–

za C. sp. z o.o.: P. K. Rosiak, M. Sendrowicz a K. Szczepanowska-Kozłowska, radcowie prawni,

–

za polskou vládu: B. Majczyna a S. Żyrek, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi: K. Herrmann a P. J. O. Van Nuffel, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU ve světle čl. 47 prvního pododstavce Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi C. W. S. A., C. O. S. A., D. sp. z o.o., G. S. A., C. sp. z o.o. (dále jen „společnost C“) a C.1 S. A. na straně jedné a Prezes Urzędu Ochrony Konkurencji i Konsumentów (předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a spotřebitelů, Polsko) na straně druhé ve věci rozhodnutí, kterým se těmto podnikům ukládají pokuty za porušení pravidel hospodářské soutěže.

3

Článek 179 Ústavy Polské republiky (Konstytucja Rzeczypospolitej Polskiej) stanoví:

„Soudci jsou do funkce jmenováni prezidentem republiky na návrh Národní rady soudnictví (Krajowa Rada Sądownictwa, Polsko) [(dále jen ‚KRS‘)] bez časového omezení.“

4

Článek 180 Ústavy Polské republiky stanoví:

„1.   Soudci jsou neodvolatelní.

2.   Soudce může být odvolán, dočasně zproštěn výkonu funkce, převeden k jinému soudu nebo na jinou funkci proti své vůli pouze na základě soudního rozhodnutí a pouze v případech stanovených zákonem.

[…]“

5

Článek 29 zákona o Nejvyšším soudu (ustawa o Sądzie Najwyższym) ze dne 8. prosince 2017 (Dz. U. z roku 2018, částka 5) ve znění zákona, kterým se mění zákon o Nejvyšším soudu a některé další zákony (ustawa o zmianie ustawy o Sądzie Najwyższym oraz niektórych innych ustaw), ze dne 9. června 2022 (Dz. U. z roku 2022, částka 1259) (dále jen „zákon o Nejvyšším soudu“), stanoví:

„[…]

2.   V rámci činnosti [Nejvyššího soudu (Sąd Najwyższy)] nebo jeho orgánů je nepřípustné zpochybňovat legitimitu [soudů], ústavních orgánů státu a orgánů kontroly a ochrany práva.

3.   Je nepřípustné, aby [Nejvyšší soud (Sąd Najwyższy)] nebo jiný orgán moci určoval nebo posuzoval zákonnost jmenování soudce nebo z něj odvozeného oprávnění k plnění úkolů v oblasti výkonu spravedlnosti.

4.   Okolnosti spojené se jmenováním soudce [Nejvyššího soudu (Sąd Najwyższy)] nemohou být výlučným důvodem pro napadení rozhodnutí přijatého za účasti tohoto soudce nebo pro zpochybnění jeho nezávislosti a nestrannosti.

5.   Dodržení požadavků nezávislosti a nestrannosti soudcem [Nejvyššího soudu (Sąd Najwyższy)] nebo soudcem delegovaným k [tomuto] soudu lze přezkoumat s přihlédnutím k okolnostem jeho jmenování a jeho chování po jeho jmenování, a to na žádost jednotlivce uvedeného v odstavci 7, pokud to za okolností dané věci může vést k porušení zásady nezávislosti nebo nestrannosti, které má vliv na výsledek věci, s přihlédnutím k situaci jednotlivce a povaze věci.

6.   Návrh na určení, že byly splněny požadavky uvedené v odstavci 5, lze podat proti soudci [Nejvyššího soudu (Sąd Najwyższy)] nebo proti soudci delegovanému k tomuto soudu a přidělenému k soudnímu kolegiu, které zkoumá:

[…]

7.   Každý účastník řízení před [Nejvyšším soudem (Sąd Najwyższy)] má v případech uvedených v odstavci 6 právo podat takový návrh.

[…]

15.   [Nejvyšší soud (Sąd Najwyższy)] posoudí návrh na neveřejném zasedání v kolegiu o pěti soudcích určených losem ze všech členů [Nejvyššího soudu (Sąd Najwyższy)] po vyslechnutí soudce, kterého se návrh týká, není-li jeho vyslechnutí nemožné nebo velmi obtížné. Soudce může předložit písemné vyjádření. Dotyčný soudce je vyloučen z losování.

[…]

21.   Proti usnesení vydanému po projednání návrhu lze podat opravný prostředek k [Nejvyššímu soudu (Sąd Najwyższy)] zasedajícímu v kolegiu o sedmi soudcích určených losem ze všech členů [Nejvyššího soudu (Sąd Najwyższy)]. Dotyčný soudce a soudce, který se podílel na napadeném usnesení, jsou z losování vyloučeni.“

6

Článek 49 občanského soudního řádu (ustawa – Kodeks postępowania cywilnego) ze dne 17. listopadu 1964 (Dz. U. č. 43, částka 296), ve znění použitelném na spor v původním řízení, v odstavci 1 stanoví:

„[…] soud na návrh soudce nebo účastníka řízení vyloučí tohoto soudce, pokud existuje okolnost, která může vyvolat legitimní pochybnosti o jeho nestrannosti v projednávané věci.“

7

Rozhodnutím ze dne 8. prosince 2009 předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a spotřebitelů konstatoval, že dohoda uzavřená dotyčnými podniky představuje jednání omezující hospodářskou soutěž na polském trhu výroby a prodeje šedého cementu. Uložil tudíž těmto podnikům pokuty za porušení vnitrostátních a unijních pravidel hospodářské soutěže.

8

Rozsudkem ze dne 13. prosince 2013 Krajský soud ve Varšavě (Sąd Okręgowy w Warszawie, Polsko) toto rozhodnutí částečně změnil a pokuty uložené dotyčným podnikům snížil.

9

V návaznosti na odvolání podaná proti uvedenému rozsudku Odvolací soud ve Varšavě (Sąd Apelacyjny w Warszawie, Polsko) rozsudkem ze dne 27. března 2018 snížil výši pokut uvedených v bodě 7 tohoto rozsudku.

10

Proti rozsudku ze dne 27. března 2018 byly podány kasační opravné prostředky. Rozsudkem ze dne 29. července 2020 Senát pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné (Izba Kontroli Nadzwyczajnej i Spraw Publicznych) Nejvyššího soudu (Sąd Najwyższy) (dále jen „senát pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné“) částečně zrušil rozsudek ze dne 27. března 2018 a vrátil věc Odvolacímu soudu ve Varšavě (Sąd Apelacyjny w Warszawie), který znovu rozhodl rozsudkem ze dne 21. května 2021.

11

Společnost C podala proti posledně uvedenému rozsudku opravný prostředek k Nejvyššímu soudu (Sąd Najwyższy), v němž mimo jiné zpochybnila řádnost složení soudního kolegia Odvolacího soudu ve Varšavě (Sąd Apelacyjny w Warszawie), které vydalo posledně uvedený rozsudek, a složení kolegia Nejvyššího soudu (Sąd Najwyższy), které vydalo rozsudek ze dne 29. července 2020.

12

Když byla společnost C informována o složení senátu pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné, který byl příslušný k rozhodování o kasačním opravném prostředku, podala na základě čl. 29 odst. 5 zákona o Nejvyšším soudu návrh na určení, že jeden ze soudců tohoto kolegia nesplňuje podmínky nezávislosti a nestrannosti s ohledem na okolnosti jeho jmenování na návrh KRS. Podala proto návrh na vyloučení tohoto soudce.

13

V žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce předkládající kolegium složené ze samosoudce, soudce T. S., který je členem občanskoprávního senátu Nejvyššího soudu (Sąd Najwyższy) (dále jen „občanskoprávní senát“), uvádí, že věc byla projednána „na neveřejném jednání před senátem pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné“ dne 15. března 2023. Z písemností, které má Soudní dvůr k dispozici, však vyplývá, že předkládající soudce je členem kolegia o pěti soudcích určených losem ze všech členů Nejvyššího soudu (Sąd Najwyższy), které bylo v souladu s čl. 29 odst. 15 zákona o Nejvyšším soudu určeno k projednání incidenčního řízení týkajícího se kontroly dodržování požadavků nezávislosti a nestrannosti (dále jen „test nezávislosti a nestrannosti“) zahájeného na návrh společnosti C.

14

Uvedený soudce má pochybnosti, zda jsou test nezávislosti a nestrannosti a postup vyloučení soudce stanovený polským právem slučitelné s unijním právem.

15

Předkládající soudce má za to, že je dán prostor pro „soudní dialog“, který umožní zabránit nenapravitelnému rozporu mezi unijním právem a polským ústavním právem, a je toho názoru, že ani první, ani druhé z těchto dvou práv nedávají možnost napadnout jmenování soudce a zpochybnit jeho způsobilost rozhodovat, pokud neexistuje spojitost mezi okolnostmi jmenování uvedeného soudce a okolnostmi věci, která mu byla předložena, ani jiný důvod pro zpochybnění jeho nezávislosti a nestrannosti, než je důvod týkající se řádnosti procesu jmenování.

16

Za těchto podmínek se Nejvyšší soud (Sąd Najwyższy), rozhodující samosoudcem, rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

17

Společnost C má pochybnosti o tom, zda předkládající orgán, který rozhoduje pouze samosoudcem T. S., má s ohledem na okolnosti jmenování tohoto soudce do občanskoprávního senátu postavení nezávislého a nestranného soudu předem zřízeného zákonem ve smyslu čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU vykládaného ve světle článku 47 Listiny. Společnost C konkrétně zdůrazňuje, že uvedený soudce je jedním ze soudců, ve vztahu k nimž Evropský soud pro lidská práva vydal rozsudek ze dne 3. února 2022, Advance Pharma sp. z o.o. v. Polsko (CE:ECHR:2022:0203JUD00146920, dále jen „rozsudek Advance Pharma v. Polsko“).

18

Evropská komise sdílí pochybnosti vyjádřené společností C. Konstatuje, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podal samosoudce, který byl k občanskoprávnímu senátu jmenován za stejných okolností, za nichž byli jmenováni soudci, kteří Soudnímu dvoru předložili žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce ve věcech, v nichž byly vydány rozsudek ze dne 21. prosince 2023, Krajowa Rada Sądownictwa (Setrvání soudce ve funkci) (C‑718/21, dále jen rozsudek Krajowa Rada Sądownictwa, EU:C:2023:1015), a usnesení ze dne 15. května 2024, Rzecznik Finansowy (C‑390/23, EU:C:2024:419); ze dne 29. května 2024, Rzecznik Praw Obywatelskich (Polský mimořádný opravný prostředek) (C‑720/21, EU:C:2024:489), a ze dne 29. května 2024, Prokurator Generalny (Polský mimořádný opravný prostředek II) (C‑43/22, EU:C:2024:459), a má tudíž za to, že tento předkládající orgán nemůže být považován za soud předem zřízený zákonem ve smyslu čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU ve spojení s čl. 47 druhým pododstavcem Listiny.

19

V odpověď na organizační procesní opatření, které bylo nařízeno na základě čl. 62 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora, polská vláda potvrdila, že samosoudce tvořící předkládající orgán byl do občanskoprávního senátu jmenován dne 10. října 2018 prezidentem Polské republiky na základě návrhu nově složené KRS, který je uveden v usnesení č. 330/2018 přijatém tímto orgánem dne 28. srpna 2018. Potvrdil rovněž, že k tomuto jmenování došlo, přestože Nejvyšší správní soud (Naczelny Sąd Administracyjny, Polsko) usnesením ze dne 27. září 2018 odložil vykonatelnost usnesení č. 330/2018, které uvedený soud nakonec zrušil rozsudkem ze dne 6. května 2021.

20

V tomto ohledu z ustálené judikatury vyplývá, že při posuzování toho, zda je předkládající orgán svou povahou „soudem“ ve smyslu článku 267 SFEU, což je otázka, která je upravena výlučně unijním právem, a tedy při posuzování toho, zda je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce přípustná, přihlíží Soudní dvůr k souboru faktorů, jako je mimo jiné to, zda je daný orgán zřízen zákonem, zda se jedná o stálý orgán, zda má obligatorní jurisdikci, zda má řízení před ním kontradiktorní povahu, zda aplikuje právní předpisy a zda je nezávislý (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. června 1966, Vaassen-Göbbels, 61/65, EU:C:1966:39, s. 395; rozsudek Krajowa Rada Sądownictwa, bod 40 a citovaná judikatura, a rozsudek ze dne 7. května 2024, NADA a další, C‑115/22, EU:C:2024:384, bod 35).

21

Soudní dvůr již uvedl, že Nejvyšší soud (Sąd Najwyższy) jako takový splňuje takto připomenuté požadavky, a upřesnil, že pokud žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podal vnitrostátní soud, je třeba vycházet z domněnky, že tento soud splňuje tyto požadavky bez ohledu na jeho konkrétní složení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. března 2022, Getin Noble Bank, C‑132/20, EU:C:2022:235, body 68 a 69, a rozsudek Krajowa Rada Sądownictwa, bod 41).

22

Soudní dvůr rovněž připomněl, že z ustálené judikatury vyplývá, že v rámci řízení o předběžné otázce podle článku 267 SFEU Soudnímu dvoru nepřísluší, aby s ohledem na rozdělení funkcí mezi ním a vnitrostátním soudem ověřoval, zda předkládací rozhodnutí bylo přijato v souladu s vnitrostátními pravidly upravujícími organizaci soudů a soudní řízení. Soudní dvůr musí vycházet z předkládacího rozhodnutí vydaného soudem členského státu, dokud nebylo zrušeno v rámci opravných prostředků stanovených případně vnitrostátním právem (rozsudek Krajowa Rada Sądownictwa, bod 42 a citovaná judikatura).

23

V projednávané věci sice z předkládacího rozhodnutí ani ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, jasně nevyplývá, že předkládající orgán složený ze samosoudce má sám pravomoc rozhodovat o návrzích na test nezávislosti a nestrannosti a na vyloučení soudce podaných společností C, avšak žádost o rozhodnutí o předběžné otázce nelze považovat za nepřípustnou z důvodu nedostatku pravomoci tohoto orgánu.

24

Soudní dvůr však rovněž upřesnil, že domněnka zmíněná v bodě 21 tohoto rozsudku může být vyvrácena, pokud by konečné rozhodnutí vydané soudem členského státu nebo mezinárodním soudem vedlo k závěru, že soudce, který je předkládajícím soudem, není nezávislým a nestranným soudem předem zřízeným zákonem ve smyslu čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU vykládaného ve světle čl. 47 druhého pododstavce Listiny (rozsudek ze dne 29. března 2022, Getin Noble Bank, C‑132/20, EU:C:2022:235, bod 72, a rozsudek Krajowa Rada Sądownictwa, bod 44).

25

Soudní dvůr, kterému byla předložena věc kolegii složenými ze soudců senátu pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné, přitom rozhodl, že ve světle vlastní judikatury týkající se výkladu čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU vykládaného ve světle čl. 47 druhého pododstavce Listiny vedou různá zjištění a závěry učiněné Evropským soudem pro lidská práva v rozsudku ze dne 8. listopadu 2021, Dolińska-Ficek a Ozimek v. Polsko (CE:ECHR:2021:1108JUD004986819, dále jen „rozsudek Dolińska-Ficek a Ozimek v. Polsko“), a Nejvyšším správním soudem (Naczelny Sąd Administracyjny) v rozsudku ze dne 21. září 2021 k závěru, že takové soudní kolegium nemá z důvodu podmínek, za nichž byli jmenováni soudci, kteří jsou jeho členy, postavení nezávislého a nestranného soudu předem zřízeného zákonem ve smyslu těchto ustanovení unijního práva [v tomto smyslu viz rozsudek Krajowa Rada Sądownictwa, body 46 až 58; usnesení ze dne 29. května 2024, Rzecznik Praw Obywatelskich (Polský mimořádný opravný prostředek), C‑720/21, EU:C:2024:489, bod 24, a ze dne 21. června 2024, Kancelaria B., C‑810/23, EU:C:2024:543, bod 23 a citovaná judikatura].

26

Soudní dvůr v bodě 77 rozsudku Krajowa Rada Sądownictwa konstatoval, že veškeré systémové prvky i prvky týkající se skutkového stavu uvedené v bodech 47 až 57 uvedeného rozsudku na jedné straně a v bodech 62 až 76 téhož rozsudku na straně druhé, které charakterizovaly jmenování tří soudců tvořících předkládající orgán v původním řízení, jež bylo základem uvedené věci, do senátu pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné, jsou-li posuzovány společně, mají za následek, že tento orgán takové postavení nemá. Spojení všech těchto prvků totiž může u jednotlivců vyvolat legitimní pochybnosti o neovlivnitelnosti těchto soudců a soudního kolegia, v němž zasedají, ve vztahu k vnějším skutečnostem, zejména k přímým či nepřímým vlivům vnitrostátní zákonodárné a výkonné moci, a o jejich neutralitě ve vztahu k vzájemně se střetávajícím zájmům. Uvedené prvky tedy mohou vést k tomu, že se tito soudci a tento orgán nebudou jevit jako nezávislí a nestranní, což může narušit důvěru, kterou musí justice v demokratické společnosti a právním státě u jednotlivců vzbuzovat [rozsudek Krajowa Rada Sądownictwa, bod 77; usnesení ze dne 29. května 2024, Rzecznik Praw Obywatelskich (Polský mimořádný opravný prostředek), C‑720/21, EU:C:2024:489, bod 25, a ze dne 21. června 2024, Kancelaria B., C‑810/23, EU:C:2024:543, bod 24 a citovaná judikatura].

27

Soudní dvůr na základě toho dospěl v bodě 78 rozsudku Krajowa Rada Sądownictwa k závěru, že domněnka připomenutá v bodě 21 tohoto rozsudku musí být považována za vyvrácenou, a v důsledku toho je třeba konstatovat, že kolegium senátu pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné, které podalo Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, není „soudem“ ve smyslu článku 267 SFEU, takže uvedená žádost musela být prohlášena za nepřípustnou.

28

Zbývá určit, zda úvahy Soudního dvora uvedené v bodech 47 až 57 a 62 až 76 rozsudku Krajowa Rada Sądownictwa ohledně skutečností, které charakterizovaly jmenování soudců tvořících předkládající orgán, který Soudnímu dvoru předložil žádost o rozhodnutí o předběžné otázce ve věci, v níž byl vydán uvedený rozsudek, do senátu pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné, lze vztáhnout i na situaci samosoudce, z něhož sestává předkládající orgán ve věci v původním řízení, a to navzdory tomu, že tento soudce nebyl jmenován do senátu pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné, ale do občanskoprávního senátu.

29

V tomto ohledu je třeba zaprvé konstatovat, že rozsudek Dolińska-Ficek a Ozimek v. Polsko a rozsudek Nejvyššího správního soudu (Naczelny Sąd Administracyjny) ze dne 21. září 2021, které se týkají okolností, za kterých byli soudci senátu pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné jmenováni na základě usnesení č. 331/2018, mají svůj protějšek, pokud jde o sedm soudců občanskoprávního senátu jmenovaných na základě usnesení č. 330/2018, v rozsudku Advance Pharma v. Polsko a v rozsudku Nejvyššího správního soudu (Naczelny Sąd Administracyjny) ze dne 6. května 2021, kterým tento soud posledně uvedené usnesení zrušil.

30

Vzhledem k tomu, že těchto sedm soudců občanskoprávního senátu, mezi nimiž je soudce T. S., bylo jmenováno na základě stejného řízení, v jehož rámci byli jmenováni soudci senátu pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné, dospěl Evropský soud pro lidská práva v bodech 321 a 334 rozsudku Advance Pharma v. Polsko ke stejným závěrům, k jakým dospěl v bodech 320 a 338 rozsudku Dolińska-Ficek a Ozimek v. Polsko. Konstatoval, že jelikož jmenování proběhla na základě návrhů KRS v novém složení, které neposkytuje dostatečné záruky nezávislosti na zákonodárné a výkonné moci, a přestože Nejvyšší správní soud (Naczelny Sąd Administracyjny) odložil vykonatelnost usnesení KRS, jsou tato jmenování zjevně v rozporu se základními vnitrostátními pravidly upravující postup jmenování soudců.

31

Pokud jde zadruhé o rozsudek Nejvyššího správního soudu (Naczelny Sąd Administracyjny) ze dne 6. května 2021, je třeba uvést, že tento soud uvedeným rozsudkem zrušil usnesení č. 330/2018, a to i v části, v níž bylo navrženo jmenování soudců, když vycházel zejména ze zjištění a závěrů, které rozsudek ze dne 21. září 2021, zmíněný v bodě 54 rozsudku Krajowa Rada Sądownictwa, pouze doslovně převzal.

32

Tak je tomu zejména v případě zjištění uvedených v bodech 7.1 až 7.6 těchto dvou rozsudků Nejvyššího správního soudu (Naczelny Sąd Administracyjny), podle nichž změny vnitrostátních ustanovení upravujících možnost podat opravný prostředek proti usnesením KRS, posuzovány ve svém skutkovém a právním kontextu, měly zjevně za cíl zabránit tomu, aby soud mohl přezkoumat, do jaké míry mohla kombinace různých faktorů vést k tomu, že soudci nedávno jmenovaní k Nejvyššímu soudu (Sąd Najwyższy) na návrh KRS v jejím novém složení nesplňovali požadavky vyplývající z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU, a zabránit tomu, aby Soudní dvůr mohl v tomto ohledu rozhodnout.

33

Je pravda, že při globálním posouzení právního a skutkového kontextu, v němž došlo ke změnám polské právní úpravy, Soudní dvůr v bodech 52 a 66 rozsudku Krajowa Rada Sądownictwa rovněž poukázal na specifické znaky senátu pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné. V bodě 52 uvedeného rozsudku například Soudní dvůr odkázal na body 331 až 333 rozsudku Dolińska-Ficek a Ozimek v. Polsko, ve kterých Evropský soud pro lidská práva zdůraznil, že závažnost porušení čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 byla ještě více zřejmá s ohledem na zásadní význam a citlivou povahu pravomocí, které jsou tomuto senátu svěřeny. Pokud jde o bod 66 rozsudku Krajowa Rada Sądownictwa, ten zmiňuje, že senát pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné byl zřízen ex nihilo, že je tento senát složen výlučně ze soudců jmenovaných na návrh KRS v jejím novém složení a že uvedenému senátu byly svěřeny pravomoci ve zvláště citlivých oblastech.

34

Ačkoli se v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce uvádí, že věc byla přezkoumána na jednání senátu pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné, je nicméně nesporné, že soudce, který tvoří předkládající orgán a byl určen losem jako člen specializovaného kolegia pověřeného rozhodovat o testu nezávislosti a nestrannosti, byl jmenován do občanskoprávního senátu.

35

Nic to však nemění na tom, že vady, jimiž byl stižen proces jmenování soudce T. S., připomenuté v bodech 30 a 31 tohoto rozsudku, jsou totožné s vadami, jimiž byl stižen proces jmenování soudců senátu pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné, a jsou samy o sobě dostatečné k tomu, aby u jednotlivců vyvolaly legitimní a závažné pochybnosti o nezávislosti a nestrannosti tohoto soudce, přestože byl jmenován do senátu, který nemá stejné vlastnosti jako senát pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné.

36

V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že okolnosti, které mohou vyvolat takové systémové pochybnosti, souvisejí v zásadě s individuální situací soudce nebo soudců, kteří podávají žádost na základě článku 267 SFEU, a zejména s pochybeními, ke kterým došlo při jejich jmenování v rámci dotyčného soudního systému, a nikoli s přidělením těchto soudců k určitému soudnímu kolegiu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. března 2022, Getin Noble Bank, C‑132/20, EU:C:2022:235, body 72, 73 a 75).

37

Za těchto podmínek musí být domněnka připomenutá v bodě 21 tohoto rozsudku považována v projednávané věci za vyvrácenou, a proto je třeba konstatovat, že soudce občanskoprávního senátu, který je jediným členem soudního kolegia, jež podalo Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, není „soudem“ ve smyslu článku 267 SFEU, takže tato žádost musí být prohlášena za nepřípustnou.

38

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná dne 15. března 2023 rozhodnutím Nejvyššího soudu (Sąd Najwyższy, Polsko), rozhodujícího samosoudcem, je nepřípustná.