This document is an excerpt from the EUR-Lex website
Document 62013CJ0564
Judgment of the Court (Fifth Chamber) of 26 February 2015. # Planet AE Anonymi Etaireia Parochis Symvouleftikon Ypiresion v European Commission. # Appeals - Article 340, first paragraph, TFEU - Contractual liability of the European Union - Article 272 TFEU - Arbitration clause - Sixth framework programme for research, technological development and demonstration activities - Contracts relating to the Ontogov, FIT and RACWeb projects - Eligible costs and amounts advanced by the Commission - Declaratory action - No vested and current interest in bringing proceedings. # Case C-564/13 P.
Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 26. února 2015.
Planet AE Anonymi Etaireia Parochis Symvouleftikon Ypiresion v. Evropská komise.
Kasační opravný prostředek – Článek 340 první pododstavec SFEU – Smluvní odpovědnost Unie – Článek 272 SFEU – Rozhodčí doložka – Šestý rámcový program pro výzkum, technický rozvoj a demonstrace – Smlouvy týkající se projektů Ontogov, FIT a RACWeb – Způsobilé náklady a částky vyplacené zálohově Komisí – Určovací žaloba – Neexistence vzniklého a trvajícího právního zájmu na podání žaloby.
Věc C-564/13 P.
Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 26. února 2015.
Planet AE Anonymi Etaireia Parochis Symvouleftikon Ypiresion v. Evropská komise.
Kasační opravný prostředek – Článek 340 první pododstavec SFEU – Smluvní odpovědnost Unie – Článek 272 SFEU – Rozhodčí doložka – Šestý rámcový program pro výzkum, technický rozvoj a demonstrace – Smlouvy týkající se projektů Ontogov, FIT a RACWeb – Způsobilé náklady a částky vyplacené zálohově Komisí – Určovací žaloba – Neexistence vzniklého a trvajícího právního zájmu na podání žaloby.
Věc C-564/13 P.
Court reports – general
ECLI identifier: ECLI:EU:C:2015:124
ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (pátého senátu)
26. února 2015 ( *1 )
„Kasační opravný prostředek — Článek 340 první pododstavec SFEU — Smluvní odpovědnost Unie — Článek 272 SFEU — Rozhodčí doložka — Šestý rámcový program pro výzkum, technický rozvoj a demonstrace — Smlouvy týkající se projektů Ontogov, FIT a RACWeb — Způsobilé náklady a částky vyplacené zálohově Komisí — Určovací žaloba — Neexistence vzniklého a trvajícího právního zájmu na podání žaloby“
Ve věci C‑564/13 P,
jejímž předmětem je kasační opravný prostředek na základě článku 56 statutu Soudního dvora Evropské unie, podaný dne 31. října 2013,
Planet AE Anonymi Etaireia Parochis Symvouleftikon Ypiresion, se sídlem v Athénách (Řecko), zastoupená V. Christianosem a S. Paliou, dikigoroi,
účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (navrhovatelka),
přičemž další účastnicí řízení je:
Evropská komise, zastoupená R. Lyalem, B. Conte a D. Triantafyllouem, jako zmocněnci, ve spolupráci s S. Drakakakisem, avocat,
žalovaná v prvním stupni,
SOUDNÍ DVŮR (pátý senát),
ve složení T. von Danwitz, předseda senátu, C. Vajda (zpravodaj), A. Rosas, E. Juhász a D. Šváby, soudci,
generální advokátka: J. Kokott,
vedoucí soudní kanceláře: L. Hewlett, vrchní rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 24. září 2014,
po vyslechnutí stanoviska generální advokátky na jednání konaném dne 6. listopadu 2014,
vydává tento
Rozsudek
1 |
Svým kasačním opravným prostředkem se společnost Planet AE Anonymi Etaireia Parochis Symvouleftikon Ypiresion domáhá zrušení usnesení Tribunálu Evropské unie Planet v. Komise (T‑489/12, EU:T:2013:496, dále jen „napadené usnesení“), kterým Tribunál odmítl jako zjevně nepřípustnou její žalobu podanou na základě článku 272 SFEU a čl. 340 prvního pododstavce SFEU, směřující k určení, že Evropská komise tím, že odmítla náklady na zaměstnance vynaložené na členy vyššího vedení, které zaměstnává, porušila několik s ní uzavřených smluv, a že jsou tudíž tyto náklady způsobilé a platby k jejich uhrazení nemusí být vráceny Komisi. |
Skutečnosti předcházející sporu
2 |
Skutečnosti předcházející sporu byly popsány v bodech 1 až 22 napadeného usnesení následovně:
|
Řízení před Tribunálem a napadené usnesení
3 |
Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 8. listopadu 2012 podala navrhovatelka žalobu podle článku 272 SFEU a čl. 340 prvního pododstavce SFEU, jíž se domáhala určení, že Komise porušila několik s ní uzavřených smluv tím, že odmítla sporné náklady, a že jsou tudíž tyto náklady způsobilé a nemusí být vráceny Komisi. |
4 |
Dne 24. ledna 2013 vznesla Komise námitku nepřípustnosti podle čl. 114 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu. Dne 11 března 2013 předložila navrhovatelka vyjádření k námitce nepřípustnosti Komise. |
5 |
Napadeným usnesením vyhověl Tribunál námitce nepřípustnosti vznesené Komisí a rozhodl, že navrhovatelka neměla ke dni podání žaloby vzniklý a trvající právní zájem na jejím podání. |
Návrhová žádání účastníků řízení před Soudním dvorem
6 |
Navrhovatelka navrhuje, aby Soudní dvůr:
|
7 |
Komise navrhuje, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl jako zjevně neopodstatněný. |
Ke kasačnímu opravnému prostředku
Argumentace účastníků řízení
8 |
V jediném důvodu kasačního opravného prostředku směřujícím ke zrušení navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 31 až 35, 37, 38, 42 až 45 a 50 napadeného usnesení rozhodl, že navrhovatelka neměla v době podání žaloby na základě článku 272 SFEU a čl. 340 prvního pododstavce SFEU vzniklý a trvající právní zájem na jejím podání. |
9 |
Navrhovatelka tvrdí, že právní zájem na podání žaloby vyžadovaný v rámci určovací žaloby směřující k uznání smluvní odpovědnosti Unie na základě článku 272 SFEU a čl. 340 prvního pododstavce SFEU, která byla podána k Tribunálu, má jiný obsah než právní zájem vyžadovaný v rámci jiných žalob existujících v unijním právu, jako jsou žaloba na neplatnost a žaloba na náhradu škody. |
10 |
Podle navrhovatelky právní zájem na podání žaloby vyžadovaný v rámci takové určovací žaloby k uznání smluvní odpovědnosti Unie existuje tehdy, je-li u druhé smluvní strany nebo jejího oprávněného zástupce konstatováno vážné, systematické a opakované zpochybnění smluvního práva, které důvodně vyvolává nejistotu stran existence, rozsahu a svobodného výkonu práva dotčené osoby. Právní zájem na podání žaloby vyžadovaný v rámci žaloby na určení smluvní odpovědnosti tedy nevyžaduje, aby byl Komisí přijat konečný akt nepříznivě zasahující do právního postavení osoby nebo došlo ke vzniku škody. |
11 |
V projednávané věci má navrhovatelka za to, že její právní zájem na podání žaloby není hypotetický, ale vzniklý a trvající, neboť opakovaná zpochybnění ze strany Komise vedla ke vzniku nejistoty ohledně existence jejího práva vykázat odměny vedoucích zaměstnanců jakožto přímé způsobilé náklady. |
12 |
Ve světle těchto zásad má navrhovatelka za to, že Tribunál v bodě 34 napadeného usnesení ve spojení s body 45, 35, 37, 38 a 42 téhož usnesení nesprávně uplatnil kritérium právního zájmu na podání žaloby na neplatnost, a to existenci konečného aktu. Navrhovatelka má též za to, že Tribunál v bodech 42 až 44 napadeného usnesení nesprávně použil kritérium právního zájmu na podání žaloby na náhradu škody, a to existenci určité újmy. |
13 |
Navrhovatelka tvrdí, že Tribunál v bodě 50 napadeného usnesení nesprávně rozhodl, že její právní zájem na podání žaloby mohl být skutečně vzniklý a trvající teprve poté, co Komise vydala inkasní příkaz k vrácení platby nebo jakýkoliv jiný akt. Tento požadavek vytváří dlouhodobou právní nejistotu pro jednotlivce, jelikož jsou nuceni vyčkat vydání inkasního příkazu k vrácení platby, zatímco Komise již vážně, opakovaně a systematicky zpochybnila jejich smluvní právo. |
14 |
Komise se domnívá, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že navrhovatelka neměla ke dni podání žaloby na určení nesplnění smluvních povinností podle článku 272 SFEU a čl. 340 prvního pododstavce SFEU vzniklý a trvající právní zájem na jejím podání. |
15 |
Komise zaprvé tvrdí, že Tribunál v napadeném usnesení nevycházel z podmínek přípustnosti žaloby na neplatnost. Tribunál zejména nezaložil své posouzení na neexistenci aktu nepříznivě zasahujícího do právního postavení ve smyslu článku 263 SFEU. |
16 |
Zadruhé Komise tvrdí, že nezpochybnila smluvní práva navrhovatelky, protože nevydala výzvu k úhradě, jíž by požadovala vrácení uhrazených sporných nákladů. Komise v této souvislosti připomíná, že čl. II.29 odst. 1 dotčených smluv uzavřených s navrhovatelkou stanoví, že „částky, které jsou podle výsledků těchto auditů dlužné Komisi, mohou být zpětně vymáhány“. Podle tohoto ustanovení nevede vypracování nepříznivé konečné zprávy automaticky k vymáhání sporných nákladů, protože si příslušné útvary Komise ponechávají diskreční pravomoc, zda budou či nebudou požadovat jejich vrácení. A fortiori nelze v projednávané věci považovat vypracování nepříznivé zprávy jedním z vnitřních útvarů Komise ještě před ukončením auditu za zpochybnění smluvních práv navrhovatelky. Komise má v konečném důsledku za to, že dosud neexistuje právní spor mezi smluvními stranami, protože žádná z nich nepřijala konkrétní opatření k tomu, aby prosadila uplatnění smluvní doložky, která je mezi smluvními stranami sporná. |
17 |
Zatřetí má Komise za to, že skutečnost, že nevydala výzvu k úhradě, nevede k negativním důsledkům pro navrhovatelku. Tato situace nevytváří právní nejistotu, protože jednak se na možnost Komise požadovat vrácení vztahuje promlčecí lhůta v souladu s ustanoveními vnitrostátního práva, jimiž se řídí smlouvy, a jednak lze případnou výzvu k úhradě podrobit úplnému soudnímu přezkumu. |
Závěry Soudního dvora
18 |
Nejprve je třeba uvést, že navrhovatelka svým návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 8. listopadu 2012 podala určovací žalobu zejména na základě článku 272 SFEU. Jak totiž uvedla generální advokátka v bodě 16 svého stanoviska, navrhovatelka se žalobou podanou k Tribunálu nedomáhala plnění Komise, ale toho, aby unijní soud určil, že si navrhovatelka může ponechat částky, které již byly vyplaceny Komisí na základě dotčených smluv. |
19 |
Vzhledem k určovací povaze žaloby podané navrhovatelkou k Tribunálu je třeba ověřit, zda má unijní soud pravomoc rozhodovat o žalobách tohoto druhu, a to bez ohledu na skutečnost, že Komise nezpochybnila pravomoc Tribunálu ani v řízení vedeném před ním, ani během nynějšího řízení. |
20 |
Co se týče otázky samotné pravomoci unijního soudu, ta musí být tímto soudem zohledněna z úřední povinnosti, i když mu žádný z účastníků řízení nepodal v tomto směru žádný návrh (v tomto smyslu viz rozsudky Německo v. Vysoký úřad, 19/58, EU:C:1960:19, s. 488, a Ferriera Valsabbia a další v. Komise, 154/78, 205/78, 206/78, 226/78 až 228/78, 263/78, 264/78, 31/79, 39/79, 83/79 a 85/79, EU:C:1980:81, bod 7). Účastníci řízení byli mimoto vyzváni, aby se k této otázce nastolené z úřední povinnosti Soudním dvorem vyjádřili. |
21 |
V tomto ohledu měl již Soudní dvůr příležitost rozhodnout, že ačkoli může být v rámci rozhodčí doložky uzavřené na základě článku 272 SFEU povolán k rozhodnutí sporu s tím, že přitom použije vnitrostátní právo, kterým se řídí smlouva, jeho pravomoc pro rozhodování sporu, který se týká této smlouvy, se posuzuje pouze s ohledem na ustanovení tohoto článku a formulaci rozhodčí doložky a není možné vůči němu namítat ustanovení vnitrostátního práva, která by domněle bránila jeho pravomoci (rozsudky Komise v. Zoubek, 426/85, EU:C:1986:501, bod 10, a Komise v. Feilhauer, C‑209/90, EU:C:1992:172, bod 13). |
22 |
Podle článku 272 SFEU ve spojení s článkem 256 SFEU má Tribunál pravomoc rozhodovat v prvním stupni na základě rozhodčí doložky obsažené ve veřejnoprávní nebo v soukromoprávní smlouvě uzavřené Unií nebo jejím jménem. |
23 |
Z výše uvedeného vyplývá, že článek 272 SFEU představuje zvláštní ustanovení, které umožňuje obrátit se na unijní soud na základě rozhodčí doložky sjednané stranami pro veřejnoprávní nebo soukromoprávní smluvy, a to bez omezení, pokud jde o povahu žaloby podané k soudu Unie. |
24 |
Je však třeba ověřit, zda v projednávané věci rozhodčí doložka vložená do dotyčných smluv svěřuje Tribunálu pravomoc rozhodovat o určovací žalobě podané navrhovatelkou. |
25 |
Podle rozhodčí doložky obsažené v článku 13 dotčených smluv mají Tribunál, popř. Soudní dvůr pravomoc rozhodovat spory mezi Unií a smluvními stranami týkající se platnosti, provádění nebo výkladu těchto smluv. Z toho vyplývá, že ani tato rozhodčí doložka neomezuje pravomoc Tribunálu nebo Soudního dvora, pokud jde o povahu žaloby. |
26 |
Vzhledem ke svému znění může tedy zmíněná rozhodčí doložka zakládat pravomoc Tribunálu nebo Soudního dvora k rozhodování o určovací žalobě, jako je ta, o kterou se jedná v projednávané věci, jež se týká sporu mezi Unií a navrhovatelkou týkajícího se platnosti, provádění nebo výkladu zmíněných smluv. |
27 |
V tomto ohledu není pochyb o tom, že se žaloba podaná navrhovatelkou k Tribunálu týkala výkladu dotčených smluv, a konkrétně způsobilosti sporných nákladů ve vztahu k těmto smlouvám. |
28 |
Tribunál však v bodě 33 napadeného usnesení rozhodl, že navrhovatelka neprokázala, že k okamžiku podání žaloby byla tato žaloba založena na vzniklém a trvajícím právním zájmu na právní ochraně. |
29 |
Navrhovatelka má za to, že se Tribunál tímto postupem dopustil nesprávného právního posouzení, jelikož v rámci určovací žaloby ke vzniku takového zájmu postačovalo, aby byl smluvní nárok vážně, systematicky a opakovaně zpochybněn jednou ze smluvních stran, čímž byla pro jinou ze smluvních stran vznikla nejistota, pokud jde o existenci či rozsah tohoto nároku. Tato podmínka byla podle navrhovatelky v projednávané věci splněna, protože Komise vážně, systematicky a opakovaně zpochybnila nárok navrhovatelky na úhradu sporných nákladů. |
30 |
Komise tvrdí, že smluvní nároky navrhovatelky nezpochybnila z důvodů shrnutých v bodě 16 tohoto rozsudku. V podstatě tvrdí, že ke dni, kdy navrhovatelka podala žalobu k Tribunálu, ještě nepožadovala vrácení sporných nákladů vydáním výzvy k úhradě a že způsobilost těchto nákladů tvořila předmět dosud neuzavřeného auditu, jehož závěrečná zpráva v každém případě není závazná pro útvary Komise vymáhající vrácení na základě čl. II.29 odst. 1 dotčených smluv. |
31 |
V tomto ohledu je třeba připomenout, že právní zájem žalobce na podání žaloby musí existovat s ohledem na předmět žaloby ve fázi jejího podání, neboť jinak by byla nepřípustná (obdobně, pokud jde o žaloby na neplatnost, viz rozsudky Wunenburger v. Komise, C 362/05 P, EU:C:2007:322, bod 42, a Cañas v. Komise, C 269/12 P, EU:C:2013:415, bod 15). |
32 |
Podle zjištění Tribunálu obsažených v bodě 34 napadeného usnesení však příslušný útvar Komise v době podání žaloby dosud nepožádal o vrácení záloh na náklady vyplacených v rámci dotčených smluv. Kromě toho Tribunál v bodě 35 napadeného usnesení upřesnil, že způsobilost sporných nákladů byla předmětem auditu, který je pouze předběžným a přípravným postupem odlišným od řízení, které by mohlo případně vést ke zpětnému vymáhání, neboť toto vymáhání provádějí provozní útvary Komise. |
33 |
Z bodů 36 až 39 napadeného usnesení mimoto vyplývá, že tento audit nebyl v době podání žaloby navrhovatelky dosud ukončen a že útvar Komise pověřený tímto auditem nadále jednal s navrhovatelkou, a to i po tomto datu, o případné změně předběžných závěrů zmíněného auditu. |
34 |
Vzhledem k okolnostem připomínaným v bodech 32 a 33 tohoto rozsudku nemůže navrhovatelka s úspěchem tvrdit, že v okamžiku podání žaloby k Tribunálu měla vzniklý a trvající právní zájem vyžadující právní ochranu. |
35 |
Jelikož způsobilost sporných nákladů byla ještě předmětem auditu, jehož konečná zpráva by v žádném případě nebyla závazná pro útvary Komise odpovědné za vymáhání, je třeba konstatovat, že Komise ještě s konečnou platností nestanovila náklady, které považovala za nezpůsobilé podle příslušných ustanovení dotčených smluv. Přitom otázka, zda a do jaké míry by zmíněné náklady mohly skutečně vést k podání žádosti o vrácení ze strany Komise, byla stále ještě nejistá. Navrhovatelka tedy k datu podání žaloby neměla právní zájem na jejím podání. |
36 |
Z předchozího vyplývá, že se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že navrhovatelka neměla v době podání žaloby vzniklý a trvající právní zájem na právní ochraně. |
37 |
Z výše uvedeného plyne, že důvodu uplatňovanému navrhovatelkou na podporu jejího kasačního opravného prostředku nelze vyhovět, a tento kasační opravný prostředek musí být tudíž zamítnut v celém rozsahu. |
K nákladům řízení
38 |
Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora, není-li kasační opravný prostředek opodstatněný, Soudní dvůr rozhodne o nákladech řízení. Podle čl. 138 odst. 1 stejného jednacího řádu, který se použije na základě čl. 184 odst. 1 jednacího řádu na řízení o kasačním opravném prostředku, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. |
39 |
Vzhledem k tomu, že Komise nepožadovala náhradu nákladů řízení od navrhovatelky, ponesou navrhovatelka i Komise vlastní náklady řízení. |
Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto: |
|
|
Podpisy. |
( *1 ) – Jednací jazyk: řečtina.