1

Žalobce CQ se svou žalobou domáhá zaprvé na základě článku 263 SFEU zrušení rozhodnutí Evropského účetního dvora ze dne 11. dubna 2019 o stanovení a vymáhání pohledávky vůči žalobci, kterým Účetní dvůr kvalifikoval částku 153407,58 eura jako částku neoprávněně přijatou z titulu služebních cest a denních příspěvků, výdajů na reprezentaci a využívání služeb řidičů, a nařídil vrácení této částky (dále jen „napadené rozhodnutí“) a zadruhé na základě článku 268 SFEU náhrady nemajetkové újmy, která mu údajně vznikla.

2

Článek 285 SFEU stanoví:

„Účetní dvůr provádí kontrolu účetnictví Unie.

Skládá se z jednoho státního příslušníka každého členského státu. Jeho členové vykonávají své funkce naprosto nezávisle v obecném zájmu Unie.“

3

Článek 286 odst. 3 a 6 SFEU zní takto:

„3.   Členové Účetního dvora při plnění svých úkolů nevyžadují ani nepřijímají pokyny od žádné vlády ani jiného subjektu. Zdrží se jakéhokoli jednání neslučitelného s povahou své funkce.

[…]

6.   Člen Účetního dvora může být odvolán ze své funkce nebo zbaven nároku na důchod nebo jej nahrazující požitky jen v případě, že Soudní dvůr na žádost Účetního dvora shledá, že přestal splňovat podmínky nezbytné k výkonu jeho funkce nebo neplní povinnosti vyplývající z jeho funkce.“

4

Článek 1 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999 (Úř. věst. 2013, L 248, s. 1) zní takto:

„Za účelem posílení boje proti podvodům, úplatkářství a jinému protiprávnímu jednání ohrožujícímu finanční zájmy Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii […] vykonává Evropský úřad pro boj proti podvodům […] pravomoci týkající se vyšetřování svěřené Komisi […]“

5

Článek 4 odst. 1 a 2 nařízení č. 883/2013 stanoví:

„1.   V oblastech uvedených v článku 1 provádí [Evropský úřad pro boj proti podvodům] správní vyšetřování uvnitř orgánů, institucí a jiných subjektů […]

Tato vnitřní vyšetřování se provádějí v souladu s podmínkami stanovenými tímto nařízením a rozhodnutími přijatými daným orgánem, institucí nebo jiným subjektem.

2.   Pokud jsou splněny podmínky uvedené v odstavci 1:

6

Článek 5 odst. 1 až 3 nařízení č. 883/2013 stanoví:

„1.   Generální ředitel může zahájit vyšetřování v případě, že existuje dostatečně závažné podezření, které může být založeno i na informacích od třetí osoby nebo na anonymních informacích, že došlo k podvodu, úplatkářství nebo jinému protiprávnímu jednání ohrožujícímu finanční zájmy Unie […]

2.   […]

Rozhodnutí o zahájení vnitřního vyšetřování přijímá generální ředitel, který jedná buď z vlastního podnětu, nebo na žádost jednoho z orgánů, institucí nebo jiných subjektů, ve kterých má vyšetřování probíhat, nebo na žádost členského státu.

3.   Zvažuje-li generální ředitel, zda zahájí vnitřní vyšetřování na žádost podle odstavce 2, nebo vede-li úřad [Evropský úřad pro boj proti podvodům] vnitřní vyšetřování, dotčené orgány, instituce nebo jiné subjekty nezahájí souběžné vyšetřování týchž skutečností, pokud se s [Evropským úřadem pro boj proti podvodům] nedohodnou jinak.“

7

Článek 7 odst. 2 nařízení č. 883/2013 stanoví:

„Zaměstnanci [Evropského úřadu pro boj proti podvodům] provádějí své úkoly po předložení písemného zmocnění, ve kterém je uvedena jejich totožnost a jejich funkce. Generální ředitel vydá toto zmocnění, v němž jsou uvedeny předmět a účel vyšetřování, právní základ pro provádění tohoto vyšetřování a vyšetřovací pravomoci, které z tohoto základu vyplývají.“

8

Článek 9 odst. 4 nařízení č. 883/2013 stanoví:

„Aniž jsou dotčeny čl. 4 odst. 6 a čl. 7 odst. 6, jakmile je vyšetřování skončeno a předtím, než jsou vypracovány závěry, které se dotčené osoby jmenovitě týkají, musí být této osobě poskytnuta příležitost se ke skutečnostem, které se jí týkají, vyjádřit.“

9

Článek 11 odst. 4 nařízení č. 883/2013 zní takto:

„Zprávy a doporučení vypracované po skončení vnitřního vyšetřování a veškeré důležité související dokumenty se předají dotčenému orgánu, instituci nebo jinému subjektu. Uvedený orgán, instituce nebo jiný subjekt přijme taková opatření především disciplinární nebo právní povahy, která jsou vzhledem k výsledkům vnitřního vyšetřování nezbytná, a uvědomí o nich [Evropský úřadu pro boj proti podvodům] ve lhůtě, která je v doporučeních připojených ke zprávě stanovena, a to na žádost [Evropského úřadu pro boj proti podvodům].“

10

Článek 1 rozhodnutí Účetního dvora č. 1-2003 ze dne 16. ledna 2003 o výdajích na služební cesty členů Účetního dvora, platného v době skutkových okolností uvedených v této žalobě (dále jen „rozhodnutí č. 1-2003“), stanovil:

„O právní závazky (tj. cestovní příkazy) související s výdaji na služební cesty je třeba požádat co nejdříve. Příkazcem u výdajů na služební cesty členů je předseda Účetního dvora. […]“

11

Článek 3 rozhodnutí č. 1-2003 zněl takto:

„Během svých služebních cest se členové mohou přepravovat služebním vozidlem, letecky, po železnici nebo lodí.“

12

Článek 5 rozhodnutí č. 1-2003 stanovil:

„O náhradu výdajů na služební cestu se žádá co nejdříve po návratu člena. Hradí se pouze výdaje na hotel (nikoli strava).“

13

Článek 6 rozhodnutí č. 1-2003 zněl takto:

„Za služební cesty, které trvají méně než dvanáct hodin v rámci jednoho dne, se vyplácí polovina denního příspěvku, který se k ní vztahuje. Ve všech ostatních případech se denní příspěvek vyplácí v plné výši.“

14

Článek 2 rozhodnutí Účetního dvora č. 7-2004 ze dne 22. dubna 2004 o výdajích na reprezentaci a pohoštění jeho členů, platného v době skutkových okolností uvedených v této žalobě (dále jen „rozhodnutí č. 7-2004“), stanovil:

„Na počátku každého rozpočtového roku se po konzultaci se členy prostředky rozdělí na dvě části:

[…]

Druhá část, označená jako B, bude vyhrazena pro obecné výdaje na reprezentaci a pohoštění, které členům vznikly v jejich postavení člena orgánu. Náhrada těchto výdajů bude provedena na konci každého čtvrtletí na základě příslušných prohlášení, k nimž se přiloží stvrzenka nebo jiné písemné doklady považované za rovnocenné a udávající datum pozvání, počet hostů a postavení hlavního hosta. […]“

15

Článek 6 rozhodnutí č. 7-2004 stanovil:

„Jde-li o pohoštění ve vlastním obydlí, nahradí Účetní dvůr vzniklé výdaje do výše předložených dokladů.“

16

K rozhodnutí č. 7-2004 byl připojen přípis na vědomí členům Účetního dvora ze dne 22. dubna 2004 obsahující „návrhy ohledně výdajů na reprezentaci a pohoštění“ (dále jen „přípis ze dne 22. dubna 2004“). V tomto přípisu se uvádělo:

„Výdaje na reprezentaci jsou primárně určeny na podporu vnějších vztahů Účetního dvora.

Členové zastupují Účetní dvůr zejména tehdy, udržují-li v zájmu Účetního dvora profesní vztahy s osobami vykonávajícími funkce v rámci Unie […], členských států nebo třetích zemí.

[…]

Výdaje na každou akci by měly odpovídat významu této akce a postavení účastníků.

Zastupují-li členové Účetní dvůr, může se akce účastnit i jejich manžel/manželka/partner/partnerka. Doprovod mohou mít rovněž hosté.

Přátelé nebo osobní známí musí být zváni soukromě.

[…]

Příslušné pokyny jsou uvedeny v příloze 1.

Výdaje musí být jasně a stručně vykázány prostřednictvím přílohy 2.“

17

Příloha 1 uvedeného přípisu upřesňovala, že „reprezentace/pohoštění mimo Účetní dvůr se musí obecně týkat osob zastávajících přední funkce v rámci Unie […], členských států nebo třetích zemí“ a že výdaje na reprezentaci/pohoštění v obydlí člena „nesmějí překročit to, co je pro tento účel nezbytné, včetně květinové výzdoby“.

18

Tato příloha stanovila i to, že „[j]sou-li na seznam hostů vedle osob mimo orgán zahrnuti i zaměstnanci Účetního dvora, je třeba zachovat spravedlivou rovnováhu mezi oběma kategoriemi“ a že „osobní přátelé a rodinní příslušníci (s výjimkou manžela/manželky/partnera/partnerky) musí být pozváni soukromě na náklady člena“.

19

Článek 1 rozhodnutí Účetního dvora č. 33-2004 ze dne 15. června 2004 o správě a využívání vozového parku Účetního dvora, platného v době skutkových okolností, na něž se vztahuje tato žaloba, a to až do doby, než vstoupilo v platnost rozhodnutí Účetního dvora č. 19-2009 ze dne 20. dubna 2009 o správě a využívání vozového parku Účetního dvora (dále jen „rozhodnutí č. 33-2004“), stanovil:

„Služební vozidla se členům a generálnímu tajemníkovi Účetního dvora dávají trvale k dispozici pro cesty v rámci jejich funkcí.“

20

Článek 4 rozhodnutí č. 33-2004 zněl takto:

„Účetní dvůr nese kromě výdajů na pronájem výdaje vzniklé užíváním vozidla členy a generálním tajemníkem při výkonu jejich funkcí.

Za cesty při výkonu jejich funkcí se považují tyto cesty:

21

Článek 5 rozhodnutí č. 33-2004 zněl takto:

„Užívají-li členové nebo generální tajemník služební vozidlo k jiným cestám, než jsou cesty uvedené v článku 4, hradí si příslušné výdaje (mýtné, výdaje na pohonné hmoty a případné dodatečné výdaje na pronájem spojené s celkovým překročením 45000 km/rok předpokládaným v rámcové smlouvě).“

22

Článek 6 rozhodnutí č. 33-2004 stanovil následující:

„Řidiči mají nárok na náhradu cestovních výdajů […], vezou-li členy nebo generálního tajemníka při jejich cestách při výkonu funkcí.“

23

K rozhodnutí č. 33-2004 byl připojen dokument nadepsaný „Komentáře k rozhodnutí č. 33-2004 o správě a využívání vozového parku Účetního dvora“ (dále jen „komentáře k rozhodnutí č. 33-2004“).

24

Podle komentářů k rozhodnutí č. 33-2004 týkajících se článku 4 tohoto rozhodnutí platilo, že:

„Za ‚další cesty související s výkonem funkce‘ se považují

25

Znění článků 1 a 4 až 6 rozhodnutí Účetního dvora č. 19-2009 ze dne 20. dubna 2009 o správě a využívání vozového parku Účetního dvora bylo převzato z příslušných článků rozhodnutí č. 33-2004.

26

Článek 7 rozhodnutí č. 19-2009 stanovil:

„Tímto rozhodnutím se zrušuje a nahrazuje rozhodnutí č. 33-2004. Vstoupí v platnost k témuž datu jako nová interinstitucionální rámcová smlouva, která upravuje pronájem vozidel.“

27

K rozhodnutí č. 19-2009 byl připojen dokument nadepsaný „Komentáře k rozhodnutí č. 19-2009 o správě a využívání vozového parku Účetního dvora“ (dále jen „komentáře k rozhodnutí č. 19-2009“).

28

Znění komentářů k rozhodnutí č. 19-2009 týkající se článku 4 tohoto rozhodnutí bylo převzato z komentáře k článku 4 rozhodnutí č. 33-2004 obsaženého v komentářích k naposledy uvedenému rozhodnutí.

29

Článek 2 odst. 1, 2 a 4 Kodexu chování členů Účetního dvora, přijatého tímto orgánem dne 8. února 2012 (dále jen „Kodex chování z roku 2012“), zněl takto:

„1.   Členové se vyhýbají situacím, které by mohly vyvolat střet zájmů. Nezabývají se záležitostmi, na nichž by měli jakýkoli osobní zájem, zejména rodinný nebo finanční zájem, které by mohly narušit jejich nestrannost […]

2.   Členové Účetního dvora učiní prohlášení o finančních zájmech a aktivech, které by mohly při výkonu jejich povinností vyvolat střet zájmů, ať již ve formě individuálních účastí na kapitálu obchodních společností, zejména akcií, nebo v jiných formách účasti, jako jsou směnitelné obligace nebo podílové listy. […] V prohlášení musí být také uveden nemovitý majetek vlastněný buď přímo, nebo prostřednictvím realitní společnosti, kromě nemovitostí pro bydlení určených k výhradnímu užívání vlastníkem nebo jeho rodinou.

[…]

4.   Při nástupu do funkce předloží členové předsedovi Účetního dvora prohlášení uvedené v předchozích odstavcích, které bude vycházet z formuláře uvedeného v příloze. […] V případě významných změn musí být prohlášení přepracováno a předloženo nové prohlášení […]“

30

Článek 4 kodexu chování z roku 2012 stanovil:

„1.   Členové Účetního dvora se věnují plnění svého mandátu. Nesmějí vykonávat žádnou politickou funkci.

2.   Členové nesmějí vykonávat žádnou profesní činnost nebo jinou externí činnost, která se neslučuje s výkonem jejich povinností.

[…]

6.   Členové uvedou své externí činnosti s výjimkou činností zmíněných v bodě 4 v prohlášení o zájmech podle článku 2.“

31

Žalobce byl ode dne 1. března 2006 do dne 30. dubna 2018 členem Účetního dvora, tedy po dvě funkční období. Před svým jmenováním do funkce u Účetního dvora zastával od roku 1980 různé politické funkce v Belgickém království. Do roku 2002 byl členem politické strany a poté od roku 2002 členem jiné politické strany (dále jen „dotčená politická strana“).

32

Během svých funkčních období byl přidělen k senátu Účetního dvora pověřenému kontrolou výdajů Evropské unie v oblasti vnějších vztahů, rozšíření a humanitární pomoci. Přibližně sedm let zastával žalobce funkci předsedajícího tohoto senátu.

33

Na základě kladného stanoviska výboru pověřeného posuzováním externích činností členů Účetního dvora bylo žalobci rozhodnutím ze dne 30. dubna 2015 povoleno vykonávat funkci předsedy ekologické nadace v jeho domovském regionu.

34

Žalobci byly jako členovi Účetního dvora hrazeny výdaje na reprezentaci a pohoštění, rozmanité výdaje vzniklé během služebních cest schválených na jeho žádost předsedou Účetního dvora a dále mu byly vypláceny denní příspěvky související s těmito služebními cestami.

35

Žalobce měl k dispozici služební vozidlo. Od roku 2006 do března 2014 poskytoval Účetní dvůr žalobci řidiče. Od dubna 2014 mohl žalobce požádat, aby mu byl dán k dispozici řidič přidělený do „poolu řidičů“, za který odpovídal finanční ředitel Účetního dvora.

36

V průběhu roku 2016 obdržel Účetní dvůr informace o několika závažných nesrovnalostech přičítaných žalobci. Dne 18. července 2016 generální tajemník tohoto orgánu žalobce ústně informoval o oznámení, které na něj bylo učiněno.

37

V létě 2016 provedly útvary Účetního dvora analýzu služebních cest žalobce a služebních cest řidičů Účetního dvora, pro které vystavil cestovní příkazy, s cílem zjistit případné nesrovnalosti. Tyto útvary si s žalobcem následně vyměnily několik dopisů ohledně domnělé neoprávněnosti některých služebních cest žalobce nebo těchto řidičů a žádosti Účetního dvora o vrácení požadovaných částek. Žalobce považoval vytýkanou nesrovnalost za neopodstatněnou a odmítl vrátit částky požadované Účetním dvorem.

38

Dne 26. července 2016 byl navíc Účetní dvůr informován o tvrzeních týkajících se toho, že se žalobce dopustil v roce 2011 pojistného podvodu v souvislosti s nehodou mezi jeho služebním a soukromým vozidlem. Dne 1. září 2016 tato obvinění generální tajemník Účetního dvora ústně oznámil žalobci. V přípisu z téhož dne žalobce tvrdil, že k dotčené nehodě došlo v důsledku srážky jeho služebního vozidla řízeného řidičem přiděleným do jeho kabinetu s jeho soukromým vozidlem, které řídil jeho syn.

39

Dne 14. října 2016 předal generální tajemník Účetního dvora na pokyn předsedy tohoto orgánu Evropskému úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) spis týkající se činností žalobce, které vedly k možným neoprávněným výdajům z rozpočtu Unie. OLAF přijal rozhodnutí o zahájení vyšetřování v této věci dne 15. listopadu 2016.

40

Dne 31. března 2017 formálně oznámil generální ředitel OLAF předsedovi Účetního dvora zahájení vyšetřování ve věci možných nesrovnalostí, které se týkaly žalobce a měly dopad na finanční zájmy Unie, při využívání majetku Účetního dvora a služebních cestách uskutečněných nebo schválených v rozporu s platnými pravidly.

41

Dne 22. září 2017 byl žalobce informován úřadem OLAF o zahájení tohoto vyšetřování a o tom, že má pro účely vyšetřování postavení „dotčené osoby“.

42

Dne 20. listopadu 2017 provedl OLAF prohlídku v prostorách kabinetu žalobce a při této příležitosti shromáždil různé dokumenty. Po jejich prvotní analýze informoval OLAF dne 15. prosince 2017 žalobce, že předmět vyšetřování byl rozšířen na možné střety zájmů a další porušení článků 285 a 286 SFEU, jakož i ustanovení kodexu chování z roku 2012.

43

Dne 22. prosince 2017 byl žalobce vyšetřovateli OLAF ústně vyslechnut. Žalobce poté, co mu OLAF poskytl souhrn skutečností zjištěných v průběhu vyšetřování, předložil dne 15. května 2018 úřadu OLAF písemné vyjádření.

44

Dne 2. července 2018 obdržel Účetní dvůr závěrečnou zprávu OLAF, kterou bylo vyšetřování uzavřeno (dále jen „zpráva OLAF“). V této zprávě bylo konstatováno, že žalobce zneužíval prostředky Účetního dvora v rámci činností, které nesouvisely s jeho funkcí, zneužíval palivové karty, zneužil smlouvu o pojištění služebního vozidla, byl neomluveně nepřítomen v práci, neohlásil externí činnosti, předával důvěrné informace a byl ve střetu zájmů.

45

S ohledem na zjištění obsažená v uvedené zprávě OLAF doporučil, aby Účetní dvůr zahájil proti žalobci disciplinární řízení, aby přijal vhodná opatření k zajištění navrácení částky ve výši 472869,09 eura odpovídající výdajům, jež Účetní dvůr neoprávněně vynaložil, a zvážil navrácení částky ve výši 97954,52 eura, odpovídající platu vyplacenému za období neomluvené nepřítomnosti žalobce v práci.

46

Navíc vzhledem k tomu, že měl OLAF za to, že některé skutečnosti zjištěné v průběhu vyšetřování mohly naplnit skutkovou podstatu trestných činů, předal informace a svá doporučení justičním orgánům Lucemburského velkovévodství.

47

S ohledem na informace předané OLAF požádal procureur d’État près le tribunal d’arrondissement de Luxembourg (státní zástupce při obvodním soudu v Lucemburku, Lucembursko) dopisem ze dne 1. října 2018 Účetní dvůr, aby žalobce zbavil imunity. Dne 15. listopadu 2018 tento orgán této žádosti vyhověl.

48

Dne 3. července 2018 zaslal předseda Účetního dvora členům tohoto orgánu kopii zprávy OLAF a doporučení tohoto úřadu.

49

Dne 5. října 2018 zaslal předseda Účetního dvora členům tohoto orgánu předběžnou zprávu. Tato zpráva doporučila uvedenému orgánu, aby navrhl Soudnímu dvoru, „aby přezkoumal skutkové okolnosti, jak byly zjištěny, a určil, zda žalobce porušil povinnosti plynoucí z jeho funkce“. Uvedená zpráva a zpráva OLAF byly téhož dne předány žalobci. Dne 17. října 2018 mu byly mimoto zaslány přílohy zprávy OLAF.

50

Dne 19. listopadu 2018 předal žalobce Účetnímu dvoru písemné připomínky. Dne 26. listopadu 2018 byl členy Účetního dvora na zasedání za zavřenými dveřmi vyslechnut.

51

Dne 29. listopadu 2018 rozhodl Účetní dvůr na zasedání za zavřenými dveřmi, že případ žalobce postoupí podle čl. 286 odst. 6 SFEU Soudnímu dvoru Evropské unie.

52

Žalobou podanou dne 15. února 2019 se Účetní dvůr domáhal toho, aby Soudní dvůr Evropské unie určil, že žalobce neplní povinnosti vyplývající z jeho funkce, a v důsledku toho uložil sankci stanovenou v čl. 286 odst. 6 SFEU.

53

Rozsudkem ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), Soudní dvůr rozhodl, že žalobce porušil povinnosti vyplývající z jeho funkce u Účetního dvora a že se žalobce ode dne vyhlášení uvedeného rozsudku zbavuje nároku na dvě třetiny důchodu.

54

Dopisem ze dne 14. prosince 2018 a pozměňujícím dopisem ze dne 23. ledna 2019 generální tajemník Účetního dvora informoval žalobce o svém záměru vymáhat částku 160839,89 eura ve prospěch Unie. Tyto dopisy obsahovaly v příloze tabulku výdajů považovaných za neoprávněné (dále jen „inkasní tabulka“). Žalobce na tyto dopisy odpověděl tak, že dne 4. února 2019 předložil vyjádření.

55

Dne 11. dubna 2019 přijal generální tajemník Účetního dvora napadené rozhodnutí. Generální tajemník rozhodl:

56

Dopisem ze dne 4. června 2019 účetní Účetního dvora konstatovala, že k 31. květnu 2019 nebyla zaplacena celková částka ve výši 153407,58 eura, a poté požádala o zaplacení neoprávněně vyplacené částky navýšené o úroky z prodlení ve výši 3,5 %, a sice ve výši 153584,10 eura.

57

Dopisem ze dne 7. června 2019 účetní Účetního dvora konstatovala platbu ve výši 153584,10 eura bankovním převodem. S ohledem na datum této platby snížila částku dlužných úroků tím, že vrátila částku 88,26 eura, jelikož k tomuto datu pohledávka žalobce činila 153495,84 eura.

58

Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

59

Účetní dvůr navrhuje, aby Tribunál:

60

Na podporu svých návrhových žádání směřujících ke zrušení vznáší žalobce šest žalobních důvodů, z nichž první vychází z nesrovnalostí ve vyšetřování OLAF a v jeho zprávě, druhý vychází z toho, že Účetní dvůr nevykonal svou posuzovací pravomoc, zejména jakožto schvalující osoba, z porušení jeho povinnosti prokázat obvinění vznesené proti žalobci a z porušení jeho povinnosti uvést odůvodnění, třetí z porušení povinnosti dodržet přiměřenou lhůtu, čtvrtý z porušení zásad právní jistoty a ochrany legitimního očekávání, jakož i z tvrzení, že došlo ke „zjevným chybám“, pátý z porušení zásady, že trestní právo má přednost před správním právem, a šestý z porušení povinnosti uvést odůvodnění, pokud jde o využívání služeb řidiče, a porušení článku 75 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012 ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a o zrušení nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (Úř. věst. 2012, L 298, s. 1), nebo článku 94 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2018/1046 ze dne 18. července 2018, kterým se stanoví finanční pravidla pro souhrnný rozpočet Unie, mění nařízení (EU) č. 1296/2013, (EU) č. 1301/2013, (EU) č. 1303/2013, (EU) č. 1304/2013, (EU) č. 1309/2013, (EU) č. 1316/2013, (EU) č. 223/2014 a (EU) č. 283/2014 a rozhodnutí č. 541/2014/EU a zrušuje nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 (Úř. věst. 2018, L 193, s. 1).

61

Žalobce tvrdí, že vyšetřování OLAF a jeho zpráva jsou protiprávní ze tří důvodů, a sice že OLAF protiprávně rozšířil rozsah svého vyšetřování, porušil žalobcovo právo na soukromí a nedodržel jeho právo na obhajobu.

62

Účetní dvůr argumenty žalobce zpochybňuje.

63

Je třeba konstatovat, že argumentace žalobce týkající se nesrovnalostí ve vyšetřování OLAF a jeho zprávě pro účely projednávané věci se v podstatě překrývá s argumentací uplatněnou v řízení podle čl. 286 odst. 6 SFEU [body 126 až 134 rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782)], kterou Soudní dvůr zamítl v bodech 140 až 175 rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782).

64

Soudní dvůr totiž nejprve uznal, že se OLAF rozhodl rozšířit předmět vyšetřování, které bylo původně zahájeno v souvislosti s možnými nesrovnalostmi týkajícími se žalobce a ovlivňujícími finanční zájmy Unie při využívání majetku Účetního dvora a služebních cestách uskutečněných nebo schválených v rozporu s platnými pravidly, na možné střety zájmů a na další porušení článků 285 a 286 SFEU, jakož i ustanovení kodexu chování z roku 2012. V bodě 157 rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), však Soudní dvůr dospěl k závěru, že skutečnost, že toto rozšíření bylo založeno na skutečnostech zjištěných během prohlídky provedené dne 20. listopadu 2017, nemůže znamenat, že toto rozhodnutí bylo protiprávní.

65

Dále v bodě 166 rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), rozhodl Soudní dvůr, že argumenty předložené žalobcem pro účely řízení podle čl. 286 odst. 6 SFEU neprokazovaly, že OLAF protiprávně zasáhl do jeho práva na respektování soukromého života.

66

Konečně v bodě 174 rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), dospěl Soudní dvůr k závěru, že argumenty předložené žalobcem nemohly pro účely řízení podle čl. 286 odst. 6 SFEU prokázat, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu.

67

Jeví se, že po vyhlášení rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), žalobce zpochybňuje pouze relevanci závěru Soudního dvora vyjádřeného v bodě 174 tohoto rozsudku pro projednávanou věc.

68

Jak připomíná žalobce, Soudní dvůr rozhodl, že ačkoli OLAF i Účetní dvůr musí dostát svým povinnostem, pro účely řízení zakotveného v čl. 286 odst. 6 SFEU je třeba dodržení práva dotčeného člena nebo dotčeného bývalého člena tohoto orgánu na to, aby byl vyslechnut, posuzovat globálně (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 170).

69

Na podporu tohoto posouzení se Soudní dvůr rovněž opřel o zásadu, že nelze vyloučit, že tomuto členovi nebo bývalému členovi mohla být Účetním dvorem dána dostatečná možnost vyjádřit se ke skutečnostem, k nimž se před přijetím zprávy OLAF vyjádřit nemohl (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 170). V tomto ohledu Soudní dvůr zaprvé konstatoval, že je nesporné, že žalobce byl úřadem OLAF dne 22. prosince 2017 ústně vyslechnut, že mezi OLAF a právním zástupcem žalobce proběhlo několik písemných výměn a že žalobce mohl v návaznosti na sdělení souhrnu skutečností zjištěných na závěr vyšetřování zaslat úřadu OLAF písemný dokument, jenž měl tvrzení uvedená v tomto souhrnu vyvrátit (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 171). Zadruhé Soudní dvůr uvedl, že dne 5. října 2018 obdržel žalobce zprávu OLAF a předběžnou zprávu zaslanou předsedou Účetního dvora členům Účetního dvora a že k těmto zprávám mohl zaujmout stanovisko jak zasláním písemných připomínek, tak během slyšení před Účetním dvorem (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 172). Zatřetí Soudní dvůr konstatoval, že žalobce nepředložil žádný argument za účelem prokázání, že se před Účetním dvorem nemohl dostatečně k některým skutečnostem dávaným mu k tíži před přijetím zprávy OLAF vyjádřit (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 172).

70

Závěr uvedený v bodě 174 rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), je použitelný na projednávanou věc vzhledem k tomu, že podobně jako v řízení podle čl. 286 odst. 6 SFEU nelze vyloučit, že v projednávané věci mohl Účetní dvůr žalobci poskytnout dostatečnou možnost být vyslechnut ohledně skutečností, k nimž se před přijetím zprávy OLAF nemohl vyjádřit.

71

V tomto řízení žalobce nepředložil žádné nové a konkrétní důkazy, které by prokazovaly, že jej Účetní dvůr dostatečně nevyslechl k otázkám, k nimž se před přijetím zprávy OLAF nemohl skutečně vyjádřit. Stále však měl možnost uplatnit takové důkazy v písemné fázi tohoto řízení, zejména ve svém vyjádření ohledně důsledků, které je třeba vyvodit z rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), pro projednávanou věc.

72

V důsledku toho je třeba první žalobní důvod zamítnout jako neopodstatněný.

73

V rámci tohoto žalobního důvodu žalobce v podstatě tvrdí, že Účetní dvůr pouze odkázal na zprávu OLAF, aniž ji analyzoval, a zejména přesně neuvedl, v čem je každý kritizovaný výdaj neoprávněný. Dovolává se článků 98, 100 a 101 nařízení 2018/1046, z nichž podle něj vyplývá, že schvalující osoba je povinna posoudit existenci pohledávky a následně rozhodnout o jejím vymáhání. Je tedy na Účetním dvoru, aby přesně uvedl, proč je každý z kritizovaných výdajů neoprávněný, což je rovněž nezbytné pro splnění povinnosti uvést odůvodnění.

74

Účetní dvůr argumenty žalobce zpochybňuje.

75

Úvodem je třeba poznamenat, že v tomto řízení již žalobce v návaznosti na rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), netrvá na své části žalobního důvodu vycházející z toho, že Účetní dvůr nevykonal svou posuzovací pravomoc. Proto již není třeba o ní rozhodovat.

76

Pokud jde o části žalobního důvodu vycházející z porušení povinnosti Účetního dvora prokázat obvinění a z porušení povinnosti uvést odůvodnění, které žalobce v rámci tohoto řízení nebere zpět, je třeba je přezkoumat společně, jelikož se překrývají. Kromě toho ze spisu vyplývá, že žalobce ve skutečnosti namítá pouze nedostatek odůvodnění neoprávněnosti různých částek stanovených Účetním dvorem, zejména s ohledem na inkasní tabulku.

77

Právo na řádnou správu zakotvené v článku 41 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) stanoví povinnost orgánů, institucí a jiných subjektů Unie odůvodňovat svá rozhodnutí. Tato povinnost má stejný rozsah jako povinnost vyplývající z čl. 296 druhého pododstavce SFEU, který stanoví, že právní akty musí obsahovat odůvodnění. Povinnost uvést odůvodnění má jednak za cíl umožnit zúčastněné osobě, aby se mohla seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, za účelem obrany svých práv, a jednak umožnit unijnímu soudu výkon přezkumu legality rozhodnutí (viz rozsudek ze dne 14. července 2021, BG v. Parlament, T‑253/19, nezveřejněný, EU:T:2021:459, bod 44 a citovaná judikatura). Povinnost uvést odůvodnění je podstatnou formální náležitostí, kterou je třeba odlišit od otázky opodstatněnosti odůvodnění, která spadá pod legalitu sporného aktu po meritorní stránce (viz rozsudek ze dne 22. května 2012, Internationaler Hilfsfonds v. Komise, T‑300/10, EU:T:2012:247, bod 180 a citovaná judikatura). Odůvodnění rozhodnutí je totiž formálním vyjádřením důvodů, na kterých toto rozhodnutí spočívá. Takové odůvodnění může být dostatečné, ač jsou v něm uvedeny nesprávné důvody (viz usnesení ze dne 12. července 2012, Dover v. Parlament, C‑278/11 P, nezveřejněné, EU:C:2012:457, bod 36 a citovaná judikatura).

78

Ani se nevyžaduje, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda je odůvodnění aktu dostačující, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také na jeho kontext, jakož i na všechna právní pravidla upravující dotyčnou oblast (rozsudek ze dne 14. července 2021, BG v. Parlament, T‑253/19, nezveřejněný, EU:T:2021:459, bod 45).

79

V projednávané věci se napadené rozhodnutí skládá ze tří částí: průvodního dopisu oznamujícího napadené rozhodnutí, jeho přílohy (příloha 1), která obsahuje napadené rozhodnutí, a souhrnnou výzvu k úhradě (příloha 2).

80

Účetní dvůr v napadeném rozhodnutí připomněl ustanovení týkající se výdajů na služební cesty a denních příspěvků, výdajů na reprezentaci a používání vozového parku Účetního dvora a výdajů na služební cesty řidičů využívaných členy, která žalobce údajně porušil, a poté přistoupil k určení neoprávněně vyplacených částek, jejichž vrácení bylo po žalobci požadováno.

81

V tomto ohledu Účetní dvůr uvedl, že analýza zprávy OLAF a jejích příloh a dokumentů, které měly jeho administrativní útvary k dispozici, odhalila, že žalobci byly neoprávněně proplaceny výdaje na soukromé činnosti nebo činnosti, které nespadají do jeho povinností nebo jsou s nimi neslučitelné, ačkoli věděl nebo musel vědět, že tyto výdaje nemohou být vynaloženy z prostředků Účetního dvora. Konkrétně rozhodnutí, kterým se stanoví pohledávka a částka k vymáhání, obsahuje inkasní tabulku, v níž se u každé činnosti, která neoprávněně zatěžuje rozpočet Unie, uvádí zejména důvod, který žalobce uvedl ve svých cestovních příkazech nebo v cestovních příkazech řidiče nebo ve svých žádostech o náhradu výdajů na reprezentaci; skutečná povaha činnosti; odkaz na důkazy, které umožňují určit tuto skutečnou povahu, datum a místo činnosti, která vedla k výdajům, a náklady, které nese Účetní dvůr.

82

Z toho vyplývá, že napadené rozhodnutí obsahuje odůvodnění, které je v souladu s požadavky článku 41 Listiny, jelikož toto odůvodnění umožňuje žalobci pochopit důvody, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, a umožňuje Tribunálu provést příslušný přezkum, aniž je tím dotčeno zkoumání opodstatněnosti odůvodnění, které bude provedeno v rámci čtvrtého žalobního důvodu.

83

Pokud jde o tvrzení žalobce, že Účetní dvůr ve své žalobní odpovědi ke čtvrtému žalobnímu důvodu uvádí nové odůvodnění nebo nové důvody, to bude přezkoumáno případ od případu v rámci tohoto žalobního důvodu.

84

Proto je třeba zamítnout druhý žalobní důvod jako neopodstatněný.

85

Žalobce tvrdí, že Účetní dvůr porušil zásadu dodržení přiměřené lhůty zakotvenou v čl. 41 odst. 1 Listiny tím, že zpochybnil oprávněnost žádostí o náhradu, které podával od roku 2006, ač Účetní dvůr měl od okamžiku podání těchto žádostí veškeré potřebné informace k tomu, aby se ujistil o jejich oprávněnosti nebo aby rozhodl, že požaduje vyjasnění. Podle jeho názoru by kontrolní činnost Účetního dvora měla být omezena na retroaktivitu omezenou na tři roky nebo alespoň na pět let od 5. října 2018, kdy byla vydána jeho předběžná zpráva. Žalobce se proto domnívá, že položky v inkasní tabulce, které předcházejí 4. říjnu 2013, tj. řádky č. 1 až 261 včetně, jsou promlčené, což vede k částce 85924,75 eura, takže celková částka, která by mohla být vyčíslena jako pohledávka, kterou vůči němu Účetní dvůr má, činí 67482,83 eura.

86

V tomto ohledu se žalobce dovolává nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 ze dne 25. června 2002, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství (Úř. věst. 2002, L 248, s. 1; Zvl. vyd. 01/04, s. 74), ve znění nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1995/2006 ze dne 13. prosince 2006 (Úř. věst. 2006, L 390, s. 1), které v článku 73a zavádí zásadu promlčení nároků Unie vůči třetím osobám po uplynutí pěti let. Pokud jde o lhůtu, v níž musí být výzva k úhradě sdělena dlužníkovi, žalobce uvádí, že „finanční nařízení“ ani jeho prováděcí předpisy takovou lhůtu nestanoví. Připomíná však, že z judikatury Soudního dvora vyplývá, že výzva k úhradě musí být učiněna v přiměřené lhůtě a že Soudní dvůr považuje takovou výzvu za nepřiměřenou, pokud k této výzvě dojde po více než pěti letech od okamžiku, kdy orgán byl za obvyklých okolností schopen uplatnit svůj nárok. V replice žalobce odkazuje rovněž na čl. 98 odst. 2 nařízení 2018/1046.

87

Žalobce má ve svém vyjádření k důsledkům, které je třeba vyvodit z rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), pro projednávanou věc, za to, že Soudní dvůr nezaujal stanovisko k tomuto žalobnímu důvodu, neboť zamítl jinou část žalobního důvodu vycházející z porušení přiměřené lhůty v rámci disciplinárního řízení Účetního dvora.

88

Účetní dvůr s argumentací žalobce nesouhlasí, neboť má v podstatě za to, že teprve ke dni vydání zprávy OLAF lze jeho pohledávku považovat za jistou, o stanovené pevné částce a splatnou, jak to vyžaduje čl. 78 odst. 2 nařízení č. 966/2012 a čl. 81 písm. b) nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1268/2012 ze dne 29. října 2012 o prováděcích pravidlech k nařízení č. 966/2012 (Úř. věst. 2012, L 362, s. 1). V důsledku toho ke dni vydání napadeného rozhodnutí ještě lhůta pěti let neuplynula. V tomto ohledu Účetní dvůr připomíná znění čl. 85 druhého pododstavce služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“), podle kterého musí být žádost o vrácení neoprávněně vyplacených částek podána nejpozději do pěti let ode dne, kdy byla částka vyplacena. Rovněž uvádí, že tuto lhůtu nelze namítat, pokud lze prokázat, že příjemce úmyslně oklamal správu za účelem získání uvedené částky, což představuje obecnou zásadu unijního práva.

89

Svým žalobním důvodem vycházejícím z porušení povinnosti dodržet přiměřenou lhůtu se žalobce dovolává zásady, že pohledávky Unie vůči třetím osobám se promlčují v pětileté promlčecí lhůtě. V tomto ohledu uvádí zejména článek 73a nařízení č. 1605/2002, ve znění změn a doplňků, platného do 31. prosince 2013, jakož i články 78 a 85b nařízení Komise (ES, Euratom) č. 2342/2002 ze dne 23. prosince 2002 o prováděcích pravidlech k nařízení č. 1605/2002 (Úř. věst. 2002, L 357, s. 1; Zvl. vyd. 01/04, s. 145) ve znění nařízení Komise (ES, Euratom) č. 478/2007 ze dne23. dubna 2007 (Úř. věst. 2007, L 111, s. 13) platného do 31. prosince 2012. Dále žalobce v replice zmiňuje rovněž čl. 98 odst. 2 nařízení 2018/1046. Na jednání žalobce v odpovědi na výzvu Tribunálu k upřesnění právního základu pro použití zásady promlčení pohledávek Unie vůči třetím osobám ve lhůtě pěti let v projednávané věci uvedl, že je vhodné, jak učinil v replice, dovolávat se čl. 98 odst. 2 nařízení 2018/1046, aniž by to Účetní dvůr v tomto ohledu zpochybnil. Je tedy třeba odkázat na toto ustanovení, které bylo použitelné ke dni přijetí napadeného rozhodnutí.

90

Žalobce v podstatě uvádí, že mu Účetní dvůr nemohl zaslat výzvu k úhradě, aby uplatnil svou údajnou pohledávku v souvislosti s žádostmi o platbu, které označil za neoprávněné a staré více než pět let. Na základě takového tvrzení se žalobce v podstatě domnívá, že promlčecí lhůta stanovená v čl. 98 odst. 2 druhém pododstavci nařízení 2018/1046 je použitelná bez výjimky.

91

Článek 98 odst. 1 a 2 nařízení 2018/1046 zní takto:

„1.   Za účelem stanovení pohledávky příslušná schvalující osoba:

Stanovení pohledávky znamená uznání práva Unie vůči dlužníkovi a stanovení nároku požadovat po dlužníkovi úhradu dluhu.

2.   Veškeré pohledávky identifikované jako jisté, o stanovené pevné částce a splatné se stanovují inkasním příkazem, jímž příslušná schvalující osoba vydává účetnímu pokyn k inkasu dané částky. Poté se dlužníku zasílá výzva k úhradě, s výjimkou případů, kdy je v souladu s odst. 4 druhým pododstavcem neprodleně proveden postup pro upuštění od inkasa. Inkasní příkaz i výzvu k úhradě vystavuje příslušná schvalující osoba.

Schvalující osoba zašle výzvu k úhradě neprodleně po stanovení pohledávky, nejpozději však ve lhůtě pěti let od okamžiku, kdy orgán Unie mohl za normálních okolností pohledávku uplatnit. Tato lhůta se nepoužije, pokud příslušná schvalující osoba zjistí, že i přes řádnou péči, kterou orgán Unie vynaložil, lze jeho opožděné jednání přičíst chování dlužníka.“

92

V tomto ohledu je třeba na úvod poznamenat, že režim promlčení musí být pojat tak, aby nastolil rovnováhu mezi cíli zajištění právní jistoty a zaručení projednání věcí v přiměřené lhůtě jako obecnými zásadami unijního práva na straně jedné a efektivním a účinným prováděním zásady řádného finančního řízení na straně druhé (obdobně viz rozsudek ze dne 21. ledna 2021, Whiteland Import Export, C‑308/19, EU:C:2021:47, bod 49). Právě v tomto konkrétním kontextu, a nikoli pouhým použitím článku 41 Listiny, jak tvrdí žalobce, vstupuje do hry zásada přiměřené lhůty.

93

Konkrétně čl. 98 odst. 2 druhý pododstavec nařízení 2018/1046 stanoví režim promlčecí lhůty pro zaslání výzvy k úhradě v zájmu právní jistoty, který chrání jak dotčeného dlužníka, tak unijní orgán, která výzvu k úhradě zasílá. Pokud jde o dlužníka, brání totiž zásada právní jistoty tomu, aby unijní orgán jednal bez jakéhokoli časového omezení, čímž by byla ohrožena stabilita nabytých právních poměrů. Pokud jde o unijní orgán, ten musí v rámci plnění svého úkolu vymáhat pohledávky Unie od třetích osob, aby byla dodržena zásada řádného finančního řízení, dodržovat přiměřenou lhůtu, která představuje aspekt zásady řádné správy a vyplývá ze základního požadavku právní jistoty (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 13. listopadu 2014, Nencini v. Parlament, C‑447/13 P, EU:C:2014:2372, bod 45; ze dne 14. června 2016, Marchiani v. Parlament, C‑566/14 P, EU:C:2016:437, bod 101, a ze dne 5. října 2004, Sanders a další v. Komise, T‑45/01, EU:T:2004:289, body 59 a 60 a citovaná judikatura).

94

Stanovení promlčecích lhůt pro stanovení pohledávky musí být rovněž v souladu se zásadou efektivity a nesmí prakticky znemožňovat nebo nadměrně ztěžovat uplatňování unijního práva (obdobně viz rozsudky Soudního dvora ze dne 17. listopadu 2016, Stadt Wiener Neustadt, C‑348/15, EU:C:2016:882, bod 41, a ze dne 21. ledna 2021, Whiteland Import Export, C‑308/19, EU:C:2021:47, body 48 a 65).

95

Je pravda, že s ohledem na čl. 98 odst. 1 a 2 nařízení 2018/1046 je unijní orgán za obvyklých okolností uplatnit svou pohledávku od okamžiku, kdy má k dispozici podklady, které umožňují identifikovat danou pohledávku jako jistou, o stanovené pevné částce a splatnou, nebo mohl mít takové podklady k dispozici, jednal-li by s vynaložení požadované péče (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 14. června 2016, Marchiani v. Parlament, C‑566/14 P, EU:C:2016:437, bod 103).

96

Takové stanovení pohledávky však může být v praxi nemožné v případech, kdy unijní orgán navzdory vynaložené péči nebyl schopen zjistit pohledávku z důvodu chování dlužníka, zejména jeho zdržovacích manévrů nebo zlé víry.

97

Takový výklad vyplývá ze zásady, že přísný režim promlčení, který z důvodů, které jsou mu vlastní, systematicky brání ochraně finančních zájmů Unie, může znemožnit nebo nadměrně ztížit použití pravidel unijního práva (obdobně viz rozsudek ze dne 21. ledna 2021Whiteland Import Export, C‑308/19, EU:C:2021:47, bod 53 a citovaná judikatura).

98

Výklad článku 98 nařízení 2018/1046 v rozsahu, v němž stanoví výjimky z počátku běhu lhůty pro stanovení pohledávek, je analogicky potvrzen přerušením promlčecí lhůty stanoveným v článku 105 uvedeného nařízení pro vymáhání pohledávek.

99

Je pravda, že v případě pohledávek Unie vůči třetím osobám nařízení 2018/1046 nestanoví žádné pozastavení nebo přerušení promlčecí lhůty aktem pocházejícím zejména od úřadu OLAF, který se týká vyšetřování, na rozdíl od toho, co je stanoveno v čl. 139 odst. 2 druhém pododstavci tohoto nařízení, který se vztahuje na rozhodnutí o vyloučení osob nebo subjektů uvedených v čl. 135 odst. 2 uvedeného nařízení z účasti na udělovacím řízení, na něž se vztahuje toto nařízení, nebo z výběru za účelem vynakládání finančních prostředků Unie. Neexistence takového legislativního textu však nesmí být vykládána příliš restriktivně a musí zohledňovat specifickou úlohu a pravomoci svěřené úřadu OLAF ustanoveními unijního práva. Opačný závěr by prakticky znemožnil nebo nadměrně ztížil uplatňování pravidel unijního práva a zpochybnil by zásadu efektivity unijního práva.

100

Z toho vyplývá, že počátek lhůty pro stanovení pohledávky podle čl. 98 odst. 2 druhého pododstavce nařízení 2018/1046, tj. okamžik, kdy je dotčený orgán obvykle schopen uplatnit svou pohledávku, nemusí nutně odpovídat okamžiku, kdy osoba, jako je žalobce, požádá orgán o vyplacení peněžní částky. Za určitých okolností může odpovídat okamžiku, kdy OLAF předloží zprávu tomuto orgánu (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 14. června 2016Marchiani v. Parlament, C‑566/14 P, EU:C:2016:437, bod 107).

101

S ohledem na výše uvedené tvrzení žalobce, že promlčecí lhůta stanovená v čl. 98 odst. 2 druhém pododstavci nařízení 2018/1046 je použitelná bez výjimky, postrádá právní základ.

102

Proto je třeba v každém jednotlivém případě posoudit, kdy byl Účetní dvůr za normálních okolností schopen uplatnit svou pohledávku ve smyslu čl. 98 odst. 2 druhého pododstavce nařízení 2018/1046.

103

Žalobce tvrdí, že z důvodu promlčení nemohl Účetní dvůr stanovit a vymáhat pohledávku za jeho žádostmi o náhradu výdajů podanými v období od roku 2006 do 4. října 2013, které odpovídají řádkům 1 až 261 inkasní tabulky.

104

V projednávané věci je nesporné, že Účetní dvůr zaslal žalobci výzvu k úhradě až dne 11. dubna 2019, až když Účetní dvůr obdržel zprávu OLAF ze dne 2. července 2018, na jejímž základě Účetní dvůr vypracoval předběžnou zprávu ze dne 5. října 2018. Z jeho zprávy vyplývá, že OLAF provedl inspekci v prostorách kanceláře žalobce a při této příležitosti shromáždil různé dokumenty k digitální analýze a vyslechl jak samotného žalobce, tak další dotčené osoby (viz také body 39 až 46 výše). Po dokončení svého vyšetřování OLAF konstatoval, že informace, které žalobce poskytl Účetnímu dvoru ve svých cestovních příkazech a prohlášeních o výdajích na reprezentaci, byly nedostatečné k tomu, aby předseda Účetního dvora mohl s plnou znalostí věci ověřit, zda je daná činnost v zájmu Účetního dvora.

105

V tomto ohledu zaprvé z čl. 11 odst. 1 a 2 nařízení č. 883/2013 ve světle jeho bodů 28 a 29 odůvodnění vyplývá, že vyšetřování prováděné úřadem OLAF skončilo vypracováním závěrečné zprávy o vyšetřování, která je přípustným důkazem ve správním nebo soudním řízení a obsahuje mimo jiné závěry vyšetřování a doporučení jeho generálního ředitele ohledně opatření, která mají být přijata. Podle čl. 11 odst. 4 tohoto nařízení předá OLAF zprávu dotčenému orgánu, instituci, nebo jinému subjektu, které jsou odpovědné za přijetí takových opatření především disciplinární nebo právní povahy, která jsou vzhledem k výsledkům vyšetřování nezbytná, a uvědomí o nich OLAF ve lhůtě, která je v doporučeních připojených ke zprávě stanovena, a to na žádost úřadu OLAF. V projednávané věci vypracoval Účetní dvůr dne 5. října 2018 předběžnou zprávu o zprávě úřadu OLAF právě v tomto kontextu.

106

Zadruhé je důležité připomenout, že v souladu s čl. 1 odst. 4 nařízení č. 883/2013 provádí OLAF v rámci orgánů, institucí a jiných subjektů založených Smlouvami nebo na jejich základě správní vyšetřování za účelem boje proti podvodům, úplatkářství a jinému protiprávnímu jednání ohrožujícímu finanční zájmy Unie, které se nazývá „vnitřní vyšetřování“. Z tohoto nařízení vyplývá, že v rámci těchto vyšetřování má OLAF právo na okamžitý a neohlášený přístup k jakýmkoli relevantním informacím, včetně informací v databázích, drženým orgány, institucemi nebo jinými subjekty a právo na okamžitý a neohlášený přístup do jejich prostor. OLAF může pořizovat kopie a získávat výtahy z každého dokumentu a z obsahu každého nosiče informací, které jsou v držení orgánů, institucí a jiných subjektů. OLAF může od ostatních zaměstnanců požadovat ústní poskytnutí informací, mimo jiné i formou výslechu, a písemné poskytnutí informací. Může provádět kontroly a inspekce na místě v prostorách hospodářských subjektů, aby získal přístup k relevantním informacím o skutečnostech, které jsou předmětem vnitřního vyšetřování.

107

Naproti tomu takový unijní orgán, jako je Účetní dvůr, není nadán takovými vyšetřovacími pravomocemi, zejména za účelem zjištění a stanovení pohledávky vůči jednomu ze svých členů.

108

S ohledem na úvodní poznámky uvedené v bodech 89 až 107 výše je třeba posoudit, zda, pokud jde o žádosti žalobce o náhradu výdajů odpovídající řádkům 1 až 261 inkasní tabulky, mohl Účetní dvůr stanovit a uplatnit svou pohledávku týkající se uvedených řádků od podání těchto žádostí, jak se domnívá žalobce, nebo od data zprávy OLAF, jak tvrdí Účetní dvůr. Pro účely tohoto přezkumu je třeba rozdělit tyto žádosti do tří skupin.

109

Je třeba uvést, že z žádostí žalobce o náhradu výdajů, které odpovídají řádkům 1 až 261 inkasní tabulky, jich několik obsahovalo a priori věrohodná odůvodnění, která Účetní dvůr nemusel v době, kdy je žalobce předložil, dále ověřovat. Pokud jde o tyto žádosti, Účetní dvůr neměl žádné informace, které by mu umožnily vznést proti nim námitky před ukončením vyšetřování OLAF.

110

Zaprvé mezi tyto žádosti o náhradu výdajů patří žádosti uvedené na řádcích č. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 12, 14, 15, 16, 17, 19, 20, 23, 24, 29 (částečně), 31, 41, 43, 54, 57 (částečně), 59, 60, 61, 63 (částečně), 65, 66, 68, 69, 70, 81, 84, 85, 88, 89, 92, 94, 95, 96, 97, 111, 116, 118 (částečně), 120, 133, 150, 168, 169, 171, 175, 183, 184, 190, 194, 203, 204, 207, 208, 211, 215, 218, 221, 229 (částečně), 236, 238, 248, 258 a 260 inkasní tabulky, které se týkají setkání žalobce s politiky nebo v určitých omezených případech se členy jejich kabinetů nebo účasti žalobce na činnosti dotčené politické strany.

111

Je třeba poznamenat, že bylo teprve během vyšetřování OLAF zjištěno, že se žalobce během svého funkčního období nejméně 188krát setkal s belgickými politiky, kteří byli převážně členy dotčené politické strany, jejíž byl rovněž členem. Podle zprávy OLAF toto číslo odpovídalo 24 % všech schůzek nebo obědů žalobce, které byly předmětem jeho žádostí o náhradu výdajů. Je třeba uvést, že se to týká činností uvedených na řádcích č. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 12, 14, 15, 16, 19, 20, 23, 24, 29 (částečně), 31, 41, 43, 54, 57 (částečně), 59, 63 (částečně), 65, 66, 70, 84, 88, 89, 92, 96, 97, 111, 116, 118 (částečně), 133, 150, 168, 169, 171, 183, 184, 190, 194, 203, 204, 208, 211, 215, 218, 236, 238 a 248 inkasní tabulky.

112

OLAF rovněž zjistil souvislost mezi schůzkami s belgickými politiky a týdenními schůzkami předsednictva dotčené politické strany. Zpráva OLAF v této souvislosti uvádí, že OLAF během svého vyšetřování zajistil zápisy ze 44 schůzí, které prokazují přítomnost členů předsednictva dotčené politické strany v období od 17. listopadu 2008 do 29. dubna 2010. OLAF zjistil, že se žalobce zúčastnil 28 schůzek. Je třeba poznamenat, že se v tomto ohledu jedná o činnosti žalobce uvedené na řádcích č. 54, 60, 61, 68, 70, 81, 84, 85, 88 a 94 inkasní tabulky.

113

Pokud jde o přítomnost žalobce na ostatních schůzích předsednictva dotčené politické strany, OLAF uvedl, že je zřejmé, že mandát žalobce jako člena s hlasovacím právem vyžadoval jeho pravidelnou účast na týdenních zasedáních tohoto předsednictva až do listopadu 2008. Podle zprávy OLAF z přezkoumání cestovních příkazů vyplynulo, že žalobce v období od března 2006 do listopadu 2008 vykonal 27 pondělních služebních cest za účelem setkání se členy dotčené politické strany a že tyto cesty umožnily žalobci účastnit se týdenních zasedání předsednictva této politické strany. Tribunál konstatuje, že se v tomto ohledu jedná o řádky č. 1, 5, 7, 12, 17, 19, 23 a 24 inkasní tabulky. Zpráva OLAF konkrétně mezi těmito činnostmi zmiňuje schůzku dne 7. dubna 2008 týkající se řádku č. 19 inkasní tabulky.

114

Pokud jde o účast žalobce na těchto schůzích po dubnu 2010, OLAF uvedl, že to během vyšetřování nebylo možné zjistit, ale že jeho status člena bez hlasovacího práva vyžadoval jeho účast alespoň na měsíčních schůzích konaných každé první pondělí v měsíci. V tomto ohledu ze zprávy OLAF vyplývá, že analýza služebních cest žalobce v období od dubna 2010 do prosince 2017 odhalila existenci 17 služebních cest do Bruselu (Belgie) v první pondělí v měsíci za účelem setkání s představiteli dotčené politické strany, kteří se zřejmě podíleli na jejím řízení. Tribunál konstatuje, že činnosti žalobce uvedené na řádcích č. 171, 203 a 238 inkasní tabulky odpovídají této situaci.

115

Kromě toho ze záznamů v diáři žalobce vyplývá, že služební cesty uvedené na řádcích č. 120, 175 a 221 měly za cíl účast na parlamentních dnech dotčené politické strany, že služební cesta uvedená na řádku č. 207 a zčásti služební cesta uvedená na řádku č. 229 se týkaly účasti na „novoročních“ recepcích této strany, že služební cesta uvedená na řádku č. 258 se týkala účasti na návštěvě města pro členy uvedené strany nebo že se služební cesty zmíněné na řádcích č. 69 a 260 týkaly účasti na kongresu a studijním dnu téže strany (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 451).

116

Zadruhé, pokud jde o vztahy žalobce se zastupitelskými orgány a sdruženími uvedenými na řádcích č. 32, 48, 83, 93, 118 (částečně), 131, 132, 134 a 135, 137, 143, 154, 155, 170, 174 (částečně), 192, 209, 217, 219, 224, 227, 228, 242, 256 a 261 inkasní tabulky, OLAF zjistil, že většina těchto vztahů se týkala místních orgánů, jako je obchodní a průmyslová komora v regionu původu žalobce, průmyslová skupina v místě původu žalobce a sdružení místních zaměstnavatelů, jejichž působnost byla omezena na region původu žalobce. Do těchto činností by měly být zahrnuty i činnosti uvedené na řádcích 39, 138 a 196 inkasní tabulky, které se týkají formálních pozvání sdružení, jehož cílem je posílit přítomnost vlámských podniků v Bruselu. Z inkasní tabulky totiž s odkazem na zprávu OLAF, zejména na její strany 5, 18, 29 a 37, vyplývá, že toto sdružení, jehož cílem bylo posílit přítomnost vlámských podniků v Bruselu, organizovalo setkání vlámských podnikatelů s belgickými diplomaty vyslanými do zahraničí a že tyto činnosti nesouvisely s výkonem funkce žalobce jakožto člena Účetního dvora. Přítomnost žalobce je rovněž patrná ze zápisů ze zasedání předsednictva dotčené politické strany v den, který odpovídá dni služební cesty uvedené na řádku č. 39.

117

Zatřetí, pokud jde o žádosti žalobce o náhradu výdajů uvedené na řádcích č. 18, 29 (částečně), 100 (částečně), 114 a 239, které se týkaly schůzek s osobou, která je v příkazech ke služební cestě označována zejména jako „CEO“ (předseda –generální ředitel), „CEO [hospodářského subjektu]“ nebo „CEO, předseda“, OLAF zjistil, že v letech 2008 až 2015 se žalobce s touto osobou setkal osmkrát a že v té době byla tato osoba předsedou představenstva „holdingu“, v němž byl žalobce podle svého prohlášení o zájmech z roku 2017 akcionářem. Kromě toho žalobce během svého výslechu v průběhu vyšetřování OLAF vysvětlil, že osoba, se kterou se setkal, byla jeho dlouholetým přítelem a „velkým zdrojem inspirace“.

118

Začtvrté, pokud jde o žádosti žalobce o náhradu výdajů uvedené na řádcích č. 75 a 86, které se týkaly jeho schůzek s osobou označenou jako „CEO [hospodářského subjektu]“ ve dnech 21. prosince 2009 a 15. března 2010, OLAF ve své zprávě výslovně uvedl tyto dvě schůzky s tím, že se shodovaly s vyšetřováním Unie týkajícím se státní podpory poskytnuté belgickou vládou tomuto hospodářskému subjektu. OLAF rovněž zjistil, že žalobce byl v kontaktu s osobou, s níž se setkal v souvislosti s tímto vyšetřováním, a že zprostředkoval přímé kontakty s kabinetem člena Evropské komise a s osobou, která byla v té době předsedou dotčené politické strany. Ze zápisů ze schůzí předsednictva dotčené politické strany navíc vyplývá, že žalobce byl na takové schůzi v den, který odpovídá dni služební cesty uvedené na řádku č. 86.

119

Zapáté, pokud jde o žádosti žalobce o náhradu výdajů uvedené na řádcích č. 45, 130, 199, 202, 230, 232, 253 a 257 (částečně), tyto žádosti se týkaly činností, o nichž OLAF zjistil, že byly soukromé povahy. OLAF totiž uvedl, že tyto žádosti se týkaly oběda s prezidentem belgické zdravotní pojišťovny, schůzky s loveckým společníkem a schůzky s ředitelem auditorské společnosti ohledně nabídky práce pro syna žalobce, účasti žalobce na svatbě dítěte jednoho z jeho přátel, dvou setkání s ředitelem hospodářského subjektu, zaměstnavatelem jednoho z žalobcových dětí, setkání s belgickým politikem v soukromé záležitosti a účasti žalobce na grilování pořádaném bývalým členem dotčené politické strany. Ze zápisů ze schůzí předsednictva dotčené politické strany rovněž vyplývá, že žalobce byl přítomen na takové schůzi v den, který odpovídá dni služební cesty uvedené na řádku č. 45.

120

S žádostmi o náhradu výdajů uvedenými na řádcích č. 82, 115 a 121 je třeba zacházet stejně jako s činnostmi uvedenými v bodě 119 výše. Činnost uvedená na řádku č. 115 se týkala oběda s ředitelem hospodářského subjektu dne 10. září 2010. Pokud jde o činnosti uvedené na řádcích č. 82 a 121, jejichž předmětem byl „pan […], CEO“, a „formální pozvání od […]“, OLAF zjistil, že se jednalo o schůzku s developerem pro soukromé účely.

121

Zašesté zpráva OLAF rovněž odkazuje na činnost žalobce týkající se setkání s diplomatem Ruské federace, dvěma členy Komise a generálním ředitelem skupiny evropských lobbystických skupin, jakož i s belgickým králem. Tyto činnosti se týkají řádků č. 56, 57 (částečně), 108, 122 a 223 inkasní tabulky.

122

Pokud jde nejprve o schůzku s diplomatem Ruské federace uvedenou na řádku č. 56 inkasní tabulky, OLAF zjistil, že žalobce se s tímto diplomatem setkal v záležitosti týkající se adopce ruského dítěte belgickou rodinou. Podle zprávy úřadu OLAF se poznámka v digitálním diáři žalobce týkala potíží s adopčním spisem a dotyčný diplomat byl ochoten pomoci s vyřízením formalit, aby se problém vyřešil. OLAF uvedl, že se žalobce sešel se stejným diplomatem dne 22. června a znovu dne 6. července 2009 a že v cestovních příkazech je uvedeno „setkání s [diplomatem]“, aniž byl uveden skutečný účel těchto setkání. OLAF měl za to, že toto setkání bylo soukromé povahy. Odkaz na tuto činnost žalobce je totiž obsažen v části zprávy nadepsané „Zdvořilostní návštěvy podnikatelů a známých ze soukromých důvodů“.

123

Pokud jde dále o schůzky žalobce se členy Komise uvedené na řádcích č. 57 (částečně) a 108, ze zprávy OLAF vyplývá, že žalobce jednak přímo intervenoval u kabinetu člena Komise ohledně žádosti o grant předložené organizací v rámci financování evropských kulturních festivalů. OLAF rovněž zjistil, že žalobce zorganizoval schůzku s členem Komise a další osobou, které se zúčastnil, aby projednal postoj skupiny lobbistů ke strategii Unie v oblasti výzkumu a inovací. Podle zprávy OLAF se tato další osoba sešla s žalobcem dne 18. října 2010 na následné schůzce, což je činnost uvedená na řádku č. 122 inkasní tabulky.

124

Konečně, pokud jde o setkání žalobce s belgickým králem uvedené na řádku č. 223 inkasní tabulky, OLAF prostřednictvím diáře žalobce zjistil, že byl pozván belgickou královskou rodinou, aby se zúčastnil „královských honů“ v jednom belgickém městě.

125

Zasedmé, pokud jde o služební cestu uvedenou na řádku č. 63 inkasní tabulky (částečně), která se týká „slavnostního zahájení akademického roku na evropské studijní instituci“, inkasní tabulka odkazuje na diář žalobce a uvádí, že se této slavnosti nezúčastnil, neboť nebyl uveden na seznamu evropských osobností, které se jí zúčastnily.

126

Zaosmé, pokud jde o služební cestu uvedenou na řádku č. 74 inkasní tabulky, která se týkala pozvání ředitele soukromého hospodářského subjektu, z diáře žalobce jasně vyplývá, že účelem schůzky byla návštěva koncertu.

127

Zadeváté, pokud jde o služební cestu uvedenou na řádku č. 128 inkasní tabulky, který se týká účasti žalobce na konferenci pořádané organizací sdružující evropské vlastníky půdy a správce půdy v Evropském parlamentu, ze zprávy OLAF vyplývá, že jeho účast na akcích této organizace souvisela s jeho externí činností odpovídající funkci předsedy nadace pro životní prostředí v jeho domovském regionu, kterou schválil Účetní dvůr rozhodnutím ze dne 30. dubna 2015 (viz také bod 33 výše). Úřad OLAF rovněž konstatoval, že obě organizace úzce spolupracují a sdílejí své administrativní útvary a zaměstnance.

128

Zadesáté, pokud jde o žádost o náhradu výdajů uvedenou na řádku č. 100 týkající se schůzky se státním ministrem, inkasní tabulka uvádí s odkazem na diář žalobce, že osobou, se kterou se setkal, byl vlámský politik, který nebyl ministrem od roku 2003.

129

Zajedenácté, pokud jde o žádost o náhradu výdajů uvedenou na řádku č. 173 týkající se pracovního oběda žalobce s německým poslancem Evropského parlamentu, inkasní tabulka uvádí s odkazem na diář žalobce a na strany 5, 18, 29 a 37 zprávy OLAF, že služby řidiče byly využity pro soukromé účely, neboť si žalobce vyžádal jeho služby na tři dny kvůli jedinému obědu.

130

Zadvanácté, pokud jde o žádost o náhradu výdajů uvedenou na řádku č. 187 a týkající se „formálního pozvání [od princezny]“, inkasní tabulka uvádí s odkazem na diář žalobce, že služební vozidlo bylo použito k soukromým účelům, což řidiče donutilo vrátit se do Lucemburku vlakem.

131

Zatřinácté v případě žádosti o náhradu výdajů uvedené na řádku č. 191 a označené jako „Committee of Foreign Affairs – SR No 1/2011 Devolution“ je v inkasní tabulce s odkazem na diář žalobce uvedeno, že žalobce po služební cestě využil služeb řidiče pro soukromé účely.

132

Začtrnácté, pokud jde o žádost o náhradu výdajů na řidiče uvedenou na řádku č. 147 inkasní tabulky, která se týká zasedání výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu a obědové konference sdružení, tato tabulka s odkazem na diář žalobce uvádí, že se jedná o služební cestu „bez příspěvků“ týkající se lékařské prohlídky žalobce, v jejímž rámci měl řidič jet vlakem z Lucemburku do Bruselu a doprovodit žalobce zpět do Lucemburku služebním vozidlem.

133

Zapatnácté, pokud jde o žádost o náhradu výdajů uvedenou na řádku č. 157 a týkající se schůzky s předsedou vlády a s manažerem auditorské společnosti, inkasní tabulka s odkazem na diář žalobce uvádí, že setkání od 15:30 do 18:00 hodin se zaměstnanci této společnosti v rámci sdružení, jehož účelem bylo posílit přítomnost vlámských podniků v Bruselu, které mělo za následek zdvojnásobení náhrad za služební cesty žalobce a řidiče a zdvojnásobení pracovní doby řidiče, bylo problematické, neboť nemělo žádnou souvislost s činností Účetního dvora. Kromě toho tato tabulka uvádí, že se řidič musel vydat do Bruselu vlakem, jelikož si žalobce ponechal služební vozidlo.

134

Zašestnácté, pokud jde o žádost o náhradu výdajů uvedenou na řádku č. 229 (částečně) a týkající se výdajů na služební cestu na formální pozvání na zámek ve Francii za účelem účasti na „dni evropských institucí“, inkasní tabulka s odkazem na diář žalobce uvádí, že se jedná o zábavní činnost, konkrétně o účast na lovu ve Francii s ubytováním na místě na dvě noci.

135

Konečně zasedmnácté u žádostí o náhradu výdajů uvedených na řádcích č. 13, 33, 47, 73, 76, 80, 103, 104, 161, 163, 164, 177, 210, 225, 237, 251 a 259 inkasní tabulky, které se týkají setkání s manažery soukromých hospodářských subjektů, včetně manažerů mezinárodních auditorských společností, jsou v inkasní tabulce uvedeny s odkazem na zprávu OLAF, zejména na jejích stranách 5, 18, 29 a 37, nebo v některých případech na diář žalobce, následující údaje: u žádosti uvedené na řádku č. 13 „oběd pro hospodářský subjekt („služební cesta bez náhrad“, později [žalobcem] uznaná jako soukromá)“; u žádosti uvedené na řádku č. 33 „přijetí na počest [předsedy – generálního ředitele] hospodářského subjektu […], který je zároveň členem představenstva [jiného hospodářského subjektu] (jehož členem byl do 30. června 2006 sám žalobce)“; u žádostí uvedených na řádcích č. 47, 103, 161 a 210 je podle popisu pozvánky „událost pořádaná [auditorskou společností] a v její prospěch neslučitelná s povinnostmi člena Účetního dvora“; u žádostí uvedených na řádcích č. 73 a 76 „setkání s vedoucími pracovníky společnosti účetních expertů v regionu místa původu [žalobce]“; u žádosti uvedené na řádku č. 80 „soukromý koncert – zábava“; u žádosti uvedené na řádku č. 104 „setkání s [předsedou – generálním ředitelem] hospodářského subjektu […]“; u žádosti uvedené na řádku č. 163 „setkání s generálním ředitelem [hospodářského subjektu]“; u žádosti uvedené na řádku č. 164 „setkání s loveckým společníkem […] vedoucím pracovníkem [belgické společnosti]“; u žádosti uvedené na řádku č. 177 „setkání s jednatelem vlámské investiční společnosti‘; u žádosti uvedené na řádku č. 225 „soukromá kulturní aktivita (opera La Traviata v La Monnaie, Brusel), na kterou je [žalobce] pozván hospodářským subjektem“; u žádosti uvedené na řádku č. 237 „setkání v hotelu v Bruselu s partnerem auditorské a poradenské společnosti“; u žádosti uvedené na řádku č. 251 „oběd pro [předsedu-generálního ředitele] společnosti účetních expertů v Hasseltu (Vlámsko) [(Belgie)], s nímž se [žalobce] setká následující den znovu, tentokrát na základě cestovního příkazu“, a u žádosti uvedené na řádku č. 259 „zábavní činnost: účast na hudebním festivalu Odegand v Gentu [(Belgie)] v sobotu“.

136

V důsledku toho, pokud jde o žádosti žalobce o náhradu výdajů uvedené na řádcích č. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 23, 24, 29, 31, 32, 33, 39, 41, 43, 45, 47, 48, 54, 56, 57, 59, 60, 61, 63, 65, 66, 68, 69, 70, 73, 74, 75, 76, 80, 81, 82, 83, 84, 85, 86, 88, 89, 92, 93, 94, 95, 96, 97, 100, 103, 104, 108, 111, 114, 115, 116, 118 (částečně), 120, 121, 122, 128, 130, 131, 132, 133, 134 a 135, 137, 138, 143, 147, 150, 154, 155, 157, 161, 163, 164, 168, 169, 170, 171, 173, 174 (částečně), 175, 177, 183, 184, 187, 190, 191, 192, 194, 196, 199, 202, 203, 204, 207, 208, 209, 210, 211, 215, 217, 218, 219, 221, 223, 224, 225, 227, 228, 229, 230, 232, 236, 237, 238, 239, 242, 248, 251, 253, 256, 257 (částečně), 258, 259, 260 a 261 inkasní tabulky, teprve po vyšetřování OLAF mohl Účetní dvůr za normálních okolností uplatnit svou pohledávku týkající se těchto řádků ve smyslu čl. 98 odst. 2 druhého pododstavce nařízení 2018/1046.

137

Vzhledem k tomu, že Účetní dvůr obdržel zprávu úřadu OLAF až dne 2. července 2018, zatímco dne 5. října 2018 vypracoval předběžnou zprávu o žádostech o náhradu výdajů uvedených na řádcích inkasní tabulky uvedených v bodě 136 výše, je třeba mít s ohledem na skutečnosti uvedené v bodě 54 výše za to, že svou pohledávku mohl identifikovat a stanovit jako jistou až dne 2. července 2018, a že tedy o své pohledávce informoval žalobce v pětileté lhůtě stanovené po stanovení pohledávky v souladu s čl. 98 odst. 2 druhým pododstavcem nařízení 2018/1046. Za těchto okolností nejsou žádosti o náhradu výdajů uvedené na řádcích inkasní tabulky uvedené v bodě 136 výše promlčeny.

138

Je třeba uvést, že z žádostí žalobce o náhradu výdajů odpovídajících řádkům č. 1 až 261 inkasní tabulky některé obsahovaly neúplné nebo podezřelé informace a odůvodňovaly kontroly ze strany OLAF, takže Účetní dvůr mohl stanovit svou pohledávku až po ukončení vyšetřování úřadu OLAF.

139

Žádosti žalobce o náhradu výdajů se týkaly a priori nadměrných částek.

140

Zaprvé žádosti o náhradu výdajů na reprezentaci uvedené na řádcích č. 27, 90, 98, 152 a 257 (částečně) inkasní tabulky, které se týkaly setkání žalobce s politiky nebo v některých omezených případech s členy jejich kabinetů, se týkaly částek 753 eur za večeři se třemi osobami (řádek č. 27), 1159 eur za večeři s pěti osobami (řádek č. 90), 799 eur za večeři se dvěma osobami (řádek č. 98), 884 eur za večeři se čtyřmi osobami (řádek č. 152) a 802 eur za večeři se třemi osobami (řádek 257).

141

Zadruhé žádosti o náhradu výdajů na reprezentaci uvedené na řádcích č. 22, 55, 110, 160, 216, 243 a 245 inkasní tabulky, které se týkaly recepcí pořádaných v obydlí žalobce, činily 2520,68 eura pro 18 osob (řádek č. 22), resp. 1976 eur pro 12 osob (řádek č. 55), 2271,36 eura pro 11 osob (řádek č. 110), 3018,90 eura pro 16 osob (řádek č. 160), 2340 eur pro 10 osob (řádek č. 216), 1897,28 eura pro 9 osob (řádek č. 243) a 2069,76 eura pro 10 osob (řádek č. 245).

142

Zatřetí žádost o náhradu výdajů na reprezentaci uvedená na řádku č. 123 inkasní tabulky se týkala večeře s 11 osobami, včetně dvou „CEO“ hospodářských subjektů a předsedy dotčené politické strany, ve výši 2352 eur.

143

Začtvrté žádost o náhradu výdajů na služební cestu a denních příspěvků uvedená na řádku č. 252 inkasní tabulky, týkající se účasti žalobce na letním fóru ve Švýcarsku, činila 3931,20 eura.

144

Dále Účetní dvůr schválil některé žádosti žalobce o náhradu výdajů, které neobsahovaly podstatné informace o činnostech, na které se měly vztahovat.

145

Zaprvé žádosti žalobce o náhradu výdajů uvedené na řádcích č. 42, 44, 49, 50, 51, 139, 178, 188, 205, 234 a 235 a 254 a 255 inkasní tabulky směřovaly k setkání s osobou identifikovanou jménem, avšak bez uvedení jejího postavení.

146

Zadruhé žádosti žalobce o náhradu výdajů uvedené na řádcích č. 21, 28, 40 a 162 inkasní tabulky se týkají schůzek s osobou, která je označována pouze jako „ředitel pro studium“, „generální ředitel“, „ředitel“ a „hrabě“.

147

Zatřetí žádosti žalobce o náhradu výdajů uvedené na řádcích č. 46, 53, 67, 79, 99, 101, 113, 159 a 181 inkasní tabulky žalobce odůvodnil odkazem na „formální pozvání [univerzitní půdy]“ (řádky č. 46 a 159), na „[univerzitu]“ (řádek č. 53), na „formální pozvání“ (řádky č. 67 a 79), na „formální pozvání [univerzity]“ (řádek č. 99), na „formální pozvání [na zahradní slavnost orchestru]“ (řádek č. 101)‚ na „[realitní kancelář]“ (řádek č. 113) a „prezentaci výroční zprávy za rok 2010“ (řádek č. 181).

148

Začtvrté žádosti žalobce o náhradu výdajů uvedené na řádcích č. 38, 62, 64, 77, 78, 107, 109, 112, 124, 126, 127, 129, 136, 140, 141, 142, 144, 145, 146, 148, 149, 156, 158, 165, 166, 172, 176, 179, 180, 182, 189, 193, 195, 197, 198, 200, 206, 212, 213, 220, 222, 226, 231, 233, 240, 241, 244, 246, 247, 249 a 250 inkasní tabulky uvádějí výdaje na řidiče s odůvodněním „vyzvednutí [žalobce] ve Verbieru“, „řízení [žalobce]“, „řízení vozu CD […] do Verbieru (Švýcarsko)“, „vyzvednutí CD […]“, „řízení služebního vozu“, „řízení vozu CD […]“, „řízení CD […]“, „vyzvednutí [žalobce]“, „přivezení důležitých dokumentů“ nebo bez odůvodnění.

149

Je pravda, že kdyby Účetní dvůr jednal s náležitou péčí, mohl požádat žalobce o další zdůvodnění a priori nadměrných částek uvedených v bodech 140 až 143 výše a chybějících údajů týkajících se žádostí žalobce o náhradu výdajů uvedených v bodech 145 až 148 výše. Tento přístup by mu umožnil reagovat v okamžiku podání žádostí žalobce a případně identifikovat a stanovit pohledávku.

150

Ze spisu je však zřejmé, že vyšetřování OLAF poskytlo dodatečné podrobnosti o činnostech žalobce, s nimiž souvisely všechny žádosti žalobce o náhradu výdajů uvedené v bodech 140 až 143 a 145 až 148 výše, a poskytlo další podrobnosti o analýze těchto činností. Tyto podrobnosti totiž nebyly Účetnímu dvoru známy v době, kdy byly podány žádosti žalobce, což jej vedlo k tomu, že je zpochybnil až po ukončení vyšetřování OLAF.

151

Pokud jde o žádosti žalobce o náhradu výdajů uvedené na řádcích zmíněných v bodech 140 a 142 výše, je třeba odkázat na body 110, 111, 117 a 118 výše, v nichž jsou uvedeny informace, které OLAF upřesnil během svého vyšetřování týkajícího se činností žalobce odpovídajících těmto žádostem.

152

Pokud jde o žádosti žalobce o náhradu výdajů uvedené na řádcích zmíněných v bodě 141 výše, a sice řádcích č. 22, 55, 110, 160, 216, 243 a 245 inkasní tabulky, ty se vztahují k recepcím pořádaným v obydlí žalobce. OLAF ve své zprávě upřesnil cíl a povahu, jakož i vztah žalobce k hostům na těchto recepcích. OLAF konstatoval, že žalobce v letech 2006 až 2016 uspořádal v místě svého původu třináct soukromých a neformálních večeří pro vybrané publikum. Podle OLAF byli mezi hosty vždy jeden nebo dva belgičtí politici a několik přátel ve vysokých funkcích v soukromém sektoru a podle slov žalobce uvedených na pozvánce byly akce organizovány s cílem strávit „příjemný, uvolněný a užitečný večer ve vybrané vlámské společnosti“. OLAF měl za to, že všichni hosté jsou blízcí přátelé, kteří byli vázáni naprostou diskrétností a důvěrností rozhovorů. Zpráva OLAF rovněž uvádí, že soukromých večeří se zúčastnilo 46 osob a že kromě skutečnosti, že se jednalo o přátele žalobce, lze jejich vazby na něj obecně klasifikovat jako aktivity související s belgickou politikou, lovem, pozicemi „CEO“ a unijními orgány.

153

Pokud jde o žádost žalobce o náhradu výdajů uvedenou v bodě 143 výše, tj. žádost uvedenou na řádku č. 252, týkající se služební cesty žalobce na „letní fórum“ ve Švýcarsku, OLAF během svého vyšetřování nejprve upřesnil, že tato letní akce neměla žádný oficiální program a že z její prezentace vyplynulo, že se hosté zúčastnili výletů v rámci volného času. Dále OLAF citoval dokument žalobce zaslaný předsedovi Účetního dvora s žádostí o náhradu příslušných výdajů, v němž žalobce představil letní fórum jako setkání předních představitelů vlád, diplomatů, mezinárodních organizací, politických stran a parlamentů za účelem diskuse o aktuálních otázkách mezinárodní politiky. Konečně OLAF dospěl k závěru, že ačkoli si byl žalobce vědom skutečné povahy akce, zkreslil o ní informace tím, že ji předsedovi Účetního dvora prezentoval jako fórum pro politickou diskusi na vysoké úrovni, a to za účelem získání náhrady svých výdajů.

154

Pokud jde o žádosti žalobce o náhradu výdajů uvedené v bodech 145 až 148 výše, jedná se jednak o žádosti, o nichž OLAF uvádí podrobnosti ve své zprávě a které jsou následující:

155

Dále jsou mezi žádostmi žalobce o náhradu výdajů uvedenými v bodech 145 až 148 výše uvedeny žádosti, u nichž inkasní tabulka odkazuje na přesné stránky zprávy OLAF nebo diáře žalobce, který je součástí této zprávy, aniž by tyto žádosti byly v této zprávě výslovně uvedeny, a které jsou následující:

„[žalobce] byl ve středu 10. února od 9:00 do 12:00 hodin na služební cestě COCOBU [Výbor pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu] a podle cestovního příkazu se ve 14:00 hodin vrátil služebním vozidlem do Lucemburku. Pokud by to odpovídalo skutečnosti, nemusel by [žalobce] dne 10. února v 15:00 hodin žádat řidiče, aby přivezl ‚dokumenty Účetního dvora‘ z Lucemburku do [jeho místa původu]. Ve skutečnosti se [žalobce] do Lucemburku nevrátil. Dne 2. února poškodil služební vozidlo při nehodě a požádal [svého řidiče], aby dne 10. února přivezl do [jeho místa původu] náhradní vozidlo, přenocoval tam a v pátek odjel vlakem, přičemž mu náhradní vozidlo ponechal. Nejednalo se tedy o ‚přivezení dokumentů [Účetního] dvora‘ do místa původu žalobce, ale o přivezení náhradního vozidla, aby v něm mohl vyrazit za zimními sporty.“;

156

S ohledem na výše uvedené, pokud jde o žádosti žalobce o náhradu výdajů uvedené na řádcích č. 21, 22, 27, 28, 38, 40, 42, 44, 46, 49, 50, 51, 52, 53, 55, 62, 64, 67, 77, 78, 79, 90, 98, 99, 101, 106, 107, 109, 110, 112, 113, 123, 124, 126, 127, 129, 136, 139, 140, 141, 142, 144, 145, 146, 148, 149, 151, 152, 153, 156, 158, 159, 160, 162, 165, 166, 167, 172, 176, 178, 179, 180, 181, 182, 188, 189, 193, 195, 197, 198, 200, 205, 206, 212, 213, 214, 216, 220, 222, 226, 231, 233, 234 a 235, 240, 241, 243, 244, 245, 246, 247, 249, 250, 252, 254 a 255 a 257 (částečně) inkasní tabulky, až po vyšetřování OLAF byl Účetní dvůr za normálních okolností schopen uplatnit svou pohledávku týkající se uvedených řádků, stanovit ji a zaslat žalobci výzvu k úhradě ve smyslu čl. 98 odst. 2 druhého pododstavce nařízení 2018/1046.

157

Vzhledem k tomu, že Účetní dvůr obdržel zprávu úřadu OLAF až dne 2. července 2018, zatímco dne 5. října 2018 vypracoval předběžnou zprávu o žádostech o náhradu výdajů uvedených na řádcích inkasní tabulky uvedených v bodě 156 výše, lze mít s ohledem na skutečnosti uvedené v bodě 54 výše za to, že informoval žalobce o své pohledávce ve stanovené lhůtě pěti let po stanovení pohledávky v souladu s čl. 98 odst. 2 druhým pododstavcem nařízení 2018/1046. Za těchto okolností nejsou žádosti o náhradu výdajů uvedené na řádcích inkasní tabulky uvedené v bodě 156 výše promlčeny.

158

Je třeba uvést, že některé z žádostí žalobce o náhradu výdajů uvedených na řádcích č. 1 až 261 inkasní tabulky umožnily Účetnímu dvoru provést předběžnou kontrolu a v případě, že by to považoval za vhodné, vznést námitku proti použití jeho zdrojů, které žalobce požadoval, nebo by mu to umožnily, pokud by jednal s náležitou péčí, neboť výsledky vyšetřování OLAF nepřinesly v tomto ohledu nic nového.

159

V tomto ohledu jde jednak o žádosti žalobce o náhradu výdajů, které dostatečně neupřesnily činnosti uvedené v uvedených žádostech a kterých se netýkalo vyšetřování OLAF:

160

Dále je třeba konstatovat, že vyšetřování OLAF se netýkalo následujících žádostí žalobce o náhradu výdajů, což Účetnímu dvoru umožnilo zkontrolovat je a případně proti nim vznést námitky ještě před tímto vyšetřováním:

161

Pokud jde tedy o žádosti žalobce o náhradu výdajů uvedené na řádcích č. 25, 26, 30, 35, 36, 37, 102, 117 a 201 inkasní tabulky, již v době podání těchto žádostí měl Účetní dvůr za normálních okolností možnost uplatnit svou pohledávku ve vztahu k těmto řádkům, stanovit ji a zaslat žalobci výzvu k úhradě ve smyslu čl. 98 odst. 2 druhého pododstavce nařízení 2018/1046, pokud by jednal s náležitou péčí. Pokud jde o činnost žalobce v souvislosti s těmito řádky, Účetní dvůr netvrdí a tím spíše neprokazuje, že k prodlení s přijetím opatření došlo v důsledku jednání žalobce.

162

Vzhledem k tomu, že žádosti o náhradu výdajů uvedené na řádcích inkasní tabulky uvedených v bodě 161 výše byly předloženy v období od 3. prosince 2007 do 15. září 2013, kdy Účetní dvůr vypracoval svou předběžnou zprávu ze dne 5. října 2018, nedodržel Účetní dvůr pětiletou lhůtu stanovenou v čl. 98 odst. 2 druhém pododstavci nařízení 2018/1046, takže žaloba na vymáhání těchto pohledávek je promlčena. Celková částka těchto žádostí o náhradu výdajů činí 3170,19 eura.

163

S ohledem na výše uvedené je třeba považovat žádosti žalobce o náhradu výdajů uvedené v řádcích zmíněných v bodě 161 výše za promlčené a ve zbývající části je třeba třetí žalobní důvod zamítnout.

164

Čtvrtým žalobním důvodem žalobce v podstatě napadá skutečnost, že Účetní dvůr v napadeném rozhodnutí určil částky, které je žalobce povinen zaplatit v souvislosti s řadou činností, na které byly podle Účetního dvora na jeho žádost zneužity prostředky Účetního dvora a které odpovídají výdajům na služební cesty a denním příspěvkům, výdajům na reprezentaci a pohoštění a výdajům za užívání služebního vozidla a za služby řidiče.

165

V tomto ohledu je třeba připomenout, že v rámci třetího žalobního důvodu, který v podstatě vychází z nedodržení promlčecí lhůty, je třeba považovat za promlčenou žalobu na vrácení částek týkajících se některých žádostí žalobce na náhradu výdajů, konkrétně žádostí uvedených na řádcích č. 25, 26, 30, 35, 36, 37, 102, 117 a 201 inkasní tabulky (viz bod 161 výše). Tyto žádosti již tedy nebudou zkoumány v rámci čtvrtého žalobního důvodu, jelikož již není nutné zkoumat opodstatněnost argumentace, která se jich týká a která byla vznesena v rámci uvedeného žalobního důvodu.

166

Dále je třeba uvést, že nesrovnalosti, které Účetní dvůr vytýká žalobci v napadeném rozhodnutí, byly předmětem žaloby podané Účetním dvorem k Soudnímu dvoru v souladu s čl. 286 odst. 6 SFEU, v níž se domáhal, aby Soudní dvůr konstatoval, že žalobce nesplnil povinnosti vyplývající z jeho funkce člena Účetního dvora podle článků 285 a 286 SFEU. Jak v této žalobě, tak v projednávané žalobě jsou nesrovnalosti identifikovány prostřednictvím stejné tabulky uvedené v příloze, vypracované na základě zprávy OLAF (viz bod 44 výše). Z důvodů předložených na podporu žaloby ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), se první týkal zneužití prostředků Účetního dvora žalobcem k financování činností, které nesouvisejí s jeho funkcí člena Účetního dvora nebo jsou s ní neslučitelné (dále jen „první žalobní důvod Účetního dvora“). Soudní dvůr se k tomuto žalobnímu důvodu vyjádřil v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782, body 359 až 799), když rozhodl, že žalobce porušil své povinnosti vyplývající z funkce člena Účetního dvora (viz bod 53 výše).

167

Čtvrtý žalobní důvod je třeba přezkoumat s ohledem na tento kontext. Nejprve je třeba přezkoumat přípustnost výtky vycházející z existence „zjevných chyb“.

168

Na jednání Účetní dvůr uvedl, že žalobce neurčil chyby, které by měly za následek nezákonnost napadeného rozhodnutí. Účetní dvůr uvedl, že žalobce v žalobě pouze odkázal na přílohu, v níž údajně před přijetím napadeného rozhodnutí uvedl 69 chyb, které označil za „zjevné“, což je podle Účetního dvora v rámci tohoto řízení nepřípustné, neboť Tribunálu nepřísluší zkoumat, jakými zjevnými chybami mělo být napadené rozhodnutí stiženo. Žalobce se k tomu nevyjádřil.

169

Je třeba poznamenat, že v posledním bodě čtvrtého žalobního důvodu žalobce vyvozuje, že se Účetní dvůr dopustil „velkého množství nejen právních, ale i skutkových chyb“. Je pravda, že v rámci tohoto žalobního důvodu žalobce uvádí slovo „chyba“ pouze v jednom předchozím bodě, který odkazuje na dotčenou přílohu, a je třeba poznamenat, že odkaz na tuto přílohu je uveden pouze podpůrně, a to „ve zbývající části“.

170

Nicméně z kontextu argumentů, které žalobce uvádí v rámci čtvrtého žalobního důvodu, a to jak v žalobě, tak v replice, vyplývá, že v podstatě napadá jako nesprávné důvody uvedené v inkasní tabulce u jednotlivých položek, na jejichž základě se Účetní dvůr domnívá, že prostředky Účetního dvora byly zneužity, pokud jde o výdaje na služební cesty a denní příspěvky, výdaje na reprezentaci a pohoštění a výdaje vzniklé užíváním služebního vozidla a využíváním služeb řidiče. Toto konstatování je třeba vykládat rovněž s ohledem na upřesnění uvedená v žalobě, kterými žalobce zdůrazňuje, že neexistence jakýchkoli připomínek ke všem záznamům v inkasní tabulce nad rámec toho, co je uvedeno v žalobě a jejích přílohách, v žádném případě neznamená, že by žalobce uznal opodstatněnost nároků Účetního dvora.

171

V důsledku toho je výtka vycházející z existence „zjevných chyb“ dostatečně podložena na to, aby byla přípustná. Nyní je tedy třeba přezkoumat opodstatněnost výtek vycházejících z porušení zásad právní jistoty a ochrany legitimního očekávání, jakož i z existence „zjevných chyb“.

172

Žalobce ve svém vyjádření k důsledkům, které je třeba pro projednávanou věc vyvodit z rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), uvádí, že pokud jde o výtku založenou na porušení zásady právní jistoty a ochrany legitimního očekávání, je třeba zohlednit to, co Soudní dvůr uvedl v bodech 364 až 381 uvedeného rozsudku.

173

V bodě 364 rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), přitom Soudní dvůr uvedl, že i když se žalobce formálně dovolával jak zásady právní jistoty, tak zásady ochrany legitimního očekávání, jeho argumentace se ve skutečnosti týkala výlučně druhé z těchto zásad.

174

V řízení v projednávané věci je třeba uvést, že v replice předložené po vyhlášení rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), se argumentace žalobce týkající se čtvrtého žalobního důvodu již neodvolává na zásadu právní jistoty. Čtvrtý žalobní důvod je tedy třeba přezkoumat pouze z hlediska zásady ochrany legitimního očekávání a případných „zjevných chyb“.

175

Zaprvé, pokud jde o údajné porušení zásady ochrany legitimního očekávání, žalobce tvrdí, že Účetní dvůr porušil tuto zásadu, neboť žalobci se na základě udělených povolení a praxe Účetního dvora dostalo přesných, bezpodmínečných a souhlasných ujištění pocházejících ze spolehlivých zdrojů po dobu více než deseti let, což v něm vyvolalo legitimní očekávání, že prováděné platby byly oprávněné.

176

Zadruhé, pokud jde o případné „zjevné chyby“, jak je uvedeno v bodě 170 výše, žalobce v podstatě považuje za chybné důvody, o které se Účetní dvůr opíral při určení neoprávněně vyplacených částek.

177

Pokud jde o výtky vycházející z porušení zásady ochrany legitimního očekávání, žalobce uvádí, že je netvrdí ve vztahu k prostředkům vynaloženým Účetním dvorem na výdaje na reprezentaci a pohoštění a na užívání služebního vozidla a využívání služeb řidiče. Trvá na nich však ve vztahu k cestovním příkazům.

178

V rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782, body 365 až 374), Soudní dvůr uvedl následující:

„365 Podle ustálené judikatury Soudního dvora předpokládá právo dovolávat se zásady ochrany legitimního očekávání, že příslušné orgány Unie poskytly dotčené osobě přesná, bezpodmínečná a souhlasná ujištění pocházející z oprávněných a spolehlivých zdrojů (rozsudek ze dne 8. září 2020, Komise a Rada v. Carreras Sequeros a další, C‑119/19 P a C‑126/19 P, EU:C:2020:676, bod 144, jakož i citovaná judikatura).

366 Použitelnost této zásady musí být od počátku vyloučena, pokud jde o prostředky vynaložené Účetním dvorem na reprezentaci a pohoštění, jakož i na užívání služebního vozidla a využívání služeb řidiče.

367 V souladu s judikaturou Soudního dvora nemohou zaprvé takové platby, jako jsou platby výdajů na reprezentaci a pohoštění, při neexistenci jiných relevantních faktorů, a dokonce ani v případě, že mezi těmito platbami a zpochybněním jejich oprávněnosti uplynula dlouhá doba, vyvolat, pokud jde o příjemce, legitimní očekávání, že tyto platby již nemohou být zpochybněny (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. června 2016, Marchiani v. Parlament, C‑566/14 P, EU:C:2016:437, bod 79).

368 Postup Účetního dvora spočívající v poskytování náhrad za výdaje na reprezentaci a pohoštění na základě informací poskytnutých [žalobcem], aniž si vyžádal další informace a zpochybnil opodstatněnost jeho žádostí o náhrady, přitom nemůže stačit k prokázání, že mu tento orgán poskytl přesná, bezpodmínečná a souhlasná ujištění ohledně oprávněnosti těchto žádostí.

369 Užívání služebního vozu nebo využívání služeb řidiče ze strany [žalobce] nebylo zadruhé předmětem žádného výslovného rozhodnutí Účetního dvora a žádné jiné zvláštní stanovisko Účetního dvora ohledně praxe, kterou měl [žalobce] v tomto ohledu dodržovat, nebylo před Soudním dvorem zmíněno.

370 I kdyby tedy Účetní dvůr v této věci připustil trvání praxe, o jejíž existenci nemohl nevědět, jak tvrdí [žalobce], nemůže tato okolnost každopádně stačit k prokázání toho, že mu tento orgán poskytl v tomto ohledu přesná, bezpodmínečná a souhlasná ujištění.

371 Cestovní příkazy vydané výslovně na žádost [žalobce] předsedou Účetního dvora naopak představují dostatečná ujištění […] k tomu, aby si mohl v zásadě vytvořit legitimní očekávání ohledně oprávněnosti dotčených služebních cest.

372 Vzhledem k tomu je důležité nejprve uvést, že z judikatury Soudního dvora plyne, že jednotlivec se nemůže dovolávat legitimního očekávání s ohledem na zachování situace, v níž došlo k podvodu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. června 2017, Santogal M-Comércio e Reparação de Automóveis, C‑26/16, EU:C:2017:453, bod 76 a citovaná judikatura).

373 Pokud jde dále o povinnost členů Účetního dvora […] důsledně dodržovat ohlašovací povinnosti stanovené normami přijatými Účetním dvorem s cílem zajistit, že tento orgán bude plně informován o žádostech o použití prostředků tohoto orgánu, nemůže cestovní příkaz vydaný na základě žádosti, která neobsahuje informace nezbytné k tomu, aby předseda téhož orgánu mohl posoudit oprávněnost dotčené služební cesty, […] ani v případě neexistence podvodu založit na straně dotčeného člena legitimní očekávání v tuto oprávněnost.

374 Konečně zásady ochrany legitimního očekávání se nemůže dovolávat osoba, která se dopustila zjevného porušení platné právní úpravy (rozsudky ze dne 16. května 1991, Komise v. Nizozemsko, C‑96/89, EU:C:1991:213, bod 30, jakož i ze dne 14. července 2005, ThyssenKrupp v. Komise, C‑65/02 P a C‑73/02 P, EU:C:2005:454, bod 41 a citovaná judikatura).“

179

V důsledku toho není třeba v tomto řízení zkoumat tvrzené porušení zásady ochrany legitimního očekávání, pokud jde o prostředky vynaložené Účetním dvorem na výdaje na reprezentaci a pohoštění a na užívání služebního vozidla a využívání služeb řidiče.

180

Naproti tomu je třeba posoudit, zda cestovní příkazy vydané předsedou Účetního dvora na žádost žalobce mohly založit legitimní očekávání žalobce, že výdaje spojené s dotčenými služebními cestami jsou oprávněné.

181

Po vyhlášení rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), žalobce uvedl, že trvá na své výtce vycházející z existence „zjevných chyb“, pouze pokud jde o činnosti, které Soudní dvůr v uvedeném rozsudku označil za nikoli neoprávněné, a to v rámci přezkumu prvního žalobního důvodu vzneseného Účetním dvorem.

182

V tomto ohledu ze spisu vyplývá, že Soudní dvůr v rámci tohoto žalobního důvodu považoval několik činností, které jsou součástí inkasní tabulky, za neoprávněné nebo zjevně neoprávněné. Je tedy třeba dospět k závěru, že již není třeba rozhodovat ani o žádostech žalobce o náhradu výdajů souvisejících s těmito činnostmi, ani o otázce, zda cestovní příkazy vydané případně v souvislosti s těmito žádostmi mohou u žalobce vyvolat legitimní očekávání, pokud jde o jejich oprávněnost. Jedná se o činnosti týkající se žádostí o náhradu výdajů uvedených na řádcích č. 13, 15, 16, 18, 20, 21, 25, 26, 29, 32, 33, 36, 37, 39, 40, 42, 44, 45, 46, 48, 49, 50, 51, 52, 53, 54, 60, 61, 62, 64, 67, 68, 69, 70, 73, 74, 75, 76, 77, 78, 79, 80, 81, 82, 83, 84, 85, 86, 88, 93, 94, 95, 99, 100, 101, 104, 107, 108, 109, 112, 113, 114, 115, 118 (částečně), 120, 121, 122, 123, 124, 126, 127, 129, 130, 131, 132, 133, 134, 135, 136, 139, 140, 141, 144, 145, 146, 148, 149, 152, 154, 155 (částečně), 156, 158, 159, 162, 163, 164, 165, 166, 170, 172, 173, 174, 175, 177, 178, 179, 180, 181, 182, 188, 189, 191, 192, 193, 195, 197, 198, 200, 201, 202, 205, 206, 207, 209, 212, 213, 217, 219, 220, 221, 222, 223, 224, 225, 226, 227, 228, 229, 230, 231, 232, 233, 234, 235, 239, 240, 241, 242, 244, 246, 249, 250, 251, 252, 253, 254, 255, 256, 258, 259, 260, 261, 262, 263, 264, 265, 266, 267, 268, 269, 270, 271, 272, 273, 274, 275, 278, 280, 283, 285, 286, 287, 288, 289, 291, 292, 295, 296 (částečně), 297, 298, 299, 300, 302, 304, 305, 306, 307, 308, 309, 310 (částečně), 311, 312, 315, 316, 318, 321, 322, 324, 325, 326 (částečně), 327, 328, 329, 333, 337, 340, 341, 342, 343, 344, 345, 348, 349, 351, 353, 356, 359, 360, 361, 362, 363, 364, 365, 366, 368, 369, 371, 372, 375, 376, 377, 378, 380, 383, 384, 385, 386, 387, 388, 389, 390, 392, 393, 394, 396, 397, 398, 399, 400, 401, 404, 405, 406, 409, 410, 413, 414 a 416 inkasní tabulky.

183

Stejný závěr je třeba učinit, pokud jde o žádost o náhradu výdajů uvedenou na řádku č. 34, neboť žalobce v rámci organizačního procesního opatření uvedl, že ve vztahu k této žádosti již nebude trvat na výtce vznesené v rámci čtvrtého žalobního důvodu, a to s ohledem na bod 636 rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782).

184

S ohledem na žalobu na vrácení částek týkajících se žádostí o náhradu výdajů, kterou Tribunál považuje za promlčenou (viz bod 165 výše), je proto třeba přezkoumat pouze žádosti uvedené na řádcích č. 1, 2, 3, 4 a 5, 6, 7, 12, 14, 17, 19, 22, 23, 24, 27, 28, 31, 38, 41, 43, 47, 55, 56, 57, 59, 63, 65, 66, 89, 90, 92, 96, 97, 98, 103, 106, 110, 111, 116, 118 (částečně), 128, 137, 138, 142, 143, 147, 150, 151, 153, 155 (částečně), 157, 160, 161, 167, 168, 169, 171, 176, 183, 184, 187, 190, 194, 196, 199, 203, 204, 208, 210, 211, 214, 215, 216, 218, 236, 237, 238, 243, 245, 247, 248, 257, 276, 277, 279, 281, 284, 290, 293 a 294, 296 (částečně), 301, 303, 310 (částečně), 313, 314, 317, 319 a 320, 323, 326 (částečně), 330, 331, 334, 335, 336, 338, 339, 346, 347, 350, 352, 354, 355, 357, 358, 367, 370, 373 a 374, 379, 381, 382, 391, 395, 402, 403, 408, 411 a 412 inkasní tabulky.

185

V souvislosti s žalobou podanou Účetním dvorem, na jejímž základě byl vydán rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), Soudní dvůr k prvnímu žalobnímu důvodu Účetního dvora uvedl následující.

186

Soudní dvůr zaprvé uvedl, že v rámci řízení upraveného v čl. 286 odst. 6 SFEU mu přísluší, aby o tomto žalobním důvodu rozhodl na základě důkazních prostředků, které mu byly dány k dispozici, a z hlediska kritérií stanovených v čl. 286 odst. 6 SFEU, a to s cílem určit, zda lze tvrzené nesrovnalosti kvalifikovat jako porušení povinností vyplývajících z funkce člena Účetního dvora ve smyslu tohoto ustanovení (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 361).

187

Zadruhé Soudní dvůr uvedl, že ačkoli Účetní dvůr adresoval žalobci napadené rozhodnutí týkající se nesrovnalostí, které jsou předmětem prvního žalobního důvodu, který uplatnil v žalobě, která vedla k rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), jeho posouzení tohoto žalobního důvodu v uvedeném rozsudku se netýká stanovení případných částek, které by měl žalobce případně zaplatit, a nebylo jím tudíž dotčeno posouzení, které bude třeba provést ohledně tohoto rozhodnutí v rámci žaloby na neplatnost podané žalobcem u Tribunálu podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 362).

188

Řízení upravené v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU představuje procesní prostředek přezkumu legality aktů orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie, který může v souladu s čl. 263 druhým pododstavcem SFEU vést ke zrušení dotčeného aktu pro nedostatek příslušnosti, pro porušení podstatných formálních náležitostí, pro porušení Smluv nebo jakéhokoli právního předpisu týkajícího se jejich provádění anebo pro zneužití pravomoci. Z toho vyplývá, že v rámci tohoto řízení musí Tribunál v projednávané věci v rámci přezkumu legality posoudit, zda některý z těchto důvodů odůvodňuje zrušení napadeného rozhodnutí.

189

V rámci tohoto přezkumu legality unijní soud v zásadě vykonává úplný přezkum legality aktu po meritorní stránce, tedy přezkum, který zahrnuje jak právní, tak skutkové důvody aktu a jeho obsah. V tomto případě unijní soud ověřuje zejména správnost posouzení skutečností provedených autorem aktu (rozsudek ze dne 14. července 2021, Arnautu v. Parlament, T‑740/20, nezveřejněný, EU:T:2021:444, bod 87).

190

V tomto ohledu musí ověřit věcnou správnost uplatňovaných důkazů, jejich věrohodnost a soudržnost (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 15. února 2005, Komise v. Tetra Laval, C‑12/03 P, EU:C:2005:87, bod 39; ze dne 7. dubna 2016, ArcelorMittal Tubular Products Ostrava a další v. Hubei Xinyegang Steel, C‑186/14 P a C‑193/14 P, EU:C:2016:209, bod 36, a ze dne 23. října 2018, McCoy v. Výbor regionů,T‑567/16, EU:T:2018:708, bod 98). Z tohoto hlediska je předmětem úplného přezkumu i posouzení důkazní hodnoty dokumentů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. září 2004, Valmont v. Komise, T‑274/01, EU:T:2004:266, bod 43). Přesvědčivými důkazy musí být v této souvislosti podloženo i komplexní nebo náročné posouzení, které administrativa provádí (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 15. února 2005, Komise v. Tetra Laval, C‑12/03 P, EU:C:2005:87, bod 41, a ze dne 7. dubna 2016, Akhras v. Rada, C‑193/15 P, EU:C:2016:219, bod 56). Soud tudíž musí provést důkladný přezkum důkazů i za takových okolností (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. července 2008, Bertelsmann a Sony Corporation of America v. Impala, C‑413/06 P, EU:C:2008:392, bod 146).

191

Článek 264 SFEU stanoví, že je-li žaloba opodstatněná, je napadený akt prohlášen za od počátku neplatný. Unijní soud proto každopádně nemůže nahradit svým vlastním odůvodněním odůvodnění autora napadeného aktu (rozsudky ze dne 27. ledna 2000, DIR International Film a další v. Komise, C‑164/98 P, EU:C:2000:48, bod 38; ze dne 22. prosince 2008, British Aggregates v. Komise, C‑487/06 P, EU:C:2008:757, bod 141, a ze dne 28. února 2013, Portugalsko v. Komise, C‑246/11 P, nezveřejněný, EU:C:2013:118, bod 85). Autor napadeného aktu je nicméně i nadále oprávněn doplnit své odůvodnění, spadá-li do celkového odůvodnění tohoto aktu a do kontextu, který je adresátovi tohoto aktu znám při jeho přijetí.

192

Kromě toho podle judikatury platí, že aktům orgánů v zásadě svědčí domněnka legality, a mají tedy právní účinky, pokud nejsou zrušeny nebo odvolány (rozsudek ze dne 27. září 2006, Roquette Frères v. Komise, T‑322/01, EU:T:2006:267, bod 333).

193

V projednávané věci s ohledem na domněnku legality napadeného rozhodnutí uvedenou v bodě 192 výše leží v případě pochybností o oprávněnosti částek, které byly žalobci uhrazeny, důkazní břemeno na žalobci, aby u každé žádosti o náhradu výdajů prokázal, že dotčené výdaje vynaložil v souladu s platnými pravidly. V tomto ohledu z judikatury vyplývá, že je na žalobci, aby předložil důkazy umožňující zpochybnit rozhodnutí týkající se vrácení neoprávněně vyplacených částek (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudky ze dne 7. března 2018, Le Pen v. Parlament, T‑140/16, nezveřejněný, EU:T:2018:122, body 61 až 66, a ze dne 19. června 2018, Le Pen v. Parlament, T‑86/17, nezveřejněný, EU:T:2018:357, bod 121 a násl.). Obecně řečeno, musí mít možnost předložit doklady prokazující, že tyto částky byly použity v souladu s platnými pravidly (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 22. prosince 2005, Gorostiaga Atxalandabaso v. Parlament, T‑146/04, EU:T:2005:584, bod 157).

194

Jak bylo uvedeno v bodě 166 výše, nesrovnalosti zjištěné Účetním dvorem ve vztahu k žalobci v napadeném rozhodnutí byly předmětem žaloby podané Účetním dvorem, která vedla k vydání rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782). Konkrétně z žalobních důvodů, které Účetní dvůr předložil na podporu této žaloby k Soudnímu dvoru, se první týkal zneužití prostředků Účetního dvora žalobcem k financování činností, které nesouvisejí s jeho funkcí člena Účetního dvora nebo jsou s ní neslučitelné. Soudní dvůr se k tomuto žalobnímu důvodu vyjádřil v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782, body 359 až 799), když rozhodl, že žalobce porušil své povinnosti vyplývající z funkce člena Účetního dvora (viz bod 53 výše).

195

V projednávané věci, pokud jde o čtvrtý žalobní důvod, žalobce tvrdí, že to, co je v něm uvedeno, Soudní dvůr posoudil v bodech 359 až 363 a 387 až 799 rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782). Kromě toho Soudní dvůr v bodech 392, 615 až 618 a 700 téhož rozsudku vymezil, kdy je třeba považovat služební cestu nebo vyplacení denních příspěvků a výdajů na reprezentaci a služební cestu řidiče, které podepsal žalobce jako schvalující osoba, za oprávněné. Domnívá se, že je sice vhodné zohlednit závěry Soudního dvora, které se ukáží jako užitečné pro toto řízení, takže tuto užitečnost je třeba posuzovat v každém případě, avšak v tomto řízení nelze zpochybňovat to, co Soudní dvůr rozhodl v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), s ohledem na spis, který mu byl předložen, a na jeho skutková a právní zjištění.

196

Účetní dvůr tvrdí, že žaloba, na jejímž základě byl vydán rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), a tato žaloba jsou autonomní a každá z nich sleduje své vlastní funkce, přičemž cílem první žaloby je zajistit řádné fungování unijních orgánů, jak Soudní dvůr uvedl v bodě 86 tohoto rozsudku, zatímco druhá žaloba představuje žalobu na neplatnost podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU směřující proti rozhodnutí Účetního dvora o vrácení vyplacených částek. Podle Účetního dvora přísluší Tribunálu, aby v rámci projednávané žaloby posoudil skutečnosti, které předložil. Dále připomíná, že Soudní dvůr v uvedeném rozsudku neuznal žádnou činnost za oprávněnou a pouze konstatoval, že některé činnosti nejsou zjevně neoprávněné pro účely řízení podle čl. 286 odst. 6 SFEU.

197

S ohledem na tyto argumenty účastníků řízení je třeba posoudit, zda a do jaké míry lze v tomto řízení přijmout posouzení Soudního dvora v řízení, v němž byl vydán rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782).

198

V tomto ohledu je třeba nejprve připomenout, že předmět žaloby podané na základě čl. 286 odst. 6 SFEU, v rámci níž Soudní dvůr zaujal stanovisko týkající se žalobce, je odlišný od projednávané žaloby. První se týká zjištění porušení povinností vyplývajících z funkce člena Účetního dvora ve smyslu tohoto ustanovení a případného uložení sankce. Podle judikatury Soudního dvora má řízení upravené v čl. 286 odst. 6 SFEU svou vlastní funkci v tom, že směřuje k zajištění řádného fungování evropských orgánů (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 86). Navíc v rámci tohoto řízení Soudnímu dvoru přísluší přezkoumat s využitím plného rozsahu své posuzovací pravomoci, zda skutečnosti vytýkané dotčenému členovi Účetního dvora představují nesplnění povinností vyplývajících z jeho postavení (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 87).

199

Naproti tomu předmětem projednávané žaloby, podané podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, je vrácení neoprávněně vyplacených částek a zrušení napadeného rozhodnutí. Jak bylo uvedeno v bodě 188 výše, řízení upravené v tomto ustanovení představuje procesní prostředek přezkumu legality aktů orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie, který může v souladu s jeho druhým pododstavcem vést ke zrušení dotčeného aktu pro nedostatek příslušnosti, pro porušení podstatných formálních náležitostí, pro porušení Smluv nebo jakéhokoli právního předpisu týkajícího se jejich provádění anebo pro zneužití pravomoci. Z toho vyplývá, že v rámci tohoto řízení musí Tribunál v projednávané věci posoudit, zda některý z těchto důvodů odůvodňuje zrušení napadeného rozhodnutí v rámci jeho přezkumu legality, jak bylo připomenuto v bodech 189 až 193 výše.

200

Dále je třeba uvést, že důkazní břemeno v tomto řízení se liší od důkazního břemene použitelného v řízení, v němž byl vydán rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782). V rámci uvedené žaloby Účetního dvora spočívalo důkazní břemeno ohledně porušení povinností žalobce ve smyslu čl. 286 odst. 6 SFEU na Účetním dvoru, který tuto žalobu podal. Účetní dvůr tedy musel prokázat, že zjištěné nesrovnalosti byly dostatečně závažné a zjevné, aby představovaly nesplnění povinností žalobce vyplývajících z jeho funkce člena Účetního dvora ve smyslu čl. 286 odst. 6 SFEU.

201

Naproti tomu v projednávané žalobě podané žalobcem na základě článku 263 SFEU leží důkazní břemeno na žalobci (viz bod 193 výše).

202

Je třeba připomenout, že v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), Soudní dvůr při konstatování, že první žalobní důvod Účetního dvora byl částečně opodstatněný, provedl právní posouzení každé z činností žalobce, které Účetní dvůr považoval za neoprávněné. V tomto ohledu Soudní dvůr dospěl částečně k závěru, že tyto nesrovnalosti jsou oprávněné nebo že nejsou zjevně neoprávněné, a zčásti, že jsou neoprávněné nebo že jsou zjevně neoprávněné (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, body 359 až 798).

203

Kromě toho je třeba uvést, že v rámci projednávané žaloby jsou nesrovnalosti, které Účetní dvůr v napadeném rozhodnutí vytkl žalobci a které se týkají úhrady výdajů neoprávněně hrazených z rozpočtu Unie, totožné s těmi, které uvedl na podporu své žaloby, jež vedla k vydání rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782). V obou těchto žalobách jsou totiž tyto nesrovnalosti uvedeny prostřednictvím téže tabulky uvedené v příloze obou žalob.

204

S ohledem na to, že předmět projednávané žaloby je odlišný od předmětu žaloby, která vedla k vydání rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782) (viz body 198 a 199 výše), na odlišnou povahu důkazního břemene (viz bod 199 výše) a na skutečnost, že v projednávané věci byly žaloba, replika a duplika podány až po vyhlášení uvedeného rozsudku, mohli účastníci tohoto řízení předložit nová vysvětlení, tvrzení a důkazy na podporu prokázání skutečného stavu těchto nesrovnalostí, pokud jde o Účetní dvůr, nebo za účelem jejich vyvrácení, pokud jde o žalobce.

205

Z toho vyplývá, že pouze v případě stejných skutečností a důkazů, které byly uvedeny jak v žalobě, na jejímž základě byl vydán rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), tak v projednávané žalobě, se Tribunál musí bez dalšího upřesnění a bez pochybností ztotožnit v projednávané věci s posouzením, jež provedl Soudní dvůr v uvedeném rozsudku.

206

S ohledem na výše uvedené bude v projednávané věci třeba posoudit jednotlivé činnosti žalobce týkající se žádostí o náhradu výdajů uvedených na řádcích inkasní tabulky uvedených v bodě 184 výše, a to s ohledem na argumenty a vysvětlení předložené účastníky řízení před Tribunálem, aby bylo možné určit, zda je vhodné přijmout stejné posouzení, jaké přijal Soudní dvůr ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782).

207

V projednávané věci, jelikož unijní soud nemůže nahradit úvahy autora aktu svými vlastními úvahami, jak bylo uvedeno v bodě 191 výše, je třeba při zkoumání, zda se žalobci podařilo prokázat oprávněnost vynaložených výdajů, zohlednit důvody, které Účetní dvůr uvedl v napadeném rozhodnutí a na jejichž základě měl za to, že výdaje vynaložené žalobcem byly z rozpočtu Unie uhrazeny neoprávněně. Pouze ve světle těchto důvodů je třeba posoudit, zda se žalobci podařilo vyvrátit tyto důvody a prokázat jejich oprávněnost.

208

Ve světle poznámek uvedených v bodech 177 až 207 výše je třeba přezkoumat výtky vycházející z porušení zásady ochrany legitimního očekávání a z existence „zjevných chyb“ týkajících se činností žalobce v souvislosti s žádostmi o náhradu výdajů uvedenými na řádcích inkasní tabulky zmíněných v bodě 184 výše.

209

Vzhledem k tomu, že Účetní dvůr v napadeném rozhodnutí rozlišuje mezi třemi druhy výdajů, a to zaprvé mezi výdaji na služební cesty a denními příspěvky, zadruhé mezi výdaji na reprezentaci a zatřetí mezi výdaji souvisejícími s užíváním služebního vozidla a s využitím služeb řidiče, stejný přístup by měl být uplatněn, pokud jde o přezkum nesrovnalostí, které zjistil u žalobce, omezený na činnosti žalobce, kterých se týkaly žádosti o náhradu výdajů uvedené na řádcích inkasní tabulky zmíněných v bodě 184 výše.

210

Úvodem je třeba připomenout, že v řízení, ve kterém byl vydán rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), ohledně zásady ochrany legitimního očekávání Soudní dvůr uvedl, že Účetní dvůr nemůže vytýkat žalobci, že měl prospěch z platby cestovních výdajů nebo denních příspěvků z titulu služební cesty schválené předsedou Účetního dvora na základě žádosti, která neměla podvodnou povahu a obsahovala nezbytné informace a jejíž neoprávněnost se nejevila jako zjevná (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 380). Soudní dvůr dospěl k závěru, že otázku, zda cestovní příkazy vydané na žádost žalobce předsedou Účetního dvora měly takovou povahu, že u dotčené osoby založily legitimní očekávání, že dotčené služební cesty jsou oprávněné, musí být předmětem posouzení případ od případu, vycházejícího zejména z porovnání důvodu uvedeného v žádosti o povolení a skutečného účelu služební cesty, jak plyne z předložených důkazů.

211

Soudní dvůr rovněž upřesnil, že žádost o náhradu výdajů na služební cestu nebo o vyplacení denních příspěvků by měla být považována za neoprávněnou, je-li prokázáno, že činnost skutečně vykonávanou na základě dotčeného cestovního příkazu nelze spojit s výkonem funkce žalobce. Soudní dvůr upřesnil, že tato nesrovnalost může být pro účely řízení podle čl. 286 odst. 6 SFEU zohledněna tehdy, byl-li cestovní příkaz získán podvodem nebo na základě žádosti neobsahující nezbytné informace, případně tehdy, je-li nedostatek souvislosti mezi touto činností a těmito funkcemi zjevný (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 392).

212

Úvahy Soudního dvora připomenuté v bodech 210 a 211 výše se musí v tomto řízení použít mutatis mutandis. Jejich uplatnění v projednávané věci však ve vztahu k řízení, v němž byl vydán rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), musí zohlednit nové argumenty a důkazy předložené účastníky řízení, zejména s ohledem na odlišné důkazní břemeno účastníků řízení a odlišný předmět projednávané žaloby, který se týká otázky vrácení neoprávněně vyplacených částek podle nařízení 2018/1046 a zrušení napadeného rozhodnutí podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU.

213

Je třeba rovněž připomenout, že v projednávané věci byly cestovní příkazy vydány na žádost žalobce předsedou Účetního dvora s přihlédnutím k informacím, které poskytl, zatímco napadené rozhodnutí bylo přijato na základě zprávy OLAF, která konstatovala, že informace, které žalobce poskytl Účetnímu dvoru ve svých cestovních příkazech, byly nedostatečné k tomu, aby předseda Účetního dvora mohl rozhodnout, zda je činnost v zájmu Účetního dvora (viz bod 104 výše). S ohledem na nedostatek vyšetřovacích pravomocí Účetního dvora ve vztahu k pravomocím OLAF, jak je uvedeno v bodě 107 výše, je proto třeba v tomto řízení zohlednit závěry zprávy OLAF při posuzování, zda cestovní příkaz vydaný na žádost žalobce předsedou Účetního dvora mohl založit jeho legitimní očekávání, že předmětná služební cesta byla oprávněná.

214

Pro účely tohoto posouzení je třeba s ohledem na důkazní břemeno uvedené v bodě 193 výše posoudit, zda se žalobci podařilo prokázat, případně na základě nových důkazů, které mohou zpochybnit zjištění uvedená ve zprávě OLAF, že cestovní příkaz nebyl získán podvodem nebo na základě žádosti, v níž nebyly uvedeny podstatné informace, nebo že činnost skutečně vykonaná na základě dotčeného cestovního příkazu může souviset s výkonem jeho povinností.

215

Z žádostí o náhradu výdajů uvedených na řádcích inkasní tabulky zmíněných v bodě 184 výše se velká část žádostí žalobce, které byly schváleny Účetním dvorem a vedly k úhradě výdajů na služební cesty nebo k vyplacení denních příspěvků, týkala setkání s politickými představiteli. Jedná se o žádosti o náhradu výdajů uvedené na řádcích č. 1, 7, 19, 41, 43, 59, 92, 97, 118 (částečně), 169, 171, 203, 204, 208, 211, 215, 238, 248, 296 (částečně), 301, 303, 313, 314, 319 a 320, 326 (částečně), 330 (částečně), 331 (částečně), 334 (částečně), 336, 339 (částečně), 346, 352, 355, 373 a 374 (částečně), 381, 382 (částečně), 395 a 402 inkasní tabulky.

216

Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že Účetní dvůr zpochybňuje výdaje na služební cesty nebo denní příspěvky vynaložené žalobcem v souvislosti s jeho činností uvedenou na těchto řádcích, neboť má za to, že v podstatě nesouvisejí s jeho funkcí člena Účetního dvora nebo s jeho prací.

217

Žalobce uvádí, že jeho schůzky s politiky mohou souviset s výkonem jeho funkce člena Účetního dvora, takže je třeba je považovat za oprávněné a za takové, které zakládají jeho legitimní očekávání ohledně jejich oprávněnosti. V podstatě odkazuje na závěry Soudního dvora v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), v němž Soudní dvůr zejména uvedl, že výkon funkce člena Účetního dvora může zahrnovat protokolární činnosti, zejména s cílem seznamovat s prací Účetního dvora, propagovat ji, jakož i udržovat v zájmu tohoto orgánu vztahy s předními představiteli. Kromě toho žalobce uvádí, že Soudní dvůr upřesnil, že takové protokolární činnosti se mohou častěji týkat představitelů pocházejících z téhož členského státu jako dotčený člen Účetního dvora. Dále uvádí, že toto řízení nemůže Účetnímu dvoru umožnit zpochybnit to, co Soudní dvůr rozhodl v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), s ohledem na spis, který mu byl předložen, a na jeho skutková a právní zjištění.

218

V řízení, ve kterém byl vydán rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), Soudní dvůr rozhodl, že transparentně povolené služební cesty, jejichž účelem bylo setkání s politickými představiteli, nelze z důvodu jejich účelu obecně považovat za zjevně neoprávněné (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 438). Pokud jde konkrétně o setkání žalobce se členy dotčené politické strany, Soudní dvůr v rámci téhož řízení uvedl, že úzké vazby zjištěné mezi žalobcem a dotčenou politickou stranou však nemohou v rámci tohoto řízení stačit k založení domněnky, z níž by bylo možné systematicky vyvozovat, že služební cesty za účelem setkání s určitým politickým představitelem jsou zjevně neoprávněné jen proto, že tento politický představitel je členem této politické strany (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 464). Podle Soudního dvora totiž zejména s ohledem na významnou roli, kterou tato strana hraje v belgickém politickém životě, a na vztahy, které v ní žalobce mohl oprávněně mít z důvodu své činnosti před nástupem do funkce, nelze zorganizování určitého počtu protokolárních služebních cest za politickými představiteli náležejícími k téže straně považovat za nepravděpodobné (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 465).

219

Účetní dvůr v podstatě tvrdí, že vyšetřování OLAF odhalilo různá opomenutí, která umožnila zakrýt skutečný soukromý účel činnosti žalobce. Účetní dvůr vytýká žalobci, že udržoval pravidelné a intenzivní vztahy s omezeným okruhem vysoce postavených politiků, kteří byli členy dotčené politické strany, k níž žalobce patřil před svým jmenováním do Účetního dvora, a které žalobce dlouhodobě znal. Podle jeho názoru se tyto vztahy týkaly nedeklarované politické činnosti nebo v žádném případě nesouvisely s výkonem funkce člena Účetního dvora.

220

V rozsahu, v němž argumentace žalobce v tomto řízení v podstatě pouze odkazuje na posouzení, které Soudní dvůr provedl v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), a s ohledem na poznámky Tribunálu uvedené v bodech 202 až 205 výše, je třeba za účelem ověření, zda cestovní příkazy týkající se žádostí o náhradu výdajů uvedených na řádcích zmíněných v bodě 215 výše byly takové, že mohly u žalobce založit legitimní očekávání, že dotčené služební cesty byly oprávněné, nejprve přezkoumat, zda sám Účetní dvůr předkládá nové argumenty nebo vysvětlení ve vztahu k těm, které ohledně těchto žádostí uvedl před Soudním dvorem, a pokud ano, určit, zda lze s ohledem na tyto nové skutečnosti posoudit oprávněnost dotčených žádostí odlišně od posouzení přijatého Soudním dvorem, nebo zda je Tribunál povinen se v rámci tohoto řízení ztotožnit s posouzením, které přijal Soudní dvůr v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782) (viz bod 205 výše).

221

V tomto ohledu se Účetní dvůr ve své argumentaci před Tribunálem neopírá pouze o skutečnost, že politici uvedení v dotčených cestovních příkazech byli členy dotčené politické strany a že byli známými žalobce. Účetní dvůr poskytuje další konkrétní vysvětlení, aby prokázal, že schůzky žalobce s dotčenými politiky, kteří byli členy této politické strany, byly oddělitelné od jeho povinností člena Účetního dvora vzhledem k jejich četnosti a omezenému a totožnému okruhu osob, s nimiž se setkával, jak odhalilo vyšetřování OLAF.

222

Zaprvé je třeba skutečně konstatovat, aniž by to žalobce zpochybňoval, že během dvou funkčních období na Účetním dvoře měl časté styky s politickými představiteli, kteří byli členy dotčené politické strany.

223

Nejprve je třeba připomenout, jak je uvedeno v bodech 111 a 112 výše, že četnost schůzek žalobce s politickými představiteli, kteří byli členy dotčené politické strany, byla zjištěna během vyšetřování OLAF. OLAF jednak stanovil, že se žalobce během svého mandátu nejméně 188krát setkal s belgickými politiky, kteří byli převážně členy dotčené politické strany. Podle zprávy OLAF tento počet odpovídal 24 % všech schůzek nebo obědů žalobce, kterých se týkaly jeho žádosti o náhradu výdajů. Je třeba poznamenat, že se to týká všech řádků uvedených v bodě 215 výše, s výjimkou řádků č. 314, 319 a 320 inkasní tabulky. OLAF rovněž zjistil souvislost mezi schůzkami s belgickými politiky a týdenními schůzkami předsednictva dotčené politické strany. Zpráva OLAF v této souvislosti uvádí, že během svého vyšetřování OLAF zajistil zápisy ze 44 schůzí, které prokazují přítomnost členů předsednictva dotčené politické strany v období od 17. listopadu 2008 do 29. dubna 2010. OLAF zjistil, že se žalobce zúčastnil 28 schůzek.

224

Následně v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782) Soudní dvůr konstatoval, že 42 služebních cest, které žalobce prezentoval jako cesty za účelem setkání s belgickými politickými představiteli, mohlo být přímo spojeno s politickou činností žalobce, která byla neslučitelná s jeho pracovními povinnostmi, neboť ve skutečnosti měly žalobci umožnit účast na zasedání předsednictva dotčené politické strany nebo na aktivitách či recepcích pořádaných touto politickou stranou (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, body 442 až 457). Dále je třeba připočíst deset žádostí o náhradu výdajů na reprezentaci, které Soudní dvůr považoval za neoprávněné, neboť přímo souvisely s politickou činností žalobce (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, body 633 až 637).

225

[Ve znění oprav provedených usnesením ze dne 24. června 2025] Kromě schůzek uvedených v bodě 224 výše a schůzek uvedených v bodě 184 výše je třeba uvést, že se žalobce zúčastnil dalších 64 schůzek s politiky, vždy členy dotčené politické strany, v rámci služební cesty nebo žádosti o náhradu výdajů na reprezentaci (řádky č. 19, 23, 24, 27, 41, 43, 57, 59, 65, 66, 89, 92, 96, 97, 111, 116, 118, 168, 169, 171, 183, 184, 190, 203, 204, 208, 211, 215, 218, 236, 238, 248, 257, 276, 281, 293 a 294, 296, 303, 313, 314, 323, 326, 330, 331, 334, 336, 338, 339, 346, 350, 352, 354, 355, 357, 358, 367, 370, 381, 382, 395, 402 a 408 inkasní tabulky). Kromě těchto schůzek se uskutečnily také schůzky s členem kabinetu politického představitele, tj. tři schůzky uvedené na řádcích č. 1, 7 a 301 inkasní tabulky.

226

Zadruhé ze skutečností obsažených ve spise vyplývá, že se žalobce setkal s omezeným počtem politických představitelů, z nichž všichni byli členy dotčené politické strany, a to jak na vnitrostátní úrovni, tak na úrovni Unie, přičemž převážná většina těchto setkání byla uspořádána v regionu původu žalobce.

227

Je třeba konstatovat, že četnost schůzek žalobce s omezeným počtem belgických politických představitelů, členů dotčené politické strany, během jeho dvou funkčních období u Účetního dvora prokazuje zvláštní kontext těchto schůzek, a představuje tak zásadní informaci, kterou Účetní dvůr neměl k dispozici v okamžiku schválení každé žádosti o náhradu výdajů na služební cesty a příspěvků, kterou žalobce předložil samostatně po těchto schůzkách. Tyto specifické souvislosti bylo možné pochopit až po důkladném prozkoumání situace úřadem OLAF na základě dodatečných informací získaných po schválení těchto služebních cest předsedou Účetního dvora. Vzhledem k opomenutí této podstatné informace se tedy žalobce nemůže dovolávat legitimního očekávání pokud jde o cestovní příkazy týkající se schůzek s belgickými politiky nebo členy jejich kabinetů, kteří jsou všichni členy dotčené politické strany, které jsou uvedeny na řádcích č. 1, 7, 19, 41, 43, 59, 92, 97, 118 (částečně), 169, 171, 203, 204, 208, 211, 215, 238, 248, 296 (částečně), 301, 303, 313, 326 (částečně), 330 (částečně), 331 (částečně), 334 (částečně), 336, 339 (částečně), 346, 352, 355, 373 a 374 (částečně), 381, 382 (částečně), 395 a 402 inkasní tabulky.

228

Tento závěr nemůže být argumenty žalobce zpochybněn.

229

Žalobce se domnívá, že dlouholetá známost s osobou, s níž se setkal, zjevně nepostačuje k tomu, aby bylo setkání zdiskreditováno jako nesouvisející s výkonem jeho povinností. Podle žalobce nic nebrání členovi Účetního dvora, aby se setkal se známými osobami. Dále v podstatě uvádí, že sedm setkání s členem kabinetu vedoucího politické skupiny v Parlamentu během dvanácti let v rámci služebních cest uvedených na řádcích č. 1, 7 a 301 inkasní tabulky zjevně neprokazují, že by setkání s touto osobou sloužilo čistě politickým účelům, a tudíž nebylo součástí výkonu funkce člena Účetního dvora.

230

Je pravda, že pouhá okolnost, že se konalo setkání s osobou známou žalobci, nutně neprokazuje, že takové setkání nesouviselo s výkonem funkce žalobce. Je rovněž pravda, že počet schůzek, které žalobce absolvoval s určitou osobou během svého působení ve funkci člena Účetního dvora, sám o sobě nepostačuje k prokázání toho, že se každá schůzka týkala nedeklarované politické činnosti žalobce nebo nesouvisela s jeho funkcí člena Účetního dvora.

231

Nicméně žádosti žalobce o náhradu výdajů uvedené na řádcích zmíněných v bodě 227 výše je třeba posuzovat v jejich konkrétním kontextu.

232

V bodech 222 až 226 výše totiž bylo uvedeno, že během funkčního období žalobce u Účetního dvora byly tyto schůzky velmi časté a účastnil se jich omezený počet osob. Tuto četnost schůzek s omezeným počtem osob je třeba vykládat ve světle zjištění Soudního dvora, že žalobce po větší část svých dvou funkčních období na Účetním dvoře vykonával aktivní politickou činnost, která se projevovala zejména přímou a pravidelnou účastí v řídícím orgánu vnitrostátní politické strany, přičemž dospěl k závěru, že taková činnost je jasně neslučitelná s funkcí člena Účetního dvora (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, body 267 a 270).

233

Za těchto okolností nelze mít za to, že opakovaná setkání žalobce s velmi omezeným počtem politických představitelů na vnitrostátní úrovni, kteří byli všichni členy téže politické strany, k níž patřil před nástupem do funkce v Účetním dvoře, byla v zájmu Účetního dvora s cílem podpořit jeho práci nebo výměnu názorů související s jeho funkcemi. Takový způsob výkonu funkce člena Účetního dvora totiž ohrožuje dodržování pravidel chování, která se na něj vztahují jako na osobu zastávající vedoucí funkci v unijním orgánu. Jak vysvětlil generální advokát Hogan ve svém stanovisku ve věci Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2020:1052), členové Účetního dvora musí dodržovat povinnosti nezávislosti, bezúhonnosti a zdrženlivosti stanovené v článcích 285 a 286 SFEU, ale také splňovat nejvyšší normy nestrannosti a nezúčastněnosti. Pro členy Účetního dvora, kteří jsou, jak již bylo uvedeno, finančním svědomím Unie, to nutně znamená plnou odpovědnost co do způsobu, jakým vynakládají veřejné prostředky, a v důsledku toho určitou transparentnost co do způsobu, jakým tak činí (stanovisko generálního advokáta Hogana ve věci Účetní dvůr v. Pinxten, C‑130/19, EU:C:2020:1052, bod 76).

234

S ohledem na tento kontext je tedy třeba konstatovat, že neexistuje žádná souvislost mezi služebními cestami týkajícími se schůzek s politickými představiteli, členy dotčené politické strany, uvedenými na řádcích zmíněných v bodě 227 výše, a povinnostmi žalobce jako člena Účetního dvora, jestliže žalobce nepodal vysvětlení nebo nepředložil důkazy, které by prokazovaly opak.

235

Některé výtky Účetního dvora nebo prvky, které zjevně vyplývají ze spisu, potvrzují neexistenci takové souvislosti.

236

Zaprvé je třeba konstatovat, že ze služebních cest žalobce uvedených v bodě 227 výše ty, které jsou uvedeny na řádcích č. 19, 41, 118, 171, 203, 211, 215, 238, 303, 326, 331, 334, 346, 352 a 402 inkasní tabulky a které se uskutečnily v pondělí, přímo souvisejí s neohlášenou politickou činností žalobce a jsou neslučitelné s jeho povinnostmi. OLAF totiž při svém vyšetřování konstatoval, že týdenní schůze předsednictva dotčené politické strany se konaly v pondělí. OLAF rovněž uvedl, že je zřejmé, že mandát žalobce jako člena dotčené politické strany s hlasovacím právem vyžadoval jeho pravidelnou účast na těchto týdenních schůzích až do listopadu 2008. Ze zprávy OLAF dále vyplývá, že postavení žalobce jako člena dotčené politické strany bez hlasovacího práva, které měl od dubna 2010, vyžadovalo jeho účast alespoň na měsíčních schůzích pořádaných každé první pondělí v měsíci. Žalobce nepředložil žádné důkazy o tom, že by se v pondělí neúčastnil schůzí dotčené politické strany v rámci dotčených služebních cest.

237

Zadruhé, pokud jde o služební cesty uvedené na řádcích č. 19 a 296 (částečně) inkasní tabulky, které se týkají schůzek žalobce se dvěma poslanci Parlamentu, Účetní dvůr uvádí, že se jednalo o členy výboru pro rozvoj nebo výboru pro dopravu a cestovní ruch Parlamentu. Účetní dvůr měl za to, že povinnosti těchto členů nijak nesouvisí s povinnostmi žalobce, který byl během svého působení v Účetním dvoře pověřen kontrolou výdajů Unie na vnější vztahy, rozšíření a humanitární pomoc. Pokud jde o jednoho z těchto poslanců, Účetní dvůr navíc uvádí, že byl dříve až do roku 2002 členem stejné politické strany jako žalobce a že v roce 2002 byl spolu s žalobcem po krátkou dobu zakládajícím členem jiné politické strany.

238

Zatřetí ze spisu vyplývá, že žalobce podal žádost o náhradu výdajů na služební cesty nebo denní příspěvky na služební cesty, jejichž cílem bylo několikrát setkání s toutéž osobou v relativně krátké době. V roce 2015 se totiž schůzky žalobce zintenzivnily, a to zejména se dvěma politickými představiteli, kteří byli členy dotčené politické strany; tyto schůzky jsou uvedeny na řádcích 330 (částečně), 331 (částečně), 334 (částečně), 336, 346 a 355 inkasní tabulky. Žalobce, který byl na jednání vyzván, aby vysvětlil četnost svých schůzek s těmito dvěma osobami, nepředložil v tomto ohledu žádný důvod. Proto při absenci jakéhokoli vysvětlení z jeho strany, pokud jde o potřebu několika protokolárních služebních cest se stejnou osobou v průběhu téhož roku, musí být příslušné výdaje považovány za zjevně neoprávněné, a tudíž nesouvisející s výkonem funkce žalobce.

239

Závěrem s ohledem na výše uvedené a v kontextu popsaném v bodě 232 výše, je třeba úkoly týkající se setkání s politickými představiteli, členy dotčené politické strany, uvedené na řádcích zmíněných v bodě 227 výše, považovat za služební cesty, které nesouvisejí s výkonem funkce člena Účetního dvora. Z toho vyplývá, že cestovní příkazy týkající se těchto schůzek, které na žádost žalobce vydal předseda Účetního dvora, nebyly takové, aby založily jeho legitimní očekávání, že dotčené služební cesty jsou oprávněné. V důsledku toho musí být čtvrtý žalobní důvod, pokud jde o tyto služební cesty, zamítnut.

240

Naproti tomu, pokud jde o služební cesty žalobce uvedené na řádcích 314, 319 a 320 inkasní tabulky, je třeba uvést následující.

241

Zaprvé, pokud jde o služební cestu uvedenou na řádku č. 314 inkasní tabulky, z inkasní tabulky, která je součástí napadeného rozhodnutí, vyplývá, že žalobce obdržel formální pozvání od evropské politické strany a že neexistoval žádný důkaz o souvislosti s činnostmi Účetního dvora.

242

Žalobce má za to, že toto řízení nemůže Účetnímu dvoru umožnit zpochybnit to, co Soudní dvůr uvedl v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), s ohledem na spis, který mu byl předložen, a na skutková a právní zjištění (viz bod 217 výše). V tomto ohledu je třeba vzít v úvahu, že v podstatě odkazuje na závěry Soudního dvora v uvedeném rozsudku ohledně výdajů na reprezentaci při příležitosti večeře uvedené na řádku č. 314 inkasní tabulky.

243

Je třeba poznamenat, že v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), Soudní dvůr rozhodl pouze o legalitě výdajů na reprezentaci souvisejících se služební cestou uvedenou na řádku č. 314 inkasní tabulky, konkrétně s večeří s poslancem Parlamentu zastupujícím evropskou politickou stranu. Soudní dvůr totiž uvedl, že nepředložil-li Účetní dvůr další důvody nebo důkazy o nesrovnalostech, je třeba považovat za oprávněné žádosti o náhradu výdajů na reprezentaci vzniklých z titulu pozvání určených poslancům Evropského parlamentu (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 624).

244

V tomto řízení považuje Účetní dvůr výdaje vzniklé v souvislosti se schůzkou uvedenou na řádku č. 314 inkasní tabulky za neoprávněné. V tomto ohledu připomíná, že žalobce reagoval na pozvání politické strany a že druhá část dotčené služební cesty spočívala v rekreačním lovu v Belgii, což Soudní dvůr v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), označil za neoprávněné. Účetní dvůr proto před Tribunálem předkládá nové argumenty ve vztahu k argumentům, na nichž je založeno posouzení Soudního dvora v uvedeném rozsudku, které je uvedeno v bodě 243 výše.

245

Tribunál konstatuje, že ze spisu vyplývá, že osoba, se kterou se setkání uskutečnilo, byla poslancem Evropského parlamentu a členem výboru pro rozpočtovou kontrolu. Účetní dvůr v tomto řízení netvrdí, že by tato osoba byla členem dotčené politické strany nebo že by žalobce reagoval na pozvání této politické strany. Dále, pokud jde o tvrzení Účetního dvora, že Soudní dvůr shledal rekreační loveckou činnost neoprávněnou, je třeba uvést, že v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), Soudní dvůr uznal za neoprávněné služební cesty žalobce týkající se pozvání k účasti na lovech v Belgii, které jsou uvedeny na řádcích č. 315 a 371 inkasní tabulky. Tyto služební cesty přitom nijak nesouvisejí s večeří žalobce s poslancem Evropského parlamentu, která je uvedena na řádku č. 314 inkasní tabulky. Ze spisu vyplývá, že tato večeře se konala v Bruselu ve stejný den jako služební cesta uvedená na řádku č. 315, která se týkala lovecké činnosti v Belgii, a sice 15. října 2014. Podle spisu však služební cesta uvedená na řádku č. 315 začala až ve 23:00 hodin při odletu z Bruselu, a tudíž s největší pravděpodobností nemohla začít dříve než po dotyčné večeři uvedené na řádku č. 314. Účetní dvůr tedy neprokázal existenci rekreačního lovu ke dni konání schůzky uvedené na řádku č. 314. Kromě toho se služební cesta uvedená na řádku č. 371 uskutečnila dne 16. listopadu 2015, tedy více než rok po večeři uvedené na řádku č. 314.

246

Za těchto okolností vysvětlení Účetního dvora uvedená v bodě 244 výše nepostačují k tomu, aby služební cesta uvedená na řádku č. 314 inkasní tabulky byla v tomto řízení posouzena jinak, než jak to učinil Soudní dvůr v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), jak je uvedeno v bodě 243 výše. Tribunál se tedy ztotožnil s tímto posouzením, pokud jde o výdaje na služební cesty a denní příspěvky uvedené na řádku č. 314 inkasní tabulky, a to bez ohledu na skutečnost, že se týkalo pouze výdajů na reprezentaci spojených se služební cestou uvedenou na tomto řádku.

247

Vzhledem k tomu, že v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), Soudní dvůr v podstatě rozhodl, že žádost o náhradu výdajů na reprezentaci v souvislosti se služební cestou uvedenou na řádku č. 314 inkasní tabulky je třeba považovat za oprávněnou (viz bod 243 výše), je třeba dospět k závěru, že cestovní příkaz vydaný na žádost žalobce předsedou Účetního dvora týkající se této cesty byl takový, že založil jeho legitimní očekávání, že je oprávněný. Proto je třeba zrušit napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká služební cesty uvedené na řádcích č. 314 inkasní tabulky, a to ve výši 96,60 eura.

248

Zadruhé, pokud jde o setkání se členem kabinetu belgického ministra uvedené na řádcích č. 319 a 320 inkasní tabulky, žalobce za účelem zpochybnění neoprávněnosti výdajů spojených s touto služební cestou v podstatě odkazuje na závěry Soudního dvora v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782) (viz bod 217 výše).

249

Na podporu neoprávněnosti této schůzky Účetní dvůr uvádí, že se jednalo o schůzku se spolkovým ministrem pro mobilitu, která nesouvisela s funkcí žalobce jako člena Účetního dvora pověřeného kontrolou výdajů Unie na vnější vztahy, rozšíření a humanitární pomoc.

250

V rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), Soudní dvůr konstatoval, že osoba, s níž se setkal, nebyla Účetním dvorem označena za příslušníka dotčené politické strany a že Účetní dvůr měl za to, že tato služební cesta musí být spojena s politickou nebo soukromou činností, protože souvisela s odvětvím dopravy. Soudní dvůr měl za to, že tato skutečnost nepostačovala k prokázání zjevné neoprávněnosti uvedené služební cesty (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 470).

251

S ohledem na závěr učiněný v bodě 205 výše a při existenci stejných skutečností a důkazů předložených v řízení, v němž byl vydán rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), a v tomto řízení je vhodné převzít posouzení Soudního dvora, pokud jde o služební cestu uvedenou na řádcích č. 319 a 320 inkasní tabulky. Vzhledem k tomu, že zjevně neoprávněná povaha této služební cesty nebyla před Soudním dvorem prokázána (viz bod 250 výše) a Účetní dvůr netvrdí, že by byla podvodná nebo že by neobsahovala podstatné informace, je tudíž třeba konstatovat, že cestovní příkaz vydaný v tomto ohledu na žádost žalobce předsedou Účetního dvora byl takový, že založil legitimní očekávání žalobce, že dotčená služební cesta je oprávněná. Je proto třeba zrušit napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká služební cesty uvedené na řádcích č. 319 a 320 inkasní tabulky, a to ve výši 96,60 eur.

252

Mezi žádostmi o náhradu výdajů uvedenými na řádcích inkasní tabulky zmíněných v bodě 184 výše se další žádosti, které vedly k náhradě cestovních výdajů nebo k platbě denních příspěvků, o nichž měl Účetní dvůr za to, že nesouvisí s výkonem jeho funkce člena Účetního dvora, vztahovaly k činnostem žalobce uvedeným na řádcích č. 47, 56, 57, 63, 103, 128, 137, 138, 143, 155 (částečně), 157, 161, 196, 199, 210, 237, 277, 284, 290, 293 a 294, 310 (částečně), 330 (částečně), 331 (částečně), 334 (částečně), 335, 339 (částečně), 347, 373 a 374 (částečně), 382, 391, 411 a 412 inkasní tabulky.

253

Stejně jako v případě služebních cest zahrnujících setkání s politiky a členy jejich kabinetů (viz bod 216 výše) je z napadeného rozhodnutí zřejmé, že Účetní dvůr zpochybňuje výdaje na služební cesty nebo denní příspěvky vynaložené žalobcem v souvislosti s jeho žádostmi o náhradu výdajů uvedenými na řádcích zmíněných v bodě 252 výše, neboť je považuje za v podstatě nesouvisející s výkonem funkce člena Účetního dvora.

254

Žalobce má za to, že se jeho služební cesty uvedené na řádcích zmíněných v bodě 252 výše vztahují k jeho funkci člena Účetního dvora. V tomto ohledu v podstatě odkazuje na závěry Soudního dvora v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), přičemž uvádí, že v tomto řízení je třeba jej zohlednit. Připomíná, že Účetní dvůr nemůže v projednávané věci zpochybnit to, co Soudní dvůr v uvedeném rozsudku konstatoval s ohledem na spis, který mu byl předložen, a na skutková a právní zjištění.

255

Zaprvé, pokud jde částečně o služební cesty uvedené na řádcích č. 330, 331 a 334 inkasní tabulky, je třeba uvést, že Soudní dvůr se v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), nevyjádřil k oprávněnosti účasti žalobce na „novoroční“ recepci vlámského politického sdružení (řádek č. 330, částečně) a na prezentaci dokumentu výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu (COCOBU) (řádek č. 331, částečně) a jeho setkání s belgickým velvyslancem na Kubě (řádek č. 334, částečně).

256

Pokud jde o činnosti uvedené na řádcích č. 330 a 331, Účetní dvůr uvádí, že po účasti žalobce na „novoroční“ recepci vlámského politického sdružení a na prezentaci dokumentu COCOBU následovalo setkání s členem dotčené politické strany. Pokud jde o činnost uvedenou na řádku č. 334, Účetní dvůr konstatuje, že v diáři žalobce není uvedeno žádné setkání s belgickým velvyslancem na Kubě v uvedený den a že takové setkání v žádném případě nemohlo souviset s jeho funkcí člena Účetního dvora, neboť ten neměl na Kubě naplánovanou žádnou kontrolní misi.

257

Žalobce se k těmto tvrzením Účetního dvora nijak nevyjadřuje, ačkoli je na něm, aby v tomto řízení prokázal (viz bod 193 výše), že úhrada dotčených výdajů na služební cesty z rozpočtu Unie byla oprávněná a že napadené rozhodnutí je v rozsahu, v němž považuje tyto výdaje za neoprávněně vyplacené, protiprávní.

258

Za těchto okolností musí být služební cesty uvedené částečně na řádcích č. 330, 331 a 334 inkasní tabulky považovány za nesouvisející s výkonem funkce člena Účetního dvora. Z toho vyplývá, že cestovní příkazy týkající se těchto služebních cest vydané na žádost žalobce předsedou Účetního dvora nemohly založit jeho legitimní očekávání ohledně oprávněnosti dotčených služebních cest. V důsledku toho musí být čtvrtý žalobní důvod, pokud jde o tyto služební cesty, zamítnut.

259

Zadruhé, pokud jde o služební cestu uvedenou na řádcích č. 293 a 294 inkasní tabulky, Soudní dvůr v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), rozhodl, že žalobní důvody Účetního dvora týkající se této služební cesty je třeba zamítnout, neboť neoprávněnost, kterou Účetní dvůr přičítá žalobci, lze považovat za jeho omluvitelné pochybení. Soudní dvůr konstatoval, že ač se tvrzení Účetního dvora, podle kterého se tyto služební cesty uskutečnily, i když došlo ke zrušení setkání, která je odůvodňovala, jeví s ohledem na záznam obsažený v diáři žalobce jako opodstatněné, není v tomto ohledu prokázána existence podvodu, neboť v době původně předpokládané pro vykonání uvedených služebních cest se konal oběd, který byl Účetnímu dvoru nahlášen (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 579).

260

V projednávané věci Účetní dvůr připomíná, že schůzka související se služební cestou uvedenou na řádcích č. 293 a 294 inkasní tabulky byla zrušena a že žalobce namísto toho poobědval s třemi členy dotčené politické strany.

261

Vzhledem ke vztahům žalobce s politickými představiteli, kteří jsou členy dotčené politické strany, které podle názoru Tribunálu nesouvisí s jeho funkcí člena Účetního dvora (viz body 232 až 234 a 239 výše), je třeba ve vztahu ke služební cestě uvedené na řádcích č. 293 a 294 inkasní tabulky dospět k témuž závěru jako v bodě 227 výše.

262

Je tudíž třeba mít za to, že kontext vztahů žalobce se členy dotčené politické strany představuje zásadní informaci, kterou předseda Účetního dvora nemohl znát v okamžiku schválení žádosti o náhradu dotčených cestovních výdajů a denních příspěvků. Vzhledem k opomenutí takové základní informace se žalobce nemůže dovolávat legitimního očekávání, pokud jde o cestovní příkaz, který se týkal schůzky, jež byla zrušena a nahrazena obědem se třemi členy dotčené politické strany. V důsledku toho musí být čtvrtý žalobní důvod, pokud jde o služební cestu uvedenou na řádcích č. 293 a 294 inkasní tabulky, zamítnut.

263

Zatřetí v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), měl Soudní dvůr v podstatě za to, že převážnou většinu žádostí o náhradu výdajů uvedených na řádcích zmíněných v bodě 252 výše, a sice řádcích č. 56, 57, 63, 128, 137, 138, 143, 155 (částečně), 196, 199, 277, 284, 290, 310 (částečně), 335, 339 (částečně), 347, 373 a 374 (částečně), 382, 391, 411 a 412 inkasní tabulky, nelze považovat za zjevně neoprávněné ve vztahu k funkcím žalobce jakožto člena Účetního dvora (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, body 498 až 501, 515, 534 až 536, 558, 559, 561 až 563, 567 až 576 a 579).

264

V projednávané věci žalobce v podstatě odkazuje na závěry Soudního dvora v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), pokud jde o otázku, zda cestovní příkazy týkající se žádostí o náhradu výdajů uvedených na řádcích zmíněných v bodě 263 výše byly takové, že mohly založit jeho legitimní očekávání ohledně oprávněnosti dotčených služebních cest. Je proto třeba použít stejnou argumentaci jako v bodě 220 výše. Je proto třeba posoudit, zda Účetní dvůr uvedl nové podrobnosti a argumenty ve vztahu k těm, které předložil Soudnímu dvoru ohledně těchto žádostí, a pokud ano, posoudit, zda je třeba s ohledem na tyto skutečnosti tyto žádosti v projednávané věci posoudit jinak, než jak je posoudil Soudní dvůr v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782) (viz bod 205 výše).

265

Pokud jde o cestovní příkazy týkající se schůzek žalobce s diplomaty a podnikateli, které jsou uvedeny na řádcích č. 56, 138, 196, 284 a 382 inkasní tabulky, Soudní dvůr v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), rozhodl, že Účetní dvůr, který nesl důkazní břemeno, dostatečně neprokázal, že služební cesty, během nichž byly tyto výdaje vynaloženy, měly soukromou povahu. Podle Soudního dvora tyto služební cesty související se setkáními s diplomaty v zásadě mohly souviset s funkcemi člena Účetního dvora zasedajícího v senátu odpovědném za vnější vztahy Unie (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, body 569 až 575).

266

Pokud jde o služební cesty uvedené na řádcích č. 138, 196 a 382 inkasní tabulky, jejichž cílem bylo umožnit vlámským podnikatelům setkat se s belgickými diplomaty vyslanými do zahraničí, Soudní dvůr v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), rozhodl, že taková setkání mohou představovat příležitost k výměně názorů na témata, která mají význam pro Účetní dvůr, jakož i k seznámení s jeho prací a k její propagaci mezi vysokými státními představiteli. Podle Soudního dvora skutečnost, že tato setkání byla organizována organizací, jejímž účelem je podporovat vlámské zájmy v Bruselu, sama o sobě nestačí k prokázání, že dotčené služební cesty byly neoprávněné (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 30. září 2021, Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 573).

267

Jak bylo uvedeno v bodě 116 výše, inkasní tabulka, která je součástí napadeného rozhodnutí, uvádí s odkazem na zprávu OLAF, zejména na její strany 5, 18, 29 a 37, že žádosti o náhradu výdajů uvedené na řádcích č. 138 a 196 inkasní tabulky se týkají formálních pozvánek sdružení, jehož cílem bylo posílit přítomnost vlámských podniků v Bruselu a které organizovalo setkání umožňující vlámským podnikatelům setkat se s belgickými diplomaty vyslanými do zahraničí, a že nesouvisely s výkonem funkce člena Účetního dvora. Stejný závěr platí pro žádost o náhradu výdajů uvedenou na řádku č. 382 inkasní tabulky.

268

V tomto řízení Účetní dvůr připomíná účel činností uvedených na řádcích č. 138, 196 a 382 inkasní tabulky, jak je uvedeno v bodě 267 výše. Kromě toho tvrdí, že závěr Soudního dvora uvedený v bodě 266 výše, a sice že takové činnosti musí být schopny představovat příležitost k výměně názorů na témata, která mají význam pro Účetní dvůr, jakož i k seznámení s jeho prací a k její propagaci mezi vysokými státními představiteli, se vztahuje na jakékoli setkání člena Účetního dvora s osobou mimo Účetní dvůr.

269

V tomto ohledu takový argument sám o sobě nemůže stačit k vyvrácení toho, co Soudní dvůr konstatoval v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), totiž že nebylo zpochybněno, že na „diplomatické večeři“, která se každoročně koná v Bruselu, se schází velký počet belgických diplomatů, a že setkání s diplomaty mohou být v zásadě spojena s povinnostmi člena Účetního dvora zasedajícího v senátu odpovědném za vnější vztahy Unie (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, body 569 a 573).

270

Pokud jde o služební cesty uvedené na řádcích č. 138, 196 a 382 inkasní tabulky, je tudíž třeba v projednávané věci použít posouzení, které v tomto ohledu provedl Soudní dvůr v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), uvedené v bodech 265, 266 a 269 výše, a nelze je v zásadě považovat za neoprávněné.

271

To však neplatí pro služební cesty uvedené na řádcích č. 56 a 284 inkasní tabulky.

272

Pokud jde o služební cestu uvedenou na řádku č. 56 inkasní tabulky, která se týkala pracovního oběda s diplomatem Ruské federace dne 6. července 2009 a která podle vysvětlení Účetního dvora v inkasní tabulce, jež je součástí napadeného rozhodnutí, souvisela s intervencí provedenou ve prospěch třetích osob, které si v této zemi přály adoptovat dítě, Soudní dvůr rozhodl, že dokumenty předložené Účetním dvorem, které pocházejí z doby vzdálené několik měsíců od doby, kdy se tato služební cesta konala, a které neodkazují ani na tento oběd, ani na jakékoli skutečnosti, k níž došlo předtím, přitom neumožňují s jistotou prokázat, že účel této služební cesty byl na funkci žalobce nezávislý (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, body 570 a 571).

273

V tomto řízení Účetní dvůr odkazuje na spis, který obsahuje výňatek ze zprávy OLAF týkající se tohoto setkání s diplomatem Ruské federace. Jak bylo uvedeno v bodě 122 výše, OLAF během svého vyšetřování považoval toto setkání za soukromé. Konstatoval, že se žalobce s tímto diplomatem setkal v záležitosti týkající se adopce ruského dítěte belgickou rodinou. Podle zprávy úřadu OLAF se poznámka v digitálním kalendáři žalobce týkala potíží s adopčním spisem a dotyčný konzul byl ochoten pomoci při vyřizování nezbytných formalit a řešení vzniklého problému. OLAF též uvedl, že se žalobce sešel se stejným diplomatem dne 22. června a znovu dne 6. července 2009 a že v cestovních příkazech je uvedeno „setkání s [diplomatem]“, aniž by byl uveden skutečný účel těchto setkání.

274

Účetní dvůr rovněž tvrdí, že účelem této schůzky bylo usnadnit řízení o adopci dítěte ruské státní příslušnosti pro pár belgické státní příslušnosti, což svědčilo o její soukromé povaze. Odkázal na kontext této služební cesty a uvedl, že jí předcházela jiná služební cesta „bez náhrad“, která se uskutečnila o dva týdny dříve, dne 22. června 2009, a že po nich následovalo další setkání dne 30. listopadu 2009. Podle Účetního dvora skutečnost, že pro tato dvě setkání žalobce nepožádal o vydání cestovního příkazu s náhradami, svědčí o tom, že se týkaly soukromého a rodinného života dotčeného páru.

275

Je třeba mít za to, že existují pochybnosti o oprávněnosti této služební cesty s ohledem na upřesnění poskytnutá Účetním dvorem. Účetní dvůr se opírá zejména o četnost schůzek mezi žalobcem a stejným diplomatem z Ruské federace ve velmi krátkém časovém období, bez dalších schůzek v předchozích nebo následujících letech, v kombinaci s výměnou e-mailů ve stejném období týkající se konkrétního řízení o adopci dítěte ve prospěch páru přátel, a to za účelem konstatování, že existují pochybnosti o oprávněnosti dotčené služební cesty.

276

Proto v případě pochybností o oprávněnosti částek uhrazených žalobci leží důkazní břemeno na žalobci, který musí prokázat, že dotčené výdaje vynaložil v souladu s platnými pravidly (viz bod 193 výše). Žalobce však v projednávané věci nepředložil nové důkazy, které by mohly tuto pochybnost vyvrátit.

277

Pokud jde o služební cestu uvedenou na řádku č. 284 inkasní tabulky, která se týkala oběda s velvyslancem Belgického království ve Francii, existují rovněž pochybnosti o oprávněnosti této služební cesty ve světle vysvětlení poskytnutých Účetním dvorem. Pokud jde o tuto služební cestu, Soudní dvůr v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), konstatoval, že soukromá povaha tohoto oběda, když Účetní dvůr vycházel z přátelského vztahu mezi tímto velvyslancem a žalobcem a totožnosti dalších hostů, nebyla prokázána, jelikož nebyl předložen žádný důkaz, který by mohl Soudnímu dvoru poskytnout informaci o účelu tohoto oběda, a že pouhá existence takového vztahu v žádném případě nestačí k vyloučení toho, že tento oběd mohl mít profesní rozměr (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 575).

278

V tomto řízení nepředkládá žalobce žádnou novou skutečnost. Pokud jde o Účetní dvůr, ten znovu jinými slovy vysvětluje, že služební cesta uvedená na řádku č. 284 inkasní tabulky měla soukromou povahu. Uvádí, že se jednalo o pozvání od velvyslance Belgického království ve Francii určené pěti osobám, včetně žalobce a jeho manželky, na víkend v jeho rezidenci v Paříži u příležitosti ochutnávky vína. Uvádí, že v rámci této služební cesty žalobce zaplatil oběd a zajistil předání kytice květin jménem všech hostů. Zdůrazňuje, že existují důkazy o tom, že si také vyžádal a obdržel od Účetního dvora kravatu a šálu jako oficiální dary pro velvyslance a jeho manželku.

279

Účetní dvůr dále odůvodňuje soukromou povahu služební cesty uvedené na řádku č. 284 inkasní tabulky odkazem na činnost, kterou žalobce dříve vykonával se stejnými pěti osobami a kterou Soudní dvůr v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), označil za neoprávněnou. Účetní dvůr dále odkazuje na dokumenty ve spise, které obsahují zejména výňatek ze zprávy OLAF, který spojuje činnost žalobce se „[z]dvořilostními návštěvami podnikatelů a známých ze soukromých důvodů“.

280

Upřesnění poskytnutá Účetním dvorem se jeví jako hodnověrná. Jednalo se totiž o schůzku, která se ve velmi krátkém časovém úseku uskutečnila na základě totožného pozvání s týmiž osobami, ohledně nichž byla jiná schůzka, která je předmětem řádku č. 268 inkasní tabulky, prohlášena v rozsudku Soudního dvora ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), za neoprávněnou, neboť se vztahovala k večeři pořádané v restauraci sousedící s jedním vinařstvím, a z řady e-mailů vyplývá, že účelem cesty žalobce a jeho hosta do této oblasti byla návštěva tohoto vinařství (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 659). Za těchto okolností lze mít za to, že existují pochybnosti o oprávněnosti služební cesty uvedené na řádku č. 284 inkasní tabulky.

281

Vzhledem k tomu, že žalobce v projednávané věci nemůže prokázat, že služební cesty uvedené na řádcích č. 56 a 284 inkasní tabulky byly pracovní, je třeba vzhledem k pochybnostem o oprávněnosti těchto služebních cest považovat schůzky uvedené na těchto řádcích za nesouvisející s výkonem funkce člena Účetního dvora, a tudíž za neoprávněné. Z toho vyplývá, že cestovní příkazy týkající se těchto schůzek, které na žádost žalobce vydal předseda Účetního dvora, nebyly takové, aby založily jeho legitimní očekávání, že dotčené služební cesty jsou oprávněné. V důsledku toho je třeba čtvrtý žalobní důvod, pokud jde o výdaje na služební cesty uvedené na řádcích č. 56 a 284, zamítnout.

282

Pokud jde o cestovní příkazy týkající se schůzek žalobce s členem Komise, které jsou uvedeny na řádcích č. 57 a 391 inkasní tabulky, Soudní dvůr v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), rozhodl, že důkazy předložené Účetním dvorem nepostačují k prokázání jím tvrzené neoprávněnosti týkající se těchto dvou služebních cest. Soudní dvůr konstatoval, že není sporu o tom, že takové setkání mohlo v zásadě souviset s výkonem funkce člena Účetního dvora (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 561).

283

Pokud jde o služební cestu uvedenou na řádku č. 57 inkasní tabulky, Soudní dvůr uvedl, že opodstatněnost tvrzení Účetního dvora, podle kterého tato služební cesta ve skutečnosti souvisela s pořádáním hudebního festivalu, který žalobce zajímal ze soukromých důvodů, není prokázána. Soudní dvůr vysvětlil, že tato služební cesta se uskutečnila dne 13. července 2009, zatímco se e-maily týkající se tohoto festivalu, které předložil Účetní dvůr, vztahují ke grantu na rok 2011 a pocházejí ze září a října 2011. Podle Soudního dvora se navíc vztah mezi uvedenou služební cestou a tímto grantem jeví o to nepravděpodobnější, že dotyčný člen Komise byl odpovědný za kulturu teprve od 10. února 2010 (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, body 562 a 563).

284

V tomto řízení Účetní dvůr odkazuje na dokumenty ve spise, které obsahují zejména výňatek ze zprávy OLAF, z něhož vyplývá, že setkání s členem Komise uvedené na řádku č. 57 inkasní tabulky souviselo s evropským hudebním festivalem mládeže. Má za to, že tento vztah žalobci o dva roky později umožnil osobně zasáhnout s cílem získat dotaci pro sdružení působící v obci, která se v roce 2019 sloučila s obcí, z níž žalobce pocházel a jejímž byl starostou, tedy s obcí, která pořádala evropský hudební festival mládeže. Tyto skutečnosti již byly přezkoumány Soudním dvorem v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), jak vyplývá z bodu 283 výše.

285

Kromě toho Účetní dvůr tvrdí, že služební cesta uvedená na řádku č. 57 inkasní tabulky je neoprávněná, jelikož neexistuje žádná souvislost mezi auditními úkoly prováděnými žalobcem a úkoly dotčeného člena Komise, který v rozhodné době zastával portfolio v oblasti zdravotnictví.

286

Nicméně i kdyby bylo možné mít za to, že záležitosti týkající se vnějších vztahů, rozšíření a humanitární pomoci, za které byl žalobce během svého funkčního období přímo odpovědný (viz bod 32 výše), nemohou souviset se zdravotnictvím, nic to nemění na tom, že tato skutečnost sama o sobě nepostačuje, s ohledem na rozdílnou časovou souslednost dotčených skutečností a neexistenci konkrétních důkazů, k tomu, aby služební cesta uvedená na řádku č. 57 inkasní tabulky byla v tomto řízení posouzena odlišně od posouzení, které provedl Soudní dvůr v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), jak je uvedeno v bodech 282 a 283 výše, takže je třeba konstatovat, že služební cesta uvedená na řádku č. 57 inkasní tabulky není neoprávněná.

287

Pokud jde o služební cestu uvedenou na řádku č. 391 inkasní tabulky, Soudní dvůr měl v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), za to, že Účetní dvůr nepředložil žádný konkrétní důkaz na podporu tvrzení, že se tato služební cesta týkala „soukromého oběda“. Podle Soudního dvora okolnost, která ostatně nebyla prokázána, že dotyčný člen Komise je loveckým partnerem žalobce, nemůže jako taková umožnit prokázat soukromou povahu dotčeného oběda. Ani skutečnost, že se tohoto oběda zúčastnil i představitel organizace vlastníků a správců půdy, nemůže prokázat opodstatněnost postoje Účetního dvora, a to tím spíše, že není sporu o tom, že seznam hostů na tomto obědě, který se konal v sídle Komise, nebyl sestaven žalobcem (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, body 564 a 565).

288

V projednávané věci se Účetní dvůr opíral o soubor důkazů, které mohly prokázat soukromou povahu schůzky uvedené na řádku č. 391 inkasní tabulky, s ohledem na přítomnost dvou manželů, která mohla porušit důvěrnost vyhrazenou pro rozhovory profesní povahy, existenci dalších schůzek se stejnými pěti osobami, které Soudní dvůr posoudil v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), jako jednání soukromé povahy, a prokázaný společný zájem na lovu, který sdílí člen Komise, s nímž se setkal, a žalobce.

289

Pokud jde nejprve o soukromou povahu dotčeného setkání, jak ji konstatoval OLAF ve své zprávě, a o skutečnost, že dotčený člen Komise a žalobce měli společný zájem na lovu, tato tvrzení již Soudní dvůr přezkoumal v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), jak je uvedeno v bodě 287 výše.

290

Pokud jde o přítomnost dvou manželů, Soudní dvůr v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), připomněl, že přípis ze dne 22. dubna 2004 výslovně stanovil, že akcí, na které byly vynaloženy výdaje na reprezentaci a pohoštění, se mohou účastnit manželé/manželky a partneři/partnerky členů Účetního dvora a jejich hosté (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 611).

291

Konečně, pokud jde o další schůzky s týmiž pěti osobami, které Soudní dvůr v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), označil za schůzky soukromé povahy, odkazuje Účetní dvůr na činnost uvedenou na řádku č. 376 inkasní tabulky. Přitom předkládá nový argument ve vztahu k argumentům, které Soudní dvůr posoudil v uvedeném rozsudku a které jsou uvedeny v bodě 287 výše.

292

V tomto ohledu však stačí konstatovat, že činnost uvedená na řádku č. 376 inkasní tabulky se týkala osob, které nebyly všechny přítomny na obědě posuzovaném v rámci činnosti uvedené na řádku č. 391 inkasní tabulky.

293

Nová vysvětlení poskytnutá Účetním dvorem a uvedená v bodě 291 výše tedy nepostačují k tomu, aby služební cesta uvedená na řádku č. 391 inkasní tabulky byla posouzena odlišně od posouzení, které provedl Soudní dvůr v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), jak je uvedeno v bodech 282, 287, 290 a 292 výše, takže v rámci tohoto řízení je třeba tuto služební cestu považovat za oprávněnou.

294

Pokud jde o služební cesty uvedené na řádcích č. 137, 143, 155 (částečně) a 290 inkasní tabulky, týkající se setkání žalobce s předsedou federace belgických podniků a jeho účast na fórech organizovaných touto federací, Soudní dvůr v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), konstatoval, že tyto služební cesty nelze považovat za zjevně neoprávněné (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 515).

295

V tomto řízení Účetní dvůr odkazuje na dokumenty obsažené ve spise, které obsahují zejména výňatek ze zprávy OLAF, z níž vyplývá, že většina těchto vztahů se týkala místních subjektů, jako je obchodní a průmyslová komora v regionu původu žalobce, průmyslová skupina v místě původu žalobce a místní sdružení zaměstnavatelů, jejichž působnost byla omezena na region původu žalobce (viz také bod 116 výše). V tomto ohledu je třeba připomenout, že uvedený výňatek ze zprávy OLAF byl analyzován Soudním dvorem v řízení, v němž byl vydán rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), a že služební cesty uvedené na řádcích č. 137, 143, 155 (částečně) a 290 inkasní tabulky se netýkaly schůzek s místními orgány v regionu původu žalobce, nýbrž s federací belgických podniků s celostátní působností.

296

Pokud jde o schůzky žalobce s předsedou federace belgických podniků, uvedené v řádcích č. 137 a 143 inkasní tabulky, Účetní dvůr v projednávané věci konstatuje, že zjevně nesouvisejí s činností Účetního dvora, a to ze dvou důvodů. Zaprvé se odehrály v rozmezí pouhých čtyř týdnů, jedna dne 24. ledna 2011 a druhá dne 21. února 2011. Zadruhé se jednalo o období, kdy osoba, se kterou se setkal, opouštěla předsednictví této federace. Upřesňuje, že koncem ledna 2011 bylo v tisku oznámeno, že tato osoba bude nahrazena jinou osobou.

297

S ohledem na závěry Soudního dvora uvedené v bodě 294 výše však tyto dva důvody nepostačují k tomu, aby vznikly pochybnosti o soukromé povaze dotčených schůzek a aby bylo možné služební cesty uvedené na řádcích č. 137 a 143 inkasní tabulky posoudit v tomto řízení odlišně od posouzení Soudního dvora v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782).

298

Pokud jde o služební cesty uvedené na řádcích č. 155 (částečně) a 290 inkasní tabulky, Účetní dvůr se domnívá, že pouze činnost vykonávaná v zájmu služby může odůvodnit cestovní příkaz a úhradu souvisejících výdajů. Podle jeho názoru rozlišení podle regionální nebo celostátní působnosti subjektů, které provedl Soudní dvůr v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), není takové povahy, aby tento požadavek splňovalo. Konkrétně pokud jde o činnost, na kterou se vztahuje služební cesta uvedená na řádku č. 155, Účetní dvůr uvádí, že se jedná o lobbistickou činnost, která nemůže sloužit zájmům a činnostem Účetního dvora, který je externím auditorem Unie. Dále dodal, že žalobce se neúčastnil v postavení řečníka.

299

Je třeba poznamenat, že v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), Soudní dvůr nejen uznal významnou úlohu federací podniků s celostátní působností. Rovněž uvedl, že organizace zastupující občanskou společnost mohou vyjádřit postoje k fungování orgánů, které může Účetní dvůr při vypracovávání zpráv o tomto fungování zohlednit (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 504). Z toho vyplývá, že nelze vyloučit, že účast na fórech organizovaných federací belgických podniků může sloužit zájmům a činnosti Účetního dvora. Tento závěr nemůže být zpochybněn skutečností, že se jej žalobce neúčastnil jako řečník. Zohlednění postojů vyjádřených organizacemi zastupujícími občanskou společnost totiž může mít několik forem, a to jak aktivní, tak pasivní.

300

Argumenty uvedené v bodě 298 výše tudíž nepostačují k tomu, aby služební cesty uvedené na řádcích č. 155 (částečně) a 290 inkasní tabulky mohly být v tomto řízení posouzeny jinak, než jak je posoudil Soudní dvůr v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), jak je uvedeno v bodech 294 a 299 výše. Za těchto podmínek nelze služební cesty uvedené na těchto řádcích považovat za neoprávněné.

301

Pokud jde o služební cesty uvedené na řádcích č. 47, 103, 157, 161, 199, 210, 237, 277, 339 (částečně) a 373 a 374 (částečně) inkasní tabulky, které se týkají setkání s představitelem mezinárodní auditorské společnosti, Soudní dvůr v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), uvedl, že nelze mít za to, že služební cesty určené k výměně názorů s představiteli mezinárodních auditorských společností jsou zjevně neoprávněné (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 494). V odpověď na argument Účetního dvora vycházející z toho, že tyto kontakty musejí být ohraničeny veřejnými zakázkami nebo k nim musí docházet v rámci vzdělávacích činností, Soudní dvůr uvedl, že takové zásady nejsou ve vnitřních pravidlech, které Účetní dvůr zmiňuje, stanoveny a neodpovídají jeho praxi, jak plyne z cestovních příkazů žalobce (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 497).

302

Pokud jde konkrétně o služební cestu uvedenou na řádku č. 199 inkasní tabulky, v souvislosti s níž Účetní dvůr tvrdil, že jejím skutečným účelem bylo projednání nabídky zaměstnání, o kterou mohlo mít zájem dítě žalobce, měl Soudní dvůr za to, že dokumenty předložené Účetním dvorem neumožňují prokázat právně dostačujícím způsobem, že toto setkání bylo za tímto účelem uspořádáno nebo že se v převážné míře týkalo rodinných zájmů žalobce, a tudíž ani prokázat zjevnou neoprávněnost této služební cesty. Soudní dvůr uznal, že z e-mailů poskytnutých Účetním dvorem vyplývá, že osoba, se kterou se žalobce během uvedené služební cesty setkal, obdržela po rozhovoru s žalobcem životopis jednoho z jeho dětí a zmínila se o potencionálních pracovních perspektivách tohoto dítěte. Odůvodnění poskytnuté žalobcem, podle něhož může být pracovní oběd provázen neformálnějšími rozhovory týkajícími se zejména rodinné situace hostů, což může tyto e-maily vysvětlovat, se nicméně nezdá být věrohodné (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, body 500 a 501).

303

V tomto řízení Účetní dvůr poukazuje na to, že kontakty se soukromými mezinárodními auditorskými společnostmi musí být upraveny stejným způsobem jako jakýkoli kontakt se soukromými subjekty prostřednictvím veřejných zakázek. Pokud jde zejména o schůzku uvedenou na řádku č. 199 inkasní tabulky, Účetní dvůr upřesňuje, že OLAF ve své zprávě považuje tuto schůzku za soukromou, neboť po ní následovala výměna e-mailů mezi žalobcem a osobou, s níž se žalobce setkal, během níž tato osoba obdržela životopis jednoho z dětí žalobce a zmínila se o potenciálních pracovních perspektivách tohoto dítěte. Těmito argumenty v tomto řízení Účetní dvůr nepřidává nic nového k argumentům, které předložil Soudnímu dvoru ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), které jsou uvedeny v bodech 301 a 302 výše.

304

Jak je přitom uvedeno v bodech 301 a 302 výše, v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), Soudní dvůr rozhodl, že dokumenty předložené Účetním dvorem neumožňují dostatečně prokázat, že schůzka uvedená na řádku č. 199 byla uspořádána pro soukromé účely a týkala se především rodinných zájmů žalobce, přičemž nelze konstatovat, že by služební cesty určené k výměně názorů s představiteli mezinárodních auditorských společností byly zjevně neoprávněné.

305

Argumenty uvedené v bodě 303 výše tudíž nepostačují k tomu, aby služební cesty uvedené na řádcích č. 47, 103, 157, 161, 199, 210, 237, 277, 339 (částečně) a 373 a 374 (částečně) inkasní tabulky mohly být v tomto řízení posouzeny odlišně od posouzení, které provedl Soudní dvůr v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), jak je uvedeno v bodech 301 a 302 výše, v důsledku čehož je třeba tyto služební cesty považovat za oprávněné.

306

Pokud jde o služební cesty uvedené na řádcích č. 128, 411 a 412 inkasní tabulky, které se týkaly akcí pořádaných organizací sdružující evropské vlastníky a správce půdy, respektive jiným sdružením vlastníků půdy a nadací pro ochranu přírodních stanovišť, Soudní dvůr v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), rozhodl, že je nelze považovat za zjevně neoprávněné. Pokud jde o služební cestu uvedenou na řádku č. 128 inkasní tabulky, Soudní dvůr konstatoval, že účast žalobce na základě transparentního cestovního příkazu na konferenci pořádané v Evropském parlamentu v souvislosti se zastupující organizací evropského významu mu nemůže být vytýkána. Pokud jde o služební cesty uvedené na řádcích č. 411 a 412 inkasní tabulky, Soudní dvůr připomněl, že Účetní dvůr vycházel z domnělých vztahů mezi těmito subjekty a ekologickou nadací z regionu původu žalobce, které nebyly podloženy důkazy předloženými Soudnímu dvoru (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, body 534 až 536).

307

V tomto řízení Účetní dvůr připomíná své úvahy, že dotčené události nesouvisely s výkonem funkce žalobce nebo s jeho zájmy, ale nepředkládá žádné nové důkazy na podporu tohoto tvrzení. Toto tvrzení tedy samo o sobě nepostačuje k tomu, aby tyto služební cesty byly v tomto řízení posouzeny odlišně od posouzení, které provedl Soudní dvůr v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), jak je uvedeno v bodě 306 výše. Je tudíž třeba mít za to, že tyto služební cesty nejsou zjevně neoprávněné.

308

Pokud jde o služební cestu uvedenou na řádku č. 347 inkasní tabulky, která se týkala setkání s představitelem Banque nationale de Belgique (Belgická národní banka), jakož i se členem belgického parlamentu a advokátem, který v této bance rovněž zastává funkce, v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), Soudní dvůr uvedl, že ji nelze označit za zjevně neoprávněnou pouze na základě tvrzení Účetního dvora, podle kterého tato služební cesta neměla „souvislost s výkonem funkce [žalobce]“, a toho, že tento člen parlamentu byl členem dotčené politické strany (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 559).

309

V tomto řízení Účetní dvůr nepředložil žádné důkazy týkající se dotčené služební cesty, takže je třeba konstatovat, jak to učinil Soudní dvůr v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), jak je uvedeno v bodě 308 výše, že tuto služební cestu nelze označit za zjevně neoprávněnou.

310

Pokud jde o služební cestu uvedenou na řádku č. 310 inkasní tabulky, která se zčásti týkala návštěvy univerzity, v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), měl Soudní dvůr za to, že jelikož Účetní dvůr vůbec neobjasnil důvod údajné neoprávněnosti, nelze tuto služební cestu považovat za zjevně neoprávněnou v rozsahu, v němž se zčásti týkala návštěvy univerzity (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 558).

311

V tomto řízení se Účetní dvůr domnívá, že služební cesta uvedená na řádku č. 310 inkasní tabulky musí být považována za služební cestu, která není v zájmu služby, a tudíž je neoprávněná, aniž by na podporu tohoto tvrzení předložil nové důkazy. Je však třeba konstatovat, jak to učinil Soudní dvůr v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782) (viz bod 310 výše), že toto tvrzení samo o sobě nepostačuje k tomu, aby tato služební cesta byla při neexistenci jakéhokoli upřesnění ze strany Účetního dvora považována za zjevně neoprávněnou.

312

Pokud jde o služební cestu uvedenou na řádku č. 335 inkasní tabulky, jejímž předmětem byla účast na pohřbu otce jedné z asistentek žalobce, v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), Soudní dvůr poznamenal, že účast na pohřbu otce jedné z asistentek žalobce může být dána do souvislosti s výkonem funkce člena Účetního dvora, od něhož lze rozumně očekávat, že při takové příležitosti osobně podpoří jednoho ze svých blízkých spolupracovníků v rámci Účetního dvora (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 576).

313

V tomto řízení Účetní dvůr opakuje svou argumentaci, podle níž služební cesta uvedená na řádku č. 335 inkasní tabulky týkající se pohřbu rodiče jedné z asistentek žalobce nemůže vést k použití unijních finančních prostředků, jelikož úmrtí rodiče patří do soukromé sféry. V tomto ohledu je třeba v návaznosti na posouzení, které provedl Soudní dvůr v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), jak je uvedeno v bodě 312 výše, konstatovat, že tato argumentace sama o sobě nepostačuje k tomu, aby tato služební cesta mohla být považována za neoprávněnou.

314

Pokud jde o služební cestu uvedenou na řádku č. 63 inkasní tabulky, která se týkala „ceremoniálu u příležitosti zahájení školního roku na [evropské vzdělávací instituci]“, měl Soudní dvůr v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), stran argumentace Účetního dvora ohledně neuvedení jména žalobce na seznamu evropských osobností přítomných na tomto ceremoniálu a výňatku z internetových stránek předloženého Účetním dvorem za to, že se nejeví jako dostatečný k prokázání nepřítomnosti žalobce na uvedeném ceremoniálu, a to s ohledem jak na povahu tohoto výňatku, který nelze postavit na roveň zápisu obsahujícího prezenční listinu, tak na formulace použité v uvedeném dokumentu, které ukazují na to, že tento výňatek uvádí pouze některé z osobností, které byly na tomto ceremoniálu přítomny (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 567). Kromě toho Soudní dvůr rozhodl, že ačkoli bylo prokázáno, že v den, kdy se dotčená služební cesta konala, obědval žalobce v Bruselu, neumožňují důkazy předložené Účetním dvorem určit čas tohoto oběda (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 568).

315

V tomto řízení Účetní dvůr tvrdí, že služební cesta uvedená na řádku č. 63 musí být považována za neoprávněnou, jelikož se žalobce této cesty podle názoru Účetního dvora nezúčastnil. Uvedl, že ve stejné době byl žalobce na „pracovním obědě“ v Bruselu s členem belgického ministerského kabinetu. Účetní dvůr jednak upřesňuje, že vzhledem k tomu, že dotčený ceremoniál proběhl mezi 10:30 a 13:00 hodinou, vzdálenost mezi tímto ceremoniálem a jeho pracovním obědem v Bruselu by mu neumožnila dorazit včas na oběd. Vysvětluje, že vzdálenost mezi místem ceremoniálu a restaurací v Bruselu je 99,6 km a že dobu cesty bez provozu lze odhadnout na jednu hodinu a třináct minut. Kromě toho Účetní dvůr tvrdí, že internetová stránka dotčené evropské vzdělávací instituce, kterou předkládá, umožňuje – na základě dedukce a při znalosti protokolárních pravidel platných pro takové události – určit, že žalobce nebyl na uvedeném ceremoniálu přítomen. Odkazuje rovněž na videozáznam dostupný na stejných internetových stránkách, z něhož vyplývá, že rektor této instituce ve svém projevu protokolárně uvítal přítomnost osobností na slavnostním ceremoniálu, aniž by jakkoli zmínil přítomnost žalobce jako člena Účetního dvora.

316

Argumenty Účetního dvora uvedené v bodě 315 výše se jeví jako nové ve vztahu k těm, na nichž je založeno posouzení provedené Soudním dvorem v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782). Nepostačují však k tomu, aby služební cesta uvedená na řádku č. 63 inkasní tabulky mohla být v tomto řízení posouzena jinak, než jak ji posoudil Soudní dvůr v uvedeném rozsudku. Informace o vzdálenosti mezi místem konání ceremoniálu a pracovním obědem žalobce v Bruselu neprokazují, že žalobce nebyl přítomen ceremoniálu, když chybí informace o době oběda v restauraci, jak konstatoval Soudní dvůr v tomto rozsudku (viz bod 314 výše). Pokud jde o videozáznam, z něhož údajně vyplývá, že rektor dotčené instituce ve svém projevu protokolárně přivítal přítomnost významných osobností na ceremoniálu, aniž se zmínil o žalobci, tento projev je k dispozici na stejných internetových stránkách jako výňatek uvedený v bodě 314 výše. V tomto ohledu stačí připomenout, že v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), Soudní dvůr konstatoval, že dotčený výňatek cituje pouze některé z osobností přítomných na stejném ceremoniálu, takže nelze vyloučit, že rektorův projev probíhal stejným způsobem. Nelze ani vyloučit, že se žalobce rozhodl opustit ceremoniál před jeho skončením, aby mohl včas odcestovat do Bruselu na uvedený oběd.

317

S ohledem na posouzení Soudního dvora v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), jak je uvedeno v bodě 314 výše, je proto třeba mít za to, že služební cesta uvedená na řádku č. 63 inkasní tabulky není zjevně neoprávněná.

318

S ohledem na výše uvedené je třeba, aby se Tribunál v rámci tohoto řízení ztotožnil se závěry Soudního dvora v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), týkajícími se činností souvisejících se služebními cestami uvedenými na řádcích č. 47, 57, 63, 103, 128, 137, 138, 143, 155 (částečně), 157, 161, 196, 199, 210, 237, 277, 290, 310 (částečně), 335, 339 (částečně), 347, 373 a 374 (částečně), 382, 391, 411 a 412 inkasní tabulky. Stejně jako Soudní dvůr, který rozhodl, že tyto činnosti nelze považovat za zjevně neoprávněné ve vztahu k povinnostem žalobce jako člena Účetního dvora (viz bod 263 výše), je třeba dospět k závěru, že cestovní příkazy vydané na žádost žalobce předsedou Účetního dvora týkající se těchto činností byly takové, že u žalobce založily legitimní očekávání, že dotčené služební cesty jsou oprávněné. Je tedy třeba zrušit napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká výdajů na služební cesty nebo denních příspěvků uvedených na dotčených řádcích, a to v celkové výši 2018,71 eura. V tomto ohledu, pokud jde o výdaje na služební cesty a denní příspěvky uvedené na řádcích č. 155, 310, 339 a 373 a 374 inkasní tabulky, je třeba započítat polovinu těchto výdajů na služební cestu uvedenou na řádku č. 155 (48,30 eura), třetinu těchto výdajů na služební cestu uvedenou na řádku č. 310 (48,30 eura) a čtvrtinu těchto výdajů na služební cesty uvedené na řádcích č. 339 a 373 a 374 (99,57 eura a 12,075 eura).

319

Čtvrtý žalobní důvod musí být zamítnut v rozsahu, v němž se týká služebních cest uvedených na řádcích č. 56, 284, 293 a 294, 330 (částečně), 331 (částečně) a 334 (částečně) inkasní tabulky.

320

S ohledem na výše uvedené je třeba konstatovat, že v tomto řízení byly cestovní příkazy vydané na žádost žalobce předsedou Účetního dvora, týkající se činností uvedených na řádcích č. 47, 57, 63, 103, 128, 137, 138, 143, 155 (částečně), 157, 161, 196, 199, 210, 237, 277, 290, 310 (částečně), 314, 319 a 320, 335, 339 (částečně), 347, 373 a 374 (částečně), 382, 391, 411 a 412 inkasní tabulky, takové povahy, že u žalobce založily legitimní očekávání ohledně oprávněnosti dotčených služebních cest. Je tudíž třeba zrušit napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká výdajů na služební cesty a denních příspěvků přiznaných z titulu těchto služebních cest v celkové výši 2211,91 eura, a ve zbývající části zamítnout čtvrtý žalobní důvod týkající se těchto výdajů.

321

Mezi žádostmi žalobce uvedenými na řádcích inkasní tabulky zmíněných v bodě 184 výše se žádosti o náhradu výdajů na reprezentaci a pohoštění, které Účetní dvůr považuje za neoprávněně uhrazené žalobci, týkají řádků č. 1, 2, 4, 5, 6, 7, 12, 14, 17, 19, 22, 23, 24, 27, 55, 56, 57, 63, 65, 89, 90, 96, 98, 110, 111, 116, 138, 150, 160, 168, 171, 183, 184, 190, 194, 196, 204, 216, 218, 236, 243, 245, 257, 276, 279, 281, 284, 290, 293 a 294, 314, 319 a 320, 323, 336, 338, 339, 350, 354, 357, 358, 367, 370, 373 a 374, 381, 382 a 408 inkasní tabulky.

322

Žalobce se v podstatě domnívá, že žádosti o náhradu výdajů na reprezentaci uvedené na řádcích zmíněných v bodě 321 výše se vztahují k jeho funkci člena Účetního dvora. V tomto ohledu v podstatě odkazuje na závěry Soudního dvora v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), a uvádí, že v tomto řízení je vhodné toto posouzení Soudního dvora převzít. Domnívá se, že v tomto řízení nemůže Účetní dvůr zpochybnit to, co Soudní dvůr v uvedeném rozsudku konstatoval s ohledem na spis, který mu byl předložen, a na skutková a právní zjištění.

323

Úvodem je třeba připomenout, že v tomto řízení, jak je uvedeno v bodě 179 výše, není třeba zkoumat údajné porušení zásady ochrany legitimního očekávání, pokud jde o prostředky vynaložené Účetním dvorem na výdaje na reprezentaci a pohoštění. Pokud jde o tyto výdaje, je tudíž třeba zkoumat pouze otázku, zda se Účetní dvůr dopustil „zjevných chyb“, když je považoval za vynaložené na neoprávněné služební cesty.

324

Z řádků uvedených v bodě 321 výše se několik z nich týká vztahů žalobce s politickými představiteli nebo se členy jejich kabinetů, přičemž všichni jsou členy dotčené politické strany. Jedná se o řádky č. 1, 2, 4, 5, 6, 7, 12, 14, 19, 23, 24, 27, 57, 63, 65, 89, 90, 96, 111, 116, 150, 168, 171, 183, 184, 190, 194, 204, 218, 236, 257, 276, 293 a 294, 323, 336, 338, 350, 354, 357, 358, 367, 370, 373 a 374, 381, 382 (částečně) a 408 inkasní tabulky.

325

V této souvislosti je třeba uvést, že pět z těchto žádostí o náhradu výdajů na reprezentaci vynaložených v souvislosti s pozvánkami zaslanými těmto politikům nebo členům jejich kabinetů, konkrétně žádosti uvedené na řádcích č. 1, 7, 19, 171 a 336 inkasní tabulky, je spojeno s žádostmi žalobce o náhradu výdajů na služební cesty nebo denní příspěvky. Vzhledem k tomu, že Tribunál v bodě 239 výše rozhodl, že posledně uvedené výdaje nesouvisí s výkonem funkce člena Účetního dvora, je třeba tento závěr vztáhnout i na výdaje na reprezentaci vynaložené v souvislosti s dotčenými služebními cestami.

326

Pokud jde o ostatní řádky uvedené v bodě 324 výše a týkající se také vztahů s politiky nebo členy jejich kabinetů, kteří jsou všichni členy dotčené politické strany, platí analýza uvedená v bodech 230 až 235 a 237 až 239 výše také pro náhradu výdajů na reprezentaci týkající se těchto řádků.

327

Je pravda, jak uvádí žalobce, že v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), pokud jde o výdaje na reprezentaci a pohoštění související s jeho profesními vztahy s určitou osobou, která se vzhledem ke svému postavení jeví jako významná z pohledu Účetního dvora, měl Soudní dvůr za to, že pozvání určené takové osobě musí být považováno za řádné (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 618).

328

Nicméně vzhledem k důkaznímu břemenu, které v tomto případě nese žalobce, a vzhledem k neexistenci jakýchkoli vysvětlení nebo důkazů o opaku, kontext jeho vztahů s politiky nebo členy jejich kabinetů, z nichž všichni byli členy dotčené politické strany, jak je uvedeno v bodě 232 výše, zpochybňují souvislost těchto vztahů s jeho funkcí člena Účetního dvora (viz bod 239 výše).

329

V důsledku toho je třeba čtvrtý žalobní důvod zamítnout v rozsahu, v němž se týká výdajů na reprezentaci uvedených na řádcích č. 1, 2, 4, 5, 6, 7, 12, 14, 19, 23, 24, 27, 57, 63, 65, 89, 90, 96, 111, 116, 150, 168, 171, 183, 184, 190, 194, 204, 218, 236, 257, 276, 293 a 294, 323, 336, 338, 350, 354, 357, 358, 367, 370, 373 a 374, 381, 382 (částečně) a 408 inkasní tabulky, neboť je prokázáno, že nesouvisejí s funkcí žalobce jakožto člena Účetního dvora.

330

Za těchto okolností již není třeba zkoumat částky výdajů na reprezentaci, které Účetní dvůr považuje za nadměrné a které jsou uvedeny na řádcích zmíněných v bodě 329 výše, konkrétně na řádcích č. 6, 24, 27 a 89, 90, 116, 168, 190, 194, 218, 236, 257, 293 a 294, 338, 350, 354, 357, 358, 367, 370, 373 a 374 a 408 inkasní tabulky, které se týkají obědů nebo večeří žalobce s politickými představiteli, kteří jsou zároveň členy dotčené politické strany.

331

V každém případě z řádků uvedených v bodě 330 výše vyplývá, že výdaje na stravování pro dvě osoby činily 124 eur (řádek č. 350), 293,50 eura (řádek č. 6), 482 eur (řádek č. 24), 292 eur (řádek č. 89), 341 eur (řádek č. 116), 225 eur (řádek č. 194), 227 eur (řádek č. 236) a 296 eur (řádek č. 338), 226 eur (řádek č. 354), 315 eur (řádek č. 357), 196 eur (řádek č. 358), 338,20 eura (řádek č. 367), 414 eur (řádky č. 373 a 374) a 347 eur (řádek č. 408), pro tři osoby činily 753 eur (řádek č. 27), pro čtyři osoby činily 513 eur (řádek č. 190), 802 eur (řádek č. 257) a 670 eur (řádky č. 293 a 294), pro pět osob 564 eur (řádek č. 168) a pro šest osob 1159 eur (řádek č. 90), 630 eur (řádek č. 218) a 1330 eur (řádek č. 370).

332

Je třeba poznamenat, že tyto částky jsou obzvláště vysoké v případě výdajů na stravování, a proto je Účetní dvůr oprávněně považoval a priori za zjevně nepřiměřené. Vzhledem k tomu, že žalobce nepředkládá žádné konkrétní vysvětlení, které by prokázalo přiměřenou a nezbytnou povahu těchto částek, ačkoli je na něm, aby prokázal, že úhrada výdajů na reprezentaci z rozpočtu Unie byla odůvodněná (viz bod 193 výše), nelze napadené rozhodnutí zrušit z důvodu, že Účetní dvůr považoval tyto výdaje za neoprávněně uhrazené.

333

V důsledku toho, s ohledem na zjištění OLAF v rámci jeho vyšetřování týkajícího se četnosti schůzek žalobce s politiky, kteří jsou členy dotčené politické strany (viz bod 223 výše), posuzovaná s ohledem na kontext uvedený v bodě 232 výše, je třeba odmítnout argumentaci žalobce obsaženou ve čtvrtém žalobním důvodu, která směřuje k zpochybnění nadměrné povahy výdajů na reprezentaci uvedených na řádcích zmíněných v bodě 330 výše.

334

Pokud jde o žádosti o náhradu zbývajících výdajů na reprezentaci, které souvisejí se setkáními žalobce s jinými osobami než politickými představiteli, kteří jsou členy dotčené politické strany, je třeba nejprve připomenout, jak upřesnil generální advokát Hogan ve svém stanovisku předneseném ve věci Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2020:1052), že „finanční svědomí“ Unie nutně znamená plnou odpovědnost co do způsobu, jakým členové Účetního dvora vynakládají veřejné prostředky, a proto určitou transparentnost co do způsobu, jakým tak činí (stanovisko generálního advokáta Hogana ve věci Účetní dvůr v. Pinxten, C‑130/19, EU:C:2020:1052, bod 76).

335

Dále z přílohy 1 přípisu ze dne 22. dubna 2004 vyplývá, že mezi příklady výdajů přijatelných jako výdaje na reprezentaci jsou uvedeny „dárky, jejichž cena nesmí překročit 50 eur v rámci jednoho pozvání“. Toto pravidlo dává vodítko k tomu, jakou částku lze považovat za přiměřený dar, který může žalobce nabídnout osobám, které pozve na oběd nebo večeři.

336

Konečně, jak již bylo uvedeno v bodech 193 a 332 výše, je na žalobci, aby prokázal, že náhrada výdajů na reprezentaci z rozpočtu Unie byla odůvodněná a že napadené rozhodnutí je protiprávní z důvodu, že považuje tyto výdaje za neoprávněně účtované Účetnímu dvoru.

337

S ohledem na úvahy uvedené v bodech 334 až 336 výše, jakož i na rozsah přezkumu Tribunálu v tomto řízení, který je upřesněn v bodech 185 až 193 výše, je třeba posoudit, zda, jak tvrdí žalobce, se Účetní dvůr dopustil nesprávného posouzení pokud jde o žádosti o náhradu výdajů na reprezentaci týkající se jeho setkání s jinými osobami než politickými představiteli, kteří byli členy dotčené politické strany, uvedené na řádcích č. 17, 28, 56, 98, 138, 196, 281, 284, 290, 314, 319 a 320, 339 a 382 inkasní tabulky.

338

S ohledem na obsah argumentů žalobce v projednávané věci, uvedených v bodě 322 výše, a zjištění Tribunálu v bodech 202 až 205 výše, je třeba v rámci přezkumu žádostí o náhradu výdajů na reprezentaci uvedených v bodě 337 výše následovat úvahy uvedené v bodech 220 a 264 výše. Je proto třeba nejprve posoudit, zda Účetní dvůr předložil nové argumenty a upřesnění ve vztahu k těm, které ohledně těchto tvrzení uvedl před Soudním dvorem, a poté, je-li tomu tak, posoudit, zda je s ohledem na tyto skutečnosti důvod ztotožnit se v rámci tohoto řízení s posouzením, jež ve vztahu k nim provedl Soudní dvůr v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782) (viz bod 205 výše).

339

Výdaje na reprezentaci uvedené na řádcích č. 138, 196 a 382 inkasní tabulky se týkají večeří, jejichž cílem bylo umožnit vlámským podnikatelům setkat se belgickými diplomaty vyslanými do zahraničí, výdaje uvedené na řádku č. 56 se týkají oběda s diplomatem Ruské federace a výdaje uvedené na řádku č. 284 jsou spojeny s pozváním velvyslance Belgického království ve Francii, které bylo určeno pěti osobám, včetně žalobce a jeho manželky.

340

Žalobce v podstatě odkazuje na závěry Soudního dvora v řízení, v němž byl vydán rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782). V uvedeném řízení měl Soudní dvůr za to, že setkání s diplomaty, uvedená na řádcích č. 56, 138, 284 a 382 inkasní tabulky, je třeba považovat za oprávněná, jelikož bylo konstatováno, že Účetní dvůr neprokázal neoprávněnost služebních cest, v jejichž průběhu byly tyto výdaje vynaloženy (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 643). Totéž platí pro setkání uvedené na řádku č. 196 s ohledem na závěr Soudního dvora, podle kterého Účetní dvůr dostatečně neprokázal, že toto setkání mělo soukromou povahu (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, body 569 a 572 až 574).

341

V tomto řízení se Účetní dvůr domnívá, že večeře uvedené na řádcích č. 138, 196 a 382 inkasní tabulky a obědy uvedené na řádcích č. 56 a 284 byly soukromé povahy. Podle Účetního dvora bylo účelem večeří uvedených na řádcích č. 138, 196 a 382 umožnit vlámským podnikatelům setkat se s belgickými diplomaty vyslanými do zahraničí, oběd uvedený na řádku č. 56 s diplomatem Ruské federace byl spojen s jednáním s cílem usnadnit řízení o adopci dítěte ruské státní příslušnosti dvojicí přátel žalobce belgické státní příslušnosti a oběd uvedený na řádku č. 284 se týkal pozvání velvyslance Belgického království ve Francii, určeného pěti osobám, včetně žalobce a jeho manželky, na víkend v jeho rezidenci v Paříži u příležitosti ochutnávky vín, v rámci které žalobce zaplatil oběd a zorganizoval předání kytice jménem všech hostů. Ze spisu také vyplývá, že Účetní dvůr považuje částku za oběd uvedenou na řádku č. 284 za nepřiměřenou.

342

Pokud jde o soukromou povahu schůzek uvedených na řádcích č. 138, 196 a 382 inkasní tabulky, postačí v tomto ohledu odkázat na body 266 až 270 výše, z nichž vyplývá, že v rámci tohoto řízení je třeba převzít posouzení, které v tomto ohledu provedl Soudní dvůr v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), jak je uvedeno v bodech 266 a 269 výše. Vzhledem k tomu, že tyto schůzky nelze považovat za zjevně neoprávněné ve vztahu k povinnostem žalobce jako člena Účetního dvora (viz bod 263 výše), je třeba dospět k závěru, že Účetní dvůr se tím, že považoval tyto schůzky za soukromé a požadoval vrácení výdajů na reprezentaci s nimi spojených, dopustil nesprávného posouzení.

343

Naproti tomu, pokud jde o schůzky uvedené na řádcích č. 56 a 284 inkasní tabulky, Tribunál považoval výdaje na služební cesty související s těmito schůzkami za neoprávněné, jak je uvedeno v bodě 281 výše. V důsledku toho jsou výdaje na reprezentaci související s těmito služebními cestami rovněž neoprávněné, a nemohou být tedy účtovány Účetnímu dvoru.

344

S ohledem na výše uvedené je třeba zrušit napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká žádostí o náhradu výdajů na reprezentaci týkajících se řádků č. 138, 196 a 382 inkasní tabulky ve výši 382 eur, a zamítnout čtvrtý žalobní důvod v rozsahu, v němž se týká výdajů na reprezentaci týkajících se řádků č. 56 a 284 inkasní tabulky.

345

Výdaje na reprezentaci uvedené na řádcích č. 17, 28 a 290 inkasní tabulky se týkají obědů s vysokým správním úředníkem, předsedou skupiny zastupující zájmy zaměstnavatelů soukromých podniků v Unii a představitelem mezinárodní auditorské společnosti.

346

Žalobce v podstatě odkazuje na posouzení Soudního dvora v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782). V tomto ohledu měl Soudní dvůr za to, že Účetnímu dvoru se nepodařilo prokázat, že se žádosti o náhradu vztahující se k řádkům uvedeným v bodě 345 výše týkaly výdajů, které nebyly vynaloženy v žalobcově postavení člena Účetního dvora (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 639). Pokud jde o výdaje uvedené na řádku č. 17, Soudní dvůr uvedl, že pozvání určené vysokému správnímu úředníkovi pověřenému předsednictvím ve výboru ve vedení Service public fédéral – Finances (Federální veřejná služba – Finance, Belgie) musí být, při neexistenci důkazů o jeho soukromé povaze, považováno za pozvání spadající do této kategorie (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 640). Totéž podle něj platí, pokud jde o výdaje uvedené na řádcích č. 28 a 290, jelikož pozvání určená řediteli zastupujícímu uskupení s evropským rozměrem, respektive představiteli mezinárodní auditorské společnosti, bylo možné dát do souvislosti s funkcemi člena Účetního dvora (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 642).

347

V tomto řízení se Účetní dvůr domnívá, že výdaje na reprezentaci uvedené na řádcích č. 17, 28 a 290 inkasní tabulky je třeba považovat za výdaje vynaložené v souvislosti se schůzkami, které nebyly v zájmu služby, a byly tudíž neoprávněné.

348

Pokud jde nejprve o výdaje na reprezentaci odpovídající řádku č. 290 inkasní tabulky, stačí odkázat na body 297 a 300 výše, v nichž byl učiněn závěr, že související služební cesty nebyly zjevně neoprávněné, takže související výdaje na reprezentaci mohou být předmětem stejného posouzení.

349

Dále, pokud jde o výdaje na reprezentaci vynaložené v souvislosti se schůzkou uvedenou na řádku č. 17 inkasní tabulky, na podporu skutečnosti, že tato činnost nesouvisela s výkonem funkce žalobce, se Účetní dvůr opírá o skutečnost, že se uskutečnila v rámci „služební cesty bez náhrad“, což podle jeho názoru svědčí o tom, že se podle žalobce jednalo z definice o soukromé důvody.

350

Pokud však jde o cestovní příkaz „bez náhrad“, je třeba připomenout, že v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), Soudní dvůr přezkoumal argument Účetního dvora, že žalobce během svého výslechu u OLAF přiznal, že všechny služební cesty, které byly v žádostech o vydání cestovního příkazu výslovně uvedeny jako „služební cesty bez náhrad“, neměly žádnou souvislost s jeho funkcí. V tomto ohledu Soudní dvůr konstatoval, že z protokolu z tohoto výslechu vyplývá, že žalobce pouze prohlásil, že v zájmu transparentnosti užíval takový způsob předkládání těchto žádostí, pokud služební cesta „měla účel související s [jeho] povinnostmi, ale i soukromý aspekt“, nebo pokud měl „pochybnosti o vhodnosti“ služební cesty s ohledem na účel a význam dotčené činnosti. Soudní dvůr dospěl k závěru, že služební cesty, které žalobce výslovně uváděl jako „služební cesty bez náhrad“, je třeba posoudit stejně jako ostatní služební cesty, které byly předmětem prvního žalobního důvodu Účetního dvora (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, body 393 až 395). S ohledem na toto posouzení Soudního dvora je jediný argument Účetního dvora vycházející z toho, že výdaje na reprezentaci souvisely se „služební cestou bez náhrad“, nedostatečný k tomu, aby setkání související s výdaji na reprezentaci uvedenými na řádku č. 17 inkasní tabulky mohlo být v tomto řízení posouzeno odlišně od posouzení Soudního dvora, které je uvedeno v bodě 346 výše, takže je třeba jej převzít v rámci tohoto řízení a mít za to, že tyto výdaje jsou ponechány k tíži Účetního dvora.

351

Pokud jde o výdaje na reprezentaci související se schůzkou žalobce s ředitelem zastupujícím uskupení s evropským rozměrem, uvedenou na řádku č. 28 inkasní tabulky, Účetní dvůr odkazuje na dokumenty ve spise, které obsahují zejména výňatek ze zprávy OLAF, z něhož vyplývá, že tato schůzka měla soukromou povahu.

352

Je třeba konstatovat, že uvedený výňatek ze zprávy OLAF byl součástí spisu předloženého Soudnímu dvoru ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), neboť, jak bylo uvedeno v bodě 166 výše, v posledně uvedeném řízení a v tomto řízení jsou nesrovnalosti vytýkané Účetním dvorem žalobci identifikovány prostřednictvím stejné tabulky uvedené v příloze A.47 obou žalob. Účetní dvůr tedy nepřidává nic nového k argumentům, které předložil Soudnímu dvoru v této věci. Za těchto okolností je na Účetním dvoru, aby nesl náklady na reprezentaci související se setkáním uvedeným na řádku č. 28 inkasní tabulky, které není zjevně neoprávněné.

353

S ohledem na výše uvedené je třeba dospět k závěru, že se Účetní dvůr tím, že měl za to, že setkání uvedená na řádcích č. 17, 28 a 290 inkasní tabulky nesouvisejí se zájmem služby, a tím, že vyžadoval vrácení výdajů na reprezentaci souvisejících s těmito setkáními, dopustil nesprávného posouzení. Napadené rozhodnutí je proto třeba zrušit pokud jde o žádosti na náhradu výdajů na reprezentaci uvedené na řádcích č. 17, 28 a 290 inkasní tabulky, a to ve výši 608,80 eura.

354

Pokud jde o výdaje na reprezentaci uvedené na řádcích č. 314, 319 a 320 inkasní tabulky, které se týkají vztahů s politickými představiteli, kteří nebyli členy dotčené politické strany, je třeba zopakovat posouzení uvedené v bodech 241 až 251 výše.

355

V projednávané věci je v návaznosti na posouzení, které v tomto ohledu provedl Soudní dvůr v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782) (viz body 243 a 250 výše), které považuje výdaje na reprezentaci uvedené na řádku č. 314 za oprávněné a výdaje na reprezentaci uvedené na řádcích č. 319 a 320 za nikoli zjevně neoprávněné, třeba dospět k závěru, že Účetní dvůr se dopustil nesprávného posouzení, když považoval setkání, jichž se týkaly tyto výdaje, za neoprávněná a požadoval vrácení těchto výdajů. Napadené rozhodnutí by proto mělo být zrušeno, pokud jde o žádosti o náhradu výdajů na reprezentaci týkající se řádků č. 314, 319 a 320 inkasní tabulky, a to ve výši 209,40 eura.

356

Výdaje na reprezentaci uvedené na řádku č. 339 inkasní tabulky se týkají setkání s vedoucím kabinetu belgického krále.

357

Žalobce v podstatě odkazuje na závěry Soudního dvora v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), v němž Soudní dvůr rozhodl, že funkce zastávané osobou, se kterou setkání proběhlo, odůvodňují oprávněnost náhrad výdajů na reprezentaci požadovaných žalobcem (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 625).

358

V tomto řízení se Účetní dvůr na podporu neexistence souvislosti mezi dotčeným setkáním a funkcemi žalobce jakožto člena Účetního dvora opírá o postavení osoby, se kterou se žalobce setkal. Tento argument se neliší od argumentu předloženého Soudnímu dvoru ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), v důsledku čehož je třeba v rámci tohoto řízení převzít posouzení Soudního dvora týkající se výdajů na reprezentaci uvedených na řádku č. 339 inkasní tabulky, jak je uvedeno v bodě 357 výše.

359

V důsledku toho je třeba dospět k závěru, že náhrada výdajů na reprezentaci, kterých se týká řádek č. 339 inkasní tabulky, je oprávněná, takže se Účetní dvůr tím, že požadoval jejich vrácení, dopustil nesprávného posouzení.

360

Účetní dvůr se však domnívá, že náklady na večeři pro dvě osoby ve výši 158 eur jsou nadměrné. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že žalobce nepředkládá žádné připomínky k přiměřenosti této částky, ačkoli je na něm, aby vyvrátil výtku Účetního dvora v tomto ohledu (viz bod 336 výše).

361

Za těchto okolností a s ohledem na zjištění uvedená v bodě 335 výše je třeba považovat částku výdajů na reprezentaci uvedenou na řádku č. 339 inkasní tabulky za nadměrnou a je třeba stanovit částku 50 eur na osobu jako oprávněnou pro výdaje na reprezentaci vynaložené členem Účetního dvora, což v projednávané věci odpovídá částce 100 eur.

362

S ohledem na výše uvedené je třeba zrušit napadené rozhodnutí týkající se žádosti o náhradu výdajů na reprezentaci, na kterou se vztahuje řádek č. 339 inkasní tabulky, v rozsahu, v němž se týká výdajů na reprezentaci ve výši 100 eur. Čtvrtý žalobní důvod musí být zamítnut, pokud jde o zbývající část výdajů na reprezentaci uvedených na řádku č. 339 inkasní tabulky.

363

Výdaje na reprezentaci uvedené na řádcích č. 98 a 281 inkasní tabulky se týkají večeře s vedoucím kabinetu člena Komise a večeře se členem Účetního dvora, členem belgické vlády a „ředitelem kabinetu“.

364

Žalobce v podstatě odkazuje na závěry Soudního dvora v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782). V tomto ohledu měl Soudní dvůr ohledně výdajů vynaložených na večeři s vedoucím kabinetu člena Komise uvedené na řádku č. 98 inkasní tabulky za to, že tyto výdaje musí být z hlediska funkce, kterou host vykonává, v zásadě považovány za výdaje vzniklé v postavení člena Účetního dvora (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 644). Podle Soudního dvora důkazy předložené v tomto ohledu Účetním dvorem nestačí k prokázání opodstatněnosti jeho tvrzení, podle kterého tato večeře měla soukromou povahu (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 645). Soudní dvůr uvedl, že i když se Účetní dvůr dovolával výměny e-mailů ze dne 20. května 2010, je třeba konstatovat, že z této výměny plyne, že konkrétní otázky, které v ní byly zmíněny, byly vyřešeny před touto večeří a že žádný důkaz nenasvědčuje tomu, že by byly předmětem uvedené večeře (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 646). Měl za to, že argument Účetního dvora, podle kterého výdaje na dotčenou večeři znamenaly porušení povinností ze strany hosta, které se na něj vztahovaly na základě článku 11 služebního řádu, není každopádně takové povahy, aby prokazoval soukromou povahu této večeře (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 647).

365

V tomto řízení, pokud jde o politickou povahu schůzky uvedené na řádku č. 98 inkasní tabulky, Účetní dvůr uvádí, že právě politická spřízněnost mezi žalobcem a vedoucím dotčeného kabinetu svědčí o soukromé povaze služební cesty. V tomto ohledu odkazuje na výměnu e-mailů ze dne 20. května 2010 obsaženou ve spisu, týkající se organizace této večeře, v níž osoba, s níž se setkal, měla použít slova „s nejmodřejšími pozdravy“, což je podle Účetního dvora narážka na barvu spojenou ve Flandrech (Belgie) s dotčenou politickou stranou. Účetní dvůr rovněž uvádí, že dokumenty zabavené úřadem OLAF umožňují v každém případě konstatovat, že se předmětná schůzka netýkala záležitostí souvisejících s výkonem funkce žalobce.

366

Účetní dvůr dodává, že osoba, se kterou se setkal, byla vedoucím kabinetu belgického člena Komise, který byl členem dotčené politické strany. Vzhledem k tomu, že osoba, s níž se setkal, v e-mailech ze dne 20. května 2010 použila výraz „s nejmodřejšími pozdravy“, je patrné, že byla rovněž členem této politické strany.

367

Vzhledem ke kontextu vztahů žalobce s politickými představiteli, kteří jsou členy dotčené politické strany, popsaných v bodě 232 výše, které je třeba považovat za nesouvisející s jeho funkcí člena Účetního dvora (viz bod 239 výše), je argument Účetního dvora uvedený v bodě 366 výše dostatečný k tomu, aby vyvolal pochybnosti o oficiální povaze dotčeného setkání. Bez dalších upřesnění ze strany žalobce, který však nese důkazní břemeno, musí být související výdaje na reprezentaci uvedené na řádku č. 98 inkasní tabulky uloženy k tíži žalobce.

368

V důsledku toho musí být čtvrtý žalobní důvod zamítnut, pokud jde o výdaje na reprezentaci uvedené na řádku č. 98 inkasní tabulky.

369

Dále, pokud jde o večeři s členem Účetního dvora, členem belgické vlády a „ředitelem kabinetu“, uvedenou na řádku č. 281 inkasní tabulky, v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), Soudní dvůr rozhodl, že vzhledem k tomu, že článek 2 rozhodnutí č. 7-2004 vyžadoval pro účely odůvodnění vynaložení výdajů na reprezentaci pouze uvedení hlavního hosta, přítomnost dalšího hosta, jehož postavení samo o sobě takový výdaj neodůvodňovalo, nepostačovala k prokázání neoprávněnosti celé žádosti o náhradu dotčených výdajů na reprezentaci (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 627).

370

V tomto řízení je třeba poznamenat, že Účetní dvůr podle všeho určil jako hlavního hosta večeře člena belgické vlády. Ze spisu je však zřejmé, že tato osoba byla členem dotčené politické strany, v jejíž prospěch žalobce vykonával neohlášenou politickou činnost. Vzhledem k tomu, že v bodě 239 byl učiněn závěr, že v kontextu popsaném v bodě 232 výše je třeba mít za to, že služební cesty žalobce týkající se jeho setkání s belgickými politickými představiteli, členy této politické strany, nemají spojitost s výkonem funkce žalobce jakožto člena Účetního dvora, je třeba převzít toto řešení, pokud jde o žádost o náhradu výdajů na reprezentaci vynaložených na setkání uvedené na řádku č. 281.

371

Žádosti o náhradu výdajů na reprezentaci vynaložených v souvislosti s večeřemi uvedenými na řádcích 98 a 281 inkasní tabulky je proto třeba považovat za související s neohlášenou politickou činností žalobce, která je neslučitelná s jeho funkcí člena Účetního dvora. Čtvrtý žalobní důvod je tedy třeba v tomto ohledu zamítnout.

372

Za těchto okolností již není třeba zkoumat argumenty Účetního dvora ohledně nadměrnosti částek výdajů na reprezentaci uvedených na řádcích č. 98 a 281 inkasní tabulky.

373

V každém případě je třeba poznamenat, že dotyčná částka činí 799 eur za večeři pro dvě osoby, jak je uvedeno na řádku č. 98 inkasní tabulky, a 685 eur za večeři pro tři osoby, jak je uvedeno na řádku č. 281 inkasní tabulky. V tomto ohledu žalobce nepředkládá žádné připomínky k přiměřenosti uvedených částek, ačkoli je na něm, aby v tomto ohledu předložil důkazy (viz bod 336 výše).

374

Za těchto okolností, s ohledem na zjištění zprávy OLAF týkající se četnosti schůzek žalobce s politickými představiteli, kteří jsou členy dotčené politické strany, jak je uvedeno v bodě 223 výše, které je třeba posoudit ve světle kontextu uvedeného v bodě 232 výše, je prokázána nadměrná povaha výdajů na reprezentaci uvedených na řádcích 98 a 281 inkasní tabulky a čtvrtý žalobní důvod v tomto ohledu musí být rovněž zamítnut.

375

S ohledem na výše uvedené je třeba zrušit napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká celkové částky 1300,20 eura rozdělené následovně:

376

Čtvrtý žalobní důvod musí být ve zbývající části těchto výdajů na reprezentaci zamítnut.

377

Žádosti o náhradu výdajů na reprezentaci týkajících se stravování v místě původu žalobce jsou uvedeny na řádcích č. 22, 55, 110, 160, 216, 243, 245 a 279 inkasní tabulky. Pokud jde o tyto žádosti, žalobce v podstatě odkazuje na závěry Soudního dvora v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), a tvrdí, že výdaje vynaložené v souvislosti s tímto stravováním souvisely s jeho funkcí člena Účetního dvora a že napadené rozhodnutí je protiprávní v rozsahu, v němž považuje tyto výdaje za neoprávněné. V tomto ohledu měl Soudní dvůr za to, že uvedené žádosti se týkaly výdajů vzniklých v souvislosti s výkonem funkce žalobce jakožto člena Účetního dvora. Podle Soudního dvora se jeví, že v osmi případech, které jsou uvedeny na výše uvedených řádcích, bylo postavení většiny hostů recepce pořádané v obydlí žalobce patrně takové, že prokazuje, že se s nimi žalobce mohl oprávněně snažit udržovat profesní vztahy v zájmu Účetního dvora. Soudní dvůr upřesnil, že mezi tyto hosty tak náležely osoby vykonávající přední funkce v rámci evropských orgánů, a sice členové Evropského parlamentu, Komise, Soudního dvora a Účetního dvora, a v rámci členských států, jako členové belgického parlamentu, belgické vlády a kabinetu belgického krále, jakož i velvyslanci nebo vysocí úředníci (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, body 682 a 683).

378

S ohledem na sled úvah v bodech 220, 264 a 338 výše je třeba nejprve přezkoumat, zda Účetní dvůr předkládá nová upřesnění a argumenty ve srovnání s těmi, které uvedl před Soudním dvorem ohledně dotčených žádostí, a dále, je-li tomu tak, posoudit, zda je s ohledem na tyto skutečnosti možné použít na projednávanou věc závěry Soudního dvora týkající se těchto žádostí, které jsou uvedeny v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782) (viz bod 205 výše).

379

V tomto řízení se Účetní dvůr domnívá, že výdaje na reprezentaci týkající se stravování v místě původu žalobce, uvedené na řádcích č. 22, 55, 110, 160, 216, 243, 245 a 279 inkasní tabulky, zjevně nesouvisejí s jeho činností. V tomto ohledu předložil především dopis žalobce ze dne 28. dubna 2015 adresovaný předsedovi vlády Belgického království, v němž jej zve na večeři a v němž žalobce vysvětluje, že pravidelně zve „řadu přátel na neformální večeři do [svého] domu“, na níž se sejde „jedna nebo dvě přední politické osobnosti, jakož i několik přátel, kteří zaujímají vysoké postavení v obchodním světě“, s cílem „strávit příjemný, uvolněný a užitečný večer v dobré společnosti“. Podle Účetního dvora umožnily podmínky tohoto dopisu obecně konstatovat, že stravování organizované v místě původu žalobce sloužilo k důvěrnému setkávání jeho přátel, a tudíž nesouviselo s jeho funkcí člena Účetního dvora.

380

Účetní dvůr dále uvádí, že stravování bylo organizováno v místě původu žalobce, a nikoli v jeho obydlí, kde se měl po svém jmenování oficiálně usadit, ani v jeho sídle, které mělo pro tento účel vyhrazené místo setkávání.

381

Účetní dvůr kromě toho nejprve připomněl, že v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), Soudní dvůr nepovažoval tento dopis za dostatečný k prokázání toho, že veškeré stravování organizované žalobcem v místě jeho bydliště mělo soukromou povahu (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782, body 676 až 681), a poté dodal, že dopis ze dne 28. dubna 2015 ilustruje jak účel, tak způsob, jakým žalobce organizoval pohoštění, které zjevně nesouviselo s jeho činností. Podle Účetního dvora v žádném případě není na daňových poplatnících Unie, aby financovali akce soukromé povahy, z nichž mají prospěch pozvaní hosté a které mají blízko k tajným dohodám a střetu zájmů mezi přáteli ve vysokých veřejných nebo soukromých funkcích.

382

Argumenty Účetního dvora uvedené v bodech 379 až 381 výše nepřidávají nic k argumentům, které podporují závěry Soudního dvora v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), týkající se dopisu žalobce ze dne 28. dubna 2015 a postavení hostů pozvaných ke stravování, jak je uvedeno v bodě 377 výše. Tyto argumenty tedy nepostačují k tomu, aby žádosti žalobce o náhradu výdajů uvedené na řádcích zmíněných v bodě 377 výše mohly být v tomto řízení posouzeny jinak, než jak je posoudil Soudní dvůr v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782).

383

Je třeba rovněž připomenout, jak je uvedeno v bodě 152 výše, že pokud jde o žádosti žalobce o náhradu výdajů uvedené na řádcích č. 22, 55, 110, 160, 216, 243 a 245 inkasní tabulky, OLAF ve své zprávě mimo jiné upřesnil vztah žalobce k hostům na těchto recepcích. Podle úřadu OLAF byli mezi hosty vždy jeden nebo dva belgičtí politici s několika dobrými přáteli ve vysokých funkcích v soukromém sektoru a akce byla organizována s cílem strávit „příjemný, uvolněný a užitečný večer ve vybrané vlámské společnosti“. OLAF měl za to, že všichni hosté jsou blízcí přátelé a že se mohou zavázat k naprosté diskrétnosti a důvěrnosti rozhovoru. Ve zprávě OLAF bylo rovněž uvedeno, že těchto soukromých večeří se zúčastnilo 46 osob, jejichž spojení s žalobcem se kromě skutečnosti, že se jednalo o jeho přátele, obecně odvíjelo od jejich příslušnosti k belgické politice, lovu, soukromému sektoru a unijním orgánům.

384

Pokud jde konkrétně o účast belgických politických představitelů na stravování organizovaném v místě původu žalobce, jež odpovídá řádkům č. 22, 55, 110, 160, 216, 243, 245 a 279 inkasní tabulky, spis, který má Tribunál k dispozici, potvrzuje zjištění OLAF, že mezi hosty pozvanými k tomuto stravování byli jeden nebo dva belgičtí politici. V inkasní tabulce je uvedeno, že stravování uvedeného na řádcích č. 22, 55, 216, 245 a 279 se zúčastnil člen dotčené politické strany a že stravování uvedeného na řádku č. 160 se zúčastnili dva členové této politické strany. Tato tabulka neobsahuje žádné podrobnosti, pokud jde o přítomnost těchto členů při stravování uvedeném na řádcích č. 110 a 243.

385

Je třeba připustit, že účast členů dotčené politické strany na tomto stravování se jeví jako problematická s ohledem na zjištění OLAF v rámci jeho vyšetřování týkajícího se četnosti schůzek žalobce s těmito politiky, jak je uvedeno v bodě 223 výše, ve světle kontextu uvedeného v bodě 232 výše. Z tohoto důvodu by toto stravování mohlo být považováno za sledující přinejmenším částečně vlastní politické cíle žalobce, což by nebylo slučitelné s jeho povinnostmi člena Účetního dvora.

386

Je však třeba konstatovat, jak vyplývá z bodů 383 a 384 výše, že seznam osob pozvaných na dotčené stravování se neomezoval pouze na členy dotčené politické strany nebo, jak konstatoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 678), na „významné vlámské osobnosti“ a často zahrnoval jednu nebo více osob vykonávajících funkce v rámci unijních orgánů.

387

Účetní dvůr neupřesňuje, kteří konkrétní hosté na stravování organizovaném v místě původu žalobce, uvedeném na řádcích č. 22, 55, 110, 160, 216, 243, 245 a 279 inkasní tabulky, neměli profesní vztah s žalobcem. Tribunál tedy musí v rámci tohoto řízení přijmout stejné posouzení, jaké provedl Soudní dvůr v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), jak je uvedeno v bodě 377 výše, a sice že žádosti o náhradu výdajů na reprezentaci týkající se tohoto stravování se týkaly výdajů vynaložených v souvislosti s výkonem funkce žalobce jakožto člena Účetního dvora.

388

Naproti tomu Tribunál konstatuje, že pokud jde o všechny žádosti o náhradu výdajů na reprezentaci v souvislosti se stravováním v místě původu žalobce uvedené v bodě 377 výše, Účetní dvůr rovněž zdůrazňuje výši těchto výdajů a v podstatě jim vytýká, že jsou nadměrné.

389

V této souvislosti je třeba uvést, že výdaje na uvedené stravování činí 2520,68 eura pro 18 osob (řádek č. 22), 1976 eur pro 12 osob (řádek č. 55), 2271,36 eura pro 11 osob (řádek č. 110), 3018,90 eura pro 16 osob (řádek č. 160), 2340 eur pro 10 osob (řádek č. 216), 1897,28 eura pro 9 osob (řádek č. 243), 2069,76 eura pro 10 osob (řádek č. 245) a 1104 eur pro 6 osob (řádek č. 279). Vzhledem k tomu, že se tyto výdaje pohybovaly v rozmezí přibližně 140 až 234 eur na osobu, je třeba je považovat za zjevně přesahující částku nezbytnou pro účely recepcí v soukromém bydlišti žalobce, včetně případné květinové výzdoby v souladu s přípisem ze dne 22. dubna 2004 (viz bod 16 výše). Kromě toho je třeba zohlednit skutečnost, že dotčené výdaje byly vynaloženy mimo místo přidělení žalobce.

390

Tribunál konstatuje, že žalobce nepředkládá žádné vyjádření k přiměřenosti těchto částek, ačkoli mu přísluší, jak je uvedeno v bodě 336 výše, aby vyvrátil výtky Účetního dvora a prokázal, že úhrada výdajů na reprezentaci z rozpočtu Unie byla oprávněná a že napadené rozhodnutí je protiprávní v rozsahu, v němž považuje tyto výdaje za neoprávněně proplacené.

391

Za těchto okolností je třeba s ohledem na úvahy Tribunálu uvedené v bodě 335 výše, které se obdobně použijí na stravování organizované v místě původu žalobce, rozhodnout, že při spravedlivém posouzení skutkových okolností případu bude částka 50 eur na osobu považována za částku, která nepřesahuje částku nezbytnou pro stravování organizované v místě původu žalobce, uvedené na řádcích č. 22, 55, 110, 160, 216, 243, 245 a 279 inkasní tabulky.

392

Z přílohy 1 přípisu ze dne 22. dubna 2004 o návrzích ohledně výdajů na reprezentaci a pohoštění členů Účetního dvora navíc vyplývá, že výdaje spojené s těmito výdaji v soukromém bydlišti člena Účetního dvora mohou zahrnovat květinovou výzdobu, která nepřekračuje rámec nezbytný pro uspořádání recepce (viz bod 17 výše). Tribunál nicméně konstatuje, že faktury obsažené ve spisu, které se týkají jednotlivých stravování organizovaných v místě původu žalobce, jež jsou uvedena na řádcích č. 22, 55, 110, 160, 216, 243, 245 a 279 inkasní tabulky, neobsahují žádné údaje o květinové výzdobě určené pro tato stravování. Faktury za stravování uvedené na řádcích č. 22, 55, 110, 160, 216, 243 a 245 se totiž v podstatě týkají pouze ceny menu za osobu podávaného během stravování. Pouze faktura za stravování uvedená na řádku č. 279 zmiňuje mezi dalšími službami poskytovanými dodavatelem stravy „výzdobu stolu“, avšak bez jakéhokoli údaje o tom, že by se mělo jednat o květinovou výzdobu, a bez jakéhokoli odkazu na cenu této výzdoby, pokud nějaká existovala. Vzhledem k tomu, že v souladu s článkem 6 rozhodnutí č. 7-2004 Účetní dvůr v případě pohoštění ve vlastním obydlí hradí vzniklé výdaje až do výše předložených dokladů (viz bod 15 výše), nestačí k úhradě nákladů na květinovou výzdobu pouhá zmínka o službě „výzdoba stolu“.

393

V důsledku toho je třeba zrušit napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž požaduje vrácení částek 900 eur odpovídajících řádku č. 22, 600 eur uvedených na řádku č. 55, 550 eur uvedených na řádku č. 110, 800 eur uvedených na řádku č. 160, 500 eur uvedených na řádku č. 216, 450 eur uvedených na řádku č. 243, 500 eur uvedených na řádku č. 245 a 300 eur uvedených na řádku č. 279, což činí celkem 4600 eur, a ve zbývající části těchto výdajů je třeba čtvrtý žalobní důvod zamítnout.

394

Mezi žádostmi žalobce uvedenými na řádcích inkasní tabulky zmíněnými v bodě 184 výše se žádosti o náhradu nákladů na užívání služebního vozidla a využití služeb řidiče, které Účetní dvůr považuje za neoprávněně vynaložené žalobcem, týkají řádků č. 3, 31, 38, 57, 66, 103, 138, 142, 143, 161, 196, 199, 203, 211, 215, 237, 238, 277, 281, 293 a 294, 296 (částečně), 310 (částečně), 313, 317, 319 a 320, 330, 335, 336, 339, 347, 352, 354, 355, 373 a 374, 379, 381, 382, 391, 402 a 403 inkasní tabulky.

395

Žalobce se v podstatě domnívá, že žádosti o náhradu výdajů na řidiče uvedené v řádcích zmíněných v bodě 394 výše se týkají jeho funkce člena Účetního dvora. V tomto ohledu v podstatě odkazuje na závěry Soudního dvora v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), a uvádí, že toto řízení neumožňuje, aby je Účetní dvůr zpochybnil.

396

Úvodem je třeba připomenout, že v tomto řízení, jak je uvedeno v bodě 179 výše, není třeba zkoumat údajné porušení zásady ochrany legitimního očekávání, pokud jde o prostředky vynaložené Účetním dvorem na výdaje na užívání služebního vozidla a využívání služeb řidiče. Pokud jde o tyto výdaje, je proto třeba s ohledem na rozsah přezkumu Tribunálu v tomto řízení, jak je uvedeno v bodech 185 až 193 výše, pouze přezkoumat, zda se Účetní dvůr při jejich vymáhání nedopustil nesprávného posouzení.

397

Pokud jde o řádky č. 203, 211, 215, 238, 293 a 294, 296 (částečně), 313, 330, 336, 339 (částečně), 352, 355, 381, 382 (částečně) a 402 inkasní tabulky, bylo v bodech 239 a 261 uvedeno, že služební cesty žalobce uvedené na zmíněných řádcích neměly žádný vztah k výkonu jeho funkce člena Účetního dvora. Je tudíž třeba mít za to, že výdaje na řidiče uvedené na týchž řádcích rovněž takový vztah nemají.

398

Totéž platí pro žádosti o náhradu výdajů na řidiče uvedené na řádcích č. 281, 293, 294 a 354 inkasní tabulky, které se týkají žádostí o náhradu výdajů na reprezentaci vynaložených v souvislosti s večeřemi se členy dotčené politické strany, které jsou uvedeny na stejných řádcích a jsou považovány za neslučitelné s jeho funkcí člena Účetního dvora (viz body 329 a 371 výše).

399

Stejný závěr platí i pro žádosti o náhradu výdajů na řidiče uvedené na řádcích č. 3, 31 a 66 inkasní tabulky, neboť účelem těchto žádostí bylo setkání s členy dotčené politické strany.

400

V důsledku toho je třeba zamítnout čtvrtý žalobní důvod v rozsahu, v němž se týká výdajů na řidiče uvedených na řádcích č. 3, 31, 66, 203, 211, 215, 238, 281, 293 a 294, 296 (částečně), 313, 330, 336, 339 (částečně), 352, 354, 355, 381, 382 (částečně) a 402 inkasní tabulky.

401

Mezi žádostmi o náhradu výdajů na řidiče uvedenými v bodě 394 výše jsou žádosti uvedené na řádcích č. 3, 31, 57, 66, 103, 143, 157, 161, 199, 237, 277, 310 (částečně), 335, 347, 354 a 391 inkasní tabulky spojeny s žádostmi žalobce o náhradu výdajů na služební cesty nebo denní příspěvky nebo také o náhradu výdajů na reprezentaci. Posledně uvedené žádosti byly Soudním dvorem posouzeny v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), s cílem zjistit, zda se vztahují k funkcím žalobce jakožto člena Účetního dvora.

402

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), po posouzení každé z žádostí o náhradu výdajů na služební cesty nebo denní příspěvky uvedených na řádcích č. 31, 57, 66, 103, 143, 157, 161, 199, 237, 277, 310 (částečně), 335, 347 a 391 inkasní tabulky, pokud jde o nesrovnalosti vytýkané Účetním dvorem v těchto řízeních, Soudní dvůr v podstatě rozhodl, že se týkají výdajů, které vznikly v souvislosti s výkonem funkce člena Účetního dvora (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, body 494, 497, 500, 501, 504, 505, 515, 558, 559, 561 až 565, 576 a 735).

403

Žalobce se v tomto řízení dovolává tohoto posouzení Soudního dvora, aby prokázal, že úhrada výdajů vynaložených na základě žádostí o náhradu výdajů uvedených na řádcích zmíněných v bodě 401 výše souvisela s jeho povinnostmi a že napadené rozhodnutí je protiprávní v rozsahu, v němž považuje tyto výdaje za neoprávněně proplacené.

404

S ohledem na argumenty žalobce a zjištění uvedená v bodech 202 až 205 výše je třeba při posuzování žádostí o náhradu výdajů na řidiče uvedených v bodě 401 výše použít stejnou argumentaci jako v bodech 220, 264, 338 a 378 výše. Je proto třeba zaprvé přezkoumat, zda Účetní dvůr předkládá nové argumenty a upřesnění ve vztahu k těm, které ohledně těchto žádostí uvedl před Soudním dvorem, a zadruhé, je-li tomu tak, posoudit, zda je třeba ve světle těchto prvků vyvodit ve vztahu k těmto žádostem stejné závěry jako Soudní dvůr (viz bod 205 výše).

405

Pokud jde o žádosti o náhradu výdajů na služební cesty nebo denní příspěvky uvedené na řádcích č. 57, 103, 143, 157, 161, 199, 237, 277, 310 (částečně), 335, 347 a 391 inkasní tabulky, v tomto řízení bylo s ohledem na přezkum uvedený v bodech 282 až 297, 301 až 305 a 308 až 313 výše rozhodnuto, že posouzení Soudního dvora v tomto ohledu musí být převzato. Vzhledem k tomu, že pokud jde o žádosti o náhradu výdajů na řidiče, kterých se týkají uvedené řádky, Účetní dvůr nepřidává nic nového k argumentům, které uvedl před Soudním dvorem, je třeba mít stejně jako Soudní dvůr za to, že na výdaje řidiče uvedené na těchto řádcích je třeba nahlížet tak, že byly žalobcem vynaloženy v souvislosti s jeho funkcí člena Účetního dvora.

406

Za těchto okolností je třeba dospět k závěru, že Účetní dvůr se tím, že považoval výdaje na řidiče uvedené na řádcích č. 57, 103, 143, 157, 161, 199, 237, 277, 310 (částečně), 335, 347 a 391 inkasní tabulky za nesouvisející s výkonem funkce člena Účetního dvora a požadoval jejich vrácení, dopustil nesprávného posouzení. Napadené rozhodnutí je tudíž třeba zrušit v rozsahu, v němž se týká výdajů na řidiče uvedených na těchto řádcích, a to ve výši 3224,72 eura. V tomto ohledu je třeba s ohledem na výdaje uvedené na řádku č. 310 zahrnout třetinu těchto výdajů (153,65 eura).

407

Pokud jde o žádosti o náhradu výdajů na řidiče uvedené na řádcích č. 138, 196, 319 a 320, 339 (částečně) a 382 (částečně) inkasní tabulky, je nutno konstatovat, že Soudní dvůr se k nim v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), nevyjádřil.

408

Tyto žádosti souvisejí s žádostmi žalobce o náhradu výdajů na reprezentaci, u nichž bylo shledáno, že činnosti s nimi spojené nebyly bez souvislosti s jeho funkcí člena Účetního dvora (viz body 342, 355 a 359 výše).

409

S použitím stejné argumentace, jaká je uvedena v bodě 404 výše, je třeba konstatovat, že pokud jde o žádosti o náhradu výdajů na řidiče týkající se dotčených řádků, Účetní dvůr v projednávané věci nepřidává nic nového ve vztahu k argumentům, které předložil Soudnímu dvoru. Výdaje na řidiče uvedené na řádcích č. 138, 196, 319 a 320, 339 (částečně) a 382 (částečně) inkasní tabulky je proto třeba považovat za výdaje vzniklé v souvislosti s výkonem funkce žalobce jakožto člena Účetního dvora.

410

Za těchto okolností je třeba dospět k závěru, že Účetní dvůr se tím, že považoval výdaje na řidiče uvedené na řádcích č. 138, 196, 319 a 320, 339 (částečně) a 382 (částečně) inkasní tabulky za nesouvisející s touto funkcí a požadoval jejich vrácení, dopustil nesprávného posouzení. Napadené rozhodnutí je proto třeba zrušit v rozsahu, v němž se týká výdajů na řidiče uvedené na řádcích č. 138, 196, 319 a 320, 339 (částečně) a 382 (částečně) inkasní tabulky, a to ve výši 1158,83 eura. V tomto ohledu, pokud jde o výdaje na řidiče uvedené na řádcích č. 339 a 382, je třeba započítat čtvrtinu výdajů uvedených na řádku č. 339 (74,13 eura) a třetinu těchto výdajů týkajících se řádku č. 382 (165,70 eura).

411

Obě žádosti o náhradu výdajů na řidiče uvedené v bodě 394 výše a týkající se řádků č. 379 a 403 inkasní tabulky Soudní dvůr v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), výslovně nezkoumal.

412

V tomto ohledu je vzhledem k důkaznímu břemenu uvedenému v bodě 193 výše na žalobci, aby prokázal, že úhrada dotčených výdajů na řidiče z rozpočtu Unie, které se týkají řádků č. 379 a 403 inkasní tabulky, byla odůvodněná a že napadené rozhodnutí je protiprávní v rozsahu, v němž považuje tyto výdaje za neoprávněně proplacené.

413

Je třeba poznamenat, že pokud jde o výdaje na řidiče uvedené na řádku č. 379, nebyly spojeny se služební cestou žalobce. Z cestovního příkazu řidiče vyplývá, že jeho účelem bylo odvézt žalobce z Lucemburku do Bruselu a poté do místa jeho původu, přičemž řidič přenocoval v hotelu a do Lucemburku se vrátil vlakem.

414

Naproti tomu výdaje na řidiče uvedené na řádku č. 403 souvisely se služební cestou žalobce bez náhrad. Z cestovního příkazu vyplývá, že se služební cesta týkala „Pana advokáta […]“ a cesty Lucemburk-Dijon-Lucemburk. Podle Účetního dvora byla skutečnou povahou činnosti uvedené na tomto řádku koupě vinice.

415

Žalobce pouze uvádí, že pokud Soudní dvůr tyto výdaje nekvalifikoval jako neoprávněné, nelze je za takové považovat ani v tomto řízení.

416

Je však třeba konstatovat, že v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), Soudní dvůr rozhodl, že služební cesty řidiče, které spočívaly v tom, že odvezl žalobce z důvodu, který nebyl znám, nebo z důvodu, který byl jasně oddělitelný od jeho funkce, byly neoprávněné (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, body 711 až 716).

417

Vzhledem k tomu, že žalobce nepředložil důkazy, které by mohly prokázat, že výdaje na řidiče uvedené na řádcích č. 379 a 403 inkasní tabulky se týkaly cest souvisejících s výkonem jeho funkce, a které by zpochybnily tvrzení Účetního dvora o soukromé povaze těchto výdajů, je třeba konstatovat, že Účetní dvůr je správně kvalifikoval jako pohledávky a požadoval jejich vrácení.

418

V důsledku toho musí být čtvrtý žalobní důvod zamítnut v rozsahu, v němž zpochybňuje oprávněnost vrácení částek týkajících se výdajů na řidiče uvedených na řádcích č. 379 a 403 inkasní tabulky.

419

V napadeném rozhodnutí dospěl Účetní dvůr k závěru, že služební cesta řidiče uvedená na řádku č. 38 inkasní tabulky, v jejímž rámci řidič cestoval z Lucemburska do místa dovolené žalobce ve Švýcarsku, aby jej odvezl zpět do místa jeho původu, byla neoprávněná.

420

Žalobce se v podstatě opírá o závěry Soudního dvora v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), podle něhož by sice důvod, který Účetní dvůr uvádí pro služební cestu řidiče zmíněnou na řádku č. 38 inkasní tabulky, a sice vyzvednutí žalobce v místě jeho dovolené, mohl prokázat neoprávněnost této cesty, nicméně je třeba uvést, že žalobce popírá, že by takovou služební cestu schválil, a že Účetní dvůr neprokázal, že by se tato služební cesta skutečně uskutečnila, neboť spis, který má Soudní dvůr k dispozici, neobsahuje jím podepsaný cestovní příkaz (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 717).

421

Soudní dvůr rovněž uvedl, že v rámci organizace zavedené v rámci Účetního dvora do 5. října 2016 příslušelo podepisování cestovních příkazů řidičů členovi tohoto orgánu, který dotčených služeb využíval (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 698).

422

V tomto řízení Účetní dvůr uvádí, že neexistoval žádný cestovní příkaz týkající se žalobce, což samo o sobě postačuje ke zjištění, že služební cesta řidiče byla neoprávněná. Tvrdí rovněž, že žalobce jakožto schvalující osoba řidiče požádal a potvrdil dotčenou služební cestu v elektronickém systému MISPROD, který v té době používal k prokázání existence služební cesty.

423

Je pravda, že spis neobsahuje žádnou zmínku o služební cestě řidiče pro činnost uvedenou na řádku č. 38 inkasní tabulky podepsanou žalobcem, jak vyžadovala tehdy platná pravidla. Přestože tato administrativní činnost nebyla provedena, je nesporné, že výdaje na tuto činnost vynaložil řidič od 7. do 9. března 2009 ve výši 716,82 eura. Účetní dvůr přiložil ke spisu výňatky z elektronického systému MISPROD, z nichž vyplývá, že žalobce byl schvalující osobou pro služební cestu svého řidiče, který jej měl vyzvednout ve městě ve Švýcarsku. Tyto výňatky potvrzují rovněž tvrzení Účetního dvora týkající se činností řidiče souvisejících se žádostí o náhradu uvedenou na zmíněném řádku, podle nichž řidič strávil noc ze 7. na 8. března 2009 v hotelu ve Švýcarsku, převezl žalobce do místa jeho původu dne 8. března 2009, kde strávil noci z 8. na 9. března 2009 v hotelu a poté se dne 9. března 2009 vrátil do Lucemburku.

424

Žalobce se k těmto tvrzením Účetního dvora nijak nevyjadřuje, ačkoli je na něm, aby v tomto řízení prokázal (viz bod 193 výše), že úhrada dotčených výdajů na služební cesty z rozpočtu Unie byla oprávněná a že napadené rozhodnutí je v rozsahu, v němž považuje tyto výdaje za neoprávněně proplacené, protiprávní.

425

Za těchto okolností je třeba považovat výdaje na řidiče uvedené na řádku č. 38 inkasní tabulky za neoprávněné a čtvrtý žalobní důvod je třeba v rozsahu, v němž se týká tohoto řádku, zamítnout.

426

Služební cesty řidiče uvedené na řádcích č. 106, 147, 151, 153, 167 a 214 inkasní tabulky byly určeny k přepravě žalobce v rámci služebních cest týkajících se lékařských prohlídek.

427

Žalobce v tomto ohledu v podstatě odkazuje na závěry Soudního dvora v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782).

428

Účetní dvůr tvrdí, že služební cesty řidiče uvedené na řádcích uvedených v bodě 426 výše byly neoprávněné, jelikož odpovídající služební cesty žalobce byly „služební cesty bez náhrad“ nebo byly „ukončeny bez výdajů“. Má za to, že vzhledem k tomu, že tyto služební cesty nebyly služebními cestami ve smyslu jeho vnitřních předpisů, nebylo při nich možné využít služeb řidiče.

429

Je třeba připomenout, že pokud jde o uvedené služební cesty řidiče, Soudní dvůr v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), uvedl následující:

„777 Dotčené služební cesty [žalobce] nelze považovat za služební cesty související s výkonem jeho funkce člena Účetního dvora, neboť není ani tvrzeno, ani a fortiori prokázáno, že by se tyto návštěvy vztahovaly k povinným lékařským prohlídkám v tomto postavení.

778 Je však třeba uvést, že [žalobce] z titulu těchto služebních cest nepožadoval náhradu cestovních výdajů ani platbu denních příspěvků. Jediné výdaje, které Účetnímu dvoru v souvislosti s uvedenými služebními cestami vznikly, se tedy vztahovaly k užití služebního vozidla a k využití služby řidiče.

779 Komentáře k rozhodnutí č. 33-2004 a komentáře k rozhodnutí č. 19-2009 přitom na jedné straně vykazují pozoruhodnou nejednoznačnost, pokud jde o možnost považovat cestu na lékařské vyšetření za ‚další cestu související s výkonem funkce‘ ve smyslu článku 4 každého z těchto rozhodnutí.

780 Ve výčtu ‚případů vyšší moci‘, které lze za takové cesty považovat, byly totiž zahrnuty i ‚lékařské prohlídky‘.

781 Z ustálené judikatury Soudního dvora, rozvinuté v různých oblastech unijního práva, sice plyne, že pojem ‚vyšší moc‘ musí být chápán ve smyslu okolností nezávislých na tom, kdo se jí dovolává, neobvyklých a nepředvídatelných, jejichž důsledkům nemohlo být přes veškerou vynaloženou péči zabráněno (rozsudek ze dne 25. ledna 2017, Vilkas, C‑640/15, EU:C:2017:39, bod 53 a citovaná judikatura).

782 Použití pojmu ‚vyšší moc‘ s sebou tedy sice zpravidla nese nepředvídatelnost, avšak jak znění komentářů k rozhodnutí č. 33-2004, tak znění komentářů k rozhodnutí č. 19-2009 bylo v tomto ohledu nesourodé, poněvadž pojem ‚lékařské prohlídky‘ vylučuje jakýkoli rozměr naléhavosti nebo nepředvídatelnosti.

783 Na druhou stranu pokud využití řidiče v rámci ‚další cesty související s výkonem funkce‘ z povahy věci nevyžaduje, aby byl dotyčný člen Účetního dvora na služební cestě, je třeba konstatovat, že tím, že [žalobce] tento orgán transparentně požádal o povolení, aby mohl v rámci služební cesty uskutečnit návštěvu lékaře, umožnil [žalobce] Účetnímu dvoru, aby provedl předběžnou kontrolu a aby se, pokud by to považoval za vhodné, postavil proti použití prostředků Účetního dvora, které [žalobce] zamýšlel.

784 S ohledem na tyto dvě skutečnosti není neoprávněnost služebních cest [žalobce] a řidiče přiděleného do jeho kabinetu [uvedených zejména na řádcích č. 106, 151, 153, 167 a 214 inkasní tabulky] zjevná, což by umožnilo vytknout ji [žalobci] v rámci tohoto řízení.“

430

Na projednávanou věc je třeba použít tyto úvahy a závěry Soudního dvora v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), pokud jde o tytéž služební cesty řidiče uvedené na řádcích č. 106, 151, 153, 167 a 214 inkasní tabulky.

431

Kromě toho je tento sled úvah Soudního dvora použitelný rovněž na služební cestu řidiče uvedenou na řádku č. 147, která zahrnuje výdaje na přepravu řidiče týkající se dvou lékařských prohlídek žalobce. Vzhledem k tomu, že tyto prohlídky, pro které žalobce požádal Účetní dvůr o povolení, se uskutečnily během cesty s použitím služebního vozidla na zasedání výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu a na obědovou konferenci sdružení (viz také bod 132 výše), nelze jeho žádost o využití služeb řidiče pro návrat do Lucemburku v tomto ohledu považovat za neoprávněnou, i když to znamenalo, že dotyčný řidič musel jet vlakem z Lucemburku do Bruselu.

432

S ohledem na výše uvedené je třeba mít za to, že se Účetní dvůr tím, že kvalifikoval výdaje na řidiče uvedené na řádcích č. 106, 147, 151, 153, 167 a 214 inkasní tabulky jako pohledávky a požadoval jejich vrácení, dopustil nesprávného posouzení. Napadené rozhodnutí je tudíž třeba zrušit v rozsahu, v němž se týká výdajů na řidiče uvedených na těchto řádcích, a to ve výši 1689,25 eura.

433

Služební cesta řidiče uvedená na řádku č. 142 inkasní tabulky se týká výdajů vynaložených na návrat služebního vozidla žalobce do místa jeho dovolené ve Švýcarsku. V napadeném rozhodnutí Účetní dvůr zohlednil, že žalobce uhradil částky vynaložené na cestu řidiče. Má však za to, že část platu řidiče, jehož služby byly využity neoprávněně, nebyla vrácena.

434

Žalobce nesouhlasí s tím, že plat řidiče, kterého se týkala služební cesta uvedená na řádku č. 142 inkasní tabulky, představuje pohledávku Účetního dvora vůči němu. Upřesňuje, že v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), měl Soudní dvůr za to, že se nejedná o nesrovnalost.

435

V rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), Soudní dvůr dospěl k závěru, že i když neoprávněnost služební cesty řidiče uvedené na řádku č. 142 inkasní tabulky není zpochybněna, nelze tuto neoprávněnost žalobci v tomto řízení vytýkat (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 752). V tomto ohledu konstatoval, že ačkoli se strany neshodnou, jde-li o přesný účel této služební cesty, tvrzení žalobce, podle kterého účelem uvedené služební cesty bylo ve shodě s vedoucím řidičů Účetního dvora vyzvednout služební vozidlo po nehodě, v podstatě odpovídá prohlášením, která dotyčný řidič učinil při svém výslechu před OLAF dne 16. října 2017 (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 754). Soudní dvůr uvedl, že bylo prokázáno, že když byl žalobce informován o možné neoprávněnosti služební cesty dotčeného řidiče, požádal v průběhu roku 2011 správu Účetního dvora o to, aby mohl vrátit částky, které byly v souvislosti s touto služební cestou neoprávněně vyúčtovány tomuto orgánu, a že tyto částky byly sraženy z jeho platu (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 755).

436

V projednávané věci stačí konstatovat, jak bylo uvedeno v bodě 35 výše, že Účetní dvůr v roce 2011 poskytl žalobci služby řidiče, takže plat tohoto řidiče musel hradit Účetní dvůr, a že tedy v tomto ohledu nebyla zjištěna žádná finanční škoda, která by mu vznikla.

437

V důsledku toho se Účetní dvůr tím, že kvalifikoval plat řidiče uvedený na řádku č. 142 inkasní tabulky jako pohledávku a požadoval jeho vrácení, dopustil nesprávného posouzení. Napadené rozhodnutí je tudíž třeba zrušit v rozsahu, v němž se týká výdajů na řidiče uvedených na tomto řádku, a to ve výši 185,43 eura.

438

Předmětem služební cesty řidiče uvedené na řádku č. 187 inkasní bylo „formální pozvání [princezny]“. Účetní dvůr má za to, že tato služební cesta byla neoprávněná, jelikož příslušná služební cesta žalobce byla „služební cestou bez náhrad“. Konkrétně upřesňuje, že žalobce byl na služební cestě v Bruselu v doprovodu svého řidiče a služebního vozidla, ale že se rozhodl ponechat si o víkendu služební vozidlo pro své soukromé aktivity, zatímco řidič se musel vrátit do Lucemburku vlakem.

439

Žalobce v podstatě odkazuje na závěry Soudního dvora v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), v němž Soudní dvůr v podstatě dospěl k závěru, že se nejeví jako nezbytné posoudit, zda Účetní dvůr mohl platně přičíst žalobci praxi, podle níž si ponechal služební vozidlo, což vedlo k tomu, že řidič cestoval vlakem (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 798).

440

V tomto řízení a v návaznosti na podobnou argumentaci jako v případě žádosti o náhradu výdajů uvedené na řádku č. 147 (viz bod 431 výše) postačí uvést, že Účetní dvůr nezpochybňuje oprávněnost cesty žalobce na pozvání dotčené osobnosti, ani neupřesňuje, pro jaké soukromé aktivity si žalobce ponechal služební vozidlo na víkend. Za těchto okolností a s ohledem na okolnost, že odpovídající služební cesta žalobce byla Účetním dvorem povolena, nelze jeho žádost o využívání služeb řidiče považovat za neoprávněnou.

441

V důsledku toho se Účetní dvůr tím, že kvalifikoval výdaje na řidiče uvedené na řádku č. 187 inkasní tabulky jako pohledávku a požadoval jejich vrácení, dopustil nesprávného posouzení. Napadené rozhodnutí je tudíž třeba zrušit v rozsahu, v němž se týká těchto výdajů na řidiče, a to ve výši 42,64 eura.

442

Účelem služební cesty řidiče uvedené na řádku č. 247 bylo odvézt služební vozidlo žalobce, které používal, do servisu v Belgii na údržbu.

443

Žalobce má v podstatě za to, že je třeba zohlednit úvahy Soudního dvora v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782). V tomto ohledu Soudní dvůr nejprve konstatoval, že služební cesta řidiče uvedená na řádku č. 247 měla podle žalobce za cíl odvézt jeho služební vozidlo do servisu na údržbu, a poté dospěl k závěru, že argument Účetního dvora nelze přijmout, jelikož neexistují žádné důkazy, které by tento argument podpořily (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, body 748 a 749).

444

V tomto řízení Účetní dvůr uvádí, že autoservis pověřený údržbou oficiálního vozidla žalobce se podle platné leasingové smlouvy nacházel v Lucembursku, takže předmět dotčené služební cesty nemohl takové údržbě odpovídat.

445

V tomto ohledu stačí na základě stejných úvah, jaké byly uvedeny v bodě 404 výše, konstatovat, že spis neobsahuje žádné jiné důkazy, které by prokazovaly pravdivost tvrzení Účetního dvora, že údržba tohoto vozidla byla zajišťována autoservisem nacházejícím se v jiné zemi. Je tudíž třeba, aby Tribunál v rámci tohoto řízení převzal stejné posouzení, jaké provedl Soudní dvůr v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), jak je uvedeno v bodě 443 výše.

446

V důsledku toho se Účetní dvůr tím, že kvalifikoval výdaje na řidiče uvedené na řádku č. 247 inkasní tabulky jako pohledávku a požadoval jejich vrácení, dopustil nesprávného posouzení. Napadené rozhodnutí je tudíž třeba zrušit v rozsahu, v němž se týká těchto výdajů, a to ve výši 239,10 eura.

447

Pokud jde o výdaje na řidiče uvedené na řádcích č. 176, 317 a 373 a 374 inkasní tabulky, žalobce má v podstatě za to, že je třeba zohlednit úvahy Soudního dvora v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782). V tomto ohledu Soudní dvůr nedospěl k závěru o neoprávněnosti služebních cest řidiče týkajících se řádků č. 176, 317 a 373 a 374 inkasní tabulky, jelikož spis, který měl k dispozici, neobsahoval cestovní příkazy žalobce, na které Účetní dvůr odkazoval, a neumožňoval tedy prokázat, že na sporné cesty se tyto cestovní příkazy oprávněně nevztahovaly (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 735).

448

Na základě argumentace uvedené v bodě 404 výše je třeba konstatovat, že v tomto řízení Účetní dvůr s odkazem na příslušné cestovní příkazy, které jsou uvedeny v přílohách, uvádí, že služební cesty uvedené na řádcích č. 176, 317, 373 a 374 inkasní tabulky měly začít a skončit v Lucembursku.

449

V tomto ohledu stačí konstatovat, stejně jako Soudní dvůr, že ani spis předložený Tribunálu v projednávané věci neobsahuje cestovní příkazy žalobce týkající se výdajů na řidiče uvedené na řádcích č. 176, 317 a 373 a 374 inkasní tabulky, takže neoprávněnost dotčených výdajů není dostatečně prokázána, aby mohla být přičtena k tíži žalobce.

450

Za těchto okolností je třeba dospět k závěru, že se Účetní dvůr tím, že považoval výdaje na řidiče uvedené na řádcích č. 176, 317 a 373 a 374 inkasní tabulky za výdaje, které nesouvisí s funkcí žalobce jako člena Účetního dvora, a tím, že požadoval jejich vrácení, dopustil nesprávného posouzení. Napadené rozhodnutí je tudíž třeba zrušit v rozsahu, v němž požaduje vrácení těchto výdajů, a to ve výši 1431,93 eura.

451

S ohledem na výše uvedené je třeba zrušit napadené rozhodnutí, pokud jde o výdaje na řidiče uvedené na řádcích č. 57, 103, 106, 138, 142, 143, 147, 151, 153, 157, 161, 167, 176, 187, 196, 199, 214, 237, 247, 277, 310 (částečně), 317, 319 a 320, 335, 339 (částečně), 347, 354, 373 a 374, 382 (částečně) a 391 inkasní tabulky ve výši 7971,90 eura. Čtvrtý žalobní důvod musí být zamítnut, pokud jde o zbývající část těchto výdajů.

452

S ohledem na výše uvedené je třeba zrušit napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž nařizuje vrácení částek týkajících se žádostí o náhradu výdajů uvedených na řádcích zmíněných v bodech 320, 375, 393 a 451 výše, a to ve výši 16084,01 eura. Ve zbývající části je třeba čtvrtý žalobní důvod zamítnout.

453

V rámci tohoto žalobního důvodu žalobce tvrdí, že z důvodu trestního řízení probíhajícího v Lucemburském velkovévodství nemohl Účetní dvůr rozhodnout před tím, než lucemburské orgány činné v trestním řízení přijaly rozhodnutí o stejných skutcích, na kterých se zakládá napadené rozhodnutí. Tím, že nečekal na výsledek trestního řízení, nerespektoval zásadu, podle které má trestní právo přednost před správním právem Ve svém vyjádření k důsledkům, které je třeba vyvodit z rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), má žalobce za to, že se Soudní dvůr k tomuto žalobnímu důvodu nevyjádřil.

454

Účetní dvůr argumenty žalobce zpochybňuje.

455

Je třeba připomenout, stejně jak to učinil Účetní dvůr, že v rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), Soudní dvůr zamítl obdobný argument žalobce založený na existenci trestního řízení probíhajícího v Lucemburském velkovévodství. V tomto ohledu Soudní dvůr nejprve uvedl, že žádné ustanovení unijního práva nestanoví, že řízení zahájené před Soudním dvorem podle čl. 286 odst. 6 SFEU je třeba přerušit, bylo-li zahájeno trestní řízení, které se zcela nebo zčásti týká týchž skutkových okolností (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 83). Dále se Soudní dvůr nejprve odvolal na článek 25 přílohy IX služebního řádu, který stanoví, že pokud je úředník za tytéž činy trestně stíhán, bude konečné rozhodnutí učiněno až po vynesení konečného rozsudku soudem, který o věci jedná, a poté uvedl, že řízení související s porušeními povinností vyplývajících z postavení člena Účetního dvora jsou autonomním právním prostředkem zakotveným v čl. 286 odst. 6 SFEU, a na tato řízení se tedy nevztahují pravidla disciplinárního řízení stanovená ve služebním řádu (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, body 84 a 85). Soudní dvůr dospěl k závěru, že případné přerušení řízení podle čl. 286 odst. 6 SFEU do doby, než bude skončeno trestní řízení v Lucemburském velkovévodství, není nezbytné, neboť výsledek tohoto řízení každopádně nemůže omezit rozsah posouzení, která musí provést Soudní dvůr, aby mohl o této žalobě rozhodnout (rozsudek ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten,C‑130/19, EU:C:2021:782, bod 88).

456

Tyto úvahy je třeba použít na toto řízení zahájené na základě čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU. Žádné pravidlo unijního práva totiž nestanoví, že řízení zahájené před Tribunálem na základě tohoto ustanovení musí být přerušeno, pokud bylo zahájeno trestní řízení, které se zcela nebo zčásti týká týchž skutkových okolností. Finanční důsledky vyplývající z porušení povinností členem Účetního dvora vyplývajících z jeho funkce se ani neřídí pravidly disciplinárního řízení stanovenými v tomto řádu. Tyto finanční důsledky byly uplatněny v souladu s ustanoveními článků 98 a 100 nařízení 2018/1046. V rámci tohoto řízení lze rovněž dospět k závěru, že případné přerušení tohoto řízení do doby, než bude rozhodnuto v trestním řízení zahájeném v Lucemburském velkovévodství, nebylo nezbytné, neboť výsledek tohoto řízení každopádně nemohl omezit rozsah posouzení, která musí provést Tribunál, aby mohl o této žalobě rozhodnout.

457

Ve světle výše uvedeného je třeba tento žalobní důvod zamítnout jako neopodstatněný.

458

Žalobce zpochybňuje závěr, že je jako schvalující osoba odpovědný za výdaje na své řidiče, které činí 30501,27 eura na jejich platy a 40595,15 eura na výdaje na služební cesty a denní příspěvky. Odkazuje na článek 75 nařízení č. 966/2012 a má za to, že tato odpovědnost může být založena pouze v případě „úmyslného pochybení“ nebo „hrubé nedbalosti“ z jeho strany jakožto schvalující osoby pro služební cesty řidičů. Poukazuje rovněž na to, že toto ustanovení a článek 94 nařízení 2018/1046 stanoví možnost obrátit se na specializovanou komisi pro řešení finančních nesrovnalostí v případě, že je účastník finančních operací shledán odpovědným. Kromě toho žalobce zdůrazňuje, že není schvalující osobou pro denní příspěvky řidičů, kteří ho vozili, ani pro jejich odměňování.

459

Žalobce má za to, že Účetní dvůr porušil jednak svou povinnost uvést odůvodnění, když v napadeném rozhodnutí neodpověděl na „jeden z argumentů, které [žalobce] uvedl v rámci výkonu svého práva být vyslechnut“, a jednak článek 75 nařízení č. 966/2012 nebo článek 94 nařízení 2018/1046.

460

Žalobce pro srovnání uvádí, že skutečnost, že oba předsedové Účetního dvora byli během jeho dvou funkčních období schvalujícími osobami, pokud jde o výdaje na služební cesty, výdaje na reprezentaci a pohoštění, nevedla k založení jejich odpovědnosti. Tvrdí, že výdaje na služební cesty řidičů byly v souladu s právním rámcem platným v době rozhodné z hlediska skutkového stavu sporu, a sice zejména s rozhodnutími č. 33-2004 a č. 19-2009.

461

Ve svém vyjádření k důsledkům, které je třeba vyvodit z rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), pro projednávanou věc, poukazuje žalobce na to, že Soudní dvůr nerozhodl o tomto žalobním důvodu, který nebyl vznesen v řízení, které u něj bylo zahájeno Účetním dvorem.

462

Účetní dvůr argumenty žalobce zpochybňuje.

463

Zaprvé, pokud jde o výtku vycházející z porušení povinnosti uvést odůvodnění, žalobce pouze uvádí, že napadené rozhodnutí neodpovídá na jeden z jeho argumentů vznesených v rámci výkonu jeho práva být vyslechnut. Vzhledem k tomu, že nebylo upřesněno, o jaký argument se jedná, je třeba konstatovat, že tento žalobní důvod nesplňuje požadavky čl. 76 písm. d) jednacího řádu Tribunálu pokud jde o jasnost a přesnost, a musí být proto odmítnut jako nepřípustný.

464

Podle čl. 21 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, který se na řízení před Tribunálem použije na základě čl. 53 prvního pododstavce téhož statutu, a podle čl. 76 písm. d) jednacího řádu totiž musí žaloba obsahovat předmět sporu, dovolávané žalobní důvody a argumenty, jakož i stručný popis uvedených žalobních důvodů. Tyto údaje musí být dostatečně jasné a přesné pro to, aby umožnily žalovanému připravit si obranu a Tribunálu rozhodnout o žalobě případně i bez dalších informací. Za účelem zajištění právní jistoty a řádného výkonu spravedlnosti je k přípustnosti žaloby nezbytné, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na kterých je založena, vyplývaly stručně, ale uceleně a srozumitelně z textu samotné žaloby (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 28. dubna 1993, De Hoe v. Komise, T‑85/92, EU:T:1993:39, bod 20 a citovaná judikatura). Žaloba musí proto výslovně uvádět, v čem spočívá žalobní důvod, na němž je žaloba založena, takže jeho pouhé abstraktní uvedení nesplňuje požadavky jednacího řádu. Podobné požadavky musí být splněny, pokud je na podporu žalobního důvodu uplatňována určitá výtka (viz rozsudek ze dne 25. března 2015, Belgie v. Komise, T‑538/11, EU:T:2015:188, bod 131 a citovaná judikatura; usnesení ze dne 27. listopadu 2020, PL v. Komise, T‑728/19, nezveřejněný, EU:T:2020:575, bod 64).

465

Zadruhé, pokud jde o výtku vycházející z porušení článku 75 nařízení č. 966/2012 nebo článku 94 nařízení 2108/1046, žalobce na jednání upřesnil, že se ve skutečnosti týká článku 73 nařízení č. 966/2012 nebo článku 92 nařízení 2018/1046.

466

Pokud jde o meritorní posouzení výtky vycházející z porušení těchto ustanovení, postačí konstatovat, že z pravidel použitelných na využívání služeb řidiče členem Účetního dvora, jak Soudní dvůr upřesnil v bodech 695 až 700 rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19, EU:C:2021:782), vyplývá, že bylo povinností žalobce jakožto schvalující osoby pro služební cesty řidičů zajistit, aby při vypracovávání jeho příkazů ke služebním cestám řidičů byla dodržována příslušná pravidla. Tento požadavek musí být považován za nezávislý na jakémkoli případném použití postupu stanoveného článkem 73 nařízení č. 966/2012 nebo článkem 92 nařízení 2018/1046, nebo dokonce na předložení věci úřadu OLAF. Tato ustanovení jsou tudíž pro toto řízení irelevantní.

467

Kromě toho odpovědnost žalobce jakožto schvalující osoby pro služební cesty řidičů, ať už založenou na úmyslu, nebo na hrubé nedbalosti, nelze srovnávat s odpovědností předsedy Účetního dvora jako schvalující osoby pro výdaje na služební cesty, reprezentaci a pohoštění vynaložené členy Účetního dvora. Služební cesty řidičů totiž souvisejí s činnostmi samotného žalobce, zatímco mezi členem Účetního dvora a jeho předsedou neexistuje taková vazba, pokud jde o služební cesty člena.

468

S ohledem na výše uvedené je třeba výtku vycházející z porušení článku 73 nařízení č. 966/2012 nebo článku 92 nařízení 2018/1046 zamítnout jako neopodstatněnou.

469

Pokud jde o výtku, kterou žalobce zpochybňuje svou odpovědnost za výdaje na jeho řidiče, které činily 30501,27 eura na jejich platy a 40595,15 eura na výdaje na služební cesty a denní příspěvky, tato část žalobního důvodu se v podstatě překrývá s výtkou vycházející z existence „zjevných chyb“, která již byla zkoumána v rámci čtvrtého žalobního důvodu (viz body 394 až 451 výše).

470

S ohledem na výše uvedené je třeba šestý žalobní důvod v plném rozsahu zamítnout.

471

S ohledem na výše uvedené, aniž je nutné přijmout organizační procesní opatření požadovaná žalobcem, je třeba napadené rozhodnutí zrušit v rozsahu, v němž se týká jednak žádostí o náhradu výdajů, které Tribunál považuje v bodě 162 výše za promlčené, a jednak žádostí uvedených v bodě 452 výše. Výdaje spojené se všemi těmito žádostmi činí celkem 19254,20 eura. Ve zbývající části musí být návrh na zrušení napadeného rozhodnutí zamítnut.

472

Je třeba poznamenat, že v rámci návrhových žádání znějících na zrušení, bezprostředně po jeho návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí, se žalobce domáhá, aby byla „v případě potřeby“ zrušena rozhodnutí účetní Účetního dvora ze dne 4. a 7. června 2019. V tomto ohledu je třeba mít za to, že žalobce bez vznesení konkrétní výtky směřující proti těmto dvěma rozhodnutím navrhuje jejich zrušení, pokud jde o částku v nich uvedenou, která byla zvýšena o úroky od 31. května 2019, jež podle výpočtů účetní Účetního dvora činila ke dni 4. června 2019 částku 153584,10 eura a ke dni 7. června 2019 částku 153495,84 eura.

473

V projednávané věci je třeba uvést, že právě dopisem ze dne 7. června 2019 účetní Účetního dvora konstatovala, že platba byla provedena se zohledněním úroků splatných k tomuto datu (viz bod 57 výše). S ohledem na závěr učiněný v bodě 471 výše je tedy třeba vyhovět návrhovým žádáním znějícím na zrušení rozhodnutí účetní Účetního dvora obsaženého v jeho dopise ze dne 7. června 2019 v rozsahu, v němž stanoví zaplacení úroku z prodlení ve výši 3,5 % z částky uvedené v bodě 471 výše.

474

Za těchto okolností není nutné zrušit rozhodnutí ze dne 4. června 2019, které obsahuje jinou částku navýšenou o úroky za období od 31. května do 4. června 2019, než jakou stanovila účetní Účetního dvora dne 7. června 2019 a jakou žalobce skutečně zaplatil.

475

Žalobce se domáhá, aby Tribunál uložil Účetnímu dvoru povinnost vrátit mu částku, kterou označil za neoprávněnou platbu, a zaplatit mu úrok ve výši 3,5 % od 31. května 2019, kdy mu byla napadeným rozhodnutím uložena lhůta k zaplacení celkové částky 153407,58 eura, až do úplného zaplacení.

476

Je třeba připomenout, že zrušení určitého aktu unijním soudem má za následek, že tento akt je se zpětnou účinností odstraněn z unijního právního řádu (viz rozsudek ze dne 30. června 2021, Mélin v. Parlament, T‑51/20, nezveřejněný, EU:T:2021:398, bod 68 a citovaná judikatura).

477

Podle článku 266 SFEU je orgán, instituce nebo jiný subjekt, jehož akt byl prohlášen za neplatný, povinen přijmout opatření vyplývající ze zrušujícího rozsudku. Žalovaný orgán je tedy na základě tohoto ustanovení povinen přijmout nezbytná opatření k odstranění účinků zjištěných protiprávností (viz rozsudek ze dne 30. června 2021, Mélin v. Parlament, T‑51/20, nezveřejněný, EU:T:2021:398, bod 69 a citovaná judikatura).

478

Byl-li zrušený akt již vykonán, odstranění jeho účinků v zásadě vyžaduje, aby byl obnoven právní stav, v jakém se žalobce nacházel před jeho přijetím (viz rozsudek ze dne 30. června 2021, Mélin v. Parlament, T‑51/20, nezveřejněný, EU:T:2021:398, bod 70 a citovaná judikatura).

479

Pokud jde o zaplacení úroků ve výši 3,5 % od 31. května 2019, je třeba uvést následující.

480

Z judikatury Soudního dvora plyne, že pokud byly určité částky vybrány v rozporu s unijním právem, vyplývá z tohoto práva povinnost vrátit je spolu s úroky. Tak je tomu zejména v případě, kdy částky byly získány na základě unijního aktu prohlášeného unijním soudem za neplatný nebo zrušený (rozsudek ze dne 20. ledna 2021, Komise v. Printeos, C‑301/19 P, EU:C:2021:39, body 66 a 67).

481

Pokud jde konkrétně o akt obnášející zaplacení určité částky Unii zrušený unijním soudem, Soudní dvůr rozhodl, že zaplacení úroků z prodlení je opatřením vyplývajícím ze zrušujícího rozsudku ve smyslu čl. 266 prvního pododstavce SFEU, neboť slouží k paušální náhradě ztráty požitků plynoucích z pohledávky a má přimět dlužníka, aby co nejrychleji splnil povinnosti vyplývající ze zrušujícího rozsudku (rozsudek ze dne 20. ledna 2021, Komise v. Printeos, C‑301/19 P, EU:C:2021:39, bod 68).

482

V projednávané věci, jak upřesnil Účetní dvůr na jednání, musí být úroky vypočítány od 7. června 2019, tedy od platby provedené žalobcem. Přiznání úroků z prodlení od okamžiku zaplacení dotčené částky žalobcem sleduje cíl paušálně odškodnit žalobce za ztrátu požitků z jeho prostředků (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. ledna 2021Komise v. Printeos, C‑301/19 P, EU:C:2021:39, bod 85).

483

Pokud jde o žalobcem požadovanou úrokovou sazbu, a to 3,5 %, bylo judikováno, že podle čl. 99 odst. 2 písm. b) nařízení 2018/1046 se použitelná úroková sazba vypočítá na základě sazby uplatňované Evropskou centrální bankou (ECB) pro hlavní refinanční operace platné první kalendářní den měsíce splatnosti úhrady zvýšené o tři a půl procentního bodu (obdobně viz usnesení ze dne 27. ledna 2016, ANKO v. Komise a REA, T‑165/14 DEP, nezveřejněné, EU:T:2016:108, bod 50).

484

Vzhledem k tomu, že žalobce požaduje zaplacení úroků pouze ve výši 3,5 %, a nikoliv ve výši sazby stanovené ECB pro její hlavní refinanční operace zvýšené o 3,5 procentního bodu, je namístě pouze rozhodnout, že v projednávané věci částka 19254,20 eura zakládá od 7. června 2019 úrok z prodlení ve výši 3,5 %, a to až do úplného zaplacení Účetním dvorem.

485

Žalobce navrhuje, aby byla Účetnímu dvoru uložena povinnost k náhradě nemajetkové újmy, která mu údajně vznikla, jejíž výši ex æquo et bono vyčíslil na 50000 eur. Tvrdí, že Účetní dvůr poškodil jeho kariéru a pověst svými postupnými sděleními o existenci a závěrech zprávy OLAF v době, kdy on sám neměl k dispozici ani tuto zprávu, ani předběžnou zprávu předsedy Účetního dvora. V tomto ohledu žalobce uvádí, že zpráva OLAF byla poskytnuta členům Účetního dvora a Výboru pro rozpočtovou kontrolu Parlamentu dne 3. července 2018, zatímco předběžná zpráva předsedy Účetního dvora, která obsahovala zprávu OLAF, mu byla oznámena až dne 5. října 2018. Uvádí však, že „na základě úniku informací“ již dne 11. července 2018 tisk informoval o existenci a závěrech zprávy OLAF. V této souvislosti kritizoval Účetní dvůr za to, že neprovedl šetření s cílem zjistit přesný zdroj „úniku informací“. Žalobce rovněž připomíná skutečnost, že téhož dne, 11. července 2018, Účetní dvůr vydal tiskovou zprávu a sdělení všem svým zaměstnancům.

486

Žalobce se domnívá, že Účetní dvůr tím, že potvrdil vyšetřování OLAF ve sděleních, ve kterých se hovoří o jeho vině, a uvedl, že budou přijata opatření k vymáhání podvodných výdajů, rozšířil informace o jeho vině ze zpronevěry a vážně narušil presumpci neviny, které požívá. Podle žalobce Účetní dvůr tímto způsobem zaujal stanovisko, aniž by byl řádně informován, a porušil tak požadavky zásady řádné správy stanovené v článku 41 Listiny a své vlastní pravomoci. Poukazuje rovněž na porušení procesních záruk uvedených ve Smlouvě o FEU a jednacím řádu Účetního dvora.

487

Žalobce ve své replice vytýká Účetnímu dvoru porušení zásady presumpce neviny, zásady řádné správy, zejména pravidla nestrannosti a povinnosti řádné péče, kterou mají unijní orgány, jakož i procesních záruk a povinnosti mlčenlivosti.

488

Účetní dvůr má za to, že návrh žalobce na náhradu újmy je nepřípustný, jelikož byl podán v rámci žaloby na neplatnost podané na základě čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, a nikoli v rámci samostatné žaloby podané podle článků 268 a 340 SFEU. Na jednání upřesnil, že nezpochybňuje skutečnost, že je v zásadě možné podat v rámci téže žaloby návrh na náhradu újmy a návrh na zrušení. Nicméně podle Účetního dvora je návrh žalobce na náhradu újmy nepřípustný, neboť neobsahuje dostatečné právní vymezení všech podmínek zakládajících mimosmluvní odpovědnost Unie. Připomíná, že teprve ve své replice žalobce předložil svůj návrh na náhradu újmy strukturovanějším způsobem.

489

V tomto ohledu je třeba předně připomenout, že z ustálené judikatury vyplývá, že vznik mimosmluvní odpovědnosti Unie ve smyslu čl. 340 druhého pododstavce SFEU je vázán na splnění souboru podmínek, a sice protiprávnosti jednání vytýkaného unijním orgánům, skutečné existence škody a existence příčinné souvislosti mezi jednáním orgánu a uplatňovanou škodou (viz rozsudek ze dne 20. září 2016, Ledra Advertising a další v. Komise a ECB, C‑8/15 P až C‑10/15 P, EU:C:2016:701, bod 64 a citovaná judikatura).

490

Není-li splněna jedna ze tří podmínek vzniku mimosmluvní odpovědnosti Unie, musí být nároky na náhradu škody zamítnuty, aniž je nutné zkoumat, zda jsou splněny zbývající dvě podmínky (viz usnesení ze dne 11. listopadu 2014, Bergallou v. Parlament a Rada, T‑22/14, nezveřejněné, EU:T:2014:954, bod 61 a citovaná judikatura).

491

Na podporu svého návrhu na náhradu újmy žalobce v podstatě vytýká Účetnímu dvoru dvojí jednání: zaprvé že neprovedl šetření, aby zjistil přesný zdroj „úniku“ informací o existenci a závěrech zprávy OLAF ve vztahu k žalobci, a zadruhé že vydal tiskovou zprávu a sdělení všem svým zaměstnancům dne 11. července 2018, tedy po tomto „úniku“ informací, ale předtím, než mu byla doručena zpráva OLAF nebo předběžná zpráva předsedy Účetního dvora.

492

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že Účetní dvůr na jednání upřesnil, že z jeho vlastního podnětu nebyla vydána žádná tisková zpráva, což žalobce nezpochybnil. Existence tiskové zprávy nevyplývá ani ze spisu. V rámci přezkumu tohoto nároku na náhradu újmy je tedy třeba výtku žalobce založenou na existenci tiskové zprávy Účetního dvora bez dalšího zamítnout jako nedostatečně odůvodněnou.

493

Stačí konstatovat, že z vyjádření Účetního dvora formulovaných na jednání, která žalobce v tomto ohledu nezpochybnil, vyplývá, že dne 11. července 2018 Účetní dvůr rozeslal sdělení všem svým zaměstnancům až poté, co „na základě úniku informací“ již tisk informoval o existenci a závěrech zprávy OLAF. Na jednání Účetní dvůr uvedl, že odpověděl na řadu otázek, které mu položili novináři, a že jeho odpovědi byly následně rozeslány všem zaměstnancům. To potvrzuje jednak samotný text sdělení Účetního dvora jeho zaměstnancům, který odkazuje na „otázky položené tiskem“, a jednak článek v tisku citovaný žalobcem v bodě 234 žaloby, který odkazuje na „dobře informovaný zdroj, který hovořil pod podmínkou anonymity“ a který poskytl tisku informace o vyšetřování žalobce ze strany OLAF.

494

Z toho vyplývá, že to byl právě tento „únik“ předběžných informací do tisku anonymní třetí osobou, který byl důvodem následného sdělení Účetního dvora všem jeho zaměstnancům a který ve skutečnosti tvoří základ tvrzení žalobce o poškození jeho kariéry a pověsti. Za těchto okolností však žalobce nepředložil alespoň neúplný důkaz, že za únik informací do tisku o existenci a závěrech zprávy OLAF, která se ho týká, je odpovědný Účetní dvůr.

495

Vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že údajná újma na jeho kariéře a pověsti byla přímým důsledkem jednání přičitatelného Účetnímu dvoru, je třeba konstatovat, že nelze shledat žádné pochybení Účetního dvora a že nebyla splněna první podmínka vzniku odpovědnosti Unie uvedená v bodě 489 výše. Kromě toho, i když žalobce vytýká Účetnímu dvoru, že neprovedl šetření za účelem zjištění přesného zdroje „úniku“ informací do dotčeného tisku, neuvádí však, na jakém právním základě je Účetní dvůr takovou povinností vázán, navíc v případě „úniku“ informací, který mu nelze přičítat.

496

V důsledku toho musí být návrh žalobce na náhradu újmy zamítnut, aniž by bylo nutné rozhodnout o jeho přípustnosti.

497

Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Kromě toho čl. 134 odst. 3 jednacího řádu stanoví, že pokud měli účastníci řízení ve věci částečně úspěch i neúspěch, ponese každý z nich vlastní náklady řízení. Jeví-li se to však vzhledem k okolnostem v projednávané věci jako odůvodněné, může Tribunál rozhodnout, že účastník řízení ponese vlastní náklady řízení a nahradí část nákladů řízení vynaložených druhým účastníkem řízení.

498

Přestože bylo napadené rozhodnutí zrušeno ohledně částky 19254,20 eura, což představuje přibližně jednu osminu z celkové částky 153407,58 eura, kterou Účetní dvůr považoval za neoprávněnou, je třeba uvést, že žalobce nebyl úspěšný ohledně sedmi osmin této částky a ohledně svého nároku na náhradu újmy. Žalobci by proto mělo být uloženo, aby nahradil náklady řízení Účetního dvora a nesl čtyři pětiny vlastních nákladů řízení, přičemž zbývající pětinu ponese Účetní dvůr.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (čtvrtý rozšířený senát)

rozhodl takto:

I. Právní rámec

A. Smlouva o FEU

B. Nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013

C. Vnitřní pravidla přijatá Účetním dvorem

1. Rozhodnutí č. 1-2003 o výdajích na služební cesty členů Účetního dvora

2. Rozhodnutí č. 7-2004 ze dne 22. dubna 2004 o výdajích na reprezentaci a pohoštění členů Účetního dvora

3. Rozhodnutí č. 33-2004 ze dne 15. června 2004 o správě a využívání vozového parku Účetního dvora

4. Rozhodnutí č. 19-2009 o správě a využívání vozového parku Účetního dvora

5. Kodex chování členů Účetního dvora z roku 2012

II. Skutkový základ sporu

A. Předběžná opatření přijatá Účetním dvorem

B. Vyšetřování úřadem OLAF

C. Trestní stíhání zahájené orgány Lucemburského velkovévodství

D. Zahájení řízení v rámci Účetního dvora

E. Řízení před Soudním dvorem Evropské unie

F. Vymáhání výdajů Účetním dvorem považovaných za neoprávněné

III. Návrhová žádání účastníků řízení

IV. Právní otázky

A. K návrhovým žádáním směřujícím ke zrušení napadeného rozhodnutí

1. K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesrovnalostí ve vyšetřování OLAF a v jeho zprávě

2. K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z toho, že Účetní dvůr nevykonal svou posuzovací pravomoc, zejména jakožto schvalující osoba, z porušení jeho povinnosti prokázat vznesené obvinění a z porušení jeho povinnosti uvést odůvodnění

3. Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení povinnosti dodržet přiměřenou lhůtu

a) K promlčecí lhůtě

b) K žádostem žalobce o náhradu výdajů odpovídajícím řádkům č. 1 až 261 inkasní tabulky

1) K první skupině žádostí žalobce o náhradu výdajů

2) Ke druhé skupině žádostí žalobce o náhradu výdajů

3) Ke třetí skupině žádostí žalobce o náhradu výdajů

c) Závěr ke třetímu žalobnímu důvodu

4. Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení zásad právní jistoty a ochrany legitimního očekávání a z existence „zjevných chyb“

a) K přípustnosti výtky vycházející z existence „zjevných chyb“

b) K věci samé

1) Úvodní poznámky

i) K rozsahu přezkumu výtky vycházející z porušení zásady ochrany legitimního očekávání

ii) K rozsahu přezkumu výtek vycházejících z legitimního očekávání žalobce, že jeho služební cesty jsou oprávněné, a z existence „zjevných chyb“

iii) K rozsahu přezkumu Tribunálu

iv) K důsledkům, které je třeba v projednávané věci vyvodit z rozsudku ze dne 30. září 2021, Účetní dvůr v. Pinxten (C‑130/19), ohledně nesrovnalostí zjištěných Účetním dvorem ve vztahu k žalobci

2) K výdajům na služební cesty a denním příspěvkům

i) Ke služebním cestám týkajícím se setkání s politickými představiteli a členy jejich kabinetů

ii) K ostatním služebním cestám

– Ke služebním cestám uvedeným na řádcích č. 56, 138, 196, 284 a 382 inkasní tabulky

– Ke služebním cestám uvedeným na řádcích č. 57 a 391 inkasní tabulky

– Ke služebním cestám uvedeným na řádcích č. 137, 143, 155 (částečně) a 290 inkasní tabulky

– Ke služebním cestám uvedeným na řádcích č. 47, 103, 157, 161, 199, 210, 237, 277, 339 (částečně) a 373 a 374 (částečně) inkasní tabulky

– Ke služebním cestám uvedeným na řádcích č. 128, 411 a 412 inkasní tabulky

– Ke služební cestě uvedené na řádku č. 347 inkasní tabulky

– Ke služební cestě uvedené na řádku č. 310 inkasní tabulky

– Ke služební cestě uvedené na řádku č. 335 inkasní tabulky

– Ke služební cestě uvedené na řádku č. 63 inkasní tabulky

iii) Závěr k výdajům na služební cesty a denním příspěvkům

3) K výdajům na reprezentaci a pohoštění

i) K výdajům na reprezentaci týkajícím se setkání s politickými představiteli a členy jejich kabinetů, kteří jsou členy dotčené politické strany

ii) K výdajům na reprezentaci týkajícím se setkání s jinými osobami než s politickými představiteli, kteří jsou členy dotčené politické strany

– K výdajům na reprezentaci uvedeným na řádcích č. 56, 138, 196, 284 a 382 inkasní tabulky

– K výdajům na reprezentaci uvedeným na řádcích č. 17, 28 a 290 inkasní tabulky

– K výdajům na reprezentaci uvedeným na řádcích č. 314 a 319 a 320 inkasní tabulky

– K výdajům na reprezentaci uvedeným na řádku č. 339 inkasní tabulky

– K výdajům na reprezentaci uvedeným na řádcích č. 98 a 281 inkasní tabulky

– Závěr ohledně výdajů na reprezentaci v souvislosti se setkáními s jinými osobami

iii) Ke stravování v místě původu žalobce

4) K výdajům týkajícím se užívání služebního vozidla a využívání služeb řidiče

i) K výdajům na řidiče souvisejícím se služebními cestami nebo s výdaji na reprezentaci žalobce, které se vztahují k setkáním se členy dotčené politické strany

ii) K ostatním výdajům na řidiče

– K výdajům na řidiče uvedeným na řádcích č. 57, 103, 143, 157, 161, 199, 237, 277, 310, 335, 347, 354 a 391 inkasní tabulky

– K výdajům na řidiče uvedeným na řádcích č. 138, 196, 319 a 320, 339 (částečně) a 382 (částečně) inkasní tabulky

– K výdajům na řidiče uvedeným na řádcích č. 379 a 403 inkasní tabulky

– K výdajům na řidiče uvedeným na řádku č. 38 inkasní tabulky

– K výdajům na řidiče uvedeným na řádcích č. 106, 147, 151, 153, 167 a 214 inkasní tabulky

– K výdajům na řidiče uvedeným na řádku č. 142 inkasní tabulky

– K výdajům na řidiče uvedeným na řádku č. 187 inkasní tabulky

– K výdajům na řidiče uvedeným na řádku č. 247 inkasní tabulky

– K výdajům na řidiče uvedeným na řádcích č. 176, 317 a 373 a 374 inkasní tabulky

– Závěr k ostatním výdajům na řidiče

c) Závěr ke čtvrtému žalobnímu důvodu

5. K pátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zásady, že trestní právo má přednost před správním právem

6. K šestému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení povinnosti uvést odůvodnění pokud jde o využívání služeb řidičů, a z porušení článku 75 nařízení č. 966/2012 nebo článku 94 nařízení 2018/1046

7. Závěr k návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí

B. K návrhovým žádáním znějícím na zrušení rozhodnutí účetní Účetního dvora ze dne 4. a 7. června 2019

C. K návrhovým žádáním znějícím na vrácení a zaplacení úroků

D. K návrhovým žádáním znějícím na náhradu újmy

V. K nákladům řízení