—

prohlásil rozhodnutí č. AT.40023 ze dne 26. července 2016 za neplatné od počátku (článek 264 SFEU);

—

zrušil napadené rozhodnutí č. AT.40023 ze dne 26. července 2016, pokud jde o francouzský trh a stávající či budoucí smlouvy společnosti GROUPE CANAL +;

—

nařídil veškerá opatření, která bude považovat za vhodná;

—

uložil Komisi náhradu veškerých nákladů řízení vynaložených společností GROUPE CANAL +.

—

První část vychází ze slučitelnosti zakázaných ujednání s kartelovým právem. Zaprvé napadené rozhodnutí bylo přijato pouze na základě extenzivního a z právního hlediska nesprávného pojetí pojmu protisoutěžní cíl, v důsledku kterého Evropská komise nezkoumala, nebo přinejmenším neprokázala účinky ujednání o územní působnosti. Zadruhé posouzení údajně protisoutěžní povahy ujednání o územní působnosti vychází pouze z nesprávného výkladu fungování trhu placených televizních stanic. Zatřetí ujednání o územní výlučnosti, která Komise považuje za protisoutěžní, jsou naopak nezbytná pro účinnou hospodářskou soutěž na základě výkonnosti na trhu placených televizních stanic.

—

Druhá část vychází z ohrožení kulturní rozmanitosti, financování a užívání filmů v důsledku napadeného rozhodnutí. Zaprvé napadené rozhodnutí omezuje financování audiovizuální nabídky v originálním francouzském znění, čímž narušuje hospodářskou soutěž na trhu placených televizních stanic. Zadruhé napadené rozhodnutí tím, že omezuje financování audiovizuální nabídky, snižuje kvalitu a rozmanitost nabídky učiněné spotřebiteli.

—

První část, podle které se napadené rozhodnutí vztahuje na závazky týkající se všech jejích smluv uzavřených s provozovateli televizního vysílání v EHP, zatímco předběžné hodnocení bylo zaměřeno pouze na smlouvy týkající se výlučných práv ve Spojeném království a Irsku.

—

Druhá část, podle které formulace závazků vede k vyloučení jejich použití ve Spojeném království, jakmile Spojené království vystoupí z Evropské unie, zatímco tyto závazky se budou i nadále uplatňovat na ostatních trzích, kterých se netýká oznámení námitek a které nebyly Komisí zkoumány.

—

Zaprvé závazky, které byly napadeným rozhodnutím prohlášeny za závazné, jsou nepřiměřené obavám z narušení hospodářské soutěže, které předtím uplatnila Komise.

—

Zadruhé závazky, které byly napadeným rozhodnutím prohlášeny za povinné, jsou v rozporu se zájmy třetích osob, což narušuje přiměřenost těchto opatření a odůvodňuje jejich zrušení.

—

Zatřetí Tribunál musí uznat, že je nutné, aby Komise dbala na přiměřenost závazků vůči zúčastněným třetím osobám.

—

První část, podle které napadené rozhodnutí dosahuje cíle, který spadá do pravomocí a cílů normotvůrce, a nikoli Komise, která si tak přisvojila úlohu evropského normotvůrce.

—

Druhá část, podle které soubor nepřímých důkazů uplatněný společností GROUPE CANAL + může představovat neúplný důkaz, který je dostatečný pro vznik vážné pochybnosti o odpovědnosti Komise v napadeném rozhodnutí.