1)

Má být čl. 90 odst. 1 a 2 směrnice o DPH (1) vykládán v tom smyslu, že členské státy musí povolit snížení základu DPH, pokud lze s konečnou platností prokázat, že osoba povinná k dani neobdržela v plné výši nebo z části protiplnění odpovídající uskutečněné transakci?

2)

Má být judikatura Soudního dvora Evropské unie, zejména s ohledem na rozsudky vydané ve věcech Almos, [C 337/13], bod 23, Di Maura, [C 246/16], body 20 až 29, a obdobně T 2, [C 396/16], body 31 až 45, vykládána v tom smyslu, že z pohledu povinnosti členského státu, stanovené v čl. 90 odst. 1 směrnice o DPH, snížit a posteriori základ daně, je třeba rozlišovat mezi úplným nebo částečným nezaplacením ze strany kupujícího a situací, kdy se pohledávka věřitele stala s konečnou platností nedobytnou, takže v prvním případě členský stát může využít výjimky stanovené v čl. 90 odst. 2, zatímco ve druhém případě je uvedená výjimka vyloučena a členský stát musí každopádně umožnit snížení a posteriori základu daně?