladu s článkem 110 povinnost, aby při výpočtu modulů životních, neživotních a zvláštních zdravotních upisovacích rizik nahradil podskupinu parametrů použitých při metodě výpočtu konkrétními parametry dotyčného podniku, nebo aby bylo v případech uvedených v článku 37 uloženo navýšení kapitálového požadavku k solventnostnímu kapitálovému požadavku tohoto dceřiného podniku.

Orgán dohledu projedná svůj návrh s kolegiem orgánů dohledu a sdělí důvody k takovému návrhu jak dceřinému podniku, tak kolegiu orgánů dohledu.

▼M5

4.  Kolegium orgánů dohledu učiní vše, co je v jeho pravomoci, aby bylo dosaženo dohody o návrhu orgánu dohledu, který povolil dceřiný podnik, nebo o jiných možných opatřeních.

Tato dohoda je považována za směrodatnou a je příslušnými orgány dohledu uplatňována.

5.  Nedojde-li ke shodě mezi orgánem dohledu a orgánem dohledu nad skupinou, může kterýkoliv orgán dohledu do jednoho měsíce od předložení návrhu orgánem dohledu postoupit záležitost orgánu EIOPA a požádat jej o pomoc v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č. 1094/2010. V takovém případě může orgán EIOPA postupovat v souladu s pravomocemi, které mu byly svěřeny daným článkem, a přijme rozhodnutí do jednoho měsíce ode dne, kdy mu byla záležitost postoupena. Toto měsíční období se považuje za lhůtu pro smírné urovnání sporu ve smyslu čl. 19 odst. 2 uvedeného nařízení. Záležitost nelze orgánu EIOPA postoupit po uplynutí měsíční lhůty uvedené v tomto pododstavci nebo bylo-li v kolegiu dosaženo dohody v souladu s odstavcem 4 tohoto článku.

Orgán dohledu, který povolil tento dceřiný podnik, odloží své rozhodnutí a vyčká na rozhodnutí, které EIOPA případně přijme v souladu s článkem 19 uvedeného nařízení, a přijme své rozhodnutí v souladu s rozhodnutím orgánu EIOPA.

Toto rozhodnutí je uznáno jako směrodatné a uplatňováno příslušnými orgány dohledu.

V rozhodnutí se uvedou úplné důvody, o něž se rozhodnutí opírá.

Orgán dohledu oznamuje rozhodnutí dceřinému podniku a kolegiu orgánů dohledu.

▼B

Článek 239

Dceřiné podniky pojišťovny nebo zajišťovny: nedodržení solventnostního kapitálového požadavku a minimálního kapitálového požadavku

1.  V případě nedodržení solventnostního kapitálového požadavku zašle orgán dohledu, který povolil dceřiný podnik, aniž je dotčen článek 138, neprodleně kolegiu orgánů dohledu ozdravný plán předložený dceřiným podnikem, jehož cílem je do šesti měsíců po prvním zjištění, že solventnostní kapitálový požadavek není dodržován, obnovit úroveň použitelného kapitálu nebo snížit rizikový profil, a tím zajistit, aby byl solventnostní kapitálový požadavek dodržován.

Kolegium orgánů dohledu učiní vše, co je v jeho pravomoci, aby bylo dosaženo dohody o návrhu orgánu dohledu týkajícího se schválení ozdravného plánu do čtyř měsíců od data, kdy bylo zjištěno nedodržení solventnostního kapitálového požadavku.

Pokud k dohodě nedojde, rozhodne orgán dohledu, který dceřiný podnik povolil, o schválení ozdravného plánu samostatně, přičemž řádně zohlední stanoviska a výhrady ostatních orgánů dohledu v rámci kolegia orgánů dohledu.

2.  Pokud orgán dohledu, který dceřiný podnik povolil, zjistí v souladu s článkem 136, že se zhoršuje finanční situace, neprodleně oznámí kolegiu orgánů dohledu navržená opatření. S výjimkou mimořádných situací se navržená opatření projednají v kolegiu orgánů dohledu.

Kolegium orgánů dohledu učiní vše, co je v jeho pravomoci, aby bylo dohody o navržených opatřeních dosaženo do jednoho měsíce ode dne oznámení.

Pokud k dohodě nedojde, rozhodne orgán dohledu, který dceřiný podnik povolil, zda navržená opatření schválí, přičemž řádně zohlední stanoviska a výhrady ostatních orgánů dohledu v rámci kolegia orgánů dohledu.

3.  V případě nedodržení minimálního kapitálového požadavku zašle orgán dohledu, který povolil dceřiný podnik, aniž je dotčen článek 139, neprodleně kolegiu orgánů dohledu krátkodobý finanční plán předložený dceřiným podnikem, jehož cílem je do tří měsíců po zjištění, že minimální kapitálový požadavek není dodržován, obnovit úroveň použitelného kapitálu, které pokrývají minimální kapitálový požadavek, nebo snížit jeho rizikový profil, a tím zajistit, aby byl minimální kapitálový požadavek dodržován. Opatření přijatá za účelem dodržení minimálního kapitálového požadavku na úrovni dceřiného podniku se oznamují kolegiu orgánů dohledu.

▼M5

4.  Orgán dohledu nebo orgán dohledu nad skupinou může záležitost postoupit orgánu EIOPA a požádat jej o pomoc v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č. 1094/2010 pokud mezi nimi nedojde ke shodě ohledně:

a) schválení ozdravného plánu, včetně prodloužení nápravné lhůty, do čtyřměsíčního období uvedeného v odstavci 1 nebo

b) schválení navrhovaných opatření do konce měsíčního období uvedeného v odstavci 2.

V takových případech může orgán EIOPA postupovat v souladu s pravomocemi, které mu byly svěřeny daným článkem, a přijme rozhodnutí do jednoho měsíce ode dne, kdy mu byla záležitost postoupena.

Záležitost nelze orgánu EIOPA postoupit:

a) po uplynutí čtyřměsíčního nebo měsíčního období uvedeného v prvním pododstavci;

b) bylo-li v kolegiu dosaženo dohody v souladu s odst. 1 druhým pododstavcem nebo odst. 2 druhým pododstavcem;

c) v případě mimořádných situací uvedených v odstavci 2.

Toto čtyřměsíční nebo měsíční období se považuje za lhůtu pro smírné urovnání sporu ve smyslu čl. 19 odst. 2 uvedeného nařízení.

Orgán dohledu, který povolil tento dceřiný podnik, odloží své rozhodnutí a vyčká na rozhodnutí, které orgán EIOPA případně přijme v souladu s čl. 19 odst. 3 uvedeného nařízení, a přijme své konečné rozhodnutí v souladu s rozhodnutím orgánu EIOPA. Toto rozhodnutí je uznáno jako směrodatné a uplatňováno příslušnými orgány dohledu.

V rozhodnutí se uvedou úplné důvody, o něž se rozhodnutí opírá.

Orgán dohledu oznamuje rozhodnutí dceřinému podniku a kolegiu orgánů dohledu.

▼B

Článek 240

Dceřiné podniky pojišťovny nebo zajišťovny: ukončení platnosti výjimek

1.  Pravidla uvedená v článku 238 a 239 přestávají platit, pokud:

a) přestane být dodržována podmínka uvedená v čl. 236 písm. a);

b) přestane být dodržována podmínka uvedená v čl. 236 písm. b) a skupina v přiměřené lhůtě neobnovila stav, kdy je tato podmínka opět dodržována;

c) přestanou být dodržovány podmínky uvedené v čl. 236 písm. c) a d).

Nastane-li případ uvedený v prvním pododstavci písm. a) a orgán dohledu nad skupinou rozhodne, po konzultaci s kolegiem orgánů dohledu, vyjmout dceřiný podnik z dohledu nad skupinou, který provádí, neprodleně o tom informuje příslušný orgán dohledu a mateřský podnik.

Pro účely čl. 236 písm. b), c) a d) je mateřský podnik odpovědný za to, že tyto podmínky jsou dodržovány průběžně. V případě, že nejsou dodržovány, neprodleně o tom informuje orgán dohledu nad skupinou a orgán dohledu nad příslušným dceřiným podnikem. Mateřský podnik předloží plán jak v přiměřené lhůtě obnoví stav, kdy jsou podmínky opět dodržovány.

Aniž je dotčen třetí pododstavec, orgán dohledu nad skupinou na vlastní podnět ověří alespoň jednou ročně, že podmínky uvedené v čl. 236 písm. b), c) a d) jsou stále dodržovány. Orgán dohledu nad skupinou provede toto ověření na žádost příslušného orgánu dohledu, pokud má tento závažné obavy, že tyto podmínky nejsou průběžně dodržovány.

Pokud provedené ověření povede k odhalení nedostatků, orgán dohledu nad skupinou vyzve mateřský podnik, aby předložil plán, jak v přiměřené lhůtě obnovit stav, kdy jsou podmínky opět dodržovány.

Pokud orgán dohledu nad skupinou po konzultaci s kolegiem orgánů dohledu určí, že tento plán uvedený ve třetím nebo pátém pododstavci je nedostatečný, nebo že není uplatňován v dohodnuté lhůtě, orgán dohledu nad skupinou z toho vyvodí, že podmínky uvedené v čl. 236 písm. b), c) a d) nejsou dodržovány a neprodleně o tom informuje příslušný orgán dohledu.

2.  Režim uvedený v článcích 238 a 239 začíná znovu platit, pokud mateřský podnik předloží novou žádost a ta je postupem podle článku 237 kladně vyřízena.

▼M5

Článek 241

Dceřiné podniky pojišťovny nebo zajišťovny: akty v přenesené pravomoci

Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 301a, ve kterých upřesní:

a) kritéria pro posuzování, zda jsou splněny podmínky stanovené v článku 236;

b) kritéria pro posuzování, jaká situace je považována za mimořádnou podle čl. 239 odst. 2;

c) postupy, které použijí orgány dohledu při výměně informací a výkonu svých práv a povinností v souladu s články 237 až 240.

▼B

Článek 242

Přezkum

▼M5

1.  Do 31. prosince 2017 Komise posoudí uplatňování hlavy III, přičemž se zaměří na spolupráci orgánů dohledu v rámci kolegia orgánů dohledu, na fungování tohoto kolegia a na postupy pro dohled týkající se navyšování kapitálového požadavku, a předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu, k níž případně připojí návrhy na změnu této směrnice.

▼B

2.  Do ►M5  31. prosince 2018 ◄ Komise posoudí, zda je přínosné rozšířit dohled nad skupinou a řízení kapitálu v rámci skupiny pojišťoven nebo zajišťoven včetně odkazu na KOM(2008)0119 a na zprávu Hospodářského a měnového výboru Evropského parlamentu o tomto návrhu ze dne 16. října 2008 (A6-0413/2008). Toto posouzení se zaměří na případná opatření k rozšíření řádného přeshraničního řízení pojišťovacích skupin, zejména pokud jde o řízení rizik a aktiv. Ve svém posouzení Komise mimo jiné zohlední nové skutečnosti a vývoj v oblasti:

a) harmonizovaných rámců pro včasný zásah;

b) postupů v centralizovaném řízení rizik ve skupině a fungování skupinových interních modelů včetně zátěžových testů;

c) operací uvnitř skupiny a koncentrace rizik;

d) projevů diverzifikace a koncentrace z dlouhodobého hlediska;

e) právně závazného rámce pro mediaci v oblasti sporů týkajících se dohledu;

f) harmonizovaného rámce pro převoditelnost aktiv a postupy v případě platební neschopnosti a likvidace, který odstraňuje překážky převoditelnosti aktiv obsažené ve vnitrostátních právních předpisech týkajících se obchodních společností;

g) srovnatelné úrovně ochrany pojistníků a oprávněných osob podniků v rámci jedné skupiny, zejména v krizových situacích;

h) harmonizovaného a přiměřeně finančně zajištěného řešení pro celou Evropskou unii, pokud jde o systémy záruk v pojišťovnictví;

i) harmonizovaného právně závazného rámce mezi příslušnými orgány, centrálními bankami a ministerstvy financí týkajícího se krizového řízení, řešení sporů a sdílení fiskální zátěže, který slaďuje dohledčí pravomoci s povinnostmi ve fiskální oblasti.

Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu, k níž případně připojí návrhy na změnu této směrnice.

▼M1

Článek 243

Dceřiné podniky pojišťovací holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti

Články 236 až 242 se použijí obdobně na pojišťovny a zajišťovny, které jsou dceřinými podniky pojišťovací holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti.

▼B



Oddíl 2

Koncentrace rizik a operace uvnitř skupiny

Článek 244

Dohled nad koncentrací rizik

1.  Dohled nad koncentrací rizik se vykonává v souladu s odstavcem 2 a 3 tohoto článku, článkem 246 a kapitolou III.

▼M1

2.  Členské státy vyžadují, aby pojišťovny a zajišťovny, pojišťovací holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti pravidelně a nejméně jednou ročně poskytovaly orgánu dohledu nad skupinou zprávy o každé závažné koncentraci rizik na úrovni skupiny, s výjimkou případů, kdy se použije čl. 215 odst. 2.

Nezbytné informace poskytne orgánu dohledu nad skupinou pojišťovna nebo zajišťovna, která je v čele skupiny, nebo není-li skupina vedena pojišťovnou nebo zajišťovnou, pojišťovací holdingová společnost, smíšená finanční holdingová společnost nebo pojišťovna nebo zajišťovna ve skupině, kterou po konzultaci s ostatními příslušnými orgány dohledu a se samotnou skupinou určí orgán dohledu nad skupinou.

Koncentrace rizik podle prvního pododstavce podléhá kontrole v rámci dohledu, který vykonává orgán dohledu nad skupinou.

▼B

3.  Orgán dohledu nad skupinou, po konzultaci s ostatními příslušnými orgány dohledu a skupinou, určí druh rizik, o kterých pojišťovny a zajišťovny v konkrétní skupině musí informovat za všech okolností.

Orgán dohledu nad skupinou a ostatní příslušné orgány dohledu zohlední při určování těchto druhů rizik respektive. ve svém stanovisku ohledně těchto druhů rizik specifičnost skupiny i systém řízení rizik ve skupině.

V rámci určení závažné koncentrace rizik, která podléhá ohlašovací povinnosti, orgán dohledu nad skupinou stanoví, po konzultaci s ostatními příslušnými orgány dohledu a skupinou, přiměřené limity založené na solventnostním kapitálovém požadavku nebo technických rezervách.

Při kontrole koncentrace rizik bude orgán dohledu nad skupinou sledovat zejména případné riziko přenosu ve skupině, riziko střetu zájmů a úroveň či objem rizik.

▼M5

4.  Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 301a, pokud jde o definice závažné koncentrace rizik pro účely odstavců 2 a 3 tohoto článku.

5.  Za účelem zajištění důsledné harmonizace v souvislosti s dohledem nad koncentrací rizik vypracuje EIOPA, s výhradou článku 301b, návrh regulačních technických norem, ve kterých vymezí, jakým způsobem se pro účely odstavce 3 určuje závažná koncentrace rizik a jakým způsobem se stanovují přiměřené limity.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem podle článků 10 až 14 nařízení (EU) č. 1094/2010.

6.  Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování tohoto článku vypracuje EIOPA návrh prováděcích technických norem, ve kterých vymezí formuláře a šablony, které se budou používat pro účely odstavce 2 k hlášení těchto koncentrací rizik.

EIOPA uvedený návrh prováděcích technických norem předloží do 30. září 2015 Komisi.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1094/2010.

▼B

Článek 245

Dohled nad operacemi uvnitř skupiny

1.  Dohled nad transakcemi uvnitř skupiny se vykonává v souladu s odstavcem 2 a 3 tohoto článku, článkem 246 a kapitolou III.

▼M1

2.  Členské státy vyžadují, aby pojišťovny a zajišťovny, pojišťovací holdingové společnosti a smíšené finanční holdingové společnosti pravidelně a nejméně jednou ročně poskytovaly orgánu dohledu nad skupinou zprávy o veškerých významných transakcích mezi pojišťovnami a zajišťovnami ve skupině, včetně transakcí provedených fyzickými osobami, které jsou s některým z podniků ve skupině úzce propojeny, s výjimkou případů, kdy se použije čl. 215 odst. 2.

U velmi významných operací uvnitř skupiny členské státy navíc požadují poskytnutí zprávy v co nejkratším možném termínu.

Nezbytné informace poskytne orgánu dohledu nad skupinou pojišťovna nebo zajišťovna, která je v čele skupiny, nebo není-li skupina vedena pojišťovnou nebo zajišťovnou, pojišťovací holdingová společnost, smíšená finanční holdingová společnost nebo pojišťovna nebo zajišťovna ve skupině, kterou po konzultaci s ostatními příslušnými orgány dohledu a se samotnou skupinou určí orgán dohledu nad skupinou.

Tyto operace uvnitř skupiny podléhají kontrole v rámci dohledu, který vykonává orgán dohledu nad skupinou.

▼B

3.  Orgán dohledu nad skupinou, po konzultaci s ostatními příslušnými orgány dohledu a skupinou, určí druh operací uvnitř skupiny, o kterých pojišťovny a zajišťovny v konkrétní skupině musí informovat za všech okolností. Ustanovení čl. 244 odst. 3 se použije obdobně.

▼M5

4.  Komise přijme akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 301a, pokud jde o definice významných transakcí uvnitř skupiny pro účely odstavců 2 a 3 tohoto článku.

5.  Za účelem zajištění důsledné harmonizace v souvislosti s dohledem nad transakcemi uvnitř skupiny může EIOPA vypracovat návrh regulačních technických norem, ve kterých vymezí, jakým způsobem se pro účely odstavce 3 určují významné transakce uvnitř skupiny.

Na Komisi je přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v prvním pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1094/2010.

6.  Za účelem zajištění jednotných podmínek uplatňování tohoto článku může EIOPA vypracovat návrh prováděcích technických norem, ve kterých vymezí postupy, formuláře a šablony, které se budou používat pro účely odstavce 2 k hlášení těchto transakcí uvnitř skupiny.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy uvedené v prvním pododstavci postupem podle článku 15 nařízení (EU) č. 1094/2010.

▼B



Oddíl 3

Řízení rizik a vnitřní kontrola

Článek 246

Dohled nad systémem správy

1.  Požadavky stanovené v hlavě I kapitole IV oddílu 2 se použijí obdobně na úrovni skupiny.

Aniž je dotčen první pododstavec, ve všech podnicích zahrnutých do dohledu nad skupinou podle čl. 213 odst. 2 písm. a) a b) se použijí jednotné systémy řízení rizik a vnitřní kontroly i ohlašovací postupy tak, aby tyto systémy a ohlašovací postupy mohly být kontrolovány na úrovni skupiny.

2.  Aniž je dotčen odstavec 1, mechanismy vnitřní kontroly ve skupině zahrnují alespoň:

a) přiměřené mechanismy pro skupinovou solventnost, které umožňují určovat a měřit všechna podstatná podstupovaná rizika a stanovit odpovídající výši kapitálu ke krytí těchto rizik;

b) řádné ohlašovací a účetní postupy, podle kterých jsou sledovány a řízeny operace uvnitř skupiny a koncentrace rizik.

3.  Systémy a ohlašovací postupy uvedené v odstavcích 1 a 2 podléhají kontrole prováděné orgánem dohledu nad skupinou, a to v souladu s pravidly stanovenými v kapitole III.

▼M1

4.  Členské státy požadují, aby pojišťovna nebo zajišťovna držící účast, pojišťovací holdingová společnost nebo smíšená finanční holdingová společnost provedla posouzení na úrovni skupiny podle článku 45. Vlastní posouzení rizik a solventnosti provedené na úrovni skupiny podléhá kontrole v rámci dohledu, který vykonává orgán dohledu nad skupinou v souladu s kapitolou III.

Pokud je výpočet solventnosti na úrovni skupiny prováděn metodou 1 uvedenou v článku 230, pojišťovna nebo zajišťovna držící účast, pojišťovací holdingová společnost nebo smíšená finanční holdingová společnost poskytne orgánu dohledu nad skupinou řádné vysvětlení rozdílu mezi výší solventnostního kapitálového požadavku všech pojišťoven nebo zajišťoven ve skupině a skupinovým konsolidovaným solventnostním kapitálovým požadavkem.

Pojišťovna nebo zajišťovna držící účast, pojišťovací holdingová společnost nebo smíšená finanční holdingová společnost může, pokud její postup schválí orgán dohledu nad skupinou, provést všechna posouzení požadovaná podle článku 45 současně na úrovni skupiny a na úrovni kteréhokoli dceřiného podniku ve skupině a vytvořit jediný dokument, který bude obsahovat všechna posouzení.

▼B

Před udělením souhlasu v souladu s třetím pododstavcem orgán dohledu nad skupinou konzultuje s členy kolegia orgánů dohledu a řádně zohlední jejich názory a výhrady.

Pokud skupina zvolí možnost uvedenou v třetím pododstavci, předloží tento dokument současně všem příslušným orgánům dohledu. Využití této možnosti nezbavuje dotyčné dceřiné podniky povinnosti zajistit, aby byly splněny všechny podmínky požadované článkem 45.



KAPITOLA III

Opatření k usnadnění dohledu nad skupinou

Článek 247

Orgán dohledu nad skupinou

1.  Z orgánů dohledu dotyčných členských států bude zvolen jediný orgán, odpovědný za koordinaci a výkon dohledu nad skupinou (dále jen „orgán dohledu nad skupinou“).

2.  Je-li tentýž orgán dohledu příslušný pro všechny pojišťovny a zajišťovny ve skupině, úloha orgánu dohledu nad skupinou bude vykonávána tímto orgánem dohledu.

Ve všech ostatních případech, s výhradou odstavce 3, plní roli orgánu dohledu nad skupinou:

a) pokud skupinu vede pojišťovna nebo zajišťovna, orgán dohledu, který povolil tuto pojišťovnu nebo zajišťovnu;

▼M1

b) pokud skupinu nevede pojišťovna nebo zajišťovna, tento orgán dohledu:

i) pokud mateřským podnikem pojišťovny nebo zajišťovny je pojišťovací holdingová společnost nebo smíšená finanční holdingová společnost, orgán dohledu, který povolil tuto pojišťovnu nebo zajišťovnu,

ii) v případě, že dvě nebo více pojišťoven nebo zajišťoven se sídlem v Unii mají za mateřský podnik stejnou pojišťovací holdingovou společnost nebo smíšenou finanční holdingovou společnost a jeden z těchto podniků byl povolen v členském státě, ve kterém má pojišťovací holdingová společnost nebo smíšená finanční holdingová společnost sídlo, orgán dohledu příslušný pro pojišťovnu nebo zajišťovnu povolenou v tomto členském státě,

iii) pokud skupinu vedou dvě nebo více pojišťovacích holdingových společností nebo smíšených finančních holdingových společností se sídly v různých členských státech a v každém z těchto členských států je jedna pojišťovna nebo zajišťovna, orgán dohledu příslušný pro pojišťovnu nebo zajišťovnu s největší bilanční sumou;

iv) v případě, že dvě nebo více pojišťoven nebo zajišťoven se sídlem v Unii mají za mateřský podnik stejnou pojišťovací holdingovou společnost nebo smíšenou finanční holdingovou společnost a žádný z těchto podniků nebyl povolen v členském státě, ve kterém má pojišťovací holdingová společnost nebo smíšená finanční holdingová společnost sídlo, orgán dohledu, který povolil pojišťovnu nebo zajišťovnu s největší bilanční sumou, nebo

v) pokud se jedná o skupinu, která nemá mateřský podnik, a ve všech ostatních případech neuvedených v bodech i) až iv) orgán dohledu, který povolil pojišťovnu nebo zajišťovnu s největší bilanční sumou.

▼M5

3.  Ve zvláštních případech se mohou příslušné orgány dohledu na žádost jakéhokoli jiného orgánu dohledu společným rozhodnutím odchýlit od kritérií uvedených v odstavci 2, pokud by bylo jejich uplatnění nevhodné vzhledem ke struktuře skupiny a k poměrnému významu činnosti pojišťoven a zajišťoven v jednotlivých zemích, a určit za orgán dohledu nad skupinou jiný orgán dohledu.

Za tímto účelem může kterýkoliv z příslušných orgánů dohledu požadovat, aby bylo projednáno, zda kritéria uvedená v odstavci 2 jsou odpovídající. Takovéto projednání však proběhne nejvýše jednou ročně.

Příslušné orgány dohledu podniknou vše, co je v jejich pravomoci, aby přijaly společné rozhodnutí ohledně volby orgánu dohledu nad skupinou, a to do tří měsíců ode dne, kdy byla podána žádost o projednání. Před přijetím rozhodnutí umožní příslušné orgány dohledu skupině vyjádřit své stanovisko.

Určený orgán dohledu nad skupinou předloží dotyčné skupině společné rozhodnutí s řádným odůvodněním.

4.  Pokud během tříměsíčního období uvedeného v odst. 3 třetím pododstavci postoupí kterýkoliv příslušný orgán dohledu záležitost orgánu EIOPA v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č. 1094/2010, odloží příslušné orgány dohledu své společné rozhodnutí a vyčkají na rozhodnutí, které EIOPA případně přijme v souladu s čl. 19 odst. 3 uvedeného nařízení, a přijmou společné rozhodnutí v souladu s rozhodnutím orgánu EIOPA. Toto společné rozhodnutí je uznáno jako směrodatné a uplatňováno příslušnými orgány dohledu. Tříměsíční období se považuje za lhůtu pro smírné urovnání sporu ve smyslu čl. 19 odst. 2 uvedeného nařízení.

5.  EIOPA přijme své rozhodnutí podle odstavce 4do jednoho měsíce ode dne, kdy mu byla záležitost postoupena. Záležitost není orgánu EIOPA postoupena po skončení tříměsíčního období nebo poté, co bylo dosaženo společného rozhodnutí. Určený orgán dohledu nad skupinou předloží dotyčné skupině a kolegiu orgánů dohledu společné rozhodnutí s řádným odůvodněním.

6.  Není-li přijato společné rozhodnutí, úloha orgánu dohledu nad skupinou je svěřena orgánu dohledu, jenž je určen v souladu s odstavcem 2 tohoto článku.

7.  EIOPA informuje nejméně jednou ročně Evropský parlament, Radu a Komisi o hlavních potížích při uplatňování odstavců 2, 3 a 6.

Vyskytnou-li se jakékoli závažnější obtíže při uplatňování kritérií uvedených v odstavcích 2 a 3 tohoto článku, přijme Komise akty v přenesené pravomoci v souladu s článkem 301a, ve kterých kritéria dále upřesní.

▼B

8.  Má-li členský stát více než jeden orgán dohledu, který vykonává obezřetnostní dohled nad pojišťovnami a zajišťovnami, přijme dotyčný členský stát nezbytná opatření, aby zajistil koordinaci činnosti těchto orgánů.

Článek 248

Práva a povinnosti orgánu dohledu nad skupinou a ostatních orgánů dohledu – kolegium orgánů dohledu

1.  Práva a povinnosti orgánu dohledu nad skupinou v oblasti dohledu nad skupinou zahrnují:

a) koordinaci shromažďování a šíření užitečných nebo zásadních informací při běžných a mimořádných situacích, včetně šíření informací důležitých pro kontrolní činnost orgánu dohledu;

b) dohled nad finanční situací skupiny a její vyhodnocování;

c) hodnocení, zda skupina dodržuje pravidla pro solventnost, koncentraci rizik a operace uvnitř skupiny, jak jsou stanoveny v článcích 218 až 245;

d) hodnocení řídícího a kontrolního systému skupiny, jak stanoveno v článku 246, tj. zda členové správního, řídícího nebo kontrolního orgánu podniku držícího účast splňují požadavky stanovené v článcích 42 a 257;

e) plánování a koordinaci kontrolních činností při běžných a mimořádných situacích ve spolupráci s příslušnými orgány dohledu, a to formou pravidelných jednání konaných nejméně jednou ročně nebo jinými přiměřenými prostředky, s ohledem na povahu, rozsah a komplexitu rizik spjatých s činností podniků, které jsou členy skupiny;

f) jiné úkoly, opatření a rozhodnutí, které orgánu dohledu nad skupinou ukládá tato směrnice nebo které vyplývají z jejího uplatňování, zejména řízení postupu schvalování interního modelu na úrovni skupiny, jak je stanoveno v článcích 231 a 233, a postupu udělování souhlasu s uplatněním režimu stanoveného v článcích 237 až 240.

2.  Za účelem usnadnění plnění úkolů v rámci dohledu nad skupinou podle odstavce 1 se zřídí kolegium orgánů dohledu, kterému předsedá orgán dohledu nad skupinou.

Kolegium orgánů dohledu zajistí, aby spolupráce, výměna informací a postupy konzultace mezi orgány dohledu, které jsou členy kolegia, probíhaly účinně v souladu s hlavou III s cílem napomáhat sbližování jejich rozhodnutí a činností.

▼M5

V případech, kdy orgán dohledu nad skupinou nevykoná úkoly uvedené v odstavci 1 nebo kdy členové kolegia orgánů dohledu nespolupracují v míře požadované v tomto odstavci, může kterýkoliv příslušný orgán dohledu záležitost postoupit orgánu EIOPA a požádat jej o pomoc v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č. 1094/2010. V takovém případě může orgán EIOPA postupovat v souladu s pravomocemi, které mu byly svěřeny uvedeným článkem.

▼M5

3.  Členy kolegia orgánů dohledu jsou orgán dohledu nad skupinou, orgány dohledu všech členských států, ve kterých se nacházejí sídla všech dceřiných podniků, a EIOPA v souladu s článkem 21 nařízení (EU) č. 1094/2010.

▼B

Členy kolegií orgánů dohledu mohou být rovněž orgány dohledu nad významnými pobočkami a přidruženými podniky. Jejich účast je však omezena pouze na dosažení cíle účinné výměny informací.

Účinné fungování kolegia orgánů dohledu může vyžadovat, aby některé činnosti prováděl omezený počet orgánů dohledu, které jsou jeho členy.

4.  Aniž jsou dotčena jakákoli opatření přijatá podle této směrnice, jsou kolegia orgánů dohledu zřizována na základě dohod o koordinaci mezi orgánem dohledu nad skupinou a ostatními příslušnými orgány dohledu.

▼M5

V případě rozdílných názorů na dohody o koordinaci může kterýkoli člen kolegia orgánů dohledu záležitost postoupit orgánu EIOPA a požádat jej o pomoc v souladu s článkem 19 nařízení (EU) č. 1094/2010. V takovém případě může orgán EIOPA postupovat v souladu s pravomocemi, které mu byly svěřeny uvedeným článkem. Orgán dohledu nad skupinou přijme své konečné rozhodnutí v souladu s rozhodnutím orgánu EIOPA. Orgán dohledu nad skupinou předá rozhodnutí ostatním příslušným orgánům dohledu.

▼B

Před přijetím konečného rozhodnutí orgán dohledu nad skupinou po konzultaci s příslušnými orgány dohledu řádně zváží veškerá stanoviska, která výbor CEIOPS vydal, do dvou měsíců od jejich přijetí. Rozhodnutí se řádně odůvodní a obsahuje vysvětlení všech podstatných odchylek od stanoviska výboru CEIOPS. Orgán dohledu nad skupinou předá rozhodnutí ostatním příslušným orgánům dohledu.

5.  Aniž jsou dotčena jakákoli opatření přijatá podle této směrnice, stanoví se v dohodách o koordinaci uvedených v odstavci 4 postupy pro:

a) rozhodování mezi příslušnými orgány dohledu v souladu s články 231, 232 a 247;

b) konzultace podle odstavce 4 tohoto článku a podle čl. 218 odst. 5.

▼M5

Aniž jsou dotčena práva a povinnosti, která orgánu dohledu nad skupinou a ostatním orgánům dohledu plynou z této směrnice, mohou být dohodami o koordinaci svěřeny orgánu dohledu nad skupinou, ostatním orgánům dohledu nebo orgánu EIOPA další úkoly, pokud se tím zvýší účinnost dohledu nad skupinou a neohrozí kontrolní činnost členů kolegia orgánů dohledu s ohledem na jejich individuální povinnosti.

▼B

Kromě toho mohou dohody o koordinaci stanovit postupy pro:

a) konzultace mezi příslušnými orgány dohledu, zejména ve smyslu článků 213 až 217, 219 až 221, 227, 244 až 246, 250, 256, 260 a 262;

b) spolupráci s jinými orgány dohledu.

▼M5

6.  EIOPA vydá obecné pokyny pro fungování kolegií orgánů dohledu, a to na základě komplexního posouzení jejich činnosti zaměřeného na úroveň jejich sbližování. Tato posouzení se provádějí nejméně jednou za tři roky. Členské státy zajistí, aby orgán dohledu nad skupinou předal orgánu EIOPA informace o fungování kolegia orgánů dohledu a o nastalých obtížích, které jsou pro toto posouzení významné.

Za účelem zajištění důsledné harmonizace v souvislosti s koordinací činnosti orgánů dohledu může EIOPA vypracovat návrh regulačních technických norem, ve kterých na základě obecných pokynů uvedených v prvním pododstavci vymezí, jakým způsobem fungují kolegia orgánů dohledu.

Komisi je svěřena pravomoc přijímat regulační technické normy uvedené v druhém pododstavci v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1094/2010.

7.  Za účelem zajištění důsledné harmonizace v souvislosti s koordinací činnosti orgánů dohledu vypracuje EIOPA, s výhradou článku 301b, návrh regulačních technických norem, ve kterých pro účely odstavc