—

zrušil implicitní rozhodnutí ze dne 17. září 2019, potvrzené výslovným rozhodnutím ze dne 10. října 2019, o zamítnutí návrhu na vrácení nezapočtené části nároků na důchod nabytých žalobcem před jeho nástupem do služby, která byla převedena do důchodového systému Evropské unie;

—

uložil žalovanému náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z porušení povinnosti jednat s náležitou péčí. Žalobce v tomto ohledu tvrdí, že v souladu s povinností jednat s náležitou péčí je unijní orgán povinen informovat úředníka nejenom o pravidle životního minima a jeho dopadu na výpočet důchodu, ale i o možnosti odložit převod jeho nároků na důchod až do vzniku jeho skutečných nároků na důchod.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z bezdůvodného obohacení. Žalobce má za to, že odmítnutí vrátit část vnitrostátních nároků na důchod převedených do unijního systému, která není zohledněna při vyplácení nároků na důchod, může vést k neoprávněnému přivlastnění, a tedy k bezdůvodnému obohacení ze strany Unie, jakož i k nespravedlivému ochuzení dotyčného úředníka.