–

za švédskou vládu C. Meyer-Seitz a H. Eklinder, jako zmocněnkyněmi,

–

za Evropskou komisi K. Simonssonem a J. Samnadda, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (Úř. věst. 2001, L 167, s. 10; Zvl. vyd. 17/01, s. 230).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi odvolatelem ve věci v původním řízení, který tvrdí, že je nositelem autorského práva k určité fotografii, a odpůrcem ve věci v původním řízení, uživatelem této fotografie, týkajícího se toho, že odpůrce ve věci v původním řízení předal jakožto důkaz v rámci řízení vedeného proti odvolateli ve věci v původním řízení před občanskoprávním soudem kopii jedné stránky z internetových stránek odvolatele ve věci v původním řízení obsahující uvedenou fotografii.

3

Body 3, 9, 10 a 31 odůvodnění směrnice 2001/29 uvádějí:

4

Článek 3 této směrnice, nadepsaný „Právo na sdělování děl veřejnosti a právo na zpřístupnění jiných předmětů ochrany veřejnosti“, v odst. 1 stanoví:

„Členské státy poskytnou autorům výlučné právo udělit svolení nebo zakázat jakékoliv sdělení jejich děl veřejnosti po drátě nebo bezdrátově včetně zpřístupnění jejich děl veřejnosti takovým způsobem, že každý jednotlivec ze strany veřejnosti má k těmto dílům přístup z místa a v době, které si zvolí.“

5

Článek 4 uvedené směrnice, nadepsaný „Právo na rozšiřování“, v odst. 1 stanoví:

„Členské státy stanoví pro autory u originálů jejich děl nebo jejich rozmnoženin výlučné právo udělit svolení nebo zakázat jakoukoliv formu veřejného rozšiřování prodejem nebo jiným způsobem.“

6

Článek 9 této směrnice, nadepsaný „Další používání jiných právních předpisů“, stanoví:

„Touto směrnicí nejsou dotčena ustanovení týkající se zejména patentových práv, ochranných známek, práv týkajících se průmyslových vzorů, užitných vzorů, topografií polovodičových výrobků, typů písma, podmíněného přístupu, přístupu ke kabelu vysílacích služeb, ochrany národních kulturních památek, požadavků na oprávněné vklady, právních předpisů o restriktivních praktikách a nekalé soutěži, obchodního tajemství, bezpečnosti, utajení, ochrany údajů a soukromí, přístupu k veřejným dokumentům a smluvního práva.“

7

Ustanovení § 2 lagen (1960:729) om upphovsrätt till litterära och konstnärliga verk (upphovsrättslagen) [zákon (1960:729) o autorském právu k literárním a uměleckým dílům, dále jen „URL“] stanoví:

„S výhradou omezení stanovených tímto zákonem autorské právo zahrnuje výlučné právo s dílem nakládat pořizováním rozmnoženin a jeho zpřístupněním veřejnosti, ať již v původní, nebo změněné formě, v překladu nebo po úpravě do jiné literární nebo umělecké formy nebo za použití jiné techniky.

Rozmnožováním díla se rozumí zhotovování přímých nebo nepřímých, dočasných nebo trvalých rozmnoženin díla nebo jeho části, a to v jakékoli formě a jakýmikoli prostředky.

Dílo je zpřístupněno veřejnosti v těchto případech:

1.   Je-li dílo předmětem sdělování veřejnosti. Ke sdělování díla veřejnosti dochází tehdy, je-li dílo zpřístupněno veřejnosti po drátě nebo bezdrátově z jiného místa, než ve kterém k němu má veřejnost přístup. Sdělováním díla veřejnosti je také zpřístupňování díla veřejnosti způsobem, že kdokoli může mít k němu přístup na místě a v čase podle své vlastní volby.

[…]

4.   Pokud je rozmnoženina díla nabízena k prodeji, pronájmu nebo půjčce nebo je jiným způsobem šířena veřejnosti.

Za sdělování veřejnosti a veřejné užití se považuje sdělování nebo užití v profesionální sféře v rámci většího uzavřeného okruhu osob.“

8

Ustanovení § 49a URL stanoví:

„Autor fotografie má výlučné právo na rozmnožování této fotografie a její zpřístupnění veřejnosti. Toto právo platí bez ohledu na to, zda je fotografie používána v původní nebo upravené podobě a bez ohledu na použitou techniku.“

9

Podle tryckfrihetsförordningen (nařízení o svobodě tisku) zahrnuje podpora svobody projevu a rozmanitosti informací právo každého jednotlivce na přístup k veřejným dokumentům. Toto nařízení v tomto ohledu stanoví, že veškeré procesní písemnosti předané soudu v jakékoli formě jsou veřejným dokumentem. Z toho vyplývá, že s výhradou důvěrných informací může každý požádat o přístup k procesní písemnosti předané soudu.

10

Odvolatel a odpůrce ve věci v původním řízení jsou fyzické osoby, z nichž každá provozuje internetové stránky.

11

V rámci sporu před švédskými občanskoprávními soudy předal odpůrce ve věci v původním řízení soudu, jemuž byla věc předložena, jakožto důkaz kopii jedné stránky textu obsahující fotografii, přičemž tato stránka pocházela z internetových stránek odvolatele ve věci v původním řízení.

12

Odvolatel ve věci v původním řízení, který tvrdí, že je nositelem autorského práva k této fotografii, navrhl, aby bylo odpůrci ve věci v původním řízení uloženo, aby mu nahradil škodu za porušení autorského práva na základě § 2 URL, jakož i za porušení zvláštní ochrany přiznané fotografiím na základě § 49a URL. Odpůrce ve věci v původním řízení jakoukoliv povinnost nahradit škodu zpochybňuje.

13

Soud, jemuž byla věc předložena v prvním stupni, rozhodl, že uvedená fotografie je chráněna na základě § 49a URL. Tento soud konstatoval, že vzhledem k tomu, že tato fotografie byla předána soudu jakožto procesní písemnost, podle použitelných právních předpisů mohl o její sdělení požádat každý. Uvedený soud dospěl k závěru, že odpůrce ve věci v původním řízení tuto fotografii zpřístupnil veřejnosti ve smyslu URL. Měl však za to, že nebylo prokázáno, že odvolateli ve věci v původním řízení vznikla škoda, a jeho návrh tudíž zamítl.

14

Odvolatel ve věci v původním řízení podal proti tomuto rozsudku odvolání u předkládajícího soudu, a sice Svea hovrätt – Patent- och marknadsöverdomstolen (odvolací soud se sídlem ve Stockholmu jako odvolací soud pro duševní vlastnictví a hospodářské záležitosti, Švédsko).

15

Tento soud uvádí, že se musí vyjádřit zejména k otázce, zda předání kopie této fotografie soudu jakožto procesní písemnost může představovat nepovolené zpřístupnění díla ve smyslu autorského práva buď jako veřejné rozšiřování, nebo jako sdělování veřejnosti, přičemž účastníci řízení upřesnili ve fázi před ním projednávaného sporu, že předmětná fotografie byla předána soudu, jemuž byla věc předložena, prostřednictvím e-mailu, v podobě elektronické kopie. Předkládající soud se rovněž dotazuje, zda lze mít za to, že soud spadá pod pojem „veřejnost“.

16

V tomto ohledu předkládající soud uvádí, že v unijním právu existují nejasnosti týkající se výkladu pojmů „sdělování veřejnosti“ a „veřejné rozšiřování“ v případě předání chráněného díla soudu jakožto procesní písemnost, zvláště týkající se toho, zda lze mít za to, že soud spadá pod pojem „veřejnost“ ve smyslu směrnice 2001/29 a zda má pojem „veřejnost“ stejný význam pro účely použití čl. 3 odst. 1 i čl. 4 odst. 1 této směrnice.

17

Kromě toho je třeba určit, zda v případě, kdy je soudu předána procesní písemnost buď ve formě „fyzického“ dokumentu, nebo podkladu přiloženého k e-mailu, vzhledem k tomu, že toto předání vyvolává stejné účinky a slouží v obou případech týmž cílům, představuje toto předání „sdělování veřejnosti“ nebo „veřejné rozšiřování“.

18

Za těchto podmínek se Svea hovrätt, Patent- och marknadsöverdomstolen (odvolací soud se sídlem ve Stockholmu jako odvolací soud pro duševní vlastnictví a hospodářské záležitosti) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

19

Úvodem je třeba uvést, že ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že fotografie, o kterou se jedná ve věci v původním řízení, byla předána soudu, jemuž byla věc předložena, prostřednictvím e-mailu v podobě elektronické kopie.

20

Z judikatury přitom vyplývá, že sdělování díla veřejnosti, s výjimkou rozšiřování jeho hmotných rozmnoženin, spadá nikoli pod pojem „veřejné rozšiřování“ uvedený v čl. 4 odst. 1 směrnice 2001/29, nýbrž pod pojem „sdělování veřejnosti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 této směrnice (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. prosince 2019, Nederlands Uitgeversverbond a Groep Algemene Uitgevers, C‑263/18, EU:C:2019:1111, body 45, 51 a 52).

21

Za těchto podmínek je třeba mít za to, že podstatou otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 musí být vykládán v tom smyslu, že se pojem „sdělování veřejnosti“ uvedený v tomto ustanovení vztahuje na předání chráněného díla elektronickou cestou soudu jakožto důkazu v rámci soudního řízení mezi jednotlivci.

22

V tomto ohledu podle ustálené judikatury Soudního dvora týkající se čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 platí, že pojem „sdělování veřejnosti“ zahrnuje dva kumulativní prvky, a sice sdělování díla a sdělování tohoto díla veřejnosti (rozsudky ze dne 31. května 2016, Reha Training, C‑117/15, EU:C:2016:379, bod 37, jakož i ze dne 19. prosince 2019, Nederlands Uitgeversverbond a Groep Algemene Uitgevers, C‑263/18, EU:C:2019:1111, bod 61, jakož i citovaná judikatura).

23

Z této judikatury zaprvé rovněž vyplývá, že jakékoli jednání, na základě něhož uživatel poskytuje při plné znalosti důsledků svého jednání přístup k chráněným dílům, může představovat sdělování pro účely čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 (rozsudek ze dne 14. června 2017, Stichting Brein, C‑610/15, EU:C:2017:456, bod 26).

24

Tak je tomu v případě předání chráněného díla elektronickou cestou soudu jakožto důkazu v rámci soudního řízení mezi jednotlivci.

25

Zadruhé, aby se na chráněná díla vztahoval pojem „sdělování veřejnosti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29, je rovněž nezbytné, aby byla tato díla skutečně sdělována veřejnosti (rozsudek ze dne 14. června 2017, Stichting Brein, C‑610/15, EU:C:2017:456, bod 40 a citovaná judikatura).

26

V tomto ohledu se pojem „veřejnost“ týká blíže neurčeného počtu potenciálních příjemců a kromě toho vyžaduje dosti vysoký počet osob (rozsudky ze dne 15. března 2012, SCF, C‑135/10, EU:C:2012:140, bod 84; ze dne 31. května 2016, Reha Training, C‑117/15, EU:C:2016:379, bod 41, a ze dne 29. listopadu 2017, VCAST, C‑265/16, EU:C:2017:913, bod 45).

27

Co se týče blíže neurčené povahy počtu potenciálních příjemců, Soudní dvůr zdůraznil, že se jedná o zpřístupnění díla jakýmkoli vhodným způsobem osobám obecně, tedy nikoli pouze zpřístupnění konkrétním jednotlivcům, kteří patří do soukromé skupiny osob (rozsudky ze dne 15. března 2012, SCF, C‑135/10, EU:C:2012:140, bod 85, a ze dne 31. května 2016, Reha Training, C‑117/15, EU:C:2016:379, bod 42).

28

Jak v projednávané věci v podstatě uvedl generální advokát v bodech 42 až 44 svého stanoviska, je třeba mít za to, že takové sdělení, jako je sdělení, o které se jedná ve věci v původním řízení, se týká jasně vymezené a uzavřené skupiny osob, které vykonávají funkce v oblasti veřejné služby v rámci soudu, a nikoli blíže neurčeného počtu potenciálních příjemců.

29

Toto sdělení je tak uskutečněno nikoli ve vztahu k osobám obecně, nýbrž ve vztahu k individuálním a konkrétním profesionálům. Za těchto podmínek je třeba mít za to, že předání chráněného díla elektronickou cestou soudu jakožto důkazu v rámci soudního řízení mezi jednotlivci nelze kvalifikovat jako „sdělování veřejnosti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 (obdobně viz rozsudek ze dne 19. listopadu 2015, SBS Belgium, C‑325/14, EU:C:2015:764, body 23 a 24).

30

Skutečnost, že ve vnitrostátním právu existují pravidla v oblasti přístupu k veřejným dokumentům, je v tomto ohledu irelevantní. Takový přístup totiž poskytuje nikoli uživatel, který dílo předal soudu, ale tento soud jednotlivcům, kteří o něj požádají, na základě povinnosti a podle postupu stanovených vnitrostátním právem o přístupu k veřejným dokumentům, jehož ustanovení nejsou směrnicí 2001/29 dotčena, jak výslovně stanoví její článek 9.

31

Je nutno uvést, že jak vyplývá z bodů 3 a 31 odůvodnění směrnice 2001/29, výklad podaný v bodě 29 tohoto rozsudku umožňuje zachovat zejména v elektronickém prostředí přiměřenou rovnováhu mezi zájmy nositelů autorských práv a práv s ním souvisejících na ochraně jejich práv duševního vlastnictví, která je nyní zakotvena v čl. 17 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), a ochranou zájmů a základních práv uživatelů předmětů ochrany, jakož i veřejným zájmem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. července 2019, Pelham a další, C‑476/17, EU:C:2019:624, bod 32, jakož i citovaná judikatura).

32

Soudní dvůr již konkrétně připomněl, že z čl. 17 odst. 2 Listiny, ani z judikatury Soudního dvora nikterak nevyplývá, že by právo duševního vlastnictví zakotvené v tomto ustanovení bylo nedotknutelné, a tudíž by měla být zajištěna jeho absolutní ochrana, jelikož je třeba toto právo poměřit s ostatními základními právy (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. července 2019, Pelham a další, C‑476/17, EU:C:2019:624, body 33 a 34, jakož i citovaná judikatura), mezi něž patří právo na účinnou právní ochranu zaručenou v článku 47 Listiny.

33

Takové právo by přitom bylo vážně ohroženo, pokud by se nositel práva mohl bránit sdělení důkazů soudu pouze z důvodu, že tyto důkazy obsahují předmět chráněný autorským právem.

34

S ohledem na všechny předcházející úvahy je třeba na položené otázky odpovědět tak, že čl. 3 odst. 1 směrnice 2001/29 musí být vykládán v tom smyslu, že se pojem „sdělování veřejnosti“ uvedený v tomto ustanovení nevztahuje na předání chráněného díla elektronickou cestou soudu jakožto důkazu v rámci soudního řízení mezi jednotlivci.

35

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:

Článek 3 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti musí být vykládán v tom smyslu, že se pojem „sdělování veřejnosti“ uvedený v tomto ustanovení nevztahuje na předání chráněného díla elektronickou cestou soudu jakožto důkazu v rámci soudního řízení mezi jednotlivci.