23.4.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 142/33

1)

V případě, kdy byla zavedena „nová omezení“ pro sloučení rodin mezi manžely, která přímo porušují doložku „standstill“ v článku 13 rozhodnutí č. 1/80 (rozhodnutí Rady přidružení č. 1/80 ze dne 19. září 1980 o vývoji přidružení vztahující se k Dohodě zakládající přidružení mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckem ze dne 12. září 1963 uzavřené mezi Evropským hospodářským společenstvím a Tureckem), a taková omezení jsou odůvodněna na základě posouzení „úspěšné integrace“ uznané Soudním dvorem EU v jeho rozsudku ze dne 12. dubna 2016 ve věci C-561/14 (1), Genc, viz také rozsudek ze dne 10. července 2014 ve věci C-138/13 (2), Dogan, EU:C:2014:2066, může být taková právní norma, jako je § 9 odst. 7 Udlændingeloven (dánský zákon o cizincích) – který mimo jiné obecně podmiňuje sloučení rodiny osoby, která je státním příslušníkem třetího státu a má povolení k pobytu v Dánsku, s manželem této osoby tím, že vazba tohoto páru k Dánsku je větší než k Turecku – považována za „odůvodněnou naléhavým důvodem obecného zájmu, která může zajistit dosažení sledovaného legitimního cíle a nepřekračuje meze toho, co je nezbytné k jeho dosažení“?

2)

V případě kladné odpovědi na první otázku s tím důsledkem, že požadavek na vazbu ke státu se obecně považuje za vhodný ke splnění integračního cíle, lze za současného respektování podmínek pro omezení a požadavku na proporcionalitu: