Kasační opravný prostředek podaný dne 8. března 2007 Komisí Evropských společenství proti rozsudku Soudu prvního stupně (pátého senátu) ze dne 14. prosince 2006 ve věci T-237/02, Technische Glaswerke Ilmenau GmbH v. Komise Evropských společenství

(Věc C-139/07 P)

(2007/C 140/11)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka): Komise Evropských společenství (zástupci: V. Kreuschitz, P. Aalto, zmocněnci)

Další účastníci řízení: Technische Glaswerke Ilmenau GmbH, Schott Glas, Švédské království, Finská republika

Návrhová žádání navrhovatelky

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Komise Evropských Společenství navrhuje zrušení rozsudku Soudu prvního stupně ze dne 14. prosince 2006 ve věci T-237/02, který ruší rozhodnutí Komise ze dne 28. května 2002 v rozsahu, v němž odepírá přístup k dokumentům, které souvisí s vyšetřovacími řízeními o podporách poskytnutých Technische Glaswerke Ilmenau GmbH.

Podle ustálené judikatury Soudu prvního stupně a Soudního dvora neexistuje ve vyšetřovacích řízeních o podpoře právo účastníka řízení, a tím příjemce podpory na přístup ke spisu. Z tohoto důvodu je tedy zjištění Soudu v bodech 87 až 89 napadeného rozsudku, podle kterého neexistují zvláštní okolnosti, které by činily zřejmým, že požadovaný přístup ke spisu musí být odepřen, z právního hlediska chybné. Ve skutečnosti je na základě judikatury zřejmé, že dotčené dokumenty jsou v plném rozsahu pokryty výjimkou z práva na přístup k dokumentům, a proto není třeba každý dokument zkoumat individuálně.

Kromě toho je vyšetřovací řízení o podpoře řízením proti státu, který poskytuje státní podporu, obzvláště v případě, kdy příjemce podpory nemá na státní podporu nárok. V důsledku toho je ohledně otázky přístupu ke spisu relevantní to, co rozhodl sám Soud ve vztahu k řízení o nesplnění povinnosti podle článku 226 ES, totiž že v takových řízeních neexistuje právo veřejnosti na přístup k dokumentům.

Napadený rozsudek kromě toho vede k absurdnímu výsledku, že obecná veřejnost má na základě normy věnované transparentnosti, a sice nařízení č. 1049/2001 (2), širší práva na přístup ke spisu než příjemce podpory, který je řízením bezprostředně dotčen a který je kromě toho – právě proto, že je ve smyslu čl. 230 odst. 4 ES přímo a osobně dotčen – oprávněn k podání žaloby proti rozhodnutí, kterým se řízení končí. Ještě bezdůvodnější je ale další následek, že totiž žádost příjemce podpory může být zamítnuta s odkazem na použitelnou judikaturu, zatímco v případě žádosti příjemce podpory nebo nezúčastněné třetí osoby, která se odvolává nařízení o transparentnosti, není takové vyřízení žádosti přípustné.

Třetím důvodem kasačního opravného prostředku vytýká Komise napadenému rozsudku, že je v něm stejnému výrazu přisuzován různý význam, a sice slovu „dokument“ v jednotném čísle v čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1049/2001 a v článku 6 tohoto nařízení. Zatímco v čl. 4 odst. 2 toto slovo znamená, že při zamítnutí přístupu je třeba zabývat se každým dokumentem jednotlivě, vyložil Soud článek 6 tak, že přístup může být požadován i ohledně souhrnu dokumentů, které byly nazvány jako správní spis.

Čtvrtým důvodem kasačního opravného prostředku Komise uplatňuje, že Soud porušil článek 255 ES tím, že své rozhodnutí nepřijal na základě normativního textu, ale na základě postulátů, které formuloval bez ohledu na normativní text.

Konečně Komise uplatňuje, že Soud nesprávně konstatoval, že obě vyšetřovací řízení o podpoře poskytnuté Technische Glaswerke Ilmenau GmbH již byla ukončena v okamžiku rozhodnutí o žádosti o přístup ke správnímu spisu, takže orgány neměly zájem na utajení dokumentů, což je částečně nesprávné právě z důvodu, že před Soudem probíhalo řízení. Také se zdá, že Soud chybně dospěl k závěru, že nařízení 1049/2001 činí dřívější judikaturu a relevantní procesní ustanovení v oblasti dozoru nad státními podporami zastaralou.

(1)  Úř. věst. C 331, s. 29.

(2)  Úř. věst. L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331.