—

zasedající v Addis Abebě (Etiopie) ve dnech od 25. do 27. listopadu 2013,

—

s ohledem na čl. 18 odst. 1 jednacího řádu,

—

s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, zejména na článek 2 a čl. 21 odst. 1 a 2 této smlouvy,

—

s ohledem na dohodu z Cotonou, zejména na čl. 8 odst. 4, článek 9, čl. 33 odst. 1 a článek 96 této dohody,

—

s ohledem na Africkou chartu o demokracii, volbách a vládě přijatou dne 30. ledna 2007, zejména na čl. 2 odst. 2, 5, 6 a 9, čl. 3 odst. 1, 2, 5, 7, 8 a 9 a články 4, 10, 12, 15, 17, 27, 32 a 33 této charty,

—

s ohledem na Chartu občanské společnosti Karibského společenství (CARICOM) ze dne 19. února 1997, zejména na článek XVII této charty,

—

s ohledem na Prohlášení o demokracii, politické a hospodářské správě a správě a řízení společností Organizace africké jednoty ze dne 8. července 2002, zejména na články 7 a 14 tohoto prohlášení,

—

s ohledem na Úmluvu Africké unie o předcházení a boji proti korupci ze dne 11. července 2003, zejména na články 3 a 17 této úmluvy (2),

—

s ohledem na zprávu generálního tajemníka OSN ze dne 16. března 2012 nazvanou „Zajištění spravedlnosti: akční plán na posílení právního státu na vnitrostátní a mezinárodní úrovni“,

—

s ohledem na základní zásady OSN pro nezávislost soudní moci,

—

s ohledem na protokol Hospodářského společenství států západní Afriky o demokracii a řádné správě věcí veřejných přijatý v Dakaru dne 21. prosince 2001 (A/SP1/12/01),

—

s ohledem na zprávu Výboru pro politické záležitosti (ACP-EU/101.521/A/fin),

A.

vzhledem k tomu, že respektování právního státu a rovnováhy pravomocí (výkonné, zákonodárné a soudní moci) je nevyhnutelnou podmínkou pro zavedení a fungování stabilní demokracie – což je společným hlavním cílem spolupráce EU-AKT – a zásadním prvkem řádné správy věcí veřejných a také předpokladem pro podporu spravedlivého státu a udržitelného politického, hospodářského a sociálního rozvoje, jenž umožňuje účinnější fungování parlamentní demokracie;

B.

vzhledem k tomu, že účinné, pevné a jednoznačné oddělení pravomocí je zásadní v zájmu zajištění skutečně nestranného, nezávislého a přístupného soudnictví;

C.

vzhledem k tomu, že zavedené právní struktury by měly zaručovat rovnováhu mezi třemi ústavními pravomocemi, jež musí být nezávislé na jednotlivcích zastávajících konkrétní pozice;

D.

vzhledem k tomu, že k řádné vyváženosti ústavních pravomocí by mohla napomáhat síť svobodného a etického tisku a občanská společnost, jejíž práva by byla respektována a která by byla zohledňována v politickém rozhodování;

E.

vzhledem k tomu, že země EU i AKT mají silný společný zájem na nepřetržitém rozvoji demokracie a zavádění řádně fungující ústavnosti;

F.

vzhledem k tomu, že existence nestranného, nezávislého a přístupného soudnictví je zásadním aspektem právního státu ve všech státech, zajišťuje všeobecné dodržování zákonů, podporuje udržitelný hospodářský růst a posiluje důvěru občanů ve vlády těchto států, což zvyšuje politickou stabilitu a bezpečnost;

G.

vhledem k tomu, že korupce v oblasti soudnictví porušuje zásadu nediskriminace, právo na přístup k právní ochraně a právo na spravedlivý proces a účinnou právní ochranu, které slouží k prosazování všech dalších lidských práv, a vzhledem k tomu, že korupce vážně narušuje nezávislost, kompetentnost a nestrannost soudů a veřejné správy, a podporuje tak nedůvěru ve veřejné instituce, podrývá fungování právního státu a vede k násilí;

H.

vzhledem k tomu, že pro řádné fungování soudnictví a policie je nutné mít k dispozici dostatečný počet lidských zdrojů s odpovídajícím vzděláním, které jsou přijímány na základě objektivních a spravedlivých kritérií;

I.

vzhledem k tomu, že důvěra občanů v právní systém jejich země a legitimitu soudů závisí na spravedlivě, transparentně, čestně a účinně fungujícím soudnictví;

J.

vzhledem k tomu, že jádrem řádné správy věcí veřejných a právního státu, jenž je považován za faktor omezující korupci, je bezúhonnost ve veřejných záležitostech a při spravování veřejných financí; vzhledem k tomu, že vedoucí političtí představitelé se musí politicky a před soudy zodpovídat z přivlastnění veřejných financí; vzhledem k tomu, že rozšířenost korupce a nedostatek transparentnosti, přístupu k informacím a široké účasti na rozhodování brání občanům požadovat od vlád a politických představitelů přijetí odpovědnosti a zajistit tak, aby byly příjmy spojené s průzkumem zdrojů a trhu použity na zajištění jejich lidských práv; vzhledem k tomu, že vlády jsou povinny zasazovat se všemožným způsobem o potírání korupce ve veřejných a soukromých společnostech;

K.

vzhledem k tomu, že zásada řádné správy věcí veřejných, která je základním východiskem spolupráce mezi EU a zeměmi AKT, je definována jako dlouhodobý proces změny, jenž je založen na všeobecných cílech a zásadách a společném úsilí, které se musí uplatňovat při plnění výsadních funkcí státní moci, jakož i ve vzájemných vztazích mezi veřejnými institucemi a občany (3);

L.

vzhledem k tomu, že klíčem k posílení pocitu sounáležitosti, závazku občanů vůči společnosti a vštěpování respektu k právnímu státu je vzdělávání, zejména občanská výchova, již od raného věku a obecné povědomí lidí o kultuře míru, lidských práv, demokracie, právního státu a občanských svobod;

M.

vzhledem k tomu, že se musí plošně uplatňovat stejné zásady, a nikoli brát ohled na zvláštní vnitrostátní nebo regionální „normy“, ačkoli se způsoby jejich uplatňování mohou v jednotlivých zemích lišit;

1.

připomíná, že každý demokratický systém vychází z ústavy a souvisejícího soudního systému, a v této souvislosti zdůrazňuje význam zásady nezávislosti soudnictví;

2.

trvá na účinném přijímání a uplatňování příslušných článků o právním státu, oddělení pravomocí a nezávislém soudnictví, jež jsou součástí smluv, chart, dohod a prohlášení mezinárodních organizací, jako jsou OSN, Africká unie, EU a regionální organizace;

3.

vyzývá mezinárodní a regionální organizace, aby využívaly svého vlivu a pomáhaly vnitrostátním parlamentům s výkonem jejich kontrolní funkce nad výkonnou mocí; vybízí v této souvislosti k výměně osvědčených postupů mezi parlamenty zemí AKT a parlamenty členských států EU;

4.

vítá zahájení regionálních iniciativ v oblasti veřejné správy, jako je africký mechanismus vzájemného hodnocení (APRM), a vyzývá k rozvoji obdobných nástrojů v oblasti soudnictví;

5.

doporučuje, aby byla v ústavách či základních státoprávních dokumentech jasně vymezena pravidla oddělení pravomocí a určen odpovídající institucionální rámec; v této souvislosti vyjadřuje výhrady vůči znepokojivé praxi, kterou lze v oblasti ústavního práva pozorovat, kdy skupiny mající ústavní většinu mohou v rámci určitého státu omezovat práva menšin, která jim byla poskytnuta pro účely politické kontroly; zdůrazňuje, že k ústavním změnám by mělo docházet jen výjimečně a měly by řešit určitou institucionální, a nikoli politickou potřebu; vyzývá proto k vytvoření mechanismů politické kontroly a kontroly vykonávané nezávislým ústavním soudnictvím, jimž by se ústavní změny před svým zavedením musely podrobit;

6.

trvá na tom, že zavedení účinných práv parlamentních menšin doplněné o uplatňování přísných pravidel financování politických stran, které zajistí vysokou míru transparentnosti, je zásadní, aby byl umožněn demokratický dohled, vyvážené pravomoci a udržitelná demokracie;

7.

znovu zdůrazňuje, že občanská společnost hraje pozitivní a aktivní úlohu ve vzájemném působení pravomocí státu, politických stran a občanů a v předcházení státním převratům a případům narušování právního státu;

8.

klade důraz na význam svobodných a nezávislých pluralitních sdělovacích prostředků, které dokážou přispívat k demokratické kontrole a vyvažují státní pravomoci a jejichž práva musí být chráněna zákony o svobodě informací; požaduje, aby bylo zastaveno pronásledování novinářů, kteří by měli mít možnost vykonávat svou práci nezávisle, aniž by se museli obávat násilí či obvinění, a požaduje okamžité osvobození novinářů a blogerů neprávem uvězněných kvůli své práci; žádá zlepšení právních předpisů týkajících se boje proti terorismu a extremismu, jakož i zákonů o národní bezpečnosti, velezradě či podvratné činnosti, jež mohou být zneužívány ke stíhání a věznění novinářů;

9.

důrazně doporučuje, aby byly posíleny státní struktury a instituce, zejména ty, které mají vztah k soudnictví; vyzývá vnitrostátní orgány, aby na tento účel přidělily potřebné prostředky; podotýká, že soudem stanovené tresty a rozsudky nelze provádět bez věrohodně fungujícího a dostatečně finančně zajištěného trestněprávního systému, který respektuje lidská práva;

10.

domnívá se, že EU by v souladu se zásadami správné mezinárodní angažovanosti v nestabilních státech a situacích vypracovanými Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) měla věnovat větší pozornost situaci tzv. selhávajících států;

11.

vyzývá k tvorbě jednoznačných a transparentních právních předpisů v hospodářské oblasti, které by společně s nezávislým soudnictvím posilovaly důvěru investorů a mohly by tak velkou měrou přispět k udržitelnému hospodářskému rozvoji; v této souvislosti vyzývá, aby byla věnována zvláštní pozornost pravidlům týkajícím se vlastnictví, a zdůrazňuje význam uplatňování práva na účast a práva na přístup k informacím a mechanismů veřejné kontroly, jako je veřejná přístupnost údajů, jež představují základní zásady demokracie;

12.

zdůrazňuje, že je třeba prostřednictvím odborné přípravy a rekvalifikací posilovat vnitřní schopnosti aktérů odpovídajících za soudní systém (ústavní soudy, nezávislé vnitrostátní volební komise, soudci, státní zástupci, útvary pro vyšetřování trestné činnosti) a institucionalizovat vnitřní mechanismy prověřování jejich bezúhonnosti;

13.

doporučuje, aby byl pro osoby činné v systému soudnictví zaveden disciplinární postup, který by zaručoval nezávislost soudců v rámci možností jejich kariérního postupu a jmenování;

14.

klade důraz na to, že je zcela nezbytné bojovat s každodenními problémy, jako je chudoba, nedostatek cenově dostupné zdravotní péče a korupce, které posilují pocit občanů, že jim demokracie nezlepšila životní podmínky;

15.

je toho názoru, že silné a po finanční stránce dostatečně zajištěné soudnictví dokáže bránit šíření korupce; domnívá se v této souvislosti, že pracovníci soudů a policie by měli být náležitým způsobem odměňováni a chráněni před jakýmkoli nátlakem, který by mohl ohrožovat jejich bezúhonnost nebo je omezovat ve výkonu jejich povolání;

16.

podtrhuje význam kvalitního vzdělávání soudců a policistů, založeného na hodnotách a etice humanismu a vycházejícího ze zásad demokracie, řádné správy věcí veřejných a právního státu;

17.

vyzývá k vytvoření parlamentních institucí a zavedení mechanismů, které se budou zasazovat o změnu společenského vědomí a zajišťovat účinnou ochranu před korupcí a klientelismem; vítá Jakartskou deklaraci o zásadách protikorupčních agentur z listopadu 2012; zdůrazňuje, že je třeba řešit problém neschopnosti protikorupčních agentur vytvořených v mnoha zemích účinným způsobem postupovat proti korupci, což vyplývá hlavně z podmínek jejich institucionálního fungování, nedostatku funkční nezávislosti na výkonné moci, chybějící politické podpory, jejich finančního zajištění, jejich pravidel pro výběr a jmenování úředníků a jejich vymáhacích pravomocí; žádá, aby byly vytvořeny mezinárodní normy nezávislosti a účinného fungování protikorupčních orgánů, jejichž návrh bude vypracován na mezivládní úrovni a které by měly být s konečnou platností schváleny Valným shromážděním OSN, a aby tyto normy měly stejnou váhu a stejně rozsáhlou působnost jako pařížské zásady činnosti vnitrostátních organizací na ochranu lidských práv; zdůrazňuje, že by tyto zásady měly být používány jako měřítko odpovědnosti, a to na základě vzájemného hodnocení výkonnosti;

18.

podporuje vytvoření mezinárodní protikorupční komise, a to na základě mezinárodní smlouvy nebo protokolu připojeného k Úmluvě Organizace spojených národů o boji proti korupci, která by zřídila mezinárodní sbor vyšetřovatelů, jehož pravomoci by měly odpovídat pravomocem vnitrostátních orgánů činných v oblasti prosazování právních předpisů a trestního stíhání a jehož úkolem by bylo vyšetřování a trestní stíhání korupce na území signatářských států, přičemž by měl pravomoc podávat na jednotlivé osoby žaloby u vnitrostátních trestních soudů;

19.

zdůrazňuje, že zásady a postupy řádné správy věcí veřejných v oblasti soudnictví musí být zakotveny na místní úrovni, a to zejména prostřednictvím rozvoje kvalitní soudní infrastruktury fungující na celém území;

20.

podporuje iniciativy usilující o reformy soudnictví a domnívá se, že tyto reformy by měly vést k co nejintenzivnějšímu zapojení dotčených evropských delegací, jejich různých partnerů a občanské společnosti;

21.

doporučuje, aby byla do vzdělávacích programů jednotlivých států zařazena občanská výchova již od raného věku, aby se podporovala kultura odpovědnosti a informovanost o lidských právech, demokracii a právním státu, zejména za účelem boje proti šíření korupce;

22.

doporučuje, aby byly do organizace soudnictví a celkové demokratické struktury státu začleněny místní prvky, a mezi občany tak byl zajištěn silnější pocit odpovědnosti, přičemž je zároveň třeba plně respektovat demokratická pravidla a zásady; zdůrazňuje v této souvislosti, že pro předcházení trestné činnosti a prosazování ochrany a respektování právního státu a soudnictví ze strany občanů mají velký význam dialog na místní úrovni a policejní práce v komunitách;

23.

zdůrazňuje významnou úlohu, kterou hraje Mezinárodní trestní soud (MTS) v účinném boji proti beztrestnosti; poukazuje v této souvislosti na to, že MTS nemůže sloužit jako náhrada účinného vnitrostátního systému trestních soudů; podporuje vytvoření institucionálního mechanismu pro pravidelný dialog mezi MTS a vládami, zvláště pak s hlavami států a předsedy vlád zemí Africké unie, jehož cílem by mělo být zlepšení stávajícího fungování tohoto soudu s přihlédnutím k zájmům jednotlivých stran Římského statutu;

24.

pověřuje své spolupředsedy, aby toto usnesení předali orgánům Africké unie a Evropské unie, Radě AKT, Hospodářskému společenství států západní Afriky, Mezivládnímu úřadu pro rozvoj, Jihoafrickému společenství pro rozvoj a generálnímu tajemníkovi OSN.

—

zasedající v Addis Abebě ve dnech od 25. do 27. listopadu 2013,

—

s ohledem na čl. 18 odst. 1 jednacího řádu,

—

s ohledem na Dohodu o partnerství mezi africkými, karibskými a tichomořskými státy na straně jedné a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, která byla podepsána v Cotonou dne 23. června 2000 (5) (dohoda z Cotonou) a poprvé pozměněna v Lucemburku dne 25. června 2005 (6) a podruhé v Ouagadougou dne 22. června 2010 (7),

—

s ohledem na článek 208 Smlouvy o fungování Evropské unie, v němž se stanoví, že hlavním cílem politiky Unie v oblasti rozvojové spolupráce „je snížení a výhledově i vymýcení chudoby. Unie přihlíží k cílům rozvojové spolupráce při provádění politik, které by mohly mít vliv na rozvojové země“,

—

s ohledem na prohlášení o čtvrtém fóru na vysoké úrovni o účinnosti pomoci konaném v Pusanu (Jižní Korea) v roce 2011, které Smíšené parlamentní shromáždění AKT-EU přijalo v Budapešti v květnu 2011 (8),

—

s ohledem na prohlášení ze sedmého summitu hlav států a předsedů vlád konaného v Malabu, zejména na odstavec 18 tohoto prohlášení, v němž se vyzývá, aby se spolupráci jižních zemí a třístranné spolupráci věnovala zvláštní pozornost s cílem ukončit závislost na pomoci (9),

—

s ohledem na Pusanské partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci ze dne 1. prosince 2011 (10),

—

s ohledem na Pařížskou deklaraci o účinnosti pomoci ze dne 2. března 2005 a na akční program z Akkry ze dne 4. září 2008 (11),

—

s ohledem na závěry z 3166. zasedání Rady Evropské unie (Rada pro zahraniční věci/rozvoj) ze dne 14. května 2012 ke sdělení Komise „Zvýšení dopadu rozvojové politiky EU: Agenda pro změnu“ (12),

—

s ohledem na sdělení generálního tajemníka OSN ze dne 12. dubna 2012 týkající se rámce operačních pokynů k podpoře, kterou OSN poskytuje pro účely spolupráce jižních zemí a třístranné spolupráce (SSC/17/3) (13),

—

s ohledem na sympózium AKT a Mezinárodní organizace Frankofonie na téma Posilování spolupráce jižních zemí: výzvy a příležitosti pro skupinu zemí AKT (14),

—

s ohledem na závěrečný dokument z klíčové schůzky týkající se spolupráce jižních zemí a třístranné spolupráce konané ve dnech 5. a 6. března 2012 v Bruselu (15),

—

s ohledem na závěry politického dialogu o třístranné spolupráci, který se konal v Lisabonu ve dnech 16. a 17. května 2013 a uspořádaly ho OECD a portugalská vláda (16),

—

s ohledem na výsledný dokument z Nairobi přijatý konferencí OSN na vysoké úrovni o spolupráci jižních zemí (17),

—

s ohledem na zprávu o společné schůzi výkonných rad Rozvojového programu OSN, Populačního fondu OSN, Úřadu OSN pro projektové služby, Dětského fondu OSN, orgánu OSN Ženy a Světového potravinového programu OSN, která se uskutečnila v New Yorku dne 4. února 2013 a jejímž tématem byla podpora spolupráce jižních zemí a třístranné spolupráce (18),

—

s ohledem na návrh Evropské komise na zřízení finančního nástroje pro rozvojovou spolupráci (19), s ohledem na Deklaraci tisíciletí OSN ze dne 8. září 2000,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro hospodářský rozvoj, finance a obchod o spolupráci jih-jih a třístranné spolupráci: příležitosti a výzvy pro státy AKT (AP101.516/13/fin),

A.

vzhledem k tomu, že první desetiletí 21. století se vyznačovalo rychlým hospodářským růstem ve velkých jižních rozvíjejících se zemích (Čína, Indie, Brazílie, Argentina, Indonésie, Jižní Afrika atd.), které nadále upevňují své postavení významných aktérů v oblasti rozvoje, přičemž podle odhadů OECD v roce 2010 představovaly téměř 50 % celosvětového HDP ve srovnání se 36 %, kterých dosahovaly před deseti lety;

B.

vzhledem k tomu, že v této souvislosti a s ohledem na výzvy spojené s rozvojem země AKT stále více zaujímají přístupy, jejichž součástí jsou partnerství na úrovni jižních zemí zahrnující nejen finanční toky, ale také sdílení zkušeností, přenos technologií, přednostní přístup na trh a obchodní přístupy, které se intenzivněji vzájemně podporují;

C.

vzhledem k tomu, že budoucnost spolupráce jižních zemí závisí na společných opatřeních, která přispívají k rozvoji všech zúčastněných zemí a reagují na společné výzvy;

D.

vzhledem k tomu, že dohody o hospodářském partnerství, jež země AKT ratifikovaly, musí být hybnou silou rozvoje v partnerských zemích Evropské unie, zejména za pomoci diverzifikace jejich ekonomik a posílení spolupráce mezi zeměmi AKT;

E.

vzhledem k tomu, že země AKT se stále více zamýšlejí nad novými způsoby, jak uskutečňovat cíle v oblasti vymýcení chudoby a dosáhnout udržitelného rozvoje na nižší regionální úrovni a prostřednictvím horizontálních partnerství;

F.

vzhledem k tomu, že třístranná spolupráce je procesem, který zahrnuje spolupráci jižních zemí s podporou severních zemí a odlišuje se od programů pouhé technické spolupráce v tom, že každý aktér definuje svůj příspěvek na základě svých komparativních výhod, čímž přijímá část odpovědnosti za výsledky v oblasti rozvoje;

G.

vzhledem k tomu, že spolupráce jižních zemí by měla být transparentnější a posilovat zapojení místní občanské společnosti;

H.

vzhledem k tomu, že ačkoli je pokrok v dosahování cílů stanovených v rámci rozvojových cílů tisíciletí značný, je také velmi nerovnoměrný;

I.

vzhledem k tomu, že severní země mají přímý zájem na tom, aby zajistily úspěch spolupráce jižních zemí a třístranné spolupráce;

J.

vzhledem k tomu, že přímé zahraniční investice (PZI) mezi rozvojovými zeměmi v roce 2010 tvořily 16 % celkových celosvětových PZI (přibližně 210 miliard USD ve srovnání se 187 miliardami USD v roce 2008) a stále zde existuje nevyužitý potenciál pro užší přeshraniční hospodářskou integraci mezi jižními zeměmi;

K.

vzhledem k tomu, že podle zprávy generálního tajemníka OSN dochází v rámci rozvojové spolupráce jih-jih k rychlému nárůstu, přičemž v roce 2008 tato spolupráce dosahovala 16,2 miliardy USD, což znamená 63 % nárůst ve srovnání s rokem 2006;

1.

domnívá se, že spolupráce jižních zemí i třístranná spolupráce, ačkoli se od sebe odlišují jak z hlediska povahy, tak i rozsahu, vytvářejí nová fóra a nové prostředky spolupráce a současně umožňují rozvíjejícím se jižním zemím, aby méně rozvinutým zemím, zejména pak těm nejméně rozvinutým, předávaly zkušenosti se svými úspěchy a svá ponaučení ze selhání a poskytovaly jim rozvojovou pomoc;

2.

podotýká, že rozvíjející se země (Čína, Indie, Brazílie, Turecko, Maroko, země v Perském zálivu atd.) velmi intenzivně investují do zemí AKT a měly by být vybízeny, aby svoji roli využily při řešení klíčových mezinárodních otázek, a to od hospodářské obnovy po zabezpečení potravin, lidská práva a změnu klimatu;

3.

uznává, že země AKT disponují odborným know-how specifickým pro jejich území, které pramení ze zeměpisné blízkosti a narůstající regionální provázanosti, ačkoli zde stále přetrvávají obchodní nerovnováhy, jako je tomu v případě Číny ve vztahu k Africe;

4.

hluboce lituje, že struktura obchodu mezi zeměmi AKT a rozvíjejícími se ekonomikami zůstává z kvalitativního hlediska neměnná, přičemž země AKT jsou i nadále zdrojem komodit a surovin využívaných k pohánění průmyslového růstu v jiných zemích; naléhavě vyzývá takové země, aby ukázaly svoji schopnost prosazovat nové formy rozvojových mechanismů a mobilizace finančních prostředků, díky nimž by hospodářské vztahy s rozvíjejícími se zeměmi podporovaly strukturální diverzifikaci hospodářství;

5.

vyzývá stávající obchodní partnery, aby byli nápomocni při odborné přípravě v odvětvích, která zajišťují přidanou hodnotu produktům ze zemí AKT a dalších jižních zemí, a při investování do těchto odvětví s cílem rozvíjet dovednosti a co nejlépe využít jejich zdroje k trvalému budoucímu růstu;

6.

vyzývá proto Evropskou unii, aby podporovala rozvojovou spolupráci jižních zemí, která je rozhodně v souladu se zásadami společného zájmu a rovnosti, a přitom vzala v úvahu nerovnováhy existující mezi těmito dvěma stranami partnerství; domnívá se, že by se mělo zabránit pouhému rozprodávání surovin a mělo by být podporováno spravedlivé obchodování se zdroji, zejména intenzivní přenosy vzdělání, znalostí a technologií;

7.

domnívá se, že projekty v rámci třístranné spolupráce poskytují Evropské unii další příležitost k podpoře udržitelných partnerství se zeměmi AKT;

8.

podporuje rozvoj inovativního financování, např. možnost zavést daň z emisí CO2 založenou na zásadě „znečišťovatel platí“, a to s ohledem na skutečnost, že rozvinuté a rozvíjející se země jsou často hlavními, byť nikoli jedinými, původci emisí CO2, které jsou výsledkem jejich rychlé industrializace; v tomto ohledu doporučuje členským státům EU, aby se snažily postupně upouštět od využívání fosilních paliv v souladu s mezinárodním závazkem Unie bojovat proti změně klimatu, a vybízí k tomu, aby se třístranná spolupráce zaměřovala na prosazování obnovitelných zdrojů a ekologických technologií v rámci udržitelné skladby zdrojů energie;

9.

vyzývá Komisi a Evropskou investiční banku, aby navýšily objem finančních prostředků určených na iniciativy třístranné spolupráce, zejména mezi zeměmi, které mají společné hranice;

10.

povzbuzuje všechny zainteresované strany, aby v dlouhodobém horizontu podporovaly posilování kapacit zemí AKT prostřednictvím třístranné spolupráce využívající komparativní výhody a vzájemně se doplňující prvky mezi různými aktéry v oblasti rozvoje a zároveň tyto země přivedly k uskutečňování společného cíle, jímž je vymýcení chudoby na celosvětové úrovni a podpora udržitelného růstu;

11.

je toho názoru, že spolupráce jižních zemí a třístranná spolupráce by se měly soustředit také na boj proti praní peněz a financování terorismu s cílem dosáhnout udržitelného hospodářského růstu založeného na právním státu;

12.

zastává názor, že spolupráce jižních zemí a třístranná spolupráce by měly přispívat k udržitelnému a hospodářsky životaschopnému využívání přírodních zdrojů a surovin;

13.

připomíná, že aby byly spolupráce jižních zemí a třístranná spolupráce pro občany skutečně přínosné, měly by být rozvíjeny jakožto doplněk k proaktivním veřejným, soukromým a smíšeným investicím do veřejných služeb, jako jsou např. doprava, energetika (zejména pokud jde o dodávky elektřiny a přístup k elektřině) a infrastruktura IKT, a měly by být doplněny o soubor prorůstových veřejných politik, včetně vhodného daňového režimu a odpovídající míry decentralizace s cílem posílit regiony a místní komunity;

14.

uznává, že vzhledem k nedostatečné mobilizaci vnitřních zdrojů a klesajícímu objemu rozvojové pomoci mají finanční prostředky získané prostřednictvím spolupráce jižních zemí naprosto zásadní význam pro mnoho zemí AKT, které mají enormní potřeby v oblasti financování; lituje však, že se tyto finanční prostředky typicky soustředí především na odvětví, jako je těžba přírodních zdrojů nebo nerostných surovin;

15.

domnívá se, že projekty v oblasti rozvojové pomoci a spolupráce by se měly zaměřovat spíše na podporu lepšího využívání vnitřních zdrojů zemí AKT;

16.

vybízí k rozšíření spolupráce jižních zemí a třístranné spolupráce na oblasti, které by podporovaly udržitelný rozvoj, např. řádnou správu věcí veřejných;

17.

trvá na tom, že je nutné posilovat schopnost zemí AKT vypracovávat a provádět právní předpisy za účelem vzájemně se podporujícího rozvoje, které zaručují dodržování lidských práv, řádnou správu věcí veřejných, sociální spravedlnost, poctivost, demokracii a respektování a ochranu životního prostředí;

18.

domnívá se, že země AKT musí být schopny vypořádat se s výzvami v oblasti životního prostředí, jako je změna klimatu, energie, zhoršování životního prostředí a úbytek biologické rozmanitosti, zejména za použití finančních prostředků určených na využívání přírodních zdrojů, k němuž je nutno přistupovat udržitelným způsobem;

19.

podotýká, že globální partnerství pro účinnou rozvojovou spolupráci může partnerům sloužit jako fórum pro sdílení stejných zásad a zajistit jim správné vymezení jejich závazků, aby v rozvoji dosáhli reálných výsledků tím, že budou využívat komparativní výhody a vzájemně se doplňující prvky a zlepší transparentnost s ohledem na výdaje, příjemce a odpovědnost místních a regionálních aktérů zapojených do dotčených procesů;

20.

zdůrazňuje, že tradiční dárci jsou nadále hlavními poskytovateli pomoci pro země AKT a obchodní partneři včetně EU a jejích členských států potvrdili svůj závazek přispět 0,7 % svého hrubého národního důchodu k urychlení procesu, který usiluje o dosažení rozvojových cílů tisíciletí v roce 2015 a v dalších letech;

21.

vybízí k tomu, aby byla vytvářena partnerství ve specifických oblastech a pro zvláštní opatření s cílem dosáhnout většího vlivu na mezinárodní rozhodnutí; vyzývá zainteresované strany, aby věnovaly pozornost udržitelnosti těchto nových forem spolupráce a měly při tom na paměti ústřední otázky týkající se přenosu znalostí a technologií a ochrany životního prostředí, přesahujících jejich hranice;

22.

domnívá se, že nové formy územní integrace vybízejí k převodu rozvojových projektů na místní a regionální aktéry;

23.

trvá na tom, že je nutné přisuzovat významnou úlohu výzkumu a inovacím, a v kontextu mezinárodních vztahů tudíž vyjednat opatření příznivá pro výzkum v zájmu rozvoje;

24.

pověřuje své spolupředsedy, aby předali toto usnesení Radě ministrů AKT-EU, Evropskému parlamentu, Evropské komisi, předsednictví Rady EU, Africké unii, Panafrickému parlamentu, regionálním a vnitrostátním parlamentům a regionálním organizacím států AKT.

—

zasedající v Addis Abebě (Etiopie) ve dnech od 25. do 27. listopadu 2013,

—

s ohledem na čl. 18 odst. 1 jednacího řádu,

—

s ohledem na politický rámec Africké unie pro pastevectví v Africe: zabezpečení, ochrana a zlepšení života, obživy a práv pasteveckých komunit, který přijala konference afrických ministrů zemědělství v říjnu 2010 a schválila výkonná rada na 18. řádném zasedání v Addis Abebě v lednu 2011 (dokument EX.CL/631 XVIII),

—

s ohledem na prohlášení z Ndžameny o přínosu pastevního chovu pro bezpečnost a rozvoj ze dne 29. května 2013,

—

s ohledem na rámec a pokyny pro pozemkové politiky v Africe, které schválila společná konference ministrů zemědělství, pozemkových záležitostí a chovu hospodářských zvířat Africké unie v roce 2009,

—

s ohledem na rozhodnutí hlav států Hospodářského společenství států západní Afriky (ECOWAS) ohledně právních předpisů týkajících se sezónních přeshraničních přesunů zvířat mezi členskými státy společenství ECOWAS (A/DEC.5/10/98),

—

s ohledem na zemědělskou politiku členských států ECOWAS přijatou dne 19. ledna 2005 v Abuji,

—

s ohledem na zemědělskou politiku Západoafrické hospodářské a měnové unie (WAEMU) přijatou dne 10. prosince 2001 dodatečným aktem č. 03/2001,

—

s ohledem na politický rámec Společného trhu východní a jižní Afriky (COMESA) pro zabezpečení potravin v pasteveckých oblastech z prosince 2009,

—

s ohledem na politický rámec regionální politiky Mezivládního úřadu pro rozvoj (IGAD) pro zdraví zvířat a obchod schválený v prosinci 2009,

—

s ohledem na Dohodu o partnerství AKT-EU („dohodu z Cotonou“), zejména na čl. 32 odst. 1 o životním prostředí a přírodních zdrojích, článek 32a o změně klimatu, článek 31 o otázkách rovnosti mužů a žen a článek 23 o rozvoji hospodářských odvětví, který se týká strategií v oblasti venkova a zemědělské výroby,

—

s ohledem na sdělení Evropské komise z března 2013 nazvané „Zlepšování výživy matek a dětí prostřednictvím vnější pomoci: rámec politiky EU“ (COM(2013)0141),

—

s ohledem na sdělení Evropské komise ze dne 3. října 2012 nazvané „Přístup EU ke zvyšování odolnosti: Poučení z krizí v oblasti zajišťování potravin“ (COM(2012)0586),

—

s ohledem na sdělení Evropské komise ze dne 31. března 2010 nazvané „Rámec politiky EU pro pomoc rozvojovým zemím při řešení problémů při zabezpečování potravin“ (COM(2010)0127),

—

s ohledem na evropské iniciativy AGIR a SHARE, jejichž cílem je reagovat na potravinové krize a podvýživu,

—

s ohledem na zprávu Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) z roku 2012 nazvanou „World Livestock 2011. Livestock in food security“ (Hospodářská zvířata ve světě v roce 2011. Role hospodářských zvířat v zabezpečování potravin),

—

s ohledem na Deklaraci o právech původních obyvatel, kterou přijalo Valné shromáždění OSN v září 2007 (A/RES/66/142),

—

s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 18. listopadu 2002 o původním obyvatelstvu (13466/02),

—

s ohledem na rozvojové cíle tisíciletí stanovené v roce 2000 Organizací spojených národů,

—

s ohledem na zprávu Výboru pro sociální věci a životní prostředí (ACP-EU/101.526/13/fin),

A.

vzhledem k tomu, že v Africe žije téměř 268 milionů pastevců a pastevectví představuje v některých oblastech hlavní zdroj příjmů; vzhledem k tomu, že oblasti pastvin pokrývají téměř 40 % afrického kontinentu a pastevectví představuje v některých oblastech hlavní činnost, například hodnota hospodářských zvířat, kterými disponuje Niger, se odhaduje na 2 000 miliard FCFA a příjmy z tohoto odvětví představují 21 % zdrojů vývozu země;

B.

vzhledem k tomu, že pastevci mají časem prověřené znalosti původních obyvatel a používají sociální sítě a nové informační a komunikační technologie k tomu, aby ve vyprahlých a polovyprahlých oblastech nalezli výživné pastviny a strategicky k nim přemístili svá hospodářská zvířata, čímž dosahují zisku u půdy ležící ladem, která je jen málo vhodná k jinému využití;

C.

vzhledem k tomu, že statistiky o přínosu pastevectví k národním hospodářstvím nejsou příliš známé, přestože jsou důležité pro dodávky hospodářských zvířat a vytváření sítě služeb souvisejících s touto činností;

D.

vzhledem k tomu, že se ukazuje, že ve vyprahlých a polovyprahlých oblastech je pastevectví produktivnější než usazený způsob chovu dobytka, pokud jde o poměr vyrobeného masa na hektar a kalorickou hodnotu na hektar, a že tak přispívá k nasycení obyvatel a k zabezpečení potravin a výživy a k odolnosti;

E.

vzhledem k tomu, že mobilní způsob pastvy ve vyprahlých nebo polovyprahlých oblastech by v kombinaci s případnou sekvestrací oxidu uhličitého z pastvin mohl mít pozitivní dopady na životní prostředí; vzhledem k tomu, že pastva, kdy se stáda nepřemísťují, naopak vede k nadměrnému vypásání a úbytku biologické rozmanitosti, neboť rostliny nejsou schopny se dostatečně zregenerovat;

F.

vzhledem k tomu, že změna klimatu zvyšuje zranitelnost pastevců, pokud jde o zabezpečení potravin a chudobu, bez ohledu na to, že se pastevci díky svým přesunům přizpůsobují změně klimatu snadněji než usazení chovatelé dobytka;

G.

vzhledem k tomu, že demografický růst zvyšuje potřebu zemědělské půdy a urbanizaci v Africe a posiluje faktory, které pravděpodobně omezí mobilitu zvířat, a že obezřetné hospodaření s půdou a vytváření kodexů a plánů týkajících se využívání půdy je proto pro zachování mobility zvířat zvlášť důležité;

H.

vzhledem k tomu, že analýza otázek týkajících se řízení přeshraniční mobility na regionální úrovni může přinést řešení konfliktů mezi jednotlivými komunitami souvisejících s přístupem k vodě a půdě;

I.

vzhledem k tomu, že pastevci, kteří procházejí izolovanými oblastmi, mohou hrát pozitivní úlohu v otázce bezpečnosti;

J.

vzhledem k tomu, že diverzifikací svých činností si mohou někteří pastevci zlepšit své příjmy;

K.

vzhledem k tomu, že přístup pastevců k náležité a kvalitní zdravotní péči, systému vzdělávání, vodě a službám zvěrolékaře poskytovaným jejich zvířatům se může zdát problematický a že obtíže při jejich sčítání mohou mít za následek jejich případnou marginalizaci v oblasti politiky;

L.

vzhledem k tomu, že politický rámec Africké unie pro pastevectví se snaží zachovat příjmy pastevců, pomoci jim zvládnout výzvy, které se před nimi objevují, zaručit jim jejich práva a posílit jejich přínos pro hospodářství;

1.

naléhavě vyzývá státy AKT a místní orgány, aby zajistily soulad svých vnitrostátních, místních a regionálních politik s rámcem Africké unie a zapojily pastevce do vymezování používaných strategií;

2.

vyzývá EU, aby uznala pastevectví jakožto cenný výrobní systém a podpořila státy AKT při provádění politického rámce;

3.

zdůrazňuje, že je nutné, aby byla zvířata v náležitém zdravotním stavu a uplatňovala se hygienická opatření s cílem zabránit šíření nákaz zvířat, zachovat pastevectví a chránit veřejné zdraví; upozorňuje na význam toho, aby měli pastevci znalosti o prevenci a léčbě nákaz zvířat;

4.

vyzývá státy AKT k vypracování místních, vnitrostátních, dvoustranných a regionálních iniciativ, právních předpisů a kodexů pro pastevectví, sezónní přesun zvířat na jiné pastviny a využívání půdy; kromě toho státům AKT doporučuje, aby vypracovaly inovativní koncepce týkající se péče, například v oblasti vzdělávání či zdravotnictví, s jejichž pomocí mohou tyto služby lépe poskytovat mobilním skupinám obyvatel;

5.

naléhavě vyzývá subjekty veřejného a soukromého sektoru, aby zajistily, že místní či státní hranice nebudou mít negativní dopad na bezpečnost přesunů pastevců a na jejich přístup ke zdrojům a že pastevci budou moci provozovat pasteveckou činnost i tam, kde je půda privatizována;

6.

doporučuje, aby státy AKT poskytovaly podporu a poradenství ženám pastevkyním, pokud jde o posílení jejich hospodářského postavení;

7.

vyzývá státy AKT, aby zlepšily své řídící struktury tak, aby lépe reprezentovaly pastevce, zejména tím, že svěří větší pravomoci jejich tradičním institucím a organizacím občanské společnosti s cílem zajistit odpovídající prostředky pro dosažení následujících cílů:

8.

vyzývá státy AKT, aby věnovaly zvláštní pozornost vzdělávání dívek žijících v pasteveckých komunitách a aby vytvořily zařízení, která jim umožní přístup ke vzdělání;

9.

vyzývá státy AKT a EU, aby pastevce zapojily do rozhodování a podpořily je při řešení konfliktů, a je-li to vhodné a možné, využily přitom tradiční nástroje a aby usnadnily jejich přístup k právním službám;

10.

žádá státy AKT, aby poskytovaly podporu a poradenství pastevcům, kteří se rozhodli systém pastevectví opustit;

11.

doporučuje státům AKT shromažďovat další údaje o pastevectví s cílem lépe ohodnotit jeho přínos pro hospodářství a rovněž provést socioekonomické studie s cílem kategorizovat zranitelnost pastevců například vůči změně klimatu, konfliktu, změně ve využívání půdy a nedostatečnému zajištění potravin;

12.

vyzývá státy EU a AKT, aby v boji proti změně klimatu učinily vše, co je v jejich silách, s ohledem na to, že tato změna má ničivý dopad na pastevecké obyvatelstvo; zdůrazňuje v této souvislosti, že důležité je nejen podporovat přizpůsobování se změně klimatu a zvyšování odolnosti pastevců ve státech AKT, ale také usilovat o ambiciózní plán boje proti emisím skleníkových plynů jak ve státech EU, tak ve státech AKT;

13.

pověřuje své spolupředsedy, aby předali toto usnesení Radě ministrů AKT-EU, Evropskému parlamentu, Evropské komisi, předsednictví Rady EU, Africké unii, Panafrickému parlamentu, regionálním a vnitrostátním parlamentům a regionálním organizacím států AKT.

—

zasedající v Addis Abebě ve dnech od 25. do 27. listopadu 2013,

—

s ohledem na čl. 18 odst. 2 jednacího řádu,

—

s ohledem na dohodu o partnerství 2000/483/ES mezi africkými, karibskými a tichomořskými státy na jedné straně a Evropskou unií a jejími členskými státy na straně druhé, podepsanou v Cotonou (Benin) dne 23. června 2000 a následně pozměněnou v letech 2005 a 2010,

—

s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2098 (2013) o Demokratické republice Kongo,

—

s ohledem na usnesení Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU o nestabilitě a špatné bezpečnostní situaci v oblasti Velkých jezer a zejména na východě Demokratické republiky Kongo, přijaté na setkání v surinamském Paramaribu dne 29. listopadu 2012,

—

s ohledem na prohlášení předsedy Rady bezpečnosti OSN ze dne 14. listopadu 2013 o situaci v Demokratické republice Kongo,

—

s ohledem na Pakt o bezpečnosti, stabilitě a rozvoji oblasti Velkých jezer, který v Nairobi (Keňa) v prosinci 2006 podepsali hlavy států a předsedové vlád členských států mezinárodní konference o oblasti Velkých jezer (ICGLR),

—

s ohledem na rámcovou dohodu o míru, bezpečnosti a spolupráci pro Demokratickou republiku Kongo a region, kterou dne 24. února 2013 v Addis Abebě (Etiopie) podepsalo jedenáct hlav států a předsedů vlád členských států ICGLR a Jihoafrické společenství pro rozvoj (SADC),

—

s ohledem na prohlášení hlav států a předsedů vlád členských států ICGLR, kteří se setkali v Kampale (Uganda) dne 5. září 2013, o bezpečnostní situaci v provincii Severní Kivu v Demokratické republice Kongo,

—

s ohledem na závěrečné komuniké ze společného summitu SADC a ICGLR konaného v Pretorii dne 4. listopadu 2013,

—

s ohledem na rozhodnutí Rady Africké unie (AU) pro mír a bezpečnost o situaci ve východní části Demokratické republiky Kongo, které bylo přijato na jejím 406. setkání dne 14. listopadu 2013,

—

s ohledem na společná prohlášení ze dnů 9. září 2013 a 4., 6. a 11. listopadu 2013, která učinili zvláštní vyslanci a představitelé EU, OSN, AU a USA s ohledem na oblast Velkých jezer,

—

s ohledem na prohlášení Catherine Ashtonové, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyně Evropské komise, ze dne 30. srpna 2013 o situaci v provincii Severní Kivu a ze dne 7. června 2012 a 10. července 2012 o situaci ve východní části Konga,

—

s ohledem na předchozí usnesení Evropského parlamentu o Demokratické republice Kongo, zejména na usnesení ze dne 17. prosince 2009, 13. prosince 2012 a 12. září 2013,

—

s ohledem na prohlášení Kristaliny Georgievy, evropské komisařky pro mezinárodní spolupráci, humanitární pomoc a reakci na krize, ze dne 26. června 2012 o zhoršující se humanitární situaci v Demokratické republice Kongo,

—

s ohledem na článek 3 Ženevské úmluvy z roku 1949 a na její protokol č. II, který zakazuje hromadné popravy, znásilňování, nucený odvod a další krutosti,

—

s ohledem na Mezinárodní úmluvu o právech dítěte ze dne 20. listopadu 1989, která zejména zakazuje zapojení dětí do ozbrojených konfliktů,

—

s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948 a na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966,

—

s ohledem na Africkou listinu lidských práv a práv národů, které Demokratická republika Kongo ratifikovala v roce 1982,

A.

vzhledem ke svému vážnému znepokojení přetrvávajícím násilím, hrubým porušováním lidských práv, trestnými činy všech druhů (svévolná zatýkání, vydírání, rabování, nucená práce, sexuální násilí, násilné rekrutování dětských vojáků, mučení a popravy) a špatnou bezpečnostní situací v oblasti Velkých jezer;

B.

vzhledem k tomu, že přítomnost a činnost ozbrojených skupin v oblasti Velkých jezer obecně, a zejména ve východní části Demokratické republiky Kongo, patří mezi hlavní příčiny neustále špatné bezpečnostní situace v dané oblasti a jsou trvalou hrozbou pro mír, bezpečnost, stabilitu a hospodářský a sociální rozvoj a spolupráci mezi zeměmi v této oblasti;

C.

vzhledem k tomu, že přetrvávající nelegální využívání a drancování přírodních a nerostných zdrojů Demokratické republiky Kongo, zejména ve východní části země, nadále zůstává jednou z hlavních příčin špatné bezpečnostní situace v oblasti Velkých jezer; vzhledem k tomu, že zvyšující se nezaměstnanost a chudoba, potravinové krize a nedostatek základních sociálních služeb rovněž přispívají k obnově násilí a nestabilitě v této oblasti;

D.

vzhledem k tomu, že v důsledku bojů došlo v minulém roce k vysídlení více než 100 000 lidí, což ještě zhoršilo současnou humanitární krizi v oblasti, kde se nachází přibližně 2,6 milionu vnitřně vysídlených osob a 6,4 milionu osob, které potřebují potravinovou a mimořádnou pomoc, přičemž tato situace je způsobena především rebelským hnutím M23 a trestnými činnostmi dalších ozbrojených skupin ve východní části Demokratické republiky Kongo;

E.

vzhledem k tomu, že vojenská ofenziva ozbrojených sil Demokratické republiky Kongo (FARDC) zahájená na konci října 2013 s podporou intervenční brigády Stabilizační mise OSN v Demokratické republice Kongo (MONUSCO) ukončila činnost rebelského hnutí M23 a umožnila postupné znovudosazení územní správy státu v oblastech, které okupovali rebelové;

F.

připomíná prohlášení ze dne 5. listopadu 2013, které učinili vůdci M23 a v němž oznámili ukončení rebelie a vyjádřili vůli prosazovat cíle svého hnutí výhradně politickou cestou;

G.

vzhledem k tomu, že i přes toto vítězství FARDC a přes vynaložené úsilí a zdroje použité mezinárodním společenstvím v oblasti Velkých jezer, zejména ve východní části Demokratické republiky Kongo, ještě zdaleka nedošlo k ukončení násilí a závažných porušování lidských práv, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti páchaných ozbrojenými skupinami a nelegálního využívání a drancování přírodních zdrojů Demokratické republiky Kongo; vzhledem k tomu, že je tudíž důležité pokračovat v úsilí zaměřeném na upevnění míru a bezpečnosti v této oblasti;

H.

vzhledem k tomu, že hluboce lituje potíží, které nastaly při snaze rychle dokončit jednání mezi vládou Demokratické republiky Kongo a hnutím M23 v Kampale a vyplynuly ze sporu nad povahou a názvem konečného textu, který měl učinit tato jednání závaznými, a to i přes pokrok, jehož bylo doposud dosaženo;

I.

vzhledem k tomu, že je naléhavě zapotřebí definitivně ukončit činnosti všech ostatních opozičních sil působících ve východní části Demokratické republiky Kongo, včetně Demokratických sil za osvobození Rwandy (FDLR), Spojenecké demokratické síly / Národní armády pro osvobození Ugandy (ADF/NALU) a různých skupin Mai-Mai, a urychleně obnovit mír a bezpečnost v oblasti Velkých jezer;

J.

vzhledem k tomu, že je politováníhodné, že závazky přijaté ve výše uvedené rámcové dohodě podepsané dne 24. února 2013 v Addis Abebě nejsou respektovány všemi zúčastněnými stranami;

K.

vzhledem k tomu, že prezident Světové banky během své návštěvy oblasti Velkých jezer, kterou v květnu 2013 absolvoval společně s generálním tajemníkem OSN, oznámil, že Světová banka přispěje na rozvojové projekty této oblasti částkou 1 miliardy USD, aby tak vedle úsilí, které v současnosti vyvíjí mezinárodní společenství, přispěla k nastolení trvalého míru v oblasti Velkých jezer;

1.

znovu co nejdůrazněji odsuzuje násilné činy, trestné činy, porušování lidských práv, případy znásilnění a rekrutování dětských vojáků, k nimž došlo, a opětovně vyjadřuje svoji podporu národům oblasti Velkých jezer, které byly vystaveny válečným krutostem; vybízí státy, aby při řešení vnitřních konfliktů prosazovaly dialog, mediaci a jednání jakožto prostředky pro odstranění příčin sporu, který vede k pokusům o sesazení demokraticky zvolených vlád;

2.

vyzývá vládu Demokratické republiky Kongo, aby na celém území republiky vykonávala svoji plnou autoritu a zlepšila obecné řízení této země, zejména v oblasti lidských práv, a také určila a uplatňovala vhodné prostředky, kterými se zajistí, aby měly všechny složky konžské společnosti stejná práva;

3.

vyzývá parlamenty oblasti Velkých jezer, aby spolupracovaly se svými vládami a politickými stranami na prosazování sociální spravedlnosti s cílem zajistit trvalý mír;

4.

vyzývá parlamenty a vlády, aby zajistily rovnocennou účast všech složek společnosti na demokratickém procesu a vládnutí, a to včetně žen a mladých lidí, menšin a zranitelných skupin obyvatelstva;

5.

vyzývá mezinárodní společenství, včetně AU, EU a OSN, aby nadále poskytovalo podstatnou, koordinovanou a účinnější pomoc lidem, kteří byli zasaženi bezpečnostní situací v oblasti Velkých jezer, a zůstávalo připraveno reagovat na humanitární katastrofu v této oblasti;

6.

znovu potvrzuje, že se vytrvale zasazuje o svrchovanost, nezávislost, územní integritu a národní jednotu zemí v oblasti Velkých jezer obecně, a zejména v Demokratické republice Kongo, a zdůrazňuje, že tyto hodnoty musí být respektovány v zájmu prosazování míru, bezpečnosti a rozvoje oblasti Velkých jezer;

7.

znovu potvrzuje nezcizitelné a nedotknutelné právo každého z národů v dané oblasti plně využívat statků náležejících danému státu a nakládat s nimi naprosto svrchovaným způsobem v souladu s vlastními právními předpisy;

8.

vyjadřuje svoji podporu rámcové dohodě o míru, bezpečnosti a spolupráci pro Demokratickou republiku Kongo a region podepsané v Addis Abebě a vyzývá všechny signatářské strany, aby urychleně a v dobré víře splnily své závazky; vyzývá proto Radu bezpečnosti OSN, aby přijala náležitá opatření podle odstavce 6 své rezoluce č. 2098 (2013) s ohledem na všechny strany, které neplní závazky stanovené v uvedené rámcové dohodě;

9.

vítá podporu, kterou rámcové dohodě vyjádřila EU, a vybízí ji, aby společně s dalšími mezinárodními organizacemi vynaložila veškeré úsilí na podporu míru a zlepšení spolupráce mezi Demokratickou republikou Kongo, Ugandou, Rwandou, Burundi a Tanzanií;

10.

vyjadřuje svoji podporu všem opatřením, jejichž cílem je obnovení míru a bezpečnosti v oblasti Velkých jezer a která byla zahájena a jsou prováděna ze strany OSN, AU, EU, ICGLR a SADC, a naléhavě je vyzývá, aby ve svém úsilí pokračovaly, zejména aby stanovily program pro harmonický rozvoj dané oblasti a mladým lidem a obecně obyvatelům oblasti Velkých jezer tak nabídly místo války jinou alternativu, která jim zajistí lepší budoucnost;

11.

vítá rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2098 (2013) o Demokratické republice Kongo a naléhavě vyzývá vedoucí představitele z oblasti Velkých jezer a celé mezinárodní společenství, aby pracovali na zajištění náležitého a úplného uplatňování této rezoluce;

12.

vítá, že v provincii Severní Kivu byly rozmístěny vojenské jednotky z intervenční brigády zřízené na základě této rezoluce v rámci MONUSCO; vítá aktivní zapojení této brigády do potlačení rebelského hnutí M23 a vyzývá ji, aby nadále podporovala konžské vládní jednotky s cílem rozpustit všechny další ozbrojené skupiny na území Demokratické republiky Kongo a ukončit jejich trestnou činnost v oblasti Velkých jezer;

13.

naléhavě vyzývá mezinárodní společenství, zejména dárce pomoci, aby podporovali úsilí vynakládané ze strany orgánů Demokratické republiky Kongo po vojenském vítězství nad hnutím M23, prováděli institucionální, politické, hospodářské a sociální strukturální reformy, zejména v oblastech obrany, bezpečnosti a spravedlnosti, a to s cílem posilovat demokracii, právní stát a řádnou správu věcí veřejných na všech úrovních veřejné správy;

14.

vyzývá Demokratickou republiku Kongo a její sousední země, aby se zapojily do užší a účinnější regionální spolupráce s cílem společně se vypořádat s důsledky konfliktů, jež se v této oblasti opakují, řešily bezpečnostní a politické otázky a kromě toho podporovaly také hospodářský rozvoj oblasti Velkých jezer; vyzývá mezinárodní společenství, zejména ICGLR, AU, EU, OSN a USA, aby takovou spolupráci podporovalo;

15.

s ohledem na to zdůrazňuje, že je nutné obnovit Hospodářské společenství zemí Velkých jezer a poskytnout mu finanční prostředky na podporu míru, integrace, hospodářského růstu a tvorby pracovních míst s cílem zlepšit životní podmínky lidí z této oblasti;

16.

vítá pokrok, jehož bylo dosaženo při jednáních konaných v Kampale pod záštitou ICGLR, a naléhavě vyzývá mediátora a všechny strany k urychlenému dokončení jednání, aby bylo možné vyřešit naléhavé otázky, jako je vydání rebelů bývalého hnutí M23, kteří prchli do sousedních zemí, a osob stíhaných za válečné zločiny, zločiny proti lidskosti a závažná porušení lidských práv;

17.

vyzývá k demobilizaci, odzbrojení, rehabilitaci a opětovnému začlenění (DDDR) bývalých rebelů, k čemuž by mělo dojít zcela v souladu se základními mezinárodními normami v této oblasti a zvláštními vojenskými požadavky, jak jsou uvedeny v usnesení Smíšeného parlamentního shromáždění AKT-EU o ohrožení demokracie a politické stability vojenskými převraty v zemích AKT a úloze mezinárodního společenství;

18.

bere na vědomí vnitrostátní konzultace, které v Demokratické republice Kongo probíhají mezi prezidentskou většinou, politickou opozicí a občanskou společností a které svolal prezident Joseph Kabila, a vybízí orgány této republiky, aby jednaly v souladu se závěry a doporučeními těchto konzultací s cílem podpořit národní usmíření a jednou provždy odstranit všechny hlavní příčiny politických krizí opakujících se v této zemi;

19.

zdůrazňuje, že je nutné neztrácet čas při identifikaci rebelů bývalého hnutí M23 a konžských uprchlíků ve Rwandě a Ugandě, aby se mohli dobrovolně navrátit do své země původu a aby měl každý, kdo si to přeje, možnost účastnit se na programu DDDR; při jejich identifikaci by měl být nápomocen Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky a Červený kříž;

20.

zdůrazňuje, že ukončení beztrestnosti je jedním z předpokladů pro obnovu míru a bezpečnosti v oblasti Velkých jezer, a opakuje svoji výzvu určenou soudním orgánům členských států ICGLR a Mezinárodnímu trestnímu soudu, aby stíhaly a potrestaly pachatele, kteří se dopustili porušení lidských práv, zločinů proti lidskosti, válečných zločinů, znásilnění a rekrutování dětských vojáků v oblasti Velkých jezer;

21.

trvá na tom, že všechny ozbrojené skupiny pohybující se v oblasti Velkých jezer, které tak dosud neučinily, musí neprodleně složit zbraně a pokusit se o návrat do běžného občanského života ve svých příslušných zemích;

22.

naléhavě vyzývá všechny země z oblasti Velkých jezer, které přijaly civilní nebo vojenské uprchlíky z jiných zemí, aby postupovaly důsledně podle ustanovení Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a Úmluvy Organizace africké jednoty z roku 1967, která upravuje zvláštní aspekty problémů uprchlíků v Africe, zejména respektovaly zákaz, aby se takové osoby podílely na politických či vojenských činnostech vedených proti jejich zemím původu;

23.

vyzývá Světovou banku, aby dodržela slib svého prezidenta učiněný dne 22. května 2013 v Kinshase a investovala 1 miliardu USD do rozvojových projektů v oblasti Velkých jezer, a doporučuje, aby byly tyto finanční prostředky přednostně vyčleněny pro oblasti zasažené konflikty;

24.

naléhavě vyzývá AU, ICGLR a její členské státy, OSN a EU, aby přijaly důrazná a účinná opatření k boji proti nelegálnímu využívání přírodních zdrojů Demokratické republiky Kongo a ostatních zemí v oblasti Velkých jezer a proti nelegálnímu obchodování s těmito zdroji, zejména sankcionovaly společnosti podílející se na takových praktikách, a to v souladu se zásadami transparentnosti přijatými na mezinárodní úrovni;

25.

pověřuje své spolupředsedy, aby předali toto usnesení Africké unii, Radě ministrů AKT-EU, Radě Evropské unie a Evropské komisi, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyni Komise, generálnímu tajemníkovi OSN, zvláštnímu vyslanci generálního tajemníka OSN pro oblast Velkých jezer, členským státům mezinárodní konference o oblasti Velkých jezer a prezidentům, hlavám států a předsedům vlád a parlamentům dotčených států.

a)

státy, které procházejí procesem ratifikace dohody o partnerství;

b)

státy, které jsou členy skupiny AKT.

i)

zprávy předložené stálými výbory. Jejich počet je omezen na tři pro každé zasedání. Délku návrhů usnesení, které jsou obsaženy ve zprávách, stanoví příloha II tohoto jednacího řádu;

ii)

naléhavá témata navržená některým stálým výborem nebo předložená samotným představenstvem. Zařazení naléhavých témat na pořad jednání zůstává výjimkou a na každém zasedání mohou být na pořad jednání zařazena nejvýše dvě taková témata. Jiná témata se postoupí příslušnému stálému výboru;

iii)

hlavní téma pro rozpravu na vysoké úrovni.

—

podpora demokratických procesů prostřednictvím dialogu a konzultace,

—

otázky týkající se hospodářství, financí a obchodu a zřízení Evropského rozvojového fondu,

—

sociální věci a životní prostředí.

I.

VÝBOR PRO POLITICKÉ ZÁLEŽITOSTI

Do působnosti tohoto výboru spadají záležitosti týkající se:

Výbor koordinuje práci informačních a studijních misí, včetně misí vyslaných za účelem sledování průběhu voleb, v souladu s článkem 28 jednacího řádu shromáždění.

II.

VÝBOR PRO HOSPODÁŘSKÝ ROZVOJ, FINANCE A OBCHOD

Do působnosti tohoto výboru spadají záležitosti týkající se:

III.

VÝBOR PRO SOCIÁLNÍ VĚCI A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

Do působnosti tohoto výboru spadají záležitosti týkající se:

—

vysvětlující prohlášení, přípravné pracovní dokumenty a zprávy informačních a studijních misí: šest stran,

—

návrhy usnesení obsažené ve zprávách a naléhavá témata: čtyři strany včetně bodů odůvodnění, ale bez právních východisek.

a)

Pro každé zasedání, které se koná v obvyklých pracovních místech Evropského parlamentu,

b)

Pro každé zasedání, které se koná mimo obvyklá pracovní místa Evropského parlamentu,