1)

Je třeba v situaci, kdy ustanovení vnitrostátního práva stanoví, že soudce vnitrostátního soudu poslední instance (soudce Nejvyššího soudu) může být na základě diskrečního rozhodnutí předsedy tohoto soudu (prvního předsedy Nejvyššího soudu) bez svého souhlasu přeřazen na určitou dobu v roce z jednoho kolegia tohoto soudu, v němž v souladu se svou přípravou a kompetencemi zpravidla rozhoduje, k jinému kolegiu tohoto soudu příslušnému k projednávání věcí jiného druhu, než kterými se soudce zabýval dosud, vykládat ustanovení čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie tak, že vyžaduje, aby měl přeřazený soudce za účelem ochrany své nezávislosti právo na účinný opravný prostředek proti tomuto rozhodnutí k nezávislému a nestrannému soudu v řízení splňujícím požadavky vyplývající z článků 47 a 48 Listiny základních práv?

2)

a zároveň tak, že nezávislým, nestranným soudem, předem zřízeným zákonem a poskytujícím účinnou právní ochranu jednotlivcům v oblastech pokrytých právem Evropské unie, není soud poslední instance členského státu (Nejvyšší soud), v jehož tříčlenném senátě zasedají soudci, z nichž dva byli bez svého souhlasu předsedou tohoto soudu přeřazeni ze svého domovského kolegia tohoto soudu do jeho kolegia příslušného k projednání věci, aniž by se předtím mohli proti rozhodnutí o přeřazení odvolat k nestrannému a nezávislému soudu v řízení splňujícím požadavky vyplývající z článků 47 a 48 Listiny základních práv?