1)

Musí být čl. 3 odst. 1 písm. a) a článek 7 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 (1) ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91, tak, jak je vykládá Soudní dvůr, vykládány v tom smyslu, že cestující má vůči leteckému dopravci, který není dopravcem Společenství, nárok na náhradu škody, pokud do cílového místa určení dorazil v důsledku zpoždění na posledním dílčím úseku letu s místem odletu a příletu na území třetí země a bez mezipřistání na území členského státu se zpožděním v rozsahu tří hodin nebo více, a tento dílčí úsek letu je součástí letu s přestupem, který má jako první místo odletu letiště na území členského státu, jako jeden celek jej provádí tento letecký dopravce a cestujícím byl prostřednictvím jediné rezervace zarezervován u dopravce Společenství, který žádný úsek tohoto letu neprovozuje?

2)

V případě kladné odpovědi na první otázku: Je nařízení č. 261/2004, je-li vykládáno ve smyslu první otázky, v rozporu s mezinárodním právem, zejména se zásadou, že každý stát má úplnou a výlučnou svrchovanost nad svým územím a svým vzdušným prostorem, protože podle tohoto výkladu má být unijní právo použito na situaci, která nastala na svrchovaném území třetí země?