1.

Musí být obrat „právní účinky [elektronického podpisu] jako důkaz[u]“ v ustanovení čl. 25 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (1) ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES vykládán v tom smyslu, že toto nařízení ukládá soudům členských států, aby, jsou-li splněny podmínky čl. 3 [bodů] 10, 11 a 12 tohoto nařízení nebo není-li jejich splnění zpochybněno, považovaly již od počátku existenci a tvrzené autorství takového podpisu za nepochybně a nesporně prokázané, a musí být vykládán v tom smyslu, že jsou-li splněny podmínky tohoto ustanovení, jsou soudy členských států povinny uznat, že kvalifikovaný elektronický podpis má důkazní hodnotu / důkazní sílu, která je důkazní hodnotě / důkazní síle vlastnoručního podpisu rovnocenná pouze v tom rámci, který pro tento vlastnoruční podpis stanoví příslušné vnitrostátní právní ustanovení?

2.

Musí být obrat „nesmí být odmítán jako důkaz v […] soudním řízení“ v ustanovení čl. 25 odst. 1 uvedeného nařízení vykládán v tom smyslu, že vnitrostátním soudům členských států ukládá absolutní zákaz použití procesních možností stanovených v jejich právním systému k tomu, aby právnímu účinku elektronického podpisu stanovenému v nařízení upřely důkazně právní význam, nebo musí být vykládán v tom smyslu, že toto ustanovení nebrání tomu, aby podmínky ustanovení čl. 3 [bodů] 10, 11 a 12 nařízení byly vyvráceny tím, že vnitrostátní soudy členských států použijí nástroje použitelné podle svého procesního práva, a tímto způsobem je účastníkům právního sporu vedeného před soudem umožněno, aby stanovenou důkazní sílu a hodnotu elektronického podpisu vyvrátily?