1.

Je při posuzování otázky, zda má žalobkyně postavení spotřebitele ve smyslu článků 17 a 18 nařízení (EU) č. 1215/2012 (1), relevantní,

2.

Pozbyla žalobkyně možnost dovolat se postavení spotřebitele již z toho důvodu, že v srpnu 2019 předmětný osobní automobil dále prodala, a byl by relevantní zisk, kterého v této souvislosti bylo dosaženo?

3.

Musí být žalobkyni postavení spotřebitele odepřeno již proto, že podepsala kupní smlouvu předem vyhotovenou žalovanou, která obsahovala předtištěné označení kupujícího jako „firma“ a ve které byla pod drobněji napsaným nadpisem „Zvláštní ujednání“ uvedena poznámka „obchod mezi podnikateli/bez možnosti vrácení, bez záruky/k dodání dojde pouze po uhrazení ceny“, aniž proti tomu vznesla námitky a upozornila na své postavení spotřebitele?

4.

Musí být žalobkyně srozuměna s tím, že jí bude přičteno jednání jejího životního partnera, který nákup zprostředkoval jakožto prodejce automobilů, z něhož by žalovaná mohla usoudit, že žalobkyně má postavení podnikatele?

5.

Svědčí k tíži žalobkyně při posuzování postavení spotřebitele okolnost, že soud prvního stupně nebyl s to zjistit, z jakého důvodu se písemné vyhotovení kupní smlouvy, pokud jde o označení žalobkyně, odchyluje od předchozí nabídky předložené jejím partnerem, a o čem se v tomto ohledu hovořilo při telefonických kontaktech mezi partnerem žalobkyně a prodávajícím žalované?

6.

Je z hlediska postavení žalobkyně jako spotřebitele relevantní, že se partner žalobkyně několik týdnů po převzetí vozidla telefonicky dotázal žalované, zda by bylo možné vykázat daň z přidané hodnoty?