—

Polská republika tím, že přijala a ponechala v platnosti článek 42a odst. 1 a 2 a čl. 55 odst. 4 zákona o soustavě obecných soudů (ustawa – Prawo o ustroju sądów powszechnych, dále jen „zákon o p.u.s.p.“), čl. 26 odst. 3 a čl. 29 odst. 2 a 3 zákona o Nejvyšším soudu (ustawa o Sądzie Najwyższym), a čl. 5 odst. 1a a 1b zákona o správním soudnictví (ustawa o sądach administracyjnych), ve znění vyplývajícím ze zákona ze dne 20. prosince 2019, kterým se mění zákon o soustavě obecných soudů, zákon o Nejvyšším soudu a některé další zákony (ustawa z dnia 20 grudnia 2019 r. o zmianie ustawy – Prawo o ustroju sądów powszechnych, ustawy o Sądzie Najwyższym oraz niektórych innych ustaw, dále jen „pozměňující zákon“), jakož i článek 8 pozměňujícího zákona, který zakazuje všem vnitrostátním soudům zkoumat dodržování požadavků Unie týkajících se nezávislosti a nestrannosti soudů zřízených zákonem, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z ustanovení čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie ve světle judikatury Evropského soudu pro lidská práva týkající se čl. 6 odst. 1 EÚLP, jakož i z článku 267 SFEU a zásady přednosti unijního práva;

—

Polská republika tím, že přijala a ponechala v platnosti čl. 26 odst. 2 a 4 až 6 a čl. 82 odst. 2 až 5 zákona o Nejvyšším soudu ve znění pozměňujícího zákona, jakož i článek 10 pozměňujícího zákona, který stanoví výlučnou pravomoc Kolegia mimořádné kontroly a veřejnoprávních věcí Nejvyššího soudu (Izba Kontroli Nadzwyczajnej i Spraw Publicznych Sądu Najwyższego) pro účely posouzení námitek a právních otázek týkajících se nedostatku nezávislosti soudu či soudce, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z ustanovení čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie, jakož i z článku 267 SFEU a zásady přednosti unijního práva;

—

Polská republika tím, že přijala a ponechala v platnosti čl. 107 odst. 1 body 2 a 3 zákona o p.u.s.p. jakož i čl. 72 odst. 1 body 1 až 3 zákona o Nejvyšším soudu, ve znění pozměňujícího zákona, umožňující kvalifikovat jako disciplinární provinění přezkum toho, zda byly dodrženy unijní požadavky na nezávislost a nestrannost soudu zřízeného zákonem, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z ustanovení čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie, jakož i z článku 267 SFEU;

—

Polská republika tím, že pověřila kárné kolegium Nejvyššího soudu (Izba Dyscyplinarna Sądu Najwyższego), jehož nezávislost a nestrannost není zaručena, rozhodováním o věcech, které se přímo týkají postavení a výkonu funkce soudce a justičního čekatele (například souhlas s trestním stíháním soudce a soudního čekatele či souhlas s jejich zatčením, věci pracovněprávní a otázky sociálního zabezpečení soudců Nejvyššího soudu, jakož i věci týkající se odchodu soudců Nejvyššího soudu do důchodu), nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce SEU;

—

Polská republika tím, že přijala a ponechala v platnosti 88a zákona o soustavě obecných soudů, čl. 45 odst. 3 zákona o Nejvyšším soudu, čl. 8 odst. 2 zákona o správním soudnictví, ve znění pozměňujícího zákona, porušila právo na respektování soukromí a právo na ochranu osobních údajů zaručené článkem 7 a článkem 8 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, jakož i článkem 6 odst. 1 body c) a e), článkem 6 odst. 3 a článkem 9 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (1);

—

a uložil Polské republice náhradu nákladů řízení.