1)

Článek 6 odst. 1 druhý pododstavec směrnice 2013/32/EU (1) upravuje případ, kdy jsou žádosti o mezinárodní ochranu učiněny u jiných orgánů, které nejsou podle vnitrostátního práva příslušné k jejich registraci, přičemž v takovém případě členské státy zajistí, aby byla registrace provedena do šesti pracovních dnů od učinění žádosti.

Je třeba vykládat toto ustanovení v tom smyslu, že lze považovat vyšetřující soudce, kteří jsou příslušní rozhodovat o zajištění cizinců v souladu se španělským právem, za „jiné orgány“, které sice nejsou příslušné k registraci žádostí o mezinárodní ochranu, avšak žadatelé před nimi mohou projevit vůli takovou žádost podat?

2)

Pokud je vyšetřující soudce považován za jeden z těchto orgánů, musí být čl. 6 odst. 1 směrnice 2013/32/EU vykládán v tom smyslu, že tento soudce musí informovat žadatele o tom, kde a jak může podat žádost o mezinárodní ochranu, a v případě podání žádosti musí jí postoupit orgánu příslušnému podle vnitrostátního práva k registraci a vyřízení žádosti o mezinárodní ochranu, a příslušnému správnímu orgánu, aby byl žadateli přiznán nárok na přijímací opatření upravená v článku 17 směrnice 2013/33/EU (2)?

3)

Je třeba vykládat článek 26 směrnice 2013/32/EU a článek 8 směrnice 2013/33/EU v tom smyslu, že státního příslušníka třetí země nelze zadržet, pokud nejsou splněny podmínky stanovené v čl. 8 odst. 3 směrnice 2013/33/EU, neboť žadatel je od okamžiku, kdy provede uvedené prohlášení před vyšetřujícím soudcem, chráněn zásadou zákazu vyhoštění nebo vrácení?