—

Žalobkyně na tomto místě tvrdí, že žalovaná dostatečně neodůvodnila v souladu s čl. 296 odst. 2 SFEU své rozhodnutí o zahájení formálního vyšetřovacího řízení podle čl. 108 odst. 2 SFEU. Rozhodnutí o zahájení řízení neobsahuje žádné zvláštní hmotně právní posouzení založené na skutkových a právních okolnostech, pokud jde o existenci všech znaků skutkové podstaty ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU.

—

Žalobkyně na tomto místě tvrdí, že rozhodnutí Komise o zahájení řízení porušuje čl. 107 odst. 1 SFEU. V této souvislosti uvádí, že Evropský soudní dvůr již ve svém rozsudku ze dne 13. března 2001, PreussenElektra (C-379/98, Recueil, s. I-2099) rozhodl, že Gesetz über den Vorrang erneuerbarer Energien (zákon o upřednostňování obnovitelných energií; dále jen „EEG“) neposkytuje podporu. EEG platí v podstatě nezměněný nadále. Nezměněny zůstaly především aspekty, které jsou podstatné pro posouzení existence státní podpory. Totéž platí pro rozhodnutí žalované ze dne 22. května 2002 (Úř. věst. C 164, s. 5), kterým žalovaná určila, že EEG nepředstavuje podporu.

—

Žalobkyně dále tvrdí, že nižší příplatek EEG nesplňuje znaky skutkové podstaty státní podpory podle čl. 107 odst. 1 SFEU. V této souvislosti především tvrdí, že nižší příplatek EEG nepředstavuje výhodu, kterou by podnik za obvyklých tržních podmínek nezískal, že nemá selektivní povahu, že nepředstavuje státní podporu nebo podporu poskytnutou ze státních prostředků, a že nevede ani k narušení hospodářské soutěže, ani k případnému ovlivnění obchodu mezi členskými státy.

—

Pokud by Tribunál dospěl k názoru, že jde o státní podporu, byla by tato podle názoru žalobkyně slučitelná se společným trhem podle čl. 107 odst. 3 písm. b) a c) SFEU.