26.3.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 112/23

1)

Použije se výklad stanovený Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 27. dubna 2017, A-Rosa Flussschiff, C-620/15, ohledně čl. 14 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1408/71/EHS (1), ve znění pozměněném a aktualizovaném nařízením (ES) č. 118/97 (2), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 647/2005 (3) ze dne 13. dubna 2005, i na spor týkající se trestného činu nehlášené práce, ve kterém byla vydána potvrzení E 101 podle čl. 14 odst. 1 písm. a) na základě čl. 11 odst. 1 nařízení č. 574/72/ES ze dne 21. března 1972, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 (4), zaměstnancům vykonávajícím práci na území členského státu, v němž mají své bydliště a v němž má svou pobočku příslušný podnik v odvětví letecké dopravy usazený v jiném členském státě, ačkoli se na danou situaci vztahuje čl. 14 odst. 2 písm. a) bod i) a ačkoli lze usoudit na základě pouhého přečtení dotčeného potvrzení E 101, v němž je jako hlavní místo výkonu práce uvedeno letiště a jako zaměstnavatel podnik v odvětví letecké dopravy, že potvrzení bylo získáno podvodně?

2)

V případě kladné odpovědi, je třeba vykládat zásadu přednosti práva Evropské unie v tom smyslu, že brání tomu, aby vnitrostátní soud, který je podle právních předpisů svého státu vázán překážkou věci pravomocně rozsouzené trestním soudem vzhledem k občanskoprávnímu řízení, vyvodil důsledky z rozhodnutí trestního soudu vydaného způsobem neslučitelným s pravidly unijního práva a uložil v občanskoprávním řízení zaměstnavateli povinnost zaplatit zaměstnanci náhradu škody pouze na základě skutečnosti, že tento zaměstnavatel byl v trestním řízení odsouzen za nehlášenou práci?