1

Cambodia Rice Federation (CRF) je sdružení, které hájí zájmy kambodžského rýžového průmyslu. V žalobě, kterou podalo s Kambodžským královstvím, uvádí, že v projednávaném případě jedná za své členy, kteří jsou všichni aktéry v tomto odvětví, a vlastním jménem.

2

Od počátku 70. let 20. století Evropská unie poskytuje rozvojovým zemím obchodní preference v rámci svého systému všeobecných celních preferencí.

3

Všeobecné celní preference poskytnuté Unií nerecipročním způsobem jsou integrovány do autonomního obchodního režimu určeného k povzbuzení rozvojových zemí, ke snižování chudoby a k podpoře řádné správy věcí veřejných a udržitelného rozvoje tím, že jim pomáhají vytvářet dodatečné příjmy prostřednictvím mezinárodního obchodu, jak je stanoveno v bodě 7 odůvodnění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 978/2012 ze dne 25. října 2012 o uplatňování systému všeobecných celních preferencí a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 732/2008 (Úř. věst. 2012, L 303, s. 1, dále jen „nařízení SVP“). V důsledku toho mechanismus stanovený nařízením SVP tedy funguje jako výraz politiky Unie v oblasti rozvojové spolupráce.

4

V rámci nařízení SVP poskytuje Unie rozvojovým zemím preferenční přístup na svůj trh ve formě snížení běžných cel společného celního sazebníku, který sestává z obecného režimu a dvou zvláštních režimů. Takzvaný režim „Vše kromě zbraní“ (dále jen „režim VKZ“) je zvláštní režim ve prospěch nejméně rozvinutých zemí.

5

K tomu, aby země mohla režim VKZ využívat, musí být ze strany OSN definována jako jedna z nejméně rozvinutých zemí (článek 17 nařízení SVP). Seznam zemí zvýhodněných v rámci režimu VKZ uvedený v čl. 1 odst. 2 písm. c) nařízení SVP je obsažen v příloze IV téhož nařízení.

6

Na základě režimu VKZ byla pro dovoz rýže indica pocházející z Kambodže a Myanmaru/Barmy (dále jen „dotyčný produkt“) do Unie podle čl. 18 odst. 1 nařízení SVP, úplně pozastavena cla společného celního sazebníku.

7

Dne 16. února 2018 předložila Italská republika, následně podporovaná ostatními členskými státy, u Evropské komise žádost podle článku 22 a čl. 24 odst. 2 nařízení SVP, požadující přijetí ochranných opatření týkajících se dotyčného produktu.

8

Podle čl. 22 odst. 1 nařízení SVP, pokud se produkt pocházející ze země zvýhodněné v rámci kteréhokoli z preferenčních režimů uvedených v čl. 1 odst. 2 uvedeného nařízení dováží v množstvích nebo za ceny, které způsobují nebo by mohly způsobit závažné potíže výrobcům v Unii, kteří vyrábějí obdobné nebo přímo konkurující produkty, mohou být běžná cla společného celního sazebníku na uvedený produkt znovu zavedena.

9

Dne 16. března 2018 zahájila Komise ochranné šetření týkající se dovozů dotyčného produktu, aby shromáždila informace nezbytné k provedení důkladného posouzení. Toto šetření mimo jiné spoléhalo na účast kambodžské vlády, CRF a některých vyvážejících provozovatelů z Kambodže.

10

Na konci ochranného šetření Komise poté, co dospěla k závěru, že dotyčný produkt byl dovážen v objemech a za ceny, které způsobily výrobnímu odvětví Unie vážné potíže, rozhodla přijetím svého prováděcího nařízení (EU) 2019/67 ze dne 16. ledna 2019, kterým se ukládají ochranná opatření týkající se dovozu rýže indica pocházející z Kambodže a Myanmaru/Barmy (Úř. věst. 2019, L 15, s. 5, dále jen „napadené nařízení“) dočasně znovu zavést cla společného celního sazebníku na dovozy dotyčného produktu. Komise se domnívala, že ochranná opatření by měla být přijata na období tří let a stanovila postupné snižování použitelných celních sazeb.

11

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 10. dubna 2019 podalo Kambodžské království projednávanou žalobu.

12

Samostatným podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 28. června 2019 podala Komise námitku nepřípustnosti vůči žalobě na základě čl. 130 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu.

13

Dne 21. srpna 2019 Kambodžské království a CRF předložily svá vyjádření k námitce nepřípustnosti.

14

Dne 28. února 2020 položil Tribunál Komisi písemnou otázku z titulu organizačních procesních opatření stanovených v článku 89 jednacího řádu. Komise této žádosti ve stanovené lhůtě vyhověla.

15

Kambodžské království a CRF ve své žalobě navrhují, aby Tribunál:

16

V námitce nepřípustnosti Komise navrhuje, aby Tribunál:

17

Ve svém vyjádření k námitce nepřípustnosti Kambodžské království a CRF navrhují, aby Tribunál:

18

Podle čl. 130 odst. 1 jednacího řádu může Tribunál, požaduje-li to žalovaný, vydat rozhodnutí o nepřípustnosti, aniž by se zabýval věcí samou. Podle čl. 130 odst. 7 uvedeného jednacího řádu rozhodne Tribunál o návrhu co možná nejdříve, nebo, odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, přezkoumá návrh spolu s věcí samou.

19

Vzhledem k tomu, že Komise v projednávané věci navrhla, aby bylo vydáno rozhodnutí o nepřípustnosti, a Tribunál má věc za dostatečně objasněnou na základě podkladů obsažených v soudním spise, rozhodne o tomto návrhu bez pokračování v řízení.

20

Na podporu své námitky nepřípustnosti Komise uplatňuje zejména to, že Kambodžské království a CRF nesplňují podmínky k přiznání aktivní legitimace ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU.

21

Především Komise, aniž by výslovně zaujala stanovisko k oblasti působnosti čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU týkající se otázky pravomoci unijních soudů vůči cizímu suverénnímu státu, přesto žádá Tribunál, aby se zabýval argumenty Rady formulovanými ve věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 20. září 2019, Venezuela v. Rada (T‑65/18, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2019:649), a konkrétně výtkou, podle které třetí zemi nelze považovat za „fyzickou nebo právnickou osobu“ ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU.

22

Komise dále tvrdí, že Kambodžské království a CRF nejsou napadeným nařízením bezprostředně dotčena.

23

V tomto ohledu Komise zaprvé tvrdí, že napadené nařízení nemá v Kambodži žádný právní účinek, a nemůže se tedy Kambodžského království a CRF z právního hlediska týkat.

24

Zadruhé, i kdyby napadené nařízení mohlo mít právní účinky v Kambodži, neomezovalo by ani nezakazovalo vývoz rýže indica z Kambodže do Unie. Komise dodává, že napadené nařízení je pouze důsledkem procesních podmínek stanovených nařízením SVP, což má za následek dočasné pozastavení výhod režimu VKZ. Konkurenční nevýhoda a negativní dopad na vývozní činnosti do Unie, které by napadené nařízení mohlo potenciálně způsobit Kambodžskému království a CRF, jsou pouze skutkovými výtkami obecné povahy.

25

Zatřetí podle Komise právní účinky vyplývající z napadeného nařízení mohou pouze vyplývat z jeho provádění celními orgány členských států a mohou se vyskytnout pouze na úrovni dovozců do Unie, kteří nejsou účastníky řízení.

26

Začtvrté Komise tvrdí, že napadené nařízení vyžaduje použití prováděcích opatření celními orgány členských států, takže nemá samo o sobě a bez prováděcích opatření žádný konkrétní právní účinek na Kambodžské království a CRF.

27

Komise konečně tvrdí, že Kambodžské království a CRF nejsou napadeným nařízením osobně dotčena.

28

V tomto ohledu Komise zaprvé tvrdí, že napadené nařízení je aktem s obecnou působností, který vyžaduje prováděcí opatření a který se stejným způsobem týká všech skutečných nebo potenciálních dovozců dotyčného produktu, a neindividualizuje Kambodžské království a CRF.

29

Zadruhé Komise tvrdí, že napadené nařízení je třeba odlišit od hybridních aktů, jako jsou antidumpingová nařízení, která individualizují dotyčný hospodářský subjekt, jelikož neobsahuje žádné individuální rozhodnutí, které by personalizovalo Kambodžské království a CRF.

30

Zatřetí Komise tvrdí, že napadené nařízení jako akt s obecnou působností nedefinuje žádnou přesnou kategorii dotčenou uvedeným nařízením a dodává, že nic nenasvědčuje tomu, že by se zájmy Kambodžského království a CRF shodovaly se zájmy dané kategorie.

31

Začtvrté Komise tvrdí, že i kdyby existovala kategorie, na kterou se vztahuje napadené nařízení, nutně by nezahrnovala Kambodžské království a CRF, jelikož nic nenasvědčuje tomu, že představují všechny zájmy takové kategorie.

32

Zapáté Komise tvrdí, že pouhá skutečnost, že se Kambodžské království a CRF účastnila šetření před přijetím napadeného nařízení, nevede k jejich individualizaci uvedeným nařízením.

33

Komise podpůrně tvrdí, že Kambodžské království a CRF nemají osobní právní zájem na přímém podání žaloby proti napadenému nařízení.

34

V tomto ohledu Komise tvrdí, že napadené nařízení se nevztahuje na území Kambodže, ale na území, na které se vztahuje společný celní sazebník Unie, takže nemá závazný právní účinek na situace Kambodžského království a CRF. Komise dodává, že napadené nařízení nebrání vývozu rýže indica pocházející z Kambodže do Unie a způsobuje nanejvýš pouze teoretickou a budoucí obecnou faktickou újmu ve formě případného snížení obratu. Vzhledem k tomu, že entity Unie jsou jedinými, kdo nese právní důsledky napadeného nařízení, nezpůsobuje to Kambodžskému království ani CRF žádnou osobní újmu.

35

Kambodžské království a CRF popírají argumenty Komise.

36

Úvodem je třeba připomenout, že duchem Smluv je zajistit, aby bylo možné podat přímou žalobu proti všem předpisům přijatým orgány, jejichž účelem je vyvolat právní účinek (viz rozsudek ze dne 23. dubna 1986, Les Verts v. Parlament, 294/83, EU:C:1986:166, bod 24 a citovaná judikatura). Ustanovení smluv týkající se práva procesních subjektů konat nelze vykládat restriktivně (rozsudky ze dne 15. července 1963, Plaumann v. Komise, 25/62, EU:C:1963:17, s. 222, a ze dne 11. července 1996, Métropole télévision a další v. Komise, T‑528/93, T‑542/93, T‑543/93 a T‑546/93, EU:T:1996:99, bod 60).

37

Unie je společenstvím práva v tom smyslu, že ani její členské státy, ani její orgány nejsou vyňaty z možnosti přezkumu souladu jejich aktů se Smlouvami, které stanovily ucelený systém procesních prostředků a postupů určených k pověření Soudního dvora Evropské unie přezkumem legality aktů orgánů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. dubna 1986, Les Verts v. Parlament, 294/83, EU:C:1986:166, body 23 a 24).

38

Tato zásada účinné soudní ochrany je obecnou zásadou práva Unie, vyplývající z ústavních tradic společných členským státům a je rovněž zakotvena v článku 47 Listiny základních práv Evropské unie (rozsudky ze dne 27. června 2013, Agrokonsulting-04, C‑93/12, EU:C:2013:432, bod 59, a ze dne 5. listopadu 2019, ECB a další v. Trasta Komercbanka a další, C‑663/17 P, C‑665/17 P a C‑669/17 P, EU:C:2019:923, body 55 a 56).

39

Podle ustálené judikatury přípustnost žaloby podané na základě článku 263 čtvrtého pododstavce SFEU fyzickou či právnickou osobou proti aktu, který jí není určen, je podmíněna tím, že jí bude přiznána aktivní legitimace, kterou má ve dvou případech. Zaprvé může být taková žaloba podána za podmínky, že se tento akt dané osoby bezprostředně a osobně dotýká. Zadruhé může takováto osoba podat žalobu proti nařizovacímu aktu, který nevyžaduje přijetí prováděcích opatření, pokud se jí bezprostředně dotýká (viz rozsudek ze dne 17. září 2015, Mory a další v. Komise, C‑33/14 P, EU:C:2015:609, body 59 a 91 a citovaná judikatura; usnesení ze dne 12. ledna 2017, Amrita a další v. Komise, C‑280/16 P, nezveřejněno, EU:C:2017:9, bod 33 a citovaná judikatura, a rozsudek ze dne 13. března 2018, European Union Copper Task Force v. Komise, C‑384/16 P, EU:C:2018:176, bod 32 a citovaná judikatura).

40

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že akty, kterými se stanoví ochranná opatření, se mohou bezprostředně a osobně dotýkat fyzických nebo právnických osob, které mohou prokázat, že byly identifikovány v aktech Komise nebo byly dotčeny přípravnými šetřeními (obdobně viz rozsudky ze dne 21. února 1984, Allied Corporation a další v. Komise, 239/82 a 275/82, EU:C:1984:68, body 10 až 12; viz také rozsudky ze dne 28. února 2019, Rada v. Growth Energy a Renewable Fuels Association, C‑465/16 P, EU:C:2019:155, body 73 a 79 a citovaná judikatura, a ze dne 13. září 2013, Huvis v. Rada, T‑536/08, nezveřejněný, EU:T:2013:432, bod 25 a citovaná judikatura).

41

Judikatura uvedená v bodě 40 výše, ačkoli se týká nařízení ukládajících antidumpingová cla, je relevantní rovněž v projednávaném případě. Bylo již totiž rozhodnuto, že podmínka, podle níž může osoba podat žalobu proti nařízení, pouze pokud je dotčena nejen bezprostředně, ale rovněž osobně, musí být vykládána ve světle práva na účinnou soudní ochranu s přihlédnutím k rozličným okolnostem, které mohou žalobce individualizovat (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 25. července 2002, Unión de Pequeños Agricultores v. Rada, C‑50/00 P, EU:C:2002:462, bod 44; ze dne 1. dubna 2004, Komise v. Jégo-Quéré, C‑263/02 P, EU:C:2004:210, bod 36, a ze dne 28. dubna 2015, T & L Sugars a Sidul Açúcares v. Komise, C‑456/13 P, EU:C:2015:284, bod 44).

42

Kromě toho podle judikatury nařízení zavádějící ochranná opatření, ačkoli mohou mít svou povahou a působností normativní charakter, v tom smyslu, že se vztahují obecně na dotčené hospodářské subjekty, se mohou osobně dotýkat určitých fyzických nebo právnických osob z důvodu vlastností, které jsou pro ně zvláštní, nebo faktické situace, která je vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám (viz rozsudek ze dne 10. dubna 2003, Komise v. Nederlandse Antillen, C‑142/00 P, EU:C:2003:217, bod 65 a citovaná judikatura, a usnesení ze dne 30. dubna 2003, VVG International a další v. Komise, T‑155/02, EU:T:2003:125, body 40 a 41 a citovaná judikatura; viz rovněž v tomto smyslu rozsudek ze dne 17. ledna 2002, Rica Foods v. Komise, T‑47/00, EU:T:2002:7, body 34 a 36). Nařízení ukládající ochranná opatření tedy může být uznáno, stejně jako nařízení ukládající antidumpingová cla, za akt hybridní povahy.

43

Vzhledem k tomu, že Kambodžskému království a CRF není napadené nařízení určeno, je třeba ve světle těchto zásad zkoumat, zda jde o fyzické nebo právnické osoby, které jsou bezprostředně a osobně dotčeny napadeným nařízením.

44

V odpovědi na otázku položenou Tribunálem z titulu organizačních procesních opatření Komise potvrdila, že výslovně nevznesla námitku nepřípustnosti vůči žalobě podané Kambodžským královstvím založenou na pojmu „fyzická nebo právnická osoba“ ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU. Uvedla však, že otázka přípustnosti věci před Tribunálem je otázkou veřejného pořádku, kterou je případně třeba vznést i bez navrhu.

45

V tomto ohledu je třeba připomenout, že cílem čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU je přiznat odpovídající soudní ochranu všem osobám, ať fyzickým, či právnickým, které jsou bezprostředně a osobně dotčeny akty orgánů Unie (rozsudek ze dne 10. června 2009, Polsko v. Komise, T‑257/04, EU:T:2009:182, bod 53, a usnesení ze dne 10. června 2009, Polsko v. Komise, T‑258/04, nezveřejněno, EU:T:2009:183, bod 61).

46

Ustanovení čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU musejí být předmětem teleologického výkladu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. července 1963, Plaumann v. Komise, 25/62, EU:C:1963:17, s. 222), takže by zásadní vyloučení třetích států ze soudní ochrany poskytované podle tohoto článku bylo v rozporu s jeho cílem.

47

Kromě toho, ačkoli se třetí státy nemohou dožadovat takového postavení v soudním řízení, jaké mají v systému Unie členské státy, mají nicméně alespoň stejné možnosti zahájit řízení před soudem, jaké tento systém přiznává právnickým osobám (rozsudek ze dne 10. června 2009, Polsko v. Komise, T‑257/04, EU:T:2009:182, bod 52, a usnesení ze dne 10. června 2009, Polsko v. Komise, T‑258/04, nezveřejněné, EU:T:2009:183, bod 60; stanovisko generálního advokáta Poiarese Madura ve věci Polsko v. Rada, C‑273/04, EU:C:2007:361, bod 40).

48

Proto již bylo rozhodnuto, že pokud má entita právní subjektivitu, může v zásadě podat žalobu na neplatnost podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 1. října 1997, Regione Toscana v. Komise, C‑180/97, EU:C:1997:451, body 10 až 12, a rozsudek ze dne 22. listopadu 2001, Nederlandse Antillen v. Rada, C‑452/98, EU:C:2001:623, bod 51).

49

Kromě toho ani čl. 263 čtvrtý pododstavec SFEU, ani žádné jiné ustanovení primárního práva nevylučují třetí státy z práva podat žalobu na neplatnost (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 16. července 2014, National Iranian Oil Company v. Rada, T‑578/12, nezveřejněný, EU:T:2014:678, bod 36, a ze dne 18. září 2015, Iran Liquefied Natural Gas v. Rada, T‑5/13, nezveřejněný, EU:T:2015:644, bod 48).

50

V důsledku toho nelze, není-li to vyloučeno ve Smlouvách, třetímu státu, který má právní subjektivitu jak v mezinárodním, tak ve vnitrostátním právu, bránit v tom, aby unijní akt napadl před Tribunálem, pokud jsou splněny podmínky požadované v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU.

51

Výraz „každá fyzická nebo právnická osoba“ uvedený v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU proto musí být chápán tak, že zahrnuje i státy, které nejsou členy Unie, jako je Kambodžské království.

52

Pokud jde o pojem „bezprostřední účinek“, je třeba poznamenat, že fyzická nebo právnická osoba je bezprostředně dotčena rozhodnutím, které je předmětem žaloby, jsou-li splněny dvě kumulativní podmínky, a sice že napadené opatření na jedné straně vyvolává bezprostřední účinky na právní postavení fyzické nebo právnické osoby, a na druhé straně neponechává žádnou posuzovací pravomoc adresátům pověřeným jeho provedením, přičemž toto provedení je čistě automatické povahy a vyplývá výlučně z unijní právní úpravy, aniž je třeba použít další zprostředkující předpisy (viz rozsudek ze dne 4. prosince 2019, Polskie Górnictwo Naftowe i Gazownictwo v. Komise, C‑342/18 P, nezveřejněný, EU:C:2019:1043, bod 38 a citovaná judikatura).

53

V tomto ohledu je třeba zaprvé připomenout, že za účelem určení, zda akt vyvolává právní účinky, je třeba vycházet z jeho předmětu, jeho obsahu, jeho podstaty, jeho působnosti a jeho účinků, nebo dokonce právního a skutkového kontextu, ve kterém byl přijat, a nikoli z jeho povahy, formy, názvu, hmotného nosiče nebo osoby, která jej podepsala (viz usnesení ze dne 8. března 2012, Octapharma Pharmazeutika v. EMA, T‑573/10, EU:T:2012:114, bod 30 a citovaná judikatura).

54

V projednávaném případě čl. 22 odst. 1 nařízení SVP poskytuje členským státům, jakož i některým třetím osobám, možnost upozornit Komisi na okolnosti, které by mohly vyžadovat použití ochranných opatření.

55

Napadené nařízení, přijaté na základě čl. 22 odst. 1 nařízení SVP zavádí ochranná opatření, jejichž cílem je omezit vážné obtíže, které vývoz rýže indica z Kambodže způsobil odvětví Unie.

56

Z článku 1 odst. 1 napadeného nařízení vyplývá, že jeho účelem je dočasně znovu zavést cla podle společného celního sazebníku na dovoz rýže indica pocházející z Kambodže, která soutěží s podobnými výrobky nebo přímými konkurenty uváděnými na trh v Unii. Podle čl. 1 odst. 2 napadeného nařízení je clo použitelné na rýži Indica pocházející z Kambodže 175 eur za tunu pro první rok, 150 eur za tunu pro druhý rok a 125 eur za tunu pro třetí rok ode data vstupu napadeného nařízení v platnost. Článek 1 odst. 3 uvedeného nařízení rovněž stanoví částku cla použitelného v případě úpravy cla společného celního sazebníku.

57

Podle informací poskytnutých Kambodžským královstvím a CRF, které Komise nezpochybnila, představuje vývoz rýže indica z Kambodže do Unie významný podíl na celkovém vývozu rýže indica pocházející z Kambodži, totiž 50 až 70 %. Komise v bodě 28 odůvodnění napadeného nařízení rovněž uvedla, že Kambodža ke konci období šetření představovala 25 % celkového dovozu dotyčného produktu do Unie. Je tedy třeba uvést, že napadené nařízení může mít významný dopad na hospodářskou situaci v Kambodži. Komise kromě toho v bodě 84 odůvodnění napadeného nařízení uznala, že podrobení Kambodže veškerým clům společného celního sazebníku by vývozy z této země učinily obtížnější.

58

Je pravda, že již bylo rozhodnuto, že pouhá skutečnost, že akt může mít vliv na materiální situaci žalobce, nepostačuje k tomu, aby mohl být tento akt považován za akt, který se žalobce bezprostředně dotýká, a že subjekt, který tvrdí, že akt ovlivňuje jeho postavení na trhu, může opravňovat k podání žaloby podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU pouze existence zvláštních okolností (rozsudky ze dne 10. prosince 1969, Eridania a další v. Komise, 10/68 a 18/68, EU:C:1969:66, bod 7, a ze dne 18. října 2018, ArcelorMittal Tubular Products Ostrava a další v. Komise, T‑364/16, EU:T:2018:696, bod 40).

59

Tribunál nicméně připomíná, že napadené nařízení bylo přijato na základě nařízení SVP. Jak Komise zdůraznila v bodě 82 odůvodnění napadeného nařízení, hlavním cílem nařízení SVP je pomáhat rozvojovým zemím snižovat chudobu a podporovat řádnou správu věcí veřejných a udržitelný rozvoj, a to zejména tím, že jim pomáhá zvyšovat zaměstnanost a industrializaci a vytvářet další příjmy z mezinárodního obchodu. Režim VKZ pomáhá nejchudším a nejslabším zemím na světě, mezi něž Kambodža podle nařízení SVP patří, zranitelným z důvodu nerozvinuté a nediverzifikované vývozní základny, využít obchodních příležitostí, a poskytuje nejméně rozvinutým zemím preferenční přístup na trh Unie spočívající v úplném pozastavení cel společného celního sazebníku.

60

Napadené nařízení dočasně ukončuje preferenční přístup na trh Unie, který mělo Kambodžské království jako země uvedená v příloze IV nařízení SVP, která převzala seznam zemí, na které se vztahuje režim VKZ, uvedený v čl. 1 odst. 2 písm. c) nařízení SVP. Stanovení ochranných opatření proto mění jak právní, tak hospodářské podmínky, za kterých je na trh Unie uváděna rýže indica pocházející z Kambodži. V důsledku toho je právní postavení Kambodžského království bezprostředně a podstatně ovlivněno.

61

Napadené nařízení tedy bezprostředně vyvolává právní účinky na Kambodžské království, jelikož tímto nařízením Komise změnila právní postavení Kambodžského království jako země, která využívá úplného pozastavení cel společného celního sazebníku.

62

Argumenty Komise týkající se skutečnosti, že napadené nařízení nemá žádné právní účinky na Kambodžské království a neovlivňuje vývoz rýže indica z Kambodže do Unie, je tedy třeba zamítnout.

63

Rovněž je třeba zamítnout argument Komise, podle kterého není Kambodžské království ve svém právním postavení bezprostředně dotčeno, jelikož ochranná opatření zavedená napadeným nařízením se použijí pouze na dovozce usazené v Unii. I když je pravda, že napadené nařízení uvádí opatření, která se použijí především na uvedené dovozce, mají tato opatření bezprostřední účinek na kambodžský stát, jehož hospodářská činnost je v tomto směru v důsledku uplatňování uvedených opatření omezena, jak je uvedeno v bodech 57, 59 a 61 výše.

64

Je samozřejmé, že přísluší dovozcům usazeným v Unii, aby uplatňovali uvedená opatření, jelikož akty přijaté unijními orgány nemají být v zásadě použity mimo území Unie. Navzdory tomu mohou být entity dotčené napadeným nařízením bezprostředně dotčeny ochrannými opatřeními uplatňovanými v tomto ohledu. Skutečnost dočasného znovuzavedení cel společného celního sazebníku na dovozy dotyčného produktu do Unie je rovnocenná omezení přístupu na trh Unie některým entitám, včetně Kambodžského království, které dříve měly preferenční přístup na trh Unie prostřednictvím zvláštního režimu celních preferencí (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 13. září 2018, Almaz-Antey v. Rada, T‑515/15, nezveřejněný, EU:T:2018:545, bod 65).

65

Mimoto je třeba připomenout, že pouhá skutečnost, že Kambodžské království neplatí cla použitelná na dovoz rýže indica pocházející z Kambodže do Unie, přičemž tato cla platí dovozci v Unii, neumožňuje dojít k závěru, že napadené nařízení nemá žádný právní dopad na jeho situaci (v tomto smyslu viz a obdobně rozsudky ze dne 20. března 1985, Timex v. Rada a Komise, 264/82, EU:C:1985:119, body 12 až 16, a ze dne 3. května 2018, Distillerie Bonollo a další v. Rada, T‑431/12, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2018:251, body 61 a 62).

66

Zadruhé je třeba uvést, že pouhá skutečnost, že za účelem použití aktu, jehož zrušení je požadováno, je přijato vnitrostátní prováděcí opatření, neumožňuje vyloučit, aby byl žalobce považován za bezprostředně dotčeného dotčeným aktem, avšak za předpokladu, že členský stát odpovědný za provedení tohoto aktu nemá žádnou autonomní posuzovací pravomoc (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 5. října 2005, Land Oberösterreich a Rakousko v. Komise, T‑366/03 a T‑235/04, EU:T:2005:347, bod 29 a citovaná judikatura).

67

V případě, že členský stát odpovědný za provedení napadeného aktu nemá žádnou autonomní posuzovací pravomoc, má totiž přijetí vnitrostátního rozhodnutí automatickou povahu a právní situace žalobce musí být považována za bezprostředně dotčenou napadeným rozhodnutím (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. září 2009, Komise v. Ente per le Ville Vesuviane a Ente per le Ville Vesuviane v. Komise, C‑445/07 P a C‑455/07 P, EU:C:2009:529, body 45 a 46 a citovaná judikatura).

68

V tomto ohledu se Tribunál domnívá, že s ohledem na znění čl. 1 odst. 1 až 3 napadeného nařízení, toto ustanovení nedává členským státům žádný prostor pro uvážení, pokud jde o dotčené uložení a výši cla použitelného na rýži indica pocházející z Kambodži (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. září 1995, Antillean Rice Mills a další v. Komise, T‑480/93 a T‑483/93, EU:T:1995:162, bod 63), takže je rovněž splněna druhá podmínka bezprostředního dotčení.

69

Je tedy namístě dojít k závěru, že Kambodžské království je napadeným nařízením bezprostředně dotčeno.

70

Pokud jde o pojem „individuální dotčení“ stanovený v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU, k tomu, aby fyzická nebo právnická osoba mohla být považována za osobně dotčenou aktem s obecnou působností přijatým unijním orgánem, je třeba, aby dotčeným aktem byla dotčena ve svém právním postavení, z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ni specifické, nebo faktické situace, která ji vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, a tím ji individualizuje způsobem obdobným tomu, jak by tomu bylo v případě osoby, jíž je takové rozhodnutí určeno (rozsudky ze dne 15. července 1963, Plaumann v. Komise, 25/62, EU:C:1963:17, s. 223, a ze dne 18. května 1994, Codorniu v. Rada, C‑309/89, EU:C:1994:197, bod 20; viz rovněž rozsudek ze dne 10. dubna 2003, Komise v. Nederlandse Antillen, C‑142/00 P, EU:C:2003:217, bod 65 a citovaná judikatura).

71

Z judikatury citované v bodech 40 až 42 výše vyplývá, že normativní povaha napadeného aktu nevylučuje, že se může bezprostředně a osobně dotýkat určitých dotčených právnických nebo fyzických osob (rozsudek ze dne 18. května 1994, Codorniu v. Rada, C‑309/89, EU:C:1994:197, bod 19; viz rovněž rozsudek ze dne 28. února 2019, Rada v. Growth Energy a Renewable Fuels Association, C‑465/16 P, EU:C:2019:155, bod 72 a citovaná judikatura, rozsudek ze dne 14. září 1995, Antillean Rice Mills a další v. Komise, T‑480/93 a T‑483/93, EU:T:1995:162, bod 66).

72

Na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, tedy skutečnost, že cílem napadeného nařízení je znovu zavést cla společného celního sazebníku pro veškerý dovoz dotyčného produktu do Unie, neznamená de facto nemožnost, aby se uvedené nařízení osobně dotýkalo určitých fyzických nebo právnických osob.

73

S ohledem na judikaturu připomenutou v bodě 42 výše musí být rovněž zamítnut argument Komise směřující k vyloučení možnosti, aby nařízení, kterým se stanoví ochranná opatření, jakým je nařízení napadené v projednávané věci, mělo hybridní povahu, stejně jako antidumpingová a antisubvenční nařízení.

74

Vzhledem k tomu, že napadené nařízení zavádějící ochranná opatření má obecnou působnost, je třeba konstatovat, že se, jak správně tvrdí Komise, může vztahovat na každou osobu připravenou a schopnou vyvážet dotyčný produkt do Unie. To však neznamená, že za určitých okolností nemohou být určité fyzické nebo právnické osoby dotyčným nařízením osobně dotčeny, a z tohoto titulu spadat do definované kategorie.

75

Skutečnost, že se nějaká osoba zúčastní procesu vedoucího k přijetí aktu Unie, může uvedenou osobu individualizovat ve vztahu k příslušnému aktu, což nutně znamená, že tento akt vůči této osobě vyvolává závazné právní účinky, a to pokud jí příslušná unijní právní úprava přiznává určité procesní záruky (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 4. října 1983, Fediol v. Komise, 191/82, EU:C:1983:259, bod 31; ze dne 17. ledna 2002, Rica Foods v. Komise, T‑47/00, EU:T:2002:7, bod 55, a usnesení ze dne 14. prosince 2005, Arizona Chemical a další v. Komise, T‑369/03, EU:T:2005:458, bod 72).

76

Kromě toho musí být soudní ochrana, kterou požívá fyzická nebo právnická osoba podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, stanovena na základě zvláštnosti situace této osoby ve vztahu k jakékoli jiné dotyčné osobě. Pro identifikaci osob osobně dotčených rozhodnutím o zavedení ochranného opatření je tak rozhodující soudní ochrana, kterou podle práva Unie požívají země nebo území, jakož i dotčené podniky, vůči nimž je ochranné opatření přijato (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. února 1999, Antillean Rice Mills a další v. Komise, C‑390/95 P, EU:C:1999:66, bod 28).

77

Skutečnost, že Komise je na základě zvláštních ustanovení povinna zohlednit dopady aktu, který má v úmyslu přijmout, na situaci některých fyzických nebo právnických osob, může posledně uvedené rovněž individualizovat (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. září 1995, Antillean Rice Mills a další v. Komise, T‑480/93 a T‑483/93, EU:T:1995:162, bod 67 a citovaná judikatura).

78

V projednávaném případě je Kambodžské království v napadenémm nařízení výslovně a konkrétně uvedeno. Je totiž jmenovitě identifikováno v názvu napadeného nařízení jako země, vůči níž jsou ochranná opatření uložena.

79

Pokud jde o procesní záruky, které požívá Kambodžské království jako země, vůči níž byla přijata ochranná opatření, je třeba poznamenat, že čl. 22 odst. 4 nařízení SVP stanoví, že Komisi je svěřena pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci za účelem stanovení pravidel spojených s postupem přijímání obecných ochranných opatření zejména s ohledem na práva zúčastněných stran.

80

Na tomto základě bylo přijato nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1083/2013 ze dne 28. srpna 2013 o stanovení pravidel týkajících se postupu pro dočasné odnětí celních preferencí a přijetí obecných ochranných opatření podle nařízení SVP (Úř. věst. 2013, L 293, s. 16, dále jen „nařízení v přenesené pravomoci“).

81

V souladu s procesními pravidly stanovenými nařízením v přenesené pravomoci se zemím zvýhodněným v rámci režimu VKZ a „zúčastněným stranám“ definovaným v čl. 22 odst. 3 nařízení SVP jako strany, které se podílejí na výrobě, distribuci nebo prodeji produktů pocházejících ze země zvýhodněné v rámci kteréhokoli z preferenčních režimů a obdobných nebo přímo konkurujících produktů, poskytuje řada práv a procesních záruk.

82

Kromě postavení zvýhodněné země v rámci režimu VKZ bylo Kambodžskému království přiznáno také postavení „zúčastněné strany“. Z bodu 19 odůvodnění napadeného nařízení totiž vyplývá, že Komise zahrnula kambodžskou vládu na seznam „zúčastněných stran“, které předložily svá vyjádření v návaznosti na sdělení zjištění ze strany Komise.

83

Nařízení v přenesené pravomoci tak stanoví, že Kambodžské království, jakožto zvýhodněná země v rámci režimu VKZ, jakož i všechny ostatní zúčastněné strany, mají právo být informovány o zahájení šetření a obdržet plné znění písemného podnětu (čl. 10 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci). Ve fázi šetření je Komise povinna zohlednit připomínky zúčastněných stran, pokud se opírají o dostatečné důkazy (čl. 11 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci). Nakonec, pokud Komise sdělí základní úvahy, na jejichž základě přijala rozhodnutí, mohou téže strany rovněž vyjádřit svá stanoviska, která Komise zohlední (čl. 17 odst. 3 a 5 nařízení v přenesené pravomoci).

84

Kambodžské království jakožto zvýhodněná země v rámci režimu VKZ a všechny ostatní zúčastněné strany mají kromě toho na základě písemné žádosti právo na přístup k podkladovému spisu vytvořenému Komisí. Mohou kontrolovat všechny informace obsažené v podkladovém spisu a mohou se k těmto informacím vyjádřit. K jejich stanoviskům se přihlédne, pokud jsou řádně doložena (čl. 14 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci). Uvedené nařízení rovněž uděluje zvýhodněné zemi v rámci režimu VKZ a zúčastněným stranám právo být vyslechnuty Komisí (čl. 15 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci) a požádat o intervenci úředníka pro slyšení (čl. 16 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci).

85

Pokud jde o aktivní účast Kambodžského království na vyšetřovacím řízení, je nesporné, že Kambodžské království se podílelo na řízení, které vedlo k přijetí napadeného nařízení. V bodě 19 odůvodnění napadeného nařízení Komise odkazuje na vyjádření kambodžské vlády jakožto zúčastněné strany. Další odkazy na aktivní účast Kambodžského království nebo kambodžské vlády na šetření provedeném Komisí jsou připomenuty v bodech 34, 41, 52, 72 a 73 odůvodnění napadeného nařízení.

86

I když pouhá aktivní účast na šetření sama o sobě není dostatečnou podmínkou pro posouzení osobního dotčení fyzické nebo právnické osoby, není nicméně bezvýznamná. Aktivní účast žalobce na vyšetřovacím řízení, například prostřednictvím sdělování údajů a podání písemných připomínek, je totiž relevantním prvkem k prokázání či neprokázání osobního dotčení žalobce (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 16. dubna 2015, TMK Europe, C‑143/14, EU:C:2015:236, body 24 až 26, a ze dne 11. července 1996, Sinochem Heilongjiang v. Rada, T‑161/94, EU:T:1996:101, bod 47).

87

Pokud jde o potřebu zohlednit dopady napadeného nařízení na situaci Kambodžského království, Tribunál konstatuje, že, jak vyplývá z bodů 56 až 59 výše, napadené nařízení dočasným pozastavením ochrany, z nichž mělo Kambodžské království prospěch podle nařízení SVP, může tomuto království způsobit značnou hospodářskou újmu, vzhledem k významu, který pro hospodářství této země představuje vývoz rýže indica do Unie.

88

Sama Komise uvedla cíl nařízení SVP jako důvod pro postupnou liberalizaci ochranných opatření během tříletého období a domnívala se tak, že postupné snižování sazby použitelných cel by mělo pro odvětví Unie stačit k boji proti zhoršení hospodářské nebo finanční situace (body 81 až 85 odůvodnění napadeného nařízení).

89

Tribunál z výše uvedeného vyvozuje, že při přijímání ochranných opatření se musí Komise v rozsahu, v jakém ji v tom okolnosti projednávané věci nebrání, informovat o negativních dopadech, které rozhodnutí může mít na hospodářství Kambodžského království jakožto zvýhodněné země v režimu VKZ, jakož i na zúčastněné strany, a dochází k závěru, že je třeba je pro účely přípustnosti žaloby považovat za osobně dotčené, jakožto členy omezeného okruhu fyzických nebo právnických osob identifikovaných nebo identifikovatelných Komisí a zvláště dotčených napadeným nařízením (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 17. ledna 1985, Piraiki-Patraiki v. Komise, 11/82, EU:C:1985:18, body 28 a 31, a ze dne 11. února 1999, Antillean Rice Mills a další v. Komise, C‑390/95 P, EU:C:1999:66, bod 25 a citovaná judikatura).

90

Povinnost Komise zohlednit zvláštní situaci Kambodžského království je posílena konstatováním, že přijetí ochranných opatření na základě článku 26 nařízení SVP porušuje zásadu volného vývozu, vyplývající z preferenčního přístupu poskytnutého Kambodžskému království na trh Unie na základě nařízení SVP, a odchyluje se od ní.

91

Pokud se rozhodnutí dotýká skupiny osob, jež byly nebo mohly být známy v okamžiku přijetí tohoto aktu, a na základě kritérií, která jsou členům skupiny vlastní, mohou být tyto osoby tímto aktem osobně dotčeny v rozsahu, v němž patří do omezeného okruhu hospodářských subjektů, přičemž tomu tak může být zejména v případě, kdy rozhodnutí mění práva, která tyto osoby nabyly před jeho přijetím (viz rozsudek ze dne 27. února 2014, Stichting Woonpunt a další v. Komise, C‑132/12 P, EU:C:2014:100, bod 59 a citovaná judikatura). V projednávaném případě je Kambodžské království součástí uzavřené kategorie jakožto zvýhodněná země v režimu VKZ, která je vymezena v napadeném nařízení, přičemž se aktivně účastnilo řízení, které vedlo k přijetí napadeného nařízení, a pro účely stanovení společných celních sazeb byly ve vztahu k němu zohledněny důsledky ochranných opatření.

92

Z bodů 79 až 91 výše vyplývá, že Kambodžské království se nachází v situaci, která ho vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám.

93

Není tedy třeba určit, zda napadené nařízení představuje nařizovací akt, který nevyžaduje přijetí prováděcích opatření, ve smyslu druhé hypotézy stanovené judikaturou uvedenou v bodě 39 výše, je třeba dojít k závěru, že Kambodžské království je osobně dotčeno napadeným nařízením, a má tedy aktivní legitimaci ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU.

94

Ačkoli z ustálené judikatury vyplývá, že pokud byla v případě jedné a téže žaloby podané několika žalobci prokázána aktivní legitimace jednoho z nich, není třeba zkoumat aktivní legitimaci ostatních (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 24. března 1993, CIRFS a další v. Komise, C‑313/90, EU:C:1993:111, bod 31 a ze dne 9. července 2007, Sun Chemical Group a další v. Komise, T‑282/06, EU:T:2007:203, bod 50 a citovaná judikatura), Tribunál pro úplnost rozhodl zkoumat otázku přípustnosti žaloby ve vztahu k CRF.

95

Úvodem je třeba připomenout, že judikatura uznala přípustnost žalob podaných sdruženími ve třech přesně určených případech. Jedná se zaprvé o případ, kdy právní předpis výslovně přiznává profesním sdružením řadu oprávnění procesního charakteru, zadruhé případ, kdy sdružení zastupuje zájmy podniků, které jsou samy aktivně legitimovány, a zatřetí případ, kdy je sdružení individualizováno z důvodu dotčení jeho vlastních zájmů jakožto sdružení zejména proto, že aktem, jehož zrušení je požadováno, bylo dotčeno jeho postavení vyjednavače (viz usnesení ze dne 30. září 1997, Federolio v. Komise, T‑122/96, EU:T:1997:142, bod 61 a citovaná judikatura, a rozsudek ze dne 15. ledna 2013, Aiscat v. Komise, T‑182/10, EU:T:2013:9, bod 48 a citovaná judikatura).

96

V projednávaném případě CRF tvrdí, že jedná za své členy a za sebe, takže se v podstatě dovolává druhé a třetí hypotézy. Je tedy třeba určit, zda jsou zaprvé CRF a zadruhé jeho členové napadeným nařízením bezprostředně a osobně dotčeni.

97

Tribunál považuje za vhodné zaprvé zkoumat druhou hypotézu uvedenou v bodě 94 výše, a sice tu, v níž sdružení zastupuje zájmy členských podniků, které jsou oprávněny podat žalobu.

98

V projednávaném případě je aktivní legitimace sdružení založena na úvaze, podle které podání žaloby sdružením představuje procesní výhody, protože umožňuje vyhnout se podávání značného počtu různých žalob směřujících proti týmž aktům, neboť sdružení nahrazuje jednoho nebo více svých členů, jejichž zájmy zastupuje, přičemž tito členové jsou sami v postavení, kdy mohou podat přípustnou žalobu (viz v tomto ohledu rozsudek ze dne 6. července 1995, AITEC a další v. Komise, T‑447/93 až T‑449/93, EU:T:1995:130, bod 60).

99

Je proto třeba zkoumat, zda členové CRF byli v situaci, kdy bylo možné podat žalobu na základě čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU. Jelikož těmto podnikům není napadené nařízení určeno, je třeba zkoumat otázku, zda se jich uvedené nařízení bezprostředně a osobně dotýká.

100

Zaprvé z judikatury citované v bodech 40 až 42 výše vyplývá, že není vyloučeno, že se nařízení zavádějící ochranná opatření, které je svou povahou a obecným dosahem normativní, jelikož se použije obecně na dotčené hospodářské subjekty, může některých z nich bezprostředně a osobně dotýkat, včetně mimo jiné, za určitých podmínek, výrobců a vývozců uvedeného produktu.

101

Takové akty se mohou bezprostředně a osobně dotýkat podniků produkujících a vyvážejících rýži indica pocházející z Kambodži, kterým jsou přičítány vážné obtíže způsobené odvětví Unie na základě údajů týkajících se jejich obchodní činnosti, nebo je jim přičítáno riziko uvedené obtíže způsobit. Je tomu tak v případě produkčních a vývozních podniků, které mohou prokázat, že byly identifikovány v aktech Komise nebo byly dotčeny přípravnými šetřeními (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. února 1984, Allied Corporation a další v. Komise, 239/82 a 275/82, EU:C:1984:68, body 11 a 12 a ze dne 7. května 1987, NTN Toyo Bearing a další v. Rada, 240/84, EU:C:1987:202, bod 5).

102

Tribunál se proto bude konkrétně zabývat otázkou aktivní legitimace CRF jednat jménem svých členů, kteří byli Komisí označeni v napadeném nařízení nebo dotčeni postupem, který vedl k přijetí napadeného nařízení.

103

Zaprvé je třeba uvést, že z judikatury citované v bodech 100 a 101 výše vyplývá, že podnik nemůže být považován za bezprostředně dotčený nařízením, kterým se ukládají ochranná opatření, z důvodu pouze jeho postavení producenta produktu podléhajícího uvedenému clu, jelikož postavení vývozce je v tomto ohledu zásadní. Z této judikatury totiž vyplývá, že bezprostřední dotčení některých producentů a vývozců dotčeného výrobku nařízením, kterým se ukládají ochranná opatření, vychází zejména ze skutečností, že jsou jim přičteny závažné obtíže způsobené odvětví Unie nebo závažné obtíže, jejichž způsobení tomuto odvětví hrozí. Producent, který své výrobky nevyváží na trh Unie, ale omezuje se pouze na jejich prodej na domácím trhu, však nemůže být zdrojem takových obtíží (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. února 2019, Rada v. Growth Energy a Renewable Fuel Association, C‑465/16 P, EU:C:2019:155, bod 74).

104

V projednávaném případě z bodů 8, 35 a 38 odůvodnění napadeného nařízení vyplývá, že Komise uvedla, že obdržela třináct odpovědí na postup výběru vzorku od vyvážejících provozovatelů z Kambodži. Tři z nich byli původně vybráni na základě nejvyššího objemu vývozu do Unie. Na základě hlubší analýzy a připomínek obdržených od CRF nahradila Komise dva vývozce z Kambodži a uvedla, že na dotazník nakonec odpověděla pouze jedna vyvážející společnost z Kambodži. Postaveni kambodžských společností, na které se vztahuje postup šetření a výběr vzorku, jako vývozců tedy není zpochybněno. Komise rovněž nezpochybňuje, že kambodžští vývozci, kteří byli takto identifikováni a dotčeni postupem, který vedl k přijetí napadeného nařízení, jsou členy CRF. Mezi nimi byla Amru Rice (Cambodia) Co., Ltd jmenovitě označena v napadeném nařízení a Golden Rice (Cambodia) Co., Ltd odpověděla na dotazník zaslaný Komisí.

105

Mimoto obchodní činnosti kambodžských vývozců jsou bezprostřední příčinou žádostí o šetření u Komise, což vedlo k přijetí napadeného nařízení. Z bodů 62 až 64 odůvodnění napadeného nařízení rovněž vyplývá, že vývoz produkce členů CRF na trh Unie a jejich obchodní činnosti jsou bezprostřední příčinou konstatování týkajících se existence závažných obtíží, jež utrpělo odvětví Unie.

106

Zadruhé, pokud jde o existenci účinků na právní postavení dotyčných fyzických nebo právnických osob, z bodů 52 až 62 výše vyplývá, že napadené nařízení v rozsahu, v němž dočasně znovu zavádí cla podle společného celního sazebníku na dovoz rýže indica pocházející z Kambodži vyvážejícími členy CRF určené pro Unii, mění faktickou situaci uvedených členů. Je tedy nesporné, že obnovení cel společného celního sazebníku může ztížit vývoz do Unie, což Komise uznala v bodě 84 odůvodnění napadeného nařízení. Napadené nařízení rovněž mění jejich právní postavení. Uvedené nařízení totiž upravuje práva přiznaná kambodžským vývozcům nařízením SVP, aby mohli využívat preferenčního přístupu na trh Unie úplným pozastavením cel společného celního sazebníku.

107

Zatřetí s ohledem na zásady uvedené v bodech 63 až 65 výše je třeba zamítnout argument Komise, podle kterého vyvážející členové CRF nejsou bezprostředně dotčeni ve svém právním postavení, vzhledem k tomu, že ochranná opatření zavedená napadeným nařízením se vztahují pouze na dovozce usazené v Unii. Tato opatření totiž mají za účinek bezprostřední dotčení vyvážejících členy CRF, kteří jsou omezeni ve své hospodářské činnosti. Skutečnost dočasného znovuzavedení cel podle společného celního sazebníku na dovoz rýže indica pocházející z Kambodži do Unie se rovná omezení přístupu na trh Unie pro vývozce, kteří dosud měli preferenční přístup na trh Unie prostřednictvím zvláštního režimu celních preferencí. Pouhá skutečnost, že vyvážející členové CRF neplatí cla použitelná na dovoz rýže indica pocházející z Kambodži do Unie, přičemž tato cla jsou placena dovozci, tedy neumožňuje dojít k závěru, že napadené nařízení nemá žádný vliv na jejich právní situaci.

108

Začtvrté společnost, jejíž produkty podléhají ochranným opatřením, je bezprostředně dotčena nařízením, kterým se taková opatření ukládají, protože uvedené nařízení ukládá celním orgánům členských států povinnost vybírat uložená cla, aniž by jim ponechalo jakýkoli prostor pro uvážení (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 25. září 1997, Shanghai Bicycle v. Rada, T‑170/94, EU:T:1997:134, bod 41 a citovaná judikatura, a ze dne 19. listopadu 1998, Champion Stationery a další v. Rada, T-147/97, EU:T:1998:266, bod 31). V projednávaném případě již bylo v bodech 66 a 68 výše konstatováno, že napadené nařízení neponechává žádný prostor pro uvážení adresátům pověřeným jeho provedením.

109

Je tedy třeba učinit závěr, že vyvážející člen CRF, který byl Komisí identifikován v napadeném nařízení, a vyvážející členové CRF, kteří byli identifikováni a dotčeni postupem, který vedl k přijetí napadeného nařízení, jsou bezprostředně dotčeni napadeným nařízením.

110

Jak již bylo uvedeno v bodech 42, 71 až 77, 100 a 101 výše, normativní povaha napadeného nařízení nevylučuje, aby některé podniky mohly být osobně dotčeny uvedeným nařízením z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ně zvláštní a které je vymezují vzhledem ke všem ostatním osobám.

111

V tomto ohledu je třeba nejprve uvést, že soudní ochrana podniků osobně dotčených ochrannými opatřeními nemůže být ovlivněna pouze skutečností, že opatření jsou uložena s odkazem na stát, a nikoli s odkazem na jednotlivé podniky (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. září 1997, Shanghai Bicycle v. Rada, T‑170/94, EU:T:1997:134, bod 38). Skutečnost, že ochranná opatření uložená napadeným nařízením jsou uložena na úrovni státu, a nikoli ve vztahu k určeným vývozcům, tedy nemůže sama o sobě bránit soudní ochraně vyvážejících členů CRF.

112

Každopádně již bylo rozhodnuto, že vyvážejícího výrobce jmenovitě označeného v napadeném nařízení lze považovat za osobně dotčeného [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. října 2016, Crown Equipment (Suzhou) a Crown Gabelstapler v. Rada, T‑351/13, nezveřejněný, EU:T:2016:616, bod 28 a citovaná judikatura]. V projednávaném případě z bodu 104 výše vyplývá, že Amru Rice (Cambodia) Co. byla v napadeném nařízení jmenovitě označena a že ostatní vyvážející členové CRF byli Komisí identifikováni během postupu výběru vzorku a vyšetřovacího řízení.

113

Dále, pokud jde o procesní záruky, které požívají členové CRF jakožto vývozci z Kambodži, je třeba poznamenat, že v souladu s procesními pravidly stanovenými v nařízení v přenesené pravomoci vývozcům rýže indica pocházející z Kambodži, jakož i „zúčastněným stranám“ ve smyslu čl. 22 odst. 3 nařízení SVP se poskytuje řada práv a procesních záruk.

114

Nařízení v přenesené pravomoci tedy stanoví, že vývozci i všechny ostatní zúčastněné strany mají právo být informováni o zahájení šetření a být jim sděleno plné znění písemného podnětu (čl. 10 odst. 2 nařízení v přenesené pravomoci). Pokud si Komise přeje provést inspekce na místě, a to i ve třetích zemích, za účelem prozkoumání mimo jiné písemností vývozců, musí získat souhlas hospodářských subjektů dotčených těmito inspekcemi a informovat je o druzích informací, jež budou ověřovány a jež nutno poskytnout (článek 12 nařízení v přenesené pravomoci). Zúčastněným stranám jsou rovněž přiznána další práva podrobně uvedená v bodech 83 a 84 výše.

115

V tomto ohledu je třeba připomenout, že z bodu 104 výše vyplývá, že je nesporné, že kambodžské společnosti, na které se vztahuje postup výběru vzorku a vyšetřovací šetření, mají postavení vývozců a že tito vývozci jsou členy CRF. Amru Rice (Kambodža) CO., vyvážející člen CRF, byla kromě toho Komisí jmenovitě zařazena na seznam „zúčastněných stran“.

116

Kromě toho, co se týče aktivní účasti vyvážejících členů CRF na postupu, který vedl k přijetí napadeného nařízení, z bodů 104 a 115 výše vyplývá, že určitý počet vyvážejících členů CRF byl vybrán Komisí a tito členové zasáhli do postupu výběru vzorku a během vyšetřovacího řízení. Komise uznala, že v největší možné míře použila údaje a vyjádření poskytnuté vyvážejícími členy CRF, kteří se účastnili šetření (body 8, 19, 35 a 38 odůvodnění napadeného nařízení).

117

Skutečnost, že se Komise rozhodla nepoužít informace poskytnuté některými podniky, které se účastnily přípravného šetření, nezpochybňuje možnost těchto podniků uplatnit svou účast na podporu prokázání jejich individualizace. Vývozci, kteří se účastnili postupu výběru vzorku, jakož i ti, kteří byli původně vybráni, se zúčastnili přípravného vyšetřovacího řízení a jejich stanovisko zkoumala Komise v rámci postupu vedoucího k přijetí napadeného nařízení. Tento závěr není zpochybněn skutečností, že se Komise nakonec rozhodla nepoužít informace poskytnuté těmito vývozci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. července 1996, Sinochem Heilongjiang v. Rada, T‑161/94, EU:T:1996:101, bod 47).

118

Pokud jde o povinnost Komise zohlednit dopady aktu, který má v úmyslu přijmout, na situaci vyvážejících výrobců, kteří jsou členy CRF, z bodů 81 a 84 odůvodnění napadeného nařízení dále vyplývá, že prohlášením, že Kambodža by „nebyl[a] zatížen[a] clem [v plné výši] po celé tři roky, a vývozy by proto byly obtížnější [což by činilo vývozy obtížnějšími], ale postupně by uveden[á] země mohl[a] do Unie vyvážet více rýže indica“, Komise uznala, že uvedené nařízení by mělo negativní dopady na hospodářskou situaci kambodžských vývozců a na snadnost, s jakou mohou vyvážet rýži indica pocházející z Kambodže do Unie. Tyto důsledky vzala také v úvahu při rozhodnutí, že by postačovalo postupné snižování sazby cla společného celního sazebníku.

119

Konečně je třeba dodat, že fyzické osoby nebo právnické osoby, jimž byla ochranná opatření uložena, mohou být osobně dotčeny použitím údajů týkajících se jejich obchodních činností (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. října 2018, Rotho Blaas, C‑207/17, EU:C:2018:840, bod 33 a citovaná judikatura).

120

V projednávaném případě z bodů 27 až 42 a 61 až 64, 66 až 68, 76 a 77 odůvodnění napadeného nařízení vyplývá, že Komise použila údaje Eurostatu týkající se dovozů z Kambodži, a tedy od kambodžských vyvážejících podniků, v absolutních číslech a podílech na trhu, jakož i v jejich cenách, a výslovně spojila nárůst těchto dovozů se závažnými problémy způsobenými odvětví Unie, které podle Komise odůvodnily přijetí ochranných opatření. Vyvážející člen CRF jmenovitě identifikovaný v napadeném nařízení a vyvážející členové CRF identifikovaní Komisí a dotčení postupem výběru vzorku a vyšetřovacím řízením jsou proto napadeným nařízením osobně dotčeni, jelikož ochranná opatření byla přičtena pomocí údajů týkajících se jejich obchodní činnosti.

121

S ohledem na předcházející úvahy je třeba považovat členy CRF, vývozce rýže indica pocházející z Kambodži, určené pro Unii, za náležící do uzavřené kategorie ve smyslu judikatury, jelikož byli jmenovitě označeni v napadeném nařízení a podíleli se na postupu vedoucím k přijetí uvedeného nařízení, a údaje týkající se jejich obchodní činnosti byly použity k uložení ochranných opatření, a vzhledem k nim byly zohledněny důsledky uvedených opatření za účelem stanovení cel společného celního sazebníku. Tyto podniky jsou tedy napadeným nařízením osobně dotčeny.

122

Je tedy třeba dospět k závěru, že CRF je aktivně legitimována k jednání za ty ze svých členů, kteří vyvážejí rýži indica pocházející z Kambodže do Unie, kteří jsou bezprostředně a osobně dotčeni napadeným nařízením, aniž je třeba zkoumat otázku schopnosti CRF jednat jednotlivě nebo jménem těch svých členů, kteří nebyli identifikováni Komisí nebo dotčeni postupem, který vedl k přijetí napadeného nařízení, a aniž je třeba určit, zda napadené nařízení představuje nařizovací akt, který nevyžaduje přijetí prováděcích opatření ve smyslu druhé hypotézy stanovené judikaturou citovanou v bodě 39 výše.

123

Vzhledem k tomu, že argument o neexistenci právního zájmu Kambodžského království a CRF na podání žaloby byl Komisí vznesen podpůrně, Tribunál připomíná, že podle ustálené judikatury je žaloba na neplatnost podaná fyzickou nebo právnickou osobou přípustná pouze v případě, že tato osoba má právní zájem na zrušení napadeného aktu. Předpokladem takového zájmu je, že samotné zrušení tohoto aktu může vyvolat právní následky a že žaloba může ve výsledku přinést straně, která ji podala, prospěch (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 17. září 2009, Komise v. Koninklijke FrieslandCampina, C‑519/07 P, EU:C:2009:556, bod 63; ze dne 21. prosince 2011, ACEA v. Komise, C‑319/09 P, nezveřejněný, EU:C:2011:857, bod 67; ze dne 27. února 2014, Stichting Woonpunt a další v. Komise, C‑132/12 P, EU:C:2014:100, bod 67, a ze dne 27. února 2014, Stichting Woonlinie a další v. Komise, C‑133/12 P, EU:C:2014:105, bod 54).

124

Zájem žalobce na podání žaloby musí vzniknout a trvat. Nemůže se týkat budoucí a hypotetické situace. Tento zájem musí existovat ve vztahu k předmětu žaloby ve fázi jejího podání a musí přetrvat až do vydání soudního rozhodnutí, neboť jinak by nebylo vydáno rozhodnutí ve věci samé (viz rozsudky ze dne 17. září 2015, Mory a další v. Komise, C‑33/14 P, EU:C:2015:609, body 56 a 57 a citovaná judikatura, a ze dne 10. dubna 2019, Deutsche Post v. Komise, T‑388/11, EU:T:2019:237, bod 48 a citovaná judikatura).

125

Je na žalobci, aby prokázal svůj zájem na podání žaloby. Jestliže se zájem, o nějž se žalobce opírá, týká budoucí právní situace, je nutné prokázat, že nepříznivý zásah do této situace je již nyní jistý. Žalobce tedy nemůže uplatňovat budoucí a nejisté situace k odůvodnění svého zájmu na požadování zrušení napadeného aktu (viz rozsudek ze dne 30. dubna 2014, Hagenmeyer a Hahn v. Komise, T‑17/12, EU:T:2014:234, bod 39 a citovaná judikatura).

126

V projednávané věci Tribunál připomíná, že již bylo konstatováno, že napadené nařízení mělo účinky jak na hospodářskou situaci, tak na právní situaci Kambodžského království a vyvážejících členů CRF.

127

Vzhledem k tomu, že činnosti Kambodžského království a CRF jsou dotčeny napadeným nařízením, může zrušení cel společného celního sazebníku znovu zavedených uvedeným nařízením, která mají dopad na dovoz rýže indica pocházející z Kambodži do Unie, přinést osobní prospěch pro Kambodžské království a pro CRF.

128

Je tedy třeba dojít k závěru, že Kambodža a CRF mají pro své vyvážející členy, kterých se týká šetření, které vedlo k přijetí napadeného nařízení, zájem požadovat zrušení uvedeného nařízení.

129

Tento závěr není zpochybněn judikaturou, kterou uplatňuje Komise.

130

V rozsudku ze dne 21. prosince 2016, Rada v. Front Polisario (C‑104/16 P, EU:C:2016:973), Soudní dvůr rozhodl o otázce použití liberalizační dohody orgány třetího státu na zeměpisnou oblast, která je předmětem územních nároků. Otázka tedy vznesla problematiku mezinárodního práva uznávání hranic území, a nikoliv problematiku účinků nařízení spadajícího do obchodní politiky Unie.

131

Ze všech předcházejících úvah vyplývá, že námitka nepřípustnosti musí být zamítnuta.

132

Podle článku 133 jednacího řádu Tribunál rozhoduje o nákladech řízení v rozsudku nebo usnesení, jímž končí řízení. Jelikož tímto usnesením řízení neskončilo, je třeba stanovit, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (pátý rozšířený senát)

rozhodl takto: