This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 62018CA0168
Case C-168/18: Judgment of the Court (Fifth Chamber) of 19 December 2019 (request for a preliminary ruling from the Bundesarbeitsgericht — Germany) — Pensions-Sicherungs-Verein VVaG v Günther Bauer (Reference for a preliminary ruling — Social policy — Protection of employees in the event of the insolvency of their employer — Directive 2008/94/EC — Article 8 — Supplementary pension schemes — Protection of entitlement to old-age benefits — Minimum guaranteed level of protection — Former employer’s obligation to offset a reduction in an occupational old-age pension — External pension institution — Direct effect)
Věc C-168/18: Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 19. prosince 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesarbeitsgericht - Německo) – Pensions-Sicherungs-Verein VVaG v. Günther Bauer („Řízení o předběžné otázce – Sociální politika – Ochrana zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele – Směrnice 2008/94/ES – Článek 8 – Doplňkové systémy sociálního zabezpečení – Ochrana nároků na dávky ve stáří – Minimální zaručená míra ochrany – Povinnost bývalého zaměstnavatele vyrovnat snížení zaměstnaneckého důchodu – Externí subjekt sociálního zabezpečení – Přímý účinek“)
Věc C-168/18: Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 19. prosince 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesarbeitsgericht - Německo) – Pensions-Sicherungs-Verein VVaG v. Günther Bauer („Řízení o předběžné otázce – Sociální politika – Ochrana zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele – Směrnice 2008/94/ES – Článek 8 – Doplňkové systémy sociálního zabezpečení – Ochrana nároků na dávky ve stáří – Minimální zaručená míra ochrany – Povinnost bývalého zaměstnavatele vyrovnat snížení zaměstnaneckého důchodu – Externí subjekt sociálního zabezpečení – Přímý účinek“)
Úř. věst. C 61, 24.2.2020, p. 3–3
(BG, ES, CS, DA, DE, ET, EL, EN, FR, HR, IT, LV, LT, HU, MT, NL, PL, PT, RO, SK, SL, FI, SV)
|
24.2.2020 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 61/3 |
Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 19. prosince 2019 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Bundesarbeitsgericht - Německo) – Pensions-Sicherungs-Verein VVaG v. Günther Bauer
(Věc C-168/18) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Sociální politika - Ochrana zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele - Směrnice 2008/94/ES - Článek 8 - Doplňkové systémy sociálního zabezpečení - Ochrana nároků na dávky ve stáří - Minimální zaručená míra ochrany - Povinnost bývalého zaměstnavatele vyrovnat snížení zaměstnaneckého důchodu - Externí subjekt sociálního zabezpečení - Přímý účinek“)
(2020/C 61/03)
Jednací jazyk: němčina
Předkládající soud
Bundesarbeitsgericht
Účastníci původního řízení
Žalobkyně: Pensions-Sicherungs-Verein VVaG
Žalovaný: Günther Bauer
Výrok
|
1) |
Článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/94/ES ze dne 22. října 2008 o ochraně zaměstnanců v případě platební neschopnosti zaměstnavatele musí být vykládán v tom smyslu, že se použije na situaci, ve které zaměstnavatel, který zajišťuje poskytování dávek zaměstnaneckého důchodového zabezpečení prostřednictvím mezioborového subjektu, nemůže z důvodu vlastní platební neschopnosti ručit za vyrovnání ztrát plynoucích ze snížení uvedených dávek vyplácených tímto mezioborovým subjektem, které schválil veřejný orgán pro dohled nad finančními službami, jenž vykonává obezřetnostní dohled nad uvedeným subjektem. |
|
2) |
Článek 8 směrnice 2008/94 musí být vykládán v tom smyslu, že snížení výše dávek zaměstnaneckého důchodového zabezpečení vyplácených bývalému zaměstnanci z důvodu platební neschopnosti jeho bývalého zaměstnavatele je považováno za zjevně nepřiměřené, třebaže dotyčný pobírá alespoň polovinu částky dávek plynoucích z jeho nabytých nároků, pokud tento bývalý zaměstnanec již žije nebo by musel žít z důvodu tohoto snížení pod hranicí rizika chudoby stanovené Eurostatem pro dotyčný členský stát. |
|
3) |
Článek 8 směrnice 2008/94, který stanoví povinnost minimální ochrany, může mít přímý účinek, takže se jej lze dovolávat vůči subjektu soukromého práva, který byl státem určen jako subjekt ručící za riziko platební neschopnosti zaměstnavatelů v oblasti zaměstnaneckého důchodového pojištění, pokud s ohledem na úkoly, které byly tomuto subjektu svěřeny, a na podmínky, za kterých je plní, lze tento subjekt postavit na roveň státu, za předpokladu, že povinnost ručení, která je na něj kladena, se skutečně vztahuje na typy dávek ve stáří, pro které je minimální ochrana stanovená v tomto článku 8 požadována. |