1

Svou žalobou se Evropská komise domáhá, aby Soudní dvůr určil, že Slovenská republika tím, že nevypracovala akční plány a nesdělila Komisi souhrnné přehledy akčních plánů pro hlavní silnice a hlavní železniční tratě uvedené v příloze tohoto rozsudku, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 8 odst. 2 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/49/ES ze dne 25. června 2002 o hodnocení a řízení hluku ve venkovním prostředí (Úř. věst. 2002, L 189, s. 12, Zvl. vyd. 15/07, s. 101), ve spojení s přílohou VI této směrnice.

2

Článek 3 směrnice 2002/49, nadepsaný „Definice“, stanoví:

„Pro účely této směrnice se:

[…]

[…]

[…]“

3

Článek 8 této směrnice, nadepsaný „Akční plány“, stanoví:

„[…]

2.   Členské státy zajistí, aby nejpozději do 18. července 2013 příslušné orgány vypracovaly akční plány, především pro řešení prioritních situací, které je možné zjistit podle překročení některé příslušné mezní hodnoty nebo podle dalších kritérií zvolených členskými státy, pro aglomerace a pro hlavní silnice i hlavní železniční trati na jejich území.

[…]

5.   Akční plány se přezkoumají a podle potřeby revidují, dojde-li k podstatnému vývoji, který významně ovlivňuje stávající hlukovou situaci, nejméně však každých pět let ode dne jejich schválení.

[…]

7.   Členské státy zajistí, aby se návrhy akčních plánů konzultovaly s veřejností, aby veřejnost dostala včas příležitost k efektivní účasti na přípravě a přezkoumání akčních plánů, aby se výsledky takové účasti vzaly v úvahu a veřejnost byla informována o přijatých rozhodnutích. Pro každou etapu veřejné účasti musí být poskytnut přiměřený a dostatečný časový rámec.

Pokud povinnost zajistit příslušný postup pro účast veřejnosti vyplývá současně z této směrnice a některých jiných právních předpisů [Unie], mohou členské státy stanovit společný postup, aby se vyhnuly duplikacím.“

4

Článek 10 uvedené směrnice, nadepsaný „Shromažďování a zveřejňování údajů členskými státy a Komisí“, v odst. 2 stanoví:

„Členské státy zajistí, aby údaje ze strategických hlukových map a souhrnné přehledy akčních plánů, uvedené v příloze VI, byly odeslány Komisi do šesti měsíců ode dne stanoveného pro strategické hlukové mapy v článku 7 a pro akční plány v článku 8.“

5

Příloha V této směrnice stanoví minimální požadavky pro akční plány.

6

Příloha VI téže směrnice stanoví údaje, které mají být předloženy Komisi, a to včetně zejména, pokud jde o hlavní silnice, hlavní železniční tratě a hlavní letiště, „[s]ouhrn[u] akčního plánu zahrnující[ho] všechna důležitá hlediska uvedená v příloze V, v rozsahu nepřesahujícím deset stran textu“.

7

Slovenské orgány sdělily dne 25. června 2010 Komisi prostřednictvím elektronického portálu ReportNet Evropské informační a pozorovací sítě pro životní prostředí (Eionet) seznam aglomerací, hlavních silnic, hlavních železničních tratí a hlavních letišť, spadajících do působnosti směrnice 2002/49. Uvedené orgány dne 16. ledna 2014 tento seznam aktualizovaly, pokud jde o hlavní železniční tratě.

8

Útvary Komise zaslaly dne 27. března 2015 po první výměně dopisů slovenským orgánům v rámci řízení EU Pilot 7453/15/ENVI žádost týkající se provedení směrnice 2002/49.

9

Dne 26. května 2015 slovenské orgány na tuto žádost odpověděly a dne 24. července 2015 aktualizovaly údaje týkající se aglomerací a hlavních silnic.

10

Dne 29. dubna 2016 Komise zaslala Slovenské republice výzvu dopisem, v níž konstatovala nesplnění několika povinností, které pro tento členský stát vyplývají ze směrnice 2002/49, zejména povinnosti stanovené v čl. 8 odst. 2 spočívající ve vypracování akčních plánů, jakož i povinnosti stanovené v čl. 10 odst. 2 ve spojení s přílohami V a VI uvedené směrnice spočívající v tom, aby jí byly odeslány souhrnné přehledy těchto akčních plánů.

11

Slovenská republika na tuto výzvu dopisem odpověděla dopisem ze dne 17. června 2016.

12

Komise poté, co přezkoumala tuto odpověď a informace poskytnuté po této odpovědi, zaslala dne 15. června 2017 Slovenské republice odůvodněné stanovisko. V tomto stanovisku zejména konstatovala, že tento členský stát nevypracoval akční plány pro 462 hlavních silnic a šestnáct hlavních železničních tratí v rozporu s čl. 8 odst. 2 a 4 ve spojení s přílohou V směrnice 2002/49 a pokud jde o uvedené hlavní silnice a hlavní železniční tratě, neodeslala souhrnné přehledy akčních plánů v rozporu s čl. 10 odst. 2 ve spojení s přílohami V a VI této směrnice. Komise poskytla Slovenské republice lhůtu dvou měsíců od doručení uvedeného stanoviska k přijetí opatření nezbytných k ukončení neplnění těchto povinností.

13

V dopise ze dne 24. července 2017 Slovenská republika uvedla, že nebyla schopna v plném rozsahu a včas splnit povinnosti vyplývající ze směrnice 2002/49, neboť správci silniční infrastruktury a provozovatelé železničních tratí nesplnili své zákonné povinnosti ve stanovených lhůtách. Tento členský stát mimoto Komisi upřesnil, že se právě připravuje 17 akčních plánů týkajících se hlavních silnic.

14

Dne 21. srpna 2020 slovenské orgány vložily do sítě Eionet nové informace týkající se hlavních silnic a dne 10. září 2020 slovenské orgány do uvedené sítě vložily nové informace týkající se hlavních železničních tratí.

15

Vzhledem k tomu, že Komise měla za to, že Slovenská republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 8 odst. 2 a čl. 10 odst. 2 ve spojení s přílohou VI směrnice 2002/49, rozhodla se podat projednávanou žalobu.

16

Komise, která sice uznala, že Slovenská republika dosáhla od začátku řízení určitého pokroku při provádění směrnice 2002/49, uvádí, že tento členský stát nesplnil svou povinnost odeslat jí souhrnné přehledy akčních plánů, pokud jde o 445 hlavních silnic mimo aglomerace a šestnáct hlavních železničních tratí mimo aglomerace v souladu s čl. 10 odst. 2 ve spojení s přílohou VI směrnice 2002/49. Vzhledem k tomu, že nebyl předložen důkaz o opaku, Komise z toho vyvozuje, že Slovenská republika nevypracovala akční plány, pokud jde o tyto silnice a tratě, a že tedy nesplnila povinnost, která pro ni vyplývá z čl. 8 odst. 2 této směrnice.

17

Slovenská republika uznává, že povinnosti vyplývající z čl. 8 odst. 2 a z čl. 10 odst. 2 směrnice 2002/49 splnila opožděně. Má nicméně za to, že se projednávaná žaloba stala bezpředmětnou.

18

Podle ní totiž poté, co Komisi dne 10. září 2020 poskytla dokument s názvem „Akční plán ochrany před hlukem vybraných úseků hlavních železničních tratí ve správě Železnic Slovenské republiky (ŽSR) pro provoz v roce 2011 – Shrnutí“ pocházející z července 2013, a co jí dne 31. prosince 2020 poskytla dokument s názvem „Akční plán ochrany před hlukem vybraných úseků hlavních silnic ve správě Slovenské správy silnic (SSS) pro stav v roce 2011 – Shrnutí“ pocházející z listopadu 2020, nepřetrvává žádné tvrzené nesplnění povinnosti.

19

Ve fázi repliky Komise relevanci těchto dokumentů popřela. Tyto dokumenty totiž podle ní vycházejí z veřejných konzultací provedených v průběhu roku 2020. Vzhledem k tomu, že veřejné konzultace musí podle čl. 8 odst. 7 směrnice 2002/49 předcházet přijetí akčních plánů, se tyto dokumenty tedy nemohou vztahovat na akční plány týkající se období od roku 2013 do roku 2018. Podle ní se jedná pravděpodobně o nedávno přijaté dokumenty vztahující se k minulé situaci. Ze systematického výkladu ustanovení směrnice 2002/49 přitom vyplývá, že akční plán musí být přijat včas, aby pokrýval budoucí období. Ze systému povinností zavedeného uvedenou směrnicí, zejména z čl. 8 odst. 5 této směrnice, konkrétně vyplývá, že akční plány se přezkoumají a podle potřeby revidují nejpozději každých pět let. Přijetí akčního plánu, který měl být vypracován v roce 2013, v roce 2020 tedy nemůže podle Komise vést k souladu se směrnicí 2002/49. Jestliže by bylo možné přijmout akční plány po uplynutí lhůty, na kterou se vztahují, směrnice 2002/49 by byla zbavena užitečného účinku.

20

Komise dodává, že v každém případě otázka, zda Slovenská republika splnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 8 odst. 2 a čl. 10 odst. 2 směrnice 2002/49, musí být posuzována s ohledem na stav, který existoval v době, kdy uplynula lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku, v projednávané věci dne 15. srpna 2017. Podle Komise je přitom nesporné, že k tomuto dni Slovenská republika stále ještě nevypracovala akční plány, pokud jde o 445 hlavních silnic a šestnáct hlavních železničních tratí.

21

Slovenská republika odmítá tuto argumentaci Komise, kterou považuje za nelogickou a zmatenou. Ze směrnice 2002/49 podle ní vyplývá, že akční plány, které tento členský stát musel vypracovat pro šestnáct hlavních železničních tratí a pro 445 hlavních silnic před 18. červencem 2013, se měly opírat o údaje z roku 2011 a obsahovat opatření pro roky 2013 až 2018. Slovenská republika tuto povinnost splnila a posteriori. Požadavky formulované Komisí ve fázi repliky by podle jejího názoru v praxi vedly k tomu, že Slovenská republika by se ani neměla pokusit byť a posteriori splnit povinnost stanovenou v čl. 8 odst. 2 směrnice 2002/49, na kterou se vztahuje projednávaná žaloba, přičemž by jí bylo uloženo, aby se snažila splnit jinou povinnost, a sice povinnost stanovenou v čl. 8 odst. 5 směrnice 2002/49, což je povinnost, pro jejíž nesplnění proti ní nebyla podána žádná žaloba. Jinými slovy, argumenty Komise podle ní znamenají, že pokud členský stát nesplnil povinnosti ve lhůtě stanovené touto směrnicí, nemůže to pak učinit nikdy.

22

V případě, že by Komise vytýkala Slovenské republice v replice porušení povinnosti včas uskutečnit veřejnou konzultaci akčních plánů, stanovené v čl. 8 odst. 7 směrnice 2002/49 a povinnosti přezkumu nebo revize akčních plánů nejpozději pět let ode dne jejich schválení, stanovené v čl. 8 odst. 5 směrnice 2002/49, se Slovenská republika domnívá, že tyto vytýkané skutečnosti jsou nepřípustné.

23

Slovenská republika kromě toho nejprve uvádí, že i když akční plány, kterých se týká žaloba, byly dokončeny až v roce 2020, neznamená to, že se po roce 2013 s ohledem na dotčené hlavní silnice a železniční tratě nepřijala žádná opatření pro boj proti hluku ve venkovním prostředí. V tomto ohledu Slovenská republika zmiňuje několik opatření k modernizaci železničních tratí nebo opatření, která mají přímo snížit zdroje hluku.

24

Dále pak Slovenská republika uvádí, že v plném rozsahu zná povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 8 odst. 5 směrnice 2002/49. V souladu s tímto ustanovením uvádí, že vypracovala a Komisi sdělila několik souhrnných přehledů akčních plánů zohledňujících stav pro rok 2016.

25

Slovenská republika konečně zdůrazňuje, že nebyla zdaleka jediným členským státem, který včas nesplnil povinnosti na základě čl. 8 odst. 2 a čl. 10 odst. 2 směrnice 2002/49.

26

Podle ustálené judikatury Soudního dvora se existence nesplnění povinnosti musí posuzovat podle stavu, v němž se členský stát nacházel v době, kdy uplynula lhůta stanovená v odůvodněném stanovisku, a změny, ke kterým došlo následně, nemůže brát Soudní dvůr v úvahu [viz rozsudek ze dne 27. ledna 2021, Komise v. Rakouska (DPH – Cestovní kanceláře), C‑787/19, nezveřejněný, EU:C:2021:72, bod 34 a citovaná judikatura].

27

V projednávané věci Slovenská republika nezpochybňuje, že ke dni uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku, tedy ke dni 15. srpna 2017, nevypracovala akční plány pro hlavní silnice a hlavní železniční tratě uvedené v příloze tohoto rozsudku, ani Komisi nesdělila souhrnné přehledy těchto akčních plánů.

28

Pokud jde o dokumenty s názvem „Akční plán ochrany před hlukem vybraných úseků hlavních železničních tratí ve správě Železnic Slovenské republiky (ŽSR) pro provoz v roce 2011 – Shrnutí“ a „Akční plán ochrany před hlukem vybraných úseků hlavních silnic ve správě Slovenské správy silnic (SSS) pro stav v roce 2011 – Shrnutí“, Slovenská republika nezpochybňuje, že je Komisi sdělila dne 10. září a 31. prosince 2020, tedy po dni uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku. Pokud jde o první z těchto dvou dokumentů, upřesňuje kromě toho, že uvedení roku 2013 (viz bod 18 tohoto rozsudku) bylo na tomto dokumentu zachováno, neboť tento dokument měl být původně vypracován v roce 2013. Potvrzuje však, že i tento dokument byl dokončen až v roce 2020, a to po veřejné konzultaci.

29

Z toho vyplývá, že v souladu s judikaturou citovanou v bodě 26 tohoto rozsudku tyto dokumenty postrádají relevanci pro účely posouzení existence tvrzených nesplnění povinností k tomuto dni.

30

Kromě toho je třeba konstatovat, že tvrzení Slovenské republiky týkající se nepřípustnosti některých argumentů Komise spočívá na nesprávném výkladu spisů tohoto orgánu.

31

Jak uvádí samotná Slovenská republika, Komise totiž nenavrhuje, aby Soudní dvůr určil, že došlo k nesplnění jiných povinností, než jsou povinnosti stanovené v čl. 8 odst. 2 a čl. 10 odst. 2 směrnice 2002/49.

32

Komise ve skutečnosti odkázala na povinnosti revidovat akční plány a konzultace návrhů akčních plánů s veřejností, stanovené v čl. 8 odst. 5 a 7 této směrnice, pouze v kontextu dokumentů uvedených v bodě 28 tohoto rozsudku, a to zejména za účelem prokázání, že tyto dokumenty byly přijaty v nedávné době, a v každém případě po uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku, což je skutečnost, kterou Slovenská republika v rámci tohoto řízení nezpochybňuje.

33

V rozsahu, v němž Slovenská republika zdůrazňuje, že nebyla zdaleka jediným členským státem, který včas nesplnil povinnosti na základě čl. 8 odst. 2 a čl. 10 odst. 2 směrnice 2002/49, stačí připomenout, že Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že členský stát nemůže odůvodnit nesplnění povinností, které pro něj vyplývají ze Smlouvy o FEU, okolností, že i jiné členské státy nesplnily a neplní své povinnosti (rozsudek ze dne 18. listopadu 2010, Komise v. Španělsko, C‑48/10, nezveřejněný, EU:C:2010:704, bod 33 a citovaná judikatura).

34

Za těchto podmínek je třeba žalobě vyhovět.

35

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba určit, že Slovenská republika tím, že nevypracovala akční plány pro hlavní silnice a hlavní železniční tratě uvedené v příloze tohoto rozsudku, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 8 odst. 2 směrnice 2002/49, ve spojení s její přílohou VI, a tím, že nesdělila Komisi souhrnné přehledy uvedených akčních plánů, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 10 odst. 2 směrnice 2002/49, ve spojení s její přílohou VI.

36

Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Slovenská republika neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto: