1)

Musí být čl. 2 bod 11 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/751 (1) ze dne 29. dubna 2015 o mezibankovních poplatcích za karetní platební transakce vykládán pro účely použití hmotněprávních ustanovení tohoto nařízení v tom smyslu, že celková čistá částka plateb, slev či pobídek, jež partner v rámci společného označování („co-branding“) obdrží v třístranném schématu platebních karet za karetní platební transakci nebo činnosti s ní spojené, musí být považována za čistou náhradu, i když tento partner v rámci společného označování není vydavatelem?

2)

Musí být článek 4 nařízení 2015/751 ve spojení s jeho čl. 2 bodem 10 druhou větou vykládán v tom smyslu, že čistá náhrada spadá přímo do působnosti článku 4?

3)

Musí být článek 5 nařízení 2015/751 vykládán v tom smyslu, že se vztahuje i na protiplnění, včetně čistých náhrad, které partner v rámci společného označování obdrží z karetní platební transakce, pokud tento partner není vydavatelem?

4)

5)

Musí být článek 5 nařízení 2015/751 vykládán v tom smyslu, že protiplnění musí být pro účely použití článku 4 tohoto nařízení považováno za součást mezibankovního poplatku již tehdy, pokud má stejný cíl jako mezibankovní poplatek?

6)

Musí být čl. 2 bod 11 nařízení 2015/751 vykládán v tom smyslu, že je možné transakční poplatek, který partner v rámci společného označování platí do třístranného schématu platebních karet, odečíst od plateb, slev či pobídek, které tento partner obdrží od schématu platebních karet za karetní platební transakci nebo činnosti s ní spojené?

7)