2.5.2016   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 156/22

1)

Zahrnuje „důkazní břemeno“, které podle článku 13 nařízení 1346/2000 (1) spočívá na osobě, která měla užitek z úkonu, který poškodil všechny věřitele, a to v souvislosti s návrhem zamítnout odporovací žalobu proti tomuto úkonu podle ustanovení lex fori concursus, povinnost vznést v zákonné lhůtě podle podmínek procesního práva místa soudu procesní námitku v užším slova smyslu, a při prokázání existence dvou předpokladů, které se vyžadují v témže ustanovení?

nebo

Lze článek 13 nařízení 1346/2000 použít v případě, když se dotčený účastník domáhá jeho použití v průběhu řízení, a to i po uplynutí lhůty k podání procesních námitek podle procesního práva místa soudu, nebo i ex officio, za podmínky, že dotčený účastník poskytl důkaz, že poškozující úkon podléhá lex causae jiného členského státu, jehož právo neumožňuje napadnout úkon v konkrétním případě žádným prostředkem?

2)

Musí být odkaz na lex causae podle článku 13 nařízení 1346/2000 v souvislosti s rozhodnutím, zda „toto právo nepřipouští v daném případě žádný prostředek napadení tohoto právního úkonu“, vykládán v tom smyslu, že dotčený účastník musí prokázat, že v daném případě lex causae obecně a teoreticky nestanoví žádný prostředek napadení úkonu jako je poškozující úkon projednávaný v daném případě – platba smluvního dluhu – nebo v tom smyslu, že dotčený účastník musí prokázat, že pokud lex causae připouští napadení úkonu tohoto druhu, nejsou v praxi splněny podmínky – odlišné od podmínek stanovených lex fori concursus –, aby opravnému prostředku mohlo být v projednávaném případě vyhověno?

3)

Lze režim námitek stanovený v článku 13 nařízení 1346/2000 – s ohledem na cíl ochrany dobré víry, kterou účastníci vkládají do stability úkonu podle lex causae – použít i tehdy, když mají smluvní strany sídlo ve stejném smluvním státě, jehož právo se tedy podle očekávání stane lex fori concursus v případě úpadku jedné z nich, a strany prostřednictvím smluvní doložky o volbě práva jiného smluvního státu svěří zrušení úkonů provádějících dotčenou smlouvu použití kogentních pravidel lex fori concursus stanovených na ochranu zásady par condicio creditorum, k újmě všech věřitelů v případě úpadku?

4)

Musí být čl. 1 odst. 1 nařízení č. 593/2008 (2) vykládán v tom smyslu, že „případy kolize právních řádů“ pro účely použitelnosti nařízení zahrnují i případ smlouvy o námořním pronájmu uzavřené v členském státě mezi společnostmi se sídlem v tomtéž členském státě, s doložkou o volbě práva jiného členského státu?

5)

V případě kladné odpovědi na čtvrtou otázku, musí být čl. 3 odst. 3 nařízení č. 593/2008 ve spojení s článkem 13 nařízení č. 1346/2000 vykládán v tom smyslu, že rozhodnutím stran podrobit smlouvu právu členského státu odlišného od státu, ve kterém jsou soustředěny „všechny ostatní prvky významné pro situaci“, není dotčeno použití kogentních předpisů práva tohoto členského státu použitelných jako lex fori concursus na nezrušitelnost úkonů provedených předtím, než došlo k úpadku k újmě všech věřitelů, přičemž tak má přednost před doložkou o osvobození stanovenou v článku 13 nařízení 1346/2000?