1.

Je-li řeč o problémech spojených s diskriminací, dostávají se mnohdy do popředí konkrétní osudy jednotlivých osob. V projednávané věci, jejímž předmětem je zákaz diskriminace na základě etnického původu stanovený unijním právem, tomu tak není. I tento případ se sice v konečném důsledku odvíjí od stížnosti podané jednotlivcem, ale středem zájmu je zde paušální a kolektivní povaha opatření, která se týkají jedné celé skupiny obyvatel a mohou stigmatizovat všechny příslušníky této skupiny obyvatel, jakož i jejich společenské prostředí.

2.

Konkrétně jde o praxi, která je uplatňována v bulharském městě Dupnica – ale nejen tam – a která spočívá v tom, že v městských částech, jež jsou převážně obývány příslušníky romské populace, jsou elektroměry spotřebitelů umisťovány ve výšce přibližně 6 metrů, čímž jsou znepřístupněny pro běžné vizuální kontroly, zatímco tytéž elektroměry jsou v jiných oblastech připevňovány ve výšce přibližně 1,70 metru, a tudíž jsou pro spotřebitele volně přístupné k nahlížení. Tato praxe je odůvodňována neoprávněnými zásahy do elektroměrů a nelegálními odběry elektřiny, ke kterým v „romských obvodech“ údajně velmi často dochází.

3.

Této problematice jsem se poprvé podrobně věnovala již ve svém stanovisku ve věci Belov ( 2 ) a zabývala jsem se jí ve světle zásady zákazu diskriminace na základě etnického původu stanovené unijním právem. Při této příležitosti jsem poukázala také na souvislosti vyčleňování romské populace ze společnosti a na obzvlášť ožehavé sociální a hospodářské podmínky, ve kterých tato skupina obyvatel na mnoha místech Evropy žije.

4.

Projednávaná věc poskytuje příležitost doladit tehdejší úvahy s ohledem na několik aspektů. To platí zaprvé pro vymezení přímé a nepřímé diskriminace na základě etnického původu. Dále je třeba objasnit, zda a do jaké míry mohou být osoby, které samy nepatří ke znevýhodněné etnické skupině, uvedenou praxí „diskriminovány společně s jejími příslušníky“ (ve francouzštině: „discrimination par association“ nebo také „discrimination par ricochet“). A doplňkově bude stejně jako tehdy ve věci Belov pojednáno o možnostech odůvodnění s ohledem na kolektivní opatření se stigmatizujícím charakterem.

5.

Problémy týkající se příslušnosti a přípustnosti, které existovaly ještě ve věci Belov ( 3 ), v projednávané věci nevyvstávají, jelikož předkládající bulharský orgán je tentokrát zcela beze sporu soudem ve smyslu článku 267 SFEU.

6.

Unijní právní rámec tohoto případu je vymezen článkem 21 Listiny základních práv, jakož i směrnicí 2000/43/ES ( 4 ). Pro doplnění je třeba poukázat na směrnice 2006/32/ES ( 5 ) a 2009/72/ES ( 6 ), které obsahují pravidla pro vnitřní trh s elektřinou, resp. pravidla týkající se energetické účinnosti u konečného uživatele.

7.

Účelem směrnice 2000/43 je podle jejího článku 1 „stanovit rámec pro boj s diskriminací na základě rasy nebo etnického původu s cílem zavést v členských státech zásadu rovného zacházení.“

8.

Článek 2 směrnice 2000/43 obsahuje mimo jiné následující definice pojmů:

„1.   Pro účely této směrnice se ‚zásadou rovného zacházení‘ rozumí, že neexistuje žádná přímá nebo nepřímá diskriminace na základě rasy nebo etnického původu.

2.   Pro účely odstavce 1 se

3.   Obtěžování se považuje za diskriminaci ve smyslu odstavce 1, pokud dojde k nežádoucímu chování souvisejícímu s rasou nebo etnickým původem, které má za účel nebo za následek narušení důstojnosti osoby a vytvoření zastrašující, nepřátelské, zahanbující, ponižující nebo urážející atmosféry. V této souvislosti může být výraz obtěžování vymezen v souladu s vnitrostátními právními předpisy a zvyklostmi členských států.

[…]“

9.

Článek 3 směrnice 2000/43 stanoví oblast působnosti následovně:

„1.   V rámci pravomocí svěřených Společenství se tato směrnice vztahuje na všechny osoby z veřejného i soukromého sektoru včetně veřejných subjektů, pokud jde o

[…]

[…]“

10.

Pokud jde o důkazní břemeno, čl. 8 odst. 1 směrnice 2000/43 stanoví následující:

„Členské státy přijmou v souladu se svými právními řády nezbytná opatření, aby, jakmile se osoba cítí poškozena nedodržením zásady rovného zacházení a předloží soudu nebo jinému příslušnému orgánu skutečnosti nasvědčující tomu, že došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci, příslušelo odpůrci prokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení.“

11.

Nakonec je třeba poukázat ještě na 16. bod odůvodnění směrnice 2000/43:

„Je důležité chránit všechny fyzické osoby proti diskriminaci na základě rasy nebo etnického původu. Členské státy by rovněž měly zajistit, podle potřeby a v souladu s jejich vnitrostátními tradicemi a zvyklostmi, ochranu právnických osob, pokud jsou diskriminovány na základě rasy nebo etnického původu svých členů.“

12.

Směrnice 2006/32 usiluje o zvýšení energetické účinnosti u konečného uživatele v členských státech s pomocí různých opatření, zejména opatření, jejichž cílem je zlepšení energetické účinnosti pro konečného spotřebitele. Ve 29. bodě odůvodnění této směrnice se nacházela mimo jiné následující formulace:

„Aby byli koneční uživatelé schopni přijímat informovanější rozhodnutí vztahující se k jejich vlastní spotřebě energie, měli by o ní mít k dispozici dostatečné množství informací, jakož i další užitečné informace […] Kromě toho by měli být uživatelé aktivně nabádáni k tomu, aby si sami pravidelně kontrolovali hodnoty na měřičích.“

13.

Článek 13 odst. 1 směrnice 2006/32 kromě toho stanovil:

„Členské státy zajistí, aby pokud je to technicky možné, finančně únosné a úměrné potenciálním úsporám energie, byli koneční zákazníci odebírající elektřinu, zemní plyn, dálkové vytápění či chlazení a teplou vodu pro domácnosti vybaveni za tržní ceny individuálními měřiči, které přesně zobrazují skutečnou spotřebu energie a skutečnou dobu její spotřeby.

[…]“

14.

Směrnice 2009/72 obsahuje společná pravidla pro výrobu, přenos, distribuci a dodávky elektřiny a stanoví pravidla týkající se organizace a fungování elektroenergetiky. Podle čl. 3 odst. 7 této směrnice členské státy přijmou „vhodná opatření na ochranu konečných spotřebitelů“, která musí, alespoň pokud jde o zákazníky v domácnostech, zahrnovat opatření uvedená v příloze I uvedené směrnice.

15.

Podle přílohy I odst. 1 směrnice 2009/72, který je nadepsán „Opatření na ochranu spotřebitele“, „by měla opatření uvedená v článku 3 [směrnice] zákazníkům zabezpečit, aby

[…]

[…]“

16.

V rámci provádění řady právních aktů Evropské unie, a zejména směrnice 2000/43, byl v Bulharsku přijat zákon o ochraně před diskriminací ( 7 ) (dále jen „ZZD“), jehož článek 4 stanoví následující:

„(1)   Zakazuje se veškerá přímá nebo nepřímá diskriminace na základě pohlaví, rasy, národnosti, etnické příslušnosti, lidského genomu, státní příslušnosti, původu, náboženství anebo víry, vzdělání, přesvědčení, politické příslušnosti, osobního nebo společenského postavení, postižení, věku, sexuální orientace, rodinného stavu, majetkového postavení nebo na základě jakékoliv jiné charakteristiky, která je stanovena v zákoně nebo v mezinárodní smlouvě, jejíž stranou je Bulharská republika.

(2)   K přímé diskriminaci dochází vždy, když je s jednou osobou zacházeno z důvodu vlastností uvedených v odstavci 1 méně příznivým způsobem, než je, bylo nebo by bylo zacházeno s jinou osobou za srovnatelných nebo podobných podmínek.

(3)   K nepřímé diskriminací dochází, když je v důsledku navenek neutrálního předpisu, kritéria nebo zvyklosti znevýhodněna osoba z důvodu vlastností uvedených v odstavci 1 v porovnání s jinými osobami, ledaže uvedený předpis, kritérium nebo zvyklost je odůvodněn s ohledem na legitimní cíl a ledaže prostředky k dosažení tohoto cíle jsou přiměřené a nezbytné.“

17.

V § 1 doplňkových pravidel k ZZD je dále stanoveno:

„Pro účely tohoto zákona se

[…]

[…]“

18.

Projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se kromě toho týká dalších vnitrostátních ustanovení obsažených v ZZD a v zákoně o hospodaření s energií ( 8 ) (dále jen „ZE“), které zde nebudou citovány.

19.

Paní Anelia Georgieva Nikolova působí v bulharském městě Dupnica jako podnikatelka-fyzická osoba. Provozuje tam v městské části „Gizdova mahala“ obchod s potravinami, který společnost ČEZ Razpredelenie Bulgaria ( 9 ) zásobuje elektrickou energií.

20.

Městská část Gizdova mahala je známa jako největší romský obvod ve městě Dupnica. Obyvateli této městské části jsou převážně příslušníci etnické skupiny Romů. To však není případ A. G. Nikolové ( 10 ).

21.

V letech 1999 a 2000 byly elektroměry ( 11 ) pro všechny spotřebitele, kterým v současnosti dodává elektřinu společnost ČEZ, v uvedené městské části umístěny na sloupech nadzemního elektrického vedení ve výšce přibližně 6 metrů, která je nepřístupná pro běžné vizuální kontroly. Je nesporné, že tato praxe ( 12 ) je uplatňována pouze v městských částech s převažujícím podílem příslušníků romské skupiny obyvatelstva a vztahuje se tam na všechny zákazníky bez ohledu na to, zda jsou sami příslušníky této etnické skupiny či nikoli. Tato praxe bývá odůvodňována velkým počtem neoprávněných zásahů do elektroměrů a častými případy neoprávněného připojování se do elektrické sítě v uvedených městských částech. Mimo území těchto městských částí jsou elektroměry naproti tomu umísťovány ve výšce přibližně 1,70 metru, která je volně přístupná pro všechny spotřebitele včetně těch, kteří jsou příslušníky etnické skupiny Romů, a to většinou v bytech zákazníků, na fasádách jejich budov nebo na plotech.

22.

S cílem zajistit spotřebitelům i v případě elektroměrů umístěných ve větší výšce možnost provést alespoň nepřímou vizuální kontrolu se ČEZ ve svých všeobecných obchodních podmínkách zavázala k tomu, že na písemnou žádost spotřebitele bezplatně zajistí do tří dnů speciální vozidlo se zvedací plošinou, s jehož pomocí mohou pracovníci ČEZ zkontrolovat stav elektroměru. Žádný spotřebitel však tuto nabídku dosud nevyužil. Alternativně si spotřebitel může do svého bytu nechat za úplatu umístit kontrolní elektroměr. Jiná možnost vizuální kontroly v těchto městských částech pro spotřebitele neexistuje.

23.

Z předkládacího usnesení vyplývá, že média informují o novém druhu elektroměrů s možností odečtu na dálku, které mohou navíc elektroenergetickému podniku ohlásit pokusy o manipulaci.

24.

Dne 5. prosince 2008 podala A. G. Nikolova stížnost k bulharské Komisi pro ochranu před diskriminací ( 13 ) (dále jen „KZD“), v níž poukazovala na diskriminační charakter sporné praxe uplatňované ČEZ. V stížnosti uvedla, že je „přímo diskriminována“ na základě své „národnosti“ ( 14 ). Dále uvedla, že její účty za elektřinu jsou ve srovnání s její skutečnou spotřebou příliš vysoké, a vyjádřila domněnku, že ČEZ vychází z příliš vysoké hodnoty spotřeby s cílem kompenzovat jiné ztráty v dotčené městské části. Nakonec A. G. Nikolova poukázala na to, že umístění elektroměrů na místě, které není přístupné pro provádění běžných vizuálních kontrol, jí znemožňuje zjišťovat stav elektroměru a kontrolovat své účty za elektřinu.

25.

V případě A. G. Nikolové nedošlo podle technického znaleckého posudku, který si vyžádal soud, ani k neoprávněným zásahům, ani k protiprávnímu připojení se k elektrické síti.

26.

KZD rozhodnutím ze dne 6. dubna 2010 konstatovala, že sporná praxe představuje „nepřímou diskriminaci“ na základě vlastnosti „národnost“, která nemůže být odůvodněna. V návaznosti na návrh ČEZ bylo toto rozhodnutí ovšem zrušeno rozsudkem Varhoven administrativen sad ( 15 ) ze dne 19. května 2011, a to zejména proto, že podle tohoto soudu není jasné, vůči jakým jiným národnostem měla být A. G. Nikolova diskriminována. Věc byla vrácena k opětovnému projednání ke KZD.

27.

Dne 30. května 2012 přijala KZD nové rozhodnutí v této věci a konstatovala, že došlo k „přímé diskriminaci“ na základě „osobní situace“ A. G. Nikolovy. Jako odůvodnění KZD uvedla, že ČEZ zacházela s A. G. Nikolovou z důvodu místa jejího obchodního sídla méně příznivě než s ostatními zákazníky, jejichž elektroměry byly umístěny na místech přístupných vizuálním kontrolám. KZD uložila ČEZ povinnost ukončit toto protiprávní jednání, obnovit stav rovného zacházení s A. G. Nikolovou a do budoucna se zdržet takových diskriminačních praktik.

28.

ČEZ podal proti tomuto rozhodnutí opět opravný prostředek, který je nyní projednáván před Administrativen sad Sofia-grad ( 16 ), který je předkládajícím soudem. ČEZ je v původním řízení podporován bulharskou státní regulační komisí pro energii a vodu ( 17 ) (dále jen „DKEVR“).

29.

Předkládající soud vychází z předpokladu, že tento případ nemá být objasněn z hlediska „národnosti“ nebo „osobní situace“, nýbrž s ohledem na „chráněnou vlastnost ‚etnické příslušnosti‘ “. Uvedený soud se přiklání k názoru, že A. G. Nikolova je přímo diskriminována z etnických důvodů. Její příslušnost k etnické skupině Romů vyplývá podle názoru uvedeného sodu z okolnosti, že se sama „ztotožňuje“ s romskou populací obývající její městskou část.

30.

Usnesením ze dne 5. února 2014, které bylo Soudnímu dvoru doručeno dne 17. února 2014, Administrativen sad Sofia-grad předložil Soudnímu dvoru deset obzvláště podrobných otázek k rozhodnutí o předběžné otázce, které znějí takto:

31.

Společnost ČEZ, A. G. Nikolova, KZD, bulharská vláda a Evropská komise se zúčastnily písemné části řízení před Soudním dvorem a předložily písemná vyjádření. S výjimkou KZD byly tytéž zúčastněné strany zastoupeny i na jednání konaném dne 13. ledna 2015.

32.

Orgány a soudy, které se projednávanou věcí zabývaly na vnitrostátní úrovni, přezkoumávaly skutkový stav ve sporu v původním řízení z několika nejrůznějších hledisek, a to zejména s ohledem na diskriminaci na základě „národnosti“ a „osobní situace“, která je zakázána předpisy vnitrostátního práva. Z hlediska unijního práva však vyvstává pouze jediná otázka, a sice zda taková praxe, jako je praxe sporná v původním řízení, představuje diskriminaci na základě etnického původu ve smyslu směrnice 2000/43. I žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou Administrativen sad Sofia-grad předložil Soudnímu dvoru k projednání, v konečném důsledku směřuje pouze k objasnění této otázky.

33.

Je namístě roztřídit obšírný katalog otázek položených předkládajícím soudem podle témat a přitom rozlišovat mezi oblastí působnosti zákazu diskriminace (viz hned dále oddíl A), pojmem „diskriminace“ (k tomu viz níže oddíl B), jakož i eventuálním odůvodněním sporné praxe (k tomu viz nakonec oddíl C).

34.

Nejprve je třeba objasnit, zda takový skutkový stav, o jaký se jedná ve věci v původním řízení, spadá do oblasti působnosti zákazu diskriminace na základě etnického původu podle směrnice 2000/43.

35.

Jak předkládající soud připouští, této problematice nevěnoval žádnou samostatnou otázku, kromě poněkud nejasného odkazu na „kompaktní skupinu bulharských státních příslušníků romského původu“ v první otázce. Z odůvodnění žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce však vyplývá, že předkládající soud od Soudního dvora očekává, že se jednoznačně vyjádří k otázce, zda se na takovou praxi, jako je praxe sporná v původním řízení, vztahuje zákaz diskriminace.

36.

ČEZ se jako jediná zúčastněná strana domnívá, že sporná praxe vůbec nespadá do věcné působnosti směrnice 2000/43.

37.

Tato argumentace, o kterou se tento podnik ostatně opíral již dříve v případě Belov, je nesprávná.

38.

Dodávky elektřiny patří jakožto služba spočívající v dodávkách zboží a služeb, které jsou k dispozici veřejnosti, zcela nesporně k oblastem, ve kterých je podle čl. 3 odst. 1 písm. h) směrnice 2000/43 zakázána diskriminace na základě rasy nebo etnického původu.

39.

Jak jsem navíc již podrobně objasnila ve věci Belov ( 18 ), o nediskriminačních dodávkách elektřiny nelze hovořit, pokud nejsou nediskriminačním způsobem koncipovány také celkové podmínky, za jakých je elektrická energie dodávána spotřebitelům. Poskytnutí elektroměrů je součástí těchto celkových podmínek, za jakých ČEZ dodává svým zákazníkům elektřinu.

40.

Za další pravidla pro vnitřní trh s elektřinou včetně informování konečného spotřebitele o jeho spotřebě elektřiny prostřednictvím elektroměrů patří k oblastem, jejichž stanovení přísluší unijnímu zákonodárci. Úvodní podmínka obsažená v čl. 3 odst. 1, podle níž směrnice 2000/43 platí pouze rámci pravomocí svěřených Unii, je tedy rovněž splněna ( 19 ).

41.

Sporná praxe tudíž spadá do věcné působnosti směrnice 2000/43.

42.

Mnohem zajímavější než věcná působnost je v projednávané věci osobní působnost směrnice 2000/43, kterou se budu nyní zabývat. Předkládající soud tento problém zmiňuje v první předběžné otázce, když odkazuje na „kompaktní skupinu bulharských státních příslušníků romského původu“ a doplňuje, že Romové mají v Bulharsku postavení etnické menšiny.

43.

Z evropského hlediska je třeba poznamenat, že Romům bylo přiznáno postavení samostatné etnické skupiny, která navíc potřebuje zvláštní ochranu. V tomto smyslu se vyjádřil nejen Evropský soud pro lidská práva (ESLP) ( 20 ). Jeho judikaturu je třeba brát v úvahu při výkladu a uplatňování zákazu diskriminace na základě rasy a etnického původu vyplývajícího z unijního práva, jak je v současnosti zakotven na úrovni primárního práva v článku 21 Listiny základních práv ( 21 ).

44.

Na základě pouhého konstatování, že se v případě Romů jedná o samostatnou etnickou skupinu, však v projednávané věci nelze uspokojivě zodpovědět otázku týkající se osobní působnosti směrnice 2000/43. Zbývá ještě objasnit, zda a do jaké míry se může osoba v situaci A. G. Nikolové za takových okolností, jako jsou okolnosti v původním řízení, odvolávat na zákaz diskriminace na základě etnického původu.

45.

Východiskem těchto úvah by měla být skutečnost, že všichni příslušníci etnické skupiny mají podle unijního práva nárok na ochranu před jakoukoli diskriminací na základě jejich etnického původu.

46.

Případ A. G. Nikolové, na základě jejíž stížnosti bylo zahájeno původní řízení, se ovšem vyznačuje tou zvláštností, že stěžovatelka sama před Soudním dvorem výslovně uvedla, že nepatří k etnické skupině Romů.

47.

Ačkoli jedině předkládajícímu soudu příslušní posoudit skutkový stav a použít na něj právní předpisy – včetně předpisů unijního práva –, úkolem Soudního dvora je poskytnout předkládajícímu soudu veškeré užitečné údaje, které mu usnadní vyřešení sporu v původním řízení ( 22 ).

48.

V této souvislosti je třeba zdůraznit, že z chování A. G. Nikolové v původním řízení a zejména z výtky etnické diskriminace, kterou vznesla, nelze ukvapeně usuzovat, že ona sama musí patřit k etnické skupině Romů.

49.

A. G. Nikolova se sice možná „ztotožňuje“ s Romy v Gizdova mahala potud, že je – stejně jako všichni ostatní obyvatelé této městské části – dotčena spornou praxí a trpí jejími stigmatizujícími účinky. To však samo o sobě nemusí znamenat, že by se A. G. Nikolova sama považovala za příslušnici etnické skupiny Romů. V původním řízení se naopak pouze před příslušnými vnitrostátními orgány brání téže praxi, kterou jsou dotčeni také Romové v městské části Gizdova mahala. Pouze z této skutečnosti nelze činit žádné závěry o její vlastní etnické příslušnosti.

50.

V případě pochybností je pro posouzení otázky, zda má být dotčená osoba považována za příslušnici předmětné etnické skupiny či nikoli, nakonec nadále rozhodující její sebeurčení ( 23 ).

51.

S výhradou zjištění, která musí učinit předkládající soud, budu tudíž napříště – s ohledem na informace poskytnuté samotnou A. G. Nikolovou před Soudním dvorem – vycházet z předpokladu, že nemá být považována za příslušnici etnické skupiny Romů.

52.

Okolnost, že stěžovatelka podle všeho sama není příslušnicí etnické skupiny Romů, sama o sobě v žádném případě nevylučuje její možnost dovolávat se za takových skutkových okolností, jako jsou okolnosti původního řízení, zákazu diskriminace na základě etnického původu.

53.

Je totiž třeba zdůraznit, že ani článek 21 Listiny základních práv, ani mnohá jazyková znění směrnice 2000/43 neomezují použití zásady rovného zacházení na osoby, které jsou diskriminovány na základě „jejich“ (ve smyslu: jejich vlastní) rasy nebo etnického původu ( 24 ). Příslušná ustanovení unijního práva jsou naopak formulována obecněji a zakazují jakoukoli diskriminaci na základě rasy nebo etnického původu.

54.

Tento drobný, ale jemný formulační rozdíl není náhodný. Má rozhodující význam pro výklad a pro uplatňování zákazu diskriminace, jehož oblast působnosti nesmí být vymezena úzce ( 25 ). V souladu s obecným cílem vytvoření rámce pro boj s diskriminací (článek 1 směrnice 2000/43) tato otevřená formulace umožňuje dovolávat se zákazu diskriminace také osobám, které jsou „diskriminovány pouze spolu s jinými osobami“.

55.

Ochranu před touto zvláštní formou diskriminace, která je ve francouzštině velmi trefně označována výrazem „discrimination par association“ či „discrimination par ricochet“, Soudní dvůr již jednou uznal – v rozsudku Coleman – ve vztahu ke zdravotnímu postižení ( 26 ).

56.

Závěry vyplývající z rozsudku Coleman lze bez dalšího použít na projednávanou věc, přestože tenkrát nebyla dotčena směrnice 2000/43, nýbrž s ní související směrnice 2000/78 ( 27 ). Obě tyto sesterské směrnice jsou totiž v ohledech, které jsou rozhodující v projednávané věci, po obsahové stránce totožné a v konečném výsledku jsou vyjádřením zásady rovného zacházení, která je jednou z obecných zásad unijního práva uznanou článkem 21 Listiny základních práv Evropské unie ( 28 ).

57.

Osobou, „která je diskriminována spolu s jinými osobami“, je v první řadě osoba, která má úzké osobní vazby k nositeli vlastností uvedených v článku 21 Listiny základních práv a v antidiskriminačních směrnicích. V případě Coleman se například jednalo o zaměstnankyni, která byla z důvodu zdravotního postižení svého syna na pracovišti vystavena nevraživosti ( 29 ).

58.

Existence takové osobní vazby však v žádném případě není jediným myslitelným kritériem pro určení, že osoba má být považována za „diskriminovanou spolu s jinými osobami“. Taková „diskriminační povaha, která postihuje určité osoby spolu s jinými osobami“, může být naopak vlastní i samotnému dotčenému opatření, a to zejména v situaci, kdy se toto opatření může na základě svého paušálního a kolektivního charakteru dotýkat nejen nositelů vlastností uvedených v článku 21 Listiny základních práv a v antidiskriminačních směrnicích, nýbrž i dalších osob – jakoby „vedlejší škody“.

59.

Představme si, že skupina šesti lidí chce společně poobědvat v restauraci a z důvodu barvy pleti jedné z těchto osob v této restauraci nedostane k dispozici stůl. Je nasnadě, že tuto příhodu s rasistickým podtextem nelze považovat pouze za diskriminaci této jedné, primárně dotčené osoby, nýbrž že je „spolu s ní diskriminováno“ i oněch pět ostatních osob. Z uvedeného rasisticky motivovaného důvodu totiž nebude v této restauraci obsloužena ani jedna z těchto osob. Přitom není podstatné, zda se jedná o rodinné příslušníky, skupinu přátel či o obchodní partnery, kteří se při této příležitosti mohou potkat poprvé.

60.

Velmi podobná je situace v projednávaném případě: sporná praxe společnosti ČEZ směřuje paušálně a kolektivně proti všem osobám, kterým tento podnik v Gizdova mahala dodává elektřinu. Pokud se dále prokáže, že je s touto praxí spjata diskriminace Romů žijících v uvedené městské části ( 30 ), pak vede paušální a kolektivní charakter této praxe k tomu, že jsou „spolu s nimi diskriminovány“ i osoby, které samy nejsou příslušníky romské populace. Ty totiž musí strpět stigmatizující účinek tohoto paušálního a kolektivního opatření stejně jako Romové. I ony jsou pak vystaveny ponižujícímu prostředí, které je formováno diskriminací a k němuž tato praxe přispívá ( 31 ).

61.

A. G. Nikolova se tudíž může jako stěžovatelka v původním řízení dovolávat zákazu diskriminace na základě etnického původu, i když sama není příslušnicí etnické skupiny Romů ( 32 ).

62.

Nakonec je třeba ještě objasnit, zda může možnost A. G. Nikolové dovolávat se zákazu diskriminace ztroskotat na tom, že podle všeho v městské části Gizdova mahala nebydlí, nýbrž tam pouze provozuje obchod s potravinami.

63.

Přestože ani předkládající soud, ani zúčastněné strany této okolnosti nepřikládají větší význam, je možno poznamenat, že ochrana základních práv poskytovaná podnikům nemusí být nutně tak rozsáhlá jako ochrana poskytovaná jednotlivcům.

64.

Přesto není v žádném případě vyloučeno, že se zákazu diskriminace na základě etnického původu mohou dovolávat i osoby, které provozují podnikatelskou činnost. Ani v článku 21 Listiny základních práv, ani ve směrnici 2000/43 není obsažena právní úprava a dokonce ani pouhá zmínka v tom smyslu, že by před diskriminací měly být chráněny pouze soukromé osoby mimo rámec jejich eventuální hospodářské činnosti.

65.

Naopak je zřejmé, že i hospodářsky aktivní osoby mohou být rozličnými způsoby vystaveny nebezpečí, že se na základě určitých osobních vlastností – zejména na základě vlastností vyjmenovaných v článku 21 Listiny základních práv a v antidiskriminačních směrnicích – stanou oběťmi diskriminace. Jak konkretizuje směrnice 2000/43, zákaz diskriminace tudíž platí výslovně i v oblasti zaměstnání a povolání, což lze dovodit mimo jiné z vymezení její oblasti působnosti v čl. 3 odst. 1 písm. a) až d) uvedené směrnice. Ochrana před diskriminací může být v případě potřeby poskytnuta dokonce i právnickým osobám ( 33 ).

66.

V projednávaném případě je navíc třeba zdůraznit, že stěžovatelka provozuje svůj obchod s potravinami v Gizdova mahala jako podnikatelka-fyzická osoba. S výhradou skutkových zjištění, která učiní předkládající soud, je třeba vycházet z předpokladu, že A. G. Nikolova je pravidelně osobně přítomna v této prodejně, pracuje tam, a tudíž je ve svém postavení hospodářsky aktivní fyzické osoby vystavena sporné praxi – jakož i jejímu stigmatizujícímu účinku – stejným způsobem jako osoby, které v dotčené městské části bydlí a žijí.

67.

Za těchto okolností nemůže skutečnost, že stěžovatelka je spornou praxí dotčena pouze ve svém postavení podnikatelky-fyzické osoby, vyloučit možnost použití zákazu diskriminace na projednávanou věc.

68.

Souhrnně tedy takový skutkový stav, jako je skutkový stav posuzovaný v původním řízení, spadá do oblasti působnosti zákazu diskriminace na základě etnického původu podle směrnice 2000/43, vyplývajícího z unijního práva.

69.

Zadruhé je třeba zkoumat, zda sporná praxe vede k diskriminaci – správnější by bylo vlastně: k nerovnému zacházení – na základě etnického původu. S ohledem na druhou až devátou otázku předkládajícího soudu je zřejmé, že si tento soud není jist, jaké právní požadavky je třeba klást na určení existence takové diskriminace a případně, zda má vycházet z existence přímé nebo nepřímé diskriminace.

70.

Zúčastněné strany se na těchto otázkách přirozeně neshodnou. Zatímco A. G. Nikolova vychází z existence přímé diskriminace, bulharská vláda stejně jako Evropská komise se přiklánějí k domněnce existence nepřímé diskriminace. KZD pouze odkazuje na své rozhodnutí v původním řízení, zatímco společnost ČEZ, podle jejíhož názoru není směrnice 2000/43 vůbec použitelná, se vyžívá v obecných úvahách týkajících se pojmu „diskriminace“.

71.

Právně významné je vymezení mezi přímou a nepřímou diskriminací především proto, že se možnosti odůvodnění liší podle toho, zda se rozdíly v zacházení přímo či nepřímo váží na rasu nebo etnický původ ( 34 ).

72.

Možnosti odůvodnit nepřímé rozdíly v zacházení jsou v čl. 2 odst. 2 písm. b) směrnice 2000/43 uvedeny velmi obecně („jsou objektivně odůvodněny legitimním cílem“), zatímco přímé rozdíly v zacházení mohou být odůvodněny pouze „za výjimečných podmínek“ ( 35 ), a sice na základě „podstatných a určujících profesních požadavků“ ve smyslu článku 4 směrnice (které nejsou v projednávané věci relevantní).

73.

Z toho plyne, že možné cíle, na jejichž základě lze odůvodnit přímé rozdíly v zacházení na základě rasy nebo etnického původu, jsou méně rozvětvené než ty, jimiž lze odůvodnit nepřímé rozdíly v zacházení, přestože požadavky na test přiměřenosti mohou být v zásadě totožné.

74.

Otázku, zda jsou takové okolnosti, jako jsou okolnosti případu posuzované v původním řízení, způsobilé odůvodnit určení existence přímé či nepřímé diskriminace, musí sice posoudit sám předkládající soud, neboť jedině jemu přísluší zjištění a posouzení skutečností, jakož i použití práva na konkrétní jednotlivý případ ( 36 ). Soudní dvůr však může předkládajícímu soudu poskytnout všechny užitečné údaje, které mu usnadní řešení sporu v původním řízení ( 37 ). Vzhledem k pochybnostem, které byly v tomto ohledu vyjádřeny v předkládacím rozhodnutí, a vzhledem k roztříštěnosti judikatury bulharských soudů, která je v něm popsána, by Soudní dvůr neměl od poskytnutí takových údajů upouštět.

75.

Nejprve je třeba krátce objasnit, zda lze určení existence diskriminace na základě etnického původu podmiňovat přímým nebo nepřímým porušováním práv nebo oprávněných zájmů. Předkládající soud na tuto problematiku upozorňuje v rámci své páté otázky. Tato problematika souvisí s okolností, že podle § 1 odst. 7 doplňkových pravidel k ZZD dochází k „nepříznivému zacházení“ pouze tehdy, když jsou „přímo či nepřímo porušována práva nebo oprávněné zájmy“

76.

Jak jsem ovšem objasnila již ve věci Belov ( 38 ), ani určení existence přímé diskriminace ani určení existence nepřímé diskriminace nepředpokládá jakékoli porušení zákonem stanovených práv nebo zájmů. Záleží naopak pouze na tom, zda existuje zacházení méně příznivým způsobem nebo znevýhodnění bez ohledu na důvod, na základě kterého k tomuto zacházení nebo znevýhodnění dochází, nebo zda jsou při tom porušována práva nebo zájmy, a pokud ano, jaká práva či zájmy. Ba co víc – podle judikatury Soudního dvora diskriminace nepředpokládá ani konkrétní oběť diskriminace ( 39 ).

77.

Pro předpoklad diskriminace tedy postačí, je-li s jednou osobou nebo se skupinou osob zacházeno méně příznivým způsobem, než je, bylo nebo by bylo zacházeno s jinou osobou nebo skupinou osob. Stanovení dalších podmínek, které směrnice 2000/43 nestanoví, by nebylo slučitelné s vysokou úrovní ochrany, o niž usiluje zákonodárce Unie.

78.

V souladu s tím je třeba na pátou předběžnou otázku třeba odpovědět záporně.

79.

Pouze pro úplnost uvádím, že v projednávané věci jde zcela zjevně o práva, resp. oprávněné zájmy osob usazených v Gizdova mahala související s jejich spotřebou elektřiny. Unijní právní předpisy totiž vyžadují, aby konečným zákazníkům byly dostupné informace týkající se jejich spotřeby a aby byli řádně informováni o skutečné spotřebě elektřiny a nákladech na ni, a to dostatečně často, aby mohli regulovat svou spotřebu elektřiny ( 40 ). Tento právem chráněný zájem spotřebitelů v Gizdova mahala je takovou praxí, jako je praxe sporná v původním řízení, ohrožován.

80.

Podle čl. 2 odst. 2 písm. a) směrnice 2000/43 se přímou diskriminací rozumí případ, kdy je s jednou osobou zacházeno z důvodu rasy nebo etnického původu ( 41 ) méně příznivým způsobem, než je, bylo nebo by bylo s jinou osobou ve srovnatelné situaci.

81.

Ani z předkládacího usnesení, ani z vyjádření zúčastněných stran nevyplývají žádné konkrétní informace nasvědčující tomu, že sporná praxe byla záměrně zvolena na základě etnického původu obyvatel Gizdova mahala nebo že se váže k okolnosti, která je neoddělitelně spjata s jejich etnickým původem.

82.

Určení existence přímé diskriminace na základě etnického původu jistě nutně nevyžaduje, aby bylo uplatňování sporné praxe motivováno etnickými důvody. Z existence přímé diskriminace je naproti tomu třeba vycházet i tehdy, když je opatření sice zdánlivě neutrální, ale ve skutečnosti se týká a může se týkat pouze osob, které jsou nositeli určité vlastnosti uvedené v článku 21 Listiny základních práv a v antidiskriminačních směrnicích.

83.

Soudní dvůr měl již s ohledem na jiné zákazy diskriminace například příležitost pokládat poukaz na těhotenství za přímou diskriminaci na základě pohlaví, neboť tento stav se může týkat pouze žen ( 42 ), a kvalifikovat právní úpravu, která se váže k oprávnění pobírat starobní důchod, jako přímou diskriminaci na základě věku, neboť tato úprava může mít zvýhodňující nebo znevýhodňující účinky pouze na osoby určitého věku ( 43 ). Obdobně Soudní dvůr vychází z existence přímé diskriminace na základě sexuální orientace v případě, kdy je výhoda stanovená pro manžele odepřena párům tvořeným partnery stejného pohlaví, kteří uzavřeli registrované partnerství podobající se manželství a sami nemají přístup k institutu manželství ( 44 ).

84.

V projednávané věci však srovnatelné okolnosti nenastaly.

85.

Sporná praxe se sice de facto uskutečňuje pouze v městských částech jako Gizdova mahala, které jsou převážně obývány určitou etnickou skupinou. V žádném případě se však netýká pouze osob, které jsou příslušníky této etnické skupiny – v projednávaném případě etnické skupiny Romů – nýbrž je uplatňována také vůči všem ostatním zákazníkům daného elektroenergetického podniku – jako je například A. G. Nikolova – kteří jsou usazeni v daných městských částech, a to bez ohledu na jejich etnický původ. A naopak Romové nejsou touto spornou praxí dotčeni, pokud žijí v jiných městských částech nebo jiných částech země, které jsou převážně obývány jinými skupinami obyvatel.

86.

Jak se ukazuje, sporná praxe se tedy vztahuje na spotřebitele v městské části Gizdova mahala, kterým společnost ČEZ dodává elektřinu, pouze na základě jejich vlastnosti obyvatele. Není tak neoddělitelně spjata s jejich etnickým původem, jako je těhotenství spjato s pohlavím osoby, oprávnění pobírat starobní důchod s věkem dotčené osoby a život v registrovaném partnerství se sexuální orientací partnerů ( 45 ).

87.

Za těchto okolností v projednávané věci nespatřuji dostatečné indicie nasvědčující existenci přímé diskriminace ( 46 ). Skutečnost, že sporná praxe je de facto uplatňována pouze v městských částech, které jsou převážně obývány Romy, takže má vždy závažný dopad na příslušníky této etnické skupiny, podle mého názoru sama o sobě nestačí k obrácení důkazního břemene ve smyslu čl. 8 odst. 1 směrnice 2000/43 s cílem konstatovat domněnku přímé diskriminace na základě etnického původu.

88.

Zbývá ovšem přezkoumat, zda se lze právě na základě této skutečnosti domnívat, že dochází k nepřímé diskriminaci.

89.

Podle čl. 2 odst. 2 písm. b) směrnice 2000/43 se nepřímou diskriminací rozumí případ, kdy by v důsledku navenek neutrálního předpisu, kritéria nebo zvyklosti byla znevýhodněna osoba určité rasy nebo etnického původu v porovnání s jinými osobami, ledaže uvedený předpis, kritérium nebo zvyklost je objektivně odůvodněn legitimním cílem a ledaže prostředky k dosažení tohoto cíle jsou přiměřené a nezbytné.

90.

U dvou částí této definice nepřímé diskriminace vyplývající z unijního práva se zdá, že předkládající soud se – soudě podle šesté, sedmé a osmé otázky – potýká s určitými výkladovými problémy, které zřejmě přinejmenším zčásti souvisejí se zvláštnostmi bulharského jazykového znění směrnice 2000/43: jedná se o výraz „navenek“ a dále o formulaci „znevýhodněna“.

91.

V souladu s obecným cílem směrnice 2000/43, kterým je co nejlepší způsob zajištění ochrany před diskriminací a současně dosažení co nejvyšší úrovně ochrany ( 47 ), nelze ani jednu z obou těchto částí věty chápat jako omezení pojmu „diskriminace“.

92.

Výraz „navenek“ ( 48 ) uvedený v čl. 2 odst. 2 písm. b) směrnice 2000/43 lze tedy vykládat pouze v tom smyslu, že se zřejmě nebo prima facie jedná o neutrální předpisy, kritéria nebo zvyklosti. Naproti tomu se tímto výrazem jednoduše nerozumí to, že by měly být předmětné předpisy, kritéria nebo zvyklosti zvlášť zjevným způsobem neutrální, jak zřejmě zvažuje předkládající soud. To by totiž vedlo k obzvlášť absurdnímu výsledku, že by nebylo možné konstatovat existenci nepřímé diskriminace, kdykoli se předmětné předpisy, kritéria nebo zvyklosti ukáží jako „méně neutrální“, než by se mohlo na první pohled zdát. Tím by mohla vzniknout mezera v právní úpravě zajišťující ochranu před diskriminací, která nemohla být v žádném případě zamýšlena.

93.

Pokud jde o výraz „znevýhodněna“ obsažený v čl. 2 odst. 2 písm. b) směrnice 2000/43, rovněž nesmí být nesprávně vykládána v tom smyslu, že určení existence nepřímé diskriminace je možné pouze v důsledku zvlášť závažného znevýhodnění příslušníků určité rasy nebo etnické skupiny. Touto formulací se naopak rozumí to, že z existence nepřímé diskriminace je třeba vycházet vždy, když navenek neutrální předpisy, kritéria nebo postupy mají na určité osoby – které jsou příslušníky určité rasy nebo etnické skupiny – méně příznivý dopad než na jiné osoby ( 49 ). Jinými slovy, existence nepřímé diskriminace nezáleží na tom, zda je znevýhodnění osob určité rasy či etnického původu zvlášť závažné. Závažnost znevýhodnění může hrát roli nanejvýš v rámci úvah týkajících se odůvodnění předmětného opatření: čím závažnější znevýhodnění, tím vyšší požadavky jsou kladeny na jeho odůvodnění.

94.

Podle předkládajícího soudu je sporná praxe uplatňována pouze v městských částech, které jsou převážně obývány příslušníky romské populace. Na tom se shodují o zúčastněné strany. Je tudíž nasnadě, že sporná praxe se dotýká zvláště příslušníků této etnické skupiny.

95.

Je také nesporné, že taková praxe má na dotčené spotřebitele zatěžující dopad ve dvou ohledech: zaprvé je těmto spotřebitelům v praxi znemožněno nebo přinejmenším nadměrně ztíženo provádění vizuálních kontrol na k tomu určených elektroměrech. Pokud se chtějí sami průběžně informovat o své spotřebě elektřiny, nemají jinou možnost, než si nechat nainstalovat kontrolní elektroměry do svých domácností, čímž jim vzniknou další náklady ( 50 ). Zadruhé může tato sporná praxe vyvolat stigmatizující účinek, neboť veřejnost může nabýt dojmu, že dotčení spotřebitelé manipulovali se svými elektroměry nebo že se protiprávně napojili na elektrickou síť.

96.

Okolnost, že nevýhody vyplývající ze sporné praxe musí strpět převážně Romové, nasvědčuje existenci nerovného zacházení se spotřebiteli v městské části Gizdova mahala ve srovnání s jinými částmi země, které nepřímo souvisí s jejich etnickým původem.

97.

Existenci nepřímé diskriminace nelze vyvrátit odkazem na skutečnost, že ČEZ zachází stejně se všemi spotřebiteli v rámci městské části Gizdova mahala.

98.

Sporná praxe má zajisté stejný dopad na všechny odběratele elektřiny usazené v této městské části, a to bez ohledu na to, zda jsou příslušníky etnické skupiny Romů či nikoli. Pro zde relevantní zkoumání existence diskriminace však není rozhodující srovnání mezi osobami, které jsou všechny znevýhodněny stejným způsobem, nýbrž srovnání mezi znevýhodněnými osobami na straně jedné a osobami, které znevýhodněny nejsou, na straně druhé.

99.

Právě srovnání s odběrateli elektřiny mimo uvedenou městskou část jasně ukazuje, že sporná praxe má při dodávání elektrické energie za následek nerovné zacházení v neprospěch spotřebitelů v Gizdova mahala ( 51 ), kteří jsou převážně příslušníky romské populace.

100.

ČEZ namítá, že situace spotřebitelů v rámci městské části Gizdova mahala a mimo ni není srovnatelná, takže sporná praxe nemůže mít za následek nerovné zacházení.

101.

Tuto námitku je třeba odmítnout. V uvedené městské části sice možná byl zaznamenán značný počet případů nelegálních zásahů do elektroměrů a nezákonných odběrů elektřiny, zatímco na jiných místech nikoli. Spotřebitelé mají nicméně stejný zájem na tom, aby mohli sledovat jim určené elektroměry a odebírat elektřinu bez stigmatizujícího účinku, jak v rámci uvedené městské části, tak i mimo ni. V tomto ohledu se tudíž všichni zákazníci, kterým společnost ČEZ dodává elektřinu, nacházejí v každém případě ve srovnatelné situaci. K okolnosti, že v určitých oblastech dochází k nelegálním zásahům do elektroměrů a elektrické sítě častěji než jinde, je případně třeba přihlížet v rámci odůvodnění sporné praxe ( 52 ). Tato okolnost však nemění nic na srovnatelnosti situací daných spotřebitelů.

102.

Na závěr je ještě třeba krátce objasnit, zda konstatování existence nepřímé diskriminace v projednávané věci brání okolnost, že A. G. Nikolova jakožto stěžovatelka v původním řízení podle všeho sama není příslušnicí etnické skupiny Romů, ale sporná praxe se na ni vztahuje spolu s nimi pouze z titulu jejího postavení majitelky obchodu s potravinami nacházejícího se v městské části Gizdova mahala. V konečném důsledku tedy jde o otázku, zda zhoršené postavení Romů v městské části Gizdova mahala je v případě, že pouze nepřímo souvisí s jejich etnickým původem, dostatečným základem pro určení existence „diskriminace A. G. Nikolové spolu s jinými osobami“. Jinými slovy je třeba objasnit, zda může v rámci nepřímé diskriminace po právní stránce obstát domněnka existence „diskriminace spolu s jinými osobami“ ( 53 ).

103.

ČEZ tvrdí, že existence „diskriminace spolu s jinými osobami“ přichází v úvahu pouze v rámci přímé diskriminace, ale nikoli v rámci nepřímé diskriminace.

104.

Tento názor nesdílím. Soudní dvůr sice měl dosud možnost objasnit problematiku „diskriminace spolu s jinými osobami“ pouze ve vztahu k případu přímé diskriminace ( 54 ). To ovšem neznamená, že by to jakýmkoli způsobem vylučovalo domněnku „diskriminace spolu s jinými osobami“ v případě nepřímé diskriminace.

105.

Strukturální zvláštnosti skutkové podstaty nepřímé diskriminace ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. b) směrnice 2000/43, které by mohly hovořit v neprospěch kvalifikace určité osoby jako „diskriminované spolu s jinými osobami“, nebyly uplatněny žádnou zúčastněnou stranou ani nejsou zjevné.

106.

Podle mého názoru je ostatně správné uznat institut „diskriminace spolu s jinými osobami“ v souvislosti s nepřímou diskriminací stejně jako v souvislosti s přímou diskriminací.

107.

To lze objasnit uvedením příkladu s příbuzným znakem diskriminace, který je rovněž uveden v článku 21 Listiny základních práv: pokud mají v určitém podniku děti zaměstnanců mužského pohlaví, avšak nikoli děti zaměstnanců ženského pohlaví nárok na určitá sociální zvýhodnění – například, aby mohli chodit do vlastní školky daného podniku -, dochází k přímé diskriminaci na základě pohlaví zaměstnanců. Pokud však mají děti pracovníků zaměstnaných na plný pracovní úvazek nárok na uvedené zvýhodnění a děti pracovníků zaměstnaných na částečný pracovní úvazek tento nárok nemají, jde o nepřímou diskriminaci na základě pohlaví zaměstnanců, jestliže pracovníky zaměstnanými na částečný pracovní úvazek jsou – jak je tomu často – převážně ženy, zatímco pracovníky zaměstnanými na plný pracovní úvazek jsou převážně muži. V obou těchto případech jsou děti znevýhodněné skupiny zaměstnanců „diskriminovány spolu s jinými dětmi“. Okolností, že v prvním případě jde o přímou diskriminaci a v druhém případě „pouze“ o nepřímou diskriminaci na základě pohlaví zaměstnanců, se pro dotčené děti nic nemění.

108.

Také praxe uplatňovaná pojišťovnou v určitých městských částech spočívající v požadování obecně vyšších částek pojistného může představovat nepřímou diskriminaci ve smyslu článku 21 Listiny základních práv, pokud jsou obyvatelé v dotčených městských částech převážně příslušníky určité etnické skupiny, určité platové společenské třídy či určitého náboženského společenství. I v případech, kdy někteří obyvatelé dotčených městských částí sami nejsou příslušníky dané etnické skupiny, dané platové společenské třídy či daného náboženského společenství, jsou diskriminováni spolu s těmito příslušníky, neboť vyšší částky pojistného jsou uplatňovány i vůči nim.

109.

Zvláštnostem nepřímé diskriminace – jakož i zvláštnostem „nepřímé diskriminace spolu s jinými osobami“ – je v tomto případě, jakož i v jiných případech učiněno zadost konstatováním, že možné cíle, ze kterých lze vycházet za účelem odůvodnění nepřímého nerovného zacházení, jsou rozličnější než cíle, na základě kterých lze odůvodnit přímé nerovné zacházení ( 55 ).

110.

Celkově vzato tedy za skutkových okolností případu, jako jsou okolnosti posuzované v původním řízení, dochází k nepřímé diskriminaci na základě etnického původu. Tím vzniká domněnka nepřímé diskriminace podle čl. 2 odst. 2 písm. b) ve spojení s čl. 8 odst. 1 směrnice 2000/43.

111.

Zatřetí zbývá závěrem přezkoumat, zda může být taková praxe, jako je praxe sporná v původním řízení, objektivně odůvodněna.

112.

Objasnění této problematiky nutně předpokládá, že v projednávané věci se bude – v souladu s mými výše uvedenými úvahami ( 56 ) – vycházet z předpokladu existence nepřímé diskriminace na základě etnického původu. Ostatně pouze pro tento případ se také předkládající soud v rámci své desáté otázky věnoval tomuto tématu, jak ukazuje nejen jím učiněný odkaz na čl. 2 odst. 2 písm. b) směrnice 2000/43.

113.

Na rozdíl od přímé diskriminace na základě rasy nebo etnického původu, která nemůže být ze zjevných důvodů ( 57 ) v zásadě odůvodněna ( 58 ), stanoví čl. 2 odst. 2 písm. b) směrnice 2000/43 ve vztahu k nepřímé diskriminaci, že předmětné předpisy, kritéria nebo zvyklosti jsou přípustné, pouze pokud jsou objektivně odůvodněny legitimním cílem a prostředky k dosažení tohoto cíle jsou přiměřené a nezbytné, tedy že v konečném důsledku odpovídají požadavkům proporcionality. Tato formulace odpovídá požadavkům obecně uznaným unijním právem, které jsou kladeny na odůvodnění nepřímé diskriminace ( 59 ).

114.

Z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce i z písemných a ústních vyjádření učiněných před Soudním dvorem vyplývá, že sporná praxe uplatňovaná v městské části Gizdova mahala – jakož i v několika jiných oblastech Bulharska – byla zavedena v reakci na značný počet nelegálních zásahů do elektroměrů a v reakci na četné nezákonné odběry elektřiny. V této souvislosti se společnost ČEZ odvolává na nezbytnost řádně evidovat spotřebu elektrické energie jejími zákazníky a nezbytnost zajistit bezpečnost sítě elektrické energie. Podle společnosti ČEZ je navíc potřeba chránit život a zdraví, jakož i majetkové zájmy spotřebitelů.

115.

Osobě, která se ve sporu v původním řízení odvolává na takové zájmy, samozřejmě podle čl. 8 odst. 1 směrnice 2000/43 přísluší, aby předložila důkazy o tom, že spornou praxí byly skutečně sledovány uvedené cíle a že se například neopírala o motivy jakkoli související s etnickým původem většiny obyvatelstva městské části Gizdova mahala. Za období, během nichž je podle vnitrostátních právních předpisů běžné nebo dokonce zákonem stanovené uchovávat obchodní dokumenty, bude v této souvislosti v každém případě možné po společnosti ČEZ požadovat, aby na základě interních písemností zdokumentovala své rozhodovací procesy, které vedly k zavedení sporné praxe. Nezávisle na tom bude po společnosti ČEZ možné požadovat i to, aby konkrétně doložila, zda v současnosti v dotčené městské části ještě existuje konkrétní nebezpečí, že by mohlo ve velkém množství případů docházet k neoprávněným zásahům do elektroměrů a k nelegálním odběrům elektrické energie.

116.

Budeme-li vycházet z předpokladu, že tvrzení ČEZ týkající se těchto sledovaných cílů jsou správná, pak sporná praxe v zásadě pomáhá zamezit budoucím podvodům a zneužitím a přispívá k zajištění kvality finančně udržitelných dodávek elektřiny v zájmu všech spotřebitelů.

117.

Zamezení podvodům a zneužitím a boj proti nim, jakož i zajištění bezpečnosti a kvality dodávek elektřiny v členských státech jsou legitimní cíle uznané unijním právem ( 60 ).

118.

Zbývá však přezkoumat, zda bylo k dosažení tohoto cíle přiměřené umístit elektroměry v dotčené městské části do výšky přibližně 6 metrů. To by podle čl. 2 odst. 2 písm. b) směrnice 2000/43 předpokládalo, že sporná praxe je „přiměřená a nezbytná“ k dosažení sledovaných legitimních cílů.

119.

Přestože může být pravda, že důvody přijetí sporného opatření jsou „obecně známé“ ( 61 ), nezbavuje to společnost ČEZ povinnosti prokázat, že nedochází k porušení zásady rovného zacházení (čl. 8 odst. 1 směrnice 2000/43). Stupeň známosti důvodů pro určitý postup podniku totiž ještě nic nevypovídá o jeho odůvodnění, zejména o jeho proporcionalitě ( 62 ).

120.

Také bude možné po tomto podniku požadovat, aby v pravidelných intervalech přezkoumával spornou praxi a znovu vyhodnocoval, zda nadále splňuje požadavky vyplývající ze zásady proporcionality.

121.

„Přiměřené“ ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. b) směrnice 2000/43 je opatření tehdy, když je vhodné dosáhnout požadovaného legitimního cíle ( 63 ), což v projednávané věci znamená, že opatření může skutečně zamezit podvodům a zneužitím, jakož i přispívat k zajištění kvality dodávek elektřiny.

122.

Manipulace a neoprávněný odběr elektřiny jsou bezpochyby ztíženy, když jsou elektroměry a schránky pro distribuci elektrické energie umístěny do výšky přibližně 6 metrů, která není pro spotřebitele obvykle přístupná. Zamezení ilegálním zásahům jednotlivců do sítě elektrické energie má navíc vesměs pozitivní vliv na spotřebitele elektřiny jako celek, protože se tím sníží nebezpečí nehod, zamezí se škodám na infrastruktuře a lze tím předcházet například obecnému zvýšení cen elektřiny, jehož by se bylo možné obávat, za účelem vyrovnání takových škod.

123.

Pouze okrajově je v tomto ohledu třeba poznamenat, že vhodnost daných opatření je vždy třeba posuzovat s ohledem na cíl, který je jimi sledován. Pokud má být, jako v projednávané věci, opatřením reagováno na početné nelegální zásahy do systému dodávek elektrické energie v určité oblasti, pak lze stěží vhodnost tohoto opatření podmiňovat tím, že do budoucna již vůbec nenastanou případy podvodu a zneužití a že již vůbec nebude narušena kvalita dodávek elektřiny. Takové opatření bude třeba pokládat za vhodné k dosažení jím sledovaných legitimních cílů naopak již tehdy, když přispěje k citelnému snížení počtu nelegálních zásahů do systému dodávek elektrické energie ( 64 ).

124.

S výhradou podrobnějších zjištění předkládajícího soudu se tedy zdá, že taková praxe, jako je praxe sporná v původním řízení, je v zásadě vhodná k dosažení cílů, které jsou jí sledovány.

125.

Budeme‑li vycházet z toho, že sporná praxe je vhodná k zamezení podvodu a zneužití, jakož i k zabezpečení kvality dodávek elektrické energie, vyvstává dále otázka, zda je za tímto účelem rovněž nezbytná.

126.

Opatření je nezbytné, jestliže by sledovaného legitimního cíle nebylo možno dosáhnout pomocí mírnějšího, stejně vhodného prostředku. Je tedy třeba objasnit, zda neexistovaly méně omezující prostředky, s pomocí kterých bylo v dotčených městských částech možné zamezit manipulaci s elektroměry a nelegálním odběrům elektrické energie.

127.

Jak jsem upřesnila již ve věci Belov ( 65 ), pouhé dodatečné využití občanskoprávních a trestněprávních opatření proti osobám, které údajně manipulovaly s elektroměry nebo se ilegálně napojily do sítě elektrické energie, v zásadě nelze považovat za stejně vhodný prostředek k dosažení legitimních cílů sledovaných v projednávaném případě. Totéž platí pro návrh umístit do větší výšky pouze ty elektroměry, na kterých skutečně docházelo k manipulacím.

128.

Na rozdíl od případu Belov ( 66 ) se však v projednávaném případě nezdá zcela nerealistické umístit elektroměry do normální výšky a zabezpečit je pomocí zvláštních technických preventivních opatření proti nelegálním zásahům. Z předkládacího usnesení totiž vyplývá, že média informují o „novém druhu elektroměrů“ s možností odpočtu na dálku, které navíc mohou elektroenergetickému podniku ohlásit pokusy o manipulaci.

129.

V případě takového postupu by se bezpochyby jednalo o méně omezující opatření vůči spotřebitelům elektřiny v městských částech, jako je Gizdova mahala. Zejména by tímto způsobem bylo zabezpečeno, že by tam nedocházelo ke stigmatizaci lokálního obyvatelstva a všichni spotřebitelé by nadále mohli své elektroměry pravidelně vizuálně kontrolovat, jak se to zdá být běžné i v jiných oblastech Bulharska.

130.

Předkládající soud však bude nakonec muset sám zvážit, zda lze zavedení uvedeného „nového druhu elektroměrů“ uskutečnit s hospodářsky přiměřenými náklady, anebo zda by s tím byly spjaty značné vícenáklady, které by možná bylo nutné rozložit mezi všechny spotřebitele elektřiny jako celek. Pouze pokud by se při použití tohoto „nového druhu elektroměrů“ skutečně jednalo o technicky a finančně realistické opatření ( 67 ), mohlo by přinést méně omezující a přesto stejně vhodnou alternativu sporné praxe spočívající v umisťování elektroměrů do výšky přibližně 6 metrů.

131.

Pokud se sporná praxe ukáže být vhodná a nezbytná k dosažení sledovaných legitimních cílů, pak je nakonec ještě třeba přezkoumat, zda nemá za následek nadměrné obtěžování obyvatel městské části Gizdova mahala ( 68 ). Ze zásady proporcionality totiž plyne, že opatření, která zasahují do práva zaručeného unijními právními předpisy – v projednávané věci do zákazu diskriminace na základě etnického původu – nesmí jednotlivci způsobovat nevýhody, které jsou v nepoměru ke sledovaným cílům ( 69 ). Jinak vyjádřeno musí být sledovaný legitimní cíl uveden do co nejširšího souladu s požadavky zásady rovného zacházení a musí být nalezena spravedlivá rovnováha mezi různými protichůdnými zájmy ( 70 ).

132.

V této souvislosti je nejprve třeba zvážit, že umístění elektroměrů do výšky přibližně 6 metrů je poměrně omezující opatření, které se dotýká paušálně a kolektivně všech obyvatel městské části Gizdova mahala, i kdyby se neprovinili žádnými nelegálními zásahy do systému dodávek elektrické energie. To může vzbuzovat dojem, že všichni nebo v každém případě velké množství obyvatel městské části Gizdova mahala je zapojeno do podvodů, manipulací nebo jiných nesrovnalostí týkajících se jejich dodávek elektřiny, což je totéž jako obecné podezření a napomáhá stigmatizaci obyvatel této městské části ( 71 ).

133.

Jak již bylo naznačeno, taková praxe, jako je praxe sporná v původním řízení, v konečném důsledku vede k vytvoření ponižujícího prostředí pro dotčené osoby, kterým trpí převážně příslušníci určité etnické skupiny ( 72 ). To odporuje základním hodnotám, na kterých se zakládá Evropská unie (článek 2 SEU) a také se příčí hlavnímu účelu antidiskriminačních směrnic (na tomto místě viz zejména zákaz „obtěžování“ ve smyslu čl. 2 odst. 3 směrnice 2000/43).

134.

Při hledání rovnováhy mezi protichůdnými zájmy v takovém případě, jako je projednávaný případ, je této okolnosti třeba přikládat zvláštní význam. Čistě hospodářské úvahy musí ustoupit do pozadí s následkem, že za účelem boje proti podvodům a zneužitím, jakož i za účelem zajištění bezpečnosti a kvality dodávek elektrické energie bude možná třeba využít nákladnější opatření, než je umisťování elektroměrů do nepřístupné výšky přibližně 6 metrů.

135.

Kromě toho – a nehledě na případnou stigmatizaci místního obyvatelstva – je třeba připomenout, že unijní zákonodárce ve směrnicích 2006/32 a 2009/72 výslovně zdůrazňuje zájem konečného spotřebitele elektřiny na tom, aby byl pravidelně informován o stavu individuální spotřeby elektrické energie. Spotřebitelé by především měli být aktivně nabádáni k tomu, aby pravidelně kontrolovali hodnoty na svých měřičích ( 73 ). S tímto cílem vyplývajícím z unijního práva je v rozporu situace, kdy jsou spotřebitelé sice vybaveni elektroměry, které jsou ale umístěny ve výšce přibližně 6 metrů, kde jsou nepřístupné vizuálním kontrolám ( 74 ).

136.

Unijní právo členským státům zajisté neukládá, aby každému spotřebiteli poskytly bezplatný elektroměr ( 75 ). Právě v oblasti diskutovaných dodávek, ve které byl v minulosti zjištěn častý výskyt podvodů a manipulací v souvislosti s dodávkami elektrické energie, ale mají spotřebitelé zvláštní zájem na tom, aby mohli pravidelně kontrolovat a sledovat stav individuální spotřeby elektřiny ( 76 ).

137.

Za těchto okolností bude muset předkládající soud přezkoumat, zda nabídka společnosti ČEZ spočívající v tom, že spotřebitelům na jejich přání poskytne za úplatu kontrolní elektroměry do jejich domácností, může představovat spravedlivé vyrovnání za nepřístupnost jejich běžných elektroměrů umístěných do výšky přibližně 6 metrů. V tomto ohledu bude třeba zejména zvážit, že úplatnost takového kontrolního elektroměru by mohla odradit mnohé spotřebitele od jejich zabudování ( 77 ).

138.

Je třeba uznat, že společnost ČEZ kromě toho spotřebitelům v dotčených oblastech poskytuje možnost provést na jejich individuální žádost vizuální kontrolu s pomocí bezplatného vozidla se zvedací plošinou. Jeví se však více než sporné, zda lze tímto poměrně nákladným a komplikovaným postupem dosáhnout uvedeného cíle vyplývajícího z unijního práva, který spočívá v tom, aby byli spotřebitelé nabádáni k pravidelné kontrole svých hodnot na měřičích ( 78 ). Zásah speciálního vozidla se zvedací plošinou, o který je nutno před každým použitím individuálně písemně požádat, totiž může reálně přicházet v úvahu stěží častěji než jednou či dvakrát za rok a na spotřebitele ( 79 ).

139.

Souhrnně je třeba konstatovat, že taková praxe, jako je praxe sporná v původním řízení, může být podle čl. 2 odst. 2 písm. b) směrnice 2000/43 odůvodněna, pokud přispívá k zamezení podvodům a zneužitím, jakož i k zabezpečení kvality dodávek elektřiny v zájmu všech spotřebitelů, za předpokladu, že

140.

Dospějeme-li v rámci zkoumání, zda došlo k diskriminaci, k závěru, který jsem koncipovala výše, vyvstává ihned navazující otázka, jaké důsledky je třeba vyvodit z určení diskriminace na základě etnického původu ve smyslu směrnice 2000/43 pro spor v původním řízení. O této problematice, která byla sporná již ve věci Belov, bylo na některých místech diskutováno i v projednávané věci, a to nejen společností ČEZ.

141.

V tomto ohledu postačí odkázat na ustálenou judikaturu Soudního dvora: je-li to možné, mají být v původním řízení ustanovení vnitrostátního práva vykládána a používána v souladu s právní úpravou obsaženou ve směrnici. Vnitrostátní soudy jsou tedy povinny vykládat vnitrostátní právo v co možná největším rozsahu ve světle znění a účelu dotčené směrnice, aby dosáhly výsledku jí zamýšleného ( 80 ). Mají učinit vše, co spadá do jejich pravomoci, tím, že vezmou v úvahu celé vnitrostátní právo a použijí metody výkladu jím uznané, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí ( 81 ).

142.

Vzhledem k informacím, které má Soudní dvůr k dispozici, nic nenasvědčuje tomu, že by bylo v původním řízení vyloučeno používat a vykládat příslušná ustanovení bulharského práva, konkrétně ustanovení ZZD, v souladu se směrnicí 2000/43. Nevyvstanou tak zde – pokud je známo – žádné obtížné otázky týkající se horizontálního přímého účinku základních práv.

143.

Bez ohledu na to je třeba poznamenat, že směrnice sice jednotlivci sama o sobě nemůže zakládat povinnosti, a tudíž se vůči němu směrnice jako takové nelze dovolávat ( 82 ).

144.

Zákaz diskriminace na základě rasy a etnického původu je ale obecnou zásadou unijního práva, která je v primárním právu zakotvena v článku 21 Listiny základních práv a ve směrnici 2000/43 je pouze konkretizována ( 83 ) – stejně jako například zákaz diskriminace na základě věku nebo sexuální orientace ve směrnici 2000/78 ( 84 ) a odlišně například od nároku na placenou dovolenou za kalendářní rok ( 85 ) nebo práva zaměstnankyň a zaměstnanců na informace a projednání v rámci podniku ( 86 ).

145.

V právních vztazích, jako je tento, v jejichž rámci proti sobě stojí spotřebitel nebo drobný podnikatel na straně jedné a poskytovatel služeb obecného zájmu na straně druhé, má zásada rovného zacházení zvlášť velký význam. Podobně jako pracovní vztahy se totiž takové právní vztahy vyznačují strukturální nerovnováhou jejich účastníků.

146.

Alespoň v takové situaci se zdá být odůvodněné nepoužít ani mezi jednotlivci vnitrostátní právní předpisy odporující zákazu diskriminace zakotvenému jako základní právo. Toto platí tím spíše, že v případě, jako je ten projednávaný, se jednotlivec nestává přímo adresátem základního práva, nýbrž základní právo se použije pouze jako měřítko kontroly legality vnitrostátního práva ( 87 ).

147.

S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji Soudními dvoru, aby odpověděl na žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podanou Administrativen sad Sofia-grad následovně: