1)

Musí být čl. [55 odst. 1], články 56 až 58 a články 60 až 66 nařízení 2016/679 (1) ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES [dále jen „GDPR“] ve spojení články 7, 8 a 47 Listiny základních práv Evropské unie vykládány v tom smyslu, že dozorový úřad, který je podle vnitrostátních právních předpisů provádějících čl. [58 odst. 5] tohoto nařízení oprávněn podat v případě porušení tohoto nařízení žalobu k soudu svého členského státu, nemůže tuto pravomoc vykonávat v rámci přeshraničního zpracování, není-li vedoucím dozorovým úřadem pro toto přeshraniční zpracování?

2)

Je v tomto ohledu relevantní skutečnost, že správce odpovědný za toto přeshraniční zpracování nemá svou hlavní provozovnu v tomto členském státě, avšak má zde jinou provozovnu?

3)

Je v tomto ohledu relevantní, zda vnitrostátní dozorový úřad podá žalobu proti hlavní provozovně správce nebo proti provozovně v jeho vlastním členském státě?

4)

Je v tomto ohledu relevantní skutečnost, že vnitrostátní dozorový úřad podal žalobu již před nabytím účinnosti tohoto nařízení (25. května 2018)?

5)

V případě kladné odpovědi na první otázku: Zakládá čl. [58 odst. 5] GDPR přímý účinek, takže se vnitrostátní dozorový úřad může na toto ustanovení odvolat, aby zahájil soudní řízení proti jednotlivým účastníkům nebo v tomto řízení pokračoval i v případě, že čl. [58 odst. 5] tohoto nařízení nebyl do vnitrostátního práva proveden, ačkoliv tato povinnost existuje?

6)

V případě kladných odpovědí na předchozí otázky: Může výsledek takového řízení bránit opačnému zjištění vedoucího dozorového úřadu, jestliže tento vedoucí dozorový úřad prošetřuje stejné nebo podobné přeshraniční zpracování na základě mechanismu stanoveného v článcích 56 a 60 GDPR?