Žaloba podaná dne 5. března 2010 — Itálie v. Komise

(Věc T-117/10)

2010/C 148/57

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Italská republika (zástupci: P. Gentili, avvocato dello Stato, G. Palmieri, avvocato dello Stato)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhové žádání žalobkyně

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Italská republika napadá u Tribunálu rozhodnutí Evropské komise K(2009) 10350 ze dne 22. prosince 2009, oznámené dne 23. prosince 2009, o částečném zrušení příspěvku z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) určeného na operační program POR Puglia, cíl 1 (2000 — 2006).

Na podporu své žaloby uplatňuje Italská republika následující důvody.

První důvod: porušení čl. 39 odst. 2 písm. c) a odst. 3 nařízení č. 1260/99 (1) a článku 4 nařízení č. 438/2001 (2). V tomto ohledu žalobkyně uvádí, že inspektoři Společenství dospěli k závěru o systémových nedostatcích v kontrolách prvního stupně, které vyplývaly z určitých nesrovnalostí neodhalených na základě těchto kontrol v rámci zadávání a provádění veřejných zakázek na služby. Přestože napadené rozhodnutí fakticky nevyvrátilo analytické argumenty uplatňované Regione, které vylučovaly existenci systémových nedostatků, uplatnilo paušální opravu ve výši 10 % ve smyslu článku 39 nařízení č. 1260/99, jako kdyby systémy regionální prvostupňové kontroly nebyly v souladu s článkem 4 nařízení č. 438/2001. Komise tak rovněž porušila zásadu partnerství.

Druhý důvod: porušení čl. 39 odst. 2 písm. c) a odst. 3 nařízení č. 1260/99, jakož i článku 10 nařízení č. 438/2001. Žalobkyně v této souvislosti upřesňuje, že druhý důvod je obdobný prvnímu důvodu, s tím rozdílem, že se týká kontrol druhého stupně stanovených v článku 10 nařízení č. 438/2001, které audit Společenství rovněž shledal systémově nedostatečnými z důvodů neoznámených nesrovnalostí zjištěných v několika vzorcích, přestože všechny tyto nesrovnalosti byly Regione podrobně popřeny skutkovou a právní argumentací, která nebyla vyvrácena napadeným rozhodnutím.

Třetí důvod: nedostatek odůvodnění a další porušení čl. 39 odst. 2 a 3 nařízení č. 1260/99. Žalobkyně tvrdí, že rozhodnutí je stiženo nedostatkem odůvodnění, neboť tím, že Komise shledala systémové nedostatky odůvodňující paušální opravu ve výši 10 %, vychází ze situace, tak jak se jevila inspektorům v roce 2007 a 2008, kdežto zcela opomíná kvantitativní a kvalitativní pokroky doložené Regione až do konce roku 2009 a argumenty namítané proti konkrétním výtkám inspektorů uvedené v předchozích důvodech. Rozhodnutí Komise, že existuje vážné nebezpečí pro Fond, není tudíž odůvodněné.

Čtvrtý důvod: porušení článku 12 nařízení č. 1260/99, čl. 4 odst. 1 nařízení č. 438/2001 a 258 SFEU, jakož i nepříslušnost žalované. Podle žalobkyně Komise připsala rozhodující význam neuvedení údajných porušení předpisů o veřejných zakázkách. Ze správného výkladu článku 12 nařízení č. 1260/99 a článku 4 nařízení č. 438/2001 však vyplývá, že soustavná porušení těchto ustanovení nemohou přímo vyvolat paušální opravu, nýbrž musí vést k zahájení řízení pro porušení práva a zároveň k pozastavení plateb podle čl. 32 odst. 3 písm. f) nařízení č. 1260/99 v souvislosti s opatřeními, k nimiž se porušení vztahuje.

(1)  Nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 ze dne 21. června 1999 o obecných ustanoveních o strukturálních fondech (Úř. věst. L 161, s. 1; Zvl. vyd. 14/01, s. 31).

(2)  Nařízení Komise (ES) č. 438/2001 ze dne 2. března 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1260/1999, pokud jde o řídicí a kontrolní systémy pro pomoc poskytovanou ze strukturálních fondů (Úř. věst. L 63, s. 21; Zvl. vyd. 14/01, s. 132).