7.8.2017   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 256/16

1.

Jsou vnitrostátní právní předpisy a vnitrostátní judikatura slučitelné s článkem 14 směrnice 2014/41/EU o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech (1), pokud podle nich věcné důvody pro vydání evropského vyšetřovacího příkazu, jehož předmětem je provedení prohlídky bytu a obchodních prostor, jakož i zajištění určitých věcí, resp. povolení výslechu svědka, nelze napadnout přímo opravným prostředkem proti soudnímu rozhodnutí, ani prostřednictvím samostatné žaloby na náhradu škody?

2.

Přiznává čl. 14 odst. 2 směrnice dotčené straně přímo právo napadnout soudní rozhodnutí o evropském vyšetřovacím příkazu, ačkoliv vnitrostátní právní předpisy žádnou takovou procesní možnost nestanoví?

3.

Je osoba, vůči níž byla podána obžaloba, s přihlédnutím k čl. 14 odst. 2 ve spojení s čl. 6 odst. 1 písm. a) a čl. 1 odst. 4 směrnice zúčastněnou stranou ve smyslu čl. 14 odst. 4 směrnice, pokud je opatření ke shromáždění důkazů směřováno vůči třetí osobě?

4.

Je osoba, která obývá nebo používá prostory, v nichž je nutné provést prohlídku nebo zajištění majetku, resp. osoba, kterou je nutné vyslechnout jako svědka, zúčastněnou stranou ve smyslu čl. 14 odst. 4 ve spojení s odst. 2 směrnice?