Žaloba podaná dne 15. září 2010 — voestalpine a voestalpine Austria Draht v. Komise

(Věc T-418/10)

()

2010/C 301/95

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: voestalpine AG (Linec, Rakousko), voestalpine Austria Draht GmbH (Bruck an der Mur, Rakousko) (zástupci: A. Ablasser Neuhuber a G. Fussenegger, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání žalobkyň

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně napadají rozhodnutí Komise K(2010) 4387 v konečném znění ze dne 30. června 2010 ve věci COMP/38.344 — ocel na předpjaté výztuže. Napadeným rozhodnutím byly žalobkyním a dalším podnikům uloženy pokuty z důvodu porušení článku 101 SFEU, jakož i článku 53 Dohody o EHP. Podle Komise se žalobkyně účastnily trvající dohody, popřípadě se podílely na jednání ve shodě v odvětví oceli na předpjaté výztuže v rámci vnitřního trhu a EHP.

Na podporu své žaloby uplatňují žalobkyně tři žalobní důvody.

V rámci prvního žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že článek 101 SFEU neporušily. V této souvislosti tvrdí, že je nesprávné připisovat jim účast na kartelové dohodě, popřípadě podílení se na jednání ve shodě výlučně prostřednictvím obchodního zástupce v Itálii, jelikož tento obchodní zástupce žalobkyně na schůzce „Club Italia“ vůbec nezastupoval, jednání nevýlučného obchodního zástupce nelze žalobkyním přičítat, neboť nejde o tutéž hospodářskou jednotku, automatické přičtení jednání nevýlučného obchodního zástupce žalobkyním ze strany žalované je v rozporu s judikaturou Tribunálu, a jelikož žalobkyně nebyly s jednáním obchodního zástupce nijak obeznámeny. Podpůrně tvrdí, že byla v případě žalobkyň nesprávně určena doba trvání protiprávního jednání.

V rámci druhého žalobního důvodu žalobkyně zpochybňují svou účast na jediném, komplexním a trvajícím protiprávním jednání. V této souvislosti mimo jiné tvrdí, že protiprávní jednání, k němuž došlo v rámci „Club Italia“, je třeba oddělit od jiných případů protiprávního jednání uvedených v napadeném rozhodnutí. Dále žalobkyně uvádějí, že se jediného, komplexního a trvajícího protiprávního jednání neúčastnily, jelikož o celkovém plánu neměly žádné povědomí, tento plán nemohly ani rozumně předvídat a nebyly by ani připraveny na sebe vzít riziko, které z něj vyplývá.

Konečně třetí žalobní důvod se týká pochybení při výpočtu pokuty. Žalobkyně v této souvislosti tvrdí, že došlo k porušení zásady proporcionality, jelikož byla uložena nepřiměřeně vysoká pokuta v případě nových (a nepředvídatelných) právních otázek a táž pokuta byla uložena v případě pouhého povědomí o protiprávním jednání jiných podniků. Dále došlo k porušením zásady rovného zacházení, pokynů pro výpočet pokut (1) a práva na obhajobu, jakož i práva na spravedlivý proces.

(1)  Pokyny pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 (Úř. věst. 2006, C 210, s. 2).