12.9.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 335/36

1)

Lze na právo na usazení osob samostatně výdělečně činných, jak je definováno v článcích 1 a 4 dohody ze dne 21. června 1999 a článkem 12 přílohy I této dohody, pohlížet jako na ekvivalent svobody usazování zaručené osobám samostatně výdělečně činným článkem 43 Smlouvy o založení Evropského společenství, nyní článkem 49 Smlouvy o fungování Evropské unie?

2)

Za předpokladu, že tomu tak je, je s ohledem na ustanovení článku 16 dohody na místě uplatnit judikaturu vyplývající z rozsudku C-470/04 ze dne 7. září 2006, která je novější než tato dohoda, v případě státního příslušníka členského státu, který přenesl své bydliště do Švýcarska a nadále si jen zachovává podíly ve společnostech řídících se právem tohoto členského státu, které mu dávají určitý vliv na rozhodování těchto společností a umožňují mu určovat jejich činnosti, aniž by tvrdil, že ve Švýcarsku hodlá vykonávat jinou nezávislou činnost než tu, kterou vykonával ve členském státu, jehož byl státním příslušníkem, a která spočívala ve správě těchto podílů?

3)

Za předpokladu, že toto právo není ekvivalentem svobody usazování, mělo by být vykládáno stejným způsobem, jakým to učinil Soudní dvůr Evropské unie ve vztahu ke svobodě usazování ve svém rozsudku C-470/04 ze dne 7. září 2006?