1)

Musí být článek 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (2) vykládán v tom smyslu, že ukládá vnitrostátnímu soudu, při projednávání věci, v níž se spotřebitel dovolává povinnosti věřitele vrátit přeplatek v důsledku toho, že spotřebitel využil sankce stanovené vnitrostátním právem, spočívající v právu učinit písemné prohlášení vůči věřiteli, na základě kterého zaniká povinnost spotřebitele platit úroky z jistiny a další náklady úvěru, aby z úřední moci zjistil, zda věřitel porušil i jiné vnitrostátní předpisy, než ty, kterých se spotřebitel dovolává v písemném prohlášení určeném věřiteli a jejichž porušení rovněž opravňuje spotřebitele k využití výše uvedené sankce?

2)

Musí být čl. 10 odst. 2 písm. r) směrnice 2008/48/ES vykládán v tom smyslu, že požadavek na jasné vymezení postupu předčasného splacení ukládá věřiteli povinnost formulovat popis tohoto postupu tak, aby spotřebitel mohl během plnění smlouvy zjistit, aniž si od věřitele vyžádá další informace (nebo s ním uzavře další dohody), krok za krokem, kdo, jakým způsobem a v jakém pořadí má provést úkony spojené s předčasným splacením, s jednoznačným označením události, která představuje poslední prvek tohoto postupu?

3)

Musí být článek 23 směrnice 2008/48/ES vykládán v tom smyslu, že nesplnění povinnosti poskytnout jasný a výstižný popis postupu předčasného splacení ve smyslu čl. 10 odst. 2 písm. r) této směrnice má vždy za následek uplatnění sankce vůči věřiteli, nebo může uplatnění sankce záviset na intenzitě nesplnění této povinnosti, zejména, zda je přípustné neuplatnění sankce za situace, kdy byl postup předčasného splacení popsán neúplně a za okolnosti konkrétní věci to nemá negativní vliv na práva a povinnosti spotřebitele?