—

prohlásil jeho žalobu za přípustnou a opodstatněnou;

—

zrušil rozhodnutí ze dne 21. března 2019 s referenčním číslem Ares(2019)1889562 o opětovném zařazení žalobce do platové třídy AD 8 platového stupně 5

—

zrušil rozhodnutí ze dne 21. října 2019 s referenčním číslem Ares(2019)6485832, oznámené téhož dne, kterým orgán oprávněný ke jmenování zamítl stížnost žalobce, kterou podal dne 21. června 2019, s referenčním číslem R/348/19, proti napadenému rozhodnutí;

—

uznal újmu vyplývající ze ztráty šance na povýšení a ze zbavení práva na setrvání ve funkci; na tomto základě uložil Komisi povinnost náhrady škody, která je předběžně odhadována na 300 000 (tři sta tisíc) eur, s výhradou zvýšení či snížení v průběhu řízení;

—

uložil žalované náhradu všech nákladů řízení v souladu s jednacím řádem Tribunálu Evropské unie.

1.

První žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti splnit povinnosti vyplývající z rozsudků Tribunálu na základě článku 266 SFEU, jakož i z porušení zásady legitimního očekávání a zásady dobré víry. Žalobce zdůrazňuje, že – jak přiznala sama Komise – Komise neobnovila jeho služební postup, jak měla povinnost učinit na základě rozsudku ze dne 13. prosince 2018, CX v. Komise (T-743/16 RENV, nezveřejněný, EU:T:2018:937). Dodává, že Komise znovu neposoudila jeho situaci, ani neprovedla žádné zvážení srovnatelných zásluh ostatních úředníků způsobilých k povýšení. Žalobce se konečně domnívá, že výše uvedený rozsudek Tribunálu, který zrušil rozhodnutí o odvolání z pracovního místa, založil ujištění, které u něho mohlo vyvolat podložené naděje, že orgán oprávněný ke jmenování obnoví jeho služební postup v dobré víře, spravedlivě a otevřeně a při dodržení použitelných ustanovení a zásad.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění a z nedostatku odůvodnění. Žalobce v této souvislosti tvrdí, že napadené sdělení neobsahuje žádné odůvodnění rozhodnutí o jeho zařazení do platové třídy AD 8 platového stupně 5. Podle jeho názoru se jedná o „akt nepříznivě zasahující do jeho právního postavení“, a nikoli o „čistě potvrzující akt“, jelikož toto sdělení provádí, a tudíž skutečně oznamuje rozhodnutí Komise, které nepříznivě zasahuje do jeho právního postavení, přestože je implicitní a nebylo předtím oznámeno žalobci.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z věcného pochybení, zjevně nesprávného pochybení, porušení obecných prováděcích opatření k článku 45 služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“) a vad řízení. Žalobce se domnívá, že nikde ve služebním řádu se nestanoví, že disciplinární rozhodnutí o přeřazení do nižší platové třídy má automaticky přednost před pozdějším rozhodnutím o povýšení, pokud je osobou, které jsou obě tato rozhodnutí určena, stejný úředník, a že povýšení je svou povahou právním aktem, který nepřipouští odkladnou ani rozvazovací podmínku a ani časové omezení. Komise tak měla v době obnovení služebního postupu žalobce přihlédnout k tomu, že od 1. ledna 2010 byl zařazen do platové třídy AD 10. Mimoto žalobce tvrdí, že v návaznosti na zrušení rozhodnutí o odvolání z pracovního místa Tribunálem a za účelem opětovného zařazení a obnovení jeho služebního postupu měla Komise rovněž povinnost znovu zahájit povyšovací řízení ve stadiu, v němž ho pozastavila, ve smyslu obecných prováděcích opatření k článku 45 služebního řádu. Konečně podle názoru žalobce pro účely obnovení loajálního, seriózního služebního postupu v dobré víře měla Komise povinnost na základě zásady řádné správy podrobně analyzovat všechny skutečnosti umožňující dospět k odůvodněnému rozhodnutí o platové třídě, do které měl být opětovně zařazen. Komise přitom nejenže tak neučinila, nýbrž ani žalobce před přijetím svého rozhodnutí nevyslechla.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z porušení zásad rovných příležitostí a rovného zacházení s úředníky a práva na služební postup. Žalobce tvrdí, že právo na služební postup, jež je zvláštní formou zásady rovného zacházení použitelné na úředníky, bylo porušeno v tom, že administrativa ponechala bez povšimnutí během období od 1. ledna 2010 do 1. května 2019 jak toto právo na služební postup, tak čl. 5 odst. 5 služebního řádu ve spojení s ustanoveními přílohy I části B služebního řádu a ustanoveními služebního řádu týkajícími se povyšování úředníků, které stanoví, že žalobce mohl být povýšen do platové třídy AD 11 k 1. lednu 2014, poté do platové třídy AD 12 k 1. lednu 2018. Tytéž úvahy vedou mimoto ke konstatování, že došlo k porušení rovných příležitostí a rovného zacházení s úředníky, jelikož s žalobcem nebylo zacházeno stejně jako s ostatními úředníky.