4.7.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 243/22

1)

Je Soudní dvůr Evropské unie s ohledem na vyloučení protichůdných soudních rozhodnutí příslušný k výkladu celní úmluvy o mezinárodní přepravě zboží na podkladě karnetů TIR (Úmluva TIR) ze dne 14. listopadu 1975 ve znění schváleném jménem Evropského společenství nařízením Rady (EHS) č. 2112/78 (1) způsobem závazným pro soudy členských států, pokud jde o oblast upravenou články 8 a 11 uvedené úmluvy a o posouzení povinnosti záručního sdružení, která je upravena i v čl. 457 odst. 2 prováděcího nařízení k celnímu kodexu (2)?

2)

Je možné na základě výkladu čl. 457 odst. 2 prováděcího nařízení k celnímu kodexu ve spojení s čl. 8 odst. 7 (nyní čl. 11 odst. 2) Úmluvy TIR a vysvětlivkou k němu mít v takové situaci, o jakou se jedná v projednávané věci, v níž jsou dlužné částky uvedené v čl. 8 odst. 1 a 2 Úmluvy TIR splatné, za to, že celní orgány splnily svoji povinnost pokud možno požádat o zaplacení držitele karnetu TIR, který je přímým dlužníkem uvedených částek, dříve než svůj nárok uplatnily vůči záručnímu sdružení?

3)

Je třeba příjemce, který nabyl nebo držel zboží, o němž je známo, že bylo přepravováno na podkladě karnetu TIR, ale u kterého nebylo prokázáno, že by bylo předloženo nebo nahlášeno celnímu orgánu místa určení, považovat pouze na základě těchto okolností za osobu, která měla vědět o tom, že toto zboží bylo vyjmuto z celního dohledu, a určit ho tak za společného a nerozdílného dlužníka ve smyslu čl. 203 odst. 3 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství ve spojení s jeho článkem 213?

4)

Brání v případě kladné odpovědi na třetí otázku skutečnost, že celní orgány nevymáhaly celní dluh od příjemce zboží, tomu, aby bylo možné uplatnit čl. 457 odst. 2 prováděcího nařízení k celnímu kodexu na záruční sdružení ve smyslu čl. 1 odst. 16 Úmluvy TIR?