1

Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobkyně, ClientEarth AISBL, domáhá zrušení rozhodnutí Evropské komise Ares(2022) 4942150 ze dne 6. července 2022, kterým Komise zamítla žádost o vnitřní přezkum jejího nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2021/2139 ze dne 4. června 2021, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/852, pokud jde o stanovení technických screeningových kritérií pro určení toho, za jakých podmínek se hospodářská činnost kvalifikuje jako významně přispívající ke zmírňování změny klimatu nebo k přizpůsobování se změně klimatu, a toho, zda tato hospodářská činnost významně nepoškozuje některý z dalších environmentálních cílů (Úř. věst. 2021, L 442, s. 1, dále jen „nařízení v přenesené pravomoci“), pokud jde o některé aspekty týkající se hospodářských činností v oblasti bioenergie, výroby základních organických chemických látek a výroby plastů v primárních formách (dále jen „napadené rozhodnutí“).

2

Žalobkyně je neziskovou organizací založenou podle belgického práva, jejímž cílem je zejména ochrana životního prostředí.

3

Nařízení v přenesené pravomoci bylo přijato Komisí zejména na základě čl. 10 odst. 3 a čl. 11 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/852 ze dne 18. června 2020 o zřízení rámce pro usnadnění udržitelných investic a o změně nařízení (EU) 2019/2088 (Úř. věst. 2020, L 198, s. 13, dále jen „nařízení o taxonomii“).

4

S cílem pomoci Komisi při vypracování technických screeningových kritérií s cílem určit, zda je hospodářská činnost z hlediska životního prostředí udržitelná, zřídila Komise již v roce 2018 technickou expertní skupinu pro udržitelné financování. Pokud jde o nařízení v přenesené pravomoci, tato skupina odborníků vypracovala svá doporučení týkající se mimo jiné technických screeningových kritérií týkajících se hospodářských činností, které podstatným způsobem přispívají ke dvěma environmentálním cílům stanoveným v čl. 9 písm. a) a b) nařízení o taxonomii. Závěrečná zpráva této skupiny byla zveřejněna v březnu 2020 spolu s technickou přílohou.

5

Návrh nařízení v přenesené pravomoci byl doplněn zaprvé dokumentem Komise SWD(2021) 2800 final ze dne 4. června 2021, který obsahuje důvodovou zprávu k uvedenému návrhu, a zadruhé dokumentem Komise SWD(2021) 152 final ze dne 4. června 2021, který připravilo Generální ředitelství pro finanční stabilitu, finanční služby a unii kapitálových trhů, zejména ve spolupráci s Generálním ředitelstvím pro oblast klimatu, obsahujícím zprávu o posouzení dopadů spolu s jedenácti přílohami (dále jen „posouzení dopadů připojené k návrhu nařízení v přenesené pravomoci“).

6

Dne 3. února 2022 předložila žalobkyně Komisi žádost o vnitřní přezkum nařízení v přenesené pravomoci podle čl. 10 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1367/2006 ze dne 6. září 2006 o použití ustanovení Aarhuské úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na orgány a subjekty Unie (Úř. věst. 2006, L 264, s. 13), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1767 ze dne 6. října 2021 (Úř. věst. 2021, L 356, s. 1) (dále jen „Aarhuské nařízení“). V podstatě zpochybnila legalitu nařízení v přenesené pravomoci, pokud jde zaprvé o výklad a použití některých požadavků stanovených v článku 19 nařízení o taxonomii, zadruhé o některé hospodářské činnosti v oblasti bioenergie, zatřetí o výrobu základních organických chemických látek a začtvrté o výrobu plastů v primárních formách.

7

Dopisem ze dne 6. července 2022 oznámila Komise žalobkyni napadené rozhodnutí, kterým zamítla žádost o vnitřní přezkum.

8

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

9

Komise podporovaná Francouzskou republikou navrhuje, aby Tribunál:

10

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně čtyři žalobní důvody, z nichž první vychází z nesprávných právních posouzení týkajících se požadavků na technická screeningová kritéria stanovená v článku 19 nařízení o taxonomii, druhý ze zjevně nesprávných posouzení, pokud jde o činnosti v oblasti bioenergie, třetí ze zjevně nesprávných posouzení, pokud jde o výrobu základních organických chemických látek, a čtvrtý ze zjevně nesprávných posouzení, pokud jde o výrobu plastů v primárních formách.

11

Podle svého čl. 1 odst. 1 nařízení o taxonomii stanoví kritéria pro určení toho, zda se hospodářská činnost kvalifikuje jako environmentálně udržitelná, a to pro účely stanovení míry, do jaké je investice environmentálně udržitelná. Podle svého bodu 3 odůvodnění je toto nařízení klíčovým krokem pro nasměrování finančních toků k udržitelným činnostem k naplnění cíle dosáhnout klimaticky neutrální Unie do roku 2050.

12

Za tímto účelem zavádí nařízení o taxonomii, jak vyplývá z bodů 6 a 12 jeho odůvodnění, jednotný klasifikační systém pro udržitelné činnosti (tzv. „taxonomie“ nebo „taxinomie“) s cílem harmonizovat na úrovni Unie kritéria pro určení toho, zda se daná hospodářská činnost kvalifikuje jako environmentálně udržitelná, což investorům a jiným hospodářským subjektům dává společné chápání environmentálně udržitelných hospodářských činností.

13

Článek 3 nařízení o taxonomii stanoví, že „[p]ro účely stanovení míry, do jaké je investice environmentálně udržitelná, se hospodářská činnost kvalifikuje jako environmentálně udržitelná, pokud tato hospodářská činnost:

14

Šest environmentálních cílů uvedených v článku 9 nařízení o taxonomii jsou:

„a) zmírňování změny klimatu;

b) přizpůsobování se změně klimatu;

c) udržitelné využívání a ochrana vodních a mořských zdrojů;

d) přechod na oběhové hospodářství;

e) prevence a omezování znečištění;

f) ochrana a obnova biologické rozmanitosti a ekosystémů.“

15

Článek 4 nařízení o taxonomii stanoví, že členské státy a Unie uplatňují kritéria uvedená v článku 3 pro určení toho, zda se hospodářská činnost kvalifikuje jako environmentálně udržitelná pro účely veškerých opatření, kterými se stanovují požadavky na účastníky finančního trhu nebo emitenty v souvislosti s finančními produkty nebo korporátními dluhopisy, které jsou poskytovány jako environmentálně udržitelné.

16

Ustanovení čl. 10 odst. 1 nařízení o taxonomii stanoví podmínky, za nichž se hospodářská činnost kvalifikuje jako významně přispívající ke zmírňování změny klimatu.

17

„Zmírňování změny klimatu“ je definováno v čl. 2 bodě 5 nařízení o taxonomii jako „udržení nárůstu průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2 °C a úsilí o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí, jak je stanoveno v Pařížské dohodě [o změně klimatu, schválené dne 12. prosince 2015]“.

18

Článek 10 odst. 2 nařízení o taxonomii stanoví podmínky vztahující se na hospodářské činnosti, pro které neexistuje žádná technologicky a ekonomicky dostupná nízkouhlíková alternativa, tedy tzv. „přechodné“ činnosti podle čl. 19 odst. 1 písm. h) bodu ii) tohoto nařízení.

19

V článku 10 odst. 3 nařízení o taxonomii se stanoví, že Komise přijme v souladu s článkem 23 akt v přenesené pravomoci:

20

Článek 11 odst. 1 nařízení o taxonomii stanoví, že hospodářská činnost se kvalifikuje jako významně přispívající k přizpůsobování se změně klimatu, pokud:

21

Článek 11 odst. 3 nařízení o taxonomii se stanoví, že Komise přijme v souladu s článkem 23 akt v přenesené pravomoci:

22

Článek 17 odst. 1 nařízení o taxonomii zní následovně:

„Pro účely čl. 3 písm. b) se při zohlednění životního cyklu výrobků a služeb poskytovaných v rámci hospodářské činnosti, včetně důkazů vyplývajících ze stávajících posouzení životního cyklu, hospodářská činnost považuje za činnost, která významně poškozuje:

23

Článek 19 odst. 1 nařízení o taxonomii stanoví, že technická screeningová kritéria stanovená podle čl. 10 odst. 3 uvedeného nařízení:

24

Nařízení v přenesené pravomoci bylo přijato zejména na základě čl. 10 odst. 3 a čl. 11 odst. 3 nařízení o taxonomii (viz bod 3 výše).

25

Článek 1 nařízení v přenesené pravomoci stanoví, že technická screeningová kritéria pro určení toho, za jakých podmínek se hospodářská činnost kvalifikuje jako významně přispívající ke zmírňování změny klimatu, a toho, zda tato hospodářská činnost významně nepoškozuje některý z dalších environmentálních cílů, jsou stanovena v příloze I tohoto nařízení. Podle článku 2 nařízení v přenesené pravomoci technická screeningová kritéria pro určení toho, za jakých podmínek se hospodářská činnost kvalifikuje jako významně přispívající k přizpůsobování se změně klimatu, a toho, zda tato hospodářská činnost významně nepoškozuje některý z dalších environmentálních cílů, jsou stanovena v příloze II tohoto nařízení.

26

Přílohy I a II nařízení v přenesené pravomoci stanoví technická screeningová kritéria pro každou hospodářskou činnost, na kterou se vztahuje uvedené nařízení, zejména v bodě 3.14 pro výrobu základních organických chemických látek a v bodě 3.17 pro výrobu plastů v primárních formách.

27

Podle čl. 10 odst. 1 Aarhuského nařízení každá nevládní organizace nebo jiné osoby z řad veřejnosti splňující kritéria podle článku 11 jsou oprávněny požádat o vnitřní přezkum orgán nebo subjekt Unie, který přijal správní akt podle práva životního prostředí.

28

Systému vnitřního přezkumu je vlastní, že žadatel o přezkum uvede konkrétní a přesné argumenty, kterými lze zpochybnit závěry, o něž se opírá správní akt (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. září 2019, TestBioTech a další v. Komise, C‑82/17 P, EU:C:2019:719, bod 68). Takový žadatel o přezkum je tedy povinen uvést podstatné skutkové okolnosti nebo právní argumenty, které mohou vyvolat věrohodné, a tedy zásadní, pochybnosti ohledně posouzení, které v dotčeném aktu provedl orgán nebo subjekt Unie (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 12. září 2019, TestBioTech a další v. Komise, C‑82/17 P, EU:C:2019:719, bod 69, a ze dne 6. října 2021, ClientEarth v. Komise, C‑458/19 P, EU:C:2021:802, bod 60).

29

Cílem žádosti o vnitřní přezkum správního aktu je tudíž konstatování tvrzené protiprávnosti nebo neopodstatněnosti dotčeného aktu. Žadatel může následně podle článku 12 Aarhuského nařízení ve spojení s článkem 10 tohoto nařízení podat proti rozhodnutí, kterým se žádost o vnitřní přezkum zamítá jako neopodstatněná, žalobu k unijnímu soudu pro nedostatek pravomoci, porušení podstatných formálních náležitostí, porušení Smluv nebo jakékoliv právní normy k jejich provedení či pro zneužití pravomoci (rozsudek ze dne 12. září 2019, TestBioTech a další v. Komise, C‑82/17 P, EU:C:2019:719, bod 38).

30

Rozsah soudního přezkumu rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vnitřní přezkum se v zásadě neliší od rozsahu soudního přezkumu správního aktu, který byl předmětem uvedené žádosti, pokud by tento akt měl být předmětem soudního přezkumu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. prosince 2016, TestBioTech a další v. Komise, T‑177/13, nezveřejněný, EU:T:2016:736, body 76 a 81).

31

Podle judikatury platí, že pokud má unijní orgán provést taková komplexní hodnocení, jako jsou hodnocení, na nichž je založeno vypracování technických screeningových kritérií za účelem určení, zda je hospodářská činnost z hlediska životního prostředí udržitelná, disponuje širokou posuzovací pravomocí (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 11. května 2017, Dyson v. Komise, C‑44/16 P, EU:C:2017:357, bod 53 a citovaná judikatura). V tomto případě soudní přezkum, který musí unijní soud vykonávat ve vztahu k opodstatněnosti odůvodnění takového rozhodnutí, jako je napadené rozhodnutí, jej nesmí vést k tomu, že nahradí posouzení Komise svým vlastním posouzením, ale má za cíl ověřit, že toto rozhodnutí není založeno na věcně nesprávných skutkových zjištěních a není stiženo zjevně nesprávným posouzením nebo zneužitím pravomoci (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 4. května 2023, ECB v. Crédit lyonnais,C‑389/21 P, EU:C:2023:368, bod 55 a citovaná judikatura).

32

V tomto ohledu z ustálené judikatury vyplývá, že unijní soud musí zejména ověřit nejen věcnou správnost dovolávaných důkazních materiálů, jejich věrohodnost a soudržnost, ale musí rovněž přezkoumat, zda tyto důkazy představují veškeré relevantní údaje, jež musí být při posuzování komplexní situace vzaty v úvahu, a zda lze o ně opřít závěry, které z nich byly vyvozeny (viz rozsudek ze dne 4. května 2023, ECB v. Crédit lyonnais,C‑389/21 P, EU:C:2023:368, bod 56 a citovaná judikatura). Pokud totiž orgán disponuje širokým prostorem pro uvážení, má zásadní význam dodržování procesních záruk, mezi něž patří povinnost orgánu pečlivě a nestranně zkoumat všechny relevantní skutečnosti dotčené situace (viz rozsudek ze dne 4. května 2023, ECB v. Crédit lyonnais,C‑389/21 P, EU:C:2023:368, bod 57 a citovaná judikatura).

33

K prokázání, že se orgán dopustil zjevně nesprávného posouzení komplexního skutkového stavu, které může odůvodnit zrušení aktu, který přijal, musí být důkazy na podporu takového tvrzení dostatečné k tomu, aby zbavily hodnověrnosti posouzení skutkového stavu uvedená v tomto aktu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 14. června 2018, Lubrizol France v. Rada, C‑223/17 P, nezveřejněný, EU:C:2018:442, bod 39, a ze dne 7. května 2020, BTB Holding Investments a Duferco Participations Holding v. Komise, C‑148/19 P, EU:C:2020:354, bod 74).

34

Žalobní důvody vznesené žalobkyní je třeba zkoumat s ohledem na tyto úvahy.

35

Žalobkyně formálně tvrdí, že „Komise neměla pravomoc přijmout nařízení v přenesené pravomoci, jelikož [Komise] nezohlednila podstatné prvky nařízení [o taxonomii]“. Jak však vyplývá z žaloby a její odpovědi na otázku položenou Tribunálem na jednání, její argumenty nevycházejí z vady spočívající v nedostatku pravomoci v pravém slova smyslu, ale z nesprávných právních posouzení, kterých se Komise dopustila při výkladu požadavků použitelných na technická screeningová kritéria uvedená v článku 19 nařízení o taxonomii.

36

Tento žalobní důvod je tedy třeba vykládat tak, že vychází z nesprávných právních posouzení požadavků použitelných na technická screeningová kritéria stanovená v článku 19 nařízení o taxonomii.

37

Tento žalobní důvod se dělí na čtyři části a týkají se:

38

Žalobkyně tvrdí, že v bodech 1 a 2.1 písm. a) a b) přílohy II napadeného rozhodnutí Komise zaprvé nesprávně vyložila pojem „přesvědčivé vědecké důkazy“ uvedený v čl. 19 odst. 1 písm. f) nařízení o taxonomii tak, že odpovídá „vědeckým důkazům, na jejichž základě lze dospět k určitému závěru“, namísto toho, aby odpovídal „nejlepším dostupným důkazům“ nebo „nejnovějším a nejspolehlivějším vědeckým důkazům“, což omezuje požadavek tohoto kritéria, zadruhé nevzala v úvahu riziko „zablokování“ činností, které by v konečném důsledku nepřispěly podstatným způsobem ke zmírňování změny klimatu, zatřetí nesprávně tvrdila, že je zaprvé oprávněna nepřihlížet k nejlepším a nejnovějším vědeckým důkazům z důvodu, že nařízení v přenesené pravomoci je průběžně aktualizováno, a zadruhé se může domnívat, že její výklad vyžaduje „epistemickou jistotu“, a začtvrté nesprávně použila zásadu předběžné opatrnosti.

39

Komise s argumenty žalobkyně nesouhlasí.

40

Podle čl. 19 odst. 1 písm. f) nařízení o taxonomii technická screeningová kritéria „jsou založena na přesvědčivých vědeckých důkazech a na zásadě předběžné opatrnosti zakotvené v článku 191 [SFEU]“.

41

V projednávané věci měla Komise v bodě 1 přílohy II napadeného rozhodnutí za to, že žalobkyně nevznesla otázku ohledně dosahu pojmu „přesvědčivé vědecké důkazy“ jako samostatného důvodu na podporu žádosti o vnitřní přezkum, ale pouze jako úvodní poznámku. Kromě toho měla v podstatě za to, že doslovný význam výrazu „přesvědčivé vědecké důkazy“ odkazuje na vědecké důkazy, které nejsou „nepřesvědčivé“, tedy na vědecké důkazy, které „umožňují dospět k závěrům“. Navíc měla za to, že výklad zastávaný žalobkyní zřejmě vyžaduje vědecké důkazy, které byly bez jakékoliv pochybnosti přijaty celou vědeckou obcí, což je v rozporu se samotnou povahou vědeckého poznání.

42

Pokud žalobkyně v této části kritizuje výklad pojmu „přesvědčivé vědecké důkazy“ provedený Komisí, a zejména tvrdí, že Komise nezohlednila „nejlepší dostupné důkazy“ nebo „nejnovější a nejspolehlivější vědecké důkazy“, nevysvětluje, v čem by tento výklad vedl k protiprávnosti napadeného rozhodnutí. Nezmiňuje žádný vědecký důkaz, o který by se toto rozhodnutí opíralo a který by umožnil dospět k určitému závěru, aniž by byl nedávný nebo spolehlivý. Navíc neidentifikuje žádný „novější“ nebo „ spolehlivější“ vědecký důkaz, který by byl v uvedeném rozhodnutí ignorován. Konečně nevysvětluje, proč má za to, že v projednávané věci „vědecké důkazy, na jejichž základě lze dospět k určitému závěru“, neodpovídají „nejlepším dostupným důkazům“ nebo „nejnovějším a nejspolehlivějším vědeckým důkazům“.

43

Z toho vyplývá, že i kdyby byla výtka žalobkyně vycházející z nesprávného právního posouzení při výkladu pojmu „přesvědčivé vědecké důkazy“ uvedeného v čl. 19 odst. 1 písm. f) nařízení o taxonomii opodstatněná, nemůže vést ke zrušení napadeného rozhodnutí.

44

Ani ostatní argumenty žalobkyně nemohou obstát. Zaprvé její argument, podle kterého výklad výrazu „přesvědčivé vědecké důkazy“ přijatý Komisí vede k riziku „zablokování“ a „uvíznutých aktiv“, není nijak podložen, jelikož se žalobkyně omezuje na velmi obecné tvrzení hypotetického rizika, které by vyplývalo z takového výkladu.

45

Zadruhé argument žalobkyně, podle kterého měla Komise za to, že může ignorovat nejlepší a nejnovější vědecké důkazy z důvodu, že nařízení v přenesené pravomoci je pravidelně aktualizováno, vychází z nesprávného výkladu napadeného rozhodnutí. Z bodu 1 přílohy II tohoto rozhodnutí totiž vyplývá, že se Komise dovolává čl. 19 odst. 5 nařízení o taxonomii pouze na podporu tvrzení, že příliš striktní výklad požadavku uvedeného v čl. 19 odst. 1 písm. f) uvedeného nařízení by zpochybnil cíle tohoto nařízení, a zejména by zbavil veškerého užitečného účinku čl. 19 odst. 5 téhož nařízení v rozsahu, v němž posledně uvedené ustanovení ukládá Komisi povinnost pravidelně přezkoumávat technická screeningová kritéria s ohledem na vědecký a technologický vývoj.

46

Zatřetí, pokud jde o argument žalobkyně vycházející ze zásady předběžné opatrnosti, je třeba připomenout, že čl. 19 odst. 1 písm. f) nařízení o taxonomii stanoví, že technická screeningová kritéria jsou založena na přesvědčivých vědeckých důkazech a na zásadě předběžné opatrnosti zakotvené v článku 191 SFEU. Navíc, jak vyplývá z bodu 40 odůvodnění uvedeného nařízení, tato zásada se uplatní, „pokud vědecké hodnocení neumožní určit riziko s dostatečnou mírou jistoty“.

47

Žalobkyně přitom nevysvětluje, v čem výklad čl. 19 odst. 1 písm. f) nařízení o taxonomii provedený v napadeném rozhodnutí porušuje zásadu předběžné opatrnosti. Tvrdí totiž pouze, aniž v tomto ohledu předkládá sebemenší konkrétní důkaz, že v případech, kdy neexistují přesvědčivé vědecké důkazy, by Komisi bylo zabráněno klasifikovat danou činnost na základě uvedeného nařízení.

48

Začtvrté, pokud žalobkyně tvrdí, že zohlednění vědeckých důkazů umožňujících dospět k určitému závěru je neslučitelné s hodnocením jejich kvality nebo aktuálnosti, neuvádí žádný příklad nespolehlivého nebo nesoučasného vědeckého důkazu použitého Komisí.

49

První část prvního žalobního důvodu je tedy třeba zamítnout.

50

Žalobkyně tvrdí, že se Komise v bodě 1 a 2.1 písm. a) podbodě i) a písm. b) podbodě i) přílohy II napadeného rozhodnutí dopustila nesprávného právního posouzení při výkladu čl. 19 odst. 1 nařízení o taxonomii, když měla za to, že jednotlivé požadavky, které jsou v něm stanoveny, musí být vyváženy, aby bylo dosaženo spravedlivé rovnováhy. Podle ní je však každý z těchto požadavků právně závazný a Komise je povinna je dodržovat všechny.

51

Komise s argumenty žalobkyně nesouhlasí.

52

Podle čl. 10 odst. 5 a čl. 11 odst. 5 nařízení o taxonomii stanoví Komise technická screeningová kritéria uvedená v odstavci 3 uvedeného článku 10 a v odstavci 3 uvedeného článku 11 v aktu v přenesené pravomoci, přičemž zohlední požadavky stanovené v článku 19 uvedeného nařízení, a sice požadavky uvedené v bodě 23 výše.

53

V projednávané věci měla Komise v napadeném rozhodnutí za to, že požadavek přesvědčivých vědeckých důkazů uvedený v čl. 19 odst. 1 písm. f) nařízení o taxonomii musí být vyvážen s ostatními kritérii stanovenými v uvedeném článku, zejména se zásadou předběžné opatrnosti (bod 1 přílohy II). Navíc, pokud jde o hospodářské činnosti v oblasti bioenergie, Komise měla v tomto rozhodnutí za to, že současné a kumulativní uplatňování všech požadavků stanovených v uvedeném čl. 19 odst. 1 při stanovení technických screeningových kritérií jí umožňuje nastavit úroveň významného příspěvku dané hospodářské činnosti ke zmírňování změny klimatu, zejména s ohledem na dostupné přesvědčivé vědecké důkazy, soudržnost s unijními právními předpisy a technologickou a obchodní proveditelnost (bod 2.1 písm. b) uvedené přílohy).

54

Rovnou je třeba konstatovat, že žalobkyně kritizuje skutečnost, že se Komise v napadeném rozhodnutí považovala za oprávněnou vyvážit požadavky uvedené v čl. 19 odst. 1 nařízení o taxonomii, ale nepředkládá žádný konkrétní argument, který by tvrdil, že takové vyvážení vedlo k výsledku neslučitelnému s jedním z kritérií stanovených v tomto ustanovení.

55

Kromě toho je třeba uvést, že čl. 19 odst. 1 nařízení o taxonomii, jehož znění bylo připomenuto v bodě 23 výše, stanoví soubor požadavků, které se týkají jak obsahu technických screeningových kritérií [viz zejména jeho odst. 1 písm. a) a b)] tak i formy, kterou musí mít [viz zejména jeho odst. 1 písm. c)]. Tato technická screeningová kritéria musí navíc zohlednit několik faktorů, které sledují odlišné cíle, totiž zejména environmentální, vědecké, hospodářské a finanční cíle a cíle proveditelnosti [viz zejména jeho odst. 1 písm. g) až i) a k)]. V tomtéž smyslu je třeba konstatovat, že potenciální náklady a přínosy uplatňování technických screeningových kritérií, jakož i snadnost jejich používání jsou rovněž součástí prvků, které musí platforma pro udržitelné financování zohlednit při poskytování poradenství Komisi ohledně těchto technických screeningových kritérií [viz čl. 20 odst. 2 písm. b) a g) tohoto nařízení].

56

Navíc okolnost, že stanovení technických screeningových kritérií závisí na vyvážení různých zájmů a cílů, je rovněž základem bodů 44 až 46 odůvodnění nařízení o taxonomii, které uvádějí, že Komise musí zohlednit „v rámci analýzy nákladů a přínosů […] environmentální, sociální a hospodářské externality“, „příslušné právní předpisy Unie“ nebo jakýkoli „nepříznivý dopad na finanční trhy“.

57

Při stanovování technických screeningových kritérií je tedy na Komisi, aby zohlednila všechny požadavky stanovené v čl. 19 odst. 1 nařízení o taxonomii a v případě potřeby mezi nimi nalézt vhodnou rovnováhu nebo praktickou shodu s ohledem na rozmanitost jejich cílů a povah a na skutečnost, že se nemusí nutně sbližovat.

58

Druhou část prvního žalobního důvodu je tedy třeba odmítnout.

59

Žalobkyně tvrdí, že se Komise v bodě 2.1 písm. b) podbodě i) přílohy II napadeného rozhodnutí dopustila nesprávného právního posouzení, když vycházela pouze z platných unijních právních předpisů, zejména směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 ze dne 11. prosince 2018 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (Úř. věst. 2018, L 328, s. 82, dále jen „směrnice RED II“) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/841 ze dne 30. května 2018 o zahrnutí emisí skleníkových plynů a jejich pohlcování v důsledku využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví do rámce politiky v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 a o změně nařízení (EU) č. 525/2013 a rozhodnutí č. 529/2013/EU (Úř. věst. 2018, L 156, s. 1, dále jen „nařízení LULUCF“). Tvrdí, že uvedená právní úprava plní jiné funkce než nařízení o taxonomii a je založena na obsoletních vědeckých důkazech, které nejsou v souladu s požadavky čl. 19 odst. 1 tohoto nařízení. Nevhodnost takových právních předpisů byla uznána samotnou Komisí, jelikož navrhla několik změn těchto právních předpisů.

60

Komise s argumenty žalobkyně nesouhlasí.

61

V projednávané věci je třeba konstatovat, že v bodě 2.1 písm. b) podbodě i) přílohy II napadeného rozhodnutí Komise uvádí, že při stanovení technických screeningových kritérií pro činnosti v oblasti bioenergie zohlednila ustanovení směrnice RED II a nařízení LULUCF. Podle Komise tyto předpisy obsahovaly pravidla týkající se udržitelnosti bioenergie a započítávání uhlíku, která zahrnovala všechny emise bioenergie a jejichž cílem bylo zajistit, aby tyto emise byly zohledněny na vnitrostátní úrovni. V tomto smyslu bod 30 odůvodnění nařízení v přenesené pravomoci uváděl, že „technická screeningová kritéria pro výrobu tepla, chladu a elektřiny z bioenergie a pro výrobu biopaliv a bioplynu pro dopravu by měla být v souladu s komplexním rámcem udržitelnosti pro tato odvětví zavedeným směrnicí [RED II]“.

62

Zaprvé je třeba poznamenat, že čl. 19 odst. 1 písm. d) nařízení o taxonomii vyžaduje, aby Komise při stanovení technických screeningových kritérií zohlednila „všechny příslušné stávající právní předpisy Unie“. Tato povinnost je rovněž zmíněna v bodech 43 a 44 odůvodnění tohoto nařízení. Komise tedy při analýze skutečností, z nichž musí vycházet přijetí technických screeningových kritérií, musí zohlednit všechny příslušné stávající právní předpisy Unie, jak je výslovně stanoveno v čl. 19 odst. 1 písm. d) uvedeného nařízení a v souladu se svou úlohou dohledu nad uplatňováním unijního práva, která je stanovena v čl. 17 odst. 1 SEU.

63

Proto Komisi nelze vytýkat, že při stanovení technických screeningových kritérií zohlednila platné unijní právní předpisy. Komise tedy v napadeném rozhodnutí právem uvádí, že zohlednila ustanovení směrnice RED II a nařízení LULUCF.

64

Zadruhé argumentace žalobkyně směřující k prokázání, že kritéria stanovená ve směrnici RED II a v nařízení LULUCF jsou obsoletní a nepostačují ke splnění požadavků nařízení o taxonomii, nemůže obstát.

65

Zaprvé argument žalobkyně vycházející z údajné obsoletnosti směrnice RED II a nařízení LULUCF musí být odmítnut. Na jedné straně datum přijetí právních předpisů samo o sobě neprokazuje nesoulad s požadavky stanovenými nařízením o taxonomii. Na druhé straně, jak tvrdí Komise, odkazy na jiné legislativní nástroje v technických screeningových kritériích musí být vykládány tak, že odkazují na jejich nejnovější platné znění.

66

Zadruhé z článku 1 směrnice RED II vyplývá, že tato směrnice stanoví společný rámec pro podporu energie z obnovitelných zdrojů. Tato směrnice stanoví závazný cíl Unie pro celkový podíl energie z obnovitelných zdrojů na hrubé konečné spotřebě energie Unie v roce 2030. Rovněž stanoví pravidla finanční podpory elektřiny z obnovitelných zdrojů, samospotřeby této elektřiny a využívání energie z obnovitelných zdrojů v některých odvětvích. Stanoví rovněž kritéria udržitelnosti a snižování emisí skleníkových plynů pro biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy. Kromě toho z článku 1 nařízení LULUCF vyplývá, že tímto nařízením se stanoví závazky členských států týkající se odvětví využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví (společně dále jen „LULUCF“), které přispívají k dosažení cílů Pařížské dohody o změně klimatu, schválené dne 12. prosince 2015 a k naplňování cíle Unie v oblasti snižování emisí skleníkových plynů pro období 2021–2030. Tímto nařízením se rovněž stanoví pravidla pro započítávání emisí a jejich pohlcování v odvětví LULUCF a kontroly dodržování uvedených závazků členskými státy.

67

Kromě toho je třeba konstatovat, že nařízení o taxonomii výslovně odkazuje na směrnici RED II a nepřímo na nařízení LULUCF. Článek 10 odst. 1 písm. a) nařízení o taxonomii tak stanoví, že hospodářská činnost, která se kvalifikuje jako významně přispívající ke zmírňování změny klimatu, je taková činnost, která významně přispívá ke stabilizaci koncentrací skleníkových plynů v atmosféře mimo jiné výrobou, přenosem, skladováním, distribucí nebo využíváním energie z obnovitelných zdrojů v souladu s uvedenou směrnicí. Kromě toho z bodu 32 odůvodnění nařízení o taxonomii vyplývá, že výraz „udržitelné obhospodařování lesů“ by měl být vykládán s ohledem mimo jiné na tuto směrnici a nařízení LULUCF.

68

Navíc je třeba uvést, že pokud jde o biopaliva, biokapaliny a paliva z biomasy vyrobená z lesní biomasy, kritéria LULUCF stanovená v čl. 29 odst. 7 směrnice RED II a nařízení LULUCF jsou neoddělitelně spjata, neboť započítávání emisí a pohlcování souvisejících s činnostmi LULUCF je prováděno na základě tohoto nařízení.

69

Směrnici RED II a nařízení LULUCF proto nelze považovat za irelevantní pro účely stanovení technických screeningových kritérií pro činnosti v oblasti bioenergie.

70

Zatřetí z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že technická screeningová kritéria stanovená nařízením v přenesené pravomoci pro činnosti v oblasti bioenergie vycházejí pouze z požadavků stanovených zejména směrnicí RED II. Naproti tomu, jak tvrdí Komise, tato technická screeningová kritéria stanoví jiné požadavky než ty, které jsou v současné době stanoveny v platných právních předpisech, jak prokazují příklady uvedené v bodě 3.1.1 písm. b) přílohy II uvedeného rozhodnutí, které žalobkyně v tomto konkrétním bodě nezpochybňuje a které se týkají zejména zavedení vyšší prahové hodnoty pro snižování emisí skleníkových plynů z používání biomasy.

71

Začtvrté na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, se návrhy Komise na revizi směrnice RED II a nařízení LULUCF nemohou rovnat tomu, že by Komise uznala nevhodnost ustanovení těchto předpisů ve zněních platných ke dni napadeného rozhodnutí, pro účely zohlednění při stanovení technických screeningových kritérií pro činnosti v oblasti bioenergie.

72

Třetí část prvního žalobního důvodu je tedy třeba odmítnout.

73

Žalobkyně tvrdí, že Komise v bodě 2.1 písm. a) podbodech i) a ii) přílohy II napadeného rozhodnutí porušila požadavek uvedený v čl. 19 odst. 1 písm. g) nařízení o taxonomii, pokud jde o technická screeningová kritéria stanovená pro činnosti související s výrobou základních organických chemických látek a výrobou plastů v primárních formách. Komise splnila svou povinnost zohlednit životní cyklus konstatováním, že je obtížné tak učinit, a tím, že měla za to, že životní cyklus může být později zohledněn při změnách uvedených kritérií. Uvedený čl. 19 odst. 1 písm. g) však stanoví povinnost „výsledku“, podle níž technická screeningová kritéria nemohou být přijata bez zahrnutí požadavků týkajících se životního cyklu. Tato povinnost zohlednit prvky životního cyklu přísluší Komisi, a nikoli hospodářským subjektům. Kromě toho technická screeningová kritéria nemohou být dodatečně učiněna zákonnými prostřednictvím změn zahrnujících úvahy související s životním cyklem.

74

Komise s argumenty žalobkyně nesouhlasí.

75

Podle čl. 19 odst. 1 písm. g) nařízení o taxonomii technická screeningová kritéria „berou v potaz životní cyklus, včetně důkazů vyplývajících ze stávajících posouzení životního cyklu, zohledněním environmentálních dopadů hospodářské činnosti samotné, jakož i výrobků a služeb poskytovaných v rámci této hospodářské činnosti, zejména zohledněním výroby, používání a skončení životnosti těchto výrobků a služeb“. Toto konstatování vyplývá rovněž z bodu 34 odůvodnění téhož nařízení.

76

Kromě toho bod 40 odůvodnění nařízení o taxonomii stanoví, že „[p]ři stanovování a aktualizaci technických screeningových kritérií by měla Komise zajistit, aby tato kritéria byla založena na dostupných vědeckých důkazech, aby byly při jejich vypracování zohledněny aspekty související se životním cyklem, včetně stávajících posouzení životního cyklu, a aby byla pravidelně aktualizována“. Navíc bod 47 odůvodnění téhož nařízení uvádí, že „[t]echnická screeningová kritéria by mohla vyžadovat provedení posouzení životního cyklu, pokud je to dostatečně proveditelné a nezbytné“.

77

V projednávané věci Komise v bodě 2.1 písm. a) podbodě i) přílohy II napadeného rozhodnutí odkázala na posouzení dopadů připojené k návrhu nařízení v přenesené pravomoci, měla za to, že povinnost zohlednit životní cyklus je povinností vynaložit veškeré úsilí, a měla za to, že tuto povinnost splnila tím, že zohlednila analýzu životního cyklu emisí skleníkových plynů obecně a zejména emisí z výrobních činností, včetně výroby základních organických chemických látek.

78

V tomto ohledu z posouzení dopadů připojeného k návrhu nařízení v přenesené pravomoci, částečně převzatého do napadeného rozhodnutí, vyplývá, že Komise měla za to, že navzdory pečlivému zvážení se univerzální začlenění úvah týkajících se životního cyklu do technických screeningových kritérií ukázalo jako obtížné z důvodu nedostatku použitelných a srovnatelných údajů.

79

Zejména pokud jde o výrobu základních organických chemických látek, posouzení dopadů připojené k návrhu nařízení v přenesené pravomoci uvádělo, že vzhledem k tomu, že nejsou k dispozici dostatečné údaje pro stanovení technických screeningových kritérií pro celý životní cyklus, měly by být zohledněny přímé emise skleníkových plynů z výrobního procesu. Za tímto účelem měla Komise za to, že by měla být zohledněna nejvýkonnější průmyslová odvětví za použití referenčních hodnot systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů stanoveného v právních předpisech Unie. Podle jejího názoru tento přístup umožňuje zajistit, aby technická screeningová kritéria byla snadno použitelná v souladu s čl. 19 odst. 1 písm. k) nařízení o taxonomii.

80

Pokud jde o výrobu plastů v primárních formách, vzhledem k tomu, že se na ni nevztahují referenční hodnoty systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, měla Komise za to, že definice technických screeningových kritérií je založena na odborných stanoviscích, analýze životního cyklu a dokumentární analýze nejvýkonnějších průmyslových odvětví v těchto sektorech. Zejména bylo stanoveno, že emise skleníkových plynů produkované během celého životního cyklu výroby plastů z obnovitelných surovin musí být nižší než emise z ekvivalentních plastů v primárních formách vyrobených z fosilních paliv a surovin.

81

Pokud jde jak o výrobu základních organických chemických látek, tak o výrobu plastů v primárních formách, měly by být emise skleníkových plynů produkované během celého životního cyklu vypočteny v souladu s doporučeními Komise nebo příslušnými normami Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO) a ověřeny nezávislou třetí osobou.

82

Komise se dále domnívala, že technická screeningová kritéria aktualizuje na základě technologického a vědeckého pokroku s cílem začlenit nové prvky související s životním cyklem činností. V souladu s čl. 19 odst. 5 nařízení o taxonomii by se tato aktualizace měla provádět jednou za tři roky, pokud jde o přechodné činnosti, jako je výroba základních organických chemických látek a výroba plastů v primárních formách.

83

Kromě toho měla Komise v bodě 2.1 písm. a) podbodě ii) přílohy II napadeného rozhodnutí za to, že čl. 19 odst. 1 písm. g) nařízení o taxonomii jí přiznává určitý prostor pro uvážení za účelem zohlednění životního cyklu ve spojení s ostatními požadavky stanovenými v uvedeném čl. 19 odst. 1. Tato diskreční pravomoc jí neukládala povinnost stanovit v technických screeningových kritériích prahovou hodnotu emisí skleníkových plynů během celého životního cyklu pro všechny činnosti spadající do oblasti působnosti nařízení v přenesené pravomoci. V souladu s bodem 47 odůvodnění uvedeného nařízení měla být analýza životního cyklu provedena, pokud je to dostatečně proveditelné a nezbytné. Pokud jde o výrobní činnosti, z posouzení dopadů připojeného k návrhu nařízení v přenesené pravomoci vyplynulo, že neexistují jiná životaschopná a použitelná řešení než přijaté opatření, které zohledňuje nejvýkonnější průmyslová odvětví, pokud jde o přímé emise skleníkových plynů vznikající při výrobním procesu.

84

Zaprvé je pravdou, že z bodů 78 až 83 výše sice vyplývá, že Komise v napadeném rozhodnutí tvrdila, že se univerzální začlenění úvah týkajících se životního cyklu do technických screeningových kritérií ukázalo jako obtížné z důvodu nedostatku použitelných a srovnatelných údajů. Z tohoto rozhodnutí však rovněž vyplývá, že pokud jde o technická screeningová kritéria pro výrobu základních organických chemických látek, Komise zohlednila přímé emise skleníkových plynů pro výrobní proces, a zejména referenční hodnoty systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů v Unii a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. 2003, L 275, s. 32; Zvl. vyd. 15/07, s. 631). Kromě toho, pokud jde o výrobu plastů v primárních formách, technická screeningová kritéria byla založena na odborných stanoviscích, analýze životního cyklu a dokumentární analýze nejvýkonnějších průmyslových odvětví v těchto sektorech.

85

Zadruhé je třeba uvést, že, jak tvrdí Komise, čl. 19 odst. 1 písm. g) ve spojení s body 34, 40 a 47 odůvodnění nařízení o taxonomii (viz body 75 a 76 výše) nevyžaduje stanovení technických screeningových kritérií týkajících se konkrétně životního cyklu ani neukládá Komisi povinnost provést analýzu životního cyklu ve všech dotčených případech. Je požadováno, aby Komise při přijímání technických screeningových kritérií zohlednila životní cyklus, zejména již existující analýzy uvedeného cyklu.

86

V projednávané věci tedy není prokázáno, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při výkladu čl. 19 odst. 1 písm. g) nařízení o taxonomii, který je uveden v bodech 77 až 83 výše.

87

Zatřetí je třeba poznamenat, že argumenty žalobkyně nemohou prokázat, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o posouzení uvedená v bodech 77 až 83 výše. Žalobkyně se totiž omezuje na obecné tvrzení, že Komise řádně nesplnila svou povinnost zohlednit životní cyklus, ale neuvádí žádnou konkrétní skutečnost, která by mohla zpochybnit věrohodnost posouzení Komise.

88

S ohledem na výše uvedené je třeba zamítnout čtvrtou část prvního žalobního důvodu, a proto i uvedený žalobní důvod.

89

Tento žalobní důvod se dělí na dvě části, přičemž první část vychází ze zjevně nesprávného posouzení týkajícího se významného přínosu ke zmírňování změny klimatu a druhá, uplatněná podpůrně, vychází z nesprávného uplatnění zásady významně nepoškozovat cíl přechodu na oběhové hospodářství, pokud jde o zásadu kaskádového využívání lesní biomasy.

90

Žalobkyně v podstatě tvrdí, že se Komise v bodě 3.1 přílohy II napadeného rozhodnutí dopustila zjevně nesprávného posouzení, když dospěla k závěru, že spalování lesní biomasy významně přispívá ke zmírňování změny klimatu a významně nepoškozuje environmentální cíle.

91

Komise s argumenty žalobkyně nesouhlasí.

92

Je třeba postupně přezkoumat jednotlivé argumenty předložené žalobkyní. Zaprvé žalobkyně tvrdí, že Komise nesprávně přijala „politické“ rozhodnutí za účelem vyvážení požadavků uvedených v čl. 19 odst. 1 písm. d) a f) nařízení o taxonomii. Dodává, že Komise nepatřičně založila technická screeningová kritéria pro činnosti v oblasti bioenergie na směrnici RED II a nařízení LULUCF.

93

Je třeba konstatovat, že tato argumentace žalobkyně se z velké části překrývá s argumenty uvedenými v rámci druhé a třetí části prvního žalobního důvodu.

94

Pokud žalobkyně zpochybňuje, že by Komise mohla za účelem stanovení technických screeningových kritérií vyvážit jednotlivé požadavky uvedené v čl. 19 odst. 1 nařízení o taxonomii, nepředkládá žádný konkrétní argument, který by umožnil prokázat, že Komise toto vyvážení uplatnila nesprávně. Navíc, jak vyplývá z bodů 55 až 57 výše, Komisi přísluší, aby při stanovení technických screeningových kritérií zohlednila všechny požadavky stanovené v tomto ustanovení a v případě potřeby mezi nimi nalezla vhodnou rovnováhu nebo praktickou shodu s ohledem na rozmanitost jejich cílů a povah a na skutečnost, že se nemusí nutně sbližovat.

95

Dále je třeba poznamenat, jak bylo konstatováno v bodech 63 a 69 výše, že technická screeningová kritéria nemůže Komise stanovit bez zohlednění platných unijních právních předpisů, a zejména směrnice RED II a nařízení LULUCF.

96

V tomto ohledu je třeba připomenout, že jak vyplývá z bodu 67 výše, nařízení o taxonomii výslovně odkazuje na směrnici RED II a nepřímo na nařízení LULUCF. Článek 10 odst. 1 písm. a) nařízení o taxonomii tak stanoví, že hospodářská činnost, která se kvalifikuje jako významně přispívající ke zmírňování změny klimatu, je taková činnost, která významně přispívá ke stabilizaci koncentrací skleníkových plynů v atmosféře mimo jiné výrobou, přenosem, skladováním, distribucí nebo využíváním energie z obnovitelných zdrojů v souladu s uvedenou směrnicí. Kromě toho z bodu 32 odůvodnění téhož nařízení vyplývá, že výraz „udržitelné obhospodařování lesů“ by měl být vykládán s ohledem na mimo jiné tuto směrnici a nařízení LULUCF.

97

Z bodu 68 výše zejména vyplývá, že kritéria LULUCF stanovená v čl. 29 odst. 7 směrnice RED II a nařízení LULUCF jsou neoddělitelně spjata, neboť započítávání emisí a pohlcování souvisejících s činnostmi LULUCF je prováděno na základě tohoto nařízení.

98

Kromě toho z posouzení dopadů připojeného k návrhu nařízení v přenesené pravomoci vyplývá, že nařízení LULUCF stanoví nejúplnější odhad emisí biomasy tím, že veškeré změny zásob uhlíku v lesích (včetně například půdy) přímo a okamžitě přiřazuje emisím za rok těžby, které jsou kompenzovány sekvestrací v lesním systému.

99

Kromě toho, jak bylo konstatováno v bodě 70 výše, z konkrétních příkladů uvedených v bodě 3.1.1 písm. b) přílohy II napadeného rozhodnutí vyplývá, že technická screeningová kritéria stanovená pro činnosti v oblasti bioenergie stanoví jiné požadavky než ty, které jsou v současné době stanoveny v platných právních předpisech, týkající se zejména zavedení vyšší prahové hodnoty pro snížení emisí skleníkových plynů nebo zákazu používání potravinářských a krmných plodin pro výrobu bioplynu nebo biopaliv.

100

Z toho vyplývá, že Komisi nelze vytýkat, že při stanovení technických screeningových kritérií zohlednila směrnici RED II a nařízení LULUCF. Vágní argument žalobkyně, podle kterého skupina technických odborníků na udržitelné financování konstatovala, že tyto právní předpisy plně nesplňují požadavky nařízení o taxonomii, nemůže tento závěr zpochybnit, a to tím spíše, že je prokázáno, že technická screeningová kritéria dotčená v projednávané věci stanoví jiné požadavky než ty, které jsou v současnosti stanoveny v uvedených právních předpisech.

101

Zadruhé žalobkyně vytýká Komisi, že se všemi surovinami lesního původu zacházela jednotně, aniž se řídila doporučeními skupiny technických odborníků pro udržitelné financování, která navrhovala omezit seznam biomasy, bioplynu a udržitelných biopaliv na suroviny uvedené v části A přílohy IX směrnice RED II.

102

V tomto ohledu Komise v bodě 3.1.1 písm. b) přílohy II napadeného rozhodnutí uvedla, že je pravdou, že se neřídila uvedenými doporučeními skupiny technických odborníků pro udržitelné financování. Na jedné straně však tato doporučení nezohledňují skutečnost, že suroviny uvedené v části A přílohy IX směrnice RED II, i když mají velký dekarbonizační potenciál, nejsou dosud konkurenceschopné z obchodního hlediska. Na druhé straně prosazují systém certifikace, který by zvýšil administrativní zátěž a náklady pro vlastníky lesů, což by bylo v rozporu s cílem vyjádřeným v bodě 47 odůvodnění nařízení o taxonomii, podle kterého by Komise měla stanovit technická screeningová kritéria, která budou dostatečně srozumitelná z právního hlediska, proveditelná a snadno použitelná a u nichž bude možno ověřit soulad v mezích přiměřených nákladů na zajištění souladu s předpisy, čímž se zamezí zbytečné administrativní zátěži.

103

Za těchto okolností Komise v bodě 3.1.1 písm. b) přílohy II napadeného rozhodnutí dospěla k závěru, že definice technických screeningových kritérií vyžadovala vyvážení, které zohledňuje rovněž riziko obtíží při provádění, zejména pokud jde o snadnost použití pro subjekty obeznámené s parametry směrnice RED I, a potenciální ztrátu zájmu trhu, která by z toho mohla vyplývat, pokud by hospodářské činnosti považované podle této směrnice za udržitelné ztratily toto označení v rámci evropské taxonomie.

104

Posouzení Komise uvedená v bodech 102 a 103 výše nejsou zpochybněna argumentací žalobkyně, zejména s ohledem na důvody uvedené Komisí, ze kterých se neřídila doporučeními skupiny technických odborníků pro udržitelné financování, pokud jde o suroviny uvedené v příloze IX části A směrnice RED II. Není totiž prokázáno, že tyto důvody, a sice skutečnost, že uvedené suroviny ještě nebyly komerčně konkurenceschopné a tato doporučení obhajují systém certifikace, který by vedl ke zvýšení administrativní zátěže a nákladů pro vlastníky lesů, jsou stiženy zjevně nesprávným posouzením, které by mohlo zpochybnit jejich věrohodnost v souladu s judikaturou připomenutou v bodě 32 výše.

105

Zatřetí žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila pochybení tím, že se opírala o rozdíly v názorech mezi zúčastněnými stranami, aby nesprávně odmítla vědecké důkazy, které jí byly předloženy. Podle ní Komise zejména nezohlednila vědecké důkazy uvedené v žádosti o vnitřní přezkum, které prokazují, že spalování lesní biomasy by zvýšilo emise skleníkových plynů, mělo by za následek prodloužení doby využívání uhlíku, poškodilo biologickou rozmanitost a neumožnilo dosáhnout uhlíkové neutrality, a to tím spíše, že stávající právní rámec nezohledňuje náklady na uhlík z dovážené lesní biomasy.

106

Je třeba konstatovat, že tyto argumenty žalobkyně nejsou právně dostačujícím způsobem prokázány. Zaprvé z bodu 3.1.1 písm. b) přílohy II napadeného rozhodnutí vyplývá, že Komise reagovala na argumenty předložené žalobkyní v žádosti o vnitřní přezkum, včetně těch, které se týkají vědeckých důkazů. Tyto odpovědi jsou ostatně shrnuty v žalobě. Není tedy nijak prokázáno, že Komise v uvedeném rozhodnutí nezohlednila vědecké důkazy předložené žalobkyní.

107

Zadruhé z napadeného rozhodnutí jasně vyplývá, že vědecké důkazy uvedené žalobkyní nebyly jedinými existujícími důkazy. V bodě 3.1.1 písm. b) přílohy II uvedeného rozhodnutí totiž Komise uvádí několik dalších prvků, které zohlednila, a sice doporučení skupiny technických odborníků pro udržitelné financování, posouzení dopadů připojené k návrhu nařízení v přenesené pravomoci, posouzení dopadů připojené ke směrnici RED II, pokyny Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) a vědecké studie vypracované v jejím Společném výzkumném středisku (JRC).

108

Zatřetí a v každém případě je třeba poznamenat, že se žalobkyně v žalobě omezuje na zopakování argumentů, které předložila ve fázi žádosti o vnitřní přezkum, a odpovědí Komise na uvedené argumenty, aniž uvádí jakoukoli konkrétní skutečnost, která by umožnila zpochybnit věrohodnost těchto odpovědí. Pouhá okolnost, že v rámci posouzení těchto důkazů vědecké a komplexní povahy Komise upřednostnila některé skutečnosti na úkor skutečností předložených žalobkyní, neumožňuje dospět k závěru, že Komise tyto skutečnosti odmítla neprávem, nebo zpochybnit takové posouzení, v souvislosti s nímž disponuje širokým prostorem pro uvážení, jak bylo připomenuto v bodě 31 výše.

109

Kromě toho, pokud jde o argument žalobkyně vycházející z nezohlednění dováženého dřeva, je třeba konstatovat, že je pravda, že nařízení LULUCF se na tento druh dřeva nepoužije. Podmínky stanovené v čl. 29 odst. 6 a 7 směrnice RED II se však vztahují jak na dřevo pocházející z Unie, tak na dřevo dovezené, jak tvrdí Komise. Z odstavce 6 tohoto článku totiž vyplývá, že kritéria udržitelnosti a úspor emisí skleníkových plynů pro paliva musí zohledňovat mimo jiné to, zda země, v níž byla lesní biomasa vytěžena, má na celostátní nebo nižší úrovni zavedeny právní předpisy použitelné v oblasti těžby, jakož i systémy sledování. Kromě toho podle odst. 7 písm. a) bodů i) a iii) uvedeného článku je rovněž třeba vzít v úvahu otázku, zda země nebo organizace regionální hospodářské integrace původu lesní biomasy je smluvní stranou Pařížské dohody o změně klimatu a má zavedeny právní předpisy použitelné v oblasti těžby, jejichž cílem je zachovat a posílit zásoby uhlíku a propady, a poskytne důkaz o tom, že vykazované emise odvětví LULUCF nepřekračují pohlcení [odst. 7 písm. a) body i) a iii)].

110

Z toho vyplývá, že žalobkyně nesprávně tvrdí, že dovezené dřevo nebylo zohledněno pro účely stanovení technických screeningových kritérií pro hospodářské činnosti v oblasti bioenergie.

111

Je tedy třeba zamítnout první část druhého žalobního důvodu.

112

Žalobkyně tvrdí, že bod 3.1.2 písm. b) přílohy II napadeného rozhodnutí je stižen zjevně nesprávným posouzením. Podle jejího názoru měla Komise nesprávně za to, že neexistuje dostatek vědeckých důkazů k prokázání technických screeningových kritérií týkajících se zásady významně nepoškozovat cíl přechodu na oběhové hospodářství, pokud jde o využívání lesní biomasy při činnostech v oblasti bioenergie. Vědecké důkazy jsou však do značné míry dostatečné a skupina technických odborníků pro udržitelné financování doporučila stanovit taková kritéria, aby byla zohledněna zásada kaskádového využívání biomasy, přičemž tato zásada je rovněž uznána v návrhu směrnice, kterou se mění směrnice RED II. Podpůrně žalobkyně tvrdí, že pokud by se ukázalo, že vědecké důkazy jsou nedostatečné, zásada předběžné opatrnosti vyžaduje, aby spalování lesní biomasy nebylo zahrnuto do taxonomie. Kromě toho žalobkyně tvrdí, že Komise nesprávně vycházela z perspektivy budoucích právních předpisů, aby odůvodnila skutečnost, že v dané době nejednala v souladu s požadavky nařízení o taxonomii.

113

Komise s argumenty žalobkyně nesouhlasí.

114

Nejprve je třeba poznamenat, že v bodě 3.1.2 písm. b) přílohy II napadeného rozhodnutí Komise zaprvé tvrdila, že vztah upravující zásadu kaskádového využívání biomasy je mimořádně složitý a pro vymezení vhodných kritérií k zajištění řádného uplatňování této zásady jsou podstatné dostatečné vědecké důkazy. Taková složitost byla uznána v dokumentu Komise z roku 2018 nazvaném „Guidance on cascading use of biomass with selected good practice examples on woody biomass“ (Pokyny pro kaskádové využívání biomasy včetně vybraných příkladů osvědčených postupů ohledně dřevní biomasy) a ve zprávě Evropské agentury pro životní prostředí č. 8/2018 nazvané „The circular economy and the bioeconomy“ (Oběhové hospodářství a biohospodářství).

115

Zadruhé měla Komise za to, že v této souvislosti mohla použít postupný přístup a postupovat na základě získaných zkušeností v souladu s čl. 19 odst. 5 nařízení o taxonomii.

116

Zatřetí měla Komise za to, že směrnice RED II již obsahovala ustanovení o hierarchii způsobů nakládání s odpady a oběhovém hospodářství, která museli subjekty dodržovat. Konkrétně bod 21 odůvodnění uvedené směrnice stanoví, že členské státy by měly „vzít náležitě v potaz zásady oběhového hospodářství“. Článek 3 odst. 3 této směrnice stanovil, že „[č]lenské státy zajistí, aby jejich vnitrostátní politiky […] a režimy podpory byly koncipovány s řádným přihlédnutím k hierarchii způsobů nakládání s odpady stanovené v článku 4 směrnice 2008/98/ES, aby se zamezilo nežádoucím narušujícím účinkům na trzích se surovinami“. Článek 28 odst. 6 směrnice RED II stanovil, že Komise vyhodnotí seznam surovin, včetně biomasy, a při své analýze vychází ze zásad oběhového hospodářství.

117

Začtvrté Komise uvedla, že návrh směrnice, kterou se mění směrnice RED II, mimo jiné stanoví, že členské státy přijmou opatření k zajištění toho, aby se energie z biomasy vyráběla způsobem, který zohledňuje hierarchii způsobů nakládání s odpady a zásadu kaskádového využívání. Kromě toho tento návrh směrnice vyžadoval, aby Komise přijala akt v přenesené pravomoci týkající se podmínek uplatňování zásady kaskádového využívání biomasy.

118

Tento postupný přístup uvedený Komisí v napadeném rozhodnutí vyplývá rovněž z bodu 31 odůvodnění nařízení v přenesené pravomoci, podle kterého „by technická screeningová kritéria pro činnosti v oblasti bioenergie měla být […] a při zohlednění příslušných unijních právních předpisů, včetně směrnice [RED II] a jejích budoucích revizí, doplněna, přezkoumána a případně zrevidována, aby zohledňovala nejnovější empirickou základnu […]“.

119

Dále je třeba poznamenat, že skupina technických odborníků pro udržitelné financování doporučila Komisi, aby zahrnula kritéria pro činnosti v oblasti bioenergie, pokud jde o přechod na oběhové hospodářství.

120

Konečně je třeba uvést, že zásada kaskádového využívání má za cíl účinné využívání zdrojů tím, že upřednostňuje používání materiálů výrobků v závislosti na jejich nejvyšší hospodářské a environmentální přidané hodnotě v daném pořadí priorit.

121

Žalobkyně tvrdí, že Komise měla nesprávně za to, že neexistují dostatečné vědecké důkazy pro stanovení technických screeningových kritérií týkajících se zásady významně nepoškozovat cíl přechodu na oběhové hospodářství, za účelem zohlednění zásady kaskádového využívání lesní biomasy.

122

Žalobkyně však nepředkládá konkrétní argumenty, které by mohly vyvrátit závěr Komise o nedostatečnosti vědeckých důkazů. Naproti tomu je třeba konstatovat, že ze studií uvedených v části napadeného rozhodnutí uvedené v bodě 114 výše vyplývá, že otázka vztahu mezi zásadou kaskádového využívání a biomasou byla složitá. Navíc okolnost, že žalobkyně dospěje k závěru o dostatečnosti vědeckých důkazů, který se liší od závěru Komise, nestačí k prokázání, že uvedené rozhodnutí je v tomto ohledu stiženo zjevně nesprávným posouzením.

123

Kromě toho je třeba odmítnout argument žalobkyně vycházející ze zásady předběžné opatrnosti. Pouhé dovolávání se uvedené zásady totiž nemůže stačit ke zpochybnění věrohodnosti posouzení Komise uvedených v bodech 114 až 117 výše, která ji vedla k tomu, že do nařízení v přenesené pravomoci zahrnula využívání lesní biomasy v činnostech v oblasti bioenergie, když měla za to, že je možné použít postupný přístup a postupovat na základě získaných zkušeností.

124

Pokud jde o argument žalobkyně týkající se skutečnosti, že Komise vycházela z perspektivy budoucích právních předpisů, aby odůvodnila skutečnost, že v dané době nejednala v souladu s požadavky nařízení o taxonomii, spočívá na nesprávném výkladu napadeného rozhodnutí. Z bodu 3.1.2 písm. b) přílohy II tohoto rozhodnutí v části uvedené v bodě 114 výše totiž vyplývá, že se Komise dovolávala čl. 19 odst. 5 nařízení o taxonomii, aby tvrdila, že může použít postupný přístup a postupovat na základě získaných zkušeností, neboť byla povinna pravidelně přezkoumávat technická screeningová kritéria a případně měnit akty v přenesené pravomoci přijaté na základě vědeckého a technologického pokroku v souladu s uvedeným čl. 19 odst. 5.

125

Komise se navíc dovolávala návrhu směrnice, kterou se mění směrnice RED II, aby zdůraznila budoucí závazky, které již v tomto ohledu přijala s ohledem na okolnosti zohledněné ke dni přijetí napadeného rozhodnutí, které se týkají složitosti vztahu mezi zásadou kaskádového využívání a biomasou a neexistence dostatečných vědeckých důkazů pro stanovení vhodných kritérií k zajištění řádného uplatňování zásady kaskádového využívání.

126

Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, se tedy Komise k odůvodnění jakékoli nečinnosti nedovolávala čl. 19 odst. 5 nařízení o taxonomii.

127

Kromě toho je třeba konstatovat, že žalobkyně neupřesňuje právní ustanovení, o která opírá svou argumentaci. Nicméně v rozsahu, v němž lze argumenty žalobkyně vykládat tak, že vycházejí z porušení čl. 17 odst. 1 písm. d) nařízení o taxonomii, je třeba je odmítnout.

128

Na jedné straně je pravda, že z čl. 10 odst. 3 písm. b) nařízení o taxonomii ve spojení s čl. 17 odst. 1 písm. d) tohoto nařízení vyplývá, že Komise musí stanovit technická screeningová kritéria za účelem určení, zda dotčená hospodářská činnost významně poškozuje cíl přechodu na oběhové hospodářství. Nicméně s ohledem na okolnosti uvedené v bodech 114 až 120 výše nemůže postupný přístup přijatý Komisí, pokud jde zejména o zohlednění zásady kaskádového využívání lesní biomasy, sám o sobě a bez dalších upřesnění představovat porušení výše uvedených ustanovení ze strany Komise. Argumentace žalobkyně přitom nemůže prokázat, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení při analýze zásady významně nepoškozovat cíl přechodu na oběhové hospodářství, pokud jde o činnosti v oblasti bioenergie. Na druhé straně žalobkyně ani neupřesňuje, kterých konkrétních činností se její argumentace týká.

129

S ohledem na výše uvedené je třeba zamítnout druhou část druhého žalobního důvodu, a i uvedený žalobní důvod.

130

Tento žalobní důvod se dělí na čtyři části vycházející ze zjevně nesprávných posouzení týkajících se:

131

Úvodem je třeba nejprve uvést, že z napadeného rozhodnutí ve spojení s bodem 3.14 přílohy I nařízení v přenesené pravomoci vyplývá, že činnost výroby základních organických chemických látek, na kterou se vztahuje toto nařízení v přenesené pravomoci, zahrnuje sedm typů chemických látek, a sice chemické látky vysoké hodnoty, aromatické látky, vinylchlorid, styren, ethylenoxid, ethylenoxid, ethylenglykol a kyselina adipová.

132

Dále z bodu 3.14 přílohy I nařízení v přenesené pravomoci vyplývá, že hospodářská činnost, na kterou se vztahuje tento bod, je přechodnou činností podle čl. 10 odst. 2 nařízení o taxonomii, pokud splňuje technická screeningová kritéria stanovená v uvedeném bodě, a sice kritéria týkající se jednak významného přínosu ke zmírňování změny klimatu a jednak zásady významně nepoškozovat, včetně kritérií stanovených v dodatcích A až D této přílohy I.

133

Konečně ze spisu, jakož i z odpovědí účastníků řízení na otázky, které jim byly položeny Tribunálem na jednání, vyplývá, že některé základní organické chemické látky pocházející z činnosti uvedené v bodě 3.14 přílohy II nařízení v přenesené pravomoci jsou následně používány v několika dalších činnostech, pro které jsou někdy nezbytné, jako je výroba nylonu, výrobků pro domácnost, plastů nebo farmaceutických výrobků.

134

Žalobkyně tvrdí, že se Komise v bodě 3.2.1 přílohy II napadeného rozhodnutí dopustila zjevně nesprávného posouzení a porušila čl. 19 odst. 1 písm. g) nařízení o taxonomii, když měla za to, že výroba základních organických chemických látek může být klasifikována jako přechodná činnost ve smyslu čl. 10 odst. 2 uvedeného nařízení. Komise jednak nezohlednila dopad životního cyklu výrobků a jednak nepodložila klasifikaci této činnosti jako přechodné činnosti přesvědčivými vědeckými důkazy. Z vědeckých důkazů uvedených v žádosti o vnitřní přezkum vyplývá, že neexistuje žádný vhodný základ pro závěr, že technická screeningová kritéria pro výrobu základních organických chemických látek významně přispívají ke zmírňování změny klimatu a významně nepoškozují. Kromě toho se Komise nemůže opírat o zásadu předběžné opatrnosti, aby zmírnila povinnost zajistit, aby technická screeningová kritéria zohledňovala celý životní cyklus výrobku. V projednávané věci zásada předběžné opatrnosti vyžaduje, aby tato činnost nebyla zahrnuta do taxonomie.

135

Komise s argumenty žalobkyně nesouhlasí.

136

Úvodem je třeba konstatovat, že, jak bylo uvedeno v bodech 16 a 18 výše, čl. 10 odst. 1 nařízení o taxonomii stanoví podmínky, za nichž se má za to, že hospodářská činnost významně přispívá ke zmírňování změny klimatu. Článek 10 odst. 2 uvedeného nařízení stanoví tyto podmínky pro hospodářské činnosti, pro něž neexistuje žádná technologicky a ekonomicky dostupná nízkouhlíková alternativa, tj. pro tzv. „přechodné“ činnosti podle čl. 19 odst. 1 písm. h) bodu ii) tohoto nařízení.

137

Bod 41 odůvodnění nařízení o taxonomii uvádí, že „si tento [proces přechodu ke klimaticky neutrálnímu hospodářství] vyžádá podstatné snížení emisí skleníkových plynů v rámci dalších hospodářských činností a odvětví, pro něž neexistují žádné technologicky a ekonomicky proveditelné nízkouhlíkové alternativy“, že „[t]yto přechodné hospodářské činnosti by měly být kvalifikovány jako činnosti významně přispívající ke zmírňování změny klimatu, jestliže jsou jejich emise skleníkových plynů výrazně nižší, než je průměr u daného odvětví či průmyslu, jestliže nebrání rozvoji a zavádění nízkouhlíkových alternativ a nevedou k tomu, že dojde k zakonzervování aktiv neslučitelných s cílem klimatické neutrality s ohledem na jejich vysoké emise skleníkových plynů a s ohledem na jejich ekonomickou životnost („carbon lock-in“ efekt)“ a [t]echnická screeningová kritéria pro tyto přechodné hospodářské činnosti by měla zajistit, aby tyto přechodné činnosti důvěryhodným způsobem směřovaly ke klimatické neutralitě, a měla by být tudíž pravidelně upravována“.

138

Ustanovení čl. 19 odst. 5 prvního a posledního pododstavce nařízení o taxonomii stanoví, že technická screeningová kritéria stanovená pro přechodné činnosti musí být alespoň jednou za tři roky revidována s ohledem na vědecký a technický vývoj.

139

Jak bylo poznamenáno v bodech 75, 76 a 85 výše, z čl. 19 odst. 1 písm. g) ve spojení s body 34, 40 a 47 odůvodnění nařízení o taxonomii v podstatě vyplývá, že technická screeningová kritéria musí zohledňovat životní cyklus výrobků a služeb poskytovaných dotčenou hospodářskou činností s přihlédnutím k dopadu samotné hospodářské činnosti na životní prostředí a zároveň k dopadu těchto výrobků a služeb na životní prostředí. Toto ustanovení však nevyžaduje stanovení technických screeningových kritérií týkajících se konkrétně životního cyklu ani neukládá Komisi povinnost provést analýzu životního cyklu ve všech případech. Vyžaduje se, aby Komise při přijímání technických screeningových kritérií zohlednila životní cyklus s přihlédnutím zejména ke stávajícím analýzám životního cyklu.

140

Nejprve žalobkyně tvrdí, že Komise nezohlednila dopad životního cyklu výrobků. Tento argument je podobný argumentu předloženému na podporu čtvrté části prvního žalobního důvodu, a musí být tedy odmítnut ze stejných důvodů, jako jsou důvody uvedené v bodech 77 až 86 výše.

141

Jak totiž bylo konstatováno v bodě 84 výše, Komise v napadeném rozhodnutí tvrdila, že se univerzální začlenění úvah týkajících se životního cyklu do technických screeningových kritérií ukázalo jako obtížné z důvodu nedostatku použitelných a srovnatelných údajů. Z uvedeného rozhodnutí však rovněž vyplývá, že pokud jde o technická screeningová kritéria týkající se výroby základních organických chemických látek, Komise zohlednila přímé emise skleníkových plynů pro výrobní proces, a zejména referenční hodnoty systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů.

142

Navíc, jak bylo uvedeno v bodě 85 výše, čl. 19 odst. 1 písm. g) ve spojení s body 34, 40 a 47 odůvodnění nařízení o taxonomii nevyžaduje, aby byla stanovena technická screeningová kritéria týkající se konkrétně životního cyklu, ani neukládá Komisi povinnost provést analýzu životního cyklu ve všech dotčených případech. Vyžaduje se, aby Komise při přijímání technických screeningových kritérií zohlednila životní cyklus s přihlédnutím zejména ke stávajícím analýzám životního cyklu.

143

V této části třetího žalobního důvodu, stejně jako ve čtvrté části prvního žalobního důvodu (viz bod 87 výše) se žalobkyně omezuje na obecné tvrzení, že Komise řádně nesplnila svou povinnost zohlednit životní cyklus, ale neuvádí žádnou konkrétní skutečnost, která by mohla zpochybnit věrohodnost posouzení Komise uvedených v bodech 141 a 142 výše.

144

Žalobkyně dále tvrdí, že Komise nezaložila kvalifikaci činnosti výroby základních organických chemických látek jako přechodné činnosti na přesvědčivých vědeckých důkazech.

145

Tento argument však není podložen, jak tvrdí Komise. Žalobkyně se totiž omezuje na tvrzení, že klasifikace výroby základních organických chemických látek jako přechodné činnosti je v rozporu s dostupnými vědeckými důkazy, „nejen pokud jde o dopady životního cyklu, ale [také] obecněji“, aniž by upřesnila vědecké důkazy, na které odkazuje, nebo ustanovení údajně porušená napadeným rozhodnutím. Navíc pouhý odkaz, bez dalších upřesnění, na skutečnosti uvedené v žádosti o vnitřní přezkum nemůže stačit k nápravě tohoto nedostatečného tvrzení.

146

Konečně žalobkyně tvrdí, že zásada předběžné opatrnosti vyžaduje, aby činnost výroby základních organických chemických látek nebyla zahrnuta do taxonomie. Nevysvětluje však, v čem je klasifikace výroby základních organických chemických látek jako přechodné činnosti s touto zásadou v rozporu.

147

Kromě toho je třeba uvést, podobně jako to učinila Komise, že žalobkyně nepředložila žádný argument, který by prokazoval, že Komise překročila meze své posuzovací pravomoci, když se rozhodla klasifikovat výrobu základních organických chemických látek jako přechodnou činnost ve smyslu čl. 10 odst. 2 nařízení o taxonomii.

148

První část třetího žalobního důvodu tudíž musí být zamítnuta.

149

Žalobkyně v podstatě tvrdí, že z důvodů již uvedených v rámci první části třetího žalobního důvodu se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení v bodě 3.2.2 písm. a) přílohy II napadeného rozhodnutí tím, že nezohlednila dopady životního cyklu základních organických chemických látek, a tudíž tím, že nenavrhla kritéria týkající se zásady významně nepoškozovat cíl přechodu na oběhové hospodářství.

150

Komise s argumenty žalobkyně nesouhlasí.

151

Úvodem je třeba konstatovat, že v rámci této části se žalobkyně omezuje na odkaz na argumenty, které předložila v rámci první části tohoto žalobního důvodu. Tyto argumenty musí být odmítnuty ze stejných důvodů, jako jsou důvody uvedené výše v bodech 143,145 a 146.

152

Okolnost, že tato část patrně vychází z porušení čl. 17 odst. 1 písm. d) nařízení o taxonomii, zatímco první část třetího žalobního důvodu vychází z porušení čl. 19 odst. 1 písm. g) tohoto nařízení, na tomto závěru nic nemění. Žalobkyně totiž nepředkládá žádný podrobný argument, který by umožnil prokázat, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení při analýze zásady významně nepoškozovat cíl přechodu na oběhové hospodářství, pokud jde o výrobu základních organických chemických látek.

153

Druhou část třetího žalobního důvodu je tudíž třeba zamítnout.

154

Žalobkyně tvrdí, že se Komise v bodě 3.2.2 písm. b) přílohy II napadeného rozhodnutí dopustila zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o požadavek stanovit kritéria týkající se zásady významně nepoškozovat cíl udržitelného využívání a ochrany vodních a mořských zdrojů. Technická screeningová kritéria stanovená Komisí zohlednila pouze útvary vod uvedené ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (Úř. věst. 2000, L 327, s. 1; Zvl. vyd. 15/05, s. 275, dále jen „rámcová směrnice o vodě“). Dodatek B přílohy I nařízení v přenesené pravomoci však nijak neodkazuje na mořské prostředí a na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/56/ES ze dne 17. června 2008, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti mořské environmentální politiky (Úř. věst. 2008, L 164, s. 19, dále jen „rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí“). Žalobkyně dodává, že v žádosti o vnitřní přezkum přesto uvedla soubor vědeckých důkazů prokazujících, že základní organické chemické látky jsou používány při výrobě plastů a představují značné riziko pro mořské ekosystémy, zejména z důvodu znečištění mikroplasty a nanoplasty.

155

Komise s argumenty žalobkyně nesouhlasí.

156

Úvodem je třeba poznamenat, že čl. 10 odst. 3 písm. b) nařízení o taxonomii stanoví, že akt v přenesené pravomoci přijatý Komisí pro každý příslušný environmentální cíl stanoví technická screeningová kritéria pro určení toho, zda předmětná hospodářská činnost významně poškozuje jeden nebo více uvedených cílů (viz bod 19 výše).

157

Článek 9 písm. c) nařízení o taxonomii stanoví jako environmentální cíl „udržitelné využívání a ochran[u] vodních a mořských zdrojů“. (viz bod 14 výše).

158

Článek 17 odst. 1 písm. c) body i) a ii) nařízení o taxonomii stanoví, že pro účely čl. 3 písm. b) tohoto nařízení se při zohlednění životního cyklu výrobků a služeb poskytovaných v rámci hospodářské činnosti, včetně důkazů vyplývajících ze stávajících posouzení životního cyklu, hospodářská činnost považuje za činnost, která významně poškozuje udržitelné využívání a ochranu vodních a mořských zdrojů, pokud tato činnost poškozuje dobrý stav nebo dobrý ekologický potenciál vodních útvarů, včetně povrchových a podzemních vod, nebo dobrý stav prostředí mořských vod (viz body 13 a 22 výše).

159

Kromě toho je účelem rámcové směrnice o vodě podle jejího čl. 1 prvního pododstavce stanovit rámec pro ochranu vnitrozemských povrchových vod, brakických vod, pobřežních vod a podzemních vod.

160

Ustanovení čl. 1 odst. 1 rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí stanoví rámec umožňující členským státům přijmout nezbytná opatření k dosažení nebo zachování dobrého stavu mořského prostředí nejpozději do roku 2020. Tato směrnice ukládá každému členskému státu zejména povinnost vypracovat pro každou dotyčnou mořskou oblast nebo podoblast strategii pro mořské prostředí pro své mořské vody v souladu s jejím čl. 5 odst. 1 a bodem 11 jejího odůvodnění. Za tímto účelem musí členské státy podle čl. 9 odst. 1 uvedené směrnice určit pro každou příslušnou mořskou oblast nebo podoblast soubor vlastností, jaké musí mít mořské vody pro dobrý stav prostředí, na základě kvalitativních deskriptorů uvedených v příloze I. Podle čl. 10 odst. 1 téže směrnice navíc členské státy stanoví pro každou mořskou oblast nebo podoblast komplexní soubor environmentálních cílů a souvisejících ukazatelů pro své mořské vody, jejichž cílem je napomáhat dosažení dobrého stavu mořského prostředí.

161

V projednávané věci z bodu 3.2.2 písm. b) přílohy II napadeného rozhodnutí vyplývá, že pokud jde o technická screeningová kritéria, Komise měla za to, že nařízení o taxonomii působí na úrovni hospodářských činností a pokud jde o činnost spočívající ve výrobě základních organických chemických látek, dodatek B přílohy I nařízení v přenesené pravomoci stanoví dostatečná kritéria, aby byla splněna zásada významně nepoškozovat cíl udržitelného využívání a ochrany vodních a mořských zdrojů. Tato kritéria odkazovala na plány povodí podle článku 13 a přílohy VII rámcové směrnice o vodě. Tyto plány povodí se vztahovaly rovněž na pobřežní a brakické vody, tj. vody vzdálené jednu teritoriální míli pro většinu kvalitativních složek definujících dobrý stav vod a na vody vzdálené dvanáct teritoriálních mil pro chemický stav. Přílohy II a VIII uvedené rámcové směrnice navíc vyžadovaly, aby členské státy zahrnuly plasty a mikroplasty do kategorie znečišťujících „nerozpuštěných látek“ ve vodě. Podle Komise byly navazující dopady dotčené činnosti složité a souvisely s četnými hospodářskými činnostmi s ohledem na velmi různorodé používání základních organických chemických látek. Pokud jde o možný navazující dopad znečištění mikroplasty a nanoplasty, ten by lépe pokryly navazující specifičtější činnosti, včetně činností souvisejících s předcházením vzniku odpadů a nakládáním s nimi, které by mohly být v taxonomii zohledněny průběžně s jeho vývojem.

162

Pokud jde o rámcovou směrnici o strategii pro mořské prostředí, Komise měla v bodě 3.2.2 písm. b) přílohy II napadeného rozhodnutí za to, že tato rámcová směrnice nestanoví maximální koncentraci některých znečišťujících látek, včetně základních organických chemických látek. Členské státy byly odpovědné za stanovení maximálních koncentrací v rámci regionální nebo subregionální spolupráce, jak vyplývalo z článku 9 a kvalitativních deskriptorů stanovených v bodech 8 a 9 přílohy I této rámcové směrnice sloužících k vymezení dobrého stavu prostředí.

163

Žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že nezohlednila mořské prostředí a rámcovou směrnici o strategii pro mořské prostředí v technických screeningových kritériích stanovených pro činnost výroby základních organických chemických látek, ačkoli vědecké důkazy prokazují, že tyto chemické látky jsou používány při výrobě plastů a představují značné riziko pro mořské ekosystémy z důvodu znečištění mikroplasty a nanoplasty.

164

Jeví se, že argumentace žalobkyně vyplývá z výkladu některých blíže neupřesněných ustanovení nařízení o taxonomii, podle kterého při stanovení technických screeningových kritérií pro účely uplatnění zásady významně nepoškozovat, musí Komise zohlednit dopad nejen výroby základních organických chemických látek, ale také hospodářských činností navazujících na tuto činnost, a zejména výroby plastů, na vodní a mořské zdroje.

165

V tomto ohledu je třeba uvést, že jak vyplývá z bodu 133 výše, základní organické chemické látky jsou následně používány v několika dalších činnostech, včetně výroby plastů. Hospodářskou činností dotčenou v bodě 3.2.2 písm. b) přílohy II napadeného rozhodnutí však nebyla výroba plastů, ale výroba základních organických chemických látek.

166

Z ustanovení nařízení o taxonomii přitom nevyplývá, že technická screeningová kritéria stanovená s ohledem na zásadu významně nepoškozovat environmentální cíle, a zejména na využívání a ochranu vodních a mořských zdrojů, musí zohlednit hospodářské činnosti navazující na činnost, na kterou se tato kritéria vztahují.

167

Cílem nařízení o taxonomii je totiž zavést jednotný klasifikační systém hospodářských činností, které jsou považovány za environmentálně udržitelné (viz bod 12 výše). Tato klasifikace nebo taxonomie se tedy týká poskytnutých hospodářských činností.

168

Kromě toho podle čl. 19 odst. 1 písm. g) nařízení o taxonomii technická screeningová kritéria berou v potaz životní cyklus, včetně důkazů vyplývajících ze stávajících posouzení životního cyklu, zohledněním environmentálních dopadů hospodářské činnosti samotné, jakož i výrobků a služeb poskytovaných v rámci této hospodářské činnosti, zejména zohledněním výroby, používání a skončení životnosti těchto výrobků a služeb.

169

Ze znění čl. 10 odst. 3 písm. b), čl. 17 odst. 1 písm. c) a odst. 2 ve spojení s čl. 19 odst. 1 písm. g) nařízení o taxonomii navíc vyplývá, že stanovení technických screeningových kritérií Komisí, včetně určení, zda hospodářská činnost významně poškozuje cíl udržitelného využívání a ochrany vodních a mořských zdrojů, musí být provedeno ve vztahu k dané hospodářské činnosti, jakož i produktům nebo službám poskytovaným touto činností.

170

Stanovení technických screeningových kritérií umožňujících určit, zda lze určitou činnost považovat za udržitelnou, se tudíž případ od případu týká konkrétní hospodářské činnosti, a netýká se tedy přímo výrobků nebo služeb vyplývajících z jiných činností navazujících na danou hospodářskou činnost.

171

Je tedy třeba odmítnout argumenty žalobkyně v rozsahu, v němž vycházejí z neexistence technických screeningových kritérií týkajících se dopadu výroby plastů nebo jiných činností navazujících na výrobu základních organických chemických látek na životní prostředí, která je jedinou činností dotčenou v rámci tohoto žalobního důvodu.

172

Proto je třeba odmítnout rovněž argument žalobkyně vycházející z toho, že technická screeningová kritéria stanovená Komisí nezohlednila rámcovou směrnici o strategii pro mořské prostředí. Žalobkyně se totiž této rámcové směrnice dovolávala na podporu své argumentace vycházející z dopadu na životní prostředí nikoli činnosti dotčené v rámci tohoto žalobního důvodu, nýbrž navazující činnosti výroby plastů a mikroplastů a nanoplastů poskytovaných touto činností.

173

Třetí část třetího žalobního důvodu je tudíž třeba zamítnout.

174

Žalobkyně tvrdí, že se Komise v bodě 3.2.2 písm. d) přílohy II napadeného rozhodnutí dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že klasifikovala činnost výroby základních organických chemických látek jako přechodnou činnost, jelikož je určena výlučně pro použití, která jsou pro společnost základní. Komise připouští, že nejméně čtyři látky zahrnuté mezi tyto výrobky byly klasifikovány jako látky vzbuzující mimořádné obavy, které významně poškozují životní prostředí, a že nedisponovala dostatečnými poznatky umožňujícími zjistit, jaká jsou jejich základní využití pro společnost. Na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, škoda způsobená používáním těchto látek nemůže být kompenzována výrobním procesem s nižší uhlíkovou náročností.

175

Kromě toho žalobkyně tvrdí, že Komise nesprávně vycházela z ustanovení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 ze dne 16. prosince 2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, o změně a zrušení směrnic 67/548/EHS a 1999/45/ES a o změně nařízení (ES) č. 1907/2006 (Úř. věst. 2008, L 353, s. 1, dále jen „nařízení CLP“) a nařízení Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES (Úř. věst. 2006, L 396, s. 1, dále jen „nařízení REACH“). Tato ustanovení totiž nejsou relevantní, neboť definují podmínky pro legální použití těchto látek, ale nestanoví kritéria umožňující klasifikovat činnost jako environmentálně udržitelnou.

176

Komise s argumenty žalobkyně nesouhlasí.

177

Úvodem ze znění čl. 9 písm. e), čl. 10 odst. 3 písm. b) ve spojení s čl. 17 odst. 1 písm. e) nařízení o taxonomii vyplývá, že akt v přenesené pravomoci přijatý Komisí musí stanovit technická screeningová kritéria, aby bylo možné určit, zda dotčená hospodářská činnost významně poškozuje cíl prevence a omezování znečištění.

178

Z bodu 3.2.2 písm. d) přílohy II napadeného rozhodnutí vyplývá, že Komise měla nejprve za to, že kritika žalobkyně vyplývá z nerealistického výkladu taxonomie, pokud jde o povinnost Komise zajistit snadné ověření následného použití základních organických chemických látek. Podle uvedeného rozhodnutí se jednalo o chemické výrobky s vysokým objemem výroby, které byly „základními“ chemickými látkami, tedy nezbytnými pro výrobu mnoha dalších chemických látek používaných ve společnosti.

179

Komise navíc uvedla, že základní organické chemické látky zahrnují nebezpečné látky, a sice látky, které jsou předmětem harmonizované klasifikace a označení podle nařízení CLP, látky, které by mohly být identifikovány jako látky vzbuzující mimořádné obavy podle nařízení REACH, a látky, jejichž používání může spadat pod omezení výroby, uvádění na trh a používání stanovená v příloze XVII posledně uvedeného nařízení (dále jen společně „nebezpečné látky“). Upřesnila však, že výroba základních organických chemických látek uvedená v bodě 3.14 přílohy I nařízení v přenesené pravomoci musí splňovat podmínky dodatku C této přílohy, z něhož vyplývá, že uvedená výroba nemůže vést k výrobě, uvádění na trh nebo používání takových nebezpečných látek, jako jsou výše uvedené látky, ledaže by bylo prokázáno, že jejich použití je pro společnost zásadní. Pojem „zásadní použití“ pro společnost vyplýval ze sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 14. října 2020, „Strategie pro udržitelnost v oblasti chemických látek“ [COM(2020) 667 final] (dále jen „sdělení Komise o strategii pro udržitelnost chemických látek“).

180

Z napadeného rozhodnutí ve spojení s nařízením v přenesené pravomoci tak vyplývá, že výroba základních organických chemických látek je pro účely nařízení o taxonomii klasifikována jako přechodná činnost pouze tehdy, pokud probíhá procesem s nižší uhlíkovou náročností, tedy pokud jsou emise skleníkových plynů způsobené jejím výrobním procesem nižší než prahové hodnoty stanovené v bodě 3.14 přílohy I uvedeného nařízení.

181

Navíc, jak je uvedeno v napadeném rozhodnutí, dodatek C přílohy I nařízení v přenesené pravomoci stanoví, že klasifikace jako přechodná činnost se nevztahuje na výrobu základních organických chemických látek, jelikož se jedná o výrobu látek (nebo směsí, které je obsahují), které splňují kritéria uvedená v článku 57 a čl. 59 odst. 1 nařízení REACH, a sice zejména látek (nebo směsí, které je obsahují), které mohou být klasifikovány podle nařízení CLP pro určitá rizika a kategorie rizika, „ledaže by bylo prokázáno, že jejich použití je pro společnost zásadní“.

182

Z výše uvedeného vyplývá, že nelze souhlasit s žalobkyní, když vytýká Komisi, že neuvedla dostatečné poznatky o následném použití nebezpečných látek a o jejich použití, která jsou pro společnost zásadní.

183

Argumentace žalobkyně totiž zaprvé nezohledňuje sdělení Komise o strategii pro udržitelnost chemických látek, uvedené v napadeném rozhodnutí (viz bod 179 výše). Jak přitom uvedla Komise na jednání, aniž jí žalobkyně v tomto ohledu odporovala, z tohoto sdělení vyplývá, že nebezpečnými látkami, jejichž použití je zásadní, jsou látky, které jsou důležité pro bezpečnost a lidské zdraví nebo které jsou kriticky nezbytné pro fungování společnosti.

184

Sdělení Komise o strategii pro udržitelnost chemických látek odkazuje na Vídeňskou úmluvu o ochraně ozonové vrstvy a Montrealský protokol o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, jejichž stranou se Unie stala rozhodnutím Rady 88/540/EHS ze dne 14. října 1988 o uzavření Vídeňské úmluvy o ochraně ozonové vrstvy a Montrealského protokolu o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu (Úř. věst. 1988, L 297, s. 8; Zvl. vyd. 11/16, s. 206). Povinnosti vyplývající z uvedené úmluvy a uvedeného protokolu jsou v současné době provedeny v unijním právním řádu nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1005/2009 ze dne 16. září 2009 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu [Úř. věst. 2009, L 286, s. 1, naposledy pozměněné nařízením Komise (EU) 2017/605 ze dne 29. března 2017, kterým se mění příloha VI nařízení č. 1005/2009 (Úř. věst. 2017, L 84, s. 3)]. Nařízení č. 1005/2009 obsahuje několik ustanovení týkajících se zejména „základních laboratorních a analytických použití“„regulovaných látek“, uvedených v jeho příloze I.

185

Za těchto okolností není prokázáno, že Komise neměla k dispozici informace o nebezpečných látkách, jejichž používání je pro společnost zásadní.

186

Žalobkyně zadruhé nesprávně tvrdí, že nařízení REACH a nařízení CLP, na která odkazuje napadené rozhodnutí, nejsou v tomto ohledu relevantní.

187

Je třeba připomenout, že nařízení REACH, které stanoví legislativní rámec pro výrobu, uvádění na trh nebo používání chemických látek, „je založeno na zásadě, že výrobci, dovozci a následní uživatelé musí zajistit, že vyrábějí, uvádějí na trh nebo používají látky, které nepůsobí nepříznivě na lidské zdraví nebo životní prostředí“ (čl. 1 odst. 3). Toto nařízení tak ukládá úkoly a povinnosti výrobcům, dovozcům a následným uživatelům látek (viz bod 16 odůvodnění), pokud jde o podstatu registrace látek (hlava II), sdílení údajů (hlava III) a povinnost informace v dodavatelském řetězci (hlava IV).

188

Kromě toho nařízení CLP, které stanoví harmonizované požadavky na klasifikaci, balení a označování chemických látek a nebezpečných směsí, ukládá výrobcům, dovozcům a následným uživatelům povinnosti týkající se zejména klasifikace, označování a balení (článek 4), zjišťování a přezkum dostupných informací o látkách (články 5 a 6), hodnocení těchto informací a případně vlastní klasifikace látek s použitím klasifikačních kritérií pro každou třídu nebezpečnosti (články 5, 9 a 13), jakož i předkládání návrhů harmonizované klasifikace a označování (čl. 37 odst. 1 a 2).

189

Z právních požadavků v oblasti chemické bezpečnosti stanovených zejména v nařízeních REACH a CLP tak vyplývá, že následná použití základních organických chemických látek jsou regulována a výrobci těchto výrobků, jakož i další účastníci dodavatelského řetězce podléhají řadě povinností v oblasti zejména registrace, informací a sdílení údajů.

190

Žalobkyně přitom nijak nevysvětluje, proč právní rámec uvedený v napadeném rozhodnutí a připomenutý v bodech 184 a 187 až 189 výše, jakož i povinnosti, které z něj vyplývají, nepostačují k poskytnutí důkazů o následných použitích nebezpečných látek.

191

Kromě toho je třeba odmítnout tvrzení žalobkyně, podle kterého škoda způsobená používáním nebezpečných látek nemůže být kompenzována skutečností, že tyto látky mohou být vyráběny procesem s nižší uhlíkovou náročností. Toto neurčité tvrzení ostatně nemůže prokázat, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení.

192

Z výše uvedeného vyplývá, že není prokázáno, že se Komise v bodě 3.2.2 písm. d) přílohy II napadeného rozhodnutí dopustila zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o kritéria pro uplatnění zásady významně nepoškozovat cíl prevence a omezování znečištění, pokud jde o výrobu základních organických chemických látek.

193

S ohledem na výše uvedené je třeba zamítnout čtvrtou část třetího žalobního důvodu, a proto i uvedený žalobní důvod.

194

Tento žalobní důvod se dělí na tři části vycházející ze zjevně nesprávných posouzení týkajících se:

195

Úvodem je třeba nejprve uvést, že z napadeného rozhodnutí ve spojení s bodem 3.17 přílohy I nařízení v přenesené pravomoci vyplývá, že výroba plastů v primárních formách, na kterou se vztahuje toto nařízení, zahrnuje „[výrobu] pryskyřic, plastů a nevulkanizovatelných termoplastických elastomerů, mísení a směšování pryskyřic na zakázku a výrob[u] syntetických pryskyřic jinak než na zakázku“.

196

Dále z bodu 3.17 přílohy I nařízení v přenesené pravomoci vyplývá, že hospodářská činnost spadající do tohoto bodu je přechodnou činností podle čl. 10 odst. 2 nařízení o taxonomii, pokud splňuje technická screeningová kritéria stanovená v uvedeném bodě, a sice kritéria týkající se jednak významného přínosu ke zmírňování změny klimatu a jednak uplatňování zásady „významně nepoškozovat“.

197

Konečně z bodu 3.17 přílohy I nařízení v přenesené pravomoci vyplývá, že kromě technických screeningových kritérií, která jsou v něm stanovena, musí výroba plastů v primárních formách splňovat kritéria stanovená v dodatcích A až D přílohy I uvedeného nařízení.

198

Žalobkyně tvrdí, že se Komise v bodě 3.3 přílohy II napadeného rozhodnutí dopustila zjevně nesprávného posouzení, jelikož technická screeningová kritéria týkající se výroby plastů v primárních formách postrádají jakoukoli kvantitativní prahovou hodnotu, pokud jde o podíl obnovitelných surovin nutný k tomu, aby tato výroba mohla být klasifikována jako činnost významně přispívající ke zmírňování změny klimatu. To by vedlo k riziku „lakování nazeleno“, neboť výrobek by mohl být kvalifikován jako bioplast, zatímco obsahuje pouze velmi malou část plastu „z biologického materiálu“. Žalobkyně například uvádí, že bylo možné upřesnit procentní podíl obnovitelného plastu nezbytný k tomu, aby byla činnost klasifikována jako udržitelná. Kromě toho Komise v uvedeném rozhodnutí připustila, že technická screeningová kritéria nejsou založena na studiích nebo znaleckých posudcích, přičemž pouze zmínila možnost budoucí revize těchto kritérií. Ani následné změny právního rámce uvedené v tomto rozhodnutí, ani sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů ze dne 30. listopadu 2022 [COM(2022) 682 final] (dále jen „sdělení Komise o plastech“) přitom nemohou tyto nedostatky při stanovení technických screeningových kritérií napravit.

199

Komise s argumenty žalobkyně nesouhlasí.

200

Zaprvé žalobkyně Komisi vytýká, že nestanovila kvantitativní prahové hodnoty, pokud jde o množství obnovitelných surovin používaných při výrobě plastů v primárních formách. To by vedlo k riziku lakování nazeleno, které by umožnilo, aby plasty s velmi malou částí plastu z biologického materiálu mohly být kvalifikovány jako bioplasty.

201

V tomto ohledu z bodu 3.3 přílohy II napadeného rozhodnutí ve spojení s bodem 3.17 písm. a) až c) nařízení v přenesené pravomoci vyplývá, že výroba plastů v primárních formách může být považována za činnost významně přispívající ke zmírňování změny klimatu, pokud splňuje jedno ze tří následujících technických screeningových kritérií: zaprvé „plast v primární formě je zcela vyroben mechanickou recyklací plastového odpadu“; zadruhé „není-li mechanická recyklace technicky proveditelná nebo ekonomicky životaschopná, je plast v primární formě zcela vyroben chemickou recyklací plastového odpadu“; a zatřetí je „zcela nebo částečně získaný z obnovitelných surovin“. Navíc v rámci druhého a třetího kritéria jsou stanoveny prahové hodnoty pro emise skleníkových plynů během celého životního cyklu, přičemž tyto emise musí být vypočítány na základě doporučení a norem ISO, které určí a ověřuje nezávislá třetí osoba.

202

Z toho vyplývá, že pokud jde o výrobu plastů v primárních formách, Komise stanovila kvalitativní kritérium, které zavazuje k používání obnovitelných surovin v neurčeném množství, a kvantitativní kritérium, které vyžaduje, aby emise skleníkových plynů nepřekračovaly stanovené prahové hodnoty.

203

Navíc v bodě 3.3 přílohy II napadeného rozhodnutí Komise v podstatě tvrdí, že stanovení kvantitativní prahové hodnoty související s podílem obnovitelných surovin a absolutní prahové hodnoty pro emise skleníkových plynů během celého životního cyklu plastů bylo ztíženo, či dokonce znemožněno takovými faktory, jako je neexistence dostatečných údajů k posouzení možných dopadů na životní cyklus plastů pocházejících z různých surovin.

204

Argumentace žalobkyně nemůže zpochybnit věrohodnost rozhodnutí Komise ohledně technických screeningových kritérií stanovených pro činnost výroby plastů v primárních formách, ve smyslu judikatury připomenuté v bodě 32 výše.

205

Je pravda, že žalobkyně tvrdí, že Komise měla stanovit kvantitativní kritérium, které by stanovilo minimální podíl obnovitelných surovin pro výrobu plastů v primárních formách. Zahrnutí kvantitativních kritérií nebo prahových hodnot do technických screeningových kritérií však není povinné ve všech situacích.

206

Článek 19 odst. 1 písm. c) nařízení o taxonomii totiž stanoví, že tato kritéria „jsou kvantitativní a obsahují v maximální možné míře prahové hodnoty, a v ostatních případech jsou kvalitativní“ (viz bod 23 výše). Navíc čl. 19 odst. 1 písm. k) uvedeného nařízení stanoví, že technická screeningová kritéria „jsou snadno použitelná a jsou stanovována způsobem, který usnadňuje ověřování jejich plnění“.

207

Volba Komise stanovit kvalitativní kritérium bez stanovení kvantitativní prahové hodnoty pro používání obnovitelných surovin tak není sama o sobě v rozporu s článkem 19 nařízení o taxonomii. Navíc obecná hypotéza předložená žalobkyní, že existence čistě kvalitativního kritéria s sebou nese riziko „lakování nazeleno“, nestačí ke zpochybnění věrohodnosti tohoto posouzení ani důvodů uplatněných Komisí, založených na neexistenci dostatečných důkazů umožňujících stanovit takovou prahovou hodnotu a stanovit ji tak, aby byla snadno použitelná a ověřitelná v souladu s čl. 19 odst. 1 písm. k) uvedeného nařízení.

208

Zadruhé žalobkyně tvrdí, že Komise v napadeném rozhodnutí připouští, že technická screeningová kritéria nejsou založena na studiích nebo znaleckých posudcích. Navíc ani pozdější změny právního rámce, ani sdělení Komise o plastech, dovolávané v uvedeném rozhodnutí, nemohou tyto nedostatky napravit.

209

Rovnou je třeba poznamenat, že tato argumentace není nijak podložená a jeví se, že je založena na nesprávném výkladu napadeného rozhodnutí. V každém případě není potvrzena informacemi ve spise.

210

Je třeba konstatovat, že Komise v napadeném rozhodnutí nepřipouští, že technická screeningová kritéria nejsou založena na vědeckých důkazech. Naproti tomu bod 3.3 přílohy II uvedeného rozhodnutí odkazuje na bod 2.1 písm. a) podbod i) téže přílohy, a tedy na posouzení dopadů připojené k návrhu nařízení v přenesené pravomoci (viz bod 5 výše) a studie, které jsou v něm uvedeny. Kromě toho je v celém tomto rozhodnutí, jakož i v bodech odůvodnění nařízení v přenesené pravomoci zmíněno několik studií a odborných stanovisek.

211

Žalobkyně přitom neuplatňuje žádné zjevně nesprávné posouzení týkající se studií nebo stanovisek uvedených v napadeném rozhodnutí a ani neuvádí, že Komise nezohlednila nějakou studii relevantní pro účely stanovení technických screeningových kritérií týkajících se činnosti výroby plastů v primárních formách.

212

Z toho vyplývá, že argument žalobkyně vycházející z neexistence vědeckých důkazů není prokázán.

213

Proto je třeba odmítnout rovněž argument žalobkyně vycházející z údajného nedostatečného zohlednění pozdějších změn právního rámce a sdělení Komise o plastech v rozsahu, v němž se tento argument zakládá na údajné neexistenci vědeckých důkazů.

214

Kromě toho žalobkyně nevysvětluje, jak by zmínka v napadeném rozhodnutí o návrhu sdělení Komise o plastech mohla způsobit protiprávnost tohoto rozhodnutí.

215

Navíc, pokud jde o zmínku uvedenou v napadeném rozhodnutí o budoucích revizích technických screeningových kritérií, je třeba připomenout, že podle čl. 19 odst. 5 prvního a posledního pododstavce nařízení o taxonomii musí být technická screeningová kritéria stanovená pro přechodné činnosti alespoň jednou za tři roky revidována s ohledem na vědecký a technický vývoj.

216

Jelikož je výroba plastů v primárních formách klasifikována jako přechodná činnost (viz body 26, 195 a 196 výše) nelze Komisi vytýkat, že v napadeném rozhodnutí připomněla svou povinnost pravidelného přezkumu technických screeningových kritérií. Přechodná nebo dočasná povaha klasifikace činnosti jako environmentálně udržitelné je základem této povinnosti, neboť se jedná o činnost, pro kterou neexistuje žádná technologicky a ekonomicky dostupná nízkouhlíková alternativa, v souladu s čl. 10 odst. 2 nařízení o taxonomii.

217

První část čtvrtého žalobního důvodu tudíž musí být zamítnuta.

218

Žalobkyně tvrdí, že se Komise v bodě 3.3.1 přílohy II napadeného rozhodnutí dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že nařízení v přenesené pravomoci neobsahuje kritéria týkající se zásady významně nepoškozovat cíl přechodu na oběhové hospodářství v oblasti plastů v primárních formách. Na jedné straně se Komise neřídila doporučením skupiny technických odborníků pro udržitelné financování považovat výrobu plastů v primárních formách za přechodnou pouze v rozsahu, v němž splňuje dodatečná kritéria, podle kterých alespoň 90 % plastů není používáno ve spotřebních výrobcích na jedno použití nebo pochází z recyklovaných plastů. Pokud by nebylo možné se tímto doporučením řídit, Komise neměla tuto činnost klasifikovat jako přechodnou činnost, a to tím spíše, že ke dni uvedeného rozhodnutí pracovala na studiích v této oblasti. Plasty z biologického materiálu jsou převážně používány na jedno použití a jejich výroba přispívá ke zvýšení výroby plastů. Vzhledem k tomu, že neexistují žádné požadavky spojené s přechodem na oběhové hospodářství, výroba plastů významně nepřispívá ke zmírňování změny klimatu. Na druhé straně Komise nezohlednila technologie, které hrají významnou úlohu při určování úrovní recyklace, jako jsou identifikátory nebo umístění a monitorování, ani alternativní řešení, které mohly být přijaty na základě vědeckých důkazů, zejména těch, které žalobkyně uvedla jako příklad.

219

Komise s argumenty žalobkyně nesouhlasí.

220

Úvodem je třeba připomenout, že ze znění čl. 9 písm. d), čl. 10 odst. 3 písm. b) ve spojení s čl. 17 odst. 1 písm. d) nařízení o taxonomii vyplývá, že akt v přenesené pravomoci přijatý Komisí musí stanovit technická screeningová kritéria pro určení, zda dotčená hospodářská činnost významně poškozuje cíl přechodu na oběhové hospodářství.

221

V projednávané věci měla Komise v bodě 3.3.1 přílohy II napadeného rozhodnutí nejprve za to, že navazující dopady plastů z biologického materiálu jsou velmi složité, mnohostranné a spojené s četnými hospodářskými činnostmi z důvodu četných použití těchto plastů. Při vypracovávání technických screeningových kritérií pro výrobu plastů v primárních formách Komise v souladu s čl. 19 odst. 1 písm. g) nařízení o taxonomii v maximální možné míře zohlednila environmentální dopady hospodářské činnosti samotné, jakož i výrobků a služeb poskytovaných v rámci této hospodářské činnosti na životní prostředí v průběhu jejich životního cyklu.

222

Dále měla Komise za to, že univerzální začlenění prvků životního cyklu do technických screeningových kritérií je obtížné z důvodu nedostatku použitelných a srovnatelných údajů a množství použití plastů z biologického materiálu. Podle jejího názoru byly tyto skutečnosti zmíněny v posouzení dopadů připojeném k návrhu nařízení v přenesené pravomoci. Vzhledem k tomu, že nejnovější vědecké důkazy nebyly dostatečně funkční na to, aby mohly být použity v souladu s čl. 19 odst. 1 písm. k) nařízení o taxonomii, rozhodla se Komise nezahrnout kritérium týkající se zásady nezpůsobovat podstatnou škodu, pokud jde o cíl přechodu na oběhové hospodářství pro výrobu plastů v primárních formách.

223

V neposlední řadě Komise uvedla, že posoudí další relevantní vědecké důkazy a zohlední je při přezkumu aktu v přenesené pravomoci v souladu s čl. 19 odst. 5 nařízení o taxonomii. Uvedla, že již pracuje na politice v této oblasti, zejména na návrhu sdělení o plastech, které poskytne pokyny ohledně toho, jak vyrábět, používat a zpracovávat plasty z biologického materiálu.

224

Pokud jde o argument žalobkyně vycházející z toho, že se Komise neřídila doporučením skupiny technických odborníků pro udržitelné financování, je třeba poznamenat, že doporučení této skupiny Komisi nezavazují, což žalobkyně ostatně nezpochybňuje. Žalobkyně navíc nepředkládá žádný důkaz, který by prokazoval, že důvody, kterých se Komise dovolává na podporu své volby neřídit se takovým doporučením, jsou stiženy zjevně nesprávným posouzením.

225

Podle čl. 19 odst. 1 písm. g) a k) nařízení o taxonomii totiž musí technická screeningová kritéria zohledňovat životní cyklus dotčené činnosti, ale musí být rovněž snadno použitelná a ověřitelná. Komise měla v napadeném rozhodnutí za to, že univerzální začlenění prvků životního cyklu do technických screeningových kritérií je obtížné z důvodu nedostatku použitelných a srovnatelných údajů a množství použití plastů z biologického materiálu.

226

Je přitom třeba uvést, že Tribunál nemůže nahradit Komisi v jejím posouzení funkčnosti nebo dostatečnosti vědeckých a komplexních důkazů za účelem určení, zda bylo možné stanovit takové technické screeningové kritérium a zda je uvedené kritérium snadno použitelné a ověřitelné.

227

Mimoto argumentace žalobkyně vycházející z existence jiných relevantních skutečností nebo alternativních řešení nemůže prokázat zjevně nesprávné posouzení Komise, když měla za to, že univerzální začlenění prvků životního cyklu do technických screeningových kritérií je obtížné z důvodu nedostatku použitelných a srovnatelných údajů a množství použití plastů z biologického materiálu. Toto pochybení nelze prokázat zejména okolností, které se dovolává žalobkyně, že některé technologie umožňují identifikaci a monitorování výrobků, a to s ohledem na obecnou povahu tohoto tvrzení.

228

Stejně tak některé skutečnosti, kterých se žalobkyně dovolává a jsou uvedeny níže, nejsou v projednávané věci ani podrobně popsány, ani prokázány, a nestačí tedy ke zpochybnění posouzení Komise, podle kterého musí být výroba plastů v primárních formách klasifikována jako přechodná činnost významně přispívající ke zmírňování změny klimatu.

229

Předně, údajná nerecyklace plastů z biologického materiálu pocházejících z kyseliny polymléčné nemůže mít dopad na všechny plasty v primárních formách, přičemž žalobkyně se jí ostatně dovolává pouze jako příkladu.

230

Dále, i kdyby se připustilo, že procentní podíl plastů z biologického materiálu použitých v obalech může být relevantní a dostačující k prokázání zjevně nesprávného posouzení, nic to nemění na tom, že tento procentní podíl není v projednávaném případě prokázán a na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, Komise uvádí, že pouze přibližně polovina výroby plastů v primárních formách je použita pro obaly.

231

Konečně, pokud jde o množství půdy, které je podle žalobkyně nezbytné k nahrazení petrochemických plastů plasty z biologického materiálu, žalobkyně nerozvíjí žádné úvahy umožňující prokázat spojitost mezi tímto argumentem a dotčenými otázkami.

232

Druhá část čtvrtého žalobního důvodu tudíž musí být zamítnuta.

233

Žalobkyně tvrdí, že se Komise v bodě 3.3.2 přílohy II napadeného rozhodnutí dopustila zjevně nesprávného posouzení z důvodů uvedených v rámci třetí části třetího žalobního důvodu ohledně výroby plastů v primárních formách.

234

Komise s argumenty žalobkyně nesouhlasí.

235

Rovnou je třeba konstatovat, že se žalobkyně omezuje na odkaz na argumenty, které předložila v rámci třetí části třetího žalobního důvodu a které byly v tomto rámci zamítnuty (viz body 156 až 173 výše).

236

S ohledem na výše uvedené je třeba zamítnout třetí část čtvrtého žalobního důvodu, a proto toho uvedený žalobní důvod, jakož i žalobu v plném rozsahu.

237

Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neměla ve věci úspěch a Komise požadovala náhradu nákladů řízení, je důvodné rozhodnout, že žalobkyně ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Komisí.

238

Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci, nesou vlastní náklady řízení. Francouzská republika, která vstoupila do řízení jako vedlejší účastnice na podporu návrhových žádání Komise, tak ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (šestý rozšířený senát)

rozhodl takto:

Skutečnosti předcházející sporu

Návrhová žádání účastnic řízení

Právní otázky

Úvodní poznámky k nařízení o taxonomii a nařízení v přenesené pravomoci

Úvodní úvahy k žádosti o vnitřní přezkum a rozsahu přezkumu Tribunálu

K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávných právních posouzení požadavků použitelných na technická screeningová kritéria stanovená v článku 19 nařízení o taxonomii

K první části prvního žalobního důvodu, týkající se pojmu „přesvědčivé vědecké důkazy“ uvedeného v čl. 19 odst. 1 písm. f) nařízení o taxonomii, jakož i použití zásady předběžné opatrnosti

Ke druhé části prvního žalobního důvodu, týkající se vyvážení požadavků použitelných na technická screeningová kritéria uvedená v čl. 19 odst. 1 nařízení o taxonomii

Ke třetí části prvního žalobního důvodu, týkající se nesprávného předpokladu, že platné unijní právní předpisy splňují požadavky na taxonomii

Ke čtvrté části prvního žalobního důvodu, týkající se povinnosti zohlednit životní cyklus, pokud jde o činnosti související s výrobou základních organických chemických látek a výrobou plastů v primárních formách

Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zjevně nesprávných posouzení činností v oblasti bioenergie

K první části druhého žalobního důvodu, vycházející ze zjevně nesprávného posouzení týkajícího se významného přínosu ke zmírňování změny klimatu

Ke druhé části druhého žalobního důvodu, vycházející z nesprávného použití zásady významně nepoškozovat cíl přechodu na oběhové hospodářství, pokud jde o zásadu kaskádového využívání lesní biomasy

Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zjevně nesprávných posouzení, pokud jde o výrobu základních organických chemických látek

K první části třetího žalobního důvodu, vycházející ze zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o klasifikaci výroby základních organických chemických látek jako přechodné činnosti

Ke druhé části třetího žalobního důvodu, vycházející ze zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o kritéria pro použití zásady významně nepoškozovat cíl přechodu na oběhové hospodářství

Ke třetí části třetího žalobního důvodu, vycházející ze zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o kritéria pro uplatnění zásady významně nepoškozovat cíl udržitelného využívání a ochrany vodních a mořských zdrojů

Ke čtvrté části třetího žalobního důvodu, vycházející ze zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o kritéria pro uplatnění zásady významně nepoškozovat cíl prevence a omezování znečištění

Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zjevně nesprávných posouzení, pokud jde o výrobu plastů v primárních formách

K první části čtvrtého žalobního důvodu, vycházející ze zjevně nesprávného posouzení neexistence kvantitativní prahové hodnoty

Ke druhé části čtvrtého žalobního důvodu, vycházející ze zjevně nesprávného posouzení cíle přechodu na oběhové hospodářství

Ke třetí části čtvrtého žalobního důvodu, vycházející ze zjevně nesprávného posouzení cíle udržitelného využívání a ochrany vodních a mořských zdrojů

K nákladům řízení