This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document C2007/082/39
Case C-54/07: Reference for a preliminary ruling from the Arbeidshof te Brussel (Belgium) lodged on 6 February 2007 — Centrum voor gelijkheid van kansen en voor racismebestrijding v NV Firma Feryn
Věc C-54/07: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Arbeidshof te Brussel (Belgie) dne 6. února 2007 – Centrum voor gelijkheid van kansen en voor racismebestrijding v. NV Firma Feryn
Věc C-54/07: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Arbeidshof te Brussel (Belgie) dne 6. února 2007 – Centrum voor gelijkheid van kansen en voor racismebestrijding v. NV Firma Feryn
Úř. věst. C 82, 14.4.2007, p. 21–23
(BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, IT, LV, LT, HU, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
14.4.2007 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 82/21 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Arbeidshof te Brussel (Belgie) dne 6. února 2007 – Centrum voor gelijkheid van kansen en voor racismebestrijding v. NV Firma Feryn
(Věc C-54/07)
(2007/C 82/39)
Jednací jazyk: nizozemština
Předkládající soud
Arbeidshof te Brussel.
Účastníci původního řízení
Žalobce: Centrum voor gelijkheid van kansen en voor racismebestrijding
Žalovaný: NV Firma Feryn
Předběžné otázky
— |
Jedná se o přímou diskriminaci ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. a) směrnice Rady 2000/43/ES (1) ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, pokud zaměstnavatel, poté co výslovně oznámil nabídku na zaměstnání, veřejně prohlásí: „Musím splnit požadavky mých zákazníků. Pokud řeknou,já chci tento určitý výrobek nebo chci to a tohle a pokud já odpovím,to neudělám, přesto pošlu tyto lidi, pak mi řeknou,já ty dveře bezpodmínečně nepotřebuji od Vás. Pak mohu můj vlastní obchod zavřít. Musíme vyhovět požadavkům našich zákazníků. Já nejsem odpovědný za tento problém v Belgii. Chci, aby firma prosperovala a abychom na konci roku dosáhli ročního obratu, a jak ho dosáhnu [omissis], musím jej prostě dosáhnout tím, že vyhovím přání zákazníka!“ |
— |
Postačuje pro konstatování, že se jedná o přímou diskriminaci ohledně podmínek přístupu k samostatné výdělečné činnosti, zjištění, že zaměstnavatel uplatňuje přímo diskriminační kritéria? |
— |
Zkoumáme-li diskriminační charakter politiky přijímání zaměstnanců nějakého zaměstnavatele, může být pro konstatování přímé diskriminace ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. a) směrnice Rady 2000/43/ES ze dne 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, zohledněno, že společnost spojená se zaměstnavatelem přijímá výlučně tuzemské montéry? |
— |
Co lze považovat za „skutečnosti nasvědčující tomu, že došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci “ve smyslu čl. 8 odst. 1 směrnice? Jakou přísnost musí zvolit vnitrostátní soud při posuzování skutečností, které by mohly nasvědčovat domněnce diskriminace?
|
— |
Lze domněnku diskriminace ve smyslu čl. 8 odst. 1 směrnice vyvrátit prostým a jednostranným prohlášením zaměstnavatele v tisku, že nejedná nebo nebude nadále jednat diskriminačním způsobem a že uvítá zahraniční montéry; nebo prostým prohlášením zaměstnavatele, že jsou u něj s výjimkou sesterského podniku všechna volná místa pro montéry obsazena, nebo sdělením, že byla přijata tuniská uklízečka; nebo může být domněnka s přihlédnutím ke skutečnostem v původním řízení vyvrácena pouze tím, že zahraniční montéři jsou skutečně přijati, nebo tím, že jsou naplněny závazky obsažené ve společném tiskovém prohlášení? |
— |
Jak má být vykládán pojem sankce, která je ve smyslu článku 15 směrnice 2000/43/ES označena jako „účinná, přiměřená a odrazující“? Dovoluje podmínka uvedená v článku 15, aby vnitrostátní soud pouze určil, s přihlédnutím ke skutečnostem v původním řízení, že nastala přímá diskriminace? Nebo potom musí vnitrostátní soud vyhovět také zdržovací žalobě, jak je to stanoveno ve vnitrostátním právu? Do jaké míry je nadto žádoucí, aby vnitrostátní soud s přihlédnutím ke skutečnostem v původním řízení nařídil uveřejnění vydaného rozsudku jako účinnou, přiměřenou a odrazující sankci? |
(1) Úř. věst. L 180, s. 86.