26.10.2015   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 354/53

—

nařídil vypracování znaleckého posudku pro účely ekonomické analýzy případu;

—

zrušil rozhodnutí v části, v níž bylo rozhodnuto, že se na společnost Linpac uplatní ochrana před sankcemi upravená v Oznámení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů („Oznámení“);

—

zrušil rozhodnutí v části, v níž přičetlo sankcionovaná jednání i společnosti Italmobiliare a uložilo jí zaplacení pokut společně a nerozdílně;

—

snížil výše uložených sankcí;

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod: porušení Oznámení a zásady rovného zacházení, neboť Komise poskytla ochranu společnosti Linpac, přestože nejsou splněny nezbytné podmínky stanovené v tomto oznámení.

2.

Druhý žalobní důvod: porušení článku 101 SFEU, zásad právní jistoty, personality trestu a presumpce neviny zakotvených v čl. 6 odst. 2 a článku 7 Evropské úmluvy o lidských právech („Úmluva“), článků 48 a 49 Listiny základních práv Evropské unie („niceská Listina“), základního práva na vlastnictví zakotveného v článku 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, článku 14 Úmluvy a článků 17 a 21 niceské Listiny, jakož i porušení zásad zákazu diskriminace a rovného zacházení, neboť Komise nesprávně přičetla společnosti Italmobiliare coby mateřské společnosti společnou a nerozdílnou odpovědnost za jednání, kterých se dopustily ovládané společnosti.

3.

Třetí žalobní důvod: porušení článku 101 SFEU, článku 23 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. L 1, s. 1), pokynů pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení (ES) č. 1/2003 („Pokyny“), jakož i zásad proporcionality a rovného zacházení ve vztahu k určení následujících prvků/parametrů pro výpočet sankcí: i) hodnota prodejů; ii) částka za závažnost; iii) entry fee; iv) stanovení základní výše pokuty (zejména nepřihlédnutí ke krizi v odvětví); v) nejvyšší možná hranice podle čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003; a vi) nedostatečné snížení sankcí z důvodu dlouhého trvání řízení; a konečně porušení článku 101 SFEU, Pokynů a povinnosti uvést odůvodnění, pokud jde o nevyhovění návrhu na uplatnění bodu 35 výše uvedených pokynů.

4.

Čtvrtý žalobní důvod: žalobkyně navrhují, aby na základě článku 31 nařízení č. 1/2003 vykonal Tribunál Evropské unie svou pravomoc v plné jurisdikci a aby i v případě nevyhovění předcházejícím žalobním důvodům nahradil posouzení Komise svým posouzením, a v každém případě snížil celkovou výši pokut uložených v rozhodnutí.