ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA

ze dne 13. září 2017

ve věci E-15/16,

Yara International ASA v. norská vláda

(Svoboda usazování – články 31 a 34 Dohody o EHP – nezbytnost – vnitrostátní pravidla o příspěvcích uvnitř skupiny – vyvážené rozdělení zdaňovacích pravomocí – konečné ztráty, výjimka – riziko vyhýbání se daňovým povinnostem – zcela vykonstruované ujednání – zákaz zneužití práv)

(2018/C 16/04)

Ve věci E-15/16, Yara International ASA v. norská vláda – ŽÁDOST podaná Soudnímu dvoru odvolacím soudem Borgarting (Borgarting lagmannsrett) podle článku 34 Dohody mezi státy ESVO o zřízení Kontrolního úřadu a Soudního dvora týkající se výkladu článku 31 Dohody o Evropském hospodářském prostoru v souvislosti s vnitrostátními pravidly o příspěvcích uvnitř skupiny, Soudní dvůr ve složení Carl Baudenbacher, předseda a soudce zpravodaj, Per Christiansen a Ása Ólafsdóttir (ad hoc), soudci, vynesl dne 13. září 2017 rozsudek, jehož výrok zní:

Články 31 a 34 Dohody o EHP nebrání použití vnitrostátních pravidel o příspěvcích uvnitř skupiny, která ukládají podmínku, že jak převodce, tak příjemce mají daňovou povinnost v příslušném státě EHP (např. pravidel v norském daňovém zákoně), podle nichž příspěvek snižuje zdanitelný příjem převodce a je zahrnut do zdanitelného příjmu příjemce bez ohledu na to, zda příjemce zaznamená zisk nebo ztrátu pro daňové účely. Jedná se o podmínku práva EHP, podle níž vnitrostátní pravidla musí sloužit legitimnímu cíli, jakým je potřeba zajistit vyvážené rozdělení zdaňovacích pravomocí mezi členské státy EHP nebo zabránit zcela vykonstruovaným ujednáním, jež vedou k vyhýbání se daňovým povinnostem. Požadavky vnitrostátního práva však překračují rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedených cílů v případech, kdy je ztráta, kterou utrpěla zahraniční dceřiná společnost, konečná.