This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document C2007/129/29
Case T-100/07: Action brought on 4 April 2007 — UPS Europe and UPS Deutschland v Commission
Věc T-100/07: Žaloba podaná dne 4. dubna 2007 – UPS Europe a UPS Deutschland v. Komise
Věc T-100/07: Žaloba podaná dne 4. dubna 2007 – UPS Europe a UPS Deutschland v. Komise
Úř. věst. C 129, 9.6.2007, pp. 16–17
(BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
|
9.6.2007 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 129/16 |
Žaloba podaná dne 4. dubna 2007 – UPS Europe a UPS Deutschland v. Komise
(Věc T-100/07)
(2007/C 129/29)
Jednací jazyk: angličtina
Účastníci řízení
Žalobkyně: UPS Europe NV/SA (Brusel, Belgie) a UPS Deutschland Inc. & Co. OHG (Neuss, Německo) (zástupci: T. Ottervanger a E. Henny, advokáti)
Žalovaná: Komise Evropských společenství
Návrhová žádání žalobkyně
|
— |
určit v souladu s článkem 232 ES nečinnost Komise z důvodu, že nerozhodla o stížnosti žalobkyň podané Komisi dne 22. dubna 2004; |
|
— |
uložit Komisi náhradu výdajů a nákladů žalobců v řízení; |
|
— |
přijmout další opatření, která Soudní dvůr považuje za vhodná. |
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Svým návrhem žalobkyně předkládají žalobu podle článku 232 ES, když tvrdí, že Komise nepřijala konečné rozhodnutí o jejich stížnosti původně podané dne 22. dubna 2004, následované výzvou k jednání předloženou dne 27. listopadu 2006, ohledně údajného zneužití dominantního postavení Deutsche Post podle článku 82 ES.
Žalobkyně tvrdí, že mají legitimní zájem na předložení takové stížnosti v souladu s požadavky čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1/2003 (1) a že se jich nečinnost Komise bezprostředně a osobně dotýká. Žalobkyně totiž tvrdí, že jsou postiženy stanovením nadměrných cen ze strany Deutsche Post na primárním trhu, jak jako spotřebitelé, tak jako soutěžitelé.
Žalobkyně dále tvrdí, že podle sdělení Komise o řešení stížností předložených podle článků 81 ES a 82 ES (2) je Komise povinna na základě stížnosti na porušení článku 82 ES zahájit řízení proti subjektu, proti němuž stížnost směřuje, nebo přijmout konečné rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, poté co dá stěžovateli možnost předložit vyjádření. Nicméně žalobkyně tvrdí, že ačkoliv předložily svá vyjádření k předběžnému zamítnutí stížnosti v poskytnuté lhůtě, Komise nepřijala žádné konečné rozhodnutí, čímž se dopustila porušení práva Společenství.
A konečně, žalobkyně tvrdí, že s ohledem na okolnosti projednávaného případu bylo přibližně tříleté období, po které Komisi opakovaně vyzývaly k jednání, dostatečně dlouhé k přijetí konečného rozhodnutí. Zejména období 18 měsíců, které uběhlo od předložení jejich posledního vyjádření, je podle žalobkyň více než dostatečné k tomu, aby umožnilo Komisi ukončit třetí fázi šetření.
(1) Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. L 1, 4.1.2003, s. 1-25; Zvl. vyd. 08/02, s. 205).
(2) Úř. věst. C 101, 27.4.2004, s. 65-77.