1

Dne 19. září 2011 podal žalobce, PJ, u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) přihlášku ochranné známky Evropské unie na základě nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1), ve znění pozdějších předpisů [nahrazeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1)].

2

Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je slovní označení Erdmann & Rossi.

3

Výrobky a služby, pro které byl zápis požadován, spadají do tříd 12, 37 a 42 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:

4

Ochranná známka byla zapsána dne 3. února 2012 pod číslem 010310481.

5

Dne 26. března 2014 podala vedlejší účastnice, společnost Erdmann & Rossi GmbH, na základě čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 [nyní čl. 59 odst. 1 písm. b) nařízení 2017/1001] návrh na prohlášení neplatnosti zpochybněné ochranné známky.

6

Rozhodnutím ze dne 29. června 2015 zrušovací oddělení návrh na prohlášení neplatnosti zamítlo v plném rozsahu.

7

Dne 18. srpna 2015 podala vedlejší účastnice k EUIPO proti rozhodnutí zrušovacího oddělení odvolání na základě článků 58 až 64 nařízení č. 207/2009 (nyní články 66 až 71 nařízení 2017/1001).

8

Rozhodnutím ze dne 18. července 2016 (dále jen „napadené rozhodnutí“) čtvrtý odvolací senát OHIM odvolání vyhověl a rozhodnutí zrušovacího oddělení zrušil.

9

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 14. září 2016 podal žalobce projednávanou žalobu. Žaloba byla podepsána panem S. jakožto advokátem.

10

Podáním došlým kanceláři Tribunálu téhož dne požádal žalobce o poskytnutí anonymity a důvěrné nakládání s některými údaji ve vztahu k veřejnosti v souladu s článkem 66 jednacího řádu Tribunálu.

11

Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 7. října 2016 žalobce informoval Tribunál o skutečnosti, že po podání jeho žádosti ze dne 14. září 2016 o anonymitu a odstranění některých údajů ve vztahu k veřejnosti EUIPO prozatímně a až do vydání konečného rozhodnutí Soudního dvora znepřístupnil na své internetové stránce napadené rozhodnutí, jakož i veškeré písemnosti, které účastníci řízení doručili zrušovacímu oddělení a odvolacímu senátu.

12

Rozhodnutím ze dne 28. října 2016 Tribunál vyhověl žádosti žalobce o odstranění jeho jména a adresy ve zveřejňovaných dokumentech týkajících se dané věci a následné nahrazení jeho jména písmeny „PJ“.

13

Rozhodnutím ze dne 24. ledna 2017 a v návaznosti na odpověď žalobce na písemnou otázku Tribunálu zamítl Tribunál žádost žalobce o důvěrné nakládání s určitými údaji ve vztahu k veřejnosti.

14

Dne 28. března 2017 doručila vedlejší účastnice kanceláři Tribunálu vyjádření k žalobě.

15

Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 31. března 2017 EUIPO vznesl na základě čl. 130 odst. 1 jednacího řádu námitku nepřípustnosti.

16

Dopisem došlým kanceláři Tribunálu dne 3. dubna 2017 a založeným do spisu na základě rozhodnutí předsedy čtvrtého senátu Tribunálu ze dne 17. května 2017 EUIPO Tribunál informoval, že zpochybněná ochranná známka byla do rejstříku zapsána k datu 28. února 2017 ve prospěch nového majitele, a sice společnosti „[X] [GmbH & Co. KG]“. Z příloh připojených k tomuto dopisu vyplývá, že tento zápis byl ze strany EUIPO opraven a že ochranná známka byla ve prospěch jiného majitele, a sice společnosti „[Y]-GmbH“, zapsána k datu 1. března 2017.

17

Dopisem došlým kanceláři Tribunálu dne 8. května 2017 a založeným do spisu na základě rozhodnutí předsedy čtvrtého senátu Tribunálu ze dne 18. května 2017 žalobce navrhoval na jedné straně, aby byla na základě čl. 89 odst. 3 písm. c) a d) jednacího řádu zejména přijata organizační procesní opatření za účelem objasnění podezření týkajících se manipulací se správním spisem, a na straně druhé přerušení tohoto řízení v souladu s čl. 69 písm. d) jednacího řádu do uzavření trestního stíhání pracovníků EUIPO.

18

Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 23. května 2017 EUIPO předložil na podporu své námitky nepřípustnosti nové důkazní návrhy podle čl. 85 odst. 3 jednacího řádu.

19

Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 23. května 2017 podal zástupce žalobce, pan S., na základě článku 174 jednacího řádu návrh na záměnu účastníka řízení tak, aby do řízení na místo žalobce vstoupila společnost [Y]-GmbH (dále jen „navrhovatelka záměny účastníků řízení“). Dne 1. června 2017 vyzval Tribunál na základě čl. 176 odst. 2 jednacího řádu účastníky řízení, aby k uvedenému návrhu na záměnu účastníka řízení předložili svá vyjádření.

20

Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 24. května 2017 žalobce předložil své vyjádření k námitce nepřípustnosti vznesené EUIPO.

21

Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 2. června 2017 vedlejší účastnice předložila své vyjádření k dopisu EUIPO ze dne 3. dubna 2017 a dopisu žalobce ze dne 8. května 2017.

22

Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 7. června 2017 předložil žalobce vyjádření k dopisu EUIPO ze dne 3. dubna 2017. Žalobce zejména tvrdí, že jeho právo být vyslechnut, jakož i zásada spravedlivého procesu vyžadují, aby mu byla poskytnuta možnost vyjádřit se k vyjádření vedlejší účastnice k žalobě ze dne 28. března 2017.

23

Podáními došlými kanceláři Tribunálu dne 9. a 15. června 2017 vedlejší účastnice a EUIPO uvedly, že návrh na záměnu účastníka řízení musí být odmítnut jako nepřípustný.

24

Rozhodnutím předsedy čtvrtého senátu Tribunálu ze dne 14. června 2017 byly nové důkazní návrhy, které předložil EUIPO dopisem ze dne 23. května 2017 (viz bod 18 výše) založeny do spisu a v souladu s čl. 85 odst. 4 jednacího řádu byla stanovena lhůta, aby se žalobce a vedlejší účastnice mohli vyjádřit k těmto novým důkazním návrhům, což učinili ve stanovené lhůtě, a to žalobce dne 28. června 2017 a vedlejší účastnice dne 20. června 2017.

25

Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 20. července 2017 žalobce zopakoval svůj návrh ze dne 8. května 2017 na přerušení řízení na základě čl. 69 písm. d) jednacího řádu.

26

Podáními došlými kanceláři Tribunálu dne 14. a 21. srpna 2017 vedlejší účastnice a EUIPO předložily svá vyjádření k návrhu na přerušení řízení a navrhly zamítnutí uvedeného návrhu.

27

Rozhodnutím ze dne 9. října 2017 Tribunál návrh na přerušení řízení podaný žalobcem zamítl.

28

Žalobce v žalobě navrhuje, aby Tribunál:

29

EUIPO v námitce nepřípustnosti v podstatě navrhuje, aby Tribunál:

30

Žalobce ve svém vyjádření k námitce nepřípustnosti v podstatě navrhuje, aby Tribunál:

31

Vedlejší účastnice ve svém vyjádření k žalobě v podstatě navrhuje, aby Tribunál:

32

Podle čl. 130 odst. 1 jednacího řádu může žalovaný požadovat, aby Tribunál vydal rozhodnutí o nepřípustnosti, aniž by se zabýval věcí samou. Tribunál může na základě čl. 130 odst. 6 uvedeného jednacího řádu rozhodnout, že o námitce nepřípustnosti zahájí ústní část řízení.

33

V projednávaném případě Tribunál pokládá tuto věc na základě písemností ve spise za dostatečně objasněnou a rozhoduje, že není třeba pro účely rozhodnutí zahájit ústní část řízení.

34

Před zkoumáním přípustnosti projednávané žaloby a návrhu na záměnu účastníka řízení je třeba se vyjádřit k návrhovým žádáním žalobce směřujícím k tomu, aby Tribunál odmítl jak námitku nepřípustnosti ze dne 31. března 2017, tak důkazní návrhy ze dne 23. května 2017 jako nepřípustné.

35

Žalobce vznáší námitku, že námitka nepřípustnosti EUIPO je z důvodu své opožděnosti nepřípustná. Konkrétně na jedné straně tvrdí, že EUIPO nedodržel lhůtu dvou měsíců stanovenou v čl. 81 odst. 1 jednacího řádu, a na druhé straně, že prodloužení procesní lhůty z důvodu vzdálenosti o jednotnou lhůtu deseti dnů, stanovené článkem 60 téhož jednacího řádu, se nepoužije v rámci předání prostřednictvím aplikace e-Curia.

36

V tomto ohledu je třeba uvést, že ze znění článku 81 a čl. 130 odst. 1 jednacího řádu vyplývá, že námitka nepřípustnosti vznesená žalovaným musí být předložena samostatným podáním ve lhůtě dvou měsíců od doručení žaloby. Podle článku 60 téhož jednacího řádu se tato lhůta prodlužuje o jednotnou lhůtu deseti dnů z důvodu vzdálenosti [usnesení ze dne 23. března 2017, Gollnisch v. Parlement, T‑624/16, nezveřejněný, EU:T:2017:243, bod 32].

37

Mimoto Tribunál rozhodnutím ze dne 14. září 2011 o podávání a doručování procesních písemností prostřednictvím aplikace e-Curia (Úř. věst. 2011, C 289, s. 9) zavedl způsob podávání a doručování procesních písemností elektronickou cestou. Podle čl. 7 druhého pododstavce první věty tohoto rozhodnutí je procesní písemnost doručena v okamžiku, kdy příjemce požádá o přístup k této písemnosti.

38

Vzhledem k tomu, že v projednávané věci byla zpráva zaslána EUIPO prostřednictvím aplikace e-Curia dne 24. ledna 2017 a tato instituce požádala o přístup k žalobě dne 26. ledna 2017, lhůta k předložení námitky nepřípustnosti uplynula dne 5. dubna 2017.

39

Z toho vyplývá, že vzhledem k tomu, že námitka nepřípustnosti byla doručena kanceláři Tribunálu samostatným podáním dne 31. března 2017, byla námitka nepřípustnosti EUIPO předložena ve stanovené lhůtě.

40

Tento závěr nemůže být zpochybněn argumentem žalobce, podle něhož se lhůta z důvodu vzdálenosti v projednávané věci neuplatní z důvodu, že zásada rovného zacházení vyžaduje, aby se čl. 73 odst. 3 jednacího řádu, který stanoví, že uvedená lhůta se nepoužije, pokud podání originálu písemnosti předcházelo jeho zaslání kanceláři Tribunálu telefaxem, použil obdobně na podání písemnosti prostřednictvím aplikace e-Curia. Na rozdíl od toho, co tvrdí žalobce se jednotná lhůta deseti dnů z důvodu vzdálenosti, stanovená článkem 60 jednacího řádu, uplatní nezávisle na způsobu podání procesních písemností (v papírové verzi nebo prostřednictvím aplikace e-Curia) na všechny procesní lhůty stanovené smlouvami, statutem Soudního dvora Evropské unie a jednacím řádem. Vzhledem k tomu, že v jednacím řádě není ohledně podání písemnosti prostřednictvím aplikace e-Curia stanoveno jinak, je nutné konstatovat, že se jednotná lhůta deseti dnů z důvodu vzdálenosti, stanovená v článku 60 jednacího řádu, uplatní na podání námitky nepřípustnosti prostřednictvím aplikace e-Curia (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 23. března 2017, Gollnisch v. Parlament, T‑624/16, nezveřejněné, EU:T:2017:243, body 32 a 33).

41

Nakonec je třeba tvrzení žalobce, podle něhož nebylo podání námitky nepřípustnosti vznesené EUIPO uskutečněno v souladu s článkem 5 rozhodnutí Tribunálu ze dne 14. září 2011 o podávání a doručování procesních písemností prostřednictvím aplikace e-Curia, odmítnout jako neopodstatněné. Z titulní strany námitky nepřípustnosti, která byla doručena účastníkům řízení, totiž jasně vyplývá, že podání bylo potvrzeno prostřednictvím aplikace e-Curia zaměstnankyní EUIPO, A. Söder, dne 31. března 2017. Co se týče tvrzení žalobce, podle něhož „z přezkumu spisu provedeného [zástupcem žalobce] dne 26. [dubna] 2017 nevyplývá, že při podání dne 31. března 2017 bylo použito přihlašovací jméno a heslo paní [A. Söder]“, je třeba konstatovat, že je pro zástupce jedné strany technicky nemožné, aby sám ověřil, zda a kdy zástupce druhé strany použil své přihlašovací jméno nebo své heslo softwarové aplikace e-Curia.

42

Námitku nepřípustnosti žalobce je tedy nutné zamítnout.

43

Žalobce se dovolává nepřípustnosti nových důkazních návrhů, které EUIPO předložil dopisem ze dne 23. května 2017 na podporu své námitky nepřípustnosti. Jedná se o dopis, který byl předán EUIPO vedlejší účastnicí dne 11. května 2017 a který obsahoval výpis z Gemeinsames Registerportal der Länder (společný rejstříkový portál německých spolkových zemí), který nabízí za úplatu přístup k veškerým obchodním rejstříkům všech německých spolkových zemí. Podle EUIPO má být tímto výpisem prokázáno na jedné straně, že žalobce je oprávněn k samostatnému zastupování advokátní kanceláře [Z.] a že je oprávněn uskutečňovat právní jednání sám se sebou, a na druhé straně, že advokát, kterému žalobce udělil plnou moc v rámci řízení před Tribunálem, a sice pan S., není partnerem výše uvedené kanceláře. Je tedy zjevné, že mezi kanceláří žalobce a panem S. existuje pracovní smlouva, a tudíž pracovní poměr.

44

Podle žalobce EUIPO mohl a měl nahlédnout do tohoto rejstříku, aby jej mohl předložit jako důkaz při podání námitky nepřípustnosti, neboť na jedné straně předložený výpis existuje od roku 2013 a na druhé straně EUIPO několikrát ve své námitce nepřípustnosti uvedl, že předmětná advokátní kancelář je partnerskou společností.

45

Je třeba připomenout, že podle čl. 85 odst. 1 a 3 jednacího řádu se důkazy a důkazní návrhy předkládají v rámci první výměny spisů, přičemž hlavní účastníci řízení mohou výjimečně předložit nebo navrhnout další důkazy před ukončením ústní části řízení za podmínky, že je toto prodlení odůvodněné.

46

V projednávané věci je třeba konstatovat, že EUIPO předložil výpis uvedený v bodě 43 výše dne 23. května 2017, tj. téměř dva měsíce po podání námitky nepřípustnosti ze dne 31. března 2017. Nicméně toto opožděné předložení ze strany EUIPO bylo zapříčiněno tím, že zaprvé dopis obsahující tento výpis mu byl předán vedlejší účastnicí až dne 11. května 2017, zadruhé EUIPO neměl přístup ke společnému portálu rejstříků německých spolkových zemí a zatřetí získání takového přístupu za úplatu není s ohledem na činnosti EUIPO odůvodněné.

47

Opožděné předložení nového důkazu je tedy odůvodněné, a tudíž přípustné. V každém případě je třeba připomenout, že otázka zastoupení žalobce je nepominutelnou podmínkou řízení (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 5. září 2013, ClientEarth v. Rada, C‑573/11 P, nezveřejněné, EU:C:2013:564, bod 20), a může být z tohoto důvodu a na základě článku 129 jednacího řádu zkoumána Tribunálem kdykoliv i bez návrhu.

48

EUIPO prostřednictvím své námitky nepřípustnosti v podstatě tvrdí, že žalobce není řádně zastoupen advokátem ve smyslu čl. 51 odst. 1 jednacího řádu ve spojení s čl. 19 třetím pododstavcem statutu Soudního dvora Evropské unie a že žaloba nesplňuje požadavky čl. 73 odst. 1 jednacího řádu.

49

EUIPO uplatňuje na podporu své námitky nepřípustnosti dvě námitky vycházející zaprvé ze skutečnosti, že žalobce tím, že udělil advokátní kanceláři [Z.], jejímž je partnerem, všeobecnou plnou moc, zmocnil tak nutně sám sebe, a zadruhé ze skutečnosti, že zástupce, který podepsal a podal žalobu, pan S., byl zaměstnancem uvedené advokátní kanceláře a nemůže splnit požadavek nezávislosti, který vyplývá ze statutu Soudního dvora Evropské unie a jednacího řádu, neboť ve skutečnosti je závislý na žalobci, který má jakožto partner a vlastník této kanceláře nad ním řídící pravomoc.

50

Žalobce argumentaci EUIPO odmítá. Podle žalobce nejsou v projednávané věci naplněny ani podmínky existence „zastupování sám sebe“ z jeho strany, ani podmínky neexistence nezávislosti jeho zástupce.

51

Je třeba připomenout, že podle čl. 19 třetího a čtvrtého pododstavce a čl. 21 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, který se použije na řízení před Tribunálem podle čl. 53 prvního pododstavce tohoto statutu, jakož i podle čl. 73 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu musí být jiní účastníci řízení než členské státy a orgány Evropské unie, Kontrolní úřad Evropského sdružení volného obchodu nebo státy, které jsou stranami Dohody o Evropském hospodářském prostoru (EHP), zastoupeni advokátem, který je oprávněn k výkonu advokacie podle práva některého členského státu nebo jiného státu, který je stranou Dohody o EHP. Kromě toho musí žaloba obsahovat jméno a bydliště nebo sídlo žalobce a postavení podepsaného. Konečně, originál každého podání musí být podepsán zmocněncem nebo advokátem účastníka řízení.

52

Podle ustálené judikatury z výše uvedených ustanovení a především z použití pojmu „zastoupeni“ obsaženého v článku 19 třetím pododstavci statutu Soudního dvora Evropské unie vyplývá, že pro účely podání žaloby u Tribunálu „účastník řízení“ ve smyslu tohoto článku, bez ohledu na své postavení, nemůže sám podat žalobu, ale musí využít služeb třetí osoby, která musí být oprávněna k výkonu advokacie podle práva některého členského státu nebo státu, který je stranou dohody o EHP (viz usnesení ze dne 20. července 2016, PITEE v. Komise, T‑674/15, nezveřejněné, EU:T:2016:444, bod 8 a citovaná judikatura).

53

V tomto ohledu je třeba připomenout, že koncepce úlohy advokáta v unijním právním řádu, která vychází z právních tradic společných členským státům a na níž je založen článek 19 statutu Soudního dvora Evropské unie, je koncepcí, podle níž je advokát považován za spolupracovníka v justiční oblasti, jenž je povolán k tomu, aby zcela nezávisle a ve vyšším zájmu spravedlnosti poskytl právní pomoc, kterou klient potřebuje (viz usnesení ze dne 16. září 2016, Salavrakos v. Parlament, T‑396/16, nezveřejněné, EU:T:2016:588, bod 9 a citovaná judikatura). Tato pomoc je pomoc poskytovaná advokátem, který je ve vztahu k osobě, která využívá této pomoci, třetí osobou z hlediska struktury, hierarchie a funkce (rozsudek ze dne 17. září 2007, Akzo Nobel Chemicals a Akcros Chemicals v. Komise, T‑125/03 a T‑253/03, EU:T:2007:287, bod 168). Tento výklad požadavku nezávislosti advokáta je relevantní v rámci zastoupení před unijními soudy [v tomto smyslu viz usnesení ze dne 9. listopadu 2011, Glaxo Group v. OHIM – Farmodiética (ADVANCE), T‑243/11, nezveřejněný, EU:T:2011:649, bod 16].

54

Jak již bylo rozhodnuto, požadavek nezávislosti advokáta tak implikuje neexistenci jakéhokoliv zaměstnaneckého poměru mezi tímto advokátem a jeho klientem. Pojem nezávislosti advokáta je totiž vymezen nejen pozitivně, a sice odkazem na profesní disciplínu, ale i negativně, a sice neexistencí zaměstnaneckého poměru (viz rozsudek ze dne 6. září 2012, Prezes Urzędu Komunikacji Elektronicznej v. Komise, C‑422/11 P a C‑423/11 P, EU:C:2012:553, bod 24 a citovaná judikatura).

55

Tato úvaha má stejnou platnost v situaci, kdy je advokát zaměstnán entitou, která je spojena s účastníkem řízení, jehož zastupuje (rozsudek ze dne 6. září 2012, Prezes Urzędu Komunikacji Elektronicznej v. Komise, C‑422/11 P a C‑423/11 P, EU:C:2012:553, bod 25), nebo v situaci, kdy je advokát spojen s žalobcem na základě občanskoprávní smlouvy.

56

Rovněž bylo rozhodnuto, že advokát jednoho účastníka řízení ve smyslu čl. 19 třetího pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie nesmí mít osobní vazbu k dotčené věci nebo být závislý na svém klientovi takovým způsobem, že by hrozilo, že nebude schopen plnit svou zásadní roli osoby napomáhající výkonu spravedlnosti nejvhodnějším způsobem. Tribunál konkrétně dospěl k závěru, že hospodářské nebo strukturální vazby, které má zástupce se svým klientem, nesmějí mít za následek záměnu zájmů klienta s osobními zájmy jeho zástupce (usnesení ze dne 6. září 2011, ClientEarth v. Rada, T‑452/10, nezveřejněné, EU:T:2011:420, bod 20).

57

Požadavek stanovený unijním právem neprivilegovaným účastníkům, aby byli zastoupeni před Tribunálem třetí nezávislou osobou, tedy nelze považovat za požadavek zaměřený výlučně na vyloučení zastoupení zaměstnanci mandanta nebo osobami, které jsou na mandantovi hospodářsky závislé (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 5. září 2013, ClientEarth v. Rada, C‑573/11 P, nezveřejněné, EU:C:2013:564, bod 13). Jedná se o obecnější požadavek, jehož dodržení musí být zkoumáno případ od případu (usnesení ze dne 20. listopadu 2017, BikeWorld v. Komise, T‑702/15, EU:T:2017:834, bod 35).

58

Námitku nepřípustnosti vznesenou EUIPO je třeba přezkoumat ve světle těchto zásad.

59

Zaprvé je nutné k první námitce vznesené EUIPO týkající se údajného „zastupování sám sebe“ konstatovat, že zástupce, který podepsal a podal prostřednictvím aplikace e-Curia návrh na zahájení řízení je pan S., a nikoliv žalobce. Z toho plyne, že první důvod nepřípustnosti uplatněný EUIPO musí být zamítnut jako neopodstatněný.

60

Toto konstatování nemůže být zpochybněno argumentem EUIPO, podle něhož žalobce udělil advokátní kanceláři [Z.], kterou jako jeden ze dvou partnerů založil, plnou moc k obecnému zastupování, což je ve skutečnosti zmocnění k zastupování sám sebe. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že čl. 51 odst. 3 jednacího řádu stanoví, že advokát zastupující účastníka řízení, který je právnickou osobou soukromého práva, je povinen v soudní kanceláři uložit procesní plnou moc udělenou tímto účastníkem řízení. Tento požadavek se přitom neuplatní v případě, kdy je žalobcem fyzická osoba, jako je tomu v projednávané věci. Skutečnost, že žalobce udělil plnou moc advokátní kanceláři [Z.], nemá žádný vliv na posouzení údajného zastupování sám sebe.

61

Zadruhé, pokud jde o druhou námitku uplatněnou EUIPO týkající se otázky, zda pan S. může poskytnout žalobci právní pomoc „zcela nezávisle“, je nutné zkoumat, zda jsou vazby pana S., které má s žalobcem, slučitelné s požadavky na zastupování neprivilegovaných účastníků řízení před unijními soudy.

62

V tomto ohledu je nesporné, že žalobce je jedním ze zakladatelů advokátní kanceláře [Z.] a jedním ze dvou jediných partnerů této kanceláře. Mimoto ze spisu a zejména z hlavičkového papíru používaného pro podání žaloby, jakož i z internetové stránky kanceláře vyplývá, že pan S. není partnerem advokátní kanceláře [Z.]. Ze spisu rovněž vyplývá, že advokátní kancelář [Z.] je společností zapsanou a z právního hlediska odlišnou od žalobce, i když je žalobce oprávněn ji zastupovat (viz důkaz předložený EUIPO dne 23. května 2017, body 43 až 47 výše). Mimoto bylo prokázáno, že žalobce udělil advokátní kanceláři [Z.] procesní plnou moc a že pan S. jedná na účet této kanceláře.

63

I za předpokladu, že žalobce není jediným partnerem advokátní kanceláře [Z.] a že, jak uvádí žalobce ve svém písemném vyjádření k námitce nepřípustnosti, vzhledem k tomu, že rozhodnutí uvedené kanceláře jsou přijímána jednomyslně, žalobce nemůže „sám zaměstnat, propustit ani povýšit“ jednoho z pracovníků uvedené kanceláře, nemění to nic na tom, že právě z důvodu, že rozhodnutí jsou přijímána oběma partnery jednomyslně, vykonává žalobce skutečnou kontrolu nad všemi rozhodnutími advokátní kanceláře, včetně rozhodnutí týkajících se pracovníků uvedené kanceláře, ke kterým náleží pan S. Pan S. tedy, byť je zapsán v advokátní komoře a podléhá profesním pravidlům pro výkon povolání advokáta s tímto zápisem spojeným, nepožívá ve vztahu k žalobci téhož stupně nezávislosti jako advokát vykonávající své činnosti v jiné kanceláři než v kanceláři, jejímž klientem je její partner. Za těchto okolností je pro pana S. obtížnější čelit případným střetům mezi profesními povinnostmi, kterým podléhá, a cíli sledovanými jeho klientem [obdobně rozsudek ze dne 14. září 2010, Akzo Nobel Chemicals a Akcros Chemicals v. Komise a další, C‑550/07 P, EU:C:2010:512, bod 45].

64

Mimoto vztah pana S. s advokátní kanceláří [Z.] může navzdory skutečnosti, že se z právního hlediska od žalobce liší, ovlivnit nezávislost pana S., neboť zájmy advokátní kanceláře [Z.] se široce překrývají se zájmy žalobce. Existuje tedy riziko, že profesní názor pana S. bude alespoň částečně ovlivněn jeho pracovním prostředím (rozsudek ze dne 6. září 2012, Prezes Urzędu Komunikacji Elektronicznej v. Komise, C‑422/11 P a C‑423/11 P, EU:C:2012:553, bod 25, a usnesení ze dne 14. listopadu 2016, Dimos Athinaion v. Komise, T‑360/16, nezveřejné, EU:T:2016:694, bod 10).

65

Tato profesní vazba, kterou měl pan S. s žalobcem v okamžiku podání žaloby je tudíž takové povahy, že hrozí, že pan S. nebude schopen plnit svou základní úlohu osoby napomáhající výkonu spravedlnosti nejvhodnějším způsobem.

66

Tento závěr není argumenty žalobce vyvrácen.

67

Žalobce zaprvé tvrdí, že zásah do nezávislosti pana S. není možný, neboť takový zásah je v rozporu s německými vnitrostátními pravidly Bundesrechtsanwaltsordnung (spolkový advokátní řád) ze dne 1. srpna 1959 (BGBl. 1959 I, s. 565) a Berufsordnung für Rechtsanwälte (etický kodex advokátů). V této souvislosti je třeba uvést, že i když koncepce úlohy advokáta v unijním právním řádu vychází z právních tradic společných členským státům, je tato koncepce v rámci sporů před unijními soudy uplatňována objektivně, a tedy nutně nezávisle na vnitrostátních právních řádech. Ustanovení týkající se zastoupení neprivilegovaných účastníků řízení před unijními soudy musí být tedy vykládána v mezích možností autonomně bez odkazu na vnitrostátní právo (rozsudek ze dne 6. září 2012, Prezes Urzędu Komunikacji Elektronicznej v. Komise, C‑422/11 P a C‑423/11 P, EU:C:2012:553, body 34 a 35, a usnesení ze dne 14. listopadu 2016, Dimos Athinaion v. Komise, T‑360/16, nezveřejné, EU:T:2016:694, bod 13). Jak přitom vyplývá z bodů 53 až 56 výše, pojem nezávislost advokáta je v právu Evropské unie definován nejen pozitivně na základě členství v advokátní komoře nebo vázanosti profesními a etickými pravidly, ale také negativně.

68

Zadruhé žalobce tvrdí, že jeho podnikatelská činnost jakožto fyzické osoby, která je majitelem zpochybněné ochranné známky, se jasně liší od činnosti právnické osoby a zejména advokátní kanceláře [Z.], která není stranou sporu. I když ovšem platí, že právnická osoba je ve vztahu ke svým společníkům z právního hlediska nezávislá, v projednávané věci se přitom jeví jako obtížné stanovit formálně hranici mezi jednáním právnické osoby a jednáním fyzické osoby. Je totiž zjevné, že činnosti právnické osoby slouží zájmům a činnostem společníka jakožto fyzické osoby.

69

Zatřetí žalobce konstatuje, že nezávislost advokáta vyžadovaná judikaturou není kritériem výslovně stanoveným článkem 19 statutu Soudního dvora Evropské unie a nevyplývá ani z článku 51 jednacího řádu, a že nepřípustnost žaloby je tedy v rozporu se zásadou právní jistoty, neboť tato zásada vyžaduje, aby právní norma, která ukládá jednotlivcům povinnosti, byla jasná a přesná a aby její použití bylo pro dotyčné osoby předvídatelné.

70

V této souvislosti je třeba poznamenat, že obecná zásada právní jistoty zajisté vyžaduje, aby právní úprava byla jasná a přesná, tak aby procesní subjekty mohly jednoznačně rozpoznat svá práva a povinnosti a postupovat podle toho. Nicméně pro účely určení, zda byly splněny požadavky vyplývající z této zásady, je třeba zohlednit veškeré relevantní skutečnosti vyplývající ze znění, účelu a systematiky této právní úpravy, v případě potřeby pomocí výkladu, který k ní podaly soudy.

71

Především je třeba konstatovat, že výraz „[j]iní účastníci řízení musí být zastoupeni advokátem“, obsažený v čl. 19 třetím pododstavci statutu Soudního dvora Evropské unie, tudíž vylučuje, aby účastníkem řízení a jeho zástupcem mohla být jedna a tatáž osoba (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 3. září 2015, Lambauer v. Rada, C‑52/15 P, nezveřejněné, EU:C:2015:549, bod 20 a citovaná judikatura, a ze dne 16. listopadu 2016, García Ruiz v. Parlament, T‑628/16, nezveřejněné, EU:T:2016:669, bod 8 a citovaná judikatura). Dále pojetí úlohy advokáta v unijním právním řádu a zejména požadavek nezávislosti, jehož dodržení musí být zkoumáno případ od případu (viz bod 57 výše), vychází z právních tradic společných členským státům (viz bod 53 výše). Nakonec z ustálené judikatury unijních soudů vyplývá, že právní pomoc poskytovaná „zcela nezávisle“ je pomoc poskytovaná advokátem, jenž je ve vztahu k osobě, která využívá této pomoci, třetí osobou z hlediska struktury, hierarchie a funkce (viz bod 53 výše). Skutečnost, že požadavek nezávislosti není výslovně stanoven statutem Soudního dvora Evropské unie nebo procesním řádem, nemůže tedy narušit zásadu právní jistoty.

72

Z výše uvedeného vyplývá, že vzhledem k tomu, že návrh na zahájení řízení nebyl podepsán nezávislým advokátem, nebyla projednávaná žaloba podána v souladu s čl. 19 třetím a čtvrtým pododstavcem statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 51 odst. 1 jednacího řádu.

73

V důsledku toho musí být žaloba odmítnuta jako nepřípustná, aniž by bylo nutné nařídit organizační procesní opatření požadované žalobcem.

74

EUIPO a vedlejší účastnice namítají nepřípustnost návrhu na záměnu žalobce za navrhovatelku záměny účastníků řízení, která se podle žalobce stala majitelkou přihlášky zpochybněné ochranné známky, a tedy právním nástupcem. Podle EUIPO a vedlejší účastnice není navrhovatelka záměny účastníků řízení zastoupena v souladu s čl. 175 odst. 3 jednacího řádu.

75

Podle čl. 176 odst. 3 jednacího řádu se o návrhu na záměnu účastníka řízení rozhodne usnesením předsedy s odůvodněním nebo v rozhodnutí, jímž se končí řízení.

76

Podle článku 174 jednacího řádu platí, že bylo-li právo k duševnímu vlastnictví, kterého se spor týká, převedeno účastníkem řízení před odvolacím senátem EUIPO třetí osobě, může právní nástupce navrhnout, že do řízení před Tribunálem vstoupí na místo původního účastníka řízení. V článku 176 odst. 5 jednacího řádu je uvedeno, že je-li návrhu na záměnu účastníka řízení vyhověno, musí právní nástupce přijmout stav řízení, jaký je tu v době záměny. Právní nástupce je vázán podáními účastníka řízení, na jehož místo vstupuje. Mimoto z článků 17 a 24 nařízení č. 207/2009 (nyní články 20 a 28 nařízení 2017/1001) vyplývá, že po zápisu převodu přihlášky ochranné známky Evropské unie do rejstříku EUIPO může právní nástupce uplatňovat práva vyplývající z této přihlášky.

77

Nakonec podle čl. 175 odst. 3 jednacího řádu musí být navrhovatelka záměny účastníků řízení zastoupena v souladu s ustanoveními článku 19 statutu Soudního dvora Evropské unie.

78

Zaprvé je třeba konstatovat, že není důvodné rozhodnout o návrhu na záměnu účastníka řízení, neboť Tribunál měl za to, že z důvodů uvedených v bodech 59 až 73 výše je žaloba nepřípustná. V takové věci, jako je projednávaná věc, kdy je navrhovatel záměny účastníků řízení úzce spjatý s žalobcem, totiž návrh na záměnu účastníka řízení pozbývá relevance, jestliže žaloba byla odmítnuta jako nepřípustná z důvodu vady v zastoupení žalobce.

79

Zadruhé a v každém případě je třeba uvést, že návrh na záměnu účastníka řízení nemůže být s ohledem na okolnosti projednávané věci považován za přípustný. Konkrétněji, pan S. informoval Tribunál o převodu dotčené přihlášky k zápisu žalobce na navrhovatelku záměny účastníků řízení a navrhl jakožto zástupce této navrhovatelky, aby tato navrhovatelka vstoupila do tohoto řízení na místo žalobce. Pan S. jako důkaz o převodu přihlášky zpochybněné ochranné známky na navrhovatelku záměny účastníků řízení připojil zejména oznámení EUIPO ze dne 1. března 2017, jakož i výpis z rejstříku EUIPO. Pan S. rovněž předložil kopii plné moci udělené advokátní kanceláři [Z.] navrhovatelkou záměny účastníků řízení.

80

Jak bylo připomenuto v bodě 77 výše, podmínky zastoupení podle ustanovení článku 19 statutu Soudního dvora Evropské unie se přitom uplatní také v rámci návrhu na záměnu účastníka řízení. V této souvislosti je třeba konstatovat, že advokát, který podepsal návrh na záměnu účastníka řízení, pan S., není ve vztahu k navrhovatelce záměny účastníků řízení nezávislým advokátem ve smyslu článku 19 statutu Soudního dvora Evropské unie, neboť jednatelem této navrhovatelky a osobou, která podepsala plnou moc uvedenou v bodě 79 výše je žalobce, který je jedním ze dvou jediných partnerů kanceláře [Z.], ve které pan S. vykonával v okamžiku podání návrhu na záměnu účastníka řízení povolání advokáta (v této souvislosti viz body 63 až 65 výše).

81

Za těchto podmínek není důvodné rozhodnout o návrhu na záměnu účastníka řízení předloženém navrhovatelkou záměny účastníků řízení.

82

Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že EUIPO a vedlejší účastnice požadovaly náhradu nákladů řízení a žalobce neměl ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení.

83

Podle čl. 176 odst. 4 jednacího řádu se v případě zamítnutí návrhu na záměnu účastníka řízení rozhodne o nákladech řízení souvisejících s uvedeným návrhem, včetně nákladů řízení vynaložených navrhovatelem, podle článků 134 a 135. Vzhledem k tomu, že návrh na záměnu účastníka řízení byl odmítnut a nebyla požadována náhrada nákladů řízení souvisejících s návrhem na záměnu účastníka řízení, je třeba rozhodnout na jedné straně, že navrhovatelka záměny účastníků řízení ponese vlastní náklady řízení, a na druhé straně, že každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení související s uvedeným návrhem na záměnu účastníka řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (čtvrtý senát)

rozhodl takto: