12.3.2011   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 80/15

1)

Je třeba vykládat nařízení (ES) č. 261/2004 (1) a zejména jeho článek 4 v tom smyslu, že jeho použití se omezuje na odepření nástupu na palubu, které bylo způsobeno překročením kapacity letu z obchodních důvodů provozujícím leteckým dopravcem, nebo se nařízení uplatní též na odepření nástupu na palubu z jiných důvodů, například pro provozní problémy?

2)

Má být ustanovení čl. 2 písm. j) nařízení vykládáno v tom smyslu, že přiměřené důvody, které jsou v něm uvedeny, se omezují pouze na faktory týkající se cestujících, nebo zda může být odepření vstupu na palubu odůvodněno jinými důvody? Pokud má být nařízení chápáno v tom smyslu, že odepření nástupu na palubu může být odůvodněno i jinými důvody, nežli jsou důvody související s cestujícími, je třeba je vykládat tak, že takové odepření nástupu na palubu může být odůvodněno též reorganizací letů kvůli mimořádným okolnostem uvedeným v bodech 14 a 15 odůvodnění nařízení?

3)

Je třeba vykládat nařízení v tom smyslu, že letecký dopravce se může své odpovědnosti podle čl. 5 odst. 3 nařízení zprostit nejen v případě letu, který byl zrušen pro mimořádné okolnosti, ale též pokud jde o cestující na pozdějších letech, pokud se snažil rozdělit negativní důsledky mimořádných okolností, kterým je jeho provoz vystaven — například stávky — na větší skupinu cestujících, než jsou cestující ze zrušeného letu tím, že pozdější lety přeorganizuje tak, aby se cesta žádného z cestujících nepřiměřeně neprodloužila? Jinými slovy, může se letecký dopravce dovolávat mimořádných okolností též vůči cestujícím z pozdějšího letu, jejichž cesta nebyla takovými okolnostmi přímo dotčena? Byl by významný rozdíl v tom, zda by postavení cestujících a práva na náhradu škody byla posuzována na základě článku 4 nařízení o odepření nástupu na palubu, nebo podle článku 5 o zrušení letu?