1

Žalobce BW se žalobou domáhá v podstatě následujícího: zaprvé v části žaloby, která se opírá o článek 263 SFEU, navrhuje zrušení dohody o zřízení společného vyšetřovacího týmu (dále jen „SVT“) zabývajícího se službou pro šifrovanou komunikaci Sky ECC (dále jen „dohoda o SVT“) a prohlášení neplatnosti operací, jež spočívaly ve zpracování, analýze a sdílení údajů týkajících se žalobce, které byly získány z této služby, a jež byly provedeny Agenturou Evropské unie pro spolupráci v oblasti prosazování práva (Europol), Agenturou Evropské unie pro justiční spolupráci v trestních věcech (Eurojust) a členskými státy zapojenými do vyšetřování zabývajícího se touto službou, a zadruhé v části žaloby, která se opírá o článek 268 SFEU, se domáhá náhrady majetkové a nemajetkové újmy, která mu údajně vznikla v důsledku úkonů a jednání Europolu, Eurojustu a uvedených členských států.

2

Žalobce je srbský státní příslušník, který je od 8. května 2023 trestně stíhán a uvězněn v Nizozemsku kvůli tomu, že do tohoto členského státu dovezl 743 kg kokainu, který byl zajištěn dne 4. srpna 2020 v Rotterdamu (Nizozemsko). Od podzimu 2023 je trestně stíhán i v Srbsku mimo jiné za obchod s drogami.

3

Trestní stíhání vedená nizozemskými a srbskými orgány navazují na vyšetřování, která ke konci druhého desetiletí 21. století zahájily belgické, nizozemské a francouzské orgány vůči „organizaci Sky ECC“ – přičemž „ECC“ znamená „Elliptic Curve Cryptography“ (kryptografie založená na eliptických křivkách) – která byla podezřelá z prodeje produktů a služeb šifrované komunikace, jež měly usnadňovat páchání trestné činnosti.

4

V návaznosti na tato vnitrostátní vyšetřování vydaly Belgické království a Nizozemské království na konci roku 2018 rozhodnutí o společném vyšetřování, v nichž požádaly Francouzskou republiku o pořízení kopie (image) serverů používaných službou Sky ECC a umístěných v Roubaix (Francie). Tento členský stát této žádosti vyhověl a pomocí techniky nazvané „útok ‚man in the middle‘ “ provedl zachycení, záznam a přepis šifrované komunikace příchozí na tyto servery a odchozí z těchto serverů, a to včetně údajů týkajících se žalobce.

5

Dne 13. prosince 2019 zřídily belgické, francouzské a nizozemské orgány SVT, a to na základě dohody o SVT, kterou mezi sebou uzavřely podle článku 13 Úmluvy o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie, vypracované Radou na základě článku 34 SEU (Úř. věst. 2000, C 197, s. 3; Zvl. vyd. 19/08, s. 205) a rámcového rozhodnutí Rady ze dne 13. června 2002 o společných vyšetřovacích týmech (Úř. věst. 2002, L 162, s. 1; Zvl. vyd. 19/06, s. 15).

6

V dohodě o SVT je uvedeno následující:

„SVT se zřizuje ve snaze usnadnit vyšetřování poskytovatele/poskytovatelů a uživatelů služby Sky ECC probíhající v Belgii, Francii a Nizozemsku a sdílet technické know-how a zdroje [...] Cílem SVT je společně vytvořit, vyvinout a začít používat techniku potřebnou k dešifrování již uskutečněné komunikace a vyřazení serveru z provozu; identifikovat a lokalizovat uživatele pohybující se v těchto třech zemích a mezi nimi; připravit a zkoordinovat den nebo dny společné akce s cílem zatknout a postavit před soud zprostředkovatele a uživatele Sky ECC.“

7

Na základě činnosti SVT byly mezi Europolem a třemi dotčenými členskými státy sdíleny zachycené nezpracované údaje, které měly být následně analyzovány, a výsledky této analýzy.

8

V rámci této spolupráce, která pokračovala i ke dni, kdy v projednávané věci proběhlo jednání, ukládal Europol údaje do svého informačního systému, prováděl křížové kontroly, vypracovával zprávy, vytvářel grafy pro vizualizaci údajů a interpretoval vícejazyčné soubory údajů.

9

Co se týče Eurojustu, ten poskytoval podporu a poradenství ohledně možností justiční spolupráce, uspořádal mezi belgickými, francouzskými a nizozemskými orgány a Europolem několik koordinačních schůzek a usnadňoval justiční spolupráci mezi Republikou Srbsko na jedné straně a Nizozemským královstvím a Francouzskou republikou na straně druhé.

10

Žalobce v podstatě navrhuje, aby Tribunál:

11

Eurojust a Europol navrhují, aby Tribunál:

12

Španělské království navrhuje, aby Tribunál žalobu odmítl jako nepřípustnou nebo podpůrně ji zamítl jako neopodstatněnou a uložil žalobci náhradu nákladů řízení.

13

Nizozemské království navrhuje, aby Tribunál žalobu zamítl a uložil žalobci náhradu nákladů řízení.

14

Na podporu svých návrhových žádání, která jsou namířena bez rozdílu proti Europolu i Eurojustu, uvádí žalobce tytéž čtyři žalobní důvody.

15

První žalobní důvod vychází v podstatě z protiprávnosti a nepřiměřenosti shromažďování a zpracování osobních údajů získaných ze služby Sky ECC, které prováděly dotčené členské státy a „Europol a/nebo Eurojust“, a to od okamžiku jejich prvního zachycení v roce 2019 až do okamžiku posledního sdílení výsledků s ostatními zeměmi.

16

V odpovědi na otázku Tribunálu, která mu byla položena na jednání, žalobce uvedl, že mu nejde o žádný úkon nebo jednání, k němuž došlo po 24. červnu 2022, kdy francouzské orgány předaly srbským orgánům prostřednictvím Eurojustu odkaz na zabezpečenou stránku pro stahování dat, a poskytly tak této třetí zemi informace, které se týkaly několika konverzací v rámci služby Sky ECC vázaných na konkrétně identifikované přihlašovací údaje, mezi nimiž byly i konverzace žalobce.

17

Druhý žalobní důvod v podstatě vychází z toho, že Europol porušil článek 28 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/794 ze dne 11. května 2016 o Europolu a o zrušení a nahrazení rozhodnutí 2009/371/SVV, 2009/934/SVV, 2009/935/SVV, 2009/936/SVV a 2009/968/SVV (Úř. věst. 2016, L 135, s. 53), a Eurojust porušil článek 71 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1725 ze dne 23. října 2018 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů orgány, institucemi a jinými subjekty Unie a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení nařízení (ES) č. 45/2001 a rozhodnutí č. 1247/2002/ES (Úř. věst. 2018, L 295, s. 39), a články 47 a 48 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), jakož i články 14 a 15 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, který byl přijat Valným shromážděním OSN dne 16. prosince 1966 a vstoupil v platnost dne 23. března 1976 (dále jen „Pakt“), a to z důvodu neúplnosti shromážděných, analyzovaných a předaných údajů ze služby Sky ECC, čímž měla být narušena možnost žalobce hájit se před nizozemskými a srbskými soudy.

18

Třetí žalobní důvod vychází v podstatě z toho, že Europol a Eurojust porušily dohodu o SVT, jelikož nesplnily svou koordinační povinnost, která měla zabránit tomu, aby byl žalobce dvakrát stíhán pro tytéž skutky, a to v Nizozemsku a v Srbsku.

19

Čtvrtý žalobní důvod vychází v podstatě z toho, že Europol porušil článek 32 nařízení 2016/794 a Eurojust porušil články 89 a 92 nařízení 2018/1725, jelikož náležitě nechránily osobní údaje žalobce.

20

V jednotlivých bodech návrhových žádání žalobce bez rozdílu Europolu i Eurojustu vytýká několik protiprávních jednání nebo úkonů spočívajících ve shromažďování a zpracování jeho osobních údajů, k nimž došlo v rámci trestních vyšetřování vedených Belgickým královstvím, Francouzskou republikou a Nizozemským královstvím v souvislosti se službou Sky ECC, na kterých se podílely Europol a Eurojust.

21

Vzhledem k tomu, že žalobce napadá nejen jednání, která lze přičíst Europolu a Eurojustu, ale i jednání přičitatelná členským státům, které byly členy SVT, a Republice Srbsko, je třeba zmínit následující úvodní poznámky.

22

Pokud jde v prvé řadě o bod návrhových žádání založený na článku 263 SFEU, z tohoto ustanovení výslovně vyplývá, že žaloba na neplatnost může směřovat pouze proti aktům přijatým orgánem, institucí nebo jiným subjektem Evropské unie.

23

V souvislosti se žalobou podanou na základě článku 263 SFEU tedy unijní soud nemá pravomoc rozhodovat o legalitě aktu přijatého vnitrostátním orgánem (rozsudek ze dne 3. prosince 1992, Oleificio Borelli v. Komise, C‑97/91, EU:C:1992:491, bod 9), a toto konstatování nemůže být vyvráceno okolností, že dotčený akt je součástí unijního rozhodovacího procesu (rozsudek ze dne 29. ledna 2020, GAEC Jeanningros, C‑785/18, EU:C:2020:46, bod 27).

24

Stejně tak měl Tribunál již příležitost rozhodnout, že přezkum legality toho, jak vnitrostátní státní zástupce nebo orgány předaly unijnímu orgánu informace získané na základě vnitrostátního trestního práva, je otázka, která v zásadě spadá do působnosti vnitrostátního práva upravujícího vedení vyšetřování těmito vnitrostátními orgány a v případě soudních sporů do pravomoci vnitrostátních soudů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. července 2004, Dalmine v. Komise, T‑50/00, EU:T:2004:220, bod 86).

25

Z toho vyplývá, že pokud se žalobce domáhá prohlášení neplatnosti operací spočívajících v zachycení, které na základě povolení francouzského soudu provedly francouzské orgány, prohlášení neplatnosti „průběhu těchto operací“, prohlášení neplatnosti úkonu spočívajícího v tom, že francouzské orgány předaly Europolu dokumenty a informace získané při těchto operacích, prohlášení neplatnosti úkonu spočívajícího v tom, že francouzské orgány předaly Eurojustu a srbským orgánům dokumenty a informace požadované srbskými orgány v žádostech o vzájemnou právní pomoc, jakož i prohlášení neplatnosti trestního řízení vedeného před srbskými soudy, nemá unijní soud pravomoc o těchto návrzích rozhodnout.

26

Přímo na základě článku 263 SFEU nemá unijní soud pravomoc rozhodovat ani o legalitě dohody o SVT, jelikož tato dohoda není unijním aktem.

27

Dohoda o SVT byla totiž podepsána, a tedy uzavřena pouze třemi členskými státy, a sice Belgickým královstvím, Francouzskou republikou a Nizozemským královstvím.

28

Tento závěr nemůže být zpochybněn tím, že dohoda o SVT vychází z úmluvy uzavřené těmito členskými státy na základě článku 34 SEU a z rámcového rozhodnutí Rady Evropské unie (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. září 2014, Liivimaa Lihaveis, C‑562/12, EU:C:2014:2229, body 45 až 51).

29

Uvedený závěr nemůže být zpochybněn ani tím, že dotčený SVT mohl být zřízen na popud Europolu nebo Eurojustu, ani tím, že podle bodu 7 dohody o SVT se Belgické království, Francouzská republika a Nizozemské království dohodly, že Europol a Eurojust zapojí do SVT jakožto „účastníky“, jak to umožňuje čl. 13 odst. 12 Úmluvy o vzájemné pomoci v trestních věcech mezi členskými státy Evropské unie, vypracované Radou na základě článku 34 SEU, ve spojení s bodem 9 odůvodnění rámcového rozhodnutí Rady ze dne 13. června 2002 o společných vyšetřovacích týmech, jakož i – pokud jde o Europol – s článkem 5 nařízení 2016/794, a – pokud jde o Eurojust – s čl. 8 odst. 1 písm. d) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1727 ze dne 14. listopadu 2018 o Eurojustu a o nahrazení a zrušení rozhodnutí Rady 2002/187/SVV (Úř. věst. 2018, L 295, s. 138).

30

Na základě možnosti, kterou článek 5 nařízení 2016/794 a čl. 8 odst. 1 písm. d) nařízení 2018/1727 přiznávají Europolu nebo Eurojustu a díky níž tyto agentury mohou zřízení SVT navrhnout nebo jeho zřízení napomoct, ani na základě možnosti, kterou uvedené články přiznávají zaměstnancům těchto agentur a díky níž se tito zaměstnanci mohou účastnit činnosti SVT, totiž tyto agentury nezískávají postavení „strany“ dohody, kterou Belgické království, Francouzská republika a Nizozemské království dotyčný SVT zřídily.

31

S ohledem na výše uvedené Tribunál nemá pravomoc na základě článku 263 SFEU rozhodnout o povolení k operacím zachycování prováděným francouzskými soudy, které vydal francouzský soud, o průběhu těchto operací, o úkonu spočívajícím v tom, že francouzské orgány předaly Europolu dokumenty a informace získané při těchto operacích, o úkonu spočívajícím v tom, že francouzské orgány předaly Eurojustu a srbským orgánům dokumenty a informace požadované srbskými orgány v žádostech o vzájemnou právní pomoc, o tom, zda byla zachována pravidla trestního řízení vedeného před srbskými soudy, ani o dohodě o SVT.

32

Pokud jde ve druhé řadě o bod návrhových žádání opírající se o články 268 a 340 SFEU, je třeba připomenout, že unijní soud má pravomoc rozhodovat o žalobě na náhradu újmy založené na těchto ustanoveních pouze tehdy, pokud se protiprávnosti tvrzené na podporu žádosti o náhradu újmy skutečně dopustil orgán, instituce nebo jiný subjekt Unie a nelze ji považovat za přičitatelnou vnitrostátnímu orgánu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. prosince 2020, Rada v. K. Chrysostomides & Co. a další, C‑597/18 P, C‑598/18 P, C‑603/18 P a C‑604/18 P, EU:C:2020:1028, body 80, 106 a 107).

33

Nadto je třeba podotknout, že je-li odpovědnost Unie založena určitým úkonem nebo jednáním některého z jejích orgánů, institucí nebo jiných subjektů, je před Tribunálem zastupována orgánem, institucí nebo jiným subjektem či orgány, institucemi nebo jinými subjekty, kterým je vytýkána skutečnost vedoucí ke vzniku odpovědnosti (rozsudek ze dne 13. listopadu 1973, Werhahn Hansamühle a další v. Rada a Komise, 63/72 až 69/72, EU:C:1973:121, bod 7).

34

Odpovědnost Unie na základě článků 268 a 340 SFEU tedy nelze uplatnit vůči orgánu, instituci nebo jinému subjektu Unie, který není tím orgánem, institucí nebo jiným subjektem Unie, jemuž je vytýkána skutečnost vedoucí ke vzniku odpovědnosti, ledaže unijní normotvůrce výslovně stanovil odchylný režim společné a nerozdílné odpovědnosti buď jednoho z těchto orgánů nebo jiných subjektů Unie či jedné z těchto institucí a jednoho nebo několika členských států, či dokonce jedné nebo několika třetích zemí, anebo několika orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie (obdobně viz rozsudek ze dne 5. března 2024, Kočner v. Europol, C‑755/21 P, EU:C:2024:202, body 62 a 63).

35

V projednávané věci je nutno konstatovat, že nařízení 2018/1727 ani žádný jiný akt, jehož se žalobce dovolává, nepočítá s odchylným režimem společné a nerozdílné odpovědnosti Eurojustu a členských států nebo Eurojustu a Republiky Srbsko.

36

Stejně tak je třeba podotknout, že v odpovědi na otázku Tribunálu položenou na jednání žalobce uvedl, že bod návrhových žádání znějících na náhradu újmy se nezakládá na případné společné a nerozdílné odpovědnosti Europolu za jednání Eurojustu nebo odpovědnosti Eurojustu za jednání Europolu, ale pouze na společné a nerozdílné odpovědnosti Europolu za jednání členských států.

37

Jak přitom Soudní dvůr rozhodl, z výkladu bodu 57 odůvodnění ve spojení s čl. 49 odst. 3 a 4 a článkem 50 nařízení 2016/794 je nutno vyvodit existenci odchylného režimu společné a nerozdílné odpovědnosti Europolu za jednání členských států (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. března 2024, Kočner v. Europol, C‑755/21 P, EU:C:2024:202, body 62 a 63).

38

V rámci tohoto režimu se fyzická osoba může před unijním soudem dovolávat odpovědnosti Europolu za jakékoli protiprávní zpracování údajů, ke kterému došlo v rámci spolupráce mezi touto agenturou a členským státě na základě nařízení 2016/794 a které jí způsobilo újmu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. března 2024, Kočner v. Europol, C‑755/21 P, EU:C:2024:202, body 62 a 63).

39

V projednávané věci je třeba konstatovat, že spolupráce týkající se služby Sky ECC byla zahájena v květnu 2019 a – jak uvedl Europol v odpovědi na otázku Tribunálu položenou na jednání – ke dni tohoto jednání stále pokračovala.

40

Žalobce se navíc dovolává skutečnosti – kterou v odpovědi na otázku Tribunálu položenou na jednání potvrdil i Europol – že osobní údaje týkající se žalobce, které byly získány ze služby Sky ECC, se v rámci této spolupráce mezi Europolem a belgickými, francouzskými a nizozemskými orgány vyměňovaly a zároveň zůstávají v rukou Europolu.

41

S ohledem na výše uvedené je třeba dovodit, že Tribunál nemá pravomoc rozhodnout o druhém bodu návrhových žádání v rozsahu, v němž směřuje k určení odpovědnosti Eurojustu za jednání Belgického království, Francouzské republiky a Nizozemského království nebo Republiky Srbsko, či dokonce za jednání Europolu.

42

Tribunál naproti tomu má pravomoc rozhodnout o druhém bodu návrhových žádání v rozsahu, v němž směřuje k určení odpovědnosti Eurojustu za jeho vlastní jednání a odpovědnosti Europolu za jednání, která lze přičíst jak jemu samotnému, tak členským státům, které se podílely na spolupráci týkající se služby Sky ECC.

43

Pokud jde o společnou a nerozdílnou odpovědnost Europolu za jednání přičitatelná belgickým, francouzským nebo nizozemským orgánům, je třeba uvést, že s ohledem na datum, kdy došlo k poslednímu jednání, které žalobce Europolu a Eurojustu vytýká – a sice výměna jeho osobních údajů, k níž došlo dne 24. června 2022 – se na projednávaný spor vztahuje pouze režim společné a nerozdílné odpovědnosti upravený v nařízení 2016/794 v původním znění platném do 27. června 2022 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. září 2019, HTTS v. Rada, C‑123/18 P, EU:C:2019:694, bod 39).

44

Z článku 276 SFEU pak vyplývá, že unijní soud nemá při výkonu svých pravomocí týkajících se ustanovení části třetí hlavy V kapitol 4 a 5 o prostoru svobody, bezpečnosti a práva pravomoc přezkoumávat platnost nebo přiměřenost operací prováděných policií nebo jinými donucovacími orgány členského státu.

45

Navzdory režimu společné a nerozdílné odpovědnosti stanovenému v čl. 50 odst. 1 nařízení 2016/794 tedy Europol nemůže nést společnou a nerozdílnou odpovědnost za případnou újmu vyplývající z protiprávního zpracování osobních údajů fyzické osoby v souvislosti s operacemi prováděnými policií nebo jinými donucovacími orgány členského státu, a to ani v případě, že k tomuto zpracování došlo v rámci spolupráce na základě tohoto nařízení (obdobně viz rozsudek ze dne 10. září 2024, KS a další v. Rada a další, C‑29/22 P a C‑44/22 P, EU:C:2024:725, bod 91).

46

Tribunál tudíž navzdory své pravomoci rozhodnout o druhém bodu návrhových žádání v rozsahu, v němž se týká společné a nerozdílné odpovědnosti Europolu za jednání přičitatelná zejména francouzským orgánům, nemá pravomoc rozhodnout o tvrzeních žalobce vycházejících z újmy, která mu údajně byla způsobena v důsledku operací spočívajících v zachycování jeho osobních údajů v rámci policejních operací prováděných francouzskými orgány.

47

Za těchto podmínek je třeba před posouzením námitek nepřípustnosti, které vznesly Europol a Eurojust, a opodstatněnosti návrhových žádání žalobce určit, o jakých jednáních a úkonech, s nimiž žalobce nesouhlasí, může unijní soud rozhodnout, a zjistit, zda jsou přičitatelné Europolu nebo Eurojustu, a případně která jednání nebo úkony nelze přičíst Europolu, ale která by přesto mohla založit jeho odpovědnost na základě odchylného režimu společné a nerozdílné odpovědnosti stanoveného v čl. 50 odst. 1 nařízení 2016/794.

48

Žalobce tvrdí, že shromažďování, zpracování a předávání jeho osobních údajů, k němuž došlo v rámci trestních vyšetřování týkajících se služby Sky ECC, jichž se účastnily belgické, francouzské a nizozemské orgány, jakož i Europol a Eurojust a která vedla k zahájení trestních stíhání uvedených v bodě 2 výše, je v rozporu s unijním právem.

49

Pouze s ohledem na informace, s nimiž se mohl seznámit při nahlížení do spisů týkajících se trestních řízení, která proti němu byla zahájena, žalobce „Europolu a/nebo Eurojustu“ konkrétně vytýká zpracování svých osobních údajů „od okamžiku jejich prvního zachycení v roce 2019“ až do 24. června 2022, kdy Eurojust předal srbským orgánům e-mail od francouzských orgánů obsahující odkaz na zabezpečenou stránku pro stahování dat, na které byly mimo jiné i některé jeho konverzace ze služby Sky ECC (bod 16 výše).

50

V tomto smyslu žalobce tvrdí, že Europol „napomáhal výkonu vyšetřovacích pravomocí na území celé řady zemí v Unii i mimo ni“. Europol kromě toho uspořádal dne 27. května 2019 schůzku s belgickými, francouzskými a nizozemskými orgány, na které se sdílela metadata k více než 9000 zpráv odeslaných nebo přijatých uživateli služby Sky ECC. V červnu 2019 byly údaje získané francouzskými orgány na základě zachycování sdíleny s belgickými a nizozemskými orgány prostřednictvím Europolu pomocí jeho zabezpečeného systému pro výměnu informací nazvaného „Secure Information Exchange Network Application“ (SIENA).

51

Europol a Eurojust se kromě toho od prosince 2020 údajně podílely na shromažďování klíčů k dešifrování zpráv získaných od poloviny roku 2019, na uchovávání, dešifrování a předávání těchto zpráv a v březnu 2021 na „operaci, během níž byla Sky ECC ‚rozdrcena‘“. Žalobce rovněž tvrdí, že Europol a Eurojust se ve dnech 23. a 24. července 2020 účastnily činnosti technické pracovní skupiny SVT, v rámci níž byly objeveny nové šifrované zprávy, a schůzek, které se konaly ve dnech 28. srpna 2019, 7. září 2020 a 11. února 2021.

52

V souvislosti s trestním stíháním, které je proti němu vedeno v Srbsku, pak žalobce konkrétně uvádí, že Eurojust obdržel dne 6. června 2022 od srbských orgánů žádost o spolupráci, v jejímž důsledku francouzské orgány srbským orgánům předaly dne 24. června 2022 prostřednictvím Eurojustu údaje získané ze služby Sky ECC, které se ho týkaly (dále jen „předání, k němuž došlo dne 24. června 2022“). Europol kromě toho v červnu 2022 srbským orgánům sdělil, že na základě jeho analýz byl žalobce identifikován jako osoba stojící za konkrétním „identifikátorem v rámci Sky ECC“. Žalobce nakonec podotýká, že mezi srbskými orgány a Europolem došlo i k další komunikaci ohledně zločinecké skupiny, ke které žalobce údajně patří.

53

Europol a Eurojust popírají své zapojení do některých jednání uvedených žalobcem.

54

Europol ve svých písemnostech uvádí, že na základě činnosti SVT docházelo ke sdílení údajů zachycených francouzskými orgány mezi tímto týmem a třemi dotčenými členskými státy, a to za účelem analýzy, a dále ke sdílení výsledků těchto analýz.

55

Europol v tomto smyslu uznává, že mu byla doručena metadata týkající se více než 9000 zpráv, k jejichž výměně došlo na schůzce, která se konala dne 27. května 2019 a na kterou žalobce poukázal v bodě 50 výše.

56

Europol rovněž uvádí, že od 18. března 2021 mu skutečně byly zasílány údaje získané ze služby Sky ECC a předané francouzskými orgány a že tyto údaje analyzoval a poté předal výsledek svých analýz belgickým, francouzským a nizozemským orgánům, a to zejména ve formě analýz zaměřujících se na určité země.

57

Europol kromě toho nezpochybňuje, že se zúčastnil schůzky, která se konala dne 28. srpna 2019 a na které se hovořilo o důsledcích případného vyřazení infrastruktury služby Sky ECC z provozu, a také zasedání technické pracovní skupiny SVT, které se konalo ve dnech 23. a 24. července 2020 a byly během něj objeveny nové šifrované zprávy.

58

Vzhledem k tomu, že Europol skutky uvedené v bodech 54 až 57 výše nezpochybnil, ale dokonce potvrdil, je nutno mít za to, že jsou prokázané a lze mu je přičíst.

59

Žalobce naproti tomu zaprvé nepředložil žádný důkaz ani alespoň náznak důkazuže se Europol účastnil operací, které spočívaly v zachycování údajů příchozích na servery služby Sky ECC nacházející se ve Francii či z těchto serverů odchozích, nebo že se na těchto operacích podílel.

60

Kromě toho, že Europol tyto skutečnosti zpochybnil, není tvrzení žalobce potvrzeno ani tím, že se Europol mohl schůzky konané dne 27. května 2019 zúčastnit nebo ji mohl iniciovat, ani dožádáním, které zaslaly srbské orgány svým francouzským protějškům a které je uvedeno v příloze A. 17 a týká se „analýzy údajů získaných Europolem z aplikace Sky ECC“. Příloha A.6 naopak dokládá, že operace zachycování prováděly pouze francouzské orgány, což potvrzuje i příloha A.14.

61

Zadruhé, i když Europol nezpochybňuje svou účast na schůzkách, které se konaly ve dnech 7. září 2020 a 11. února 2021, je nutno konstatovat, že v dokumentu rechtbank van eerste aanleg te Antwerpen (Soud prvního stupně v Antverpách, Belgie), který je přiložen k žalobě na podporu tvrzení žalobce, sice je schůzka, která se měla konat dne 7. září 2020, zmíněna, ale je v něm uvedeno pouze to, že se jí mají zúčastnit francouzské a nizozemské orgány, a nikoli Europol. Stejně tak je třeba podotknout, že v žádosti cour d’appel de Paris (Odvolací soud v Paříži, Francie) o technickou pomoc, která je přiložena k žalobě na podporu tvrzení žalobce, není obsažena žádná zmínka o schůzce, která by se měla konat dne 11. února 2021, ani o Europolu.

62

Žalobce zatřetí nepředložil žádný důkaz ani důkaz prima facie k prokázání toho, že se Europol účastnil „‚dne akce‘ v březnu 2021, během něhož byla Sky ECC ‚rozdrcena‘“. Přepis tiskové konference belgického státního zastupitelství, zmíněný v žalobě, se sice tohoto „dne akce“ týká, ale Europol v něm zmíněn není. Stejně tak je třeba uvést, že v e-mailové komunikaci přiložené k žalobě je zmíněno pouze předání údajů získaných ze služby Sky ECC prostřednictvím Europolu; tato komunikace ovšem nedokládá, že by byl Europol do zmíněného „dne akce“ nějak zapojen.

63

Žalobce začtvrté nepředložil žádný důkaz ani důkaz prima facie, který by mohl prokázat, že Europol předal srbským orgánům informaci, že žalobce je tím, kdo v rámci služby Sky ECC stojí za identifikátorem „DFKNBQ“.

64

Příloha A.17, o kterou se žalobce opírá a v níž je jeho jméno skutečně spojováno s identifikátorem „DFKNBQ“ v rámci služby Sky ECC a s uživatelským jménem „CHE GUEVARA“, je totiž žádostí státního zastupitelství Republiky Srbsko pro organizovanou trestnou činnost, jejímž cílem bylo získat od francouzských orgánů hlasové zprávy, textové zprávy, videa a fotografie týkající se mimo jiné i žalobce a nacházející se na serverech služby Sky ECC, jež posledně uvedené orgány zabavily; Europol však v této žádosti není vůbec zmíněn.

65

Srbské státní zastupitelství v ní navíc uvádí, že „na základě [svých] úkonů a následné činnosti Ministerstva vnitra Republiky Srbsko byli informováni, že dle analýzy údajů získaných Europolem z aplikace Sky ECC je [uživatelem] PINu DFKNBQ [a] uživatelského jména CHE GUEVARA [BW]“, což prokazuje, že tuto informaci neposkytl Europol.

66

Žalobce zapáté nepředložil žádný důkaz ani důkaz prima facie, který by mohl prokázat, že se Europol podílel na postupu, kterým francouzské orgány poskytly dne 24. června 2022 srbským orgánům dokumenty a informace získané ze služby Sky ECC, které se týkaly jeho osoby.

67

Jak vyplývá z přílohy A.15, tyto dokumenty a informace, které předal srbským orgánům Eurojust v reakci na jejich žádost o vzájemnou právní pomoc, byly předány prostřednictvím e-mailu, který Eurojustu zaslaly francouzské orgány a který obsahoval odkazy na zabezpečenou stránku pro stahování dat.

68

Žalobce tedy v rámci projednávané žaloby nemůže vůči Europolu namítat neprokázané skutečnosti uvedené v bodech 59 až 67 výše.

69

S ohledem na výše uvedené a na tvrzení žalobce zanesené do protokolu z jednání, podle kterého k poslednímu úkonu vytýkanému Europolu a Eurojustu došlo dne 24. června 2022, je třeba konstatovat, že prokázány jsou pouze skutečnosti uvedené v bodech 55 až 57 výše, které nastaly před tímto datem – tj. přijetí, zpracování a sdílení údajů získaných ze služby Sky ECC a zachycených francouzskými orgány, k němuž docházelo od 27. května 2019, jakož i účast na schůzce, která se konala dne 28. srpna 2019, a na zasedání pracovní skupiny ve dnech 23. a 24. července 2020; pouze tyto skutečnosti tedy mohou podepřít návrhová žádání žalobce namířená proti Europolu.

70

Eurojust ve svých písemnostech podotýká, že se na jednáních uváděných žalobcem podílel ve dvou směrech.

71

Zaprvé Eurojust uvádí, že v rámci SVT zabývajícího se službou Sky ECC poskytoval podporu a poradenství ohledně možností justiční spolupráce a uspořádal několik koordinačních schůzek mezi belgickými, francouzskými a nizozemskými orgány a Europolem. V rámci těchto schůzek, které se konaly ve dnech 25. dubna 2019, 7. září 2020 a 11. února 2021, představily orgány těchto členských států aktuální informace o vývoji svých vyšetřování týkajících se služby Sky ECC a jednaly o tom, jak v rámci těchto vyšetřování nejlépe postupovat.

72

Zadruhé ve vztahu k žádostem o podporu, které podaly srbské orgány v souvislosti s trestními vyšetřováními zahájenými v Srbsku proti zločinecké organizaci, jejíž členem je údajně i žalobce a která je zapojena do obchodu s drogami mimo jiné i přes Rotterdam, Eurojust uvedl, že jednak koordinoval nizozemské a srbské vyšetřování a jednak usnadňoval předávání a vyřizování žádostí o vzájemnou právní pomoc, které zaslaly srbské orgány francouzským orgánům.

73

Pokud jde o spolupráci mezi nizozemskými a srbskými orgány, Eurojust potvrzuje, že se uskutečnily tři koordinační schůzky za účasti těchto orgánů, a to ve dnech 23. května, 16. listopadu a 8. prosince 2022, při nichž si tyto orgány vyměnily informace o rozsahu a aktuálním stavu svých vyšetřování a o tom, co v rámci justiční spolupráce potřebují – bylo třeba se dohodnout na tom, jak dále spolupracovat při výměně informací a důkazů, a na koordinaci jejich strategií v rámci trestního stíhání ve snaze zabránit kompetenčním sporům a souběžnému trestnímu stíhání týchž podezřelých pro stejné skutky.

74

Eurojust rovněž uvádí, že usnadnil předání některých žádostí o vzájemnou právní pomoc mezi Republikou Srbsko a Nizozemským královstvím, a to zejména žádosti ze dne 7. října 2022, nebo že byl informován jednak o tom, že nizozemské orgány uspořádaly dne 3. května 2023 schůzku se srbskými orgány, aby posledně uvedené orgány informovaly o chystaném zatčení žalobce, a jednak o tom, že tyto orgány na této schůzce dosáhly předběžné dohody o koordinované strategii trestního stíhání žalobce v důsledku zajištění, k němuž došlo dne 4. srpna 2020, aby se zabránilo jeho stíhání v obou státech za tytéž skutky.

75

Pokud jde o spolupráci mezi francouzskými a srbskými orgány, Eurojust uvádí, že v reakci na čtyři žádosti o vzájemnou právní pomoc zaslal e-mailem srbskému styčnému soudci hypertextový odkaz s omezenou platností na heslem zabezpečenou stránku pro stahování dat, kterou poskytly francouzské orgány a na které tyto orgány zpřístupnily výhradně srbským orgánům informace, které se týkaly několika konverzací v rámci služby Sky ECC vázaných na konkrétní přihlašovací údaje, mezi nimiž byly i konverzace žalobce.

76

Z důkazů předložených žalobcem kromě toho vyplývá, že Eurojust uznal, že dne 24. června 2022 došlo k předání uvedenému v bodě 75 výše.

77

Žalobce naproti tomu zaprvé nepředložil žádný důkaz ani důkaz prima facie, který by mohl prokázat, že Eurojust byl pozván na schůzku, která se konala dne 27. května 2019, zmíněnou v bodě 55 výše, nebo se jí zúčastnil, a že mu při ní byla předána metadata týkající se 9000 zpráv, k jejichž výměně při této příležitosti došlo.

78

V žádné z pěti příloh, které žalobce uvedl na podporu svého tvrzení, totiž Eurojust není zmíněn, a to s výjimkou zcela obecného odkazu, který se schůzkou konanou dne 27. května 2019 přímo nesouvisel.

79

Zadruhé žalobce nepředložil žádný důkaz ani důkaz prima facie, který by mohl prokázat, že se Eurojust zúčastnil zasedání technické pracovní skupiny ve dnech 23. a 24. července 2020 uvedeného v bodě 51 výše.

80

Kromě toho, že žalobce sám připouští, že „neví, zda byli [na zasedání této pracovní skupiny] přítomni i pracovníci [...] Eurojustu“, Eurojust tvrdí, že se tohoto zasedání nezúčastnil, a dokument, o který se žalobce opírá, nemůže v tomto ohledu vyvolat žádné pochybnosti.

81

Zatřetí žalobce nepředložil žádný důkaz ani důkaz prima facie, který by mohl prokázat, že se Eurojust podílel na výměně veškerých údajů získaných ze služby Sky ECC nebo národních balíčků informací z této služby prostřednictvím SIENA; Eurojust totiž v dokumentu, o který se žalobce opírá, není uveden.

82

Co se pak konkrétně týče údajné účasti Eurojustu na výměně metadat v únoru 2022, ze skutečnosti, že vyslaný národní odborník Eurojustu informoval prostřednictvím e-mailu, přiloženého žalobcem k žalobě, státního zástupce Land Hessen (Spolková země Hesensko, Německo) o tom, že „geodata nizozemského poskytovatele předají nizozemské orgány Europolu na konci února 2022 s obecným povolením k použití“, nelze dovodit, že tato metadata byla předána i Eurojustu.

83

Začtvrté ze stejných důvodů, jaké byly uvedeny v souvislosti s Europolem v bodech 64 a 65 výše, je třeba konstatovat, že žalobce nepředložil žádný důkaz ani důkaz prima facie, který by mohl prokázat, že Eurojust předal srbským orgánům informaci, že žalobce je tím, kdo v rámci služby Sky ECC stojí za identifikátorem „DFKNBQ“.

84

Žalobce tedy v rámci projednávané žaloby nemůže vůči Eurojustu namítat neprokázané skutečnosti uvedené v bodech 77 až 83 výše.

85

S ohledem na výše uvedené a na tvrzení žalobce zanesené do protokolu z jednání, podle kterého k poslednímu úkonu vytýkanému Europolu a Eurojustu došlo dne 24. června 2022, je třeba konstatovat, že prokázány jsou pouze skutečnosti uvedené v bodech 71 až 76 výše, které nastaly před tímto datem – tj. účast Eurojustu na koordinačních schůzkách belgických, francouzských a nizozemských orgánů a Europolu, které se konaly ve dnech 25. dubna 2019, 7. září 2020 a 11. února 2021, jeho účast na schůzce za účelem koordinace nizozemského a srbského vyšetřování, která se konala dne 23. května 2022, a úkon spočívající v tom, že Eurojust předal srbským orgánům dne 24. června 2022 e-mail francouzských orgánů obsahující odkaz na stránku pro stažení osobních údajů žalobce; pouze tyto skutečnosti tedy mohou podepřít návrhová žádání žalobce namířená proti Eurojustu.

86

S ohledem na body 55 až 57 a 71 až 76 výše je třeba konstatovat, že žalobce prokázal následující skutečnosti.

87

Zaprvé dne 27. května 2019 se belgické, francouzské a nizozemské orgány zúčastnily schůzky, na níž si tyto členské státy a Europol vyměnily metadata k více než 9000 zpráv získaných ze služby Sky ECC.

88

Zadruhé od června 2019 předávala Francouzská republika Europolu údaje získané ze služby Sky ECC, které Europol následně zpracovával, a výsledky tohoto zpracování pak předával belgickým, francouzským a nizozemským orgánům.

89

Zatřetí belgické, francouzské a nizozemské orgány se zúčastnily schůzky, která se konala dne 28. srpna 2019 a na které se hovořilo o důsledcích případného vyřazení infrastruktury služby Sky ECC z provozu, a také zasedání technické pracovní skupiny SVT, které se konalo ve dnech 23. a 24. července 2020 a byly během něj objeveny nové šifrované zprávy.

90

Začtvrté ve dnech 25. dubna 2019, 7. září 2020 a 11. února 2021 se belgické, francouzské a nizozemské orgány zúčastnily koordinačních schůzek, během nichž představily aktuální informace o vývoji svých vyšetřování týkajících se služby Sky ECC a jednaly o tom, jak v rámci těchto vyšetřování nejlépe postupovat.

91

Zapáté nizozemské orgány na schůzce konané dne 23. května 2022 předaly srbským orgánům prostřednictvím Eurojustu informace o rozsahu a aktuálním stavu svých vyšetřování a o tom, co potřebují v rámci justiční spolupráce.

92

Zašesté dne 24. června 2022 předaly francouzské orgány srbským orgánům prostřednictvím Eurojustu odkaz na zabezpečenou stránku pro stahování dat, a poskytly tak této třetí zemi informace, které se týkaly několika konverzací v rámci služby Sky ECC vázaných na konkrétní přihlašovací údaje, mezi nimiž byly i konverzace žalobce.

93

K tomu, aby žalobce mohl v rámci návrhových žádání znějících na náhradu újmy a namířených proti Europolu na základě čl. 50 odst. 1 nařízení 2016/794 namítat taková jednání přičitatelné členským státům, je nicméně třeba, aby k těmto jednáním došlo v rámci spolupráce na základě nařízení 2016/794 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. března 2024, Kočner v. Europol, C‑755/21 P, EU:C:2024:202, body 62 a 63) a aby tato jednání souvisela s jeho osobními údaji.

94

Jak bylo uvedeno v bodě 39 výše, spolupráce týkající se služby Sky ECC byla zahájena v květnu 2019 a z informací poskytnutých Eurojustem a Europolem nelze dovodit, že by úkony nebo jednání přičitatelné belgickým, francouzským nebo nizozemským orgánům, jež jsou uvedeny v bodech 87 až 92 výše, s touto spoluprací nesouvisely.

95

Žalobce naproti tomu nepředložil žádný důkaz ani důkazu prima facie, který by mohl prokázat, že ze strany belgických, francouzských nebo nizozemských orgánů došlo k výměně jeho osobních údajů ve smyslu čl. 50 odst. 1 nařízení 2016/794 v důsledku výměny metadat k více než 9000 zpráv, která se odehrála dne 27. května 2019, schůzek, které se konaly ve dnech 25. dubna a 28. srpna 2019, 7. září 2020, 11. února 2021 a 23. května 2022, nebo zasedání technické pracovní skupiny SVT, které se konalo ve dnech 23. a 24. července 2020.

96

Tribunál tudíž na základě bodu návrhových žádání znějících na náhradu újmy, který je namířen proti Europolu a založen na čl. 50 odst. 1 nařízení 2016/794, nemá pravomoc rozhodnout o tvrzeních opírajících se o jednání nebo úkony belgických, francouzských či nizozemských orgánů uvedené v bodě 95 výše.

97

Na základě důkazů či důkazů prima facie předložených žalobcem naproti tomu lze prokázat, že v období od 27. května 2019 do 24. června 2022 byly jeho osobní údaje získané ze služby Sky ECC zpracovány zaprvé francouzskými orgány, a to v rámci postupu, kdy byly Europolu předávány údaje zachycené na serverech služby Sky ECC, zadruhé belgickými, francouzskými a nizozemskými orgány, když tyto údaje obdržely od Europolu před nebo po zpracování, a zatřetí když francouzské orgány tyto údaje předávaly dne 24. června 2022 prostřednictvím Eurojustu srbským orgánům.

98

V rámci bodu návrhových žádání znějících na náhradu újmu, který je namířen proti Europolu a založen na čl. 50 odst. 1 nařízení 2016/794, tudíž budou zkoumány pouze skutečnosti a jednání uvedené v bodě 97 výše.

99

S ohledem na jednotlivé body návrhových žádání předložené žalobcem, které jsou připomenuty v bodech 14 až 19 výše, a nehledě na skutečnost, že na podporu dvou bodů návrhových žádání uvedl žalobce čtyři stejné žalobní důvody a dovolával se na jejich podporu týchž skutečností, je třeba zkoumat nejprve bod návrhových žádání založený na článku 263 SFEU, který vychází z protiprávnosti některých úkonů nebo jednání Europolu a Eurojustu, k nimž došlo v rámci „operace Sky ECC“, a poté bod návrhových žádání znějících na náhradu újmy, kterým se žalobce domáhá náhrady újmy na základě článků 268 a 340 SFEU, článku 50 nařízení 2016/794 a článku 46 nařízení 2018/1727.

100

Úvodem je třeba podotknout, že Europol a Eurojust vznášejí – společně či samostatně – několik námitek nepřípustnosti, které vycházejí zaprvé z nepřípustnosti žaloby jako celku, a to z důvodu zneužití řízení, zadruhé z opožděnosti žaloby, pokud jde o návrhová žádání směřující k prohlášení neplatnosti, zatřetí ze skutečnosti, že úkony spočívající ve zpracování údajů získaných ze služby Sky ECC a týkajících se žalobce nejsou napadnutelné akty, a začtvrté z nepřípustnosti návrhových žádání znějících na náhradu újmy, a to z toho důvodu, že žalobce tvrzenou újmu neprokázal právně dostačujícím způsobem a obešel dostupné právní prostředky.

101

V tomto ohledu je třeba připomenout, že unijní soud je oprávněn posoudit podle okolností každého případu, zda řádný výkon spravedlnosti odůvodňuje zamítnutí žaloby v meritu, aniž předtím rozhodne o její přípustnosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. února 2002, Rada v. Boehringer, C‑23/00 P, EU:C:2002:118, body 51 a 52).

102

V projednávané věci má Tribunál za to, že v zájmu hospodárnosti řízení je třeba posoudit pouze námitku nepřípustnosti vycházející ze toho, že úkony spočívající ve zpracování údajů získaných ze služby Sky ECC a týkajících se žalobce nejsou napadnutelné akty; ostatní námitky nepřípustnosti přitom není třeba posuzovat, jelikož žaloba je z níže uvedených důvodů v každém případě neopodstatněná.

103

Na podporu prvního bodu návrhových žádání založeného na článku 263 SFEU žalobce namítá zejména protiprávnost některých úkonů nebo jednání Europolu a Eurojustu v rámci „operace Sky ECC“ na základě článku 277 SFEU.

104

Článek 263 SFEU umožňuje zpochybnit legalitu aktů přijatých mimo jiné i unijními agenturami, je-li naplněno několik podmínek přípustnosti.

105

Europol a Eurojust tvrdí, že úkony spočívající ve zpracování údajů získaných ze služby Sky ECC a týkajících se žalobce nejsou napadnutelné akty, jelikož nemají vliv na jeho právní postavení.

106

Jak vyplývá z bodu 58 výše, Europolu žalobce vytýká, že od 27. května 2019 přijímal, zpracovával a sdílel údaje ze služby Sky ECC, které se jej týkaly a byly zachyceny francouzskými orgány, a že se zúčastnil schůzky konané dne 28. srpna 2019 a zasedání pracovní skupiny konaného ve dnech 23. a 24. července 2020.

107

Jak vyplývá z bodu 85 výše, Eurojustu žalobce vytýká, že se zúčastnil koordinačních schůzek belgických, francouzských a nizozemských orgánů a Europolu, které se konaly ve dnech 25. dubna 2019, 7. září 2020 a 11. února 2021, a schůzky za účelem koordinace nizozemského a srbského vyšetřování, která se konala dne 23. května 2022, a dále mu vytýká předání, k němuž došlo dne 24. června 2022.

108

S výjimkou předání, k němuž došlo dne 24. června 2022, jsou všechny úkony nebo jednání uvedené v bodech 106 a 107 výše úkony nebo jednáními přípravné povahy, které nemohou vyvolávat právně závazné účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy žalobce tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení ve smyslu ustálené judikatury Soudního dvora (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 11. listopadu 1981, IBM v. Komise, 60/81, EU:C:1981:264, bod 9, a ze dne 30. listopadu 2023, Sistem ecologica v. Komise, C‑787/22 P, nezveřejněný, EU:C:2023:940, bod 51).

109

Co se týče účasti Europolu a Eurojustu na dotčených schůzkách nebo zasedáních pracovních skupin, za předpokladu, že na základě těchto schůzek a zasedání došlo ke zpracování osobních údajů žalobce, je nutno konstatovat, že se jedná pouze o fáze probíhajících trestních vyšetřování, v nichž se toliko utvářejí podmínky pro jejich další průběh – nijak se přitom nemění práva žalobce ani není zasaženo do žádného z jeho procesních práv.

110

Účastí na těchto schůzkách nebo zasedáních pracovních skupin se tedy neukončuje nějaké zvláštní řízení, které by bylo odlišné od řízení, na jehož základě musí být trestním soudům dotčených členských států umožněno případně rozhodnout o trestní odpovědnosti žalobce (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. listopadu 1981, IBM v. Komise, 60/81, EU:C:1981:264, bod 11, a usnesení ze dne 9. září 2020, IMG v. Komise, T‑645/19, nezveřejněné, EU:T:2020:388, bod 48 a citovaná judikatura).

111

Pokud jde o úkony spočívající v tom, že Europol předal osobní údaje žalobce získané ze služby Sky ECC orgánům členských států, a to Belgického království, Francouzské republiky a Nizozemského království, tyto se nikterak neliší od postupů, kdy Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) předává členským státům své závěrečné zprávy a informace, které podle ustálené judikatury nejsou napadnutelnými akty (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 30. listopadu 2023, Sistem ecologica v. Komise, C‑787/22 P, nezveřejněný, EU:C:2023:940, body 55, 56, 60, 66 a 67; ze dne 12. září 2007, Nikolaou v. Komise, T‑259/03, nezveřejněný, EU:T:2007:254, body 244 a 245 a citovaná judikatura, a ze dne 20. května 2010, Komise v. Violetti a další, T‑261/09 P, EU:T:2010:215, bod 47 a citovaná judikatura).

112

Aniž je tedy třeba zjišťovat, zda lze – vzhledem k tomu, že jednotlivá jednání, která žalobce Europolu a Eurojustu vytýká, nebyla formalizována – účast těchto agentur na schůzkách nebo zasedání pracovní skupiny uvedených v bodech 106 a 107 výše a úkony spočívající v tom, že Europol předal belgickým, francouzským a nizozemským orgánům osobní údaje žalobce získané ze služby Sky ECC, kvalifikovat jako „akty“ ve smyslu článku 263 SFEU, nejsou tyto skutky v žádném případě napadnutelné.

113

Pokud jde naproti tomu o předání, k němuž došlo dne 24. června 2022, je nutno uznat, že povahu napadnutelného aktu má.

114

Je pravda, že z judikatury připomenuté v bodě 111 výše vyplývá, že předání závěrečných zpráv a informací členským státům ze strany OLAF není napadnutelný akt.

115

Soudní dvůr i Tribunál nicméně v rámci rozhodování o tom, že úkony OLAF spočívající v předání nejsou napadnutelné, mohly vzít do úvahy skutečnost, že žalobce měl k dispozici jiné prostředky k zajištění přezkumu legality těchto rozhodnutí o předání (viz rozsudek ze dne 20. května 2010, Komise v. Violetti a další, T‑261/09 P, EU:T:2010:215, bod 48 a citovaná judikatura), a to včetně řízení o předběžné otázce [v tomto smyslu viz usnesení ze dne 19. dubna 2005, Tillack v. Komise, C‑521/04 P(R), EU:C:2005:240, bod 39].

116

Předání, k němuž došlo dne 24. června 2022, se však odehrálo mezi unijní agenturou a orgány nikoliv členského státu, nýbrž třetí země, v projednávaném případě Republiky Srbsko.

117

Pokud legalitu předání, k němuž došlo dne 24. června 2022, není možné v rámci posuzované žaloby napadnout, už nebude moci být z hlediska unijního práva zpochybněna a bude možné mít za to, že osobní údaje, jichž se týkalo, byly srbským orgánům předány v souladu s právními předpisy, ačkoliv se žalobce u soudů této třetí země nemůže domáhat posouzení platnosti uvedeného předání z hlediska unijního práva nebo předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru za účelem posouzení jeho platnosti.

118

Předáním, k němuž došlo dne 24. června 2022, byl v tomto smyslu ukončen zvláštní postup, kterým Eurojust předal orgánům třetí země na jejich žádost osobní údaje identifikované osoby.

119

Nadto je třeba konstatovat, že již samotné uznání napadnutelnosti předání, k němuž došlo dne 24. června 2022, může zaručit účinný dohled – prováděný soudním orgánem nebo jiným nezávislým subjektem – nad předáváním zachycených osobních údajů a jejich používáním k jiným účelům než k trestnímu řízení, pro které byly původně shromážděny (v tomto smyslu viz rozsudek ESLP ze dne 1. dubna 2025, Ships Waste Oil Collector B. V. a další v. Nizozemsko, CE:ECHR:2025:0401JUD000279916, body 160 a 183 a citovaná judikatura).

120

Skutečnost, na kterou poukazuje Eurojust, že by žalobce mohl v návaznosti na případné odsouzení ze strany srbských trestních soudů podat žalobu u francouzských soudů nebo by se mohl obrátit na Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“), je v tomto ohledu irelevantní.

121

U francouzských soudů totiž nelze podat žalobu na neplatnost aktu unijní agentury.

122

A vzhledem k tomu, že Unie nepřistoupila k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen „EÚLP“), ESLP nemůže konstatovat, že by Unie tuto úmluvu porušila, a to zvláště na základě stížnosti podané proti třetí zemi.

123

S ohledem na výše uvedené je třeba námitce nepřípustnosti vznesené Europolem a Eurojustem vyhovět a konstatovat, že úkony nebo jednání napadené žalobcem nejsou s výjimkou předání, k němuž došlo dne 24. června 2022, napadnutelné.

124

Je nutno konstatovat, že žalobce neprokázal, proč by předání, k němuž došlo dne 24. června 2022, mělo mít za následek protiprávní zpracování jeho osobních údajů.

125

V prvé řadě je třeba podotknout, že čl. 45 odst. 2 písm. b) nařízení 2018/1727 stanoví, že za přesnost operativních osobních údajů odpovídá členský stát, který údaje poskytl Eurojustu, pokud – jako v projednávané věci – nebyly poskytnuté údaje v průběhu jejich zpracovávání Eurojustem pozměněny, což žalobce nezpochybňuje.

126

Ve druhé řadě je nutno konstatovat, že pokud jde o postup, kterým francouzské orgány prostřednictvím Eurojustu zpřístupnily srbským orgánům konverzace žalobce, nelze na základě žádné skutečnosti dovodit, že by toto zpracování osobních údajů nebylo korektní, zákonné a prováděné pro určité, výslovně vyjádřené a legitimní účely ve smyslu čl. 71 odst. 1 písm. a) a b) nařízení 2018/1725.

127

Zaprvé toto zpracování bylo prováděno v rámci plnění úkolů Eurojustu a bylo pro jejich plnění nezbytné. Zadruhé z žádné informace obsažené ve spise nevyplývá, že by osobní údaje žalobce byly zpracovány pro jiné účely než k plnění těchto úkolů. Zatřetí zmíněné zpracování bylo prováděno na žádost francouzských orgánů a na základě předchozích žádostí o vzájemnou právní pomoc. Začtvrté předání osobních údajů žalobce srbským orgánům bylo provedeno na základě čl. 56 odst. 2 písm. b) nařízení 2018/1727 a dohody o spolupráci umožňující výměnu operativních osobních údajů, která byla uzavřena mezi Eurojustem a Republikou Srbsko dne 12. listopadu 2019.

128

Postup, kterým francouzské orgány prostřednictvím Eurojustu zpřístupnily srbským orgánům konverzace žalobce, pak byl rovněž přiměřený a dostatečně zabezpečený ve smyslu čl. 71 odst. 1 písm. c), d) a e) nařízení 2018/1725. Spočíval totiž v poskytnutí odkazu na stránku pro stahování dat zabezpečenou heslem předaným francouzskými orgány a nevyskytla se žádná skutečnost, na jejímž základě by bylo možno zpochybnit tvrzení Eurojustu, že přístupu k dotčeným údajům nevyužil a nestáhl je, neuchoval je ani je nezkopíroval do vlastních informačních systémů.

129

Co se kromě toho týče tvrzení žalobce vycházejícího z porušení článků 47 a 48 Listiny, článku 6 EÚLP a článků 14 a 15 Paktu, žalobce nevysvětlil, proč by v důsledku předání, k němuž došlo dne 24. června 2022, měla být k tomuto dni tato ustanovení porušena, a to zejména s ohledem na skutečnost, že nizozemské ani srbské soudy nevydaly žádný rozsudek, kterým by byl k tomuto dni shledán na základě předaných údajů vinným.

130

Návrhová žádání znějící na prohlášení neplatnosti předání, k němuž došlo dne 24. června 2022, je tedy třeba zamítnout jako neopodstatněná.

131

Podle článku 277 SFEU platí, že dotýká-li se spor aktu s obecnou působností přijatého orgánem, institucí nebo jiným subjektem Unie, může se každá strana, i když uplynula lhůta stanovená v čl. 263 šestém pododstavci SFEU, domáhat z důvodů stanovených v čl. 263 druhém pododstavci SFEU před unijním soudem nepoužitelnosti tohoto aktu.

132

Žádný z úkonů nebo jednání, které žalobce vytýká Europolu nebo Eurojustu, ovšem nevykazuje znaky aktu s obecnou působností.

133

Žalobní důvod založený na článku 277 SFEU je tudíž třeba zamítnout.

134

Vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie podle čl. 340 druhého pododstavce SFEU je vázán na splnění souboru podmínek, kterými jsou dostatečně závažné porušení právní normy, jejímž cílem je přiznat práva jednotlivcům, skutečná existence újmy a příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti ze strany původce jednání a újmou způsobenou poškozeným osobám (viz rozsudek ze dne 5. března 2024, Kočner v. Europol, C‑755/21 P, EU:C:2024:202, bod 117 a citovaná judikatura).

135

Není-li jedna z těchto podmínek splněna, musí být žaloba v plném rozsahu zamítnuta a není nutné zkoumat ostatní podmínky mimosmluvní odpovědnosti Unie. Unijní soud mimoto není povinen zkoumat tyto podmínky v určeném pořadí (viz rozsudek ze dne 13. prosince 2018, Evropská unie v. Kendrion, C‑150/17 P, EU:C:2018:1014, bod 118 a citovaná judikatura).

136

Pokud ale unijní normotvůrce stanovil odchylný režim společné a nerozdílné odpovědnosti unijní agentury a jednoho nebo několika členských států, Soudní dvůr rozhodl, že v rámci tohoto odchylného režimu není pro vznik odpovědnosti této agentury nutné prokázat, že újma, jejíž náhrada je požadována, je přičitatelná uvedené agentuře, je-li přičitatelná alespoň jednomu nebo více z těchto členských států (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. března 2024, Kočner v. Europol, C‑755/21 P, EU:C:2024:202, body 125 a 132).

137

Za těchto podmínek je třeba samostatně posoudit jednotlivé úkony nebo jednání, za něž lze činit odpovědnými Europol – který jako jediný podléhá takovému odchylnému režimu společné a nerozdílné odpovědnosti s členskými státy – a Eurojust.

138

V první části návrhových žádáních znějících na náhradu újmy, která je uvedena v rámci prvního žalobního důvodu, žalobce Europolu a dotčeným členským státům vytýká, že zpracovávaly údaje získané ze služby Sky ECC – a to včetně jeho údajů – v rozporu s právními předpisy a nekorektně, a porušily tak zejména čl. 28 odst. 1 písm. a) nařízení 2016/794.

139

Vzhledem k tomu, že prvotní zpracování údajů získaných ze služby Sky ECC nebylo provedeno diferencovaně, nebylo dle názoru žalobce nezbytné ve smyslu čl. 18 odst. 1 nařízení 2016/794, ani přiměřené ve smyslu jeho čl. 28 odst. 1 písm. c), jelikož nebyly dány dostatečné důvody se domnívat, že do skutků, na něž dopadá trestní právo, jsou zapleteni všichni uživatelé služby Sky ECC.

140

Žalobce nadto podotýká, že dalším zpracováním údajů získaných ze služby Sky ECC byl porušen čl. 28 odst. 1 písm. b) nařízení 2016/794, jelikož se toto zpracování týkalo údajů, které nesouvisely výlučně s trestnými činy a byly shromažďovány nediferencovaným způsobem a bez stanovených, výslovně vyjádřených a legitimních účelů.

141

S ohledem na tuto argumentaci je nutno první část návrhových žádání znějících na náhradu újmy chápat v tom smyslu, že se vztahuje ke tvrzením o nesprávném zpracování údajů jak ze strany Europolu, tak ze strany Belgického království, Francouzské republiky a Nizozemského království; na tyto členské státy se přitom uplatní odchylný režim společné a nerozdílné odpovědnosti stanovený v čl. 50 odst. 1 nařízení 2016/794.

142

Při posuzování této první části návrhových žádání znějících na náhradu újmy je tedy třeba zohlednit nejen úkony nebo jednání Europolu v rámci režimu odpovědnosti vyplývajícího z článku 49 nařízení 2016/794, ale i úkony a jednání tří dotčených členských států v rámci odchylného režimu společné a nerozdílné odpovědnosti podle čl. 50 odst. 1 tohoto nařízení.

143

Ve druhé části návrhových žádání znějících na náhradu újmy, která je uvedena v rámci druhého žalobního důvodu, žalobce navzdory tomu, že v bodě 68 žaloby je zmíněn článek 28 nařízení 2016/794, namítá v podstatě pouze porušení práva na spravedlivý proces, a to kvůli nemožnosti ověřit „použitelnost“ údajů získaných ze služby Sky ECC ve vnitrostátních trestních řízeních, která následovala po vyšetřováních, jichž se účastnil Europol.

144

Žalobce tedy v rámci druhého žalobního důvodu nezpochybňuje zákonnost zpracování svých osobních údajů ve smyslu článku 28 nařízení 2016/794, což je ale jediný argument, na jehož základě by předmětná výtka mohla spadat do působnosti odchylného režimu společné a nerozdílné odpovědnosti stanoveného v čl. 50 odst. 1 tohoto nařízení.

145

Za těchto podmínek je třeba při posuzování této druhé části návrhových žádání znějících na náhradu újmy zohlednit pouze úkony nebo jednání Europolu v rámci režimu odpovědnosti vyplývajícího z článku 49 nařízení 2016/794.

146

Ve třetí části návrhových žádání znějících na náhradu újmy, která je uvedena v rámci třetího žalobního důvodu, žalobce namítá, že je za tytéž skutky stíhán dvakrát, a to nizozemskými a srbskými orgány činnými v trestním řízení.

147

Žalobce v podstatě tvrdí, že Europol porušil zejména požadavek optimální koordinace zakotvený v dohodě o SVT, čímž jej připravil o možnost zajistit si náležitou obhajobu, a to v rozporu s články 47 a 48 Listiny, článkem 6 EÚLP a články 14 a 15 Paktu.

148

Ačkoliv je pravda, že Europol v projednávané věci poskytl informace, které byly v jeho držení a které zpracovával, nizozemským orgánům, a francouzské orgány tyto informace předaly srbským orgánům, nic to nemění na tom, že žalobce v rámci třetí části návrhových žádání znějících na náhradu újmy Europolu nevytýká případné „nesprávné zpracování údajů“ ve smyslu čl. 50 odst. 1 nařízení 2016/794, ale pouze to, že Europol porušil své povinnosti vyplývající z dohody o SVT.

149

Při posuzování této třetí části návrhových žádání znějících na náhradu újmy je tudíž třeba zohlednit pouze úkony nebo jednání Europolu v rámci režimu odpovědnosti vyplývajícího z článku 49 nařízení 2016/794.

150

Ve čtvrté části návrhových žádání znějících na náhradu újmy, která je uvedena v rámci čtvrtého žalobního důvodu, žalobce namítá, že Europol a Eurojust jeho údaje získané ze služby Sky ECC zpracovávaly způsobem, který byl nedostatečně zabezpečený a nesprávný, což potvrdil i v odpovědi na otázku Tribunálu položenou na jednání.

151

Jeho tvrzení se zakládají na článku 32 nařízení 2016/794 a na článcích 89, 91 a 92 nařízení 2018/1725.

152

V souvislosti se skutečnostmi, na něž se žalobce odvolává – tj. skutečnosti, které nastaly před 24. červnem 2022 – se přitom podle článku 2 nařízení 2018/1725 na Europol ratione temporis vztahoval pouze článek 32 nařízení 2016/794.

153

Za těchto podmínek je třeba při posuzování této čtvrté části návrhových žádání znějících na náhradu újmy zohlednit pouze úkony nebo jednání Europolu, a to výlučně ve světle článku 32 nařízení 2016/794.

154

Jak bylo uvedeno v bodech 138 až 142 výše, žalobce v první části návrhových žádání znějících na náhradu újmy poukazuje na újmu vyplývající z nesprávného zpracování jeho údajů získaných ze služby Sky ECC, jehož se měl dopustil jak Europol, tak Belgické království, Francouzská republika a Nizozemské království.

155

Žalobce je toho názoru, že údaje získané ze služby Sky ECC – včetně jeho údajů – byly zpracovány nediferencovaným způsobem, a to v rozporu s články 17, 18, 28 a 38 nařízení 2016/794, články 7, 8, 10 až 12, 51 a 52 Listiny, článkem 8 EÚLP a článkem 17 Paktu.

156

Žalobce se domnívá, že dotčené členské státy tyto údaje zprvu zpracovávaly v rozporu se zásadami nezbytnosti a přiměřenosti, jelikož neexistovalo opodstatněné podezření, že by všichni uživatelé služby Sky ECC byli zapojeni do jakékoli trestné činnosti. Toto shromažďování tak odporuje judikatuře ESLP, podle níž je nediferencované shromažďování údajů možné jen výjimečně. Stejně tak podle žalobce platí, že shromažďování a zpracovávání metadat lze provádět pouze na základě soudního povolení a v oblasti národní bezpečnosti nebo boje proti závažné trestné činnosti, o což se v posuzované věci nejedná.

157

Podle čl. 17 odst. 1 písm. a) nařízení 2016/794 přitom Europol může zpracovávat pouze údaje zpracované členskými státy podle jejich vnitrostátního práva, k čemuž dle názoru žalobce v projednávané věci nedošlo.

158

Europol pak tyto údaje podle žalobce zpracovával bez legitimního účelu, jelikož některé uchovávané konverzace nesouvisely s žádným trestným činem. Byly rovněž zpracovávány nekorektně a v rozporu s právními předpisy.

159

Žalobce tvrdí, že Europol v tomto směru porušil bod 32 písm. h), i), p) a q) doporučení Parlamentu ze dne 15. června 2023 Radě a Komisi v návaznosti na vyšetřování údajných porušení a správních pochybení v oblasti provádění právních předpisů Unie týkajících se používání špionážního softwaru Pegasus a ekvivalentního špionážního softwaru [2023/2500(RSP)], jelikož nesmazal údaje, které byly irelevantní, uchovával dotčené údaje nad rámec určité konkrétní doby a nevyrozuměl osoby, které byly cílem sledování, a osoby, které cílem sledování nebyly.

160

Tato protiprávní jednání potvrzuje dle názoru žalobce skutečnost, že Evropský inspektor ochrany údajů (EIOÚ) nedávno konstatoval, že Europol postupoval nesprávně v souvislosti s uchováváním a výmazem datových souborů, u nichž nebyla provedena kategorizace (EDPS Decision on the retention by Europol of datasets lacking Data Subject Categorisation, Cases 2019-0370 & 2021-0699, 21. prosince 2021).

161

Europol tvrdí, že tato část návrhových žádání znějících na náhradu újmy je neopodstatněná.

162

Nejprve je třeba uvést, že Europol nesprávně tvrdí, že nemůže být činěn odpovědným za úkony nebo jednání členských států a Tribunál nemůže posuzovat jejich legalitu.

163

Ačkoli je pravda, že podle článku 276 SFEU nemá unijní soud pravomoc přezkoumávat platnost nebo přiměřenost operací prováděných policií nebo jinými donucovacími orgány členského státu, a to ani v rámci žalob založených na článcích 268 a 340 SFEU (viz body 44 až 46 výše), nic to nemění na tom, že odchylný režim společné a nerozdílné odpovědnosti stanovený v čl. 50 odst. 1 nařízení 2016/794 – mimo tyto konkrétní operace – implicitně, ale nutně znamená, že Europol může být činěn odpovědným za úkony nebo jednání členských států.

164

Z výše uvedeného nutně plyne i to, že v rámci žalob na náhradu újmy opírajících se o čl. 50 odst. 1 nařízení 2016/794 je Tribunál oprávněn posuzovat legalitu úkonů nebo jednání členských států, které nesouvisí se shromažďováním příslušných údajů jejich policejními nebo jinými donucovacími orgány, ať už na základě unijního práva, zejména nařízení 2016/794 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. března 2024, Kočner v. Europol, C‑755/21 P, EU:C:2024:202, bod 121), nebo na základě vnitrostátního práva dotčeného státu.

165

Co se zaprvé týče zpracování údajů shromážděných francouzskými orgány, žalobce uvádí pouze to, že některé údaje byly zpracovány, přestože nesouvisely s žádným trestným činem, a jejich zpracování tudíž odporuje čl. 30 odst. 1 nařízení 2016/794, který upravuje zpracování osobních údajů týkajících se obětí trestných činů, svědků či jiných osob, které mohou poskytnout informace o trestných činech, nebo osobních údajů týkajících se osob mladších osmnácti let.

166

Je nicméně nutno konstatovat, že žalobce je podle všeho zletilá osoba, která byla podle vnitrostátního práva dotčeného členského státu podezřelá ze spáchání trestného činu nebo z účasti na trestném činu spadajícím do pravomoci Europolu podle čl. 3 odst. 1 nařízení 2016/794, a sice obchodu s drogami.

167

Žalobce se tedy čl. 30 odst. 1 nařízení 2016/794 nemůže s úspěchem dovolávat.

168

Co se týče zbývající části jeho námitek, žalobce nepředložil žádný důkaz, na jehož základě by bylo možné mít pochybnosti o tom, že zpracování údajů získaných ze služby Sky ECC, a to zejména dotčenými vnitrostátními orgány, před tím, než byly předány Europolu, bylo v souvislosti s prováděním rozhodnutí o společném vyšetřováním, která jsou zmíněna v bodě 4 výše, a se SVT provedeno z legitimních účelů, pro které byly shromážděny – tj. pro účely vypracování analýz strategické nebo tematické povahy a operativních analýz ve smyslu čl. 18 odst. 2 písm. b) a c) nařízení 2016/794.

169

Žalobce zadruhé nepředložil žádný důkaz, který by mohl prokázat, že předání údajů shromážděných francouzskými orgány Europolu bylo provedeno v rozporu se zásadami uvedenými v čl. 28 odst. 1 nařízení 2016/794.

170

Pokud jde zatřetí o činnost Europolu v souvislosti s údaji žalobce, nic nenasvědčuje tomu, že by přijetí, zpracování a následné předání výsledku analýzy těchto údajů dotčeným členským státům bylo provedeno v rozporu se zásadami uvedenými v čl. 28 odst. 1 nařízení 2016/794.

171

Na prvním místě řadě je třeba podotknout, že všechny tyto operace byly provedeny ve vymezeném rámci sledujícím určité, výslovně vyjádřené a legitimní účely – šlo o konkrétní operaci týkající se služby Sky ECC, jejímž cílem bylo pro účely trestního stíhání zejména identifikovat její uživatele, a to navíc prostřednictvím SVT, který měl stejný cíl a byl zřízen na základě zvláštní dohody, v níž Belgické království, Francouzská republika a Nizozemské království jeho cíle výslovně vymezily a ke které se Europol připojil (viz body 3 až 6 výše).

172

Na druhém místě je třeba uvést, že nic nenasvědčuje tomu, že by zpracování údajů žalobce ze strany Europolu nebylo s ohledem na cíl spočívající v identifikaci uživatelů služby Sky ECC, a to zejména za účelem jejich trestního stíhání, odpovídající, relevantní a přiměřené.

173

Skutečnost, že vůči Europolu mohlo být vydáno rozhodnutí EIOÚ uvedené v bodě 160 výše, je v tomto ohledu irelevantní. Žalobce totiž netvrdí, a tím spíše ani neprokazuje, že jeho údaje spadají do působnosti tohoto rozhodnutí, tedy že se jednalo o údaje v držení Europolu, u nichž nebyla provedena kategorizace.

174

Z informací, které má Tribunál k dispozici, naopak vyplývá, že údaje žalobce souvisely s konkrétním vyšetřováním týkajícím se služby Sky ECC, jehož cílem byla především identifikace jejích uživatelů (viz body 4 až 6 výše), že Europol propojil jméno žalobce s jeho identifikátorem ve službě Sky ECC a s jeho uživatelským jménem, a byl tak schopen identifikovat jeho konverzace (viz body 64 a 65 výše), a rovněž vytvořil národní balíčky (viz bod 81 výše).

175

Na třetím místě je třeba konstatovat, že ze spisu nevyplývá, že by údaje týkající se žalobce, které Europol zpracovával, byly nepřesné nebo nebyly náležitě zabezpečeny – tyto údaje totiž byly předány pouze státům nebo agenturám, jež byly přímo či nepřímo zapojeny do SVT, a byly použity pouze pro účely trestních stíhání, která proti žalobci zahájily Nizozemské království a Republika Srbsko.

176

Na čtvrtém místě je nutno podotknout, že nic nenasvědčuje tomu, že by údaje žalobce, vůči němuž byla ke dni podání projednávané žaloby stále vedena trestní řízení, byly uchovávány po dobu delší, než bylo nezbytné zejména pro řádný průběh těchto řízení.

177

Na pátém místě žalobce nemůže s úspěchem namítat, že neměl přístup ke svým údajům, jelikož v bodě 41 odůvodnění nařízení 2016/794 – kterému musí být pro účely výkladu přiznán značný význam (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. března 2024, Kočner v. Europol, C‑755/21 P, EU:C:2024:202, bod 59), je uvedeno, že Europol může zamítnout přístup k osobním údajům určité osoby, aby mohl řádně plnit své úkoly, chránit bezpečnost a veřejný pořádek, zabránit trestnému činu nebo zaručit, že nebude ohroženo žádné vnitrostátní vyšetřování.

178

Začtvrté z informací, které byly Tribunálu poskytnuty, nikterak nevyplývá, že by Europol porušil zásady týkající se zpracování osobních údajů na schůzkách, které se konaly ve dnech 27. května a 28. srpna 2019, nebo na zasedání pracovní skupiny, které se konalo ve dnech 23. a 24. července 2020 a během něhož byly objeveny nové zprávy (viz body 55 a 57 výše).

179

Je zjevné, že tato setkání patří do rámce úkolů svěřených Europolu, které jsou uvedeny mimo jiné v čl. 4 odst. 1 písm. c) nařízení 2016/794, a to zejména za posuzované situace, kdy se Europol účastnil SVT, jak je stanoveno čl. 4 odst. 1 písm. d) tohoto nařízení.

180

Zapáté na základě žádné skutečnosti nelze dospět k závěru, že by Belgické království, Francouzská republika nebo Nizozemské království pochybily při přijímání údajů, které jim předal Europol.

181

Zašesté nic nenasvědčuje tomu, že by informace předané nizozemskými orgány srbským orgánům byly někdy v držení Europolu, což vylučuje veškerou společnou a nerozdílnou odpovědnost této agentury.

182

Pokud jde zasedmé o předání, k němuž došlo dne 24. června 2022, nic nenasvědčuje tomu, že by bylo provedeno v rozporu s článkem 28 nařízení 2016/794.

183

Z důvodů obdobných těm, které jsou uvedeny v bodech 171 až 182 výše, je kromě toho třeba konstatovat, že Europolu, Belgickému království, Francouzské republice ani Nizozemskému království nelze vytýkat žádné porušení článků 7, 8, 10 až 12, 51 a 52 Listiny, článku 8 EÚLP a článku 17 Paktu.

184

V tomto ohledu je třeba rovněž připomenout, že čl. 52 odst. 1 Listiny počítá s tím, že práva zaručená v Listině – mimo jiné právo na respektování soukromého a rodinného života, ochranu osobních údajů, svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání, svobodu projevu a informací, svobodu shromažďování a sdružování – lze omezit, pokud jsou tato omezení stanovena zákonem, respektují podstatu dotčených práv a svobod a jsou při dodržení zásady proporcionality nezbytná a skutečně odpovídají cílům obecného zájmu, které uznává Unie, nebo potřebě ochrany práv a svobod druhého [viz rozsudek ze dne 4. října 2024, Bezirkshauptmannschaft Landeck (Pokus o přístup k osobním údajům uloženým v mobilním telefonu), C‑548/21, EU:C:2024:830, bod 119 a citovaná judikatura].

185

Nadto je třeba podotknout, že boj proti závažné trestné činnosti – kterým je i boj proti obchodu s drogami – může odůvodnit takové závažné zásahy do základních práv zakotvených mimo jiné v článcích 7 a 8 Listiny, jako jsou ty, které s sebou nese uchovávání provozních a lokalizačních údajů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. září 2023, Lietuvos Respublikos generalinė prokuratūra, C‑162/22, EU:C:2023:631, bod 37).

186

Dále, pokud se žalobce dovolává doporučení Evropského parlamentu uvedeného v bodě 159 výše, postačuje konstatovat, že takový dokument nemá právně závazné účinky.

187

S ohledem na výše uvedené žalobce neprokázal žádné dostatečně závažné porušení právní normy, jejímž cílem je přiznat mu nějaká práva.

188

Vzhledem k tomu, že není naplněna tato podmínka pro vznik odpovědnosti Europolu na základě čl. 50 odst. 1 nařízení 2016/794, není třeba se zabývat ostatními podmínkami vzniku odpovědnosti této agentury na tomto základě (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. prosince 2018, Evropská unie v. Kendrion, C‑150/17 P, EU:C:2018:1014, bod 118).

189

Část návrhových žádání žalobce znějících na náhradu újmy, která je namířena vůči Europolu na základě čl. 50 odst. 1 nařízení 2016/794, tudíž musí být zamítnuta jako neopodstatněná.

190

Žalobce tvrdí, že mu vznikla újma v důsledku porušení jeho práva na spravedlivý trestní proces, které je zaručeno články 47 a 48 Listiny a články 14 a 15 Paktu, k němuž mělo dojít kvůli nemožnosti ověřit pravdivost, pravost, důvěryhodnost a legalitu údajů, které byly zpracovány a předány v rámci spolupráce týkající se služby Sky ECC, nebo přinejmenším kvůli absenci formálních a materiálních záruk.

191

„(Kýžená) víceméně absolutní zásada důvěry mezi státy“ a „metody utajovaného (vyšetřování) (používané státem)“ totiž dle žalobce znemožňují formální a materiální kontrolu údajů získaných ze služby Sky ECC jakožto důkazů v rámci vnitrostátních trestních řízení, a to i přesto, že tyto údaje jsou neúplné, a byly proto shromažďovány a zpracovávány nekorektně, nevhodně a v rozporu s právními předpisy a s účelem použití důkazů v trestních věcech.

192

Europol tvrdí, že tato část návrhových žádání znějících na náhradu újmy je neopodstatněná.

193

Předně je třeba uvést, že pokud žalobce v podstatě tvrdí, že v rámci nizozemského ani srbského trestní řízení nemůže zpochybnit přípustnost nebo důkazní sílu údajů získaných ze služby Sky ECC a použitých v rámci těchto řízení, musí být tato argumentace odmítnuta, jelikož Europol nenese společnou a nerozdílnou odpovědnost za úkony nebo jednání členského státu, které nesouvisí s nesprávným zpracováním údajů, a nenese společnou a nerozdílnou odpovědnost za jednání třetí země.

194

Pokud pak žalobce v rámci této části návrhových žádání znějících na náhradu újmy namítá protiprávnost zpracování svých údajů, tato argumentace již byla odmítnuta v bodě 187 výše.

195

Část návrhových žádání žalobce znějících na náhradu újmy, která vychází z toho, že Europol porušil články 47 a 48 Listiny a články 14 a 15 Paktu, je proto třeba zamítnout.

196

V rámci třetího žalobního důvodu žalobce tvrdí, že mu Europol způsobil újmu tím, že nesplnil povinnost koordinovat trestní stíhání – i když je stanovena v dohodě o SVT – a to i přesto, že se podílel na sdílení údajů žalobce pro účely jeho trestního stíhání.

197

Kvůli porušení této povinnosti se žalobce musí obhajovat v Nizozemsku i Srbsku – je přitom uvězněn v Nizozemsku, což má dopad na jeho obhajobu v Srbsku a proto byly porušeny články 47 a 48 Listiny, článek 6 EÚLP a články 14 a 15 Paktu.

198

Europol tvrdí, že tato část návrhových žádání znějících na náhradu újmy je neopodstatněná.

199

V tomto ohledu postačuje uvést, že argumentace žalobce vychází z nesprávného výkladu části dohody o SVT, které se dovolává.

200

V části dohody o SVT, nadepsané „9.1 Dohody o využívání digitálních údajů získaných na základě monitorování serverů – Výměna informací se zeměmi, které nejsou členy SVT“, je uvedeno, že „pokud se [...] obdobných nebo souvisejících činů mohou účastnit uživatelé z různých zemí SVT nebo ze zemí, které nejsou členy SVT, dotyční členové SVT začnou neprodleně postupovat ve vzájemné součinnosti, případně i se zeměmi, které nejsou členy SVT, a s Europolem“.

201

Kromě toho, že součinnost s Europolem ohledně používání digitálních údajů získaných na základě monitorování serverů je jen nepovinná, je tedy nutno konstatovat, že s ohledem na nadpis části dohody, ve které je obsažena pasáž zmíněná žalobcem, se tato součinnost týká použití těchto údajů, a nikoli trestních stíhání, která by mohla být zahájena na základě uvedených údajů členskými státy, které jsou stranami dohody o SVT, nebo dokonce zeměmi, které jejími stranami nejsou.

202

Vůči Europolu se navíc nelze dovolávat povinnosti koordinace trestních stíhání na vnitrostátní úrovni, jelikož nařízení 2016/794 – a zejména jeho čl. 4 odst. 1 – mu v žádném případě neumožňuje, aby rozhodl o zahájení trestního stíhání určité identifikované osoby v dané zemi nebo aby koordinoval trestní stíhání zahájená v několika těchto zemích.

203

Europol tudíž nemůže být shledán odpovědným za porušení článků 47 a 48 Listiny, článku 6 EÚLP a článků 14 a 15 Paktu, tedy za porušení, která se ke dni podání projednávané žaloby ukázala jako zcela hypotetická, jelikož trestní řízení zahájená proti žalobci stále probíhala.

204

Část návrhových žádání žalobce znějících na náhradu újmy, která vychází z toho, že Europol porušil dohodu o SVT, jakož i články 47 a 48 Listiny, článek 6 EÚLP a články 14 a 15 Paktu, je proto třeba zamítnout.

205

V rámci čtvrtého žalobního důvodu žalobce tvrdí, že i kdyby se ukázalo, že shromažďování a zpracování jeho osobních údajů bylo provedeno v souladu s právními předpisy a korektně, Europol mu způsobil újmu tím, že v rozporu s článkem 32 nařízení 2016/794 nesplnil povinnost zajistit odpovídající úroveň zabezpečení jeho údajů.

206

Europol tvrdí, že tato část návrhových žádání znějících na náhradu újmy je neopodstatněná.

207

Je nutno konstatovat, že tvrzení žalobce vycházející z toho, že Europol nesplnil povinnost přijmout vhodná technická a organizační opatření, aby zajistil úroveň zabezpečení odpovídající danému riziku, nejsou podložena žádným důkazem ani důkazem prima facie.

208

Žalobce neprokázal, že by v důsledku takového nesplnění povinnosti došlo k neoprávněnému zveřejnění nebo úpravám jeho osobních údajů, k neoprávněnému přístupu k těmto údajům nebo k jakýmkoliv jiným nedovoleným formám jejich zpracování.

209

V tomto ohledu je třeba uvést, že tvrzení žalobce vycházející z toho, že kvůli jednání Europolu došlo ke zveřejnění jeho jména v tisku, není podloženo žádným důkazem.

210

K prokázání toho, že Europol nesplnil povinnosti, které má na základě článku 32 nařízení 2016/794, nepostačuje pouhá nepodložená obava žalobce, že mohlo dojít k porušení zabezpečení jeho osobních údajů.

211

Část návrhových žádání žalobce znějících na náhradu újmy, která vychází z toho, že Europol porušil článek 32 nařízení 2016/794, je tudíž třeba zamítnout, a je nutno zamítnout všechna návrhová žádání znějící na náhradu újmu, která jsou namířena proti Europolu.

212

V rámci prvního žalobního důvodu žalobce tvrdí, že mu vznikla újma v důsledku zpracování jeho osobních údajů v rozporu s články 71 a 72 nařízení 2018/1725, články „(9 a) 26 a 27 nařízení 2018/1727“, články 7, 8 a 10 až 12 Listiny, ve spojení s jejími články 51 a 52, článkem 8 EÚLP a článkem 17 Paktu.

213

Na podporu své argumentace žalobce mutatis mutandis odkazuje na výtky vznesené vůči Europolu a uvedené v bodech 154 až 160 výše. Dodává, že Eurojust rovněž jednal v rozporu s povinností zachovávat profesní tajemství advokátů.

214

Eurojust tvrdí, že tato část návrhových žádání znějících na náhradu újmy je neopodstatněná.

215

Úvodem je třeba odmítnout argumenty žalobce, které lze chápat tak, že jimi na základě porušení zabezpečení svých osobních údajů napadá úkony nebo jednání Eurojustu, které se týkaly jiných údajů než jeho osobních údajů.

216

Odpovědnost Unie totiž může být založena pouze tehdy, pokud žalobce prokáže, že újma, jejíž náhrady se domáhá, se jej osobně dotýká (usnesení ze dne 3. září 2021, Löning v. Komise, C‑176/21 P, nezveřejněné, EU:C:2021:697, bod 19).

217

Výtky žalobce týkající se toho, že Belgickému království, Francouzské republice, Nizozemskému království a Europolu byla na třech schůzkách, které se konaly ve dnech 25. dubna 2019, 7. září 2020 a 11. února 2021, poskytována podpora a poradenství v oblasti justiční spolupráce (bod 71 výše), a výtky týkající se koordinace nizozemského a srbského vyšetřování na schůzce konané dne 23. května 2022 (bod 73 výše), v souvislosti s nimiž žalobce netvrdí, a tím spíše ani neprokazuje, že vedly ke zpracování jeho osobních údajů, tudíž musí být odmítnuty.

218

Totéž platí pro tvrzení vycházející z toho, že Eurojust jednal v rozporu s povinností zachovávat profesní tajemství advokáta.

219

Je pravda, že žalobce poukázal na stížnost advokáta zapsaného u advokátní komory v Rotterdamu, která se týkala zpracování jeho údajů získaných ze služby Sky ECC. Neuvedl však, že tento advokát byl nebo je jeho právní zástupce a informace, které Eurojust údajně zpracovával, souvisely s jeho obhajobou, a bylo by tím porušeno jeho právo poradit se v rámci soudního řízení s advokátem, které je zakotveno v čl. 47 druhém pododstavci Listiny (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. prosince 2022, Orde van Vlaamse Balies a další, C‑694/20, EU:C:2022:963, bod 53).

220

Pokud jde o předání, k němuž došlo dne 24. června 2022, žalobce neprokázal – jak bylo uvedeno v bodech 124 až 130 výše – proč by toto předání mělo mít za následek protiprávní zpracování jeho osobních údajů.

221

Co se navíc týče tvrzení vycházejícího z porušení článků 47 a 48 Listiny, článku 6 EÚLP a článků 14 a 15 Paktu, žalobce nevysvětlil, proč by případné protiprávní zpracování jeho osobních údajů mělo vést k porušení těchto ustanovení.

222

Návrhová žádání žalobce v části znějící na náhradu újmy, která vychází z protiprávního zpracování jeho osobních údajů, jakož i z porušení článků 47 a 48 Listiny, článku 6 EÚLP a článků 14 a 15 Paktu, je třeba s ohledem na výše uvedené zamítnout.

223

V rámci druhého žalobního důvodu žalobce tvrdí, že mu Eurojust způsobil újmu v důsledku porušení jeho práva na spravedlivý trestní proces, které je zaručeno články 47 a 48 Listiny a články 14 a 15 Paktu, k němuž došlo kvůli nemožnosti ověřit pravdivost, pravost, důvěryhodnost a legalitu údajů, které byly zpracovány a předány v rámci spolupráce týkající se služby Sky ECC, nebo přinejmenším kvůli absenci formálních a materiálních záruk.

224

Na podporu své argumentace uplatňuje žalobce stejné argumenty, jaké jsou uvedeny v bodě 191 výše.

225

Eurojust tvrdí, že tato část návrhových žádání znějících na náhradu újmy je neopodstatněná.

226

V souvislosti s druhým žalobním důvodem, který se týká výlučně režimu důkazů použitých ve vnitrostátních trestních řízeních zahájených proti žalobci, je třeba konstatovat, že Eurojust pouze provedl předání, k němuž došlo dne 24. června 2022.

227

Návrhová žádání znějící na prohlášení neplatnosti předání, k němuž došlo dne 24. června 2022, opírající se o tytéž argumenty, již byla zamítnuta v bodech 128 až 130 výše.

228

Žalobce kromě toho neuvedl žádnou skutečnost nebo argument, které by prokazovaly, že po tomto předání došlo k nějakému porušení jeho práva na účinnou soudní ochranu.

229

V každém případě je třeba připomenout, že čl. 52 odst. 1 Listiny počítá s tím, že práva zaručená v Listině – včetně práva na účinnou soudní ochranu – lze za podmínek připomenutých v bodě 184 výše omezit.

230

Návrhová žádání žalobce v části znějící na náhradu újmy, která vychází z toho, že Eurojust porušil články 47 a 48 Listiny nebo články 14 a 15 Paktu, je třeba s ohledem na výše uvedené zamítnout.

231

V rámci třetího žalobního důvodu žalobce tvrdí, že mu Eurojust způsobil újmu tím, že nesplnil povinnost koordinovat trestní stíhání – i když je stanovena v čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení 2018/1727 a v dohodě o SVT – a to i přesto, že se podílel na sdílení údajů žalobce pro účely jeho trestního stíhání.

232

Kvůli porušení této povinnosti se žalobce musí obhajovat v Nizozemsku i Srbsku – je přitom uvězněn v Nizozemsku, což má údajně dopad na jeho obhajobu v Srbsku, a proto byly porušeny články 47 a 48 Listiny, článek 6 EÚLP a články 14 a 15 Paktu.

233

Eurojust tvrdí, že tato část návrhových žádání znějících na náhradu újmy je neopodstatněná.

234

V tomto ohledu je třeba připomenout – jak již bylo uvedeno v bodech 199 až 201 výše – že součinnost, se kterou počítá dohoda o SVT, se týká použití údajů shromážděných dotčenými státy, a nikoli trestních stíhání, která by mohla být zahájena na základě uvedených údajů členskými státy, které jsou stranami dohody o SVT, nebo dokonce zeměmi, které jejími stranami nejsou.

235

Kromě toho je třeba podotknout, že čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení 2018/1727 stanoví, že Eurojust „pomáhá příslušným orgánům členských států při zajišťování co nejlepší koordinace vyšetřování a stíhání“.

236

Z toho vyplývá – jak správně tvrdí Eurojust – že tato agentura je v rámci této operativní pravomoci koordinovat vyšetřování a stíhání povinna pouze vynaložit veškeré úsilí a rozhodnutí o zahájení stíhání určité osoby mohou učinit pouze dotčené vnitrostátní orgány, což potvrzuje i článek 85 SFEU, který je právním základem nařízení 2018/1727.

237

Eurojust tak nemůže odpovídat za procesní rozhodnutí, která spadají do výlučné pravomoci a odpovědnosti dotčených států.

238

Návrhová žádání žalobce v části znějící na náhradu újmy, která vychází z toho, že Eurojust porušil dohodu o SVT, čl. 4 odst. 1 písm. b) nařízení 2018/1727, články 47 a 48 Listiny, článek 6 EÚLP a články 14 a 15 Paktu, je třeba s ohledem na výše uvedené zamítnout.

239

V rámci čtvrtého žalobního důvodu žalobce tvrdí, že i kdyby se ukázalo, že shromažďování a zpracování jeho osobních údajů bylo provedeno v souladu s právními předpisy a korektně, Eurojust mu způsobil újmu předně tím, že v rozporu s článkem 91 nařízení 2018/1725 nesplnil povinnost zajistit odpovídající úroveň zabezpečení jeho údajů.

240

S ohledem na to, že údaje ze služby Sky ECC byly získány novým postupem – a sice za použití techniky nazvané „útok ‚man in the middle‘ “ – Eurojust dále dle názoru žalobce nesplnil povinnost provést předběžné posouzení vlivu na ochranu jeho osobních údajů, která je stanovena v článku 89 nařízení 2018/1725.

241

Nakonec žalobce tvrdí, že Eurojust nesplnil povinnost ohlásit EIOÚ porušení zabezpečení osobních údajů žalobce, čímž porušil článek 92 nařízení 2018/1725.

242

Eurojust uvádí, že tato část návrhových žádání znějících na náhradu újmy je neopodstatněná.

243

Nejprve je třeba konstatovat, že tvrzení žalobce vycházející z toho, že Eurojust nesplnil povinnost přijmout vhodná technická a organizační opatření, aby zajistil úroveň zabezpečení odpovídající danému riziku, musí být zamítnuta z důvodů obdobných těm, které jsou uvedeny v bodech 207 až 210 výše.

244

Žalobce dále nevysvětlil, proč Eurojust nesplnil povinnost provést posouzení vlivu před tím, než francouzské orgány předaly srbským orgánům odkaz na heslem zabezpečenou stránku, na které byly jeho konverzace v rámci služby Sky ECC (bod 75 výše).

245

Takové předání, u něhož nic nenasvědčuje tomu, že by představovalo nějaké zvláštní riziko pro práva a svobody žalobce nebo alespoň riziko vyšší než jiné způsoby předání, nebylo důvodem k provedení předběžného posouzení vlivu podle článku 89 nařízení 2018/1725.

246

A nakonec je třeba podotknout, že žalobce nikterak neprokázal, že by Eurojust porušil zabezpečení jeho osobních údajů, takže mu nemůže vytýkat, že nesplnil povinnost ohlásit takové porušení EIOÚ, která je stanovena v článku 92 nařízení 2018/1725.

247

Návrhová žádání žalobce v části znějící na náhradu újmy, která vychází z porušení článků 89, 91 a 92 nařízení 2018/1725, je třeba s ohledem na výše uvedené zamítnout, a proto je nutno zamítnout všechna návrhová žádání znějící na náhradu újmu, která jsou namířena proti Eurojustu.

248

S ohledem na vše výše uvedené musí být žaloba v plném rozsahu zamítnuta; není přitom třeba rozhodovat o ostatních námitkách nepřípustnosti vznesených Europolem a Eurojustem.

249

Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Europol a Eurojust požadovaly náhradu nákladů řízení a žalobce neměl ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení. Belgické království, Španělské království a Nizozemské království kromě toho podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu ponesou vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (pátý senát)

rozhodl takto: