1)

Článek 3 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES ze dne 25. května 1999 o některých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na toto zboží musí být vykládán v tom smyslu, že členské státy mají nadále pravomoc stanovit místo, kde je spotřebitel povinen poskytnout prodávajícímu zboží zakoupené na dálku za účelem jeho uvedení do stavu odpovídajícího smlouvě podle tohoto ustanovení. Toto místo musí vyhovovat požadavku bezplatného provedení opravy nebo náhradního dodání zboží v přiměřené lhůtě a bez značných obtíží pro spotřebitele, přičemž je třeba vzít v úvahu druh zboží a účel, pro který spotřebitel spotřební zboží vyžadoval. V tomto ohledu musí vnitrostátní soud provést výklad v souladu se směrnicí 1999/44 a případně změnit ustálenou judikaturu, pokud je založena na výkladu vnitrostátního práva, který je neslučitelný s cíli této směrnice.

2)

Článek 3 odst. 2 až 4 směrnice 1999/44 musí být vykládán v tom smyslu, že právo spotřebitele na „bezplatné“ uvedení zboží zakoupeného na dálku do stavu odpovídajícího smlouvě nezahrnuje povinnost prodávajícího předem zaplatit náklady na dopravu tohoto zboží za účelem jeho uvedení do stavu odpovídajícího smlouvě do místa podnikání tohoto prodávajícího, ledaže skutečnost, že by spotřebitel uhradil předem tyto náklady, představuje nadměrnou zátěž, která by jej odradila od uplatnění svých práv, což přísluší ověřit vnitrostátnímu soudu.

3)

Článek 3 odst. 3 ve spojení s čl. 3 odst. 5 druhou odrážkou směrnice 1999/44 musí být vykládán v tom smyslu, že v takové situaci, jako je situace dotčená ve věci v původním řízení, má spotřebitel, který informoval prodávajícího o rozporu se smlouvou zboží zakoupeného na dálku, jehož doprava do místa podnikání prodávajícího by pro něj znamenala značné obtíže, a který poskytl prodávajícímu toto zboží v místě svého bydliště za účelem jeho uvedení do stavu odpovídajícího smlouvě, nárok na odstoupení od smlouvy z důvodu nezjednání nápravy v přiměřené lhůtě, pokud prodávající nepřijal vhodné opatření za účelem uvedení tohoto zboží do stavu odpovídajícího smlouvě, včetně informování spotřebitele o místě, kde mu musí být toto zboží poskytnuto za účelem uvedení tohoto zboží do stavu odpovídajícího smlouvě. V tomto ohledu přísluší vnitrostátnímu soudu, aby na základě výkladu v souladu se směrnicí 1999/44 zaručil právo tohoto spotřebitele na odstoupení od smlouvy.