Žaloba podaná dne 8. září 2010 — Hansa Metallwerke a další v. Komise

(Věc T-375/10)

()

2010/C 301/63

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Hansa Metallwerke AG (Stuttgart, Německo), Hansa Nederland BV (Nijkerk, Nizozemsko), Hansa Italiana Srl (Castelnuovo del Garda, Itálie), Hansa Belgium Sprl (Asse, Belgie), Hansa Austria GmbH (Salzburk, Rakousko) (zástupce: H. J. Hellmann, Rechtsanwalt)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhové žádání žalobkyň

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně se obrací proti rozhodnutí Komise K(2010) 4185 v konečném znění ze dne 23. června 2010 ve věci COM/39092 — Sanitární zařízení. V napadeném rozhodnutí byly žalobkyním a jiným podnikům uloženy pokuty z důvodu porušení článku 101 SFEU, jakož i článku 53 Dohody o EHP. Podle názoru Komise se žalobkyně účastnily dohody nebo pokračujícího jednání ve vzájemné shodě v odvětví sanitárního zařízení v Belgii, Německu, Francii, Itálii, Nizozemsku a Rakousku.

K odůvodnění své žaloby žalobkyně zaprvé uvádějí, že pokuty udělené žalobkyním přesahují nepřípustným způsobem nejvyšší přípustnou výši podle čl. 23 odst. 2 druhé věty nařízení (ES) č. 1/2003 (1), neboť žalovaná založila své rozhodnutí na nesprávném celosvětovém obratu společnosti Hansa Metallwerke AG.

Zadruhé vytýkají porušení zásady legitimního očekávání. Žalobkyně zastávají názor, že žalovaná se v rámci správního řízení dopustila závažných procesních chyb, a tím znevýhodnila žalobkyně vůči ostatním účastníkům řízení. K zohlednění této okolnosti, jež v průběhu řízení žalovaná přislíbila, v napadeném rozhodnutí nedošlo.

Zatřetí žalobkyně tvrdí, že žalovaná porušila čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 z důvodu nesprávného vyměření pokut s ohledem na sdělení o shovívavosti (2). Žalobkyně Komisi vytýkají, že ačkoliv s ní spolupracovaly, nebylo jim žádné snížení uložených pokut přiznáno.

Začtvrté žalobkyně uvádějí, že použití pokynů pro výpočet pokut (3) na skutkové stavy, které nastaly dávno před jejich zveřejněním, porušuje zákaz retroaktivity.

Dále tvrdí, že na praxi ukládání pokut žalované se nevztahuje zmocňující ustanovení čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003. Žalobkyně v této souvislosti vytýkají, že napadené rozhodnutí porušuje zásadu rovného zacházení a zásadu proporcionality. Způsob, jakým uplatňuje žalovaná čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 v rámci své praxe při ukládání pokut porušuje zásadu přiměřenosti trestů podle článku 7 EÚLP a článku 49 Listiny základních práv Evropské unie.

Konečně žalobkyně vytýkají nesprávné použití čl. 23 odst. 2 nařízení č. 1/2003 a pokynů pro výpočet pokut z důvodu nespočetných pochybení při jejich použití a při uplatnění posuzovací pravomoci v neprospěch žalobkyň. Zejména tvrdí, že dokazování a hodnocení důkazů žalovanou je ve vztahu k individuálním jednáním žalobkyň nesprávné.

(1)  Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205).

(2)  Oznámení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (Úř. věst. C 45, s. 3; Zvl. vyd. 08/02, s. 155).

(3)  Pokyny pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 (Úř. Věst. C 210, s. 2).