–

za Bundeskammer für Arbeiter und Angestellte W. Reichholfem, Rechtsanwalt,

–

za ING-DiBa Direktbank Austria Niederlassung der ING-DiBa AG A. Zahradnikem, Rechtsanwalt,

–

za německou vládu D. Klebsem a T. Henzem, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi H. Tserepa-Lacombe, jakož i T. Scharfem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 4 bodu 14 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 97/7/ES, 2002/65/ES, 2005/60/ES a 2006/48/ES a zrušuje směrnice 97/5/ES (Úř. věst. 2007, L 319, s. 1, dále jen „směrnice o platebních službách“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Bundeskammer für Arbeiter und Angestellte (Spolková komora pracovníků a zaměstnanců), která má aktivní legitimaci k prosazování zájmů spotřebitelů, a ING-DiBa Direktbank Austria Niederlassung der ING-DiBa AG (dále jen „ING-DiBa Direktbank Austria“), jehož předmětem je oprávněnost všeobecných podmínek smluv navrhovaných touto bankou.

3

Článek 2 odst. 1 směrnice o platebních službách stanoví, že „[t]ato směrnice se vztahuje na platební služby poskytované v rámci Společenství“.

4

Článek 4 uvedené směrnice stanoví:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

[…]

[…]

[…]

[…]“

5

Příloha uvedené směrnice kvalifikuje jako „platební služby“ zejména:

6

Bod 12 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/92/EU ze dne 23. července 2014 o porovnatelnosti poplatků souvisejících s platebními účty, změně platebního účtu a přístupu k platebním účtům se základními prvky (Úř. věst. 2014, L 257, s. 214, dále jen „směrnice o platebních účtech“) zní takto:

„Ustanovení této směrnice o porovnatelnosti poplatků a změně platebního účtu by se měla vztahovat na všechny poskytovatele platebních služeb, jak jsou vymezeni ve směrnici [o platebních službách]. […] Všechna ustanovení této směrnice by se měla vztahovat na platební účty, jejichž prostřednictvím mohou spotřebitelé provádět tyto transakce: ukládání peněžních prostředků, výběr peněžní hotovosti a provádění a přijímání platebních transakcí ve prospěch a od třetích stran, včetně provádění úhrad. […] Například spořicí účty […] by měly být z oblasti působnosti směrnice v zásadě vyloučeny. Jakmile se však tyto účty používají k provádění každodenních platebních transakcí a nabízejí všechny výše uvedené funkce, měla by se na ně tato směrnice vztahovat […]“

7

Bod 14 odůvodnění této směrnice uvádí:

„Definice obsažené v této směrnici by měly být co nejvíce sladěny s definicemi obsaženými v jiných legislativních aktech Unie, a zejména ve směrnici [o platebních službách].“

8

Článek 1 odst. 6 směrnice o platebních účtech stanoví:

„Tato směrnice se vztahuje na platební účty, jejichž prostřednictvím mohou spotřebitelé alespoň:

[…]“

9

Článek 2 této směrnice stanoví:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

[…]

[…]“

10

Ustanovení § 3 Zahlungsdienstegesetz (zákon o platebních službách) (BGBl. I, 66/2009, dále jen „ZaDiG“) stanoví:

„Pro účely tohoto zákona se:

[…]

5.   ‚platební transakcí‘ rozumí úkon uložení, převodu nebo výběru peněžních prostředků, ať už z podnětu plátce, nebo příjemce, bez ohledu na jakékoli související povinnosti mezi plátcem a příjemcem;

6.   ‚platebním systémem‘ rozumí systém sloužící k převodu peněžních prostředků s formálními a standardizovanými postupy a se společnými pravidly pro zpracování, zúčtování nebo vypořádání platebních transakcí;

7.   ‚plátcem‘ rozumí osoba, která je majitelem platebního účtu a udělí nebo umožní platební příkaz z daného platebního účtu, nebo v případě neexistence platebního účtu osoba, která dá platební příkaz;

8.   ‚příjemcem‘ rozumí osoba, která je zamýšleným příjemcem peněžních prostředků, jež jsou předmětem platební transakce;

[…]

10.   ‚uživatelem platebních služeb‘ rozumí osoba, která využívá platební službu jakožto plátce, příjemce nebo obojí;

11.   ‚spotřebitelem‘ rozumí fyzická osoba, která při smlouvách o platebních službách, na něž se vztahuje tento zákon, jedná za účelem, který nespadá do její obchodní, podnikatelské nebo profesní činnosti;

[…]

13.   ‚platebním účtem‘ rozumí účet vedený na jméno jednoho nebo více uživatelů platebních služeb, který je využíván k provádění platebních transakcí.“

11

Ustanovení § 31 Bankwesengesetz (zákon o bankovnictví) (BGBl. 532/1993), ve znění zveřejněném v BGBl. I, 118/2016, stanoví:

„(1)   Spořicí vklady jsou peněžními vklady u úvěrových institucí, které neslouží k platebnímu styku, nýbrž k investování a jako takové mohou být vybírány pouze oproti předložení zvláštních dokladů (vkladní knížka) […]

[…]“

12

ING-DiBa Direktbank Austria nabízí online spořicí účty, ze kterých mohou její klienti prostřednictvím telebankingu provádět vklady a výběry. Tyto převody musí být prováděny vždy prostřednictvím referenčního účtu otevřeného na jméno těchto klientů. Tyto referenční účty jsou běžnými účty, které mohou mít uvedení klienti i v jiné v bance než ING-DiBa Direktbank Austria. Předkládající soud upřesňuje, že převody z online spořicích účtů nebo na tyto účty nevyžadují využívání poskytovatele platebních služeb.

13

Tyto online spořicí účty jsou účty s okamžitou disponibilitou prostředků, to znamená, že klienti mohou disponovat částkami vloženými na tyto účty kdykoli, aniž by to mělo negativní dopad na úročení.

14

Spor dotčený v původním řízení se týká ustanovení obsažených ve všeobecných podmínkách smluv, které používá ING-DiBa Direktbank Austria. Podle Spolkové komory pracovníků a zaměstnanců jsou některá z těchto ustanovení v rozporu s ZaDiG, který představuje provedení směrnice o platebních službách do vnitrostátního práva, a jsou tudíž protiprávní.

15

Za účelem rozhodnutí o oprávněnosti uvedených ustanovení předkládající soud, Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud, Rakousko), konstatuje, že se musí nejprve zabývat otázkou použitelnosti ZaDiG. V tomto rámci musí tento soud určit, zda takové online spořicí účty, jako jsou účty, které nabízí ING-DiBa Direktbank Austria, musí být kvalifikovány jako „platební účty“ ve smyslu této směrnice, a tedy spadají do působnosti této směrnice.

16

Předkládající soud zejména uvádí, že pouze označení výrazem „spořicí účet“ neumožňuje vyloučit takový účet z působnosti směrnice o platebních službách. Předkládající soud si však klade otázku, zda vzhledem k jejich účelu, kterým je spořicí vklad, mohou být online spořicí účty považovány za účty sloužící k provádění platebních transakcí.

17

V tomto kontextu se Oberster Gerichtshof (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:

„Musí být čl. 4 bod 14 směrnice [o platebních službách] vykládán v tom smyslu, že i online spořicí účet, s kterým může klient (denně a bez zvláštního spolupůsobení banky) provádět prostřednictvím telebankingu vklady na referenční účet vedený na jeho jméno a výběry z téhož referenčního účtu (běžný účet v Rakousku), je nutno zařadit pod pojem ‚platební účet‘, a že tedy spadá do působnosti této směrnice?“

18

Podstatou otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 4 bod 14 směrnice o platebních službách musí být vykládán v tom smyslu, že pod pojem „platební účet“ spadá spořicí účet, který umožňuje disponovat uloženými částkami na požádání a z něhož lze vklady a výběry provádět pouze prostřednictvím běžného účtu, nazvaného „referenční účet“.

19

Úvodem je třeba uvést, že pro výklad ustanovení unijního práva je třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, nýbrž i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (rozsudky ze dne 2. září 2015, Surmačs, C‑127/14, EU:C:2015:522, bod 28, a ze dne 16. listopadu 2016, DHL Express (Austria), C‑2/15, EU:C:2016:880, bod 19).

20

Je tak třeba zaprvé připomenout, že čl. 4 bod 14 směrnice o platebních službách definuje platební účet jako „účet vedený na jméno jednoho nebo více uživatelů platebních služeb, který je využíván k provádění platebních transakcí“.

21

Platební transakce je definována v čl. 4 bodě 5 této směrnice jako „úkon uložení, převodu nebo výběru peněžních prostředků, ať už z podnětu plátce, nebo příjemce, bez ohledu na jakékoli související povinnosti mezi plátcem a příjemcem“.

22

Článek 4 bod 3 uvedené směrnice definuje platební služby jakožto „jak[ou]koliv z podnikatelských činností uvedených v příloze“ téže směrnice. Bod 2 této přílohy tak stanoví, že platební služby představují „[s]lužby umožňující výběry hotovosti z platebního účtu, jakož i veškeré operace nutné pro vedení platebního účtu“. Stejně tak bod 3 uvedené přílohy zahrnuje do platebních služeb provádění platebních transakcí, včetně převodu peněžních prostředků, na platebním účtu vedeném u poskytovatele platebních služeb uživatele nebo u jiného poskytovatele platebních služeb, což zahrnuje provádění inkasa, platebních transakcí prostřednictvím platební karty a uskutečňování převodů.

23

Jak uvedl generální advokát v bodech 28, 30 a 36 svého stanoviska, znění těchto ustanovení neumožňuje samo o sobě určit, zda pojem „platební účet“ zahrnuje též takové účty, jako jsou účty dotčené v původním řízení, u kterých je za účelem provedení platební transakce nezbytný dílčí krok, který předpokládá převod finančních prostředků mezi spořicím účtem a běžným účtem uživatele.

24

S ohledem na toto konstatování je třeba zadruhé analyzovat legislativní kontext, do něhož zapadá směrnice o platebních službách.

25

Za tímto účelem je třeba zohlednit zejména směrnici o platebních účtech.

26

Ačkoli tato směrnice není bezprostředně použitelná na spor v původním řízení, její bod 12 odůvodnění stanoví, že se musí vztahovat na všechny poskytovatele platebních služeb, jak jsou vymezeni ve směrnici o platebních službách. V bodě 14 odůvodnění směrnice o platebních účtech se rovněž uvádí, že definice obsažené v posledně uvedené směrnici musí být co nejvíce sladěny s definicemi obsaženými v jiných legislativních aktech Unie, a zejména ve směrnici o platebních službách.

27

Pokud jde o pojem „platební účet“, je třeba nejprve poukázat na to, že definice uvedená v čl. 2 bodě 3 směrnice o platebních účtech je téměř totožná s definicí uvedenou v čl. 4 bodě 14 směrnice o platebních službách. Jak totiž uvedl generální advokát v bodě 54 svého stanoviska, jediný rozdíl spočívající v tom, že pojem „spotřebitelé“ používaný v první z těchto definic je nahrazen výrazem „uživatelé platebních služeb“ v druhé z nich, neznamená podstatný rozdíl v definici tohoto pojmu, nýbrž odráží rozdíl v předmětu obou dotčených směrnic.

28

Dále je třeba zdůraznit, že bod 12 odůvodnění směrnice o platebních účtech zejména uvádí, že spořicí účty jsou vyňaty z působnosti této směrnice, jelikož nepředstavují platební účty, ledaže mohou být používány k provádění každodenních platebních transakcí.

29

I když spořicí účty v zásadě nespadají do definice pojmu „platební účet“, takové vyloučení není absolutní. Z uvedeného bodu 12 odůvodnění totiž vyplývá, že pouze označení určitého účtu jako „spořicí účet“ samo o sobě nestačí k vyloučení kvalifikace jako „platebního účtu“, a dále že kritérium rozhodující pro účely posledně uvedené kvalifikace spočívá v možnosti provádět každodenní platební transakce z takového účtu.

30

V této souvislosti je třeba zohlednit čl. 1 odst. 6 směrnice o platebních účtech, který stanoví, že se tato směrnice vztahuje na platební účty, jejichž prostřednictvím mohou spotřebitelé alespoň ukládat peněžní prostředky na platební účet, vybírat hotovost z platebního účtu a provádět a přijímat platební transakce, včetně úhrad, ve prospěch a od třetích stran.

31

Z toho vyplývá, že možnost provádět z účtu platební transakce ve prospěch třetí strany nebo být příjemcem takových transakcí od třetí strany je základním znakem pojmu „platební účet“.

32

Účet, z něhož takové platební transakce nemohou být prováděny přímo, avšak k jejichž uskutečnění je nezbytné využít zprostředkovacího účtu, tedy nelze považovat za „platební účet“ ve smyslu směrnice o platebních účtech, a v důsledku toho ve smyslu směrnice o platebních službách.

33

Z výše uvedeného vyplývá, že je třeba na položenou otázku odpovědět, že čl. 4 bod 14 směrnice o platebních službách musí být vykládán v tom smyslu, že pod pojem „platební účet“ nespadá spořicí účet, který umožňuje disponovat uloženými částkami na požádání a z něhož lze vklady a výběry provádět pouze prostřednictvím běžného účtu.

34

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto:

Článek 4 bod 14 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 97/7/ES, 2002/65/ES, 2005/60/ES a 2006/48/ES a zrušuje směrnice 97/5/ES, musí být vykládán v tom smyslu, že pod pojem „platební účet“ nespadá spořicí účet, který umožňuje disponovat uloženými částkami na požádání a z něhož lze vklady a výběry provádět pouze prostřednictvím běžného účtu.