1.

Je směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2012/29/EU (1) ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu, pokud jde o práva (zejména právo na aktivní účast poškozeného v trestním řízení a právo na náhradu škody v trestním řízení), která ze své povahy přísluší nejen fyzické osobě jako vnímající bytosti, použitelná i na právnické osoby a stát, resp. státní orgány, pokud jim vnitrostátní právní předpisy přiznávají postavení poškozeného v trestním řízení?

2.

Je v souladu s články 17 a 47 Listiny základních práv Evropské unie, článkem 325 Smlouvy o fungování Evropské unie a čl. 38 odst. 1 písm. h) nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 (2) ze dne 21. června 1999 ve spojení s nařízením Komise (ES) č. 1681/94 (3) ze dne 11. července 1994, taková právní úprava a rozhodovací praxe (4), podle níž nemůže stát v trestním řízení uplatňovat náhradu škody, jež mu byla způsobena podvodným jednáním obviněného, které má za následek zpronevěru prostředků z rozpočtu Evropské unie, a kdy podle § 256 odst. 3 trestního řádu nemůže ani podat opravný prostředek proti usnesení, kterým soud rozhodne, že se stát nebo příslušný orgán veřejné moci nepřipouští jakožto poškozený se svým nárokem na náhradu škody k hlavnímu líčení a nemůže využít ani žádný jiný druh řízení, ve kterém by se mohl vůči obviněnému domáhat svého nároku, v důsledku čehož není ani možné zajistit jeho nárok na náhradu škody na majetku a majetkových právech obviněného podle § 50 trestního řádu, a nárok tak de facto nelze vymoci?

3.

Má se pojem „stejný podnik“ podle článku 2 nařízení Rady (ES) č. 994/98 (5) ze dne 7. května 1998 ve spojení s čl. 2 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 69/2001 (6) ze dne 12. ledna 2001 vykládat pouze formálně v tom smyslu, že rozhodujícím kritériem je, zda se podle vnitrostátního právního řádu jedná pouze o subjekty se samostatnou právní osobností, takže státní podporu do výše 100 000 eur lze poskytnout každé takové společnosti, nebo je rozhodující faktický způsob fungování a řízení těchto společností vzájemně propojených stejnými osobami, jako by se jednalo o systém poboček řízených z jedné centrální společnosti, ačkoli podle vnitrostátní právní úpravy mají tyto společnosti samostatnou právní osobnost, a takové společnosti je třeba považovat za „stejný podnik“ a poskytnout mu státní podporu jako celku do částky 100 000 eur pouze jednou?

4.

Má se pod pojmem „škoda“ pro účely Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (7) ze dne 26. července 1995 chápat pouze ta část neoprávněně získaných finančních prostředků, která přímo souvisí s podvodným jednáním, nebo pod něj spadají i uskutečněné a pravdivě doložené náklady a použití příspěvku, pokud z dokazování vyplyne, že jejich vynaložení bylo nezbytné pro účely zakrytí podvodného jednání, oddálení odhalení podvodného jednání a získání celého objemu státní podpory?