1)

Musí být článek 2 ve spojení s čl. 4 odst. 3 třetím pododstavcem, čl. 6 odst. 1 a čl. 19 odst. 1 SEU, ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv, čl. 9 odst. 1 směrnice Rady 2000/78/ES a čl. 267 třetím pododstavcem SFEU, vykládány v tom smyslu, že:

dochází k porušení zásady právního státu, práva na účinný právní prostředek a na účinnou soudní ochranu v situaci, kdy vnitrostátní zákonodárce v souvislosti s přiznáním práva na podání stížnosti k soudu v individuálních případech, které se týkají výkonu funkce soudce u soudu poslední instance členského státu (Nejvyššího soudu), stanoví, že rozhodnutí přijaté v kvalifikačním řízení, které předchází předložení návrhu na jmenování do funkce soudce uvedeného soudu, je pravomocné a účinné, nebylo-li rozhodnutí, které bylo přijato ve věci společného projednání a hodnocení všech kandidátů k Nejvyššímu soudu, napadeno všemi účastníky kvalifikačního řízení, mezi nimiž je také kandidát, který nemá zájem napadnout uvedené rozhodnutí, jehož se týká návrh na jmenování do funkce, což ve výsledku:

2)

Musí být článek 2 ve spojení s čl. 4 odst. 3 třetím pododstavcem a čl. 6 odst. 1 SEU, ve spojení s čl. 15 odst. 1, článkem 20, čl. 21 odst. 1 a čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv, s čl. 2 odst. 1 a odst. 2 písm. a) a čl. 3 odst. 1 písm. a) směrnice Rady 2000/78/ES, jakož i s čl. 267 třetím pododstavcem SFEU, vykládány v tom smyslu, že:

dochází k porušení zásady právního státu, zásady rovného zacházení a rovného přístupu k veřejné službě za stejných podmínek, a sice k výkonu funkce soudce Nejvyššího soudu, za situace, kdy […] je dáno v individuálních případech týkajících se výkonu funkce soudce uvedeného soudu právo na podání stížnosti k příslušnému soudu, avšak v důsledku úpravy právní moci popsané v první otázce může jmenování do funkce soudce Nejvyššího soudu nastat, aniž příslušný soud provedl přezkum průběhu uvedeného kvalifikačního řízení, pokud byl takový přezkum navržen — a zároveň absence tohoto přezkumu, jež porušuje právo na účinný právní prostředek, a tím porušuje i právo na rovný přístup k veřejné službě, a v důsledku toho není v souladu s veřejným zájmem, a situace, kdy orgán členského státu, který má dbát na nezávislost soudů a soudců (Státní soudní rada), před nímž je vedeno řízení ohledně výkonu funkce soudce Nejvyššího soudu, je obsazován tím způsobem, že představitelé soudní moci v tomto orgánu jsou voleni zákonodárnou mocí, neporušuje zásadu institucionální rovnováhy?