—

zrušení rozsudku, který dne 28. listopadu 2018 přijal šestý senát Tribunálu Evropské unie ve věci T-161/17.

—

zrušení rozhodnutí generálního tajemníka Parlamentu ze dne 6. ledna 2017 přijatého na základě článku 68 rozhodnutí předsednictva Evropského parlamentu 2009/C 159/01 ze dne 19. května a 9. července 2008, „kterým se stanoví prováděcí opatření ke statutu poslanců Evropského parlamentu“ v pozměněném znění, kterým byla konstatována pohledávka ve výši 41 554 eur.

—

zrušení oznámení o dluhu č. 2017-22 ze dne 11. ledna 2017, jímž byla navrhovatelka informována, že byla vůči ní konstatována na základě rozhodnutí generálního tajemníka ze dne 6. ledna 2017 pohledávka, vrácení částek neoprávněně vyplacených v rámci parlamentní asistence a uplatnění článku 68 prováděcích opatření ke statutu poslanců a článků 78, 79 a 80 finančního nařízení.

—

uložení náhrady všech nákladů řízení Parlamentu.

A -

Důvod veřejného pořádku: Porušení unijního práva – Nesprávné právní posouzení – Porušení podstatných formálních náležitostí – Porušení práva na obhajobu -

Tento důvod kasačního opravného prostředku vychází z toho, že navrhovatelka nebyla vyslechnuta a že jí generální tajemník nezaslal spis a zejména zprávu OLAF.

Tribunál porušil právo navrhovatelky na obhajobu zejména z hlediska Listiny základních práv Unie a článku 6 EÚLP.

B -

Porušení unijního práva – Nesprávné právní posouzení – Porušení zásady ochrany legitimního očekávání a zásady právní jistoty – Nesprávná kvalifikace právní povahy skutkových zjištění, zkreslení skutečností a důkazů

Tribunál zkreslil smysl důkazů, které navrhovatelka předložila v příloze dopisu ze dne 14. března 2016 adresovaného OLAF.

Nelze tvrdit, že částky vyplacené na základě „umělé“ smlouvy nebyly použity v souladu s prováděcími opatřeními ke statutu poslanců. Nedošlo tedy k obcházení cíle ani povahy těchto prostředků a Parlamentu nevznikla žádná škoda.

C-

Zneužití pravomoci – Fumus persecutionis

Diskriminace, zadržování důkazů, nepoctivost a porušení práva na obhajobu, kterého se dopustil generální tajemník Parlamentu vůči navrhovatelce, představují a z hlediska Tribunálu měly představovat „objektivní, relevantní a shodující se nepřímé důkazy, jejichž výlučným nebo přinejmenším rozhodujícím účelem je dosáhnout jiných cílů, než jsou uváděné cíle, nebo vyhnout se postupu zvláště upravenému Smlouvou pro vyrovnání se s okolnostmi daného případu“, a svědčí tak o tom, že vůči navrhovatelce došlo k fumus persecutionis.