1)

Musí být čl. 3 odst. 5 a 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/72/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou a o zrušení směrnice 2003/54/ES (1), který vyžaduje, aby práva spotřebitele energie (malého podniku) v případě změny dodavatele energie byla uplatňována v souladu se zásadou, podle které by měl mít oprávněný zákazník možnost snadno změnit dodavatele, a aby změna byla provedena bez diskriminace z hlediska nákladů, úsilí či času, vykládán v tom smyslu, že brání možnosti uložit spotřebiteli energie smluvní pokutu za ukončení smlouvy o dodávkách energie uzavřené na dobu určitou, pokud si spotřebitel přeje změnit dodavatele energie, a to bez ohledu na výši vzniklé škody (čl. 483 § 1 a čl. 484 § 1 a 2 ustawy z dnia 23 kwietnia 1964 r. – Kodeks cywilny (zákon ze dne 23. dubna 1964 – Občanský zákoník)), aniž by v energetickém zákoně (čl. 4j odst. 3a ustawy z dnia 10 kwietnia 1997 r. – Prawo energetyczne (zákon ze dne 10. dubna 1997 – Energetický zákon)) byla stanovena kritéria pro výpočet těchto poplatků nebo pro jejich zmírnění?

2)

Musí být čl. 3 odst. 5 a 7 směrnice 2009/72, který vyžaduje, aby práva spotřebitele energie (drobného podnikatele) v případě změny dodavatele energie byla uplatňována bez diskriminace z hlediska nákladů, úsilí či času a v souladu se zásadou, podle které by měl mít oprávněný zákazník možnost snadno změnit dodavatele, vykládán v tom smyslu, že brání výkladu smluvních ujednání, která v případě předčasného ukončení smlouvy o dodávkách energie uzavřené s dodavatelem na dobu určitou umožňují účtovat spotřebitelům (malým podnikům) poplatky odpovídající de facto ceně energie neodebrané do konce trvání smlouvy, v souladu se zásadou „ber, nebo plať“?